David Novák / Role ženy

Text: Gen 2,15 – 15, Gen 3, 20

Rovnost muže a ženy

Výchozí text přemýšlení o ženě najdeme hned na začátku Bible v Gen 2, 18: Učiním pomoc jemu rovnou. Do chvíle, než Bůh stvořil Adama, prohlašoval o všem, že to „bylo dobré“. Nebylo však dobré, aby Adam byl sám. Když Bůh stvořil Adama, vložil do jeho srdce jedinečnou potřebu, k jejímuž naplnění nestačila ani Boží osobní přítomnost.

Staří rabíni říkali, že muž bez ženy je jako chrám, jemuž chybí boční stěna (však také výraz „bok, žebro“ znamenal mimo jiné právě také boční stěnu chrámu, která zajišťovala stabilitu a celistvost stavby). Tedy biblická zvěst dává ženě po boku muže důstojné, jednoznačně definované místo. Být pomocí neznamená být nekvalifikovanou, podřadnou pracovní silou. Být pomocí není degradace, ale naopak privilegium. Hebrejská zvěst o ženě jako pomocnici doslova říká: „udělám mu pomoc proti němu“ což lze vyložit jako symbol směřování k vzájemnému doplnění. Naše mateřština nabízí krásný výraz „protějšek“ – což se dá chápat jako partner. V hebrejštině slovo „pomáhat“ znamená stát před člověkem, jemuž se pomáhá, obklopovat, uzavřít zdi, ulehčovat, podporovat. Často byl pomocník větší (ve smyslu významu) než ten, jemuž se pomáhalo. Slovo pomoc (ezer) je v starozákonních knihách používáno výhradně pro Pána Boha, a kromě toho je jedinou výjimkou žena jako pomoc pro muže. Je to tedy role nejenom velmi důstojná, ale také svatá. Některé příklady: Bůh je naše útočiště i síla, ve všelikém soužení pomoc vždycky hotová. Žalm 46, 12 Pozdvihuji očí svých k horám, odkud by mi přišla pomoc. Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi. Žalm 121,1-2

Při výkladu pomoci pro Adama se zapomíná na to, že žena není označována jenom jako „pomoc“, ale také jako „jemu rovná“, rovnocenná. Muž a žena dostali úkoly, na kterých měli svým jedinečným způsobem ve vzájemné závislosti pracovat: být plodní, rozmnožit se, naplnit, vládnout. Odpovědnost za svěřené úkoly nesl Adam, byl k této roli také Hospodinem potřebným způsobem disponován, nicméně žena hraje svoji jedinečnou roli, která není méně důležitá, či podřadná. Rovnost byla dána již od počátku věků.

Podívejme se na další text: Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu, a přivedl ji k němu. Gen 2, 22 Rabínská exegeze zdůrazňuje, že žena nebyla stvořena z hlavy, aby muži vládla, ani ne z paty, aby mu byla podrobena, ale z místa blízkého srdci, protože je mu nejbližším člověkem – aby muže doplňovala. Je to podobná myšlenka jako zmíněná boční stěnu chrámu, která je nezbytná pro to, aby chrám stál a plnil svoji funkci. Autor textu vkládá Adamovi do úst větu „toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla“, slova, která všichni dobře znali v jiném kontextu. Byly formulací, která měla závazný právní význam při prohlášení syna patriarchy za dospělého a rovnoprávného dědice. Tato slova byla vložena do úst Adamovi, aby zrovnoprávnila ženu, ukázala její postavení Božího plánu a narovnala deformaci, kterou přinesl do vztahu muže a ženy hřích.

Další text se týká pojmenování ženy: Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest. Gen 2, 23 Aby nebylo pochyb o rovnoprávnosti muže a ženy, dodává Adam – „ať muženou se nazývá…“ Výraz žena je v hebrejštině odvozen příponou od slova muž. To dokazuje naprostou rovnocennost, a přece různost muže a ženy. Oba jsou z téhož zdroje a materiálu a „zhotoveni“ na principu vzájemného doplňování, komplementarity.

Je zde použito výraz íšš a íššá.  Íšš znamená člověk, samec, k tomuto základu byla přidána ženská koncovka – íššá člověčice, samice. Společný slovní základ dokazuje, že se jedná o jeden druh. Tak jako je žena fyzicky odvozena od muže, tak je odvozena od muže i pojmově. Ona rovnost se nám může zdát automatická, nicméně např. Aristoteles psal, že muž je jediným a absolutním prototypem člověka a že žena je obrácený muž. Tedy žena není jiná, ale neúplná, je jen jakousi nepovedenou kopií muže. Pythagoras učil, že existuje princip zla, ten vytváří chaos, temnotu a ženu. Sokrates pak, že žena je bytost na pomezí mezi člověkem a zvířetem.

            Jedinečnost ženy – archetyp krásy

Když se díváme na příběh o stvoření, potom čteme, že vše, co stvořil, Bůh bylo dobré a nutno dodat, když se rozhlédneme kolem sebe, že krásné. Bylo to tak krásné, že Job popisuje, že jitřní hvězdy plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol (Jb 38,7). Nakonec tvoří jako vrchol člověka – tedy muže, ale dílo, úplný vrchol nebo vyvrcholení, jak píše J. Eldredge, není dokončeno. Sice někdo může namítnout, že „krásné“ není napsáno v Bibli, ale možná není třeba psát něco, co všichni vidíme. Jako by hlavní architekt poodstoupil a řekl, ještě něco chybí. Chybí finále – chybí Eva. Až Eva je oním vyvrcholením Božího nádherného, stvořitelského díla. Eva je posledním tahem mistrova štětce. Bůh stvořil muže a ženu ke svému obrazu. Jednou z podstat Boha je krása. Když se rozhlédnete na to, co Bůh stvořil, potom to jakoby nedává smysl. Proč krása květů, které jsou jen na chvilku a pak opadají, proč krása kytek, které rozkvetou jen na pár dní? Proč dokonalý tvar vločky, která hned roztaje? Protože v přírodě nejde jen o funkce. My hodnotíme věci jen podle jejich užitečnosti. Bůh se však na svět dívá jinak – jde mu nejen o funkci ale o krásu. A do tohoto krásného světa daroval Bůh ženu jako vyvrcholení stvoření. Proto je krása podstatou ženy, tak jako je podstatou Boha a Božího stvoření. Patří k ženě, jako patří k Bohu. Nejedná se jen o krásu tělesnou.  

Ona krása vychází zevnitř a ta potom potom prosvěcuje celou bytost. V Ez 28, 17 čteme o pádu satana: „Pro svou krásu se stalo tvé srdce domýšlivé, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost.“ J. Eldredge tato slova vyložil tak, že satan padl pro svoji krásu, a proto ve své pomstychtivosti útočí na krásu. Zároveň ale i útočí na vtělení Boží krásy, jímž je žena. Jedna žena k tomu napsala jiným ženám toto: „Pečovat o krásu vyžaduje čas. Potřebujete chvíle samoty a ztišení, potřebujete chvíle občerstvení, smíchu a odpočinku. Pro každou tyto chvíle budou vypadat jinak, ale potřebujete je. Nakonec poznáte, že v rozporu s míněním světa krása neuvadá.“ Dodám jednu osobní vzpomínku na svoji babičku, která dostala k 70 nové šaty a uvízlo mi v paměti, jak se mě jako každá žena ptala, jak se mi v těch šatech líbí…   Vždy když si na ní vzpomenu, vidím krásnou ženu. Nejen v jejích nových zelených šatech, které na sobě měla, když jí bylo skoro 70. Vidím krásnou ženu i tehdy, když jsem za ní šel do nemocnice, viděl ji v bílém, v bolestech. Její krása plynula z jejího srdce, které bylo živé, protože žila a umřela s pohledem upřeným na Něj. A v Bibli je napsáno „Kdo na něho bude hledět, rozzáří se“ (Ž 34,6).

Žena jako matka

Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých. Gen 3, 20 Když jsem hovořil o satanovi, potom jedna z jeho charakteristik je, že je otcem smrti, a proto útočí na ženu jako na nositelku života – tedy toho, co nenávidí. Způsoby jeho útoků jste zažili všechny z vás. Někdy to byla zraňující slova typu „podívej se na sebe“, někdy i zneužití – jak pokus, tak zneužití dokonané, někdy nedostatek lásky v rodině a pocit, že si o mně nikdo vlastně nemyslí, že jsem krásná. Mnoho žen toto a mnohé další zkušenosti zatvrdily a výsledkem byla ztráta vnitřní krásy nebo snaha překonat muže. Jedna z oblastí, která je dnes zpochybňována, je oblast mateřství. Toto ale není nutné zlo, není to období, kdy rodina bude trpět, protože nepřinesete dostatek peněz, ale úkol od Boha. Jedním ze silných konkurentů naplnění tohoto úkolu je v současnosti kariéra. V okamžiku, kdy žena nepřijme mateřství na určitý čas svého života jako hlavní úkol, nesmírně ztrácí, a to nejen ona, ale pochopitelně i dítě a tím celá rodina. Nejedná o přežitek našich babiček. Náš problém je, že jsme se nechali ovlivnit myšlenkou, že mateřství je něčím degradujícím a ženu omezujícím. Jako kazatel jsem ale nikdy neslyšel starší ženy, které trpce litovaly, že se příliš věnovaly dětem a málo pracovaly na své kariéře. Stejně tak jsem neslyšel nadávání dětí, že máma se jim příliš věnovala, místo aby domů nosila peníze, za které by si mohly koupit hračky nebo opatřit lepší studium. Opak je pravdou.

Problém je v tom, že je moudré přijmout jako úkol, a ne jako omezení, s kterým se perete. Ano, návrat do práce nebude jednoduchý a je někdy chyba nás mužů, že nedokážeme ženám za jejich mateřství poděkovat, ocenit ho. Pokud děti neprožijí domov, který žena svým neopakovatelným způsobem může vytvořit, problém mohou mít její děti, protože domov nemůže nahradit žádná státní ani soukromá instituce. Pochopitelně je nesmírně důležité, aby v tomto období, které nepochybně je jistou izolací, pomohl muž a umožnil ženě různé způsoby socializace.

Závěr: Bible v první řadě vnímá ženu jako jedinečnou bytost, jako nositelku Božího obrazu a jako tu, která stojí naproti muži a doplňuje jej. Toto neplatí jen v manželství, ale v jakémkoli dalším společenství. Jedním z archetypů ženy je krása, kdy vnitřní a vnější krása jsou hluboce propojeny a dost dobře se od sebe nedají oddělit. Vnitřní ale prosvěcuje vnější. Zároveň je jednou z důležitých rolí ženy mateřství. Určité rozbití řádu rodiny vidím jako satanovo dílo. Ten, který škodí Božímu dílu, nenávidí, když žena plní svůj úkol matky, zároveň té, která je muži na roveň. Výsledkem je potom žena služebnice nebo žena terminátorka. Zároveň žena, která je vnitřně prázdná. Přál bych vám, aby těchto pár charakteristik ženy mohlo pomoci v hledání Boží vůle, a to nejen ženám, ale i mužům.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 10. ledna 2021 Foto: