Slyšet z Putinových úst slova o „denacifikaci“ je protimluv, protože je to právě Putin, který se opírá o myšlenky muže, který byl fašismem inspirován, byť později svoje myšlenky převlékl do jiného kabátu. Podstata ale zůstala stejná. Jedná se o pro mnohé čtenáře zřejmě neznámého Ivana Iljina. Iljin se narodil roku 1883 ve šlechtické rodině. Po bolševické revoluci se stal kontrarevolucionářem a stoupencem násilných protirevolučních metod. S postupem času zformuloval vlastní verzi křesťanského fašismu s cílem potřít bolševismus. Krátce před vznikem Sovětského svazu byl vypovězen ze země. Zemřel v roce 1954 ve Švýcarsku v naprostém zapomnění.
V roce 1991, když vznikla z trosek SSSR Ruská federace, vyšla Iljinova kniha Naše úkoly, což jsou jeho sebrané spisy. Myšlenky obsažené v této knize získaly v Rusku mnoho čtenářů a zastánců. Jedním z nich byl Putin. V roce 2005 nechal zorganizovat převoz Iljinových ostatků a jejich nový pohřeb v Moskvě. Dále nechal Putin převézt do Ruska z Michiganské státní univerzity Iljinovu pozůstalost. Již v té době Putin Iljina pravidelně citoval. Po roce 2010 Putin využil Iljinovy autority k vysvětlení, proč musí Rusko podkopat Evropskou unii a zaútočit na Ukrajinu. Když měl Putin uvést svého oblíbeného historika, označil za svou autoritu pro výklad minulosti právě Iljina. D. Medvěděv, formální předseda Putinovy politické strany a jednu dobu ruský prezident, doporučil Iljina ruské mládeži. Počátkem roku 2014 obdrželi členové ruské vládnoucí strany a všichni příslušníci státního aparátu z Kremlu dárek, a to soubor Iljinových politických publikací. V roce 2017 ruská televize připomněla sté výročí VŘSR filmem, jenž představoval Iljina jako morální autoritu. Co tedy Iljin, pro Putina jeden z klíčových autorů, psal a jak Putina ovlivnil?
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Ruská agrese a naše modlitby
Iljin viděl ve fašismu politiku nadcházejícího světa a jako exulanta ho ve dvacátých letech hluboce znepokojovalo, že Italové dospěli k fašismu dříve než Rusové, ale utěšoval se představou, že zdrojem pro Mussoliniho puč byli ruští bílí. Ještě ve dvacátých letech Iljin věřil, že bílí exulanti z Ruska se vrátí k moci a oslovoval je „mí bílí bratři, fašisté“. Podobně hluboký dojem na Iljina učinil A. Hitler. (Snyder T., Cesta k nesvobodě, s. 25) V Hitlerovi spatřoval Iljin obhájce civilizace před bolševismem. Psal, že nacismus je především „duch“, na němž se Rusové musejí podílet. S konceptem ducha bude později hodně pracovat. Iljin emigroval, žil v Německu a v poté se v roce 1938 přestěhoval do Švýcarska, kde přednášel a psal. Obsah jeho přednášek spočíval mj. ve výzvě nevnímat Rusko jako současné komunistické nebezpečí, ale jako budoucí pramen křesťanské spásy. Rusko se dle Iljina ocitlo pod komunistickým jhem vinou dekadentního Západu. Myšlenka Ruska jako pramene spásy, tedy jakéhosi ruského mesianismu, a dekadentního Západu se opakuje i u dalších ruských spisovatelů a představitelů a Iljin sám s tímto konceptem bude hodně pracovat, stejně jako jeho žák Putin, stejně tak i někteří představitelé pravoslavné církve v Rusku. Když Sovětský svaz vyhrál válku a rozšířil své impérium na západ, Iljin začal psát pro budoucí generace Rusů, jejichž předáci se jeho myšlenek po roce 2010 pevně chytli.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Pojďme se podívat, co Iljin píše o Rusku. Píše o panenském těle Ruska, kdy tento národ vnímá jako živý organismus s vlastní duší a přirozeností. Kdo k tomuto organismu patří a kdo ne, nerozhodují jednotlivci, stejně jako buňky nerozhodují o své příslušnosti k tělu. Ruská kultura v sobě automaticky nese „bratrskou jednotu“, jež dosahuje všude, kam se rozpíná ruská moc. Slovo „Ukrajinci“ Iljin používal výhradně v uvozovkách. Dával tím najevo, že nemají žádnou samostatnou existenci mimo ruský organismus. Kdo mluví o Ukrajině, je smrtelným nepřítelem Ruska. Iljin považoval za jednoznačně dané, že Rusko do sebe zahrne i Ukrajinu. (Snyder T., s. 29)
SOUVISEJÍCÍ – David Novak / Stvoření a věda
Na tuto tezi navázal Putin mj. i v článku, který vydal 23. 1. 2012. Píše, že Rusko od přirozenosti plodí a šíří soulad a musí dostat příležitost k tomu, aby svou variantu míru mohlo předat i sousedním zemím. V citovaném článku Putin zrušil právní hranice Ruské federace a vylíčil Rusko ne jako stát, ale jako stav ducha a s odkazem na Iljina prohlásil, že v Rusku neexistují žádné národnostní rozpory, dokonce jsou z principu vyloučené. Národnostní otázka je intelektuálním importem Západu. Ukrajinci jsou jen jedním z mnoha ruských uskupení, ukrajinská státnost nezasluhuje žádnou pozornost a Putin jakožto ruský vůdce má právo mluvit i za ukrajinský lid. Svůj článek Putin zakončil bojovým zvoláním, že Rusy a Ukrajince se nikdy nepodaří odloučit a pohrozil válkou všem, kdo to nepochopí: „Po staletí jsme žili společně. Společně jsme zvítězili v nejhroznější válce. A budeme žít i nadále. Těm, kdo nás chtějí rozdělit, mohu říci jen jedno: ten den nikdy nenastane.“ (Snyider T., s. 64) I z této krátké pasáže vidíme, odkud bere Putin svoje přesvědčení, že Ukrajina nemá nárok na sebeurčení.
Ještě se vrátím k myšlence Iljinova mesianismu, na který Putin navazuje a kterým ospravedlňuje své barbarství, které vidíme v těchto týdnech. Iljin shodně s Marxem tvrdí, že život je chaos a bída, ale liší se od něj v tom, že nevidí příčinu tohoto utrpení v technice a třídním boji. Třeba dodat, že Iljin se hlásil k filozofii G. W. F. Hegela, v jeho učení o „absolutním duchu“ razícím si cestu dějinami. (Snyder T., s. 35) Hegel naznačoval, že katastrofa je příznakem pokroku, dějiny jsou „jatka“, ale krveprolití má svůj účel, což pak některým diktátorům, byť Hegela zřejmě nikdy nečetli, umožnilo řídit se heslem, účel světí prostředky v tom smyslu, že násilí, které páchali, je nezbytnou daní pokroku. Zároveň v podobném duchu psal i Marx, byť jeho východisko bylo jiné. Dle Iljina se násilí na člověku dopustil Bůh už tím, že stvořil svět. Aby se svět dobral zpět ke své celistvosti, je třeba vykoupení skrze vyvolený národ vedený vykupitelem.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Touha po spravedlnosti a odplatě
Jelikož je svět hříšný a Bůh nepřítomný, musí Boží zastánce vzejít z jakési ahistorické říše. Povolaný zachránce vzejde jakoby odnikud a Rusové v něm rozpoznají spasitele, když přijmou svou svobodu i své zákony od ruského vlastence, jenž Rusko povede ke spáse. „Vůdce bude náležitě mužný, zocelí se ve spravedlivé a mužné službě. Je prodchnut duchem celistvosti, nikoli zvláštními osobními či stranickými zájmy. Stojí osaměle a koná, jelikož vidí budoucnost politiky a ví, co je nutné učinit. Rusové pokleknou před živoucím nástrojem sebevykoupení.“ (Snyder T., s. 31) V této souvislosti si všimněme, jak sám sebe Putin prezentuje. Jednou s puškou, podruhé s hokejkou, jindy jako judista s černý pásem. Prostě jako silný a mužný vůdce a třeba dodat, že Rusové mu to baští. T. Snyder píše o „ostentativní maskulinitě zajištující zdání moci“.
Když se Iljin pokusil rozvrhnout pro Rusko politický systém, pak za vládnoucí instituci označil postavu vykupitele, který zodpovídá za veškeré exekutivní, soudní a legislativní funkce a bude vrchním velitelem ozbrojených sil. Rusko bude státem bez politických stran, aby jeho vykupitel mohl konat sám. Nechat Rusy volit ve svobodných volbách by jen potvrzovalo prohnilost světa. „Principem demokracie je nezodpovědný atom.“ Individualitu je třeba překonat pomocí politických zvyklostí, jež v Rusech podněcují a udržují kolektivní lásku ke svému vykupiteli. Volby nechť jsou proto veřejné a hlasovací lístky podepsané. Společnost chápal Iljin jako hierarchickou strukturu, v níž má každý jedinec pevně dané místo. Mezi státem a lidem nebude rozdílu, nastane organicko-duchovní jednota vlády s lidem a lidu s vládou. Spasitel bude osaměle čnět ve výši a střední vrstvy budou ležet vespod, rozdrcené vahou ostatních. Je povinen vést válku a má právo rozhodovat, jaká bude. Válku považoval za oprávněnou, jsou-li ohroženy duchovní výdobytky národa. (Snyder T., s. 31) Na tuto myšlenku navázal Putin v roce 2012 v každoročním projevu ve federálním shromáždění, kdy podle jeho logiky jednotlivci nemají právo protestovat proti nedemokratickému počínání své vlády, jelikož demokracie vyžaduje, aby si do nitra vštípili zákony, jež podobné protesty zakazují. Svobodou se dle Putina míní podřízenost slovům vůdce třímajícího moc.
V nástupnickém prezidentském projevu v roce 2012 pak Putin charakterizoval svoje místo v historii Ruska jako naplnění odvěkého koloběhu, návrat dávného vládce Kyjevské Rusi Vladimíra I. Putinův spřátelený mnich Tichon Ševkunov pak prohlásil: „Kdo miluje Rusko a přeje mu dobré, může se za Vladimíra, postaveného do čela Ruska z Boží vůle, jedině modlit.“ Vladimír Putin byl vykreslen jako ruský vykupitel, který povstává z říše mimo běh dějin („z Boží vůle“) a představuje mystické vtělení tisícileté ruské minulosti. (Snyder T., s. 66)
Tolik pár myšlenek, ze kterých ideově vychází V. Putin. Vidíme v nich mix mesianistického blouznění, naprosto pokrouceného křesťanství a totalitní ideologie inspirované fašismem. Abychom ale hlouběji pochopili, proč se výše popsané podivné filozofické koncepce dostaly hluboko do ruské duše, je třeba vycházet z toho, že když přemýšlíme o současném Rusku, je třeba si uvědomit, že Rusko nebylo téměř vůbec vystaveno určujícím historickým fenoménům západní civilizace: římskému katolicismu, feudalismu, renesanci, reformaci, expanzi do zámoří, osvícenství a vzniku národních států. Stejně tak v ruské zkušenosti téměř chybí následující klíčové prvky západní civilizace: odluka státu od církve, vláda zákona, společenský pluralismus, zastupitelské orgány a individualismus. Od toho se pak odvíjí pro nás nepochopitelná neúcta k lidskému životu, totalitní praktiky, propojení trůnu a oltáře, zaostalost velké části Ruska, navzdory obrovskému nerostnému bohatství této země, obrovská korupce a bohatství soustředěné do rukou několika jedinců, nesmyslné bláboly o „svaté Rusi“ atd.
Tímto článkem netvrdím, že na Západě je vše v pořádku. O Západu zde nepíšu vůbec, nechci tímto článkem vyvolávat pocit nadřazenosti. Svých problémů máme hodně, ale když už o nich píšeme a mluvíme, nekončíme v kriminále. Chtěl jsem jen stručně ukázat na ideová východiska myšlení současného vládce Kremlu. Vychází ze zvrácených východisek, a proto koná zvrácené skutky…
Autor: David Novák je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 11. dubna 2022 Foto: Wikimedia Commons – Vladimir Putin
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
10 Komentáře
Karel Krejčí
Bratře Nováku, touto „hloubkovou a důkladnou“ charakteristikou zmíněného konfliktu jdete přesně na ruku vládci tohoto světa neboť tento způsob pohledu je velice nešťastný. V čem jdete na ruku vládci tohoto světa? V tom, že jste „posilnil“ v sobě a ve čtenářích pocit odloučenosti od Boha! Podle Vašeho vnímání světa je patrně současný konflikt pouze jakousi nepatřičnou „vsuvkou“, která nepatří mezi nás, mezi kultivované lidi a už vůbec ne, mezi věřící a samotný Bůh si buď zakrývá oči nebo opak je pravdou a na nejvyšším trůnu sedí někdo jiný. Přesně tak, jak to chce ten Zlý. A až se zase všechno urovná a opět zavládne lidská spravedlnost, znovu se vrátíme k Bohu. Jde to tak?
Mirka Mačáková
Děkuji moc za tento článek objasňující Putinovu ideologii, je mimořádně přínosný. Rozhodně nemyslím, že byste tímto šel „na ruku vládci tohoto světa“, copak snad máme schvalovat zlo, byť před příchodem Pána budou zvěsti o válkách i války ….
Jaroslav Rada
To je jistě správná analýza, opravdu jde o mix mesiánského blouznění, pokřiveného křesťanství a totalitní ideologie inspirované fašizmem. Jaký ale řád přinese skutečný mesiáš Ježíš Kristus, až se vrátí vládnout na tuto Zemi? Myslím, že demokracie to nebude, Písmo jasně říká, že to bude království, ve kterém Ježíš svou vládu nikomu nepředá.
Herodes byl také králem ve svém království, ale protože si přivlastnil Božské pocty, poslal Bůh anděla, který ho trefil šlakem a byl rozežrán červy. Američtí proroci z Morning Star přirovnávají Putina k tomuto králi Herodovi. Tedy není království jako království a co platí v nebi, je zakázáno napodobovat na zemi s vyjimkou Krista. Je třeba si uvědomit, že toto Putinovské organické společenství je ukradeno z Bible a politicky znetvořeno a zpozemštěno. Církev ovšem jako tělo Kristovo je opravdu živým organismem s jedinou hlavou (měla by být) a ne jen jako metafora vztahů, které se nemění a zůstávají na platformě demokracie.
Západní kapitalismus stojí na preferenci schopných individualit a dnes již též na týmové součinnosti schopných individualit. Kdežto slovanské národy podle kardinála Špidlíka vždy pojímaly společenství jako něco živého a ne mrtvého. Co z toho je blíže Božímu království? Myslím, že Bůh přijímá a žehná obojí, ale v Rusku je toto organické pojetí společenství zatím ovládáno Satanem a navíc ho vůbec nelze začít uplatňovat ve světě politicky před druhým příchodem Krista. Tento pravý organický řád může dnes uplatňovat pouze církev v malých uzavřených enklávách (ambasádách nebe) pouze v Duchu svatém a od tud pak podnikat misie do světa. Příliš demokraticky fungující církve ztrácejí dnes svou nebeskou účinnost. Jsme-li ambasadory Nebeského království, měli bychom znát ústavu toho státu, který na zemi zastupujeme a ne jen jako nejasné ideologické fráze.
Fašizmus se od komunismu liší tím, že je otevřený nadpřirozenu (také Hitler mluvil o boží prozřetelnosti) a tím může být jeho dnešní Putinovská verze, která se hlásí ke křesťanství, ve smyslu zvěstování evangelia ještě nepřehlednější.
Putin ještě není Antikrist (jen malým), nedělá zázraky a nemá na to, stát se světovládcem, ale je jeho předchůdcem. Skutečný Antikrist nepřijde jen jako odpůrce Krista, ale jako jeho mesiášký zástupce (napodobitel) a podle tohoto článku už tyto rysy Putin má.
Honza B.
Popis pozadí Putinova uvažování v historicko-duchovním kontextu. Ještě zbývá doplnit k Iljinovi Dugina a člověk ještě víc pochopí, proč Putin dělá to, co dělá – a hlavně duchovní pozadí a myšlenky za ním.
„Ruská moc se bude rozprostírat až tam, kde narazí na nepřekonatelný odpor jiného národa.“ — Ivan Iljin
Velký obdivovatel a následovník Iljina Putin dal jasně najevo, jaké jsou jeho geopolitické plány.
A.Dugin
https://bigthink.com/the-past/the-dangerous-philosopher-behind-putins-strategy-to-grow-russian-power-at-americas-expense/
Karel Krejčí
Svět se naivně domnívá, že má schopnost vyléčit a pochopit sám sebe. Kdyby se autorovi komentáře a jemu podobným, podařil sebedokonalejší rozbor Putinovy osobnosti, sebedokonalejší přirovnání a nalezení podobných paralel k minulosti a stejně tak i k budoucnosti, v čem si oni jako jedinci pomohli? Kam se dostali, posunuli se někam dopředu, pochopili vůbec něco? Vůbec ne, je to jen pouhá iluze a žijí stále stejně v zajetí tohoto iluzorního světa.
Karel Krejčí
Jsme odloučeni od Boha a naším pánem se stalo naše ego. Přesně tak, jak je to napsáno v Bibli. A to naše „oslavované“ ego musí být stále živeno novými a novými prožitky navozujícími pocity štěstí, úspěchu, radosti, být lepší, bohatší, známější, vzdělanější obdivovanější a úspěšnější než ostatní. A jestliže se něco postaví do cesty těmto pocitům ve smyslu zábrany, rázem je zrozen velký problém a hledá se viník. Viníkem ovšem samozřejmě nespatřujeme v iluzornosti a nedokonalosti sebe samého, ale v příčinách, které jsou vně, mimo nás. To je přeci ta nejschůdnější cesta, která nás však také na druhé straně zcela zaručeně připoutává znovu a znovu k tomuto světu.
Dan Drápal
Milý Davide, opět skvělá práce!
pavel v
Oficiální ruská propaganda označuje Ukrajince za fašisty. Tato nálepka slouží k jejich dehumanizaci – jestliže Ukrajinci jsou natolik zkažení, že už je nelze považovat za lidi, je vůči nim vše dovoleno. Je však otázkou, zda znaky fašismu nejsou vlastní spíše ruské politice. Fašismus měl různé formy a tak není jednoduché ho přesně rozlišit. Obecnou definici fašismu podal americký historik Robert Paxton. Podle něho je fašismus
„způsob politického jednání vyznačujícího se obsesivními představami o rozkladu společenství, o národním potupení, o tom, že se národ stal obětí, a kompenzačními kulty sjednocení, síly a ryzosti, v nichž masová politická strana složená z militantních nacionalistů nepříliš spokojeně, ovšem výkonně spolupracující s tradičními elitami, opouští demokratické svobody a za pomoci spásného násilí a bez jakýchkoli etických nebo zákonných omezení usiluje o vnitřní očistu a vnější expanzi.“
1. Rozkladem společenství a národním potupením byl podle Putina rozpad Sovětského svazu v roce 1991. Putin ho označil za národní tragédii. Rozkladem bylo například odtržení pobaltských republik, Gruzie a Ukrajiny.
2. Podle Putina je Rusko obětí Západu, jenž pohltil jeho východní satelity.
3. Putin hlásá kult sjednocení. V daném případě se jedná o sjednocení Rusů v Rusku a Rusů na Ukrajině. V rámci této myšlenky Ukrajina ukrajinský lid jakoby neexistuje – je to jen jedna z provincií Ruska.
4. Putin hlásá neliberální „demokracii“, což je ve svém podstatě zánik demokratických svobod (cenzura atd.).
5. Putin považuje své (nacionalistické) záměry za natolik vznešené, že pro jejich dosažení jsou dovoleny jakékoliv prostředky (válka).
Je zřejmé, že nikoliv Ukrajina, ale Rusko si osvojilo fašistickou politiku.
Karel Krejčí
Bratře Drápale,
jste si opravdu jist svým hodnocením komentáře br. Nováka a že jste použil správné měřítko? Apoštol Pavel, když byl osvícen a zažíval jednotu v Kristu ve všem a se vším, označil všechno ostatní, co tomu předcházelo – tedy odpadnutí od Boha – výstižně jako odpad. Takže Vám položím otázku: „Použil jste opravdu to správné měřítko?“ Položit tuto otázku nevěřícímu by nemělo smysl, ale protože Vás oslovuji bratře, věřím, že věříme ve stejného Boha, stejného Krista, jsme vedeni stejným Duchem Svatým a kráčíme stejnou cestou. To, co nás však rozděluje je naše ego, právě to, co apoštol Pavel nazval slovy: „Už nežiji já, ale žije ve mne Kristus“.
Petr Adamec
Děkuji za článek. Články zde jsou pro mne důležité především křesťansky. Málokdy zde najdu něco, co mně pomůže pochopit více nějakou otázku nekřesťanskou.