Pokud jste věřící, asi nebudete zpochybňovat existenci hříchu ani fakt, že cesta k odpuštění hříchů je upřímné pokání a následné odpuštění. Čas od času mě znervózňují texty typu „kdo je z Boha narozen, nedopouští se hříchu“ (1 J 1, 9), protože z Boha narozen sice jsem, ale ne a ne se dostat do stavu, že bych nehřešil. Z chytrých knih jsem ale vyčetl, že tento verš naštěstí nemám brát tak, jak mu na první dobrou rozumím, a že i po uvěření budu dál hřešit. Cesta ven je nikoli v mojí dokonalosti, ale v Boží milosti. To mě ale nezbavuje potřeby žít životem pokání.
Jenže abych se mohl kát, musím mít odvahu pojmenovat to, co není dobré. Tedy pravdivě pojmenovat hřích. A zde je někdy problém, který pozoruji jak ve světě, tak i v církvi. Zdá se mi, že mluvit o hříchu nebo selhání se moc nenosí. A snad i proto jsme svědky jistých posunů také v mluvě.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Úspěch
Lež je alternativní pravda, drzost je zdravá asertivita, zvědavost je zvídavost, drby a klepy jsou zajímavé informace, hrubé chování je schopnost prosadit svůj názor, přejídání se je gurmánství, různé závislosti jsou potřebou uvolnit se od stresu, ostré lokty jsou znamením vůdčích schopností, arogance je smysl pro humor, cynismus je smysl pro realitu, exhibicionismus je zdravé sebevědomí, sobectví je nastavování hranic, upovídanost je výřečnost, manipulace je snaha druhým ukázat správný směr atd.
Asi víte, kam mířím. To, co nás osvobodí, je pravda. Zároveň platí, že nepříjemná pravda bolí. Jenže až když pojmenujeme svoje selhání, můžeme se jednak s Boží pomocí začít měnit a jednak to či ono můžeme dát do Božího světla a prožít odpuštění. Žijeme-li v přeludu, těžko můžeme očekávat změnu.
Pokud někdy nepříjemnou pravdu sdělujeme druhým, pak je jasné, že je třeba ji sdělovat citlivě a v lásce. Pokud si ji uvědomíme sami o sobě, buďme k sobě pravdiví. Zároveň vězme, že v kontextu toho, co jsem napsal, není cílem pravda, ale pokání a nový začátek. A to je obrovská úleva!
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 18. října 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
2 Komentáře
Karel Krejčí
Bez pravdy to nejde. Věřím, že pravda – skutečná pravda – nás vede k pokání. Avšak „pravda“, kterou nám předkládají politici, média a celkově současný svět, rozhodně nás nevede k pokání, ale ke zcela opačným reakcím a emocím. Jistě, od světa nelze očekávat pravdu, právě proto je svět takový, jaký je. Smutné ovšem je, když i křesťané „baští onu oficiální pravdu i s navijákem“. Ale opět, současný neutěšený stav zase jenom potvrzuje, že se vše točí právě kolem přítomnosti či nepřítomnosti pravdy. Nic naplat, bez pravdy to nejde a ani nepůjde.
Karel Krejčí
Ještě si dovolím vrátit krátkou poznámkou k poslednímu komentáři br. Drápala „Uzdravování dnes“. Tentokrát to autor „odnese“ vcelku nevině, protože v jeho záměru nebylo nic špatného. Ovšem, když dáme „k sobě“, komentář br. Nováka a br. Drápala, je zde jedna nápadná věc. Křesťané si zakládají na modlitbě za uzdravení, na čemž není nic špatného, ovšem v protikladu k této skutečnosti stojí právě tolerance ke lžím a polopravdám – novotvarům – což je neméně důležitá kvalitativní veličina, která též podstatně ovlivňuje celkový stav společnosti, což má br. Novák na mysli. Ovšem v reálném přístupu k těmto dvěma hodnotám a přehlížením nebo tolerancí pravd a polopravd, vyznívá modlení poněkud pokrytecky. Přiznám se, že mě byla vždy bližší snaha přiznat si pravdu nebo ji hledat, než se jednoduše modlit. Jsem si jist, že dosti často nás Bůh směruje k uzdravení právě tím způsobem, abychom nejdříve hledali pravdu. Možná, že jsem troll, ale je to tak ….