V pátek 24. června Nejvyšší soud USA zrušil rozhodnutí v kauze Roeová versus Wade z roku 1973. Tehdy Nejvyšší soud rozhodl, že podle americké ústavy mají všechny ženy ve Spojených státech právo na volný přístup k umělému ukončení těhotenství zhruba do 23. týdne těhotenství. Důležité je připomenout i to, že výše popsané rozhodnutí se odkazovalo na 14. dodatek americké ústavy, který mluví o právu na soukromí. Od té doby musely všechny americké státy potraty legalizovat. Nyní bude potrat legální jen v některých státech, konkrétně ve dvaceti a v hlavním městě Washingtonu D. C., v dalších je potrat protizákonný. Výjimka bude možná v případě ohrožení života matky. Většina států ale nedovoluje umělé ukončení těhotenství ani v případě, kdy se jedná o znásilnění nebo incest.
Na první čtení se zdá, že z křesťanského pohledu není co řešit. Možná jste slyšeli výrok, že potrat je vražda a tečka. I proto do velmi silné skupiny, která pro zrušení potratů bojovala, patřili jak mnozí američtí evangelikálové, tak katolíci. Mediálně nejznámějším případem bylo vyloučení předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové ze „svatého přijímání“ arcibiskupem Cordileonem kvůli tomu, že potraty dlouhodobě obhajovala.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Pár myšlenek k otázkám k diskusi okolo LGBT
Jenže je to tak jednoduché? Jakkoli nechci potraty relativizovat, nemohu se vyhnout několika otázkám, které mi vrtají hlavou.
Jak jsem napsal, někteří křesťané mají jasno, že potrat rovná se vražda. Podívejme se ale na následující text: Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží muž té ženy; odevzdá ji prostřednictvím rozhodčích. Jestliže o život přijde, dáš život za život. Ex 21, 22–23
Jak to, že za usmrcení živé ženy byl vyšší trest než za usmrcení plodu? Proč „život za život“ platí až o narozených? Jako odpověď se nabízí vysvětlení, že narozený život má vyšší hodnotu než nenarozený. Nebo jak jinak tento text vysvětlit?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Další text je v Num 5, 20–27. Jde o to, že je-li žena nařčena z nevěry, má jí kněz dát vypít vodu prokletí, která vyvolá potrat. Ponechme stranou poněkud drsné praktiky tehdejší doby a ptejme se po principu. Jak je možné, že má být z Božího dopuštění vyvolán potrat? Starý zákon znal popravy, ale vždy se jednalo o lidi, kteří se provinili. Nenarozené dítě se neprovinilo. Nikde v Bibli není výzva k usmrcení nevinného člověka kvůli hříchu někoho jiného, mimo potracení plodu. Opět se nabízí otázka, zda má nenarozený plod stejnou hodnotu jako živý člověk. Rabi J. Sacks, kterého občas cituji, píše: „Až do chvíle zrození nemá plod právní status osoby. Tak na to nahlíželi učenci v zemi izraelské.“ (Sacks J., Denní čtení z Tóry, s. 154)
K tomu, aby došlo k početí, musí být muž a žena. Za početí nového života tedy nesou plnou a stejnou zodpovědnost oba. Jenže v případě rozhodnutí Nejvyššího soudu je za potrat trestána jen žena, což považuji za nespravedlivé. Poněkud přízemně řečeno, Pepík si ulevil, ale kriminalizovaná bude jen Mařenka. Pokud má být potrat trestný, měli by být potrestáni oba aktéři. Proč má nést následky jen žena!? Trochu mi to připomíná kamenování cizoložné ženy. Rozběsnění konzervativci ji s biblickými verši na rtech chtějí ukamenovat, jen ve svém svatém zápalu zapomněli, že žena zřejmě nesouložila sama ze sebou, a proto muže, který si s ženou užíval, nechali být.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Únava z Ukrajiny
Pro střední a vyšší vrstvy obyvatelek USA tento zákon znamená jednu zpáteční letenku navíc. Konkrétně do států, kde se potraty provádět mohou. Naopak pro chudší vrstvy to bude znamenat více nechtěných dětí nebo více ilegálních potratů se všemi špatnými následky. Mám za to, že restrikce v tomto případě nic zásadního nezmění.
V etice platí pravidlo dvou extrémů, kdy jedním extrémem je dogmatismus, druhým pak relativismus. První dává pravidla bez toho, aby posuzoval kontext té které situace, druhý pak na jakákoliv pravidla rezignuje a řídí se heslem: dělej, co je ti příjemné. Obojí je krok špatným směrem. Když za mnou přichází lidé, kteří stojí před těžkým životním rozhodnutím, a ptají se mě, co mají dělat, mám-li jim pomoci, potřebuji znát jejich životní situaci. Proto velmi nerad odpovídám na otázku, zda je to či ono hřích či selhání, aniž bych znal okolnosti. Abychom to vztáhli k našemu tématu. Máme-li zaujmout postoj k potratu, musíme znát konkrétní příběh, který stojí za rozhodnutím na potrat jít. Mnohé ženy, které tento zákrok podstoupí, na něj totiž nejdou jen tak z plezíru.
Pokud církve a věřící hlasitě protestují proti potratům, pak je třeba, aby dokázali udělat i krok druhý, tj. aby pomohli vytvářet prostředí nebo záchytné sítě pro to, aby na tento zákrok jít nebylo třeba. Křičet, že potrat je vražda, nejen že nestačí, ale má to zcela opačný efekt, než bychom si jako věřící přáli.
Já sám zastávám názor, že obecně je potrat špatná volba a že život vzniká při početí, ale chápu, že nežijeme v teokratickém zřízení a že i tato špatná volba má výjimky, a to nejen ohrožení života matky.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 7. července 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
67 Komentáře
Olga Nedbalová
Pane Pavle, nevím, zda mi chybí empatie. Těžko posoudit. Nicméně – to malé nenarozené miminko nemá nárok na trochu empatie? Nebo ho dopředu odsoudíte? Nezdá se vám to tak trochu farizejské? Ono totiž rozhodovat o životě a smrti je docela náročná disciplína. Není to vskutku jednoduchá otázka.
Ale já osobně, vždy když jsem měla pocit, že nemohu něco vyřešit, že je všechno hrozně zmatené, obracela jsem se k Ježíši. On je vskutku ta Pravda, Cesta i Život. Když jsem si řešila věci po svém nebo poslouchala svět, stála to za starou belu. Když jsem poslechla Ježíše, vždy mi pomohl.
Pane Pavle, když jsem si doslova vydupala ponechání třetího dítěte, neměla jsem to ze světského hlediska pak moc jednoduché. Tři děti, z toho jedno malé miminko, manžel téměř pořád v práci, moje maminka (1930) rozvíjející se Alzheimer, se vším, co k tomu patří – úzkostné stavy, napadání blízkých, paranoia. Manželova maminka (1933) po zlomenině krčku, následně zlomenina ruky a snížená schopnost pohybu. Věřte, někdy jsem byla tak unavená, že jsem večer doslova padla do postele. Ale právě v tu chvíli se mnou byl nejvíce Ježíš. Skutečně mě podporoval, vedl mě za ruku, posiloval. Do té doby jsem nezažila nikdy takový pocit lásky a plnosti. Paradoxně ano, náročná situace mě dokázala přiblížit Bohu. Přestala jsem řešit hlavně sama sebe a ptala se Ježíše, co můžu udělat pro ostatní. Ano, svět rád ukazuje rychlá a jakoby efektivní řešení. Ale většinou ta rychlá řešení místo pomoci spíše ještě více ublíží.
A ke kriminalizaci potratů – nikdo z odborníků o této variantě v ČR ani neuvažuje. Stačilo by to, aby potraty přestaly být prováděny jak na běžícím pásu. Dokonce ženě nabízeny jako vhodné řešení, jakmile se lékaři něco nezdá. U nás zatím politici (kromě pana Jurečky a snad pana Fialy) vykřikují, že v žádném případě nedopustí vůbec žádnou změnu zákona. Bez pardonu. Křesťané jsou denně v tisku zesměšňováni a jejich výroky jsou překrucovány. Kdy jste naposledy viděl v běžném tisku pozitivní zprávu o adopci dětí nebo o pomoci svobodným matkám. A jak říkal pan Áron, zkuste si přečíst článek „Ne, církev není tak špatná, jak si myslíte“.
Olga Nedbalová
Pro paní Hájkovou – ano, bohužel žen jako jsme my dvě je daleko více. I v dnešní době se provádějí potraty především z důvodu, že se těhotenství nehodí – buď ženě nebo se něco nezdá jejímu lékaři. Potraty po znásilnění a potraty nezletilých jsou jen minoritní částí. Na druhou stranu – pokud je žena těhotenstvím ohrožena na životě, pak samozřejmě přednost má mít záchrana ženy. Nevím, u mě se nemohu zbavit dojmu, že mi nic tak závažného nehrozilo a já jsem v té době potrat skutečně vnímala jako odborný lékařský zákrok, který je k dobru mému i dítěte. Vždy jsem byla takový poslušný typ a myslím, paní Hájková, že vy také. Prostě žádné parkování na zákazu, žádné přecházení mimo přechod pro chodce, žádné trhání kytiček v chráněné krajinné oblasti. Pokud by mi někdo řekl, že potrat není dobrý, protože vlastně zabiji svoje dítě, tak bych ho určitě nepodstoupila. A právě kvůli takovým ženám, jako jsem byla já, to tady píšu. A moc si přeji, aby potkaly Ježíše dříve než se špatně rozhodnou. Paní Hájková, moc děkuji za Váš čas a za sdílení zkušeností.
Eva Hájková
Když už mluvíme tak otevřeně…
Ještě prosím, nesuďte ženy, že už dnes nechtějí mít každý rok či každé dva roky další dítě. Tady nejde jen o kariéru, jak si asi myslí pan Novák. Těhotenství, kojení a výchova dětí jsou mimořádně fyzicky i psychicky náročné (když pomineme materiální náročnost výchovy). I když tohle by se, pochopitelně, mělo řešit před početím, nikoli umělým potratem. Někteří křesťané ovšem odmítají i antikoncepci.
A omezit frekvenci sexuálního života? Věřím, že pro tohle by bylo víc žen než mužů.
pavel v
Paní Olgo,
nesmírně si vážím, že jste se dokázala k potratu přiznat. Ještě než jste napsala své poslední příspěvky jsem pochopil, že jste na něj asi šla v době, kdy jste ještě nebyla věřící a tudíž nevěděla, že by na potratu mohlo být něco špatného. Možná si myslíte, že kdyby naše potratové zákony byly v souladu s křesťanskou naukou, byly by pro všechny ženy vodítkem ke správnému jednání. Historie ukazuje, že tak tomu není. Pokoutní potraty se prováděly i před vládou komunismu, kdy je zákon nepovoloval a kdy se k víře (možná jen formálně) hlásila drtivá většina lidí.
Otázkou je, proč byly původně dobré zákony ohledně potratu opuštěny. Souvisí to se skutečností, že většina společnosti odpadla od víry. Proč se tak stalo? Já se domnívám, že hlavní příčinou byli fundamentalisté (fanatici) v církvi. Stejně jako kdysi farizeové „nakládali na společnost těžká břemena, kterých se sami ani prstem nechtěli dotknout“. Stejně jako farizeové vymýšleli spousty zbytečných nařízení a vyžadovali jejich dodržování. Stejně jako farizeové hleděli jen na literu svých zákonů, místo aby se řídili zákonem lásky. V té době například církev neschvalovala ani potrat v případě ohrožení života matky – pro církev neexistovaly žádné polehčující okolnosti. Řada amerických států se k této praxi nyní vrací. To je fanatismus, který se nelíbí autorovi článku, Davidu Novákovi.
Věřící fanatici církvi nesmírně škodí. V minulosti církevní fanatici odmítali uznat některé vědecké objevy, že jsou podle nich v rozporu s Písmem. Jediné, čeho tím dosáhli, bylo, že mnoho lidí přestalo Bibli věřit (odpadlo). I dnes jsou v církvi fanatici zastávající přesvědčení, že země byla stvořena někdy před desíti tisíci lety (ve skutečnosti je stará 4,5 miliardy let).
Jestli chce církev být věrohodná, musí umět přiznat své chyby. Mluvit jen o kladech (jako že také byly) a předstírat, že se žádné nestaly, je pokrytectví a pokrytectví se vždy vymstí.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, nechci nikoho soudit. Jen se mi prostě nelíbí, že potrat do 12 týdne těhotenství je chápán jako pokračování antikoncepce. Do 12 týdne není miminko člověkem ale jen shlukem buněk. Toto stanovisko je veřejně prezentováno jako správné na základě odborných důkazů, což tak není. Odborníci jak z řad práva tak i některých lékařů s tímto nesouhlasí a danou definici neuznávají. Bohužel má navrch křičící strana – tedy žena má absolutní právo rozhodovat o svém těle. Nenarozené dítě proti tomu žádné takové právo nemá (tedy minimálně po prvních 12 týdnů svého života). V římské kultuře bylo běžné, že o životě dítěte se dalo rozhodnout až do dvou let jeho věku. Rozhodoval otec – pokud se mu dítě nehodilo, tak ho prostě beztrestně nechal zabít. Bylo to právně zakotveno a ve své době se dá říci, že římský zákoník byl jedním z těch vyspělejších. Ano, právo je spjato s etikou. Společnost ve svém vývoji pokračuje a v různých vývojových fázích společnosti je etika a právo spjato více či méně. Hodně málo bylo spjato například za fašismu a právo bylo vychýleno o hodně ze své osy směrem k bezpráví páchaném na lidském jedinci. Pak tady může nastoupit čistý pragmatismus – co je momentálně výhodné pro mě jako jedince a to bez ohledu na ostatní jedince. Ježíš nás ale vede k úplně jiné filozofii – poznat, že pokud budu mít úctu k druhému, tedy k jeho životu a dokážu přijmout Boží rozhodnutí, pak poznám teprve plnost – lásku Ježíše Krista. Láska Ježíše Krista se totiž neprojevuje tak, že se Ježíš na mě obdivně dívá a říká, jak jsem dokonalý jedinec, jak si zasloužím hojnost majetku, zdraví a světského štěstí. Že mi umetá cestičku a přitom odstraňuje z cesty jedince, kteří by mi tu umetenou cestičku mohli zkazit. Skutečná láska se projeví v tom, když umíme pomoci druhým, slabým. Těm, co jsou ještě příliš mladí nebo naopak už příliš staří, aby si pomohli sami. Těm, co jsou pronásledováni. Maličkým, kteří se neumí bránit. Ne nadarmo je jedním z vrcholů evangelia Kázání na hoře. Není to o tom, že si Ježíš přeje, abychom plakali a trpěli. Je to o tom, že v nesnázích můžeme teprve skutečně ocenit pomoc a sílu našeho Pána Ježíše Krista. A věřte mi, že tato slova nepíšu jako biblickou pomůcku. Tato slova píšu jako svou osobní zkušenost. Náš Pán umí skutečně pomoci tak, že i když naše cesta životem je úzká, vede strmými skalami, úzkými roklinami, s Ježíšem se nám po ní jde jako po nejlepším chodníků. S Ježíšem dokážeme přemoci všechno, ano, i smrt. Pokud má křesťan svědčit, tak má svědčit o životě. I když se to někdy světu nelíbí. A také o velké lásce našeho Pána Ježíše Krista, která skutečně tu smrt dokáže porazit. Není to jen nějaká bláhová naděje, je to pravda. A o ničem jiném jako křesťan ani svědčit nemůžu.
Eva Hájková
Paní Olze
Taky jsem (byla) takový poslušný typ. Nebo spíš velmi submisivní typ se slabou vůlí. Takový člověk možná potřebuje dlouho hledat, kdo vlastně je a co by měl v životě dělat.
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla – ano, máte pravdu v tom, že církve byly někdy pokrytecké. Také je pravda, že církev by neměla být spojena s touhou ovládnout svět mocí – tedy používat násilí. Prostě jak říkám, nelze dobro prosadit zlými prostředky. Bohužel o potratech se v našich masmédiích informuje nevyváženě. A hodně populisticky. Pro-life organizace jsou prezentovány jako tmářské organizace, které jedinci upírají právo na demokratickou svobodu. To že v jiných demokratických zemích – například Německo, Monako je právní úprava potratů daleko přísnější se taktně mlčí. Ano, stávající právní úprava v ČR evokuje představu, že dítě do 12 týdne je prostě jen nějaký biologický materiál. Když se mi to nehodí, tak to těhotenství přeruším a počkám si na vhodnější dobu. Pane Pavle, určitě tady nechci soudit ženy, které jsou v těžké životní situaci. Ale vím, že láska Ježíše Krista jim v tuto dobu může velmi pomoci. A dokonce se může stát, že z původního kříže se stane radost. Ježíš to opravdu umí. Ano, člověk si může říci, co je mi do světa, když nechtějí poznat Ježíše, tak ať se dal plácají v tom svém marastu jak chtějí. Svět těhotným ženám, které byli znásilněné, nabídne potrat. Ježíš může nabídnout bezpodmínečné přijetí. A jak lidem ukázat Ježíše. Nejlépe přes své milosrdenství. Pane Pavle, jsem evangelička, ale velmi respektuji třeba i papeže Františka. Myslím, že on zrovna konkrétně jako jeden ze světových lídrů umí Ježíše přiblížit. Hodně se dívám lidem do očí. Buď z nich Ježíše vidím nebo také ne. V papežových očích Ježíše vidím. Vidím v nich soucit, pochopení, neodsuzování. A také u něho oceňuje, že když je třeba, umí říci pravdu. I když je nepohodlná. Ona Ježíšova pravda je opravdu pro svět někdy velmi nepohodlná. Pro zamyšlení posílám záznam tiskové konference papeže, kde se k potratům vyjádřil https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210916papez-pri-tiskovce-v-letadle-potrat-je-vrazda-cirkev-musi-byt-nablizku-a-soucitna-ne-politicka
Pane Pavle, cesta za Ježíšem není dopředu nalajnovaná. V Kristu rosteme a poznáváme věci, které nám byly dříve skryté. Každý z nás má jiná obdarování a jiné zkušenosti s vírou. Navzájem se můžeme obohatit. Nevylévejme dítě (tedy Ježíšovy pravdy) i s vaničkou. Jen proto, že Ježíšovy pravdy byly někdy zneužity k porobení toho druhého. Ano, z Písma si můžeme vytrhnout citáty a házet s nimi jako s kameny po hříšnících. A nebo si můžeme Písmo otevřít a ptát se Ježíše, jaké úkoly má pro nás. Kam jít, co říkat, koho pravdu bránit. A skutečně pevně věřím, že kdo upřímně a s čistým srdcem volá k Ježíši, bude vyslyšen.
Eva Hájková
Ještě se vrátím ke Starému zákonu.
Ať už zde několikrát rozebíraná pasáž znamenala či neznamenala potrat, myslím si, že David Novák má pravdu v tom, že v době Starého zákona si plodu v ženině lůně příliš nevážili. Dá se tak soudit z Genesis 38, 24:
„Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: „Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná.“ Juda řekl: „Vyveďte ji, ať je upálena.“
Nezajímalo ho tedy nijak, že spolu s Támar bude upáleno nevinné dítě. Trest nebyl odložen na dobu po porodu. Tehdejší lidé byli tvrdí, protože život byl tvrdý.
Olga Nedbalová
Ano, je pravda, že ve Starém zákoně je hodně obtížných pasáží. A je správné, že v Písmu se nic nepřikrašluje. Říká pravdu tak jak byla. Od počátku Písma se táhne příběh člověka, který toužil žít odděleně od Boha (tedy od Boží vůle, ráj s jeho hmotným zabezpečením by se mu zřejmě hodil). A často docházelo ke zkreslení Boží vůle. V Písmu se střídají lidé, kteří žili podle Boží vůle a kteří se Bohu stavěli na odpor. Lidé si Desatero překroutili po svém – aby se jim hodilo. Pak přichází na řadu proroci. Varují neposlušný lid, často marně. Celé Písmo svědčí o nekonečné Boží trpělivosti s neposlušným lidem. Ježíš také varuje farizeje, kteří zneužívají své moci a Boží příkazy využívají k zlým věcem. Do toho všeho zmatku, marných snah člověka sám sebe spasit dodržováním Desatera přichází Boží syn. Odhazuje farizejská pravidla a říká, že celé Písmo, všichni proroci, celá vůle Boží je shrnuta ve dvou nejvyšších přikázáních. Příběh o Támar pokračuje – Juda pozná svou nedokonalost, své pokrytectví. Budiž mu ke cti, že se pokorně sklání před Bohem a uzná svou chybu. Písmo nesvědčí o dokonalém člověku, Písmo svědčí o lidech, kteří buď dokázali přijmout Boží vůli a nebo se až do konce svého života Bohu tvrdohlavě vzpírali. Nový zákon nás díky Ježíši Kristu osvobodil a ukazuje nám jediné správné řešení v lásce Ježíše Krista. Někdy se nám Písmo může zdát tvrdé, to když ho začnou vykládat lidé s kamenným srdcem. Pak je ovšem strašně důležité potkat lásku – Ježíše Krista, který nám v Písmu ukáže, že ta všechna pravidla nejsou od toho, aby nám kazila naši radost ze života. Naopak – všechna pravidla, všechna varování, všechna povzbuzení v Písmu nám mají život zachránit. A nejen náš život, ale i všech ostatních. To, že lidé byli a jsou hříšní, nás přece neopravňuje se také takto chovat.
Olga Nedbalová
Milí bratři a sestry v Kristu, omlouvám se za svou zarputilost, ale nemohu si pomoci. Nemůžeme lásku a milosrdenství Ježíše Krista projevovat tomu druhému tak, že svolíme k zabití třetího člověka. Určitě není správné těhotným ženám v obtížné situaci říci, že potrat je vražda a dále se už o ně nestarat. Musíme těmto ženám ukázat, že existují i jiná řešení, taková, při kterých nebude obětován lidský život. Nepřistupujme ale na pokrytectví v tom, že budeme prohlašovat o potratu, že je vlastně v pořádku. Když si svět chce takto žít, tak ho nechme. Ne, v tomto není láska, i když se tak na první pohled může tvářit. Jak moc mám toho druhého ráda, když ho nechám, ať si dělá co chce. Ať si jde klidně ke srázu a skočí dolů, možná to přežije. A když to nepřežije, dobře mu tak, byla tam přece značka Zákaz vstupu a on si to měl přečíst. Nezaměňujme milosrdenství a lhostejnost. A opravdu, volejme pořád k Ježíši, ať nám pomáhá. Ať nám dává dostatek moudrosti, víry a lásky. Protože sami o sobě to všechno postrádáme.
Jiří Aron
Pane Nováku, pokud jste chtěl argumentovat tím, že rabín Sacks rozhodně umí hebrejsky. A jen z tohoto důvodu znalosti jazyka on správně, na rozdíl od jiných, ve své vlastní verzi SZ používá slovo potrat.
Narážíte hned na několik překážek:
1/ Musel byste tímto odvodit, že překladatelé množství jiných verzí, kde se o potratu nemluví vůbec, na rozdíl od pana Sackse hebrejsky neumí. Sám vidíte, že takovýto vývod je vyložený nesmysl.
2/ Pana Sackse omylem považujete za biblickou kapacitu. Hlavní postavou Staré smlouvy je Kristus, tato obsahuje odhadem čtyři sta proroctví o Něm. Sacks neuznal ani jediné z nich a to jej jako vykladače Písma zcela diskvalifikuje. Minul se zcela zásadně v té hlavní věci, která je podmínkou jeho i Vašeho spasení
Například 1J 2:22: „Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus?“
nebo J 8:19: „Řekli mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.““
3/ A co se týče potratů, žijeme bohužel v době, kdy tyto praktikují stamiliony lidí, hlasících se i ke křesťanství i k judaismu. A inteligence překladatele není nikdy přímo úměrná jeho morálním postojům či věrnosti Božímu slovu.
Karel Krejčí
Znovu opakuji, že se děláme moudrými sami před sebou. Pátráme po moudrosti v Písmu, abychom nezhřešili a neprovinili se proti životu a Bohu. Na jedné straně chceme být „svatí“ a na druhé straně jsou nám lidské životy lhostejné nebo nemají cenu. Je to alibistické pokrytectví.
Eva Hájková
Paní Nedbalové
Juda byl tvrdý a pokrytecký. Chtěl tvrdě odsoudit (domnělé) smilstvo, ačkoliv sám předtím o totéž požádal (domnělou) nevěstku. Kdyby však Támar měla protizákonný styk s někým jiným než s ním, pokrytecký by nebyl, ale možná by byl stejně tvrdý a odsoudil ji stejně k upálení i s dítětem. Nebo ne? Možná se mýlím. Ať mě někdo poučí.
Ano, věřím, že i když byli lidé tvrdí, Bůh je (a vždy byl) milosrdný. Že v tomto případě zařídil, aby Juda alespoň poznal své pokrytectví. Souhlasím s tím. I s tím, že Písmo má člověk správně vykládat a že nemá mít tvrdé srdce.
Zdá se vám, že pan Novák je člověk s tvrdým srdcem, který neumí správně vykládat Písmo? Nebo jsem taková já? Je třeba mluvit adresně. Když mluvíte adresně, dotkne se to toho, koho se to dotknout má a ne někoho jiného.
Je fakt, že já ráda přemýšlím vlastní hlavou (i o Písmu) a asi se toho už nezbavím.
Píšete, že se nemůžeme tvářit, že potrat je vlastně v pořádku. Zdá se vám, že tady někdo tvrdil, že potrat je vlastně v pořádku? Mně ne.
Olga Nedbalová
Paní Hájková, určitě nechci soudit ničí srdce. Pravdou je, že každý z nás máme jiné zkušenosti a jiná obdarování, tak jak jsem psala panu Pavlovi. V jistých věcech můžeme vidět možná kousek dále než ostatní, v jiných nám může pomoci pohled druhého bratra/sestry v Kristu. A pořád je důležité si uvědomovat, že hledáme společně pravdu Ježíše Krista, ne pravdu světa nebo pravdu naši. Co se týče potratů – má zkušenost a můj názor je takový, že současná právní úprava v ČR je příliš benevolentní. A také, že Ježíšovo řešení problémů světa spatřuji v životě a ne v smrti. Nechtěla jsem se svými příspěvky nikoho dotknout nebo někoho soudit. Přeji Všem Pokoj a Milost od našeho Pána Ježíše Krista.
Olga Nedbalová
A jen ještě pro paní Hájkovou – určitě jsem nemluvila adresně, že máte vy nebo pan Novák tvrdé srdce. Spíše tedy pokud mám říci něco adresně – jeví se mi nešťastné používat Starý zákon v této souvislosti pouze velmi krátkými citacemi – bez dovyprávění celého příběhu – zde tedy příběh o Judovi a Támar, je lépe brát příběh komplexně, nejen jedním veršem. Proto jsem ho dovyprávěla. Navíc souzním s panem Áronem v tom, že my křesťané vykládáme Starý zákon christologicky, tady jsem zde hodně ovlivněna mimo pana Árona i mým oblíbeným starozákoníkem Janem Hellerem. Na druhou stranu – otázka potratu je vskutku velmi složitá a není jednoduché ji rozlousknout krátkým článkem. Pokud jsem Vás nebo pana Nováka urazila, velmi se omlouvám, nechci si hrát na zkušeného biblistu ani na duchovní autoritu. Možná jsem raději měla mlčet, nevím, někdy moc mluvím a do všeho se pletu.
Eva Hájková
Já se nezlobím. Někdy je pro mě těžké porozumět myšlení druhých lidí.
A souhlasím, že je zapotřebí hledat pravdu společně, i když to někdy bolí. Asi by nikdo z nás neměl být dopředu přesvědčen, že pravdu zná. Protože každý známe jenom ten svůj kousek pravdy.
Olga Nedbalová
A ještě jsem si uvědomila jednu velmi důležitou věc – možná z mé strany vyznělo, že článek bratra Nováka je úplně celý špatný. Což není pravda. Velmi oceňuji odvahu se vůbec do této složité záležitosti pustit a pokusit se ji uchopit. A také oceňuji názor, že za početí dítěte jsou odpovědni dva – tedy muž i žena. Pokud muž se k celé záležitosti nechce znát (nechce převzít odpovědnost, jedná se o znásilnění atd.), pak se věc dotýká i širší rodiny ženy – matky, otcové, babičky, sestry, bratři. Tam, kde žena nemá ani tuto možnost, pak je ideální příležitost pro nás křesťany. Velmi si vážím organizací, která se pomoci těmto ženám zabývají. A velmi mě mrzí to, že v masmédiích se tyto organizace prezentují negativně.
Prosím, neberte mé všechny příspěvky jako jediný správný názor bez potřeby je doplnit o širší pohled vás ostatních. Nejsem schopna na problematiku potratů dát 100% odpověď. Ne že bych si u některých mých informací za nimi nestála nebo nedokázala obhájit svůj názor. Ale moje příspěvky stěží pokryjí možná tak 1 % složité problematiky potratů. Proto oceňuji i ostatní, kteří se do debaty zapojili. A že jsme zřejmě ještě nedošli k žádnému 100% řešení – nevadí, důležité je, že jsme se vůbec nad problematikou zamysleli a pokusili se ji uchopit. A možná některé z nás článek i diskuse obohatili o nové informace a o nové pohledy na problematiku potratů.