V pátek 24. června Nejvyšší soud USA zrušil rozhodnutí v kauze Roeová versus Wade z roku 1973. Tehdy Nejvyšší soud rozhodl, že podle americké ústavy mají všechny ženy ve Spojených státech právo na volný přístup k umělému ukončení těhotenství zhruba do 23. týdne těhotenství. Důležité je připomenout i to, že výše popsané rozhodnutí se odkazovalo na 14. dodatek americké ústavy, který mluví o právu na soukromí. Od té doby musely všechny americké státy potraty legalizovat. Nyní bude potrat legální jen v některých státech, konkrétně ve dvaceti a v hlavním městě Washingtonu D. C., v dalších je potrat protizákonný. Výjimka bude možná v případě ohrožení života matky. Většina států ale nedovoluje umělé ukončení těhotenství ani v případě, kdy se jedná o znásilnění nebo incest.
Na první čtení se zdá, že z křesťanského pohledu není co řešit. Možná jste slyšeli výrok, že potrat je vražda a tečka. I proto do velmi silné skupiny, která pro zrušení potratů bojovala, patřili jak mnozí američtí evangelikálové, tak katolíci. Mediálně nejznámějším případem bylo vyloučení předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové ze „svatého přijímání“ arcibiskupem Cordileonem kvůli tomu, že potraty dlouhodobě obhajovala.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Pár myšlenek k otázkám k diskusi okolo LGBT
Jenže je to tak jednoduché? Jakkoli nechci potraty relativizovat, nemohu se vyhnout několika otázkám, které mi vrtají hlavou.
Jak jsem napsal, někteří křesťané mají jasno, že potrat rovná se vražda. Podívejme se ale na následující text: Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží muž té ženy; odevzdá ji prostřednictvím rozhodčích. Jestliže o život přijde, dáš život za život. Ex 21, 22–23
Jak to, že za usmrcení živé ženy byl vyšší trest než za usmrcení plodu? Proč „život za život“ platí až o narozených? Jako odpověď se nabízí vysvětlení, že narozený život má vyšší hodnotu než nenarozený. Nebo jak jinak tento text vysvětlit?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Další text je v Num 5, 20–27. Jde o to, že je-li žena nařčena z nevěry, má jí kněz dát vypít vodu prokletí, která vyvolá potrat. Ponechme stranou poněkud drsné praktiky tehdejší doby a ptejme se po principu. Jak je možné, že má být z Božího dopuštění vyvolán potrat? Starý zákon znal popravy, ale vždy se jednalo o lidi, kteří se provinili. Nenarozené dítě se neprovinilo. Nikde v Bibli není výzva k usmrcení nevinného člověka kvůli hříchu někoho jiného, mimo potracení plodu. Opět se nabízí otázka, zda má nenarozený plod stejnou hodnotu jako živý člověk. Rabi J. Sacks, kterého občas cituji, píše: „Až do chvíle zrození nemá plod právní status osoby. Tak na to nahlíželi učenci v zemi izraelské.“ (Sacks J., Denní čtení z Tóry, s. 154)
K tomu, aby došlo k početí, musí být muž a žena. Za početí nového života tedy nesou plnou a stejnou zodpovědnost oba. Jenže v případě rozhodnutí Nejvyššího soudu je za potrat trestána jen žena, což považuji za nespravedlivé. Poněkud přízemně řečeno, Pepík si ulevil, ale kriminalizovaná bude jen Mařenka. Pokud má být potrat trestný, měli by být potrestáni oba aktéři. Proč má nést následky jen žena!? Trochu mi to připomíná kamenování cizoložné ženy. Rozběsnění konzervativci ji s biblickými verši na rtech chtějí ukamenovat, jen ve svém svatém zápalu zapomněli, že žena zřejmě nesouložila sama ze sebou, a proto muže, který si s ženou užíval, nechali být.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Únava z Ukrajiny
Pro střední a vyšší vrstvy obyvatelek USA tento zákon znamená jednu zpáteční letenku navíc. Konkrétně do států, kde se potraty provádět mohou. Naopak pro chudší vrstvy to bude znamenat více nechtěných dětí nebo více ilegálních potratů se všemi špatnými následky. Mám za to, že restrikce v tomto případě nic zásadního nezmění.
V etice platí pravidlo dvou extrémů, kdy jedním extrémem je dogmatismus, druhým pak relativismus. První dává pravidla bez toho, aby posuzoval kontext té které situace, druhý pak na jakákoliv pravidla rezignuje a řídí se heslem: dělej, co je ti příjemné. Obojí je krok špatným směrem. Když za mnou přichází lidé, kteří stojí před těžkým životním rozhodnutím, a ptají se mě, co mají dělat, mám-li jim pomoci, potřebuji znát jejich životní situaci. Proto velmi nerad odpovídám na otázku, zda je to či ono hřích či selhání, aniž bych znal okolnosti. Abychom to vztáhli k našemu tématu. Máme-li zaujmout postoj k potratu, musíme znát konkrétní příběh, který stojí za rozhodnutím na potrat jít. Mnohé ženy, které tento zákrok podstoupí, na něj totiž nejdou jen tak z plezíru.
Pokud církve a věřící hlasitě protestují proti potratům, pak je třeba, aby dokázali udělat i krok druhý, tj. aby pomohli vytvářet prostředí nebo záchytné sítě pro to, aby na tento zákrok jít nebylo třeba. Křičet, že potrat je vražda, nejen že nestačí, ale má to zcela opačný efekt, než bychom si jako věřící přáli.
Já sám zastávám názor, že obecně je potrat špatná volba a že život vzniká při početí, ale chápu, že nežijeme v teokratickém zřízení a že i tato špatná volba má výjimky, a to nejen ohrožení života matky.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 7. července 2022 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
67 Komentáře
Jiří Aron
1/ Překlady Ex 21,22 se velmi zásadně liší v otázce, zda se jedná o potrat nebo o předčasný porod. O předčasném porodu mluví B21, BKR, CSP, Pavlík a Roháček.
Citace z CSP: „Když se budou muži rvát a postihnou těhotnou ženu, takže vyjde její dítě, ale nestane se neštěstí, jistě zaplatí pokutu, jak mu stanoví manžel té ženy; dá, co bylo určeno. Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život…“
Dítě vyjde (v originále je mn. číslo, žena může nosit více dětí), ale nestane se neštěstí. Věřme tomu, že pro těhotnou i jejího manžela by usmrcením dítěte neštěstím bylo.
John Piper brání takovýto výklad, že se jednalo o potrat, tím, že se odvolává na vlastní překlad a studium slov v kontextu SZ (v tomto textu nebylo použito slovo pro potrat, ale pro předčasný porod) a na práci biblických komentátorů Keila, Delitzsche a Bushe, odkaz zde https://www.desiringgod.org/articles/the-misuse-of-exodus-21-22-25-by-pro-choice-advocates
Pokud kontext ani slova originálu neukazují jasně na potrat, měli by se překladatelé raději držet významu předčasného porodu.
2/ Podobně i druhý biblický důkaz – ani Num 5, 20–27 nemluví o potratu. Rovněž překlady B21, BKR, CSP, Pavlík a Roháček. Cizoložství přece většinou těhotenstvím nekončí, ani slova v originále neukazují na potrat. Např. https://www.gotquestions.org/Numbers-abortion.html
Oba texty z výběru pana Nováka tedy nic z toho, co napsal, nedokazují.
3/ Vím, že p. Novák nemá rád biblické konzervativce, je to jeho názor. Na druhou stranu argumentační fauly typu „Rozběsnění konzervativci ji s biblickými verši na rtech chtějí ukamenovat…“ do slušné diskuse nepatří. Vyjadřuje to pohrdání lidmi, svou nadřazenost a výsměch, podobně jako jiný výraz o jejich „svatém zápalu“. Chci je urážet, nebo diskutovat?
Pan Novák snad zapomněl, že žádní konzervativci dnes takové ženy nekamenují. Navíc – mnozí z nich takovým ženám věnují svou lásku, čas, peníze, vytvářejí prostředí a záchytné sítě. Protože milují Boha, jeho Písmo a bližní, jako konzervativci ve svém svatém zápalu pomáhají. Proč tedy hned všechny stírat.
Václav Dostál
Rozhodně bych neobhajoval zavádějící termíny „přerušení těhotenství“ a „právo ženy na to, co má dělat se svým tělem“. Ve skutečnosti totiž jde o ukonšení těhotenství a o právo rozhodovat o těle rodícího se tvora. / Otázka, zda vyvíjející se nový život má stejnou nebo menší cenu než novorozenec nebo žívot (těhotné) ženy. je jistě ožehavá!/ CO vedlo k rozhodnutí amerického soudu – jaké byly příčiny toho rozhodnutí? O tom se jaksi nepíše: PROČ?/ Na obhajobu ukončení těhotenství se příliš často uvádí znásilnění. Jiné špatné vlivy se jaksi vynechávají! PROČ?/ Také se neuvádějí jiná východiska: dar narozeného dítěte matce, která po němmarně touží, umístění narozeného dítěte do babyboxu a ponechání si vyvíjejíjícího se tvora a pak narozeného détěte NAVZDORY nepříznivým okolnostem. Jsou to MOŽNOSTI! O nich píše a mluví snad jen Hnutí pro život, toto hnutí však má ošklivou „nálepku“.
Vladimír Valachovič
David Novák píše …Nikde v Bibli není výzva k usmrcení nevinného člověka kvůli hříchu někoho jiného, mimo potracení plodu…
Pane Novák začnete konečně číst Bibli !!!! Je to ostuda když předseda Rady Církve bratrské nezná biblické příběhy, kde nevinní trpí za hříchy jiných (převážně svých rodičů nebo předků). Dám Vám jen jeden příklad z desítek …
2 Samuelova 12:15 Nátan pak odešel do svého domu. I zasáhl Hospodin dítě, které Davidovi porodila Urijášova žena, takže těžce onemocnělo.
16 David kvůli chlapci hledal Boha a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel přes noc na zemi.
17 Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, on však nechtěl, ba ani s nimi chléb nepojedl.
18 Sedmého dne dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: „Když dítě bylo ještě naživu, domlouvali jsme mu, ale neuposlechl nás. Jak bychom mu teď mohli říci: »Dítě zemřelo«? Provedl by něco zlého.“
Jiří Joel Krupa
Tak to je teda tragédie.
Vedoucí Církve bratrské sice řekne, že potrat je špatná volba, ale jinak mu vlastně zákaz potratů vadí. Když si vyslechne příběh nějaké slečny, co vlastně nechtěla, ale nějak se s tím chlapcem, co ji nechce vyspala a nemá kde bydlet, tak to možná ani hřích nebude, jinak je to ale asi „špatná volba“.
Tragédie, tragédie, tragédie – vedoucí církve relativizuje usmrcení života za použití několika starozákonních textů. To je hodně bolestné a hlavně hodně hodně ujeté. To jsem zvědavý, co pak znamenají texty o otroctví a ženách a jiných trestech pro muže a ženy v SZ. Také nám z toho bude vyvozeno, že žena je méně hodnotná a jen třeba polohodnotná?
Jinak je opravdu další tragédie, že vedoucí církve řekne větu, že v Bibli nikde není výzva k usmrcení někoho za hřích jiného. To prostě a jednoduše není pravda, stačí si Bibli pořádně přečíst.
Zaujal mne i pojem rozběsnění konzervativci, což se může stát, jen celé je to zasazeno do kontextu, kdy farizeové požadovali smrt, ale jeho kritizovaní konzervativci jsou naopak PRO LIFE (pro život). Připomíná mi to biblické slovo „běda těm, kteří sladké prohlašují za hořké a hořké za sladké.“
Jinak citace židovského učence v tomto textu, že člověk nemá „právní status osoby“, dokud není narozen mi připomíná, že proti bezcitným lidem se musíme ozývat, dokud je možno. Tento moment ukazuje ZRÚDNOST tohoto „církevního “ textu.
Zabití děti v lůně matek považuji nejen za špatnou volbu, ale za jedno z největších zvěrstev pod sluncem a tyto texty o „právním statusu“ v tomto článku? Díky Bohu je ještě v naší listině práv, upozorňuji dokonce sekulárního státu, že život je hoden ochrany již před narozením (Článek 6, (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.)
Jaký je rozdíl mezi člověkem deset minut před narození a po narození? Má srdce, nohy, mozek. V některých státech uplatňovali, (asi tam měli takovéto myslitele) perverzní zabíjení dětí několikaměsíčních i zabíjení částečným porodem. Když koukala hlavy, mohli ho zapíchnout, když ale „proklouzl“ ven, i kdyby třeba po potratu jiného druhu poleptaný, musel se už jako „živý“ zachraňovat.
Hnus velebnosti.
Ještě horší než jsme čekali, nemám slov.
PS: Pro ty, kterým by text mého komentáře přišel ostrý mám jedno zamyšlení. Je pokrytecké pohoršovat se nad ostrým článkem a způsobem „nekorektního textu“ více než nad zabitím dítětem v lůně matky a relativizací této červené linie. Teče zde celkem brzo krev, a ta krev je krev nevinných.
Petr Kartouz
Nechápu to rozhořčení nad tímto textem. Pro mě je to jen dokladem předvídatelného vývoje a myšlení některých církevních představitelů. Na druhou stranu jsem očekával větší římskokatolický vliv, který se v CB projevuje, a který mohl tento posun v této konkrétní oblasti zpomalit. Očekávám dále v budoucnu vstřícnější postoje vůči LBGT+ (článek tak do konce roku), uznání úřadu římského biskupa (horizont do 2 až 5 let) a obhajoba nějakého širšího politického podílu církve na budoucím uspořádání Evropy vlivem neodvratné krize.
Jinak s autorem souhlasím, že Bůh netrestá jedince pro hříchy druhých. Samozřejmě s výjimkou Pána Ježíše Krista, který nesl zástupně hřích i trest.
Honza B.
1. Ex 21:22-25
2. Nu 5:20-21
3. Biblické verše „Pro život“
4. Raní církevní otcové
—————————————————
1. Ex 21:22-25
MP: A kdykoli se budou muži rvát a strčí do těhotné ženy, takže její dítky budou vycházet, ale nebude nastávat úraz (nedojde k újmě, vážné škodě), bude jistotně pokutován podle toho, co na něho bude chtít uvalit manžel té ženy, i zaplatí podle rozhodčích. A bude-li úraz nastávat, pak budeš muset dát žití za žití, oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, pohmožděninu za pohmožděninu, modřinu za modřinu.
PKM: Když muži při rvačce napadnou těhotnou ženu, ona potratí a její život není ohrožen, bude násilník potrestán sumou, jež dle soudního rozhodnutí vzejde z žaloby manžela. Jestliže však žena při potratu zemře, dáš život za život. [Hodnotu] oka za oko, zubu za zub, ruky za ruku, nohy za nohu. Ledviny za ledvinu, rány za ránu a modřiny za modřinu.
Stran „dítky budou vycházet“ vs. „ona potratí“ ve v. 22 se vedou debaty. Může to znamenat, že se dítě narodilo předčasně, nebo bylo zabito, jako v případě potratu. První názor, tedy „dítky budou vycházet“ bych upřednostnil vzhledem ke způsobu, jakým je celý oddíl napsán: (1) „dítky budou vycházet“ odráží narození, a nikoli ztrátu dětí, (2) není zde žádná vážná škoda, úraz, újma a (3) platba má být stanovena pro případné odškodnění. Slovo אָסוֹן (ʾason) se překládá jako „vážná škoda“. V Mekiltě bylo toto slovo přejato ve významu „smrt“. U. Cassuto říká, že smyslem této věty je, že žena ani děti, které se narodí, nezemřou (Exodus, 275).
Považuje Tóra nenarozené dítě za lidský život, a v takovém případě bude jakákoli újma způsobená dítěti odplacena stejnou měrou (jako oko za oko atd.)? Nebo Tóra považuje nenarozené dítě spíše za majetek (řekněme jako krávu nebo jehně), a v takovém případě se potrat nerovná vraždě?
O této otázce se mezi hebrejskými učenci vedou vážné debaty, osobně se přikláním k MP „dítky budou vycházet“, tzn. dítky se narodily předčasně.
Ale ať tak či onak, jak může být v. 22, dokonce i v překladu PKM, ČEP, použit na podporu potratů? I podle PKM (a dalších, podobných překladů) byl spáchán zločin a viník bude pokutován. Pokud bychom tedy tento koncept aplikovali na naši dnešní společnost, potrat by byl trestný, tím spíše, pokud by byl proveden úmyslně. (Případ popsaný v Exodu 21 opět hovoří o tom, že těhotná žena byla udeřena neúmyslně při rvačce dvou mužů).
2. Nu 5:20-21
Za prvé, Bůh je spravedlivý soudce, a pokud považuje za správné vzít někomu život, je to jeho výsada (viz Dt 32:39; všimněme si také vyprávění z 2. Sam 11-12, kde se David dopustí cizoložství a dítě, které se narodí, v důsledku soudu zemře).
Za druhé, a to je pro tento text podstatnější, se v úryvku vůbec nemluví o tom, že by žena byla těhotná, ani o tom, že by potratila. V hebrejském textu na to vůbec nic neukazuje.
Zatřetí, i kdyby nápoj údajně způsobil potrat (o čemž se text opět vůbec nezmiňuje a nemluví), pokud by se žena nedopustila cizoložství, nemělo by to na ni žádný vliv. To by znamenalo, že nápoj nebyl nějakým potratovým přípravkem!
3. Biblické verše „Pro-život“
CSP, MP, B21 – Ž 139:13: „…utkal jsi mě…, …utkával jsi mě…, …jsi mě tkal…“. Důležité je si všimnout „jsi mě“, ne „něco“ apod.
Gn 25:21-23 → V břiše Rivky se strkali synové, a bylo jí řečeno Hospodinem, že „v tvém břiše jsou dva národy“, což poukazuje na osobnost a potenciál jejích nenarozených dětí.
Jr 1:5: „Dříve než jsem tě v lůně ztvárňoval, znal jsem tě, a dříve než jsi vycházel z dělohy, jsem tě posvětil, učinil jsem tě prorokem národů.“ Hospodin mluví o člověku, bytosti = jsem tě, jsem tě, jsi, jsem tě.
Lk 1:13: „Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým.“ Jan byl naplněn Duchem Svatým, ne „něco“ bylo.
Lk 1:39:44: V těch dnech Marie vstala a vydala se spěšně na cestu do hor do města Judova. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. I stalo se, že jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, poskočilo dítě v jejím lůně; a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala silným hlasem: „ Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! Jak se mi to stalo, že ke mně přišla matka mého Pána? Neboť hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, poskočilo radostí dítě v mém lůně.“
Jan Křtitel poskakoval v matčině lůně, ne „něco“.
Tyto nenarozené děti jsou v očích našeho Otce maličkými lidskými bytostmi. Když se jich zastáváme, tak se stavíme na Jeho stranu.
4. Raní církevní otcové
Didaché 2,1-2: „Druhé přikázání učení: Nezabiješ. Nesesmilníš. Nebudeš svádět chlapce. Nesesmilníš. Nebudeš krást. Nebudeš provozovat magii. Nebudeš používat lektvary. Nebudeš provádět [potrat] ani hubit novorozené dítě“.
Potraty i zabíjení novorozenců byly zakázány bez ohledu na to, co praktikoval zbytek kultury. Taková byla anti-kulturní mentalita církve, která byla proměňována Slovem, a ne přizpůsobována světu (viz Římanům 12,1-2).
Dalším důležitým pramenem z rané církve je Barnabášův list. V něm se zrcadlí Didaché, když uvádí: „Nezabiješ dítě tím, že provedeš potrat, ani ho zase nezničíš poté, co se narodí“ (List Barnabášův 19). Je to dítě v děloze a dítě mimo dělohu.
Tertulián píše ke konci druhého století: „V našem případě, kdy je vražda jednou provždy zakázána, nesmíme zničit ani plod v děloze, dokud ještě lidská bytost získává krev z ostatních částí těla pro svou obživu. Bránit zrození je jen rychlejší zabití člověka; a nezáleží ani na tom, zda odejmeš život, který se již zrodil, nebo zničíš ten, který se teprve rodí. To je člověk, který se jím stane; plod už máš v jeho semeni“ (Apologie 9,8).
Přeskočíme-li o dalších 200 let dopředu, na konec 4. století, Jeroným píše: „Někteří jdou tak daleko, že užívají lektvary, aby si pojistili neplodnost, a tak vraždí lidské bytosti téměř před jejich početím. Někteří, když zjistí, že svým hříchem čekají dítě, užívají léky, aby si zajistili potrat, a když, jak se často stává, zemřou i se svým potomkem, vstupují na dolní svět zatíženi vinou nejen za cizoložství vůči Kristu, ale také za sebevraždu a vraždu dítěte“ (Listy 22,13).
A šlo by pokračovat…
A každému křesťanskému vedoucímu, který tvrdí, že pro svůj postoj podporující potraty nachází biblickou oporu, i pro něj jsou Ježíšova slova: „Hleďte, abyste nepohrdli jedním z těchto maličkých. Neboť vám říkám, že jejich andělé v nebi vždy vidí tvář mého Otce v nebesích“ (Mt 18:10). Když jsou tyto děti v děloze – ti největší „maličcí“ – ničeny, jejich andělé se dívají přímo do tváře nebeského Otce. V onen poslední den se mu budete, a budeme všichni, zodpovídat.
Adam Hladky
Na rozumný článek zase spousta reakcí typu „žena je povinna dělat 9 měsíců krmelec pro nechtěné dítě, vzniklé často ze znásilnění“ (i v rodině). Reakce samozřejmě jen mužů, kterých se ten problém a následky netýkají.
Václav Dostál
Adamu Hladkému: Opravdu neexistuje JINÁ příčina nechtěného těhotenství než znásilnění?? Asi kolik procent tvoří znásilnění mezi VŠEMI příčinami nechtěného těhotenství??
Všem příspěvkům se dá vytknout, že nemluví o jiných – dalších krocích církví nebo věřících: Péče o výchovu dívek (a žen) včetně kurzů sebeobrany proti znásilnění, Psychologická a psychiatrická péče o zoufalé budoucí matky, o matky s mnoha dětmi + jejich materiální podpora a další „úkoly“. Samozřejmě do křesťanských kurzů mohou a mají patřit poučení, která diskutující nadhodili! Ale bohužel to NESTAČÍ! Chybí konkrétní praktické kroky! Řeči nikoho nepřesvědčí.
Uvedu jednu praktickou radu: Žena, na kterou útočí stojící muž toužící po znásilnění nechť předpaží svou levou paži a svými dvěma vztyčenými prsty (při zatažení ostatních prstů do pěsti) naznačí „píchnutí“ do očí. Útočník zakloní hlavu, a tedy nechtěně vystrčí břicho. Druhou rukou nechť žena uchopí mužova varlata a jemně (!) je zmáčkne. Útočník zakřičí bolestí.
Je samozřejmě nutné, aby se dívky a ženy v kurzech sebeobrany učily i další prvky! Tak aby věděly, co mají dělat dál – když bolestí postižený muž bude útočit dál!
Jiná rada: ve svých sborech či farnostech uspořádejme peněžní sbírky na podporu nuceně nechtěně těhotných žen a předejme je vhodné organizaci!
pavel v
Uvádím celé znění problematiky umělého potratu, jak je uvedeno v knize Numeri na stránkách biblenet.cz. Z něho je jasné, že dítě počaté při nemanželském pohlavním styku, mělo být legálně uměle potraceno. Autor, David Novák má v této věci naprostou pravdu.
Když se muže zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se poskvrnila, anebo se ho zmocní žárlivost a bude žárlit na svou ženu, která se neposkvrnila, přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu éfy ječné mouky, ale nepoleje ji olejem ani na ni nedá kadidlo, neboť to je obětní dar žárlivosti, připomínkový obětní dar, který má připomenout vinu. Kněz ženu přivede a postaví ji před Hospodina. Pak vezme kněz do hliněné nádoby svatou vodu, nabere trochu prachu z podlahy v příbytku a dá jej do vody. Potom kněz postaví ženu s rozpuštěnými vlasy před Hospodina a dá jí do rukou připomínkový obětní dar, to je obětní dar žárlivosti. Kněz bude mít v ruce hořkou vodu prokletí a bude zapřísahat ženu slovy: ‚Jestliže se s tebou nikdo nestýkal a ty ses nedostala na scestí a neposkvrnila ses před svým mužem, buď nedotčena touto hořkou vodou prokletí. Ale jestliže ses dostala na scestí a byla svému muži nevěrná a poskvrnila se tím, že se s tebou stýkal někdo jiný kromě tvého muže…,‘tu kněz zapřisáhne ženu přísežnou kletbou a řekne jí: ‚Ať s tebou Hospodin naloží uprostřed tvého lidu podle přísežné kletby! Hospodin ať způsobí, aby tvůj klín potratil a břicho ti nadulo. Ať tato voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti břicho nadulo a tvůj klín potratil.‘ Žena odpoví: ‚Amen, amen.‘ Kněz pak napíše tyto kletby na listinu a spláchne je do hořké vody a dá ženě vypít tu hořkou vodu prokletí, takže ji voda prokletí naplní hořkostí. Potom vezme kněz z ženiny ruky obětní dar žárlivosti, bude obětní dar nabízet podáváním Hospodinu a přinese jej k oltáři. Vezme z obětního daru hrst na připomínku a obrátí ji na oltáři v obětní dým. Potom dá ženě napít té vody. Když jí dal napít té vody, tedy v případě, že se poskvrnila zpronevěrou svému muži, naplní ji voda prokletí hořkostí, břicho jí naduje, její klín potratí a žena bude ve svém lidu kletbou. Jestliže se však žena neposkvrnila, nýbrž je čistá, bude podezření zproštěna a bude mít potomky. Toto je řád v případě žárlivosti, když se žena dostane na scestí, je nevěrná svému muži a poskvrní se. Muž, jehož se zmocní žárlivost a jenž bude na svou ženu žárlit, postaví ji před Hospodina a kněz s ní vykoná vše podle tohoto řádu. Muž bude prost viny, žena svou vinu ponese.“
Umím si představit ty, kdo ve svých replikách autora článku odsoudili, mezi farizeji, kteří přivedli k Ježíši ženu přistiženou při cizoložství. Chtěli vědět, zda se Ježíš bude držet „zásad“ Písma, nebo zda Písmo popře. Ježíš neudělal ani jedno z toho. Zachránil té ženě život, aniž by řekl, že cizoložství je dovoleno. Úplně stejně se zachoval David Novák. Nikde neřekl, umělý potrat schvaluje. Řekl pouze, že každý z nás máme nějakého „kostlivce ve skříni“, nejsme bez viny a že z tohoto důvodu bychom při posuzování druhých měli dbát na polehčující okolnosti tak, jak to žádáme každý sám pro sebe.
Obecně vzato je v Písmu spousta přikázání, které však mají omezenou platnost. Žádní z nich neplatí absolutně – ani přikázání „nezabiješ“. Jen jediné přikázání je nade všemi ostatními a to je přikázání lásky. Hlásání lásky, tedy soucitu bylo ostatně podstatou Ježíšovy mise. Proto ho židovská elita nenáviděla, že ignoroval její fundametalismus (fundamentalista je člověk, který trvá na jednostranném výkladu svatých knih). David Novák zde hlásá soucit k ženám, které sice nejsou bez viny, ale přesto soucit zaslouží. Zaslouží ho hlavně proto, že ten hlavní viník – muž, který je obvykle iniciátorem sexuálního styku, je společností jakoby vyviněn. Jinak řečeno: Zásadoví fundamentalisté hlavního viníka omilostní a soustředí se na ženu, která je často jeho obětí. V případě znásilnění zcela jednoznačně.
Chce-li kdo bojovat proti umělým potratům, nechť zajistí, že za ně budou pykat především muži, kteří nesli hlavní vinu na celém problému.
Václav Dostál
Milý Pavle V! Věta „Chce-li kdo bojovat proti umělým potratům, nechť zajistí, že za ně budou pykat především muži, kteří nesli hlavní vinu na celém problému“ nijak NEPODPOŘÍ zastánce potratů. Poněvadž této podmínce lze vyhovět jen zcela výjimečně – pokud vůbec – pak z ní plyne, že proti umělým potratům se bojovat NEMÁ! / A opravdu VŠICHNI „zásadoví fundamentalisté hlavního viníka omilostní a soustředí se na ženu, která je často jeho obětí“?? A mají v mnoha případech MOŽNOST toho viníka nějak odsoudit? / Odjinud: Před mnoha lety jsem měl možnost rady nechěně těhotné ženě. Přiklonil jsem se k umělému potratu. Do dneška mně to MRZÍ! Mohu sice spoléhat na Boží odpuštění, ale pachuť tím nezmizí! PROTO věřím tvrzení Hnutí pro život, že existují ženy, které svého rozhodnutí podstoupit umělý potrat LITUJÍ!
Eva Hájková
Ta pasáž z Numeri 5 se netýká umělého potracení plodu po nevěře. Je zde popisováno něco jako Boží soud. Muž neví, zda mu žena byla či nebyla nevěrná. Má podezření a nevěří jí. Boží soud má rozhodnout o její vině či nevině. Snad to fungovalo podobným způsobem jako detektor lži.
„Hospodin ať způsobí, aby tvůj klín potratil…“ neznamená vyvolání potratu, ale podle mého názoru jde o kletbu, která se vztahuje i na budoucí těhotenství. Je to vlastně výhrůžka, že žena, jestliže lže, se stane neplodnou, což byl pro tehdejší ženu ten největší trest (jak si může všimnout každý čtenář SZ – např. na příběhu Channy, matky Samuelovy). Ženy měly tehdy jinou mentalitu než dnes. Těhotenství bylo pro ně nanejvýš žádoucí. Přivést na svět děti bylo smyslem jejich života. Žádná se nechtěla plodu zbavit. Podobně se žádná nechtěla rozvést (třeba proto že by se zamilovala do jiného), na rozdíl od mužů, kteří mohli napsat ženě propouštěcí list.
David Floryk
„Pokud církve a věřící hlasitě protestují proti potratům, pak je třeba, aby dokázali udělat i krok druhý, tj. aby pomohli vytvářet prostředí nebo záchytné sítě pro to, aby na tento zákrok jít nebylo třeba. Křičet, že potrat je vražda, nejen že nestačí, ale má to zcela opačný efekt, než bychom si jako věřící přáli…“
Nechápu, komu přesně v českém křesťanstvu je tahle výzva adresována. Kdo jsou ti (evangelikálové), kteří hlasitě protestují proti potratům, kteří křičí, že potrat je vražda? Vždyť naši nekatolíci k těmto tématům po léta cudně mlčí! Nebo autor o nějakých ví, nějaké někde slyšel? Má zkušenost s tím, že by přehnaná evangelikální aktivita na tomto poli měla zcela opačný efekt? Pokud mohu soudit, nejviditelnější křesťanskou aktivitou na poli pro-life je kampaň Hnutí pro život NESOUDÍME, POMÁHÁME, která křesně naplňuje to, po čem autor volá: pomáhá vytvářet prostředí nebo záchytné sítě pro to, aby na tento zákrok jít nebylo třeba.
Ano, kultivovat postoj evangelikálů k sexuální etice je možná potřeba, ale napomínat „vlastní řady“ za příliš hlasitou angažovanost pro life je úsměvné. Co tedy je úmyslem článku? Ukázat v pravou chvíli „distanci“ od všech „rozběsněných konzervativců“? Dát najevo (komu vlastně?), že jsou zde ti, co mají pochopení pro „kontext“ a „konkrétní příběh“ na rozdíl od (koho vlastně?)…
Jiří Aron
Pane Pavle pro Vás i pro pana Nováka.
Je potřeba připustit možnost, že Bůh nemluvil s Mojžíšem česky a nemusel už vůbec použít slova Českého ekumenického překladu. Pokud by byste toto uznali, mění to situaci.
Viz první komentář pod článkem.
Karel Krejčí
Bratře Nováku,
vybral jste si opravdu snad to nejhumánnější téma, týkající se samotné hodnoty lidského života a zda máme právo o něm rozhodovat. Jak je tedy vidno, na jedné straně se – tentokrát zjevně ne-černobíle – zaobíráte tématem, na který rozhodně není jednoduchá odpověď, ale na druhé straně máte jasno, kdy lidský život buď nemá vůbec žádnou cenu nebo když tak pouze zanedbatelnou. Podle Vašich a přejatých představ a předsudků. Cedíte komára, ale velblouda polykáte.
pavel v
Pro pana Arona
Našel jsem překlad Numeri 5,10-31 na bible21.cz, který je ekvivalentní vašemu odkazu (v angličtině). Máte pravdu, že se tam nehovoří přímo o potratu:
11Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12„Mluv k synům Izraele: Kdyby se od někoho odklonila manželka a byla mu nevěrná, 13kdyby s ní spal jiný muž a kdyby s ní bez vědomí jejího manžela obcoval, takže by se v tajnosti poskvrnila beze svědků a nepřistižena, učiníte toto: 14Zmocní-li se muže žárlivost vůči jeho manželce, ať už se skutečně poskvrnila či nikoliv, 15přivede ji ke knězi a přinese za ni jako oběť desetinu efy ječné mouky. Nepolije ji však olejem a nepoloží na ni kadidlo, neboť je to moučná oběť žárlivosti, moučná oběť připomínky, která má poukázat na vinu.
16Kněz ji pak vezme a postaví ji před Hospodina. 17Kněz nabere do hliněné nádoby svatou vodu, vezme trochu prachu z podlahy Příbytku a hodí jej do té vody. 18Když tu ženu postaví před Hospodina, rozpustí jí vlasy a do rukou jí vloží moučnou oběť připomínky, jež je moučnou obětí žárlivosti. Kněz pak bude mít v ruce hořkou vodu prokletí 19a bude ženu zapřísahat: ‚Jestliže s tebou žádný muž nespal a neodklonila ses od svého manžela k nečistotě, buď zproštěna účinku této hořké vody prokletí. 20Jestliže ses však od svého manžela odklonila a poskvrnila ses, když s tebou obcoval jiný muž než tvůj manžel‘ – 21tehdy kněz bude tu ženu zapřísahat přísežnou kletbou a řekne jí – ‚pak ať tě Hospodin uprostřed tvého lidu učiní kletbou a zlořečením! Ať dopustí, aby tvůj klín zvadl a tvé lůno oteklo! 22Ať tato hořká voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby tvé lůno oteklo a tvůj klín zvadl!‘
A žena odpoví: ‚Amen, ať se tak stane.‘
23Kněz pak tyto kletby napíše na pergamen a spláchne je do hořké vody. 24Hořkou vodu prokletí dá té ženě vypít, aby se v ní obrátila v hořkost. 25Potom kněz vezme z její ruky moučnou oběť žárlivosti, nabídne ji Hospodinu a přinese ji k oltáři. 26Vezme z té moučné oběti do hrsti památeční díl a nechá jej dýmat na oltáři. Potom dá ženě vypít tu vodu. 27Pokud se poskvrnila a dopustila se vůči svému manželu nevěry, voda prokletí v ní zhořkne, její lůno oteče a její klín zvadne, a tak se ta žena stane ve svém lidu kletbou. 28Pokud se však neposkvrnila a je čistá, bude zproštěna nařčení a bude moci počít dítě.
29Toto je zákon žárlivosti. Platí v případech, kdy se žena odklonila od svého manžela, a tak se poskvrnila, 30nebo když se muže zmocní žárlivost vůči jeho manželce. Postaví ji před Hospodina a kněz při ní vykoná vše podle tohoto předpisu. 31Manžel bude prost viny, žena však svou vinu ponese.“
Paní Eva má pravdu, když říká, že při cizoložství té ženy nemuselo nutně dojít k oplodnění. Pokud však k němu došlo, vede popsaná procedura k umělému potratu a nic na tom nemění skutečnost, že se stane navždy neplodnou. Takže David Novák pravdu má.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Já si ale myslím, že při popisovaném rituálu k umělému potratu nedošlo. Vždyť co jí dal ten kněz pít? Vodu s prachem sebraným ze země. To přece nemohlo vyvolat potrat. Bylo to jen symbolické prokletí, které mohlo silně zapůsobit. Mimochodem, Izajáš toho symbolu kalicha s hořkou vodou používá také: „Probuď se, probuď, povstaň, jeruzalémská dcero ! Pila jsi z Hospodinovy ruky pohár jeho rozhořčení. Ten kalich, pohár závrati, jsi vypila až do dna.“ (Izajáš 51, 17)
„Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, jenž vede spor svého lidu: „Hle, beru ti z rukou ten pohár závrati, ten kalich, pohár mého rozhořčení; už nikdy z něho nebudeš pít.“ (Iz 51, 22)
Zde má pít za svou nevěrnost Bohu „Jeruzalémská dcera“, tedy vlastně Izrael.
Kalich (pohár) hořkosti (hněvu) se v Bibli objevuje víckrát:
„A to veliké město se roztrhlo na tři části a města národů se zřítila. Bůh se rozpomenul na veliký Babylón a dal mu pít z poháru vína svého trestajícího hněvu.“ (Zjevení Janovo 16, 19)
Nakonec i Ježíš musel (obrazně řečeno) pít z kalicha hořkosti, jak víme. Tím kalichem bylo ukřižování.
Eva Hájková
Jinak si myslím, že argumentovat v tomto případě Starým zákonem (ať už ten citát znamená cokoliv) nedává smysl.
Jiří Aron
Panu Pavlovi pravděpodobně pro Vás platí pravidlo č 1: pan Novák má vždycky pravdu. V případě, že nemá pravdu, platí to pravidlo č. 1.
Olga Nedbalová
Milí bratři a sestry v Kristu. Možná by nebylo špatné vrátit se k podstatě evangelia Jan 3:16-21. Ježíš šel na kříž, postoupil bolestnou a ponižující smrt za naše hříchy, abychom my mohli žít. Proto od této chvíle nemůže být řešením hříchu (tedy našeho nebo cizího selhání a minutí se s Boží vůlí) smrt. Ježíš nás zve k životu a ne k smrti. Ráda zde dávám příběhy ze života, dovolím si tedy přidat další. Zrovna nedávno jsme na Modlitbách matek řešily téma potratu. Jedna naše sestra v Kristu, katolička, pracuje jako kadeřnice. Před několika lety k ní přišla zákaznice, které se jí po chvíli svěřila se svým dilematem. Čeká dítě a partner se k dítěti nezná. Uvažovala o potratu jako rychlém a efektivním řešení její situace. Naší sestře se jí potrat podařilo rozmluvit. Svěřila se nám, že v tu chvíli jí vkládal do úst slova sám Ježíš. Dodnes za ní ona zákaznice chodí. Nemá to úplně lehké, snadné. Ale je ráda, že si dítě nechala. Myslím, že úkolem pro nás křesťany je přitakat životu ne smrti. Děkuji za všechny bratry a sestry v Kristu, kteří to dokáží. Možná o nich nevíme, ani se nám s tím nesvěří. A není to jenom téma potratu. Každou minutu našeho života máme svědčit o velké lásce Ježíše Krista. Někdy si záležitosti víry komplikujeme. Vše nám přijde složité, Písmo si dle našeho úsudku protiřečí, každý má svou pravdu a my nevíme kudy kam. Jsme jako učedníci na Bílou sobotu. Ježíš v hrobě a my máme pocit, že je vše ztraceno. Přitom stačí poprosit Ježíše. Nejen za sebe, ale i za svůj sbor, za svoji rodinu, za celý svět. Ano, jsme nedokonalí. Někdy selháváme. Jako jednotlivci, jako sbory (církve). Ale máme Ježíše. Našeho Pána a Spasitele, který dokázal porazit smrt. Je skutečně ta jediná Cesta, Pravda i Život. „Prosím, pane Ježíši, dej nám upřímné, vroucí a živoucí srdce. Ať umíme poznávat Tvou vůli. Ať se nebojíme tmy a umíme hájit Tvou pravdou. Ať jsme pro svět pomocí a ne soudci s kamennými srdci. Za to moc prosím.“
Jiří Aron
Paní Nedbalová děkuji za Vaše připomenutí toho, že Ježíš nás zve k životu, ne ke smrti.
Písmo si určitě neprotiřečí, je to jen tak, jak píšete, podle našeho úsudku. Bůh ani v SZ, ani v Num 5, 20–27 ani jinde, nezařizuje neschvaluje ženám potraty, jak se nám někteří vykladači nectící výklad Písma v kontextu a původní jazyk Písma (např. některé překladatelské týmy, pan D. Novák, osoba vystupující jako Pavel V.) snaží namluvit.
Velice mne povzbudila paní Hájková a její věcné připomínky a pozorování, oběma vám tímto děkuji.
pavel v
Pro Evu a Jiřího a Olgu,
David Novák není propagátor umělých potratů. On pouze protestuje proti jejich kriminalizaci. A to je něco úplně jiného. Už jsem to tady psal, ale zopakuji to ještě: Když Ježíš zachránil cizoložnici před kamenováním, neřekl tím ještě, že souhlasí s cizoložstvím. Řekl tím pouze, že máme být milosrdní i k lidem, kteří se provinili. Stejným jazykem mluví David Novák, když říká: “ Proto velmi nerad odpovídám na otázku, zda je to či ono hřích či selhání, aniž bych znal okolnosti. Abychom to vztáhli k našemu tématu. Máme-li zaujmout postoj k potratu, musíme znát konkrétní příběh, který stojí za rozhodnutím na potrat jít. Mnohé ženy, které tento zákrok podstoupí, na něj totiž nejdou jen tak z plezíru.“
Olgo, váš příběh o tom, jak jste nastávající mamince rozmluvili umělý potrat je hezký, ale je zcela mimo téma. Nelíbí se mi, když se problém řeší tak, že se řeč odvede jinam. Na tom, že umělý potrat je zlo se totiž všichni, kdo se zde k tomu vyjádřili, naprosto shodujeme. Neshodujeme se na kriminalizaci umělého potratu. To je podstata věci, kterou jste vy zcela zašantročila.
Prosím, odpovězte mi všichni tři na modelovou otázku: Je-li nezletilá dívka znásilněna otcem a půjde na potrat, je takový potrat vraždou? Jestli není, proč se v tomto extrémním případě o vraždu nejedná, ale v jiných případech potrat vraždou je?
Dovoluji si tipnout, že ani jeden z vás mi na tyto otázky neodpoví. Jenže život zcela běžně přináší těžká dilemata, která nelze vyřešit tak, že před nimi zavřeme oči a zacpeme si uši, jak o tom mluví Písmo: „Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘ „
Pavel Kalaš
Oba biblické argumenty autora mi připadaly závažné, ale pouze do okamžiku, než jsem si oba texty sám podrobně nepřečetl (včetně kontextu). V Ex 21 se kromě uvedeného příkladu nachází také další trestně-právní kazuistika. Třeba zavraždění svobodného člověka se zde bez rozdílu trestá smrtí. U otroka je právo mírnější. Pokud nezemřel okamžitě, ale až na následky bití, nestane se mu nic. Podobně je to i s ublížením na těle. Mojžíšův zákon zjevně nepočítal každý lidský život za stejně hodnotný. Dost pochybuji, že by autor použil tento argument např. při obhajobě otroctví v islámských zemích.
U textu z Numeri nedokážu rozhodnout, zda se jednalo o samovolný potrat, či prostě způsobení neplodnosti, nebo obojí. Ale to už podrobně rozebrali předchozí komentátoři.
Troufnu si tedy tyto biblické argumenty označit jako irelevantní. Vykládat ustanovení občanského a trestního práva z Mojžíšova zákona do dnešní doby bývá velmi obtížné. Na jedné straně můžeme být jako angličtí puritáni, kteří se domnívali, že je třeba tyto starověké zákony implementovat do moderního práva. Na druhé straně jako současní liberální teologové je můžeme různými způsoby zcela bagatelizovat. Osobně si myslím, že cesta vede zcela jinudy. V pochopení, že Mojžíšův zákon byl určen pro zcela odlišnou společnost, v úplně jiné době. Že se nejedná o nadčasové, absolutně platné zákony, ale zkrátka nejlepší Boží řešení pro danou dobu. Tedy ne dokonalou Boží vůli, ale spíše Boží dopuštění. A že co je pro nás zásadní není obsah samotných „paragrafů“, ale spíše to, že tato ustanovení znamenají posun určitým směrem oproti běžnému právu té doby. Takový posun, který byli Izraelci schopni přijmout a jejich společnost byla v daných okolnostech schopná podle něho fungovat. A to co potřebujeme hledat, je kterým směrem je Bůh vlastně posouval. Protože to něco naznačuje nám.
Pavel Kalaš
Když ale promýšlíme křesťanskou etiku, myslím, že bychom si měli být vědomi, že většina zákonů a pravidel má nezbytně své výjimky. Např. přikázání nezabiješ. Sama bible ukazuje celou řadu zbožných zabití, např. zabíjení Izraelců smilnících s Moábkami na poušti, trest smrti přikazovaný Mojžíšovým zákonem, genocidu Kananejců a určitě bychom našli celou řadu dalších příkladů. Nebo posvátnost manželství versus rozvod. Ježíš se velmi jednoznačně postavil proti liberálním rabínům, kteří rozvody obhajovali. Nicméně sám mluvil o výjimce v případě cizoložství.
Myslím, že na tohle bychom neměli zapomínat ani v případě potratů. Upřímně řečeno netroufnu si říct co přesně je obhajitelné jako výjimka. Znásilnění? Jednoznačné poškození plodu? Sám jsem hodně prolife, ale přesto myslím, že takovéto mezní situace by neměl upravovat zákon, nebo církevní řády, ale měly by se ponechat na svědomí jednotlivce, aby se v konkrétní situaci konkrétně rozhodl. Protože jako člověk, který se zákony denně zabývá, vím, že žádný zákon nemůže spravedlivě postihnout všechny hraniční situace, které mohou nastat.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, ale Ježíš skutečně nepřišel, aby skrze Něho promlouvala smrt. Zlomil moc smrti a dal prostor životu. A to je hlavní zvěst nás křesťanů. A kriminalizace potratů – otázka je, co mají křesťané říkat ke světským zákonům. To, co jim říká Ježíš nebo to, co chce slyšet svět? Pokud Vám Ježíš říká, že je v pořádku řešit cizí hřích smrtí nevinného, pak Vám to zřejmě nevymluvím. Dívka byla znásilněna vlastním otcem – zvítězilo zlo. Zabijeme nenarozené dítě – zvítězí dobro? Lze zlem porazit zlo? Nebo zlo může porazit jen Ježíš, náš Pán a Spasitel?
Eva Hájková
Odpověď panu Pavlovi
Já jsem zde netvrdila, že potrat je vražda. S tím přišel jako první pan Novák – prý někteří křesťané křičí, že potrat je vražda, zatímco on jim chce (na základě biblických citací) dokázat, že to tak není.
Nechci v tom směru ovlivňovat ničí svědomí. Nehodlám se ani zasazovat o kriminalizaci umělých potratů v našem státě. Jen mi přijde nevhodné je obhajovat, když se chci pokládat za křesťanku. Dokud jsem jí nebyla, pokládala jsem umělé potraty za celkem běžnou záležitost. Teď už se na to dívám jinak, protože přemýšlím o tom, jaké je Boží hledisko.
Jiří Aron
Pane Pavle
1. Píšete, že podstata naší věci je nesoulad ohledně kriminalizace potratů. Není. Přinejmenším my dva plus paní Hájková spolu debatujeme o dvou pasážích ze SZ, které Vy s p. Novákem nesprávně vykládáte jako týkající se Božího schvalování potratů, tedy za určitých okolností. Diskuse není o kriminalizaci vůbec.
2. Na Vaši modelovou otázku čekáte zřejmě dogmatickou odpověď že to přece není vražda.
Samozřejmě že to vražda je. To nechtěné dítě za to nemůže, proč bychom jej měli rovnou zabíjet? Existují nesmrtící řešení. Jako odpuštění vyrovnání se s tím a přijetí dítěte matkou, což je ideální, krásné a vzácné před Bohem. Pak hned je možné osvojení někým z blízké rodiny či z okolí. A existují tisíce párů, které mít děti sami nemohou a nadšeně by se dítěte ujaly.
3. Jak nepřímo píše paní Olga (což jí naprosto zbytečně vytýkáte) a píšou to zde i další, ty ženy, které šly na potrat, se tím trápí ve svém svědomí. Některé i celý život, opravdu. Je třeba i toto vzít v úvahu, matku a její svědomí před Bohem.
4. Vaše modelová situace ukazuje těžká dilemata. Tato nelze vyřešit tak, že před nimi zavřeme oči a zacpeme si uši a pošleme ženu na potrat. Pane Pavle V., jak o tom přímo k Vám mluví Písmo: „Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu… „
Olga Nedbalová
Již před delší dobou zde byl uveřejněný článek od bratra Drápala. Bohužel si již přesně nevybavuji jeho název. V textu psal bratr Drápal, že někdy zamlžujeme pravou podstatu činů opisy slov. Místo potrat říkáme umělé přerušení těhotenství. Ale správně se zeptal: „Jaké přerušení, copak jde těhotenství třeba na dva roky přerušit a pak pokračovat? S tím samým dítětem?“ Možná si všichni lidé zaslouží slyšet Pravdu. Tedy Pravdu Ježíšovu.
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla – ptal jste, jak bych prakticky řešila případ těhotné dívky znásilněné otcem:
Těhotenství není zlo, zlo bylo to, co se dělo zřejmě dlouho předtím. V jakém prostředí ta dívka musela vyrůstat? Co všechno si musela zažít? Statistiky hovoří neúprosně – za nejvíce znásilnění u dětí nebo dospívajících mohou nejbližší členové rodiny, vedoucí táborů a dětských kroužků nebo knězi. Tedy ti, kdo by měli dávat dítěti lásku, ukazují dítěti jen zlo. Co všechno si takové dítě musí protrpět si lze jen těžko představit.
Řešení světa – dívka půjde na potrat, lékařsky čistě ji zbaví „zla“ v jejím nitru. Vypudí příčinu všech jejich problémů a zbytek popřípadě dočistí psycholog nebo psychiatr. Ideálně pobyt v nějakém speciálním zařízení pro psychiatrii. A všechno bude zalité sluncem, ne?
Nebo co takto vzít dívku za ruku a ukázat ji, jak moc je milovaná. Jak Bůh miluje ji i její ještě nenarozené dítě. Kéž by ta dívka mohla zažít lásku, jaká třeba se projevila v této rodině ze Zlína, která dokázala přijmout dítě postižené Edwardsovým syndromem. I přes nenávist světa, přes nepochopení lékařů a některých lidí, kteří mamince vyčítali porod „nedokonalého“ dítěte. Věřím, že Juliánka zažila dostatek Boží lásky a skrze své rodiče se setkala s naším Pánem a Spasitelem – Ježíšem Kristem. O celém příběhu této rodiny stručně na https://www.babyonline.cz/edwardsuv-syndrom/pribeh
Pane Pavle, podívejte se do očí rodičů Juliánky. Podívejte se na tváře všech jejich dětí. Nevidíte tam Kristovu lásku? Já ji tam vidím. Ano pane Pavle, proto většinu doby zde na diskusích zdůrazňuji potřebnost společenství pro křesťany. Tam, kde bude vprostřed společenství Ježíš Kristus, tam se budou dít zázraky. Kéž by dívka, která zatím na světě moc lásky nepoznala, mohla být přijata právě do takové rodiny. Kde chodí s Bohem, kde svůj zrak upínají dále než jen na nejbližší horizont. Kde chválí Krista, kde umí Kristovu lásku převést do praxe. A kéž by i její miminko mohlo poznat tuto Boží lásku. Kéž by jeho život neukončily studené lékařské nástroje, ale kéž by mohlo dětství prožít v rodině plné Boží lásky. Protože Ježíš přijímá do své náruče všechny. Bez ohledu na to, kdo jsou jejich otcové. Jací byli zločinci. Dokonce jako vyšší level dokáže odpustit i těm zvrhlým otcům. Divné a tak nesvětské řešení, že? Protože je to řešení Boží, řešení Kristovo. Pokud se my jako jednotlivci, jako rodiny, jako sbory dokážeme pokorně obrátit k Ježíši, vyslyší nás. Protože pevně věřím zaslíbením z Písma. Protože si s apoštolem Pavlem říkám, že není NIC, co by nás dokázalo oddělit od Kristovy lásky. Jen naše pyšné srdce a neochota jít skutečně za Ježíšem. Pokud budeme kráčet za světem, k Ježíši nedojdeme. A Kristovu lásku taky nepoznáme a neukážeme ji světu. Budeme tady šířit světské polopravdy a světské jakoby moudra. Ale my máme mít lampu s Kristovou láskou – evangeliem, postavenou vysoko a ne ji zakrývat. Pokud lampu budeme mít neustále zakrytou, abychom neurazili svět, tak skutečnou Lásku – Ježíše, svět nepozná. My, co jsem poznali, jakou obrovskou láskou nás Ježíš miluje, ji nemáme předat světu? Proč? Není to tak trochu sobecké? Sám se koupat v Ježíšově lásce a svět ať si užívá tu světskou lásku? Žádná světská radovánka se nerovná skutečné Lásce – Ježíši. A o tom máme svědčit, ne o zmaru a zlu tohoto světa, ale o Ježíši.
Olga Nedbalová
A přiznám se – jsem ve vztahu ke Starému zákonu ovlivněna Janem Hellerem. Profesorem Starého zákona, znalcem hebrejštiny, pokorným člověkem. Jeho rozbory byly založené na pečlivém zkoumání a důkladné znalostí místních a historických reálií. A přesto a právě proto neustále ve Starém zákoně hledal Krista. Třeba jeho kniha – Bůh sestupující. Proč sestupující? Protože jako jediný z různých bohů, náš Bůh sestupuje přímo k nám, k člověku. V Kristu se nám dává poznat. Nesídlí někde na obláčku v nebi, kde na nás s jistou potměšilostí shlíží. Chápe naše radosti, starosti, obavy, selhání. Je s námi i v těch nejtěžších chvílích. Tak moc nás miluje, že dal dokonce svého jednorozeného Syna. Kvůli nám a pro nás. Skutečně nás volá k životu. A ještě jednou moc děkuji všem sestrám a bratřím v Kristu, kteří poselství Boží lásky šíří dál. Kteří svou lampu nenechávají zakrytou. Ano, náš Bůh může sestoupit a sestoupí k maličkým. K těm, kdo jsou zdánlivě bez práva. Kteří neumí mluvit a nemohou se bránit. K bezbranným, k plačícím, k poníženým. A my, co umíme mluvit a mámo právo mluvit, nemlčme. Jinak se při setkáni s Kristem můžeme podivit, pokud nás pošle mezi kozly.
pavel v
Pro Olgu
Ptáte se: Lze zlem porazit zlo? Kdybyste tuto myšlenku dovedla do důsledků, musela byste si položit otázku: Je správné, aby policisté zabili zločince? I v tomto případě policisté reagují jakoby „zlem“ na zlo. Nebo si myslíte, že by policisté měli přemáhat zločince dobrem? Jak?
Pokuste se vžít do toho, jakou hrůzu prožila znásilněná dívka ať už vlastním otcem či vojákem. Některé ženy se z tohoto trauma nevzpamatují za celý život. Vy po nich vyžadujete, aby se tváří v tvář gigantické křivdě, kterou prožily, chovaly jako vzorné děti z nedělní školy. Olgo, svět není nedělní škola, jak ho vidíte vy. Svět dokáže být neuvřitelně surový. Je bezohledné chtít po někom, kdo zažil strašné trauma, aby se choval vzorově ctnostně. Místo toho, abyste řešila, zda je správný potrat u znásilněné ženy, zkuste se zamyslet, jak by se dalo předejít znásilněním. V ČR je oficiálně registrováno jedno až dvě znásilnění denně – předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů. Případy deviantních a sériových pachatelů, kteří útočí na cizí, neznámé oběti, jsou statisticky ve výrazné menšině; podle empirických studií až ¾ pachatelů udržovali určitý kontakt s obětí. Proti tomuto hrůzostrašnému stavu byla přijata istanbulská úmluva. Její podstatou byla prevence násilí. Je charakteristické, že se proti ní postavily různé konzervativní náboženské organizace.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, svět není nedělní škola. Ani Ježíšovo království není nedělní škola. Já věřím v Ježíše a Jeho lásku. V lásku, která dokáže překonat nakonec i toho největšího nepřítele smrt.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, je správné, aby policisté zabili zločince? Pokud je zločinec ozbrojený, ohrožuje bezprostředně životy druhých lidí, pak to správné je. Je správné zabít nenarozené dítě? Pokud bezprostředně neohrožuje život matky, tak to správné není. V prolife organizacích se neorganizují jen křesťané z „nedělní školy“. Jsou tam i odborníci z řad právníků a lékařů. Ale zcela vážně se diskutuje na téma od kdy je člověk chráněn základním ústavním právem – právem na život.
Olga Nedbalová
Podle Ústavy je plod „hoden“ ochrany. Právo na život má až okamžikem zrození. Hranice do kdy se v různých zemích mohou provádět potraty bez zdravotních důvodů je také různá. Od kdy plod cítí bolest? Do kdy je to jen chuchvalec – buněčná struktura bez vyššího řádu? Lékaři a právníci neustále posouvají tuto hranici blíže počátku zrození.
Právně se střetává právo na život matky a plodu. Otázka je, jak moc je matka ohrožena těhotenstvím. V dnešní době jsou běžné svobodné matky – nikdo se na ně pohrdlivě nedívá. Těhotná žena sama o sobě budí spíše pozitivní než negativní reakce. Tedy psychická újma matky, že byla těhotná a byla „donucena“ donosit dítě je sporná. V dnešní době se dokonce čile obchoduje s těhotenstvím, z miminek se stal docela výnosný obchod (viz. nedávná kauza, kdy lékař na Ukrajině oplodňoval ženy a ty rodily na území ČR děti na prodej). Možná to dokonce lze obhájit i biblicky, vždyť Abrahám se Sárou tuto metodu také použili, když si vybrali Hagar jako živý inkubátor (používám nadsázku, nesnažím se o biblickou interpretaci, prosím).
Článek pana Nováka povrchně hodnotí biblické důkazy a přidává k nim velmi zjednodušující pohled na křesťany, kteří se aktivně zapojují do práva za život nenarozených dětí. Vychází z nich jako primitivové, pokřikující někde na ulici. Ano, věřím tomu, že tento pohled se prochoice organizacím velmi hodí. Pokud již se tedy pana Pavle tak chcete držet světa a jeho pohledů, doporučuji si načíst literaturu jiného kalibru, třeba volně dostupné studie právnických fakult, například https://is.muni.cz/el/1441/jaro2015/SC4BK_ZVP2/um/Cl._6.pdf
U biblických pohledů se držte svého osvědčeného biblisty, každý máme zřejmě jiný vkus na výklad Písma.
Pro mě je jasný výstup – Kristus zdůrazňuje život a chrání ty, co se ještě neumí bránit před zlem světa. Teď nemyslím zločince pronásledovaného policisty, tak velkou fantazii opravdu nemám. Myslím tím nenarozené dítě, které ještě samo sebe neumí bránit.
Eva Hájková
Problém spočívá právě v tom, že se různé (nejen lékařské, ale i politické kruhy) nedokáží spolu dohodnout na hranici, odkdy je plod člověkem. Jedni trvají na tom, že od samého počátku, co se shluk buněk uhnízdí v děloze, a proto má právo na život ihned a absolutně, druhá strana trvá na právu žen ukončit své těhotenství téměř až do posledního stádia, kdy už jde o vraždu zcela evidentně. Tyto politické kruhy nejsou sto se spolu rozumně domluvit, a tak se to bude i v budoucnu řešit způsobem „kdo s koho“, podobně jako v USA.
Je znám výrok Johna Stuarta MIlla „Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Ukazuje na to, že různá práva a svobody někdy stojí proti sobě. Je vidět, že skutečná svoboda je možná jenom v Kristu.
Olga Nedbalová
A pro ty, kteří se nechtějí zdržovat dlouhým čtením právních rozborů a přemýšlením nad podstatou ochrany lidského života, přidávám krátký výtah z textu odborného výkladu Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, odstavec 16, str.7:
16. Naznačené rozpory ohledně povahy a míry ochrany plodu se nejmarkantněji
projevují v přístupu k problematice právní regulace umělého přerušení (lépe ukončení)
těhotenství (interrupce) se souhlasem matky. Zde se zastánci práva na život plodu (tzv. Prolife hnutí, dle nichž je, extrémně zjednodušeno potrat vraždou) dostávají do střetu se zastánci
(tzv. Pro-choice hnutí) práva matky na život a její autonomní svobody nakládat se svým tělem
i životem [včetně tzv. práva na reprodukční sebeurčení ženy – viz např. Úmluva OSN o
odstranění všech forem diskriminace žen (1979) či čl. 14.2 písm. c) Protokolu o právech žen
v Africe k Africké chartě (2003), kde je explicitně stanovené „právo na potrat za určitých
podmínek“ a tomu korespondující povinnost státu přijmout za tímto účelem potřebná
opatření]. Českým ústavodárcem zvolené kompromisní, byť nejednoznačné znění odstavce 1
se tak z hlediska snahy o zachování jeho nestrannosti na ústavní úrovni jeví ryze
pragmatickým až alibistickým. ČR (či dříve ČSSR) se totiž již od přijetí zákona ČNR č.
66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, způsobem vymezení podmínek jeho užití a tedy
uznáním výlučného práva ženy o něm rozhodovat (omezeno na období prvních 12 týdnů
těhotenství, resp. i později v případě ohrožení života či zdraví těhotné matky, zdravého vývoje
plodu či v případě eugenické indikace) řadí do skupiny států se spíše liberálním přístupem k
právní regulaci interrupcí (blíže k tomu srov. v ČR stále ojedinělou publikaci Z. Kühna,
Ochrana lidského plodu v trestním právu, 1998). Bez kritické poznámky nelze ovšem
ponechat, že tato kontroverzní otázka zůstává upravena zákonem z dob minulého režimu, a to
nejen z hlediska odlišných hodnotových řádů a společenských potřeb, ale i s ohledem na
potřebu reagovat na v současnosti dynamický vývoj biotechnologií, embryonálního a
genového výzkumu a např. konkrétní praxe asistované reprodukce, in vitro fertilizace, aj.
pavel v
Paní Olgo,
problém se nevyřeší tak, že zavřeme oči, zacpeme si uši, abychom nemuseli vyslechnout názor druhé strany, který nám nevoní. Psal jsem o tom, že autor, David Novák žádá, aby se případy umělého potratu řešily individuálně, se znalostí příběhu, který stojí za rozhodnutím na potrat jít. Já jsem nastínil jako příklad takového příběhu znásilnění ženy vlastním otcem nebo ožralými vojáky a chtěl jsem po vás, abyste si uvědomila hrůzu a hnus, který početí dítěte provázel, který v té ženě zákonitě vzbuzuje nepřekonatelný odpor k vetřelci ve vlastním těle. Vy byste chtěla mít dítě s člověkem, který se vám zcela právem hnusí? Vy jste navrhovala vzít takovou matku za ruku a zahrnout ji láskou. Já považuji takový návrh za zcela iluzorní. Už proto, že znásilněné ženy jsou často stigmatizovány – cítí, že okolní lidé je podezírají, že si to způsobily samy. Necitlivost (neschopnost empatie) je při vyšetřování zcela obvyklá.
Žel, neschopnost empatie je typickým znakem konzervativních fundamentalistů – lidí, kteří se drží hlava, nehlava „litery zákona“ (nebo svého guru-kazatele) a o polehčujících okolnostech nechtějí slyšet. Věřím, že cizoložnice, kterou farizeové přivlekli před Ježíše, křičela strachem z blížící se smrti i z bezcitného davu. Věřím, že farizeové hrůzu v jejím křiku neslyšeli, protože její utrpení jim bylo lhostejné.
Olgo, psal jsem vám jakou hrůzu prožívají znásilněné ženy. Vy jste na to vůbec nereagovala. Místo toho posíláte právní rozbory.
p.s.: Je známo, že adoptované děti bývají jiné než děti vlastní. Psychologové zkoumali tento velmi častý jev a zjistili, že hlavní příčinou je chybějící láskyplné přijetí dítěte matkou -dítě se narodí do nepřátelského prostředí a už nikdy se z tohoto pocitu, že svět je nepřátelké místo, nevzpamatuje. Rozhodujících je několik málo týdnů po porodu. Později tuto výchovnou chybu už nelze napravit. I tuto okolnost, že adopce obvykle nic nevyřeší, je potřeba brát v úvahu. Nejde jen o to zachránit život dítěte, stejně důležité je, aby se narodilo do příznivého prostředí. Je hříchem proti lásce k nenarozenému dítěti, aby se narodilo například do rodiny, kde jsou oba rodiče těžcí alkoholici.
pavel v
ad Pavel Kalaš
Plně souhlasím s vašimi moudrými slovy. Také já jsem pro-life a také si myslím, že „žádný zákon nemůže spravedlivě postihnout všechny hraniční situace, které mohou nastat“. Křesťané by protipotratový zákon neměli společnosti vnucovat. Místo toho by měli šířit osvětu. Ježíš káral hříchy (farizeů), ale odmítal šířit Boží slovo politickými (mocenskými) prostředky. Odmítl, aby byl prohlášen krále.
Olga Nedbalová
Pro paní Hájkovou – byla jsem dost překvapená, když jsem začala číst odborné právnické statě k tématu potratu. A doporučuji všem, kdo se o tuto tématiku zajímají, udělat si průzkum odborných statí na internetu. V textu, na který jsem posílala odkaz viz. výše se například uvádí příklad německé právní úpravy (str. 9-10):
„Německý Spolkový ústavní soud ve svých rozhodnutích 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74, resp. 2 BvF 2/90; 4, 5/92 Schwangerschaftsabbruch I. a II.) zřetelně vymezil a následně potvrdil, že právo matky svobodně rozhodnout o ukončení svého těhotenství a právo na život nenarozeného dítěte, obě interpretovaná ve spojení s lidskou důstojností, nelze v žádném
případě poměřovat (vážit), když upřednostnění prvého znamená destrukci druhého. Proto je nezbytné v souladu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 GG dát přednost ochraně právu nenarozeného dítěte na život („nenarozený život“ či „klíčící život“ spadající pod rozsah označení „každý“), jenž časově vymezil 14. dnem od početí, a to zásadně (až na výjimky plynoucí ze zdravotní, eugenické či sociální indikace) po celou dobu trvání těhotenství. Ve druhém z citovaných rozhodnutí Spolkový ústavní soud pak ještě zřetelněji vymezil, že na umělé přerušení těhotenství pouze na žádost ženy v úvodních dvanácti týdnech těhotenství a bez jakékoliv indikace je třeba zásadně nahlížet jako na bezpráví, a dovodil povinnost státu,
prostřednictvím přísnější a jednoznačnější právní regulace potratů, aktivně chránit právo nenarozeného dítěte na život, a to i proti těhotné ženě.“
Problém není až tak v odborné veřejnosti, ale spíše v politicko-populistické hře v ČR. Veřejnoprávní média v ČR zarputile jednostranně informují veřejnost – v Polsku je zákaz potratů – umřela těhotná žena (podprahově – katoličtí tmáři, náboženští fanatici). U nás je svoboda – žena se může svobodně rozhodnout. To jsme dobrá demokratická země. Pokud jsem měla možnost pročítat odborné diskuse skutečných odborníků (ne populistů), většina jich je pro změnu právní úpravy potratů. Zákon o umělém přerušení těhotenství (lépe ukončení, jak říkají sami právníci) v ČR je vskutku zastaralý a neodpovídá soudobým lékařským a právnickým poznatkům. Tímto se odborníci velmi přibližují Božímu hledisku – již v lůně matky jsem tě znal. Zde příhodně Jeremiáš 1:4-5 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky , znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“
A jak zde neustále zdůrazňuji, Ježíš na kříži postoupil smrt, abychom my mohli mít život. Tak ho dopřejme všem.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, silně si protiřečíte. Panu Kalašovi tvrdíte, že křesťané by měli mít soucit s těhotnou ženou. Tedy by měli projevit lásku. Mně tvrdíte, že projevit lásku ženě, která se rozhoduje pro potrat, je silně iluzorní. Láska Boží je iluzorní?
Nikde jsem neříkala, že křesťan má projevit lásku jen nenarozenému dítěti a na matku má být zlý. Naopak – maminka i miminko jsou jeden celek. Bůh to tak zařídil a asi k tomu měl velmi dobrý důvod. První se láska projevuje těhotné mamince a pak se přenáší na její miminko.
Nehledě na to, že právní úprava potratů v ČR je prostě zastaralá. Na tom se shodne většina odborníků na ústavní právo, kteří se v dané problematice skutečně orientují, mají přehled o právních úpravách v jiných zemích a umí používat právní logiku. Co je to použít logiku – použiji text viz. výše:
„Německý Spolkový ústavní soud ve svých rozhodnutích 1 BvF 1, 2, 3, 4, 5, 6/74, resp. 2 BvF 2/90; 4, 5/92 Schwangerschaftsabbruch I. a II.) zřetelně vymezil a následně potvrdil, že právo matky svobodně rozhodnout o ukončení svého těhotenství a právo na život nenarozeného dítěte, obě interpretovaná ve spojení s lidskou důstojností, nelze v žádném
případě poměřovat (vážit), když upřednostnění prvého znamená destrukci druhého. Proto je nezbytné v souladu s čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 GG dát přednost ochraně právu nenarozeného dítěte na život („nenarozený život“ či „klíčící život“ spadající pod rozsah označení „každý“), jenž časově vymezil 14. dnem od početí, a to zásadně (až na výjimky plynoucí ze zdravotní, eugenické či sociální indikace) po celou dobu trvání těhotenství.
Nemůžeme destruovat (zničit, zabít) toho druhého jen z důvodu pocitu, že se mně to momentálně nehodí. Současná právní úprava v ČR umožňuje druhého destruovat až do 12 týdne od jeho vzniku a to bez jakýkoliv důvodů. Potrat je prezentován na úrovni vytržení bolavého zubu. Prostě je vnímám jako protažení antikoncepce. Žena otěhotní, zjistí, že chce ještě tři roky počkat, tak jde prostě na potrat. A ani neví, že vlastně zabijí jedinečného jedince. Který se už nikdy v unikátní genetické kombinaci nebude opakovat.
Proto je tak důležité, aby potrat nebyl vytržení zubu, ale aby potrat nastal až pro prozkoumání, zda skutečně není jiné řešení. Pane Pavle, v diskusi střídavě obviňujete křesťany z nedostatku lásky (pochopení) a pak mi vyčítáte, že naopak chci tuto věc dle vás naivně řešit Boží láskou. K adopcím – máme v širší rodině adaptované dvě děti – první zcela zdravé, chlapec, 22 let, dosud je bez problémů, druhá je holčička, která je mentálně zpomalená. Biologičtí rodiče ji odmítly, protože nebyla dokonalá. Ano, má 18 let a zamrzla na úrovni cca 12 let, nicméně je soběstačná a smát se také umí. Nevypadá, že by se celý život ona nebo její adoptivní rodiče trápili. K dokonalosti malá vzpomínka z historie – i Hitler začal u mentálně postižených. Nejdříve vraždil mentálně postižené, pak židy, politické odpůrce. My Slované jsme měli štěstí, v první fázi jsme měli být jen otroky.
Mimo jiné v koncentračních táborech prováděl pokusy se sterilizací (nevhodné rasy) a naopak rozmnožováním (vhodné rasy). Ano, také byl fascinován, jak změnit Boží vůli na svoji vůli.
A abych nebyla jen tak negativní, znovu děkuji všem bratřím a sestrám v Kristu, kteří pomáhají těhotným maminkám. Ano, pane Pavle, oni dokonce ty maminky berou za ruku a skrze ně jim projevuje lásku sám Kristus.
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla, ještě na jeho přání reaguji na téma znásilněná žena. Ano, znásilnění je trauma. Jsem žena a umím si to dost dobře představit. Ale řešit trauma jednoho zabitím nevinného? Myslíte si, že potrat vyřeší ženino trauma a pak už je v pohodě? Psala jsem to v příspěvku, kdy jste se mě ptal, jak bych řešila znásilnění dcery otcem. Právní úprava ochrany obětí znásilnění je u nás špatná a až v poslední době se začíná posouvat trochu dále. Nicméně řešit špatnou právní úpravu destrukcí nevinného jedince je také postavené na hlavu. Pane Pavle, on totiž potrat na ženě může zanechat také trauma. Psal Vám to už pan Áron. A vůbec největší trauma je, pokud člověk nezažije skutečnou Boží lásku.
pavel v
Paní Olgo,
píšete, že znásilnění je trauma (já jsem psal hrůza) a že si je jako žena dovedete představit. Já jsem muž a nevím tedy, jaké pocity znásilněná žena prožívá. Mohu použít pouze metaforu. Znásilnění si představuji tak, že mě nějaký fyzicky i duchovně odporný člověk neuvěřitelně poníží a navíc mi zanechá něco, čeho se nebudu moci zbavit, co mi bude tento hnus stále připomínat, co stále poroste a já nebudu vědět, zda to nebude replika satana, který mě znásilnil.
V tu chvíli za mnou možná přijde vyznavač pseudonáboženství 3F (fundamentalismus, fanatismus, farizejství) a bude po mně chtít, abych plod toho hnusu láskyplně přijal. Přijmout to by bylo morální hrdinství. Avšak k hrdinství však nemůže být nikdo nucen, zejména ne moralizátory, kteří „ukládají lidem těžká břemena, ale sami se jich prstem nedotknou“.
Píšete, že umělý potrat vyvolá u ženy pocity viny – psychické trauma. Není mi dost dobře jasné, jaké pocity viny může vyvolat to, že se žena zbaví něčeho, co se jí z duše protiví. Navrhujete, že by se žena dítěte, které bylo plodem znásilnění mohla zbavit po porodu tak, že by je dala k adopci. Zde možnost traumatu ze zbavení se dítěte vylučujete? Pokud by někdo takové dítě adoptoval, měl by být informován, že dítě bylo počato znásilněním? Zatajila byste to před ním? Je takové zatajování (neupřímnost) v souladu s křesťanskou láskou? Bude někdo stát o adopci dítěte, které je produktem znásilnění, kde otcem dítěte je evidentně zvrhlý člověk?
Nemá David Novák pravdu, když říká, že se případy potratu mají řešit s ohledem na příběh, který za rozhodnutím jít na potrat stojí? Nemá pravdu pan Kalaš, že „žádný zákon nemůže spravedlivě postihnout všechny hraniční situace, které mohou nastat“, že křesťané by neměli své zásady prosazovat mocenskými prostředky?
Olga Nedbalová
1) Pane Pavle, současná právní úprava potratů v ČR příčinu těhotenství vůbec neřeší. Prostě žena otěhotní (třeba si zapomene vzít antikoncepční pilulku) a jde na potrat. A pokud vím, výše uvedené právní rozbory ani neuvažují o absolutním zákazu potratů, vždy se počítá s výjimkami.
2) Váš názor, že nenarozené dítě se bude někomu hnusit, není zrovna moc křesťanský. A satan že by byl otec? No, máte opravdu bujnou fantazii. Ostatně, pokud beru v úvahu to, že všichni jsme byli hříšní (ani jeden z nás není bez viny), mohl by Ježíš také říci, že se mu všichni hnusíme. A vůbec kvůli takovému hnusu ani na kříž nejít. Mezi námi, ani bych se mu nedivila. Ale Ježíš je Boží syn a má poněkud jiné normy.
3) Je zvláštní, když zde v jiných diskusích nabádáte křesťany k politické angažovanosti, teď najednou otočíte a v případě potratů se křesťané nemají angažovat politicky vůbec. Tak nevím, co vlastně chcete – má se křesťan politicky angažovat nebo ne? Děkuji za Vaši odpověď.
Jiří Aron
Fascinuje mne Vaše vytrvalost paní Nedbalová ve Vaší diskusi s Pavlem V..
On na Vás zkouší klasický trolling. Nechal bych jej být. Ačkoliv často (a vždy nesprávně) používá Bibli, ve skutečnosti křesťanství a křesťany nenávidí, posouvá jim různé zlé úmysly i činy. Tyto své zásady prosazuje mocenskými prostředky jimiž jsou argumentačními fauly. Zde slaměný panák, falešné dilema, emoční fauly jako apel na zášť a apel na posměch.
Zaujal mě dnešní nový článek o církvi, cituji k našemu tématu:
„Kromě toho, že křesťané zakládají téměř všechna centra pro těhotné ženy, která jste kdy viděli, a nespočet programů na podporu dětí, je počet adopcí mezi praktikujícími křesťany více než dvojnásobný oproti průměrné americké domácnosti. Křesťané jsou prokazatelně bezpečnou alternativou k potratům.“ Je to psáno o USA ale platí to všude i v ČR.
Olga Nedbalová
Pro pana Arona – ano, také jsem se na článek dívala. Být křesťanem, tedy Kristovým učedníkem, přináší vskutku užitek jak pro učedníka tak i pro jeho okolí. A také není pravda, že křesťané jsou z větší části pokrytci. Ti, co byli křesťany jen z důvodu společenského statutu, v dnešní době z větší části odpadli. Být křesťanem v ČR totiž z pohledu větší části veřejnosti znamená spíše negativní než pozitivní status. Jak příhodně poznamenal apoštol Pavel – křesťan se jeví bláznem v očích světa.
A vskutku nevím, kde se vzala představa prolife hnutí jako křičícího davu. Pokud jsem mohla pozorovat akce prolife hnutí, jde většinou o velmi tiché průvody, kdy projdou rodiče s dětmi ulicemi. Křičící dav spatřují spíše na straně druhé – tedy prochoice.
A vskutku mě mrzí situace v ČR, kdy většina odborníků na ústavní právo považuje stávající zákon o umělém přerušení těhotenství za zastaralý. Politici ovšem mají jiný názor. Například Olga Richterová, místopředsedkyně sněmovny a její silně populistický výrok viz. https://twitter.com/olgarichterova/status/1540351879125008384
Proti tomu stojí mnou citovaní odborníci na ústavní právo. Pro koho se rozhodneme – pro populisty, kteří vytrhují věci z kontextu, zastrašují, nemají dost odborných zdrojů a ani se nesnaží s nimi spojit? To skutečně politici nechtějí slyšet právní názor od odborníků a pouze budou vznášet populistická hesla? Na jedné stráně právo na život (tedy na nejvyšší hodnotu, která vůbec existuje) na druhé straně právo na svobodu volby, zde tedy nebýt 9 měsíců těhotná. Nikdo nechce těhotnou ženu zavřít do žaláře, nikdo ji nechce kamenovat. Naopak, setkání s prolife organizacemi může být pro tuto ženu vlastně první setkání s opravdovou láskou v životě. Pokud někdo má odkaz na akci prolife organizace, kde by někdo křičel, projevoval nenávist, zastrašoval, tak ji tady nasdílejte. Já jsem zatím takovou akci neviděla.
David Novák
Kouknul jsem po čase na KD a koukám, že můj článek vzbudil silné emoce a diskuse, někdy i povzdechy, nad úpadkovým vedením CB (-: Tedy jen stručně. Slovo potrat je uvedeno nejen v ČEP, ale i v Jeruzalémské Bibli a rabínském překladu. Tak nějak předpokládám, že židovští překladatelé hebrejsky umí… zároveň když jsem četl jiné výklady, je to nejednoznačné a i jiné varianty jsou zřejmě možné (hebrejštinu jsem žel už pozapomněl). Vycházel jsem z J. Sackse „Týdenní čtení z Tóry“. Sami si najděte, kdo byl tento pán a asi se shodneme na jednom – byl to myslitel par exelance a dost dobře jeho postřehy ke SZ nejde nebrat vážně. Ten píše o potratu. ALE – nikde v článku potrat neobhajuji (tak jako ho neobhajuje Sacks), poslední odstavec je jasný – potrat je špatná volba, život vzniká početím. Zároveň se bráním paušalizaci v tom smyslu, že tvrdím, že za každým rozhodnutím je třeba znát příběh. To platí ale v etice obecně. Obdivuji ženy, které třeba i s rizikem smrti donosili dítě, obdivuji rodiče, kteří věděli, že se jim narodí postižené dítě a nenechali si ho vzít. Obdivuji… a mohl bych pokračovat. Přiznejme si zároveň, že mnohem těžší to v tomto mají ženy a že pokud má být potrat trestný, mělo by se to vztahovat na oba. Zároveň hluboce soucítím a chápu ty, které si dítě vzít nechaly a to nikoliv proto, že jim dítě bránilo v kariéře, ale z různých velmi těžkých životních peripetií, které pro lidskou slabost nebyly schopné překonat. Ano, mnozí křesťané a křesťanské organizace se snaží a dělají to dobře, zároveň někdy to končí jen u toho, že jedinci či sbory poradí nenech si to vzít, je to hřích, místo aby k nenech si to vzít nabídli dlouhotrvající podporu a pomoc. Vím o čem píšu. Jinými slovy chci napsat – řekneme-li a, řekněme i b, co můžeme nabídnout my. Mnoho zde diskutujících má v tomto evidentně jasno, já nikoliv….
Olga Nedbalová
Bratře Nováku, dle mého názoru je opravdu velký problém stávající právní úprava umělého přerušení těhotenství v ČR. Když jsem začala na KD přispívat do diskusí, svěřila jsem se svým příběhem (myslím, že paní Hájkové). Vdala jsem se a po roce manželství se mi narodil syn. Těhotenství bylo rizikové, ale syn se narodil zdravý. Téměř ihned po porodu jsem znovu otěhotněla. Po poznámce lékaře, že se mu to zdá příliš brzy a že ať počítám s tím, že zase budu muset ležet, jsem svolila k potratu. Nebyla jsem v tu dobu věřící a na potratu mi nepřišlo nic špatného. Opravdu jsem to brala jako lékařský zákrok, třeba jako odstranění slepého střeva. Za 5 let v 35 letech jsem měla další dceru (plánovanou) a pak jsem nečekaně otěhotněla ve 40 letech. A to už jsem odolala a dítě si prosadila. Přes všechny řeči o „starých“ matkách, rizikovém těhotenství atd. Dcera se narodila naprosto zdravá a je velmi milé a bezproblémové dítě (má už 12 let). Dodnes, když se podívám na svého nejstaršího syna, tak si říkám, co by se mi narodilo jako druhé dítě – chlapec nebo holčička. Dnes by měl/a už 21 let. To je tedy jeden z důvodů, proč tady tak pořád „urputně“ brojím proti potratům. Druhý důvod – začala jsem studovat VŠ (Regionální rozvoj a veřejná správa) a měli jsme vynikající přednášející na ústavní právo (z Masarykovy univerzity). A ona mě dovedla k zamyšlení nad tím, jaká je vlastně právní úprava potratů v ČR. A hlavně – co je to základní lidské právo – právo na život. Začala jsem hledat další odborné zdroje a byla jsem dost překvapená názory skutečných odborníků. Pokud bych měla v roce 2000 informace, které mám nyní, nikdy bych na potrat nešla. Vůbec jsem si neuvědomila, že vlastně zabíjím člověka. Teď se hlavně modlím a prosím Ježíše, ať si mé nenarozené dítě vezme k sobě a tajně doufám, že se s ním někdy budu moci sejít. Nechci tady ženy soudit. Jen si myslím, že informace o potratech a jejich právním pozadí jsou v ČR značně zkreslené. A že Ježíš za nás umřel, abychom my mohli žít. A abychom dokázali bránit i ty maličké, kteří zatím se sami bránit nemohou.
To je tedy jeden okruh (stávající právní úprava v ČR). Druhý okruh – jak pomoci těhotným maminkám a jejich nenarozeným dětem. Tady se skutečně může ukázat Ovoce Ducha Svatého v praxi. Já osobně znám křesťany, kteří skutečně Ovoce nesou a umí velmi dobře pomáhat. Proto jsem jim na několika místech v diskusi děkovala. Pokud existují mezi námi lidé, kteří jen ženám řeknou ať nehřeší a nechají je dále bez pomoci, tam asi moc Ovoce zřejmě není. Možná i to je námět pro život sboru, dokážeme jako sbor živě svědčit o Ježíši? A umíme přijmout i napomenutí, pokud naše jednání je vzdáleno na hony milosrdenství?
Máme a musíme o těchto věcech mluvit. Proto tady i podruhé zveřejňuji svůj osobní příběh. Ne proto, abych na sebe poutala pozornost (ono není moc příjemné takové věci o sobě zveřejňovat), ale abych upozornila na stávající stav právní úpravy umělého přerušení těhotenství v ČR. Doufám, že alespoň někoho přivedu k tomu, aby se podíval na danou věc více do hloubky a zamyslel se nad všemi důsledky.
Přeji všem Milost a Pokoj od našeho Pána, Ježíše Krista.
Eva Hájková
Dívala jsem se do českého studijního překladu i do Pavlíkova studijního překladu. Tam se vůbec o potratu nepíše, jen o velké žárlivosti muže (který patrně chce ženu podrobit zkoušce). Myslím, že tomu muži by nevadil jenom možný následek ženiny nevěry (tedy cizí dítě), ale i nevěra samotná.
Jistě, je to tvrzení proti tvrzení a nelze dokázat, kdo má pravdu. Proto nemá smysl se o to dále přít.
pavel v
Pro Olgu
ad1) Jako první legalizovalo potraty bolševické Rusko. My jsme byli jeho otrockým státem, takže naše právní úprava potratů je dědictvím po komunismu. Ale článek Davida Nováka se právní úpravy potratů v ČR vůbec netýká. Ani David Novák, ani já nejsme zastánci této právní úpravy. Nejsme zastánci umělých potratů, ale za sebe mohu říci, že nejsem ani zastánce kriminalizace těchto potratů. Podobně když Ježíš odmítl kriminalizaci cizoložnic, neznamenalo to vůbec, že podporuje cizoložství. Fanatičtí, fundamenalističtí farizeové nebyli a nejsou schopni takový ne-černobílý postoj pochopit.
ad2) Divíte se, že se někomu může hnusit důsledek příšerného zážitku, kterým je znásilnění. To je podobné, jako kdybych vám vyčetl, že máte odpor k trhání zubu s tím, že jako správná křesťanka byste měla utrpení uvítat. Jednoduše řečeno: Chybí vám empatie. Není také vůbec jisté, že Ježíš odpustí muži, který trýznivě znásilnil ženu – nevím. Možná i jemu se takový násilník hnusí. Domnívám se, že během znásilnění vstoupuje do násilníka satan.
ad3) Máte pravdu, že podle mého názoru by se křesťané měli společensky angažovat tak, jako se společensky angažoval Ježíš. On zcela otevřeně kritizoval faleš a zlořády židovské společenské smetánky. Na druhé straně odmítal politické funkce (odmítl provolání králem). Nechtěl prosazovat své učení mocenskými prostředky. Určitě věděl, že otrokářství je v rozporu s Boží vůlí. Přesto trvalo ještě cca 1800 let, než to křesťané pochopili a přijali za své.
Eva Hájková
Paní Nedbalové
Mně se to stalo dokonce dvakrát. Poprvé hrozil samovolný potrat. Byla bych musela okamžitě nastoupit do nemocnice na udržování. Měla jsem tehdy už dvě děti (5 a 4 roky), invalidního manžela bez práce a žádnou podporu širší rodiny. Tak jsem volila miniinterrupci v sedmém týdnu. O dva roky později jsem pak otěhotněla znovu, jenže bohužel právě v době, kdy jsem byla nemocná. Prodělávala jsem boreliózu. Bála jsem se, že to na dítěti zanechá následky. Gynekolog mi nebyl schopen říct, zda to může nebo nemůže mít na dítě vliv. A vypadal, že ho to ani nezajímá. Řekl mi, že běží o čas, a musím se rychle rozhodnout, zda ano nebo ne. Takže jsem si zákrok zopakovala.
Taky mě to mrzí, i když krátce na to se nám narodila ještě holčička.
pavel v
pro Arona
Obviňujete mě, že nenávidím křesťany. Dokažte to.