Mediálním prostorem otřásá skandál ex-poslance Feriho. Uvidíme, k čemu dojdou soudy, nicméně každý, kdo se setkal s oběťmi sexuálního násilí nebo něco takového sám zažil, ví, že se jedná o strašlivé jizvy na duši, které se hojí celý život. Zároveň bych ale chtěl při této příležitosti poukázat ještě na jeden rozměr, který jsem zažil na vlastní kůži. A nikomu bych podobnou situaci zažít nepřál.
Jako pastor se setkávám jak s muži, tak se ženami (muži převažují). Obyčejně se setkáváme v některé z kanceláří, kde mj. pracuji (Rada CB nebo sbor Praha 13). Pokud si pamatuji, nikdy jsem nikomu neodmítl žádost o rozhovor mimo jednoho, kdy hrozila fyzická inzultace. Protože pán měl asi o 30 kg víc, podlehl jsem strachu, a navíc preferuji rozhovory před pěstní výměnou názorů.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Pár myšlenek k (zatím) pomalu končící pandemii
Před pár lety mě požádala o schůzku jakási žena, která se do našeho sboru dostala díky mateřskému centru. Nutno dodat, že nebyla první ani poslední návštěvnice centra, která se mnou hovořila. Projevila zájem o víru, rozhovory byly tuším dva a k tomu pár mailů. Jenže pak to začalo… Najednou jsem dostal velmi vulgární SMS od jejího muže, že jsem obtěžoval jeho manželku (tedy ji). Poté přišla další SMS, pak výhrůžky a už to jelo. K tomu obvinění se přidala i dotyčná žena. Problém byl v tom, že jsem s ní seděl v kanceláři za zavřenými dveřmi a neměl jsem důkazy, že lže.
Znám termín „presumpce neviny“, zároveň jsem ale slyšel i názory z druhé strany, že „jsem blbej, že se zavřu s ženskou v kanceláři a že už to je téměř přečin“. Také jsem znal příběhy, kdy křivé svědectví v této oblasti dotyčnému velmi zkomplikovalo život. Přiznám se, že mi tato situace na pár týdnů život komplikovala. Měl jsem z toho nervy a nerad na to vzpomínám.
Nakonec jsme celou kauzu rázně vyřešili se staršími tím, že dotyčné dámě byl zakázán vstup do našeho sboru i do mateřského centra a na dané téma jsme se s ní a s jejím mužem odmítli bavit. Pokud by chtěla pokračovat, pak jedině skrze právníky.
Nadále se scházím jak s muži, tak se ženami, ale jsem někdy opatrnější. Mnohokrát se sejdeme jen ve dvou, ale od této zkušenosti někdy volím veřejný prostor nebo dobu, kdy je ve sboru nebo na Radě více lidí. Záleží, s kým se mám sejít.
Prostě práce pastora je někdy „vo hubu“. A toto je jeden malý příklad. Těch dobrých a pozitivních je ale násobně více!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 1. června 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
