Hladový lišák viděl nádherné hrozny visící z úponků révy, ta se však pnula po velmi vysoké mříži. Snažil se na ně všemožně dosáhnout a skákal, jak nejvýše jen dokázal. Ale všechna jeho snaha byla marná, na hrozny nedosáhl. Nakonec to vzdal a s předstíraným nezájmem důstojně odcházel z vinice se slovy: „Myslel jsem, že ty hrozny už uzrály, ale teď vidím, že jsou ještě pěkně kyselé.“ (Ezop, Lišák a hrozny)
Asi není třeba vysvětlovat, že poučení této známé bajky je v reakci lišáka na jeho neschopnost dosáhnout na hrozny. Místo aby si přiznal, že není schopen vyskočit výše, uchovává si důstojnost pomocí ubohého sebeklamu. Na první čtení je to jasné, jenže když pozoruji některé dnešní trendy přístupu k lidem, pak by možná leckdo lišáka ocenil za pozitivní vnímání sebe sama. V roce 1988 přišel C. Steele, psycholog ze Stanfordovy university s tzv. teorií sebeutvrzení, na kterou později navázali jeho studenti D. Sherman a G. Cohen: „Teorie tvrdí, že nejdůležitějším cílem sebevědomí člověka je uchovat si dojem své morální a adaptivní přiměřenosti. Je-li tento obraz vlastní integrity ohrožen, reaguje člověk snahou o obnovení těchto hodnot.“
Lišák v bajce se nebyl schopen adaptovat na výšku hroznů a jeho reakcí byl sebeklam. Náš problém je někdy v tom, že naše postoje se podobají lišákovým, vytváříme si falešné představy o sobě samých a to nás vzdaluje od reality skutečného světa. Sociolog Zimbardo to komentuje slovy, „dáváme přednost známému před pravdivým“. K tomu napomáhá naše politicky korektní kultura, která dusí, slovy Zimbarda, jakoukoli kritickou analýzu. Tak jako se vyhýbáme pojmenovávání reality, vyhýbáme se realitě i v chápání toho, co se děje kolem nás. Zimbardo tento fenomén komentuje v souvislosti s mladu generací a s výchovou. Problém západní kultury je, že představuje často matoucí a hloupou „realitu“ plnou zkreslených ideálů.
Když jsem kdysi ležel v nemocnici se záchvatem, mimo různé kapačky mi pomohl „politicky nekorektní“ pan docent a doktor v jednom, který pronesl památnou větu: Jo pane Novák, holt nesmíte jíst jako čuně. Dá se to jistě povědět citlivěji, ale jídlo byl jeden z mých problémů, který způsobil nemoc a to i přes pravidelný sportovní tréning. Jako čuňata ale nemají jíst ani sportovci… Jíte-li, slovy pana docenta, jako čuňata, nečeká vás/nás a naše těla nic hezkého a to jak uvnitř tak i vně. Ano, zjednodušuji, ale podívat se pravdě do očí není příjemné, ale může to být osvobozující. Pro mě jsou nepříjemné, ale osvobozující každé závody. S časem okolo 43 minut na 10 km jste na dobrých závodech fakt jen pouhý průměr i padesáti čtyřech letech. Ale to bych někde v lese nezjistil. Ano, napsal jsem pár knížek, ale spisovatel skutečně nejsem. Ale to bych nezjistil, kdybych nečetl skutečné mistry. A stejné platí o stovkách jiných oblastí. Jak osvobozující… ale někdy nepříjemné, jakkoli naše FB profily mohou tvrdit cosi o naší jedinečnosti.
Stejně tak je velkou výzvou výchovy nastavovat reálné zrcadlo svým dětem/svěřencům a dokázat se pohybovat uprostřed mezi extrémy, kdy na jednom konci je něco ve smyslu „jsi nula a nulou vždycky budeš“ a na druhém pak „jsi úžasný a vždy dosáhneš, čeho chceš“. Dříve či později je musíme předhodit někdy tvrdé realitě okolo nich. Známý vývojový psycholog R. Erikson viděl identitu jako kombinaci podvědomí a způsobu, jaký se naše ego vypořádává s okolním světem. Dospívající je dle Eriksona nejdůležitějším obdobím pro upevňování identity. Píše, že jednou z hlubokých nepravd je, že vysoká sebeúcta se automaticky projevuje v podobě úspěchů ve skutečném světě. Pokud si tento pohled na svět člověk vytvoří, hledá útočistě v paralelním světě, což může být obrazovka monitoru, alkohol, drogy, v křesťanském kontextu to může být únik před realitou do církevní bubliny (čímž vůbec netvrdím, že kdo se pohybuje nebo pracuje v nebo pro církev, uniká nutně před světem).
Asi každý jednou narazí a nikoli úspěch, ale až pád a krize a především vyrovnání se s obojím má potenciál vystavět silné ego (anebo ho někdy i definitivně pohřbít). Jenže proto se bojíme překračovat své komfortní zóny a proto od nich někdy odrazujeme i své děti. Jenže od koho se málo nebo nic nevyžaduje, od toho se ani nedá nic očekávat. Pro vychovatele, pedagogy, rodiče, kteří s mládeží pracují, to znamená, vystavovat mladé novým výzvám a neznámým věcem. Zároveň se nebát jim dávat hranice, jakési „posvátné ne“.
Americký psycholog L. Sax napsal, že dospívání je doba, kdy mladí mají nacházet nejen své schopnosti, ale i své limity. Pokračuje slovy, že v našem světě se většina bude muset smířit s tím, že nejsme o nic zvláštnější a výjimečnější, než kdokoli jiný. Být dospělý znamená si to přiznat. Nemyslím si, že se jedná o rezignaci na ideály, ale jen o přijetí reality. Až od ní se někam můžeme pohnout. Jinak zůstaneme v zajetí sebeklamu. Lišák v bajce měl sice vysoké ego, ale stejně bych jeho cestou jít nechtěl.
Podobných lišáků jsem v životě a v církvi pár potkal a vlastně mi strašně pomohli a pomáhají. Učil jsem se i takové lišáky mít rád. Navzdory tomu, že jim to moc neskáče a že se dokáží skvěle prezentovat… jen mě štvalo, že vysedávali v kdejakém boardu a výboru. Ale tak to asi v životě chodí a je to i naše vina, že jsme je nedokázali včas típnout. Tak alespoň pracujme se sebou a svými svěřenci. Je lepší buď dobře skákat, nebo si prostě přiznat, že… jsem jedl jak čuně a něco se sebou musím dělat.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 28. května 2020 Foto: WIkimedia Commons – ilustrační
12 Komentáře
Jiří Aron
Mnohem lepší rady pro nás lidi, zápasící se svým egem, než nabízejí američtí akademičtí psychologové a pan Novák, dává Pán Ježíš Kristus:
Mat 11:27-30: „Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.““
Pavel Figa
Jsem potěšen, že u blogů bratra Nováka směrujete své komentáře k jejich jedinému základnímu řešení, Pánu Ježíši Kristu.
Olga Nedbalová
Také jsem ráda za příspěvky pana Arona. Vždyť to nejlepší vždy nalezneme v živém slovu Božím. Proč složitě hledat v jiných zdrojích, když ten nejlepší základ máme v Písmu, živém slovu od Boha?
Jiří Aron
Děkuji za povzbuzení. Dotýká se mé víry a nedá mi to neozvat se, když vrcholový církevní představitel na křesťanském serveru dává opakovaně najevo, že ve svém vlastním osobnostním růstu si vystačí bez Krista.
Olga Nedbalová
Pane Arone, opravdu děkuji Bohu za lidi jako vy a pan Vožeh. V „církvích“ se rozmáhají dva velké nešvary:
1. hledají Boha všude možně, jen ne v Bibli, 2. když už vezmou Bibli jako zdroj Boží pravdy, tak si „vyzobávají“ jenom rozinky. Stačí uvěřit Ježíši a budete spaseni, Ježíš je láska apod. Pozor, výše jmenované je pravda, ale pravda jenom částečná. V Bibli existuje také mnoho varování před sejitím z pravé cesty. Já osobně jsem raději za kazatele, který mi umí říct nepříjemnou pravdu a varovat mě – pozor sestro, scházíš z cesty Boží. Neberu to jako osobní útok, ale beru to jako dobrou radu, která mi může zachránit život. A vysloveně mi vadí, když Bůh je představovaný jako nějaký dobrý kamarád. On je přece Svatý a Svrchovaný. A Ježíš Kristus je náš Pán a Spasitel, ne nějaký „hipík“, který hlásá lásku a mír. On nás vede ke svému Otci, k jedinému živému Bohu.
David Novák
Vážený pane Arone, ale já tyto články na tento server nedávám. Pokud máte problém, že zde moje články jsou, obraťte se na redakci tohoto serveru. Je to přebráno z mého osobního blogu, kam si mohu svobodně psát co chci a o čem chci. Popravdě ani nemám ambici ve všech svých textech argumentovat Písmem. To, že se nepřebírají jiné moje texty, explicitně křesťanské, z jiného mého blogu, knih, článků, neovlivním…
Pavel Figa
Bratře Davide. Není důležité, že bez Vašeho svolení přebírá KD Vaše blogy. Píšete o různých tématech a jejich řešení i jinde (knihy, blogy, fb). Jste kazatel, pastýř, starší církve. Proto si od podobně povolaných něco poslechnu nebo přečtu, protože jste povoláni vyučovat církev. Naposledy Váš post na fb jak se stát mužem. Pokud bych byl pohan, začal bych shánět literaturu Vámi citovaných autorů a v nich hledal moudrost. Žádný odkaz na Boha, Ježíše Krista. Byl post universální, pro věřící i nevěřící? Kdybyste nebyl pastýř ovcí Pána Ježíše, článek, jak se stát mužem, bych nečetl. Máte rozhled psychologický, sociologický, filozofický. Takových vzdělaných lidí je hodně. Můžete si psát co chcete, tak jako každý. Ale pokud pro nás nacházíte poučení u vzdělanců a nezmíníte Ježíše Krista, bez kterého nemůžeme nic, pak si jako doposud vystačím s Biblí. Přeji Vám i sobě Davide, aby byl vždy na nás patrný náš Pán, Ježíš Kristus.
David Novák
To Pavel Figa: Pokud byste chtěl ode mě číst vyloženě křesťanské věci, což v některých svých blozích svým čtenářům nenabízím, pak zde si to můžete dosyta užít: https://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/david-novak-10656
Nebo zde: https://david-novak2.webnode.cz/
Nebo zde: https://www.youtube.com/channel/UCBTx4Zueopr3TsJycatAcCA
Na jeden více psychologický, sociologický nebo politický článek napíšu tak pět křesťanských. Nepředpokládám, že byste moje křesťanské úvahy nebo knihy četl, ale přesto si na ně dovoluji upozornit.
Jiří Aron
Vážený pane Nováku, co musím napsat je, že jsem některé Vaše, jak píšete, explicitní či vyložené křesťanské texty už četl, podobně některá kázání. I tyto se povětšinou vyznačují jakousi soběstačností a nezávislostí na Kristu. Modlím se za Vás, aby to tak nebylo, za tu změnu, kterou může v člověku způsobit jen Bůh. Pokud jste přesvědčen, že se mýlím, pošlete mi prosím odkaz na nějakou Vaši konkrétní úvahu či kázání. Ty Vaše odkazy panu Figovi, výše, jsou totiž velmi obecné. Celou knihu číst nechci, kvůli času.
P. S.1:/ Nedávno vyšel zde na KD další Váš článek z tohoto okruhu. O dělání mužů z klacků. Má se církev opravdu inspirovat pány Rohrem, Zimbardem a Jungem? Rohr i Jung jsou blíže učení New Age než ke křesťanství a Zimbardo postavil svou slávu na manipulaci s lidmi. Duchovně slepí nejsou dobrými vůdci. Mladým v církvi tito nepomohou.
P. S. 2/ Máme zatím svobodu psát články a také diskutovat pod nimi. Díky Bohu za ni. Nemám ani jsem neměl proto v úmyslu Vám či redakci KD cokoliv zakazovat psát či zveřejňovat.
Karel Krejčí
Apoštol Pavel se ve svých dopisech (např. Titovi 3:3) několikrát zmiňuje o naší minulosti ve významu: „I vy jste kdysi takoví byli“. Ano i naše ego nepochybně zářilo a cloumalo s námi stejně jako to lišákovo. Ale ještě před Pavlem na tento problém naráží i Jan Křtitel, který si byl vědom, že Ježíš v něm musí růst a on sám se musí menšit. Jiná cesta není. Je to zásadní problém tohoto světa.
Autorova psychosomatická příhoda potvrzuje souvislost mezi vztahem k našemu tělu (jako Božímu chrámu) a jeho případnými možnými důsledky – podle toho, jaký vztah k němu máme. Naše tělo si toho jistě nechá „líbit“ mnoho, ale jak je vidět,úplně všechno ne 🙂
Eva Hájková
Psycholog R. Erikson prý radí, jak má člověk zachránit sám sebe. Protože nikdo jiný ho prý nezachrání.
Já jsem sama sebe zachránit nedovedla. Jsem proto ráda, že máme Spasitele.
Konečný Fr.
V podstatě každý člověk je filosof od chvíle, kdy je schopen přemýšlet. I malé děti mají svou filosofii. Milovat moudrost – to je správné. Také teolog nemůže říci, že by zároveň nebyl filosof. Filosofii křesťana lze vyjádřit biblickým veršem nevím odkud – V Kristu jsou skryty všechny pokladové moudrosti a známosti.
Identitu nedávno vyřešili v maďarském parlamentu tím, že pojem – pohlaví – nahradili pojmem – pohlaví při narození. Každý Maďar bude mít v papírech buď – muž nebo žena a to nejen do své smrti, ale navždy. V Kanadě dojdete na úřad a tam vám do papírů napíšou, že jste třeba vysavač nebo teflonová pánev, pokud se tak cítíte. To je ten úžasný pokrok.