David Novák o Lausanne 4: Rád bych přenesl nadšení, které jsem viděl u mnoha křesťanů

Rozhovor s předsedou Rady Církve bratrské Davidem Novákem o kongresu o světové evangelizaci, který se za účasti evangelikálních delegátů konal v korejském Inčchonu. 

Účastnil jste se Lausannské konference o světové evangelizaci. Od koho přišlo pozvání? Šlo spolu s vámi více delegátů z České republiky? 

Za naší církev udržovaly dlouhodobé kontakty s Lausannským hnutím Pavel Černý a Daniel Fajfr. Toto hnutí existuje 50 let, založili ho mj. B. Graham a J. Stott a sdružuje milióny evangelikálních a částečně letničních křesťanů v celém světě. Pobídka, abych za naši církev jel, přišla od P. Černého. Nakonec jsme tam byli za CB dva, z ČR nás bylo šest, ale nikdy jsme se všichni nesešli. Přece jen mezi 5000 delegáty z 202 zemí se jen tak nenajdete. 

Jak na vás působil program a jednotliví řečníci? Bylo možné vypozorovat hlavní myšlenku kongresu? 

Vše bylo dokonale připravené, řečníci inspirativní, zároveň po každé přednášce následoval rozhovor s lidmi okolo stolu, kam jsme byli rozřazeni. Záměrně nás organizátoři rozsadili tak, aby křesťané z téže země nemohli sedět spolu. Řečníci na takovýchto konferencích jsou pečlivě vybíráni, takže byli skvělí, zároveň bylo nesmírně inspirativní slyšet křesťany z mnoha zemí a kultur. Hlavní myšlenka kongresu kopírovala hlavní poslaní Lausannského hnutí: Kažte evangelium všemu stvoření a dělejte učedníky v tom kontextu, ve kterém se nacházíte. Ono to může znít jako fráze, ale jen do chvíle, když to začneme aplikovat tam, kde jsme. Z tohoto kongresu vzejde i důležité věroučné prohlášení, na jehož překladu do češtiny se pracuje.  

SOUVISEJÍCÍ – Chci každého člověka brát jako osobnost s vlastním příběhem

Která část programu byla pro vás nejinspirativnější? 

Těžko vybírat, ale asi jasný důraz na evangelizaci, kdy evangelizace není mudrování o „křesťanských hodnotách“, o „hledání transcendence“, „o Bohu, kterého nelze popsat slovy“ a podobné rádoby intelektuální mlžení, ale jasné poselství o spáse skrze Ježíše Krista a to jak skrze lidi prosté, tak lidmi, kteří ve svých oborech patří k naprostý špičkám. Dále na mě silně zapůsobilo svědectví pronásledované církve a odvaha našich bratří a sester v těchto zemích. Dále slyšet, jak evangelikální a letniční církve v mnoha částech světa rostou. Naopak tzv. státní církve, církve které rezignovaly na evangelium, které se zamotávají do kulturních válek, prožívají ve světě obrovský početní úpadek. Inspirovalo mě, jak jsou křesťané v mnoha zemích kreativní, dále jejich důraz na modlitbu.

Je něco co byste rád přenesl ze setkání do české církve?

V rámci své denominace jsem si potvrdil, že naše evangelikální důrazy jsou správnou cestou a že není žádný důvod z nich uhnout. Jiná věc je potom přenést to do praxe života a církve. Jiná cesta, než sdílení evangelia lidem okolo nás, nevede. Pokud se církev stáčí do sebe, pokud je zde především proto, aby uspokojovala svoje členy, je to její konec. Jenže k tomu je třeba, aby dokázala být relevantní. Problém církve je někdy v tom, že být relevantní zaměnila za to být jako svět, šokovat tím, že se vlastně od světa neodlišuje. Být relevantní dle mého znamená, že jsme schopni skrze evangelium reflektovat bolesti tohoto světa, přinášet Krista do ran našeho světa. Rád bych přenesl nadšení, které jsem u mnoha křesťanů viděl, když povídali o své církvi a o tom, jak slouží svému okolí. A v neposlední řadě bych rád přenesl modlitební zápal mnohých.  

Kde vnímáte největší slabiny české církve v důrazu na evangelizaci? 

V tom, že evangelizaci prostě nedělá, že to není priorita. Podívejte se, jak některé církve fungují. Jsou nepochybně plné upřímných věřících, ale člověka hledajícího bych tam nepozval a myslím, že ani čtenáři. Zároveň mnoho věřících si neví rady, když má někomu vysvětlit evangelium a považují to za úkol svého kazatele nebo faráře. Nutno ale dodat, že jsou společenství, kde to tak není a od těch je třeba brát inspiraci. 

SOUVISEJÍCÍ – Františka Goodenoughová: Chtěla jsem v Izraeli prožít alespoň rok

Jak na vás zapůsobila Jižní Korea? Mnozí křesťané ji nazývají Jeruzalémem Asie i díky mnohým velkým kongregacím, misijnímu zápalu či modlitebním horám… 

Ano, je to síla. Z pohledu našeho křesťanství je to jak sci-fi. Samozřejmě, že mají své zápasy, problémy, v posledních letech prožívají odliv především mladých lidí, protože materialismus a tlak na výkon válcuje i je, ale stále je mnoho co se od nich učit. 

Česká církev se díky moravským bratrům zapsala jedinečným způsobem do celosvětové evangelizace. Je podle vás možné, aby i v tomto století vysílala zdejší církev misionáře, kteří budou zakládat sbory v zahraničí? 

Pokud vím, občas se tak i děje, byť jen málo. Ale díky Bohu za to, co je. Možné to určitě je, děje se tak v zemích okolo nás – byl jsem u stolu např. s jedním Rumunem a jejich církev vysílá desítky misionářů do zahraničí. Jde o to, abychom k tomu vychovávali sebe a lidi v našich církvích, aby o tom slyšeli, že tak je to správné, že ČR není pupkem světa a že čas, kdy jsme čekali, že nás budou podporovat Američané je pryč, že nyní máme my podporovat křesťany v dalších zemích.  

Mnoho se píše o zakládání sborů po Evropě věřícími z Afriky nebo Jižní Ameriky. Obecně globální Jih přebírá iniciativu v misijní práci. Je to podle vás Boží plán záchrany lidí i pro dnešní Evropu? 

To netuším, ale jisté je, že Evropa se v současnosti má co učit od jiných. Možná odtud by mohlo přijít požehnání a inspirace. Někteří stále žijí v představě „o slovutných evropských teolozích a školách“. Jenže to je minulost. Abyste byl „slovutný“, musíte předvést i něco jiného, než generovat odborné články. Síla nejen teologů, ale i mnoha vedoucích církví v Africe, Asii, jižní Americe je, že jsou – podobně jako byl apoštol Pavel – nasazeni v misii, diakonii, zakládání sborů, v místní církvi a dělají to velmi dobře. To dává jejich slovům velikou autoritu. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Michal Nosál Datum: 24. října 2024 Foto: archiv Davida Nováka