Jen jednou Pavel napsal, že jeho zvěst je klam – pokud Kristus nebyl vzkříšen (1 Kor 15, 14). Jen jednou Pavel napsal, že je naše víra klamná – pokud Ježíš nevstal z mrtvých (1 Kor 15, 14). Jen jednou Pavel napsal, že naše víra je marná – pokud Ježíš nevstal z mrtvých (1 Kor 15, 17). Jen jednou nás Pavel vybízí, abychom povolili stavila své živočišnosti – pokud nemáme naději na zmrtvýchvstání (1 Kor 15, 32). Možná bychom Pavlovi řekli, aby ve svých výrocích přibrzdil, aby to tak nehrotil, aby to neviděl tak černobíle nebo aby byl vyváženější. Jasně, že vzkříšení je pro křesťanství zásadní, a proč používat takovéto dramatické obraty? Jenže Pavel to hrotí, je černobílý, a pro některé je možná i nevyvážený. Slovo „pokud“ používáme před tím, než stanovíme nějakou podmínku, nějaké buď anebo, když chceme zdůraznit nějaké vážné důsledky slov, činů nebo rozhodnutí. Po „pokud“ následuje nějaká „tak“. A přesně takto staví Pavel svojí argumentaci v souvislosti se vzkříšením. S tím ostře kontrastuje pohled některých křesťanů, že vzkříšení je jen metafora, symbol nebo mýtus. Že vlastně nezáleží na tom, zda se uskutečnilo, důležité je, co s touto zvěstí uděláme ve svém životě.
Z Pavlova vyjadřování vidíme, že jak pro něj, tak i pro první církev se jednalo o naprosto zásadní realitu. A třeba dodat, že i pro mnoho křesťanů po nich. Všimněme si, že až poté, co vstal Kristus z mrtvých a setkal se s apoštoly, se z ustrašeného hloučku stali odvážní svědkové, z nichž jedenáct svoji víru nakonec zaplatilo životem. Co způsobilo tento radikální přerod? Zároveň víme, že se nejednalo jen o apoštoly, ale že zvěst o vzkříšeném Kristu elektrizovala tisíce dalších. S odstupem 2000 let v našem někdy unaveném křesťanství možná nadšení prvních křesťanů moc nechápeme. Jasně vstal z mrtvých, zachránil nás od smrti, ale že by nás to zas až tak moc proměňovalo nebo k něčemu motivovalo…
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Potřebujeme skutečně kouče?
V současnosti zřejmě nejlepší žijící novozákonník N. T. Write napsal, že je rozdíl, zda evangelium vnímáme jako dobrou radu nebo dobrou zprávu. V této jednoduché myšlence se skrývá hluboká moudrost související mimo jiné i se vzkříšením. Představte si, že by někdo přišel a zarmouceným učedníkům a zástupům řekl, že Ježíš sice zemřel, ale že po sobě zanechal spoustu dobrých rad a návodů, jak žít a jak se dostat do nebe. Pak by dodal, že si je vědom, že podobných návodů bylo sice napsáno a vysloveno mnoho, ale že ty od Ježíše jsou FAKT nejlepší! Jsem si jist, že by to s lidmi nic neudělalo a na Ježíše by se velmi rychle zapomnělo. Dobrých rad bylo napsáno mnoho, stejně tak i náboženských učitelů, kteří je vymysleli, bylo mnoho.
S podobnou myšlenkou přichází T. Keller: „Představte si, jak někdo káže otrokům v Alexandrii, že vzkříšení je docela inspirativní příběh. Znamená, že dobro je nějakým způsobem silnější než zlo a proto bychom se k sobě měli chovat laskavě… Mohl by někdo z otroků říci – úžasné, toto sdělení promění můj život plný dřiny a útisku v život plný naděje!?“ Naše odpověď pochopitelně je, že nemohl. Jenže když první křesťané slyšeli apoštoly, kteří přišli se zprávou, že káží něco, co viděli, čeho se jejich ruce dotýkaly, takovéto poselství jim dalo elektrizující sílu. Ježíš totiž není především učitel morálky, velký guru, ale Bůh, který vstupuje doprostřed našeho světa, který přináší život, který láme pouta smrti a který ukazuje, že v něm a skrze něj smrt mohou překonat i jeho následovníci. Najednou to není jen teorie, zbožné přání, ale realita, kterou Ježíš započal.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Víra, modlitby, politika a schválení zbrojní pomoci Ukrajině
Možná, že zde by někdo namítl něco ve smyslu no a co? Člověk sice z mrtvých obyčejně nevstává, ale toto je záležitost Ježíše. Z nějakých důvodů prostě dokázal něco, co nedokázal nikdo před ním ani po něm, ale mě se to netýká.
Že se nás to týká, ukážu na následujícím příkladu. Představte si, že někoho učíte plavat. Dotyčnému nejde do hlavy, jak se někdo může udržet na vodě. Z pozice neplavce to skutečně prostě nejde, podobně jako na první pohled nedává smysl, že se mnohatunové letadlo udrží ve vzduchu, když se tam neudrží mnohem lehčí předměty. Protože se dotyčný neplavec bojí a stále se topí, vezmete tužku a papír a vysvětlíte mu, jak funguje Archimédův zákon a jak dělat správná tempa. Myslím, že i kdyby dotyčný rozuměl fyzice, moc by mu to nepomohlo. To, co změní jeho postoj a povzbudí ho k tomu, aby se naučil plavat, aby se položil na vodu, bude, když uvidí někoho, kdo se udrží na vodě. Zároveň potřebuje vidět někoho z masa a kostí, ne nějaký symbol. Až poté totiž zjistí, že to jde. Tím, že Ježíš vstal z mrtvých, můžeme najednou poznat, že to jde, že se to týká i nás. Když on, tak i my. Učedníci o tom, že Ježíš vstane z mrtvých, od něj slyšeli, ale jeho slova jim moc nedávala smysl a nevztahovali je do své situace. Až setkání ze vzkříšeným jim pomohlo, aby jim vše „docvaklo“.
Ježíš pár dní po vzkříšení vystoupil na nebesa, kde kraluje, a odkud očekáváme jeho druhý příchod, při kterém nastane i naše vzkříšení. Přiznám se, že by mě zajímaly některé detaily, třeba kdy Ježíš přijde, jak bude vypadat vzkříšení, jaká budeme mít těla, zda se poznáme, jak to bude vypadat v ráji, ale i v pekle atd. Vzhledem k tomu, že k věčnosti směřuje naše naděje je vlastně zvláštní, jak mlhavě se o ní v Bibli píše. Slovem mlhavě nemyslím vůbec, ale na mnohé otázky, co bude po smrti, přesné odpovědi nemáme a pokud ano, pak často v symbolické rodině. Mám na to následující teorii. Když mluvíme o křesťanství, pak velmi často akcentujeme vztah s Kristem a se svým nebeský Otcem. Zároveň je to Duch svatý, který nás uschopňuje, bychom Pána Boha vnímali jako Otce (Řím 8, 16), a který přišel, aby nám nahradil fyzicky přítomného Krista (J 16, 7). Pokud je to vztah, o který běží především, pak důležitější než různé detaily je, kde, kdy, jak, ke komu a s kým. Odpověď na poslední dvě otázky jsou: Ke Kristu a s Kristem, k Otci a s Otcem. Dodejme, že on se o některé detaily určitě postará.
Stále se nám ale vtírá otázka, jak je to s Kristovým kralováním. Někdy to na světě vypadá tak, jak se to na Ježíšovu adresu zpívá v muzikálu Jesus Christ Superstar: „Všechno se ti vymklo z rukou, ty bezmocná loutko“. Ano, zní to rouhavě, ale tváří v tvář utrpení miliónů lidí otázka, jak moc Kristus kraluje, jak moc ovlivňuje dění na naší zemi, jak moc vstupuje do lidských osudů, je relevantní.
Uvedu čtyři pro mě základní koncepty a s tím, že jich jistě najdete víc.
Nerozumím tomu a nejsem šťastný. – Elie Wiesel
Představa zlého Boha mne odpuzuje. Proto se držím hypotézy, která mi připadá nejjednodušší: popírám Jeho existenci. – Primo Levi
Bůh je spravedlivý, ale není mocný. – Rabín Harold Kushner
Ano, svět trpí a Bůh sestupuje do tohoto utrpení se svými dětmi a trpí s nimi. – Dietrich Bonhoeffer
Jak jsem psal, nebudu v tomto článku řešit proč milující Bůh dopouští zlo, ale pokud přemýšlíme, co znamená „Kristus kraluje“, nemůžeme tuto oblast úplně pominout.
Všimněme si, že pro Pavla a první církev toto nebyla otázka. A to měli mnoho důvodů, se po původu zla ptát. Mnozí z nich za svoji víru zaplatili cenu nejvyšší a svět, ve kterém žili, byl hodně krutý. Myslím, že jednou z odpovědí, proč tomu tak bylo, byla jejich víra nebo spíše jistota vzkříšení. Tito lidé a po nich mnozí další neutíkali z tohoto světa, přirozeně, že chtěli žít, ale věděli, že po smrti se setkají se vzkříšeným Kristem a touto jistotou poměřovali a dodnes mnozí poměřují vše další. Je to jako kdybyste šli někde ve vánici, v zimě a věděli, že to jednou skončí, že si zalezete do tepla horské chaty a bude lépe. Motivace, co přijde, vám dá sílu i smysl pokračovat.
Zároveň jakkoliv je svět plný zla, jsou něm i mnohé záblesky dobra. Někdy si říkám, jak je možné, že síly zla definitivně nepřeválcují tento svět. Zlí lidé to leckdy mají jednodušší. Nemusí se zdržovat nějakými ohledy, skrupulemi, když je nikdo nevidí (a někdy i když je vidí), mohou krást, podvádět atd. A přes tyto výhody je stále mnoho míst na světě, kde nevládne absolutní chaos a anarchie. Jednou z možných odpovědí může být, že do našeho světa vstupuje Kristus, který kraluje, a který je zdrojem pravdy, krásy, spravedlnosti, dobra atd. Definitivní vítězství ještě nenastalo a pokud bychom použili válečnou terminologii, pak vyhrána byla válka – Kristovým vzkříšením, kdy byla poražena smrt, ale boje se ještě vedou.
Jakkoli vidíme, že svět v mnoha ohledech leží ve zlém, díky Kristovu vzkříšení se s tím nemáme smířit, ale naopak usilovat Kristovu vládu do našeho světa přinášet. Tím, že Kristus kraluje, navíc věříme, že zlo nebude mít poslední slovo. A to z nás má dělat lidi naděje.
Autor je předseda Rady Církve bratrské blog Davida Nováka Datum: 3. června 2024 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
16 Komentáře
Realtoltek
“Jakkoli vidíme, že svět v mnoha ohledech leží ve zlém, díky Kristovu vzkříšení se s tím nemáme smířit, ale naopak usilovat Kristovu vládu do našeho světa přinášet. Tím, že Kristus kraluje, navíc věříme, že zlo nebude mít poslední slovo. A to z nás má dělat lidi naděje.“
Člověk není od toho aby do tohoto světa přinášel Kristovu vládu. Ta je jasně daná samotným Ježíšem. A vůbec kdo by měl tu drzost říci přináším na zemi Kristovu vládu….
Člověk se má zříci tohoto světa, odsoudit tento svět a čekat na příchod Ježíše, který svět napraví/změní. Máme šířit evangelium aby lidé přijali Svatého Ducha a ten pak nastolí vládu.
Realtoltek
Však mnoho lidí neví ani co je zlé a co je dobré …. je tak psáno jasně. Myslet si že je něco dobré je jedna věc…ale co je dobré a co ne zná jedine jediný Bůh.
Konečný Fr.
Přinášet Kristovu vládu do světa lze pouze zvěstováním evangelia a ne pořádáním křížových výprav. Žijeme v éře Božího království, které je možná oním tisíciletým královstvím, o kterém je zmínka v knize Zjevení. Lidé mají svobodnou vůli a nejsou loutky, jako mnozí dnešní politici. Proto je na světě tolik zla, protože ho působí zlí lidé.
P. Ašer
Ad Konečný Fr.
„Žijeme v éře Božího království, které je možná oním tisíciletým královstvím, o kterém je zmínka v knize Zjevení. “
A zároveň:
„Proto je na světě tolik zla, protože ho působí zlí lidé.“
Odkud se to zlo v lidech asi bere, když během toho tisíciletého království má být satan spoután ve vězení v propasti (Zj 20:2-3.7), aby nesváděl národy?
Kromě toho nikde zde nevidím, že bychom již soudili svět a anděly (Zj 20:4; 1K 6:2-3) ani zde nevidím ty vzkříšené sťaté, kteří ožili, aby po tisíc let kralovali s Kristem (Zj 20:4.6).
Jak by tedy mohlo probíhat tisícileté království již nyní?
Jiří Aron
Panu Ašerovi. Já věřím tomu, že tisíciletí začalo 1. příchodem Krista a skončí jeho 2. příchodem. On přijde a bude soudit živé i mrtvé.
Vláda Kristova se odehrává v nebesích a s tam s ním jsou vzkříšené duše křesťanů. To je to první vzkříšení. Proto je nemůžeme vidět.
Obraz spoutaného satana vidíme i v evangeliích. Lk 10, 17-18, Mt 12,29 podobně Mk 3,27, Jan 12,31
P. Ašer
Ad Jiří Aron
No, ono od Ježíšova narození uplynulo už poněkud více než tisíc let, takže byste tisíciletí musel vykládat obrazně, stejně jako odsouváte vzkříšení, které evidentně ještě nenastalo (viz 1 Te 4:16n) do nebe, kde si to jaksi nikdo nemůže ověřit. Vzkříšení Ježíšových následovníků však má probíhat stejně jako vzkříšení Ježíše, který je prvotinou vzkříšených (1 K 15:20; Fp 3:21; 1 J 3:2). A z evangelií víme, že do nebe neodešla kralovat Ježíšova duše, zatímco jeho tělo by zůstalo v hrobě a čekalo na nějaké eschatologické vzkříšení těla. Jeho tělo v hrobě nezůstalo, protože smrt je nemohla udržet ve své moci (Sk 2:24). A až oslavený Ježíš včetně jeho proměněného těla (L 24:39; Mt 28:18;) byl ustanoven Pánem nade vším (Fp 2:8-11). Toto ustanovení Pánem je však zjevně něčím jiným, než jeho kralováním v tisíciletém království (Zj 20:4), kterého se Ježíš dosud neujal, jak je zřejmé z Žd 2:8. Proč by to u jeho následovníků mělo probíhat jinak, když je evidentní, že mají projít stejným procesem (1 K 15:20) jako Ježíš?
Probíhá-li tisícileté království již nyní v nebi, pak by toto první vzkříšení pojímané jako jen vzkříšení duše v nebi nemohlo být líčeno jako jednorázová událost, poněvadž by vlastně probíhalo permanentně, jelikož v průběhu dějin stále umírají nějací Ježíšovi následovníci, jejichž duše by musely být neustále kříšeny v nebi. Navíc by pak muselo být v NZ někde napsáno něco „druhém vzkříšení“ spravedlivých (t. j. vzkříšení těla). My tam však čteme jen o prvním vzkříšení (Zj 20:5.6), resp. o vzkříšení spravedlivých (L 14:14), o nějakém „druhém vzkříšení“ spravedlivých ani muk. Logicky sice můžeme „druhé vzkříšení“ vyvodit ze Zj 20:5.7-8), ale to je vzkříšení nespravedivých k soudu, nikoli nějaké „druhé vzkříšení“ těl spravedlivých po nějakém již dřívějším vzkříšení jejich duší.
O tom, že satan v současnosti nemůže být ještě svázán v tom smyslu, v jakém se o tom píše ve Zj 20:3 („aby již nesváděl národy“), svědčí celá řada veršů NZ, které ukazují, že ďábel národy svádí stále a Boží dílo se zde snaží mařit (Sk 5:3; Ř 16:20; 1 K 5:5; 1 K 7:5; 2 K 2:11; 2 K 11:14; Ef 4:17; Ef 6:11; 1 Te 2:18; 2 Te 2:9; 1 Tm 3:7; 1 Tm 5:15; 2 Tm 2:26; Jk 4:7; 1 Pt 5:8; Zj 2:10. 13; Zj 12:9). Kdyby byl ďábel už po Ježíšově prvním příchodu svázaný ve vězení v propasti, nedávaly by tyto texty žádný smysl. Při neustále gradaci zla na zemi po Ježíšově vzkříšení by musel člověk naprosto slepý a hluchý, aby si mohl vyfantazírovat, že satan je už nyní svázaný.
Neudržitelnost Augustinova bludu v De civitate Dei o tom, že tisícileté království začalo již s Ježíšovým prvním příchodem, jsem už obšírněji analyzoval na tomto webu v loňském roce pod některým z článků br. Krákory.
Eva Hájková
Pane Arone, ve Zjevení 20, 3 se o tom spoutání Satana píše. Byl prý spoután a uvržen na tisíc let do propasti, aby po tu dobu nemohl klamat národy.
Ale jak je tedy možné, že je i nadále klame? Nebo už snad těch tisíc let končí a Satan je propuštěn?
Konečný Fr.
Tisíc let není problém. Je to stejné jako stvoření v sedmi dnech. Nelze to brát doslova.
Karel Krejčí
Paní Hájková,
Satan přeci prohrál svůj boj definitivně před dvěma tisíci roky na kříži. To, že se klamou národy mezi sebou (tak jako jednotliví lidé), na tom již nemá žádný podíl Satan, ale pokřivené myšlení člověka. Lidé nejsou manipulováni Satanem, ale strachem, jak vlastním, tak i převzatým nebo vnuceným.
Jiří Aron
Panu P. Ašerovi. Význam čísla 1000. Je to součet dvou duchovních čísel 7 a 3, umocněno na třetí má trojnásobnou sílu. Je třeba pamatovat na to, že Zjevení je psáno symbolickým jazykem a i čísla jsou zde symbolická. Jako třeba 7 duchů Božích, 7 církví, 7 000 zabitých, 144 000 (tj 12 x 12 000) vykoupených, město jako krychle o stranách 12 000 stadií; atd. atd.
V tom se oba shodujeme, že fyzické vzkříšení ještě nenastalo. Souhlasím také s tím, že vzkříšení duší v nebi si ověřit neumíme. Současně si nemyslím, že by kdy někdo vykládal slova Ježíše tak, že hned po ukřižování bylo i tělo zločince v nebi „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Ano, do nebe odešel Ježíš v těle. Oba si rozumíme.
Nedoložil jste, z čeho vyplývá, že „Toto ustanovení Pánem je však zjevně něčím jiným, než jeho kralováním v tisíciletém království“ a proč věříte zrovna podle Žd 2,8, že se Ježíš neujal kralování v tisíciletém království.
Jediná zmínka v Bibli o 1000 letém království je ve Zj 20. Museli bychom mj. věřit tomu, že trůny, o kterých se zde píše, jsou ne na nebi, ale na zemi. Ano, duše věřících jdou po smrti přímo ke Kristu. Na rozdíl od duší nevěřících, které čekají v Šéolu na vzkříšení těla a na Kristův soud. Druhé vzkříšení pro věřící tentokrát v tělech bude před 2. příchodem Krista. Nevěřící budou vzkříšení jen jednou. Otázkou je, jak z Písma dokázat, že 2. vzkříšení by se mělo týkat jen nevěřících.
Otázka svázání satana opět souvisí s duchovní obraznou symbolikou duchovní knihy Zjevení. Máte pravdu, že Satan stále škodí.
Příklad: Podobně jako pes na řetězu může někoho pokousat, pokud se člověk přiblíží až k dosahu řetězu. Pokud je však mimo dosah řetězu, pes už neublíží. Na neobrácené lidi má Satan vliv – může je oklamat tak, že svede národy tak, že lidé neuvěří. Věřící jsou mimo dosah – díky Boží ochraně a Jeho působení skrze jejich víru v evangelium Pána Ježíše Krista. Mohou být manipulováni, pokoušeni, procházet duševním duchovním i fyzickým utrpením a Bůh je stále drží u sebe a ve víře. I po 2000 letech je i dnes skutečná Boží církev stále živá, přes rozmáhající se vnější úpadek.
Myslíte si, že působení Ducha svatého skrze věřící následovníky svět v posledních 2000 letech mohl poznat něco o Bohu? Že Boží tisícileté duchovní království se nijak navenek neprojevilo? Kdysi jsem četl úryvky z historických záznamů o tom, jak žila pohanská společnost v době okolo Kristova 1. příchodu a později. Byla to hrůza a děs. Nejsou to báje o ušlechtilých pohanech, žili v souladu se svými hřešícími bohy. Nemyslím si, že bychom dnes s lidmi v té době měnili, nebo že by někdo v jiné zemi dnes měnil. (Snad s výjimkou Severní Koreje). Jiná situace může být, až dojde k rozvázání satana.
Augustinův blud? On přece nebyl jediný, kdo věřil, že 1000 leté království začalo s 1. příchodem. V jeho době to byl většinový názor. Podobně jako v době reformace odmítli doslovný pozemský milenialismus ve svých konfesích jednotně luteráni i reformovaní. Vyznání augsburgské, vyznání Edwarda VI., Kalvínovy Instituce, belgické vyznání, helvetské vyznání, westmisterské vynání. Zdroj: J.W. Grier Přijdu brzy, str. 30 – 32.
Jiří Aron
Paní Hájkové – viz moje odpověď výše – ve smyslu svázání jako omezení.
A občas přemýšlím nad tím, jak poznáme, že satan je už rozvázaný. Myslím, že ještě není, ale že se to rychle blíží.
Karel Krejčí
Jestliže zažíváme Pána ve svém srdci – kde jsou všechny poučky? Je možné, aby nás jakékoli učení od Něho oddělilo?
P. Ašer
Ad Jiří Aron
Napsal jste:
“Význam čísla 1000. Je to součet dvou duchovních čísel 7 a 3, umocněno na třetí má trojnásobnou sílu. Je třeba pamatovat na to, že Zjevení je psáno symbolickým jazykem a i čísla jsou zde symbolická.“
Mám za to, že nějaké kabbalistické spekulace jako (7+3)3 jsou příliš chtěné, aby naplnily nějakou předem danou koncepci. Když už jsme u těch tisíci let, někdo by mohl tvrdit, že tisícileté království bude trvat pouze jeden den. A měl by to biblicky rozhodně lépe odůvodněné (2 Pt 3:8) než svévolným rozkladem číslovky 1 000 (můžeme ji přece rozložit také jako 40×25 nebo 4×250 či 8×125 nebo 5×200, přičemž čísla 5, 8, 25, 125, 200, 250 v bibli opakovaně žádný zvláštní symbolický význam nemají).
Napsal jste:
„Současně si nemyslím, že by kdy někdo vykládal slova Ježíše tak, že hned po ukřižování bylo i tělo zločince v nebi „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
Tak by to mohl vykládat jen ignorant Božího slova, poněvadž téhož dne nemohl být na základě svých vlastních slov v ráji ani sám Ježíš:
„Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ (J 20:17)
Napsal jste:
“Nedoložil jste, z čeho vyplývá, že „Toto ustanovení Pánem je však zjevně něčím jiným, než jeho kralováním v tisíciletém království“ a proč věříte zrovna podle Žd 2,8, že se Ježíš neujal kralování v tisíciletém království.“
Ve Zj 5:10 je třeba napsáno, že vykoupení ze všech národů budou kralovat (futurum). jako králové a kněží (srov. Zj 20:6) na zemi. Vidíme je snad někde na zemi už nyní kralovat v tom smyslu, v němž se píše o jejich kralování ve Zj 20:4? S kralováním těch, kdo usedli na trůny, je totiž spojen soud („a byl jim svěřen soud”), avšak ap. Pavel píše, že budeme soudit svět a anděly v budoucím čase (1 K 6:2-3). To znamená, že tento soud v Pavlově době, tedy už po Ježíšově vzkříšení a jeho odchodu do nebes, ještě nemohl probíhat. Tudíž již nyní nemůže probíhat ani tisícileté království.
Navíc ve Zj 20:5 je napsáno:
“Ostatní mrtví neožili (οὐκ ἔζησαν), dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení.”
Přitom o těch, kteří mají s Kristem kralovat je napsáno:
“ I ožili (ἔζησαν) a kralovali s Kristem tisíc let.” (Zj 20:4)
V obou případech je použit stejný slovesný tvar. Takže nelze vykládat jeden verš jako vzkříšení duchovní a hned následující verš jako vzkříšení fyzické. Kdybyste však i verš Zj 20:5 vykládal jako vzkříšení duchovní, pak by to znamenalo, že po tisíciletí by i ti ostatní mrtví museli být vzkříšeni ke kralování s Kristem. To je ovšem vyloučeno, poněvadž “ti ostatní mrtví” budou vzkříšeni pro ohnivý trest (Zj 20:6.9.15), ne pro kralování s Kristem.
A proč nevěřím podle Žd 2:8, že se Ježíš už ujal kralování v tisíciletém království? No právě proto, co je v tom verši napsáno: “Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno.” Co by to bylo za Kristovo kralování, když dosud nevidíme, že by mu bylo vše poddáno, když je dosud celý svět ovládán ďáblem (“celý svět ve Zlém leží” 1 J 5:19)? Jak bychom již mohli kralovat, když satan ještě nebyl sražen pod naše nohy (Ř 16:20 futurum), když nás ještě stále může přelstít (2 K 2:11; Ef 6:11; 1 Tm 3:7), když se i po Kristově vzkříšení stále převléká za anděla světla, aby nás mohl oklamat (2 K 11:14), když kolem nás pořád nerušeně obchází jako lev řvoucí (1 Pt 5:8)?
Napsal jste:
“Jediná zmínka v Bibli o 1000 letém království je ve Zj 20. Museli bychom mj. věřit tomu, že trůny, o kterých se zde píše, jsou ne na nebi, ale na zemi.“
Vy nevěříte v kralování králů a kněží na zemi, jak se o tom výslovně píše ve Zj 5:10? To je pozoruhodné. Tomu, co je výslovně napsáno, odmítáte věřit, ale tomu, co někdo chybně vyspekuloval, věříte?
Napsal jste:
„Ano, duše věřících jdou po smrti přímo ke Kristu. Na rozdíl od duší nevěřících, které čekají v Šéolu na vzkříšení těla a na Kristův soud. Druhé vzkříšení pro věřící tentokrát v tělech bude před 2. příchodem Krista. Nevěřící budou vzkříšení jen jednou.“
Jak už jsem napsal ve svém předchozím příspěvku, o žádném druhém vzkříšení věřících se v NZ nepíše. To je pouze spekulace těch, kdo chtějí vykládat první vzkříšení po Augustinově vzoru duchovně, ne jako vzkříšení těl. Ježíš říká, že milosrdným bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých (L 14:14), ne hned po smrti. A vzkříšení spravedlivých koresponduje s „posledním dnem“, o němž Ježíš opakovaně mluví (J 6:39.40.44.54; 11:24; 12:48). Nikde nenaznačuje, že duše věřících budou postupně podle toho, jak budou umírat, kříšeny někde v nebi. Stejně tak ap. Pavel očekává svou odměnu až v „onen den“ od Pána spravedlivého soudce (2 Tm 4:8), tedy při vzkříšení spravedlivých, nikoli už v ten den, kdy zemře.
Kdyby duše zemřelých už nyní někde kralovaly s Kristem v nebi, bylo by vzkříšení těl (1 Te 4:14-17) něčím zbytečným. Ovšem Pavel jasně píše, že bez vzkříšení těla jsou ztraceni i ti, kdo zemřeli v Kristu (1 K 15:12.18). Jestliže by ovšem už hned po smrti jejich duše kralovaly s Kristem v tisíciletém království v nebi, jak by mohl Pavel tvrdit, jsou ztraceni? Byla by také zcela nesmyslná Pavlova poznámka, že: „My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zemřeli” (1 Te 4:15). Pokud by Pavlovi adresáti byli vyučeni, že duše zemřelých již kralují s Kristem v tisíciletém království v nebi, pak by z toho přece zcela logicky vyplývalo, že ti, kdo se dožijí druhého příchodu Krista, je nemohou předejít. Nebyl by žádný důvod výslovně zdůrazňovat, že je nepředejdou.
Navíc v 1 Te 4:13 svým adresátům jasně říká, že je nechce nechat v nevědomosti o umírajících, aby se nermoutili jako ostatní, kteří nemají naději. Ale k odstranění toho zármutku nepíše, že ti, kteří zemřeli už kralují s Kristem v tisíciletém království, nýbrž klade bytí s Pánem do budoucnosti, tedy až do doby po jeho druhém příchodu, kdy budou mrtví
vzkříšeni a živí uchváceni spolu s nimi v oblacích vstříc Pánu ve vzduchu. Jestliže by byli zesnulí v Kristu s Pánem již hned po smrti, pak by přece Pavel pozůstalé neutěšoval odkazem na budoucí vzkříšení, ale rovnou by jim napsal, že zesnulí už kralují s Kristem a není proto třeba se rmoutit. Nic takového ovšem nenapsal.
Druhé vzkříšení pro věřící nedává smysl. Je přece napsáno, že člověk jen jednou umírá a pak bude soud (Žd 9:27). Dvojí vzkříšení však předpokládá dvojí smrt, ne pouze jednu.
Napsal jste:
„Otázkou je, jak z Písma dokázat, že 2. vzkříšení by se mělo týkat jen nevěřících.“
Je napsáno, že ostatní mrtví při prvním vzkříšení nepovstanou (Zj 20:5) a blahoslavení jsou ti, kdo mají podíl na prvním vzkříšení, neboť nad nimi nemá druhá smrt moc (Zj 20:6). Z toho vyplývá, že ten, kdo nemá podíl na prvním vzkříšení, tedy bude účasten až druhého vzkříšení po uplynutí tisíciletí (Zj 20:5), propadá druhé smrti, která se evidentně týká nevěřících (Zj 21:8).
Napsal jste:
„Na neobrácené lidi má Satan vliv – může je oklamat tak, že svede národy tak, že lidé neuvěří. Věřící jsou mimo dosah – díky Boží ochraně a Jeho působení skrze jejich víru v evangelium Pána Ježíše Krista. Mohou být manipulováni, pokoušeni, procházet duševním duchovním i fyzickým utrpením a Bůh je stále drží u sebe a ve víře.“
Kdyby byli věřící v dějinách po Ježíšově zmrtvýchvstání až po současnost mimo dosah satana, proč by pak byli varováni, aby nepropadli odsouzení ďáblovu (1 Tm 3:6)? Proč by věřící v NZ po Ježíšově vítězství na kříži byli varováni před upadnutím do ďáblových nástrah (2 K 2:11; Ef 6:11; 1 Tm 3:7)? To by přece nemělo žádný smysl, kdyby již byli mimo satanův dosah, kdyby již byl ďábel spoutaný v propasti (Zj 20:3-4). Mimochodem ve Zj 20:4 se píše, že uzavřen v propasti bude proto, aby již nemohl klamat národy či pohany. Ty však i podle Vás dosud klame, takže nyní ještě satan evidentně nemůže být spoután v propasti.
Napsal jste:.
“Myslíte si, že působení Ducha svatého skrze věřící následovníky svět v posledních 2000 letech mohl poznat něco o Bohu? Že Boží tisícileté duchovní království se nijak navenek neprojevilo?“
Tisícileté království se ještě neprojevilo, poněvadž vzhledem k tomu, co jsem napsal výše, ještě ani nemohlo začít. To, co se projevuje, je obecně Boží království, které způsobilo přelom věků (1 K 10:11), kdy Boží království sice již započalo Ježíšem jakožto semeno hořčičné či kvas (Mt 13:32-33), ale starý věk ještě neskončil a ďábel nebyl svázán, neboť zatím nevidíme, že by již vše bylo podmaněno Kristu (Žd 2:8).
Napsal jste:
„Jiná situace může být, až dojde k rozvázání satana.“
Satan ještě ani nebyl svázán a uvržen do propasti. Pouze byl sražen s nebe (L 10:18) i se svými anděly (Zj 12:9), čímž bylo jeho působení omezeno pouze na zem (Zj 12:12). Již nás nemůže osočovat před Bohem v nebi (Zj 12:10), jak to činil třeba Jóbovi.
Napsal jste:
„Augustinův blud? On přece nebyl jediný, kdo věřil, že 1000 leté království začalo s 1. příchodem. V jeho době to byl většinový názor.“
Nevím, z čeho usuzujete, že to v Augustinově době byl většinový názor. Augustin nešťastně bojoval vlastním bludem, že tisícileté království již začalo, proti bludu těch chiliastů, kteří si tisícileté království představovali jako království tělesných rozkoší:
„O tomto dvojím vzkříšení psal týž evangelista Jan v knize Zjevení takovým způsobem, že někteří z našich prvé vzkříšení nepochopili, ba dokonce je obrátili v nějaké směšné báchorky… Oni však říkají, že ti, kteří tehdy vstanou z mrtvých, se budou oddávat bezuzdnému tělesnému hodování, t. j. jídlu a pití v takové míře, že nejen nezachovají žádnou míru, ale dokonce předstihnou i nevěřící; pak tomu nemůže na žádný způsob věřit nikdo než lidé tělesní. Lidé duchovní nazývají ty, kteří těm věcem věří, řeckým názvem chiliasté; my bychom jim mohli říkat v doslovném překladu „tisícníci“.“ (Augustin: De civitate Dei XX,7)
Takže lidově řečeno vyháněl ďábla Belzebubem.
Nějak přitom ovšem opomněl, že učení o tom, že vzkříšení již nastalo považuje už apoštol za gangrénu za bezbožné a prázdné řeči, které podvracejí víru:
„Vyhýbej se prázdným světským řečem, neboť ti, kdo tak mluví, budou stále víc postupovat k bezbožnosti a jejich nauka se bude šířit jako sněť. Patří k nim i Hymenaios a Filétos, kteří zbloudili od pravdy, když říkají, že vzkříšení již nastalo, a tím u některých podvracejí víru.“ (2 Tm 2:16-18)
Augustin tak z důvodu boje proti chiliastickým bludařům sám bludně zaměnil duchovní vzkříšení z přirozené duchovní smrti (Ef 2:1-6>Ef 5:14) za vzkříšení z fyzické smrti (L 14:14; 1 Te 4:14-17). Aby vyvrátil blud chiliastického hedonismu, zavedl obdobu starého Hymenaiova a Filétova bludu, že vzkříšení již nastalo.
Jiří Aron
1/ Nestudoval jsem Augustina. Nešlo mi o to přít se, jestli věřil či nevěřil, že vzkříšení živých už nastalo (taky si to nemyslím), ale ž věřil, že 1000 leté království začalo s 1. příchodem. V době rané církve nevěřili na pozemské milénium viz Grier Přijdu brzy kapitola III a z těch citátů raných křesťanských pisatelů autor uzavírá, že se jednalo o většinový názor.
2/ I to, že nás Satan už nemůže osočovat před Bohem je jeden projev svázání myšleno jako jeho omezení Kristem
3/ Žd 2,8 píše, že Bůh už vše poddal Kristu, což rozumím začátek onoho 1000 letého království. Je v pořádku, že nevidíme poddáno vše, to bude až později.
4/ Používáte fauly
– např. pokud křesťané věří, že čísla ve Zjevení jsou symbolická, nedělá to z nich kabalisty. Kabalistmem není víra že 7 rohů a sedm očí Beránka (Zj 5,6) jsou symboly, podobně jako 3 brány města na každou světovou stranu.
– Nelíbí se mi, že se pokoušíte popřít či zamlžit Kristův slib lotrovi, že jeho duše bude s Ním v nebi dříve, než nastane vzkříšení všech mrtvých jako „poněvadž téhož dne nemohl být na základě svých vlastních slov v ráji ani sám Ježíš“. Takhle se můžeme přít o slovíčka až do aleluja. Jde o smysl, o to, že to netrvalo až do soudného dne.
– Ano, ve Zjevení 5,10 se píše, že budou kralovat na zemi. S tím nemám problém, nepsal jsem, že už teď a na zemi. Proč tedy toto podsouvání:
„Vy nevěříte v kralování králů a kněží na zemi, jak se o tom výslovně píše ve Zj 5:10? To je pozoruhodné. Tomu, co je výslovně napsáno, odmítáte věřit, ale tomu, co někdo chybně vyspekuloval, věříte?!“
A mezi fauly bych zařadil i „chybně vyspekuloval“. Takhle se slušná diskuse nevede, když to nemůžete podložit. A doslovná interpretace založená na doslovném chápání symbolů zjevení a na jediném výskuty pojmu 1000 leté království v celé Bibli a navíc v knize plné symbolů vede právě ke spekulacím.
P. Ašer
Ad Jiří Aron
Napsal jste:
“Nestudoval jsem Augustina. Nešlo mi o to přít se, jestli věřil či nevěřil, že vzkříšení živých už nastalo (taky si to nemyslím), ale ž věřil, že 1000 leté království začalo s 1. příchodem.“
Jaképak vzkříšení živých? Proč by měli být živí kříšeni? Nečetl jste snad, že při Ježíšově druhém příchodu budou vzkříšeni jen ospravedlnění mrtví, ale ospravedlnění živí budou proměněni (1 K 15:53-56)? Ano, Augustin šířil blud, že tisícileté království začalo se vzkříšením Ježíše, aby tím popřel hedonistický blud chiliastů, kteří si mysleli, že během 1000 let si budou tělesně užívat, jak jsem uvedl ve své citaci Augustina ve svém předchozím příspěvku. Bludná u chiliastů ovšem nebyla jejich víra, že tisícileté království začne až po vzkříšení mrtvých spravedlivých (ta zcela odpovídá Zj 20:4-7), bludný byl jen obsah, kterým to tisícileté království naplnili. Zatímco u Augustina jeho blud spočíval v tom, že možná v dobré víře naprosto dezinterpretoval Zj 20:4-7 v tom smyslu, že tisícileté království není před námi, ale že už začalo Ježíšovým vzkříšením. Aby někdo této dezinterpretaci mohl uvěřit, musí ignorovat celou řadu novozákonních textů, které ji vyvracejí, nebo je podobně násilně překroutit tak, jako to učinil Augustin se Zj 20:4-7.
Vy tvrdíte ve shodě s Augustinem, že tisícileté království začalo s Ježíšovým prvním příchodem. Ap. Pavel si však rozhodně nemyslel, že již s Kristem kraluje, což vidí jako věc budoucnosti:
„Jestliže vytrváváme, budeme s ním i kralovat (futurum). Zapřeme-li ho, i on nás zapře.” (2 Tm 2:12)
„Pán mě vysvobodí od každého nepřátelského činu a zachová (futurum) pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.” (2 Tm 4:18)
Napsal jste:
„V době rané církve nevěřili na pozemské milénium viz Grier Přijdu brzy kapitola III a z těch citátů raných křesťanských pisatelů autor uzavírá, že se jednalo o většinový názor.“
V rané době církve na tisícileté království, které je stále otázkou budoucnosti až po Kristově druhém příchodu, křesťanští pisatelé věřili, a to prokazatelně už ve 2. století, tedy dlouho před dobou Augustinovou. Augustinova alegorizace milénia je tudíž odklonem od podstatně dřívějšího standardního křesťanského názoru na tuto otázku.
Justin Martyr (cca 100-165 po Kr.) napsal:
„Já pak a kdokoli pravověrní jsou ve všem křesťané, víme, že i vzkříšení těla bude i tisícletí bude v Jerusalémě vystaveném, ozdobeném a rozšířeném, jak proroci Ezechiel, Isaiáš a druzí povídají. Nebo takto Isaiáš mluví o tom tisícletí: „Bude nebe nové a země nová a nebudou připomínati předešlých, aniž jim vstoupí na srdce… K tomu jde, že muž našinec, jménem Jan, jeden z apoštolů Kristových, ve zjevení, jehož se mu dostalo, předpověděl, že tisícletí tráviti budou ti, jenž Kristovi našemu uvěřili, a že napotom povšechné a slovem pověčné spolu všech nastane vzkříšení a soud. Což i Pán náš předpověděl: „Že nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jak andělé v nebi, synové jsouce Boha vzkříšení. (srov. Lk 20:35)“ (Dialog s Židem Tryfónem 80-81)
Eirenáios (latinsky Ireneus, cca 140-200 po Kr.) píše o tom, že svět má trvat analogicky k 6 dnům stvoření 6 000 let a tisícileté království bude po ukončení dějin tohoto světa Ježíšovým druhým příchodem jakýmsi sobotním dnem odpočinku:
„Neboť za koliko dnů svět ten stvořen byl, za toliko tisíců let bude dokonán… Neboť den Páně jest jako let tisíc; v šesti tedy dnech dokonáno bylo, co učiněno jest; patrno tedy že dokonání toho jest rok šestitisící.“ (Ireneus: Proti herezím V,28,3)
„Až pak zpustoší antikrist ten všecko na tomto světě, kraluje po tři léta a šest měsícův a posadí se v chrámě jeruzalémském: tuť Pán přijde s nebe v oblacích ve slávě Otce svého a uvrže i onoho stoupence jeho do jezera ohnivého, spravedlivým pak způsobí dobu království, t. j. odpočinek, posvátný den sedmý…“ (Ireneus: Proti herezím V,30,4)
S Ireneovými slovy koresponduje i to, co se píše v tzv. epištole Barnabášově pocházející někdy z 1. poloviny 2. století po Kristu:
„O sobotě pak se již na počátku stvoření zmiňuje, an dí: „Bůh učinil v šesti dnech dílo rukou svých, a dokonal dne sedmého, v nějž odpočinul a posvětil jej.“ Pozorujte, dítky, co tím dí: „dokonal v šesti dnech;“ to značí: že v šesti tisících let Pán všecko dokoná, nebo u něho den jest jako tisíc let. To sám osvědčuje, řka: „Aj, den ten jest jak tisíc let.“ Protož, milé dítky, v šesti dnech, to jest, v šesti tisících letech všecky věci dokonány budou. Že pak sedmého dne odpočinul, znamená: Syn jeho přijda, skončí věk nepravosti, bezbožné odsoudí a slunko, měsíc a hvězdy promění, a potom slavně dne sedmého odpočine.“ (kap. 15)
Obdobně se o tisíciletém království jako o budoucí události vyjadřuje o cca 100 let později Lactantius (cca 250-325 po Kr.):
„Proto, protože všechna Boží díla byla dokončena v šesti dnech, svět musí setrvat ve svém současném stavu po šest věků, tedy šest tisíc let. Neboť velký Boží den je omezený kruhem tisíce let, jak ukazuje prorok , který říká, že před tebou, Pane, je tisíc let jako jeden den. A jako Bůh pracoval během oněch šesti dnů při stvoření tak velkých děl, tak jeho náboženství a pravda musí pracovat během těchto šesti tisíc let, zatímco bezbožnost vítězí a vládne. A opět, protože Bůh dokončil svá díla, odpočinul sedmý den a požehnal mu, na konci šestitisícího roku musí být ze země odstraněna veškerá bezbožnost a spravedlnost bude vládnout po tisíc let; a musí tam být klid a odpočinek od námahy, kterou svět nyní dlouho snášel.“ (Božské instituty VII,14)
„O něco dříve jsme řekli, že se stane na počátku posvátné vlády, že kníže ďáblů bude spoután Bohem. Ale také on, až se začne končit tisíc let království, to jest sedm tisíců let světa, bude znovu propuštěn a poslán z vězení, vyjde a shromáždí všechny národy, které pak buďte pod nadvládou spravedlivých, aby vedli válku proti svatému městu; a shromáždí se z celého světa nespočetná skupina národů a oblehnou a obklíčí město. Potom na národy přijde poslední Boží hněv a zcela je zničí… Toto je doktrína svatých proroků, kterou my křesťané následujeme.“ (Božské instituty VII,26)
Víra v tisícileté království, které ve shodě s učením NZ nastane až po Ježíšově druhém příchodu, je tedy v rané církvi do 3. století dobře doložena.
Origenes (cca 185-253 po Kr.) ovšem píše, že někteří učedníci litery (křesťané?) smýšleli tělesně, když si mysleli, že v tisíciletém království budou v přepychu hodovat, že se budou plodit děti atd. (De principii, II,11,2, in: Patrologia graeca XI,241 ). Ale to je jasně v rozporu s Ježíšovými slovy v L 20:35-36, že po vzkříšení se lidé nežení a nevdávají, ale jsou rovni andělům. Origenes toto tělesné smýšlení považuje za uvažování v židovském smyslu, což je možné. Podobnou výhradu proti židovskému způsobu výkladu totiž zmiňuje později i Eusebios:
„Kromě toho napsal Dionysius také 2 knihy O zaslíbeních (De promissionibus). Podnět k tomu dal egyptský biskup Nepos, který zaslíbení daná v božských Písmech vysvětlovat židovským způsobem. Tvrdil, že na zemi bude tisíc let plných smyslných radostí. Tvrdil také, že svůj názor může dokázat z Janova Zjevení. Dílu, které o tom napsal, dal název „Vyvrácení
alegoristů (Confutatio allegoristarum).“ (Eusebios: Církevní dějiny VII,24, Praha 1988, s. 141)
Ovšem Augustin vylil s vaničkou i dítě. Místo aby jen korigoval tyto tělesné (židovské) představy o tisíciletém království, odboural svým alegorickým výkladem budoucí tisíciletí úplně, neboť tvrdil, že už začalo vzkříšením Krista a proto jej nemáme očekávat v budoucnu. Přitom z Písma je jasné, že začne až vzkříšením spravedlivých (L 14:14; Zj 20:4.6), že je to otázka budoucnosti, která je stále před námi.
P. Ašer
Ad Jiří Aron
Napsal jste:
„I to, že nás Satan už nemůže osočovat před Bohem je jeden projev svázání myšleno jako jeho omezení Kristem.“
Omezení satanova kategorického působení v nebi (Zj 12:10) jeho svržením na zem (Zj 12:9) je zjevně něco úplně jiného než jeho spoutání a uvržení do propasti ve Zj 20:3. Satan totiž na zemi bez větších problémů klame (Zj 12:9: prézens: ὁ πλανῶν τὴν οἰκουμένην ὅλην) celý obydlený svět, pročež je vysloveno běda zemi, zvláště když ví, jak se mu krátí čas (Zj 12:12). Jen nebesa a ti, kdo jsou v nich, se ze satanova svržení mohou radovat (Zj 12:12), zatímco podle Zj 20:3 má být satan spoután a uvržen do propasti právě proto, aby již neoklamal národy (aorist: ἵνα μὴ πλανήσῃ ἔτι τὰ ἔθνη). Takže nejde o to, že svázání satana je jen nějakým omezením jeho podvratné činnosti zde na zemi (do nebe mu byl zamezen přístup již dříve), nýbrž je to zamezením této jeho činnosti vůbec, a to na dobu 1000 let (Zj 20:3). Po dovršení tisíce let a jeho propuštění z propasti se satan k oklamání národů (Zj 20:8 aorist: πλανῆσαι τὰ ἔθνη) zase ihned vrátí (Zj 20:7-8). Váš pokus o únik z aporií scestné nauky, že tisícileté království již nyní probíhá přirovnáním spoutaného satana ke psu, který ač je na řetězu, může kousnout, je vzhledem příslušnému textu Apokalypsy značně tragikomický. Ve Zj 20:2-3 je totiž dostatečně srozumitelně napsáno: „… na tisíc let jej spoutal a uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již neoklamal národy…” Spoutaný satan tedy nebude jako nějaký pes u boudy na řetězu, k němuž se může kdokoli přiblížit, nýbrž bude uzamčen v propasti, která nad ním ještě navíc bude zapečetěna. Čili bude zcela mimo dosah tohoto světa. Nikdo se nebude moci přiblížit k němu ani on k nikomu. Bude prakticky zneškodněn na 1000 let “na samotce” v propasti. Může si pak někdo, kdo je při smyslech, vzhledem ke stávajícímu stavu ve zlu stále progradujícího světa vůbec vážně myslet, že satan je dnes opravdu mimo hru tak, jak má být podle Zj 20:2-3?
Napsal jste:
„Žd 2,8 píše, že Bůh už vše poddal Kristu, což rozumím začátek onoho 1000 letého království. Je v pořádku, že nevidíme poddáno vše, to bude až později.“
Obraz tisíciletého království ve Zj 20:4.6 je neslučitelný s tím, že Ježíši a spolu s ním kralujícím vzkříšeným kněžím může zůstat ještě něco nepoddáno. O pár veršů dále ve 2. kapitole listu Židům čteme:
„Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž ďábla…” (Žd 2:14)
V současnosti však i Kristovi následovníci umírají zcela stejně jako i ostatní nespasení lidé. To znamená, že ďábel, který má vládu nad smrtí, nemůže být ještě ze hry, jak to vyžaduje Zj 20:2-3, neboť poslední nepřítel smrt ještě nebyla zahlazena (1 K 15:26). Nebo si myslíte, že ti, kdo budou mít podíl na prvním vzkříšení (Zj 20:6), mohou během tisíciletého království znovu umírat? To by bylo absurdní, jelikož smrt bude pohlcena (1 K 15:54) už poté, co se naposledy ozve polnice (1 K 15:52; 1 Te 4:16), tj. při druhém příchodu Ježíše Krista, kdy nastane vzkříšení spravedlivých (1 K 15:52-54; 1 Te 4:16; L 14:14), teprve po němž může nastat tisícileté království (Zj 20:4.6). Vzhledem k tomu, že Ježíšovi následovníci dnes stále umírají, pořád zde má ďábel moc nad smrtí (Ř 8:21), a proto nemůže už teď probíhat tisícileté království. To totiž začne až po prvním vzkříšení (Zj 20:4.6), které porazí smrt (1 K 15:55-57).
Také Ježíš učil stejně, že po vzkříšení již spravedliví nebudou moci umírat, z čehož plyne, že až do té doby umírat mohou:
„Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, se nebudou ženit ani vdávat. Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou rovni andělům a budou synové Boží, jsouce syny vzkříšení.” (L 20:35-36)
I Pavel potvrzuje, že ačkoli v Ježíšových následovnících přebývá Boží duch, přesto zatím umírají a vzkříšení jejich smrtelných těl je stále otázkou budoucnosti:
„Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil [Ježíše] Krista z mrtvých, oživí (futurum) i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.” (Ř 8:10-11)
Tvorstvo i po Ježíšově zmrtvýchvstání dodnes ještě stále sténá ku porodu (Ř 8:22), stále je dosud podrobeno otroctví zániku (Ř 8:21) a teprve očekává zjevení synů Božích (Ř 8:19) a jejich vysvobození (Ř 8:21), tj. vykoupení těla (Ř 8:23).
Jestliže po celý věk církve až dodnes křesťané umírají a v současnosti ani živí křesťané zde na zemi nebyli proměněni (1 K 15:51-52) příchodem Pána z nebes (1 Te 4:16), nemohlo první vzkříšení ještě nastat. A pokud nenastalo první vzkříšení, nemohlo ještě nastat tisícileté království. To je železná logika, která spolehlivě vyvrací jalové spekulace Augustina i jeho moderních následovníků.
Napsal jste:
„Používáte fauly
– např. pokud křesťané věří, že čísla ve Zjevení jsou symbolická, nedělá to z nich kabalisty. Kabalistmem není víra že 7 rohů a sedm očí Beránka (Zj 5,6) jsou symboly, podobně jako 3 brány města na každou světovou stranu.“
Jakýpak faul? Já jsem přece nenapsal, že kabbalistou je někdo kvůli víře, že 7 rohů nebo 7 očí či 144 000 jsou symbolická čísla. Já jsem za kabbalistickou spekulaci označil jen ten svévolný rozklad číslovky tisíc: „Je to součet dvou duchovních čísel 7 a 3, umocněno na třetí má trojnásobnou sílu.“, pro který není žádný zjevný biblický důvod. Za tímto očividně chtěným tendenčním číselným rozkladem vidím jen snahu za každou cenu udržet neudržitelnou teorii, že tisícileté království začalo již prvním příchodem Ježíše, protože toto tvrzení je falzifikováno už tak prostou skutečností, že dnes se píše již rok 2024 křesťanského letopočtu. Proto nutně musíte prezentovat svým krkolomným rozkladem těch tisíc let jako symbolické číslo, abyste „vybruslil“ z toho, že tisícileté království by podle Vašeho výkladu muselo dnes trvat už takřka 2 000 let.
Napsal jste:
“Nelíbí se mi, že se pokoušíte popřít či zamlžit Kristův slib lotrovi, že jeho duše bude s Ním v nebi dříve, než nastane vzkříšení všech mrtvých jako „poněvadž téhož dne nemohl být na základě svých vlastních slov v ráji ani sám Ježíš“. Takhle se můžeme přít o slovíčka až do aleluja. Jde o smysl, o to, že to netrvalo až do soudného dne.“
To, že se Vám to nelíbí, prozrazuje jen to, že se nerad loučíte se svou přejatou oblíbenou, leč Písmem neopodstatněnou, teorií. S tím já nic nenadělám. Do soudného dne to trvat nemuselo, pokud Ježíš lotra po svém zmrtvýchvstání, teprve až po němž vystoupil ke svém Otci (J 20:17), speciálně kvůli svému slibu někde separátně vzkřísil. Ovšem žádný z evangelistů to nezaznamenal. Rozhodně to však nemohlo být z výše uvedených důvodů už v den ukřižování. Mimochodem, Ježíš tomu lotrovi neříká: „dnes se mnou bude v tom ráji tvoje duše“, nýbrž „dnes se mnou budeš v tom ráji“. Nevkládejte tedy Ježíšovi do úst něco, co dle evangelisty vůbec neřekl.
Napsal jste:
„Ano, ve Zjevení 5,10 se píše, že budou kralovat na zemi. S tím nemám problém, nepsal jsem, že už teď a na zemi. Proč tedy toto podsouvání.“
Když s tím nemáte problém, tak jak je možné, že žádní vzkříšení s Ježíšem na zemi nyní ještě pořád nekralují, což by měli, pokud tisícileté království dle Vašeho augustiniánského přesvědčení probíhá již nějakých 2000 let? Tvrzení, že vzkříšené duše křesťanů (Co to je? Proč by nesmrtelná duše měla být kříšena?) kralují už nyní s Kristem v nebesích, což je dle Vás ono první vzkříšení, je stejně neověřitelné a spekulativní jako třeba tvrzení adventistů s. d., že v roce 1844 vešel Ježíš jako velekněz do nebeské svatyně, čímž začal vyšetřující soud, nebo jako tvrzení svědků Jehovových v 80. letech minulého století, že Ježíšův druhý příchod (parusia) nastal v roce 1914, ale také, žel, jaksi neviditelně…
Napsal jste:
“A doslovná interpretace založená na doslovném chápání symbolů zjevení a na jediném výskuty pojmu 1000 leté království v celé Bibli a navíc v knize plné symbolů vede právě ke spekulacím.“
Co si tedy počít s Janovou Apokalypsou? Označíme ji také za „slaměnou“, jako označil Luther list Jakubův za „slaměnou epištolu“, poněvadž se mu nehodila do jeho theologie ospravedlnění z víry? Už v době před Eusebiem měli mnozí křesťané evidentní problém Apokalypsu akceptovat a různým způsobem se ji proto pokoušeli znevěrohodňovat:
„Brzy na to mluví Dionysius o Janově Zjevení. „Někteří z našich předchůdců prohlásili tuto knihu za nepravou a zcela ji zavrhli. Vyvraceli kapitolu za kapitolou a ukazovali, že kniha je nesrozumitelná bez jakéhokoli vnitřního spojení. Také nadpis knihy prohlašují za nesprávný. Říkali, že to není žádné Janovo dílo a také vůbec ne zjevení, poněvadž vše je zahaleno hustým závojem nesrozumitelnosti…“ (Eusebios: Církevní dějiny VII,25).
Chcete snad také rozšířit řady těchto znevěrohodňovačů části Písma, která se jim „nehodila do krámu“?
Mimochodem, byla to právě Apokalypsa, která vedla Augustina ke spekulaci o tisíciletém království jako o věku církve, která ho prý již prožívá…