Když jsem četl některé diskuse k textu Istanbulské úmluvy, pak mi došlo, že podobné dokumenty, ale i komentáře mají potenciál docela slušně rozdělit církev. Stejně jako třeba diskuse ohledně LGBT. Zvláště mě v diskusích dostávaly „preambule“ některých komentářů, které začínaly zhruba slovy „správný křesťan nemůže souhlasit…“, anebo „správný křesťan musí souhlasit…“.
Jinými slovy kdo není s námi, je proti nám a pokud se diskuse odehrává mezi křesťany, kdo není se mnou, není křesťan. Zjednodušeně – jedni jsou liberálové, schvalující zánik tradiční rodiny a dle apokalyptických vizí kněze Piťhy podporující ovládnutí společnosti homosexuály, druzí fundamentalisté, malující čerty na zeď a schvalující násilí na ženách. Obě strany si pak vzájemně přeposílají z internetu stažené články, podporující jejich postoj. Nutno dodat, že munice podporující obě strany barikády je dostatek a alespoň dle mého, jistě omezeného chápání, nelze jen tak snadno odepsat některé argumenty jedné i druhé strany. Argumentaci z obou stran jsem četl, tedy vím, o čem píšu, i když připouštím, že nemusím všemu rozumět (tedy tím jsem si skoro jist).
Problém, který v celé diskusi vidím, je v tom, zda si skutečně myslíme, že na druhé straně pomyslné barikády už nemůže být bratr či sestra v Kristu, ale jen zabedněný fundamentalista nebo sluníčkářský liberál. První je úzkoprsý křesťanský fanatik, druhý bezbřehý křesťanský fanatik. Výsledkem je, že jedni s druhými se nechtějí více bavit, protože kdo by se přece bavil s fanatikem.
Obávám se, aby se IÚ nestala jakýmsi křesťanským šiboletem, měřítkem pravověří, krumpáčem, kterým se začnou kopat příkopy. Navíc podobných dokumentů bude zřejmě přibývat a v budoucnu budeme stále více konfrontováni s tzv. etickými neostrostmi. To všechno zřejmě bude klást zvýšené nároky na jednotu církve a na jednotu mezi křesťany.
Jedním z problémů našich diskusí je v tom, jaká volíme slova, která se navíc ještě zesilují, když jsou napsaná. Ať máte na IÚ jakýkoli pohled, zkuste si představit, že nositel opačného pohledu četl stejný dokument stejně pozorně jako vy, je stejně inteligentí jako vy, je následovníkem Ježíše a svojí víru myslí stejně upřímně jako vy. Pokud nevěříte, že je to možné, pak se domnívám, že problém je na vaší straně.
Chápu, že přes některé věroučné a etické oblasti „nejede vlak“ a že se v něčem jako křesťané asi nemůžeme shodnout. Jenže bychom spolu měli být schopni mluvit. IÚ má zřejmě zvláštní schopnost, že některým onu schopnost spolu mluvit odebrala. Tedy pokud za mluvení nepovažujeme nadávky nebo různá invektiva.
Jak jsem psal, v budoucnu podobných dokumentů bude zřejmě přibývat a některé z nich budou klást nároky na naší jednotu. Mám za to, že IÚ by důvodem k rozdělení nebo ztrátě korektních vztahů být neměla.
Autor: David Novák, je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka, Foto: PxHere
17 Komentáře
Dan Drápal
Amen i amen. Problém je, když místo věcného hodnocení a argumentování nastoupí morální hodnocení (resp. odsouzení) člověka hájícího opačný názor.
Konečný Fr.
Kdekdo se zaklíná demokracií, ale někdo se nám snaží vnutit, že mít jiný názor je extremismus. Naše zákony jsou dostatečné a co se stane, když to nepodepíšeme? USA, Maďarsko a Rakousko odmítají podepsat další výplod – migrační úmluvu. Doufám, že Babiš a jeho vláda něco takového podepisovat nebude. Není důvod ohýbat páteř, leda, že by v tom byly peníze. Pro prachy prodáme i vlastního fotra? V4 se stavěla proti řízené migraci a EU musela ze svých plánů minimálně slevit. To je správná cesta, postavit se nesmyslům.
Lukáš H.
Tak otázka teď je, za koho máte vy osobně ty, kteří s podepsáním obou zmíněných smluv souhlasí?
Konečný Fr.
Ti jsou jako nadšení fotbalisté, ženoucí se za míčem, kteří si pouze nevšimli, že útočí na vlastní branku. A soupeří řvou smíchy.
Lukáš H.
Téhle odpovědi jsem se trochu obával… Oceňuji, že nepoužíváte ostřejší výrazy, ale přesto je to ukázka toho, před čím článek varuje.
Konečný Fr.
Ve fotbale je zakázaný šlapák, ale hra na tělo není proti pravidlům, přetlačování. V dialogu je ovšem špatné urážet druhého, to souhlasím. Je třeba trpělivě vysvětlovat své stanovisko a být ochoten přistoupit na korekci svého názoru, pokud budu přesvědčen. Pokud odpůrce jedná podle svého svědomí, je to v pořádku. Pokud tak jedná např. ze zištných důvodů – tak co si o něm mám myslet?
Otakar Vožeh
Jednota je jistě důležitá, ale nikoli za každou cenu. Pozoruji, jak se lidé v ČR vlastně učí domlouvat, resp. mluvit jasně a přitom laskavě. Není to snadné, ale stojí to za tu námahu.
Co se týče tzv. „istanbulské dohody“, je to jedna z věcí, které jsou předkládány téměř jako provokace. „Rozděluj a panuj“. Státy musejí respektovat vůli svých občanů a hledat zpsoby, jak tu vůli zjistit. Věřící mají mít naprostou svobodu vyjádření – nejen skrze tzv. církve, ale i jednotlivě – aniž by byli vystaveni šikaně ze strany druhých věřících nebo státu.
Je však zcela namístě měřit všechny postoje – především osobní – biblickými měřítky. Takže“měřítko pravověří“ je jedna věc, „kopání příkopů“ jiná věc. Naše víra se musí osvědčit v našich postojích, ke všemu, co je jí společností předkládáno.
Marek Bačo
Díky moc, Davide, za tenhle věcný a klidný komentář.
Myslím, že nejde o nic neobvyklého či nového – ostatně i v nedávné minulosti se řada křesťanů stavěli proti jiným, když se řešilo např. zrušení otroctví či volebního práva pro ženy. souhlasím, že takových záležistostí bude přibývat a v době, dky sociální sítě a digitální média uzavírají člověka do názorových bublin bude jen přibývat také vyhraněných názorů na jakékoli straně barikády.
Věřím, že jednou z roli vedoucích představitelů církve je prostě tyhle bubliny překračovat, ukazovat vždy v základu Krista a být tím, kdo bude vždy ten, kdo bude jasně odlišovat odsuzování (argumentačních faulů ad hominem a podobně) a věcnou diskusi.
Brůžek Jan
Málo křesťanů si uvědomuje, že jednota je vůbec naší nejvyšší hodnotou. Jsou samozřejmě věci, vůči kterým je třeba se ostře vyhranit, jako je prezident Zeman nebo Klaus. Každý, kdo to neudělá, pak samozřejmě rozděluje společnost a církev, protože by se měl připojit k těm, kteří se vyhraňují. Ale rozdělovat se kvůli genderu, islámu nebo homosexualitě, to by bylo pro křesťana za čárou.
Jiří Kouba
Ale co když se nevyhraňují poučeně a správně ? Povinost se vyhranit navzdory svědomí v zájmu jednoty ?
Karel Krejčí
Autor komentáře nezapře svou náklonnost k apologetice, která mu umožňuje pozorovat věci z poněkud jiné, nezávislejší perspektivy. Tomu odpovídá vcelku zdařilá kritika ve smyslu, kdo je a není pravý křesťan, jestliže má v zásadě „takový nebo opačný“ názor, ve vztahu k obsahu IÚ a že by toto téma a samozřejmě i budoucí, neměla rozdělovat církev. (Já si ale nemyslím, že k tomu vůbec dochází). Asi bychom si měli nalít „čistého vína“ a celkově zhodnotit vývoj v Evropě materiálním a duchovním měřítkem. Nepochybně je naše současná životní úroveň na vysokém stupni, máme svobodu, jakou jsme nikdy neměli, můžeme cestovat, máme možnosti pracovat v zahraničí, máme ve všem celkově téměř neomezený výběr. Nebo také nemusíme pracovat vůbec – i to jde. To je zhruba to první měřítko. Pak je ale to druhé, duchovní, které je opomíjené, ale ve skutečnosti je naopak důležitější. Možná, že prvotní myšlenka a vize pro vznik EU měla i duchovní rozměr (kdysi to na tomto webu někdo uváděl), zde je však hodně velký otazník. Je logické, že podmínkou k tomu, aby mohl vůbec takový kolos správně fungovat, musí vycházet z více či méně jednotné legislativy a zde je skutečný problém. To, co doposud spolehlivě fungovalo, je již překonané a musí být nahrazeno univerzálním, novým a dokonalejším. Je však otázkou, zda příliš nehazardujeme s odpovědností za budoucnost, kterou máme za sebe, rodinu a své okolí. Člověk vychází z toho, co vnitřně cítí, čemu věří, co má skutečnou hodnotu, co mu dává vnitřní sílu a naději, co není pod vlivem času … To je to čisté víno, které by si každý měl nalít …
Konečný Fr.
Jenom připomenu vědeckou rasovou teorii v Německu, vědecké učení Marxe a Engelse, na které v současnosti navazuje ideologie neomarxismu a genderu. Zde je třeba v zárodku říci jasné, nekompromisní – NE.
Adam Hladky
Rasová teorie v Německu byla xenofobní .. „jedině správná rodina“ byla ta árijská.
Dnešní konzervativní teorie je homofobní .. „jedině správná rodina“ je ta heterosexuální.
Konečný Fr.
Domnívám se, že odpor k homosexuálním praktikám není nic špatného, stejně jako odpor k pedofilii.
Pavol Krištof
V tom případě je bible homofobní, že? Vzhůru ke světlým zítřkům – ti, kteří takové zítřky nabízeli tady už byli.
Konečný Fr.
Bible říká: Mějte v nenávisti to, co zlého jest. Každý muž je potencionální zloděj, vrah nebo homosexuál. Existuje hranice za kterou se nemá jít, 2 muži mohou být přátelé a tam to končí.
Jan Charouz
Docela by mne zajímalo, zda autor opravdu souhlasí s veřejným vyjádřením jeho církve ohledně IU? https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180625cirkve-ke-schvalovani-tzv-istanbulske-umluvy-v-cr
J. Ch.