David Novák: COVID-19 a moc a nemoc médií

Jeden z velmi zajímavých fenoménů této doby, je fenomén médií. Většina z nás se asi shodne na tom, že číst novinky související s COVIT-19 je k zbláznění a že je třeba zachovat jistou duševní hygienu. Zároveň většina z nás se více či méně o situaci zajímá, protože mnohých se situace nějak dotkla. Všichni máme společné, že více či méně čerpáme informace z médií. A někde zde začíná i problém, protože na téma COVIT-19 se lze dočíst leccos a aby to bylo ještě komplikovanější, dočítáme se protichůdné názory vyslovené i z úst lidí, kteří jsou ve svých oborech ověnčeni tituly zprava i zleva – a to nepíšu nijak pejorativně. Zároveň vidíme, jak obrovskou moc mají média. V tomto článku se ale chci zabývat určitou rozporuplností zpráv, která se k nám dostávají.

Stále se vede diskuse, zda roušky vůbec mají smysl. V některých zemích je jejich nošení povinné, někde jen doporučené. Oba dva názory jsou podloženy vědeckými studiemi a obhajují je odborníci. Slyšíme zcela opačné názory na tzv. promořování. Pohybujeme se od názoru, že promoření je velmi nebezpečné, až po názor, že je to legitimní způsob jak se viru zbavit. Opět jsou na obou pólech renomovaní odborníci i výzkumy. Někteří lidé mají hrůzu jít do nemocnice (což se mi náramně hodilo, když jsem bez objednání mohl jít k zubaři, který teď nemá pacienty), protože se dočetli, že nemocnice jsou promořené COVITEM-19, jiní jsou v pohodě, protože se dočetli, že nemocnice jsou dezinfikované.

Všimněte si, že ve zprávách se někdy opakuje zavádějící slovní spojení „zdá se“. Např. jsem se dočetl, že „se zdá“, že COVIT-19 více zabíjí britské zdravotníky, kteří jsou z etnických menšin. Jenže „zdá se“ není žádný relevantní údaj, je to zdání. Možná se zítra zjistí něco úplně jiného, a jak bude reagovat autor článku? Asi tak, že se mu to jen zdálo… Podobných „asi“, „možná“, „zdá se“, se vyrojilo velmi mnoho. Jiná věc je, že jakkoli jsou počty umírajících vysoké a jakkoli je stav vážný, ví se, že výrazně více COVIT-19 ohrožuje určité skupiny obyvatel a ty je třeba chránit. A že na rozdíl od moru, španělské chřipky a dalších nemocí nekosí milióny a nekosí všechny.

Jenže místo toho čteme často paušální sdělení o tisících mrtvých doprovázené náležitou obrazovou přílohou (např. kopání masových hrobů v New Yorku), která vyvolávají v lidech pocit hrůzy. Když před pár týdny zemřeli v naší zemi první lidé, pak média informovala, o koho šlo a vždy se jednalo o člověka, který již byl těžce nemocný. Tím nechci tvrdit, že jejich život měl menší cenu, ani to, že později nezemřeli lidé zdraví (statistiky neznám), ale pokud COVIT-19 usmrtil někoho s mnohačetným melanomem kombinovaným s dýchacími obtížemi, pak by tento člověk zemřel i na jinou infekci.

Další „nakládačka“ jsou obrazové dokumenty typu „jak vypadají plíce člověka, který prodělal COVIT-19.“ Jednak při vší úctě, co my jako laici víme o RTG snímcích, dále tento snímek nemá žádnou vypovídací schopnost, protože jiní lidé mají průběh jiný, lehčí. Přečtete si komentář v článku „3D model lidských plic ukazuje, jak rychle koronavirus ničí plíce“. Na rozdíl od běžného zápalu plic, který vždy postihuje pouze malou oblast dýchacího orgánu, je možné v případě napadení virem SARS-CoV-2 pozorovat rychle se šířící rozsáhlé poškození obou plicních laloků, které v průběhu pouhých čtyřiceti osmi hodin může v napadeném organismu zasáhnout kompletně celé plíce a de facto tak rozložit dýchací cesty pacienta, což vede k neodvratné smrti. Kromě plic pak tímto způsobem virus působí také na tkáň jiných vnitřních orgánů, jako je srdce nebo slezina.

Na první čtení to vypadá, že koronavirus je rozsudkem smrti… jenže v článku je „drobná věc“. Autor píše, že virus „může“ nikoli musí. Jako člověk postižený revmatoidní artritidou jsem nějaký čas četl, co tato nemoc „může“ a věřte mi, že je to šílené. Ale díky Bohu, kvalitním doktorům, medicíně a asi i životnímu stylu RA není ortel a v mnoha případech (třeba i u mne) „nemusí“, jen „může“, není to, stejně jako COVIT-19 ortel. Proto jsem články o své nemoci číst přestal, protože bych brzy skončil v Bohnicích.

Dalším problémem při informacích o COVIT-19 je klišé „poslední vědecké výzkumy zjistily“. Solidní vědecký výzkum prochází tzv. falzifikací, ověřováním, zkouškami a to, že je něco „dokázáno posledním výzkumem“, nic moc nemusí znamenat.

Mohl bych pokračovat, raději ale položím otázku, kterou někdy lidé kladou – kdo za tím vším stojí? To pochopitelně nevím, ale do velké míry platí starý mediální zákon dobrá zpráva, žádná zpráva. Lidé jsou vyděšení a místo aby se odtrhli od zdrojů špatných zpráv, ještě více je hltají v naději, že… si přečtou něco nadějného. Jenže většina médií nemá ambici dávat naději, a to je třeba si uvědomit.

Tímto nechci srážet média jako taková, vážím si práce mnoha novinářů a žurnalistů a jsem vděčný za některá média v naší zemi. Zároveň jsem znepokojený útoky na některá média ať od tzv. alternativních zdrojů, tak i od některých představitelů státu. Ale to by bylo na jiný článek.

Situace jistě není dobrá, ale není ani taková, jak jí někteří popisují. Možná v této situaci platí nebát se spolehnout i na svůj úsudek, velmi vážit, jaké zprávy posílat dál, nešířit hysterii a učit se disciplíně vděčnosti. Stále se totiž máme moc dobře… třeba jen proto, že i když ekonomika padá, stále má kam padat a i když virus řádí, nezabíjí po miliónech.

Autor je předseda Rady Církve bratrské  Datum: 25. dubna 2020  Foto: WIkimedia Commons – ilustrační