Doposud jsme se na světové dění dívali z Čech jako na něco, co se nás vlastně až tak moc netýká. V mnohých zemích zakusili teroristické útoky, u nás nikoli. V mnoha zemích došlo k obrovským přírodním katastrofám s následnými ztrátami na životech, u nás nikoli. V mnoha zemích se musí vyrovnávat s přívalem migrantů, u nás nikoli. V mnoha zemích se musí vyrovnávat s militantním islámem, u nás nikoli. V mnoha zemích řeší masovou nezaměstnanost, u nás nikoli. Netvrdím, že v naší zemi nemáme problémy, že si naše země neprošla těžšími obdobími (např. povodně), ale oproti desítkám jiných zemí a desítkám miliónů lidí v těchto zemích donedávna platilo ono „u nás nikoli“.
Uvědomil jsem si to nejen nyní, ale i před pár dny, když jsem na Pražském hradě procházel šaškárnou v podobě ochranných rámů, které mají údajně chránit před teroristy. Kdybychom se skutečně báli teroristů, pak by ochranné rámy byly i na jiných, mnohem exponovanějších místech a vedle nich stáli vojáci se samopaly. Jenže ochranné rámy jsou jen na Hradě a stojí u nich policisté, nikoli po zuby ozbrojení vojáci, protože Česko je bezpečná země a ochranné rámy jsou jen hradní pomstou za akci skupiny Ztohoven. Doposud totiž platilo „u nás nikoli“ a to nyní skončilo.
Mnohým se zdá nemyslitelné, že současná medicína není schopna rychle vyvinout vakcínu, která by nebezpečný virus zničila. Skutečně není nebo alespoň není schopna dostatečně rychle. Prostě nejsme páni světa, nejsme bohové, nemáme to v rukou a dokonce jsme někdy křehčí a zranitelnější, než si jsme schopni a ochotni připustit.
A právě pocit, že něco nemáme pevně v rukou, nesnášíme. Přece existují léky, očkování, pojištění, vitamíny, skoro na každém rohu je v Česku lékárna, máme statistiku a její schopnost předvídat! Takže co divného se to vlastně děje! Na to fakt nejsme zvyklý!!!
Jako křesťané důvěřujeme Pánu Bohu, utěšujeme se slovy Žalmu 91, že k našemu prahu se zhouba nepřiblíží, jenže ono se to čte jinak v zemi, kde doposud platilo „u nás nikoli“ a v zemi, kde to neplatí. Ano, je psáno, že se „nemusíme bát nočního děsu, ani nákazy, jež šíří zhoubu za poledne“, ale COVID – 19 ani jiné pohromy se křesťanům nevyhýbají.
Nikdo z nás neví, jak se virus bude vyvíjet. Jisté ale je, že nastalá situace se nějak bude dotýkat úplně všech. Když jsem zmiňoval Žalm 91, pak v zemích, kde platí „u nás nikoli“, je pokušení nejen tento Žalm interpretovat tak, že pokud věříš, vše skončí happy-endem, tedy tak jak si to my představujeme a chceme. Možná ale pisatel ukazuje ještě na jinou perspektivu. Ona perspektiva je „budu s tebou“ (Ž 91, 15), ať se stane cokoli.
Ano, nemáme to v rukou, dokonce ani v roce 2020 obklopeni technikou, o jaké se předchozím generacím ani nesnilo. Možná je to dobře. Nutí nás to k pokoře a závislosti na Pánu Bohu, k zápasu, abychom uprostřed vědomí, že to nemáme pevně v rukou, zůstávali s Ním.
A na závěr jedna rada. Nezačínejme den čtením zpráv, ale modlitbou a četbou jiných zpráv. Však víte jakých… Pomůže nám to nejen nalézat pokoj, ale i nezblbnout. Nezblbnout z toho, že už více neplatí „u nás nikoli“.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Zveřejněno se souhlasem autora Datum: 12. března 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
7 Komentáře
Konečný Fr.
Končí zima a začíná jaro, trochu netradiční. Milion chvilek by měl vyhlásit akci Z. Rozdat lidem motyky a jít na paseky sázet stromky. Místo demonstrací vytvářet něco pro budoucnost a pro vlastní zdraví.
Karel Krejčí
Ale ano, s touto myšlenkou si přece ve skutečnosti už dlouho „zahrává“ většina světa! „U nás nikoli“. Možná, že současná situace je pouze takový „předkrm“ nebo upozornění, aby se svět vzpamatoval a měl ještě čas si uvědomit, jak čím dál více balancuje na pokraji větší a ničivější katastrofy – vojenského konfliktu mezi Ruskem a NATO. Jak si mnoho pomatenců zcela reálně myslí, že je třeba Rusko zničit nebo že je to dokonce vůbec možné. Že my toto „divadlo“ budeme u kafíčka pozorovat na televizních obrazovkách, protože: „U nás nikoli“. Pokud si opravdu tento konflikt, ale nejen tento, budeme přát a budeme se na něho dlouhodobě připravovat, Bůh nám jej jistě „neodepře“…
Konečný Fr.
Jedním z obhájců dnešního Ruska je bývalý chartista Jan Schneider, kterého v minulém roce vyznamenal Zeman. Jeho otec byl kazatelem Jednoty českobratrské a po roce 1948 byl vězněn za neúctu k lidově-demokratickému zřízení. Je třeba být následovníkem Husa a pravdu hledat a říkat, i když se někomu nemusí líbit. Za pravdu je různá sazba – někdy pomník, jindy vazba.
Eva Hájková
Právě kvůli tomu nemá můj manžel rád Tomáše Halíka. Říká, že z jeho řeči má dojem, jako by se užuž těšil, až bude proti Rusku konečně rozpoutána válka, která ho zničí.
Nepřátelství vůči Rusku v Rusech jenom posiluje jejich národní mesiášský komplex. A každý by si měl uvědomit, že Rusové vydrží tolik, kolik my nevydržíme. Těžko je někdo porazí.
Já se někdy modlím za mír. A budu to asi dělat častěji.
Maja
Ano, buďme s Ním, a ikdyby jsme s Ním my „nebyli“ z různých důvodů, On je s námi neustále, neopouští nás – to je úžasné, nikdy nejsme sami. Ježíš řekl, že On je s námi po všechny dny našeho života.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Měli bychom se modlit. Křesťané se na rozdíl od nevěřících lidí mohou modlit. Mají přístup k trůnu Milosti. Je to dokonce jejich povinnost a poslání. Bůh je milosrdný, slitovává se nad každým zlem.
Realtoltek
Ano člověk se uzavřel do své bublinky “ U nás nikoli “ a utrpeních slabých „neviditelných“ se mu stalo cizí.