Do kina nechodím příliš často, nicméně nepamatuji si, že by po skončení filmu zavládlo hrobové ticho a lidé ještě dlouhou dobu zaraženě seděli během promítání titulků a nechávali v sobě doznívat sílu právě zhlédnutého filmu. Přesně to jsem zažil při filmu Bratři. Jednak je film skutečně silný a jednak mi bylo před manželkou trochu trapně, že mi na konci tekly slzy. Jenže ubránit se jistému pohnutí, když slyšíte číst slova z motáku, který po sobě zanechal hrdina druhého odboje Josef Mašín, a když přitom vidíte jeho komunisty umučenou ženu a trochu znáte historické souvislosti, moc nelze.
Film by mohl být hollywoodskou střílečkou, okořeněný tím, že na rozdíl od Hollywoodu se děj skutečně stal a tři z pěti mladých nezkušených kluků se prostříleli na Západ, a to proti mnohatisícové přesile německých a ruských vojáků. Pochopitelně i toto je ve filmu zachyceno, zároveň ale film dává příběh bratří Mašínů do hlubších souvislostí jejich rodiny a šílených padesátých let. Ukazuje, že synové zdědili nezlomnost svého otce, který jim svým životem dal klíčovou životní lekci: „Zlu se neustupuje“.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Kolektivní vina
Vím, že se vede diskuse, zda Mašínové byli, nebo nebyli hrdinové, jenže kdyby neexistovali lidé jako oni, jejich otec a mnozí další, komunismus nebo jiná forma totality by zde byla dodnes. Někdy zapomínáme, že komunismus, především v padesátých letech, bylo zlo v nezředěné podobě, kterému padly za oběť nejen tisíce životů, ale které zničilo a rozvrátilo rodiny, poctivě nabyté majetky a rozdupalo předválečný odkaz masarykovské republiky s jejím směřováním na Západ. S tímto zlem nebylo možné se domluvit, navíc pokud jste projevili nesouhlas, skončili jste v lepším případě v kriminále, v horším na šibenici. Proto někteří lidé volili násilí. Jiná cesta nebyla, anebo byla, a to držet v zájmu zachování života a svobody hubu a krok.
Násilí v sobě pochopitelně nese bolest a někdy i smrt nevinných. Jenže je třeba se ptát, kdo ono násilí vyvolal, kdo ho způsobil. V případě bratrů Mašínů to byli komunisté. V normální době stačí na přechod hranic pas, v nenormální době kolaborace s režimem nebo pistole a nůžky na stříhání ostnatých drátů. A tuto dobu nepřinesli Mašínové, ale komunisté.
Příběh je pro mě silný i kvůli vztahu otce a synů. Dopis Josefa Mašína znám, nicméně poprvé jsem ho slyšel číst někoho jiného a byla to síla. Stále dokola mi při něm naskakuje do mysli otázka, co svým synům odkážu já? A dovolím si otázku zevšeobecnit – co odkážete vy? Majetek? Nebo něco důležitějšího? A co je to „nejdůležitější“?
SOUVISEJÍCÍ – David Novák: Nerozumím bohorovnému klidu těch, kteří jsou v čele vymírajících církví a sborů
Když čteme poslední slova Josefa Mašína krátce před popravou, mohou se nám zdát patetická. Ale patetická slova se píší někam do článků, které chceme, aby lidé četli, nebo se říkají na různých oslavách či konferencích, kde často o nic nejde, ne krátce před smrtí. Proto ve mně následující slova hluboce rezonují: „Drahé moje děti! Posílám Vám poslední svůj pozdrav před odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám, a to mne nejvíce tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí.“
Josefovi synové nebojovali proti Němcům, ale proti komunistickému režimu, který si v krutosti s režimem nacistickým nejen nezadal, ale v mnohém se od něj inspiroval. Jenže princip zůstal. Zlu a zlým lidem je třeba se postavit. A to v sobě nese i riziko, že způsob obrany nebude vždy úplně na vyplnění okénka do modrého života.
Pro mě osobně je příběh rodiny Mašínů velmi inspirativní, a to nejen kvůli příběhu samotnému, ale kvůli konkrétním lidem, kteří dokázali potlačit strach a šli do konfrontace se zlem o kterém věděli, že má sílu je zničit. V různých jiných podobách tyto příběhy prožíváme i dnes…
Proto stojí za to tyto a další historické příběhy otevírat a proto jsem přesvědčen, že Josef Mašín ve svém boji proti zlu nepodlehl, byť byl popraven.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Zdroj: blog Davida Nováka Datum: 22. listopadu 2023 Foto: screenshot YouTube – Bratří
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
51 Komentáře
Konečný Fr.
Zlu se ustupuje. Pokud vezmeme třeba CB, Tak si církev po roce 1948 nemohla příliš vyskakovat a v 80-tých letech to předseda Urban s komunisty podle mne hrál dobře. Co by dosáhl, pokud by se jim stavěl. Spíše by církvi uškodil, sám by mohl vypadat jako hrdina.
Mašíny ani Palacha bych nepřeceňoval, svoboda přišla, když Gorbačov udělal perestrojku.
Mašínové mohli zůstat doma, ale těžko mohli dělat něco proti režimu. Byli to velice schopní kluci a tak dostat se za hranice by pro ně snad nebyl problém. K tomu se domnívám, že nemuseli zavraždit nějakého civilistu.
S komunisty dnes mohu v lecčems souhlasit, jejich šéfová není moje příbuzná – alespoň o tom nic nevím. Ale nikdy nebudu souhlasit s revolucí – tedy s násilím. Stále ještě máme legální prostředky, jak se bránit zlu, které přichází z USA nebo Bruselu. Úspěšně se brání Maďaři, Slováci nabrali lepší kurs, Wilders dal do reklamy necelých 1500 euro a vyhrál, protože dobré zboží nepotřebuje reklamu. To nebyla volba krajního pravičáka, ale spíše volba zdravým rozumem.
Dnes se lidé ozvali a je to dobrý začátek, lidé mají možnost postavit se proti zlu jak ve volbách nebo tím, že vyjdou do ulic.
Mašínové i Palach stáli na správné straně, ale jejich činy zústávají problematické.
Kdo násilí vyvolal ? Komunisté ? Domnívám se že jim nabil zbraň ten Západ, který nás zradil a nepostavil se proti Hitlerovi. Důsledkem byla strašná válka a vyvražďování Židů. Tím dostali komunisté argument a lidé je po volbách volili.
Mašínova řeč je aktuální i dnes – nebýt otroky Západu, tak jako v jeho době Východu.
pavel v
Film jsem neviděl, ale příběh bratrů Mašínových jsem četl. Například zde: https://www.totalita.cz/odbsk/odbsk_masin.php
O Mašínech se vedou veliké spory: Byli to zabijáci nebo hrdinové?
Bude-li náš stát napaden, co má udělat náš voják? Má se zachovat jako pacifista? Má zahodit zbraň a nechat útočníka, aby znásinil jeho dceru a manželku? Je správné, aby voják útočníka zabil? Jestli ano, pak bylo správné, že bratři Mašínové zabili ty, kdo stáli proti nim se zbraní v ruce jako Stalinovi spojenci. Tito lidé (esenbáci) vzali zbraň do ruky dobrovolně. Jejich obhájci říkají: Zbraň esenbáků byla namířena proti kriminálníkům. Což neplatilo to samé o gestapácích, nepotírali i oni kriminalitu? Víme, že odbojáři některé gestapáky zabili. Byl to ze strany těch odbojářů zločin?
Je správné dávat české esenbáky na roveň gestapákům? Dělali snad esenbáci něco jiného než gestapáci? Vždyť stovky nevinných lidí odvedli k nespravedlivému soudu a posléze na smrt. Vždyť statisíce nevinných odvedli do vězení, kde tisíce z nich zemřeli (byli umučeni). Měli se Mašíni chovat k takovým nemilosrdným lidem s nějakými ohledy?
Byla naše země v době odboje Mašínů ve válce? Ano, byla. Komunisté to tvrdili, aby ospravedlnili vraždy „třídních nepřátel“. Byla Gottwaldova vláda vládou legitimní? Nebyla, protože se dopouštěla justičních vražd, aby zastrašila opozici. Vláda, která vědomě vraždí nevinné, legitimní vládou není.
Mirek P.
Nejsem pacifista, dokáži připustit zabití v boji muže proti muži. Co však Mašínové svým fanfarónstvím dosáhli – více než 2 roky strašlivého utrpení své matky v komunistických věznicích ( shodou okolností, následky nachlazení v ruzyňské věznici přispěly i ke smrti mého strýce – ten se ovšem popral s předsedou JZD za škody, co mu způsobilo; stohy by na rozdíl od Mašínů nikomu nezapaloval ). Stejně tak atentátník na Heydricha Kubiš se nedostatečně konspiroval a gestapo popravilo desítky členů jeho rodiny.
Buďme Bohu vděční všichni, kdo jsme nebyli postaveni před takové volby. A pokud bych měl riskovat život, tak jedině svůj život. A pouze v souladu s Ježíšovou vůlí. Věřím, že by mne vedl moudřejším způsobem.
Petr Kartouz
Dobrý den, pane Nováku. Náhodou, proti Babišovi a Zemanovi jste bojoval statečně, co Vám dech stačil. Spolupořádal jste demonstrace, po nichž zůstaly na chodnících nakreslené šibenice. To byla jiná, než ti dnešní dezoláti! Měl jsem z Vás trochu pocit, že 50. léta proti tomu byla procházkou růžovým sadem. Ten břídil Babiš byl ovšem jen řadovým agentem a ještě není úplně jasné, zda vůbec. Zato dnes, když máme za prezidenta špičkového rozvědčíka, který vstoupil do KSČ až v 80. letech a průpravu získal dokonce ve vojenské kontrarozvědce, jste obdivuhodně ticho a plujete s proudem. Na druhou stranu to Vám, i např. Danu Drápalovi, prospělo. Politických článků výrazně ubylo a je možné si občas přečíst i zajímavý biblický komentář.
Petr Kartouz
Milý Miroslave P. Nerozumím Vaší větě. „Co však Mašínové svým fanfarónstvím dosáhli – více než 2 roky strašlivého utrpení své matky v komunistických věznicích (shodou okolností, následky nachlazení v ruzyňské věznici přispěly i ke smrti mého strýce“.
To už byste rovnou mohl napsat: Co však ti křesťané svojí neústupností požadavkům režimu (v Severní Koreji, Sovětském svazu nebo Iráku) dosáhli? Jejich děti byly poslány do vězení nebo rovnou umučeny, příbuzní vysídleni a oni sami popraveni. Byli to snad Mašínové, kdo svoji matku mučili? Neměl byste svoji kritiku obrátit proti režimu, který k tomu vedl, a který mnozí kazatelé podporovali například svojí aktivní spoluprací s STB?
Karel Konečný
To že Babiš byl agentem STB je pravda , kterou již před několika lety potvrdili historici. Samozřejmě, že když je někdo u moci , tak může popřít všechno. Charakter pana Babiše tomu naprosto odpovídá. Když se opozce snažila tehdy premiéra dostat k soudu skrze svědectví jeho syna, Tak neváhal zneužít psychiatrie, a protože měl moc , tak se jej lékaři báli, a dokonce veřejně sdělovali diagnózu jeho syna, za kterou se postavil i celý ústav národního duševního zdraví, a tak zpochybnili věrohodnost výpovědi syna pana Babiše. Ostatně to je dobře známo, že vyjádření lidí, kteří jsou vedeni na psychiatrii se nedává žádná vážnost. Absurdní je, když špičkoví lékaři pak veřejně publikují své vlastní bludy. Je to docela komické.
Mirek P.
Ke kritice mého prvního příspěvku :
nadhodil jsem zde kontroverzní myšlenku, zda mladí Mašínové vůbec domysleli své činy. I proto už jsem tu uvedl případy mých předků z obou stran – zemědělců a mlynářů, kteří byli nástupem komunismu postiženi. Zbraň nezvedl nikdo ani nikdo nikomu neškodil, jen strýc Vašek se tzv. popral na férovku ( odseděl si rok na Ruzyni, jeho rodině nikdo neublížil ).
S křesťany trpícími pro víru bych to nesrovnával. Zase nadhodím otázku : má křesťan vůbec bojovat za hodnoty tohoto světa jako je národ nebo stát ? Pomáhat trpícím jistě, jako např. schovávat pronásledované ( rodina ten Boom a další ), jiní požádali o přidělení k zdravotnickým jednotkám ( D. Prince, J. Elliot, vojenští kaplani ). Sám nevím, jak bych se zachoval.
Varujme se laciného moralismu, souzení ( či naopak oslavování ) jiných lidí z dob v nichž nežijeme. Každý vydá počet sám za sebe, jak žije tady a teď. M. Pinkas
Petr Kartouz
Pane Mirku, ano, souhlasím, varujme se falešného moralizování. Můj tatínek pracoval jako mladistvý v odboji právě ve výše diskutované skupině. Nebyl křesťanem, ale nehledal svůj prospěch. Myslíte, že bylo chybou křesťanů, sloužících v armádě, odejít například v roce 1940 do Francie, a poté do Anglie a bojovat proti Hitlerovi? Domýšleli své činy apod.? Byl to hřích? Osobně mám jako křesťan dvojí občanství a je samozřejmě vždy nutné zvažovat, jak a kdy se zachovat. Ale nemyslím, že by měl křesťan ustupovat zlu v obavě, že se mu to zlo pomstí.
pavel v
Pane Mirku,
Mašíni nebojovali za národ a stát. Bojovali proti komunistickému zlu. Boj proti zlu ve svém dúsledku pomáhá trpícím. Mašíni svým odbojem zdánlivě ničeho nedosáhli. Dosáhli. Jejich svědectví odhalilo zrůdnost stalinismu v době, kdy v USA měl Stalin stále ještě hodně sympatizantů. Život Mašínů se stal uskutečněním pravdy.
Mašíni projevili odpovědnost za stav společnosti. Většina lidí, včetně křesťanů, si tuto odpovědnost neuvědomuje. To neznamená, že ji nemá. Účastník silničního provozu je povinen poskytnout pomoc obětem dopravní nehody. Nic mu nepomůže výmluva, že neznal zákon, který to přikazuje. Stejně tak my se u posledního soudu budeme odpovídat z lhostejnosti vůči zlu. Zlo vždy přináší někomu utrpení. Kdo je jakoby nevidí, je člověkem, který nepomohl Ježíši v jeho utrpení.
Realtoltek
Určitě se na to podívám mám rad dobré filmy nezávisle na tom o kom jsou.
P. Ašer
Přemítám nad tím, co nám vlastně chce autor svým článkem sdělit. Že by i křesťané někdy mohli ve jménu jakési iluzorní svobody vraždit tak, jak to dělali Mašínové?
Autor napsal:
„Vím, že se vede diskuse, zda Mašínové byli, nebo nebyli hrdinové, jenže kdyby neexistovali lidé jako oni, jejich otec a mnozí další, komunismus nebo jiná forma totality by zde byla dodnes.“
Náhradou komunismu demokracií nelze odstranit totalitu hříchu, která přetrvává neporušeně v jakémkoli politickém režimu. Tato totalita existovala právě tak za „masarykovské republiky s jejím směřováním na Západ“, jako za socialistické republiky s jejím směřováním na Východ, stejně jako existuje v dnešní havlistické republice s jejím opětovným otočením na Západ.
„Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.“ (J 8:32)
„Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.“ (Ř 7:20)
Autor napsal:
„Jiná cesta nebyla, anebo byla, a to držet v zájmu zachování života a svobody hubu a krok.“
Pro křesťany existuje za každého režimu jiná cesta – je jí svoboda v Kristu:
„Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda.“ (2 K 3:17)
A tuto svobodu nemůže zrušit ani pobyt ve vězení ani ji nemůže přinést žádný byť sebedemokratičtější režim.
Autor napsal:
„Násilí v sobě pochopitelně nese bolest a někdy i smrt nevinných. Jenže je třeba se ptát, kdo ono násilí vyvolal, kdo ho způsobil. V případě bratrů Mašínů to byli komunisté.“
„Slyšeli jste, že bylo řečeno starým: ‚Nezavraždíš.‘ Kdo by zavraždil, propadne soudu. Já vám však pravím, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, propadne soudu. Kdo by řekl svému bratru: ‚Raka‘, propadne veleradě. Kdo by řekl: ‚Blázne‘, propadne gehenně ohně. (Mt 5:21-22)
„Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá život věčný, který by v něm zůstával.“ (1 J 3:15)
Už hněv a nenávist vůči nějakému člověku vylučuje člověka z Božího království, natož pak vražda. Je přitom lhostejné, jaké má zdůvodnění.
Autor napsal:
„Stále dokola mi při něm naskakuje do mysli otázka, co svým synům odkážu já? A dovolím si otázku zevšeobecnit – co odkážete vy? Majetek? Nebo něco důležitějšího? A co je to „nejdůležitější“?“
Křesťanovi snad nestačí odkázat svým potomkům to dobré poselství (evangelium) o svobodě v Kristu? Proč by měl křesťan toužit po nějaké světské svobodě, která stejně vesměs slouží jen jako plášť špatnosti (1 Pt 2:16).
Mašínův odkaz:
„Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí.“
Co má tento odkaz politického bojovníka společného s chováním následovníků Ježíšových, kteří nebojují proti krvi a masu (Ef 6:12) výbuchy, sabotážemi apod., nýbrž bojují duchovními zbraněmi (2 K 10:4; Ef 6:13-17) proti duchovním nepřátelům? A nebojují za tento svět („vlast a národ“), nýbrž vyhlížejí lepší vlast – vlast nebeskou (Žd 11:14-16). Křesťané jsou tedy nebeští patrioti (Fp 3:20; Žd 11:14), nikoli světští. Porobu pak vidí v otroctví hříchu (J 8:34), z něhož je může osvobodit jedině Ježíš (J 8:32.36), nikoli Mašínové či jiní lidé. Mašínova „svatá věc“ má tak se svatou věcí Ježíšových následovníků pramálo společného.
Autor napsal:
„Pro mě osobně je příběh rodiny Mašínů velmi inspirativní, a to nejen kvůli příběhu samotnému, ale kvůli konkrétním lidem, kteří dokázali potlačit strach a šli do konfrontace se zlem o kterém věděli, že má sílu je zničit.“
Není mi jasné, v čem může být příběh Mašínů inspirativní pro křesťany. Mašínové nešli ke kořenu zla, k hříchu. Zůstali jen na povrchu a navíc proti svým lidským nepřátelům bojovali ďáblovými prostředky (násilím a vraždami). Nechápu, jak někdo, kdo se považuje za křesťana, může heroizovat vrahy. Kristovu následovníkovi by mělo být úplně jedno, ve jménu čeho se vraždí, zda ve jménu bolševismu či ve jménu demokracie či něčeho jiného. Pro Ježíšova následovníka je jakékoli vraždění neospravedlnitelné, poněvadž ví, že vrahem od počátku je ďábel (J 8:44) a ti, kdo vraždí, jsou vždy dětmi ďáblovými, ne Božími (1 J 3:10), a že žádný vrah nemá život věčný (1 J 3:15).
Jiří Kouba
Pár poznámek: esenbáci ve valné většině nepracovali přímo pro režim, ale řešili běžné kriminální delikty a dopravu. Dvě z obětí Mašínů byli v církvi (evangelík a katolík), i když se to zdá bizarní, i Jednota českobratrská, předchůdce CB, měla ve svých řadách komunisty v 50. letech. Byli to idealisté, kteří se setkávali (si filtrovali?) jen s pozitivními informacemi a sliby.
Skutky Mašínů režim nijak neoslabovaly.
Přirovnání SNB=Gestapo je hrubě zkreslující, protože SNB byla zastřešující organizace, v níž určitá část byla státobezpečnostní, jiné části se zabývaly kriminalitou obecnou, dopravou, službou v okrscích. Gestapo bylo jen Stb, kriminálku řešilo Kripo. Což jsem taky dlouho nevěděl. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na vojně legitimoval kontráše! Předpis tak velel, tak jsem to udělal. A „orgán“vytáhl legitku SNB, arciže s číslem správy a útvaru VKR. Až po revoluci jsem se dozvěděl, že Státní bezpečnost byly určité správy SNB, to prostě zastřešovalo vše – krom vojenské rozvědky.
pavel v
Mašínové šli ke kořenům zla, k hříchu. Vzepřeli s k nevětšímu hříchu člověka, ke lhostejnosti vůči Ježíšovu utrpení. V kázání o posledním soudu Ježíš říká:
„‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘“ Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.
Utrpení nevinného člověka je tedy utrpením samotného Ježíše. Mašínové viděli, kolik utrpení komunisté působí. Viděli také, že většina lidí se tváří, jako by žádné utrpení neexistovalo, a tím legitimizovali komunistické zločiny. Tím, že se komunistům postavili, stejně jako se jejich otec postavil nacistům, ukázali všem, že komunistický režim je zrůdný. Podobně i Ježíš svým odbojem ukázal, že judejská věrchuška jsou zločinci, kteří se nezastaví ani před (justiční) vraždou.
Existují v životě situace, kdy člověk musí strpět bezpráví a nic nepodnikat. Například, když je s dalšími zavřený v kleci se šelmou, která spí. Kdyby ji rozdráždil, šelma by ve své zuřivosti zabila více lidí, než jindy. Když tedy někdo tiše trpí bezpráví, neznamená to nutně, že je mu to bezpráví (a utrpení) lhostejné.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Bude-li náš stát napaden, co má udělat náš voják? Má se zachovat jako pacifista? Má zahodit zbraň a nechat útočníka, aby znásinil jeho dceru a manželku? Je správné, aby voják útočníka zabil? Jestli ano, pak bylo správné, že bratři Mašínové zabili ty, kdo stáli proti nim se zbraní v ruce jako Stalinovi spojenci“
Co má udělat voják na obranu statků tohoto světa, je jedna věc, co má udělat křesťan, je věc zcela jiná. Křesťan se totiž dle Ježíše nemá starat o statky tohoto světa (Mt 6:25.28.31, jako to činí pohané (Mt 6:32), nýbrž o Boží království a jeho spravedlnost (Mt 6:33). Takže za ochranu statků tohoto světa nebude ani bojovat. Mašínové se však starali jako pohané o světské statky. Jak by tedy mohli být příkladem pro křesťany? Křesťan nemůže se zbraní v ruce bojovat ani za Boží království (Mt 26:52; J 18:36). Jak by tedy mohl bojovat se zbraní v ruce za něco tak pomíjivého, jako je tento svět (rodina, národ, stát atd.).
Napsal jste:
„Byla Gottwaldova vláda vládou legitimní? Nebyla, protože se dopouštěla justičních vražd, aby zastrašila opozici. Vláda, která vědomě vraždí nevinné, legitimní vládou není.“
A to jste vyčetl kde? V Novém zákoně sotva. Byl to totiž apoštol Pavel, který právě v době Neronovy krutovlády napsal, že není vládní moci, leč od Boha (Ř 13:1-2).
A císař Nero rozhodně nebyl žádným břídilem, co se týče vědomého vraždění nevinných:
„Ale ani lidskou pomocí ani štědrými císařovými dary, ani usmiřováním bohů se nedala zahladit zlá pověst, že požár byl založen na rozkaz. Aby tedy potlačil tu pověst, nastrčil Nero jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jež lid pro neřestný život nenáviděl a nazýval Chrestiani. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven. Tato zhoubná pověra byla sice prozatím utlumena, ale znovu propukla nejen v Judeji, kolébce toho zla, nýbrž i v Římě, kde se všechny ohavnosti nebo hanebnosti soustřeďují a nalézají hojně ctitelů. Byli tedy pochytáni nejdříve ti, kteří se přiznávali, později však na jejich udání bylo jich převeliké množství usvědčeno, ne tak ze zločinu žhářství, jako spíše z nenávisti k lidskému pokolení. A ještě když umírali, tropili si z nich posměch tak, že jsouce pokrytí kožemi divokých zvířat, byli rváni od psů a tak hynuli, nebo byli přibiti na kříže nebo určení plamenům, a když se setmělo páleni k nočnímu osvětlení. Nero propůjčil k tomuto divadlu své sady a pořádal hry v cirku, při nichž se v obleku vozataje míchal mezi lid nebo stál na voze. Proto třebaže šlo o viníky, zasluhující nejhorších trestů, vzmáhala se útrpnost s nimi, protože byli utraceni ne ve veřejném zájmu, nýbrž pro ukrutnost jediného člověka.“ (Tacitus: Letopisy XV,44, Praha 1975, s. 434-435)
Byl-li tedy Nero vladařem ustanoveným od Boha, pak jim byl nepochybně i Gottwald a všemožní další tyrani v dějinách.
P. Ašer
Ad Mirek P.
Napsal jste:
„Nejsem pacifista, dokáži připustit zabití v boji muže proti muži.“
Ale pacifistou byste měl být, jste-li křesťan. Neřekl snad Ježíš následující slova?
„Blahoslavení mírotvůrci (οἱ εἰρηνοποιοί), neboť oni syny Boha nazváni budou.“ (Mt 5:9)
Vulgata pak tento verš překládá takto:
„BEATI PACIFICI quoniam filii Dei vocabuntur…”
P. Ašer
Ad Petr Kartouz
Napsal jste:
„Osobně mám jako křesťan dvojí občanství a je samozřejmě vždy nutné zvažovat, jak a kdy se zachovat.“
Myslím si, že pro křesťana je to dost jednoznačné. Přednost před světským občanstvím má mít občanství nebeské (Fp 3:20). Křesťan je totiž předně uranopolitou a až pak kosmopolitou. Pokud se dostanou tato dvě občanství do kolize, je zřejmé, které občanství by měl křesťan upřednostnit:
„Petr a apoštolové odpověděli: „Je třeba poslouchat více Boha než lidi.“ (Sk 5:29)
Apoštol Pavel se sice dvakrát odvolával na své římské občanství (Sk 16:37-38, Sk 22:25-27.29; Sk 23:37), ale tak nečinil proto, aby získal nějaké výhody pro sebe, ale proto, aby nebylo pošpiněno evangelium a proto, aby ho mohl nakonec kázat i v samotném Římě.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Život Mašínů se stal uskutečněním pravdy.“
Uskutečněním pravdy? Spíše popřením pravdy, že není vládní moci, leč od Boha (Ř 13:1). A oni se v rozporu s pravdami evangelia proti vládní moci vzpírali (Ř 13:2), což musí být pro každého křesťana nepřijatelné.
Napsal jste:
„Mašíni projevili odpovědnost za stav společnosti. Většina lidí, včetně křesťanů, si tuto odpovědnost neuvědomuje. To neznamená, že ji nemá.“
Křesťané nemají odpovědnost za stav bezbožné společnosti, vyjma toho, že jí mají kázat záchranu v Božím království (Sk 2:40; Kol 1:13) a že se mají modlit za v moci postavené (1 Tm 2:1-2). Rozhodně se nemohou podílet na revolucích, vraždách atd. a snažit se realizovat nějaké komunistické, demokratické či jiné světské utopie.
Napsal jste:
„Stejně tak my se u posledního soudu budeme odpovídat z lhostejnosti vůči zlu. Zlo vždy přináší někomu utrpení. Kdo je jakoby nevidí, je člověkem, který nepomohl Ježíši v jeho utrpení.“
Křesťané ke zlu lhostejní být nemají, nemají mu však odpírat (Mt 5:39). Nemají odplácet zlem za zlo (Ř 12:17), nýbrž mají přemáhat zlo dobrem (Ř 12:21). To Mašínové rozhodně nedělali. Proto pro křesťany nemohou být příkladem, leda tak odstrašujícím.
pavel v
to Jiří Kouba
Když Mašíni prchali přes Německou „demokratickou“ republiku, bylo na jejich zatčení mobilizováno dvacet tisíc policistů. Těžko uvěřit, že to byli policisté jen z tajné bezpečnosti. Byli to běžní, řadoví policisté. Stejně tak se i čeští esenbáci podléhali komunistickému ministru vnitra a byli povinni plnit jeho rozkazy. To znamená také zatknout politického vězně (mezi kriminálníkem a poklitickým nebyl činěn rozdíl). Z tohoto důvodu čestný člověk musel kvůli svému svědomí z SNB odejít.
Je pravdou, že doma odboj Mašínů komunistický režim opříliš neoslabil – komunisté informace o něm drželi pod pokličkou. Oslabil však komunisty v západních zemích – řada z nich hloupě věřila, že Sovětský svaz spasí svět. Mašíni byli důkazem, že mezi komunisty a nacisty není z hlediska represí rozdílu.
Petr Kartouz
Pane Ašere, Vy jste svědek Jehovův?
Lída A. R.
Pan Ašer:
Není zcela jasné, do jaké situace psal apoštol Pavel slova o podřizování se vládní moci. Nicméně v době, kdy byl psán list Římanům, se císař Nero ještě neprojevoval nepřátelsky.
Křesťané byli chápáni v tehdejší společnosti jako podvratný živel z pohledu našeho století také kvůli banalitám jako je např. společné sezení mužů a žen u “stolu Páně”. Nejen proto byli křesťané chápáni jako ti, kteří narušují a podvracejí tehdejší společenské řády a tak chtějí zároveň podvrátit impérium. Vždy je třeba posuzovat dřívější století dle toho, jak věci vnímali oni, ne my. Lze se z toho však poučit. Pro antické občany byli křesťané ateisté, protože nevyznávali mnohobožství. Pro antické shromáždění bylo skandální, kdyby promluvila žena na veřejnosti a tak je Pavel nabádá, aby mlčely – myslí se velmi pravděpodobně na veřejnosti, nikoliv v církvi. Pojem církev se užíval původně pro veřejná politická shromáždění.
Zde se apoštol Pavel mohl obávat obrácení veřejnosti proti křesťanům, protože už toto obrácení zažil v dřívějších letech proti židům.
Zajímalo by mne upřímně, jaký máte názor na vojenské kaplany, kteří jdou s vojáky do misí a té zbrani se vždy nevyhnou.
Dále, jestli byste v ČR rozpustil armádu a cizí okupace by Vám nevadila.
S pozdravem Rohalová
Lída A.R.
Pan Kartouz:
Pan Ašer již dříve avizoval, že svou církevní příslušnost neřekne, ale myslím si totéž. V jedné odpovědi se vyhnul odpovědi, zda je Ježíš Bůh. Samozřejmě se mohu mýlit, ale pan Ašer to může uvést na pravou míru. Pan Ašer má pravdu v tom, že znát církevní příslušnost není podstatné, souhlasím. Na druhé straně se nemůže divit, pokud po této příslušnosti budou čtenáři pátrat a spekulovat. Pro mě znát příslušnost pana Ašera není podstatné, zde může každý vystupovat i anonymně či pod jiným jménem. Pacifisté se nacházejí v každém vyznání, u SJ to však může být typický poznávací znak.
Jinak si nemyslím, že by pánové pan Drápal a pan Novák byli závislí na našem panu prezidentovi, aby mohli psát duchovní komentáře. Zpozorovala jsem u nich samostatné myšlení, se kterým se nebojí jít s kůží na trh. Třeba i pro Vás, vždyť do koho byste pak rýpal -:)?
S pozdravem Rohalová
P. Ašer
Ad Petr Kartouz
Ne, nejsem svědek Jehovův a nikdy jsem nebyl. Z čeho tak usuzujete, že bych jím měl být?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Mašínové šli ke kořenům zla, k hříchu. Vzepřeli s k nevětšímu hříchu člověka, ke lhostejnosti vůči Ježíšovu utrpení.“
To myslíte opravdu vážně? Mašínové bojovali proti hříchu jedním z největších hříchů – vraždami? Jejich teror si dovolujete srovnávat s Ježíšovým bojem proti hříchu (J 8:32.36), s jeho mařením skutků ďáblových?
„Kdo činí hřích, je z ďábla, neboť ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky ďáblovy.“ (1 J 3:8)
Jakpak vlastně Mašínové mařili skutky ďáblovy? Tím, že vraždili, tedy tím, že konali právě ty skutky ďáblovy, neboť ďábel byl vrahem od počátku (J 8:44)? Bojovali tak proti ďáblovi tím, že konali jeho skutky, že byli jeho dětmi (1 J 3:10)? Vaše pervertování evangelia je vskutku nestoudné.
Napsal jste:
„Utrpení nevinného člověka je tedy utrpením samotného Ježíše. Mašínové viděli, kolik utrpení komunisté působí. Viděli také, že většina lidí se tváří, jako by žádné utrpení neexistovalo, a tím legitimizovali komunistické zločiny. Tím, že se komunistům postavili, stejně jako se jejich otec postavil nacistům, ukázali všem, že komunistický režim je zrůdný.“
A čím svými teroristickými činy pomohli Mašínové těm nejmenším (Mt 25:40)? Tím, že jim zavraždili jejich příbuzné? Pomohli jen sami sobě. Že je komunistický režim zrůdný, věděli ti, kdo byli schopni vidět, i bez Mašínů. A těm, kteří zrůdnost komunismu neviděli, krvavé skutky Mašínů oči rozhodně neotevřely. Jen je utvrdily v jejich zaslepenosti a potvrdily jim Stalinovu tezi o zostřování třídního boje.
Napsal jste:
„Podobně i Ježíš svým odbojem ukázal, že judejská věrchuška jsou zločinci, kteří se nezastaví ani před (justiční) vraždou.“
Jakým odbojem? Ježíš snad někoho zavraždil nebo kázal občanskou neposlušnost? Ne, naopak říkal lidem, že zákoníky a farizeje mají ve všem poslouchat, pouze nemají jednat tak pokrytecky jako oni (Mt 23:2-2). Ježíš neusiloval zavraždit členy sanhedrinu ani římské vojáky ani kolaboranty s Římany. Vaše srovnávání činnosti Mašínů s činností Ježíše je proto naprosto blasfemické a absurdní.
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Není zcela jasné, do jaké situace psal apoštol Pavel slova o podřizování se vládní moci. Nicméně v době, kdy byl psán list Římanům, se císař Nero ještě neprojevoval nepřátelsky.“
Není známo, kdy přesně ap. Pavel svůj list Římanům napsal. Ale i kdyby ho napsal až poté, kdy vešly ve známost Neronovy ukrutnosti, těžko by své tvrzení v Ř 13:1-2 formuloval jinak. Epištola Petrova byla zajisté napsána podstatně později než list Římanům, přesto i poté, co už Neronovy zločiny byly známy, obsahuje shodné myšlenky jako Ř 13:1-2:
„Kvůli Pánu se podřiďte každému lidskému zřízení: ať králi jako svrchovanému vládci,
ať místodržícím jako těm, kteří jsou od něho posíláni k tomu, aby trestali zločince a uznávali ty, kdo jednají dobře;
neboť taková je vůle Boží, abyste dobrým jednáním umlčovali neznalost nerozumných lidí;
jako svobodní, a ne jako ti, kteří mají svobodu za plášť špatnosti, nýbrž jako otroci Boží.
Všechny ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.“ (1 Pt 2:13-17)
Takže je to projev téhož Ducha Božího, který křesťany nabádá k poslušnosti všem vládcům.
Napsala jste:
„Zajímalo by mne upřímně, jaký máte názor na vojenské kaplany, kteří jdou s vojáky do misí a té zbrani se vždy nevyhnou. Dále, jestli byste v ČR rozpustil armádu a cizí okupace by Vám nevadila.“
Vojenské kaplany považuji za perzifláž evangelia, stejně jako žehnání zbraním. Jaký je rozdíl mezi žehnáním zbraním a žehnání těm, kdo jimi vraždí?
Ohledně armády je mi to v podstatě jedno. Nezaplétám se do záležitostí tohoto světa (2 Tm 2:4), zajímá mě věčné Boží království, ne nějaké efemérní státy a jejich soustavné hašteření. Cizí okupace by mi nevadila stejně, jako Ježíši nevadila okupace římská. To, s čím jediným musí křesťan bojovat, je okupace lidských myslí ďáblem.
Daniel Macek
Zpět k ústřední myšlence Davida Nováka.
Já na tom filmu byl také a musím přiznat, že při poslední scéně a závěrečných titulcích slzička také ukápla. Film byl dle mého soudu skvěle natočen, strhující scény probití se bratří na západ byly střídány melancholickými bolestivými scénami zejména s jejich matkou.
Nicméně z kina jsem se vrátil domů a ta věčná otázka zůstala: Zachovali se správně? A musím říct, že ani působivý film mě nepřesvědčil zaujmout názor, který zde prezentuje David Novák.
Nejsem pacifista, rozhodně jsem antikomunista, a přesto jsem rád, že jak Václav Havel, tak nyní Petr Pavel státní vyznamenání bratrům Mašínům neudělili. Zároveň se však vždy ohradím, pokud někdo v pracovním kolektivu Mašíny označí za „sprosté vrahouny“. Tak jednoduché to není.
Prostě si jen myslím, že hodnocení jejich činů bude těžko jednoznačné. Osobně chci poctivě rozlišovat rovinu řekněme „osobní odvahy a vlastenectví“, kde bezpochyby mají můj obdiv. Ale s rovinou „morální správnosti“ už problém mám.
Naprosto nemohu souhlasit se zjednodušujícím pohledem, prezentovaným i Davidem Novákem, že oběti Mašínů (a teď myslím ty na československém území) byly reprezentanty zrůdného komunistického režimu. Jakým představitelem gottwaldovského režimu byl účetní firmy Kovolis Hedvikov Josef Rošický, zabitý při přepadení vozu s výplatami určenými pro zaměstnance? Jak morálně OK je podříznutí omámeného a svázaného řadového příslušníka SNB na služebně v Čelákovicích (obdobně zastřelení příslušníka SNB na služebně v Chlumci nad Cidlinou)?
Pokud půjdeme cestou argumentace ztotožnění obětí s komunistickým režimem, pak tedy reprezentanty režimu mohl být i každý učitel nebo úředník. Bagatelizovat oběti na nevinných životech (ať už je myšlenka vraha původně sebeušlechtilejší) prostě nechci.
Pro mě i Davida Nováka byl tedy film zřejmě obdobně dojemným, v hodnocení činů a odkazu se ale neshodneme.
pavel v
Pacifismus je odporná ideologie. Jaké ovoce může tato ideologie nést, je neznačeno v povídce Jacka Londona Bůh jeho otců:
Na břehu Yukonu se utábořili dva bílí zlatokopové a indiánská žena s dítětem. V dohledu jejich tábora byla indiánská vesnice. Její náčelník, Rudý Baptiste zlatokopy navštívil a žádal je, aby odešli. Vysvětlil jim proč. Nevěřil jim – neměl rád jejich Boha, o němž si myslel, že je zlý. Rudý Baptiste byl synem Angličana a dcery indiánského náčelníka. V mládí se zamiloval do bílé dívky a ona ho také milovala. Její bohatý otec lásce nepřál. Když přišli za knězem, aby je oddal, odmítl, protože byl naveden jejím otcem. Uprchli a vzali se v jiné pevnosti. Dívka mu porodila děvčátko a umřela. Stal se stopařem a lovcem Společnosti Hudsonova zálivu. Dcera vyrostla a stala se z ní krásná žena. Dostal na ni zálusk hlavní faktor. Poslal Rudého Baptiste na výpravu, jeho dceru znásilnil a ona zemřela. Když se Baptiste vrátil a dověděl se pravdu, šel si to s ním vyřídit. Faktor uprchl ke knězi, který mu zastoupil cestu přemlouval ho, aby zločinného faktora netrestal. Nepochodil. Baptiste hluboce zanevřel na církev, odešel mezi indiány a stal se náčelníkem kmene. Jeho lidé mu byli oddáni.
Do tábora zlatokopů připlul po řece bílý misionář s dvěma indiánskými novokřtěnci. Zlatokopové ho přemlouvali, aby ihned odplul a zachránil si život. Zahrál si na hrdinu a odmítl. Rudý Baptiste toho misionáře znal a žádal bělochy, aby ho vydali. Řekli, že by to byla zrada a že budou bojovat. V noci je indiáni přepadli a pobili. Ráno zůstal naživu jen těžce zraněný zlatokop a zbabělý misionář ukrývající se ve stanu. Rudý Baptiste je žádal, aby se zřekli Boha. Misionář, šílený strachem o život, to hned učinil. Rudý Baptiste nařídil, aby mu dali jídlo, kanoi a nechali ho odplout. Nyní se Rudý Baptiste zeptal zlatokopa: „Máš boha“. Zlatokop řekl: „Ano, Boha svých otců.“ Jeden z indiánů mu poté proklál hruď oštěpem.
Povídka názorně odhaluje faleš salonních křesťanů. Jsou ochotni odpustit zločinci křivdu spáchanou na jiném člověku a jsou slepí k utrpení, které zločinec způsobil.
pavel v
to Lída A. R.
Také si myslím, že není podstatné, jakého je Ašer vyznání. Podstané je, zda pacifismus odpovídá křesťanské nauce. Tuto otázku nelze odpovědět pomocí citátů z Písma. Také si myslím, že každý Ježíšův výrok byl řečen v určitém kontextu a že ho z něj nelze vyjmout. Například když Ježíš při svém zatýkání řekl Petrovi, aby vrátil meč do pochvy, udělal to pravděpodobně proto, že chrámová stráž byla v přesile a Petr by zbytečně přišel o život. Ježíš s ním měl jiný plán a proto nechtěl, aby „sešel mečem“.
pavel v
To Daniel Macek
Když američtí vojáci osvobozovali koncentrační tábory, ptali se blízko bydlících německých civilistů: „Jak jste mohli dopustit taková zvěrstva?“ Oni odpovídali: „My jsme za nic nemohli. Za všechno mohl Hitler a jeho soldateska. My jsme museli plnit rozkazy, jinak bychom sami šli ke zdi.“ Měli pravdu? Touto otázkou se zabýval filozof Karl Jaspers ve své knize Otázka viny. Dospěl k závěru, že spoluvinu na masovém vraždění měli Němci, kteří Hitlera volili, ale také všichni, kdo proti jeho zvolní nic neudělali. U nás to bylo po druhé světové válce podobné. Všichni věděli, jakých zrůdností se dopouštěli bolševici v Sovětském svazu, přesto komunisté získali v demokratických volbách roku 1946 téměř 38% hlasů a vyhráli je. Komunisté pomalu stupňovali represe a po roce 1948 už začaly perzekuce nevinných lidí, aniž by to skrývali. Většina občanů proti jejich utrpení neudělala nic – tvářili se, že o tom neví. Ti všichni nesli svůj podíl viny na zločinech komunistické vlády.
Tím více nesli svůj podíl lidé, kterým komunisté svěřili zbraň. To byli oba esenbáci i pokladník Rošický, které Mašínové zabili. Tito lidé byli součástí struktur, které komunisté používali k vraždění lidí, kteří byli Mašínům blízcí. Co by se stalo, kdyby jim Mašínové darovali život? Zahynuli by, obrazně, jejich rukama stejně jako jejich kamarádi Zbyněk Janata a Václav Švéda.
Lída A. R.
To pan Ašer:
Děkuji za odpověď, toto mi stačí.
Jako problematické nevidím výzvy apoštolů nebo v případě Petrova listu spíše pseudoapoštola k poslušnosti vrchnostem. Za mnohem problematičtější vnímám jejich pozdější výklady, z nichž potom vyplývá praxe.
List Římanům byl psán kolem roku 58, možná i dřív. Panuje v tom víceméně shoda. Před Neronem křesťané zažívali různé ústrky zejména ze strany úřadů, ale nejednalo se o masivní pronásledování. Být křesťanem bylo ale v tehdejší společnosti nevýhodné. Shoda již nepanuje v dataci Petrova listu, dle jedněch napsal pisatel list v době před rokem 64, dle jiných až v době okolo roku 100.
Výzvy k poslušnosti vládě mne nezneklidňují, jsou legitimní. Avšak dávám si pozor na výklad toho, co to znamená. A v původním jazyce dle biblistů je zřejmé, že pisatel nemyslí poslušnost jakékoli vládě, ale té, která je sama pod Boží vládou.
Vojenští kaplani:
https://temata.rozhlas.cz/zehnaji-vojensti-kaplani-zbranim-8011641
S pozdravem Rohalová
Lída A. R.
To Daniel Macek
Šla jsem se podívat, co je tu nového. Teprve zde jsem zjistila, že existuje tento film. Do kina nechodím prakticky vůbec, tak to bylo pro mě překvapení. Film jsem neviděla, zatím jsem se nad tím nestihla dojmout (bez ironie), proto se k němu nebudu vyjadřovat. Možná začnu chodit do kina…
Děkuji za Váš komentář, přijde mi jako něco reálného ze života. Tento komentář ukazuje, jak složité mohou být některé okolnosti a nástin, jak na ně reagovat.
Jinak já osobně tentokrát na komentář pana Nováka nemám potřebu reagovat. Přijde mi dobrý zase z jeho pohledu… Diskuse mezi Vámi může být přínosná. Osobně nemám problém s neudělením ocenění bratřím Mašínům, ale ráda se začtu a zahledím do jejich příběhu. Pokud jde o kontroverze, nepřináší to obvykle nic dobrého.
S pozdravem Rohalová
Lída A. R.
To pan Pavel:
Pacifismus je reakcí na krutost válek. Pro tento postoj mám pochopení, ale pacifismus nevyznávám, protože mi přijde v životní realitě nereálný.
Vím, že bojují i ženy, ale použiji výraz pro muže. Pokud bych byla muž a blížila se okupace, nepřišlo by mi v pohodě sedět doma na gauči, opakovat biblické verše a čekat, až mě někdo jiný, kdo nevyznává křesťanství ani pacifismus, vysvobodí. Po vysvobození si potom užívat svobody a nadávat na ty, kteří si „ušpinili“ ruce krví v zákopu.
Shodou okolností jsem teď viděla film o okupaci. Byl s nádechem komunistické propagandy. Pokud si to odmyslíme, jeho myšlenka byla silná – svoboda není zadarmo a na gauči se neodsedí.
Bylo by fajn mít mír vždycky a všude, a fakt proti pacifistům nic nemám. Respektuji jejich rozhodnutí. Vadí mi ale, pokud tito nutí každého do stejného postoje jako mají oni a pokud ho nemají, tak ho dehonestují. Tato skupina lidí mne neoslovila, jinak dodávám a zdůrazňuji, že ne všichni pacifisté jsou stejní.
S pozdravem Rohalová
pavel v
Pacifista je člověk opírající se o doslovný výklad Písma. Ať už o slova apoštola Petra: „Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení…“ nebo apoštola Pavla: “ „Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha.“ Mnozí pacifisté si dokonce myslí, že i masoví vrazi jako Stalin, Hitler či Mao Ce-tung byli ustanoveni Bohem.
Jestliže je pacifista přesvědčen, že má poslechnout i takové kreatury, nabízí se otázka, zda má poslechnout, když po něm zlý vládce chce, aby veřejně schvaloval jeho zlo. Kdyby to odmítl, provinil by se vůči Bohu, který vyžaduje absolutní podřízenost vůči světským autoritám? Není zlo, které vládce páchá, Božím záměrem?
Představte si vládce z Boží vůle. Nějaký jeho občan vyvolá vzpouru, vládce odstraní a prohlásí se vládcem místo toho původního. Je ten druhý, který se odmítl podřídit autoritě od Boha, také vládcem z Boží vůle? Je možné stát se vládcem z Boží vůle tím, že Boží vůli ignoruji?
Konečný Fr.
Armáda by se rušit neměla, ale měla by se reorganizovat. Předně vystoupit z NATO, armádu něco jako Švýcarsko, povinně 6 měsíců, kdo by nechtěl tak by šel utírat zadky do důchoďáku. Armáda by měla být lidová, na rozdíl od současné, která zbídačuje obyvatelstvo nesmyslnými nákupy předraženého šrotu a vysokým počtem generálů. Zrovna nyní by mohli záklaďáci pomáhat při kalamitě hasičům. Sousedovi uřízli nohu a asi přijde i o druhou, záchranka si s ním neporadila a museli asistovat hasiči. Tady by se hodili ti záklaďáci a takových situací by se našlo spoustu. Pomáhat lidem a ne lidi zbídačovat. Ty miliardy které shrábnou zbojaři v USA nebo jinde by se mohly dát do zdravotnictví nebo školství.
Vojenští kaplani dnes by měli odmítnout sloužit režimu, který podporuje vraždění lidí.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pacifismus je odporná ideologie.“
V tom Vašem plivání na pacifismus se shodujete s Adolfem Hitlerem, který měl na pacifismus stejný názor jako Vy:
„Člověk, který říká: odmítám obranu svého osobního života, ten odmítl právo na svou existenci. Být pacifistou je bezcharakternost. Pro sebe sama totiž využívá pomoc ostatních, sám však nechce sebezáchovu vykonávat. U národa je tomu stejně. Národ, který není připraven bránit se, je bezcharakterní.“
(Řeč na shromáždění NSDAP: Židovský ráj nebo německý národní stát, Mnichov 27. 04. 1923)
Naopak pliváním na pacifismus plivete na podstatnou část učení Ježíše a apoštolů:
„Blahoslavení mírotvůrci (Vulgata: BEATI PACIFICI), neboť oni syny Boha nazváni budou.“ (Mt 5:9)
„Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte mír se všemi lidmi.“ (Ř 12:18)
Vulgata: „Si fieri potest quod ex vobis est CUM OMNIBUS HOMINIBUS PACEM HABENTES.”
Takže se ohledně pacifismu shodujete s Hitlerem, ale odporujete samotnému Ježíši a jeho apoštolům. Ale to u Vás při Vašem tělesném smýšlení a opovrhování Písmem až tak nepřekvapuje.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Podstané je, zda pacifismus odpovídá křesťanské nauce. Tuto otázku nelze odpovědět pomocí citátů z Písma.“
Aha. A na co pak to Písmo vlastně máme, když nelze pomocí něj zodpovědět tak zásadní otázky?
Vy byste chtěl mít evidentně křesťanství bez bible, kterou tak soustavně flagrantně ignorujete. To však nejde. Ježíš se přece vyjádřil jasně:
„Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?“ (L 6:46)
Stejně jasně se vyjádřil pisatel Janovy epištoly:
„Kdo říká: ‚Poznal jsem ho‘, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není. Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně láska Boží stala dokonalou. Podle toho poznáváme, že jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on.“ (1 J 2:4-6)
Je tedy na Vás, abyste dokázal, že Ježíš svá slova nemyslel vážně, že se jimi odmítáte řídit a svádíte k podobnému postoji i ostatní čtenáře tohoto webu.
Že jedině pacifismus, nikoli militarismus, odpovídá křesťanské nauce, je zřejmé i z toho, že následovníci Ježíšovi nemají za zlé odplácet zlým, nýbrž dobrým:
Ježíš: „Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.“ (L 6:28)
Pavel: „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci.“ (Ř 12:17)
„Hleďte, aby nikdo neodplácel nikomu zlým za zlé, ale vždy usilujte o dobro k sobě navzájem i vůči všem.“ (1 Te 5:15)
„Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Ř 12:21)
Petr: „Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnejte; vždyť k tomu jste byli povoláni, abyste jako dědictví obdrželi požehnání.“ (1 Pt 3:9)
Budete mi navzdory těmto jasným slovům Písma v duchu Vaší světské militaristické ideologie tvrdit, že tím prokazovaným dobrem těm, kdo nám škodí a pronásledují nás, je jejich podřezání či zastřelení, jak předvedli ti Vámi velebení Mašínové?
Dle Nového zákona není možné přemáhat zlo jiným zlem, ale dobrem. Křesťan tedy nemůže nebýt pacifistou. Křesťanský militarista – to je contradictio in adiecto…
Nemůžete být křesťanem a přitom obhajovat zabíjení, stejně jako nemůžete být křesťankou a zároveň být pornoherečkou, jíž je jakási samozvaná pastorka, o níž se včera objevil následující článek:
https://www.super.cz/clanek/pribehy-duchovni-ktera-je-zaroven-porno-hvezdou-miluji-jezise-i-sex-rika-hvezda-filmu-pro-dospele-1500118#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=super.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Tato „pastorka“, která prý miluje Ježíše, patrně naprosto ignoruje Ježíšova slova o cizoložství, tak jako Vy ignorujete jeho slova o neodpírání zlému.
Napsal jste:
„Také si myslím, že každý Ježíšův výrok byl řečen v určitém kontextu a že ho z něj nelze vyjmout. Například když Ježíš při svém zatýkání řekl Petrovi, aby vrátil meč do pochvy, udělal to pravděpodobně proto, že chrámová stráž byla v přesile a Petr by zbytečně přišel o život. Ježíš s ním měl jiný plán a proto nechtěl, aby „sešel mečem“.“
Tím chcete tvrdit, že kdyby nebyli ozbrojenci vyslaní velekněžími a staršími v přesile, tak by Ježíš Petra v použití meče podpořil? Nebo, že by se dokonce sám zapojil do bitvy?
Tento Váš výklad ovšem není možný vzhledem k tomu, co řekl Ježíš Pilátovi:
„Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ (J 18:36)
Takže nešlo o žádnou Ježíšovu vojenskou kalkulaci, jaká je zmíněna třeba ve verších L 14:31-32, kterou se snažíte do výkladu dané pasáže vpašovat, nýbrž šlo o princip, že za Boží království se nedá bojovat tělesně – tj. železnými meči ap.
Ostatně pro Petra měl Ježíš opravdu jiný plán – a zase to byla násilná smrt (J 21:18-19)…
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Jako problematické nevidím výzvy apoštolů nebo v případě Petrova listu spíše pseudoapoštola k poslušnosti vrchnostem. Za mnohem problematičtější vnímám jejich pozdější výklady, z nichž potom vyplývá praxe.“
Jaké výklady a jakou praxi máte na mysli? Ty, které popírají, že shodná slova ap. Pavla a ap. Petra o poslušnosti vládě jsou pro křesťany provždy závazná?
Napsala jste:
„Výzvy k poslušnosti vládě mne nezneklidňují, jsou legitimní. Avšak dávám si pozor na výklad toho, co to znamená. A v původním jazyce dle biblistů je zřejmé, že pisatel nemyslí poslušnost jakékoli vládě, ale té, která je sama pod Boží vládou.“
Mohla byste být konkrétní, jak z řeckého textu vyplývá, že není míněna poslušnost jakékoli vládě?
A k těm vojenským kaplanům jen podotýkám, že jsem nepsal nic o tom, že tito kaplani žehnají zbraně, ale o tom, že poskytují „duchovní“ podporu těm, kdo těmito zbraněmi vraždí jiné lidi. Takže mezi tím nevidím zásadní rozdíl. Obojí je výsměchem evangeliu.
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Pokud bych byla muž a blížila se okupace, nepřišlo by mi v pohodě sedět doma na gauči, opakovat biblické verše a čekat, až mě někdo jiný, kdo nevyznává křesťanství ani pacifismus, vysvobodí. Po vysvobození si potom užívat svobody a nadávat na ty, kteří si „ušpinili“ ruce krví v zákopu.“
A proč byste měla očekávat vysvobození od lidí? Pokud jste Ježíšovo dítě, pak už jste byla vysvobozena od zákona hříchu a smrti (Ř 8:2) a vysvobození od lidí pro pokračování života na tomto světě pro Vás není až tak podstatné. Může nebo nemusí přijít. Poklidné pokračování pozemského života křesťana pro něj není až takovou prioritou. Podstatné pro křesťana však je nepodílet se na skutcích ďáblových – tj. na vraždění ve válce, neboť žádný vrah nemá věčný život (1 J 3:15).
Jinak Vaše slova o čekání na gauči připomínají Hitlerova slova, která jsem již citoval panu Pavlovi:
„Být pacifistou je bezcharakternost. Pro sebe sama totiž využívá pomoc ostatních, sám však nechce sebezáchovu vykonávat.“
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Mnozí pacifisté si dokonce myslí, že i masoví vrazi jako Stalin, Hitler či Mao Ce-tung byli ustanoveni Bohem.“
Ale nepovídejte. Ti pacifisté jen vycházejí ze slov pacifistů, kteří napsali Nový zákon. Z čeho jiného by měli vycházet? Z tělesného smýšlení starého člověka (1 K 3:3)?
Napsal jste:
„Jestliže je pacifista přesvědčen, že má poslechnout i takové kreatury, nabízí se otázka, zda má poslechnout, když po něm zlý vládce chce, aby veřejně schvaloval jeho zlo. Kdyby to odmítl, provinil by se vůči Bohu, který vyžaduje absolutní podřízenost vůči světským autoritám? Není zlo, které vládce páchá, Božím záměrem?“
Už jsem Vám mnohokrát napsal, že poslušnost vládní moci má své meze:
„Je třeba poslouchat více Boha než lidi.“ (Sk 5:29)
Ale pořád to nechcete nebo nemůžete pochopit.
Napsal jste:
„Představte si vládce z Boží vůle. Nějaký jeho občan vyvolá vzpouru, vládce odstraní a prohlásí se vládcem místo toho původního. Je ten druhý, který se odmítl podřídit autoritě od Boha, také vládcem z Boží vůle? Je možné stát se vládcem z Boží vůle tím, že Boží vůli ignoruji?“
I to už jsem Vám v minulosti vysvětloval. Např. takový Jehú byl pomazán Elijášem za krále a přitom se dostal k moci spiknutím a vraždami:
„Hospodin mu (tj. Elijášovi) řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. JEHÚA, SYNA NIMŠÍHO, POMAŽEŠ ZA KRÁLE NAD IZRAELEM a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša.“ (1 Kr 19:15-17)
„Jehú vstal a vešel dovnitř a on mu vylil na hlavu olej. Řekl mu: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: POMAZAL JSEM TĚ ZA KRÁLE NAD HOSPODINOVÝM LIDEM, NAD IZRAELEM. VYBIJEŠ DŮM SVÉHO PÁNA ACHABA. Tak pomstím prolitou krev svých služebníků proroků i krev všech Hospodinových služebníků, již prolila Jezábel.“ (2 Kr 9:6-7)
„Každý vzal rychle své roucho a položili mu je pod nohy na schody, zatroubili na polnice a provolávali: „Jehú se stal králem!“
TAK SE SPIKL JEHÚ, SYN JÓŠAFATA, SYNA NIMŠÍHO, PROTI JÓRAMOVI. Jóram hájil tenkrát s celým Izraelem Rámot v Gileádu proti aramejskému králi Chazaelovi.“ (2 Kr 9:13-14)
„Když Jóram spatřil Jehúa, zeptal se ho: „Je vše v pořádku, Jehú?“ Jehú odpověděl: Jakýpak pořádek, když trvá smilstvo tvé matky Jezábely a množství jejích čárů?“ Jóram obrátil vůz a dal se na útěk. Na Achazjáše zavolal: „Achazjáši, zrada!“ JEHÚ NAPJAL LUK A ZASÁHL JÓRAMA MEZI LOPATKY. Šíp mu pronikl srdcem a on se na voze zhroutil.“ (2 Kr 9:22-24)
„Judský král Achazjáš to viděl a dal se na útěk směrem na Bét-hagan. JEHÚ HO PRONÁSLEDOVAL A VOLAL: „TAKÉ TOHO UBIJTE!“ Ranili ho na voze na svahu Gúru u Jibleámu, ale Achazjáš ujel do Megida a tam zemřel.“ (2 Kr 9:27)
„(Jehú) Pozdvihl tvář k oknu a zvolal: „Kdo je se mnou? Kdo?“ Dva tři dvořané na něho vyhlédli. Poručil: „SHOĎTE JI!“ A SHODILI JI DOLŮ. JEJÍ KREV VYSTŘÍKLA NA STĚNU A NA KONĚ. TI JI UŠLAPALI. Pak Jehú vstoupil, jedl a pil. Nařídil: „Postarejte se o tu proklatou a pohřběte ji. Je to dcera královská.“ (2 Kr 9:32-34)
Nejste ovšem až takovou výjimkou v nepochopení základních biblických principů. Už ap. Pavel napsal, že animální člověk je považuje za bláznovství:
„Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.“ (1 K 3:14)
Raději však budu bláznem v souladu s Božím slovem než mudrcem v souladu s tímto světem.
Lída A. R.
To pan Ašer:
Samozřejmě mohu být konkrétnější, ale nebudu, protože Ř 13 se zde již probírala mnohokrát a nikam to nevedlo. Tedy omlouvám se, ale konkrétnější nebudu. Máte stejnou bibli jako já, a přesto se nedomluvíme.
Pokud považujete vojenské kaplany za zesměšnění evangelia, obávám se, že nenajdeme společnou řeč. Já totiž pokládám za výsměch evangeliu Vaši kritiku samotné podstaty služby vojenských kaplanů.
Jinak vojenský a nemocniční kaplan nemají za úkol lidem vnucovat víru, ale doprovázet je v jejich situaci. Na vojenské i nemocniční kaplany se velmi často obracejí nevěřící a někdy sami chtějí o víře hovořit. Nevěřící i věřící mají možnost vidět praktický život kaplana zejména na misi, což je víc než bezobsažná náboženská agitka. Někdo je tam s nimi, i když by samozřejmě bylo pohodlnější být za klávesnicí, což o to…
Přirovnání ke slovům Hitlera je úplně mimo mísu. Je to totéž, jako bychom nabádali křesťany, aby nečetli bibli, protože Ježíše mají v oblibě i vrazi a citují ho. No a pro někoho byl Ježíš Němec, který šel tvrdě po jeruzalémských židech…
Za mě je to vše, nemám, co dodat.
S pozdravem Rohalová
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Samozřejmě mohu být konkrétnější, ale nebudu, protože Ř 13 se zde již probírala mnohokrát a nikam to nevedlo. Tedy omlouvám se, ale konkrétnější nebudu. Máte stejnou bibli jako já, a přesto se nedomluvíme.“
Jenže to Vy jste zde tvrdila, že „V PŮVODNÍM JAZYCE DLE BIBLISTŮ JE ZŘEJMÉ, ŽE PISATEL NEMYSLÍ POSLUŠNOST JAKÉKOLI VLÁDĚ, ALE TÉ, KTERÁ JE SAMA POD BOŽÍ VLÁDOU.“ Takže pokud víte, z čeho je to v řečtině zřejmé, sem s tím. Nebo se toto své pofidérní tvrzení bojíte nechat podrobit kritice. Také si nejsem jist, zda máme stejnou bibli, když se zdráháte uvést konkrétní argument, který by ukázal, že jen vycházíte z nějakého nepřesného překladu či výkladu. Vycházejí-li totiž dva oponenti každý z jiného překladu, nemají úplně stejnou bibli. Budeme-li vycházet přímo ze standardní edice řeckého NZ (Nestle-Aland), pak těch možných diskrepanci bude méně. Ale to nejde bez uvedení konkrétního důvodu těch Vašich biblistů.
Napsala jste:
„Já totiž pokládám za výsměch evangeliu Vaši kritiku samotné podstaty služby vojenských kaplanů.“
Výsměch evangeliu? Evangelium nás snad vybízí, abychom pomáhali žoldákům, kteří zabíjejí, přehlušit jejich svědomí, aby v tom zabíjení mohli dále nerušeně a efektivně pokračovat? Kdyby ti vojenští kaplani byli opravdu křesťany, tak by ty vojáky vedli k pokání a upuštění od další služby smrti. To by je však armáda sotva byla ochotna financovat, neboť by jí dělali medvědí službu…
Napsala jste:
„Jinak vojenský a nemocniční kaplan nemají za úkol lidem vnucovat víru, ale doprovázet je v jejich situaci.“
Mícháte hrušky s jablky. Proti nemocničním kaplanům, kteří poskytují duchovní podporu pacientům či nemocničnímu personálu, nic nemám. Léčení je totiž úplně něco jiného než zabíjení. Duchovní podpora léčení má plné opodstatnění v evangeliu, duchovní podpora zabíjení nikoli.
Napsala jste:
„Přirovnání ke slovům Hitlera je úplně mimo mísu. Je to totéž, jako bychom nabádali křesťany, aby nečetli bibli, protože Ježíše mají v oblibě i vrazi a citují ho.“
Není to mimo mísu. Nový zákon hlásá dostatečně jednoznačně pacifismus, Vy však vůči pacifismu vyjadřujete výhrady následujícími slovy:
„Pokud bych byla muž a blížila se okupace, nepřišlo by mi v pohodě sedět doma na gauči, opakovat biblické verše a čekat, až mě někdo jiný, kdo nevyznává křesťanství ani pacifismus, vysvobodí. Po vysvobození si potom užívat svobody…“
A tato Vaše slova daleko více než se slovy Nového zákona souzní právě se slovy Hitlerovými:
„Být pacifistou je bezcharakternost. Pro sebe sama totiž využívá pomoc ostatních, sám však nechce sebezáchovu vykonávat.“
To nemůžete popřít. Hitler i Vy shodně tvrdíte, že pacifismus je bezcharakternost (Hitler), Vy pak jiným obratem totéž: „nepřišlo by mi v pohodě“. Shodně pak také kritizujete využiti pomoci ostatních (Hitler) či vysvobození někým jiným (Vy).
Takže srovnání Vašich slov se slovy Hitlerovými je zcela namístě. Snad Vás toto srovnání přivede k zamyšlení, s čím vlastně více souzníte, zda s Novým zákonem nebo s myšlením tohoto světa.
Lída A. R.
To pan Ašer:
Napsala jsem jasně, že Vám odpovídat nebudu. Nyní to ještě zdůrazňuji, pokud jste to nepochopil.
Trik s formulací “bojíte se” je známý, ale funkční. Má za úkol mobilizovat adresáta ke své obhajobě za pomoci útoku na jeho údajné vlastnosti.
Jinak bez komentáře. Již neodpovím.
pavel v
Pacifisté jsou náboženští fanatici (ne všichni), tedy fudamentalisté. Křesťanský fundamentalista je člověk vycházející z doslovného znění Písma. Na každou životní situaci má citát, kterým vás umatuje. Fundamentalisty byli farizeové a zákoníci, když se pomocí Zákona snažili dokázat, že Ježíš je bludař. Když Ježíši vyčítali, že porušil sobotní klid, řekl jim, že uzdravit člověka má přednost před dodržováním sobotního klidu. Ježíš se jim snažil vysvětlit, že se nelze řídit pouhou literou Zákona, ale jeho duchem, což znamená, že Zákon je nutné uplatňovat komplexně, ne pouze jeho jedinou část. Ukázal jim, že Boží přikázání mají určitou hierarchii a nejvýše v této hierarchii stojí přikázání lásky (milosrdenství) k bližnímu.
Jsem dalek toho, že bych zpochybňoval Ježíšova slova, z nichž vycházejí pacifisté: „Milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kteří vás pronásledují.“ Toto přikázání znamená, že Ježíš v jistém slova smyslu opravdu pacifistou byl. Nicméně toto přikázání nemá absolutní platnost. Jsou tu i jiná, která mají větší váhu. Z nich to nejdůležitější je právě ono přikázání lásky k bližnímu. Jestliže tedy můj nepřítel bude působit utrpení mému bližnímu (bližním je každý trpící člověk, o jehož utrpení vím), budu kvůli lásce k bližnímu proti nepříteli bojovat, abych alespoň omezil to utrpení. Nebudu poskytovat milosrdenství tomu, kdo to nepotřebuje, protože netrpí.
Může nastat situace, kdy můj nepřítel trpí (stává se bližním). Pak je na místě, abych se zachoval jako pacifista a dobrem zlomil jeho zlo.
Pacifisté porušují jednu základní zásadu: Jako křesťan mám odpouštět křivdy, ale smím odpouštět jen křivdy, které byly učiněny na mně samotném (jako i my odpouštíme ‚našim‘ viníkům). To je pak ušlechtilé. Odpustit křivdu, která se stala někomu jinému, je podlost (nespravedlnost). Jsme tedy podlí, když nezajistíme spravedlnost na celém světě? Ano, jsme. Je totiž v našich silách spravedlnost zajistit, protože na to nejsme sami. Na světě jsou miliardy lidí bažících po spravedlnosti a to jsou naši spojenci. Prosazení spravedlnosti je však běh na dlouhou trať a výsledky se nedostaví okamžitě. Na jeho začátku je Ježíš bojující za spravedlnost pravdou. Dal nám příklad, že i my můžeme učinit velmi mnoho pro spravedlnost, když budeme odhalovat lež ve světě. Jako příklad odhalování lži v dnešním světě bych uvedl Chartu 77 nebo projekt Synopsis.cz. Pravda je zničující, mocná „zbraň“.
Pacifisté odmítají zbraně. Důsledná aplikace jejich ideologie by vedla k odzbrojení armády a policie. Pak by zbraně byly jen v rukách zločinců, kteří by tak získali volné pole působnosti. Když Hitler řekne, že „voda je mokrá“, není to nutně lež, protože to řekl Hitler. Když někdo (principiálně) odmítne vzít do rukou zbraň na obranu proti zločinu, opravdu zneužívá spoluobčany, kteří ho před oněmi zločinci chrání. Když zločinci plně ovládnou pole, nespokojí se s pouhým zotročením těla, ale zotročí i duši člověka. Více v románu George Orwella 1984.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pacifisté jsou náboženští fanatici (ne všichni), tedy fudamentalisté. Křesťanský fundamentalista je člověk vycházející z doslovného znění Písma. Na každou životní situaci má citát, kterým vás umatuje.“
Pacifismus vychází především z Ježíšova kázání na hoře (Mt 5:9; L 6:27-28) a z opakovaných výzev v epištolách, aby Ježíšovi následovníci neodpláceli zlým za zlé, nýbrž dobrým (Ř 12:17.21; 1 Te 5:15; 1 Pt 3:9). Jsou to zcela konkrétní výzvy k činění dobra a nečinění zla těm, kdo Ježíšovým následovníkům škodí a pronásledují je. Jak jinak by měl čtenář tyto výzvy chápat než doslovně? To přece nejsou žádná podobenství či alegorie. Proč by pak byly tyto praktické výzvy tak často opakovány, pokud by Ježíš a apoštolové nechtěli, aby je jejich posluchači či čtenáři doslovně plnili? Vaše invektivy vůči doslovnému chápání těchto výzev proto postrádají jakoukoli logiku. Sám Ježíš přece trval na tom, aby jeho následovníci jeho slova brali vážně a plnili je. Ne aby se je snažili zneplatnit nějakými svévolnými krkolomnými výklady:
„Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?“ (L 6:46)
A jste to Vy, kdo Ježíši říkáte ‚Pane, Pane‘, když se vydáváte za jeho následovníka, avšak mermomocí chcete jeho slova o neodpírání zlému anulovat.
A co se týče toho „umatování citáty Písma“, pročpak měl asi Ježíš na každé ďáblovo pokušení citát Písma („Je psáno“ L 4:4.8.12), kterým ho umatoval? Chcete snad také Ježíši vyčítat fundamentalismus?
Napsal jste:
„Fundamentalisty byli farizeové a zákoníci, když se pomocí Zákona snažili dokázat, že Ježíš je bludař… Ježíš se jim snažil vysvětlit, že se nelze řídit pouhou literou Zákona, ale jeho duchem, což znamená, že Zákon je nutné uplatňovat komplexně, ne pouze jeho jedinou část.“
Zákoníci a farizeové byli fundamentalisty? To jako vážně? Proč jim tedy Ježíš vytýká, že svými ustanoveními ruší Boží slovo, aby dodrželi lidskou tradici (Mk 7:3-5.9.13)?
„A říkal jim: „Krásně odmítáte přikázání Boží, abyste zachovali svou tradici..“ (Mk 7:9)
„Rušíte Boží slovo vaší tradicí, kterou jste předali, a takových podobných věcí činíte mnoho.“ (Mk 7:13)
A opět je, podobně jako ďábla, umatuje LITEROU ZÁKONA, která je ovšem Vám takovým trnem v oku:
„On jim však řekl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je napsáno: ‚Tento lid mne ctí rty, ale jejich srdce je ode mne velmi daleko. Marně mne však uctívají, když jako Boží učení učí příkazy lidí.‘ “ (Mk 7:6-7)
Zákoníci a farizeové tudíž naopak fundament Písma opustili a místo něj upřednostnili svou tradici.
A jestliže byl dle Vašeho tvrzení Ježíš proti liteře, jak je potom možné, že Ježíš bojuje proti svévolné lidské tradici zase právě tou Vámi znevažovanou LITEROU ZÁKONA? Ovšem Vy se navzdory tomu snažíte, podobně jako ti zákoníci a farizeové, rušit Ježíšova pacifistická slova lidskou militaristickou tradicí, kterou jste přejal kdoví odkud.
Napsal jste:
„Ukázal jim, že Boží přikázání mají určitou hierarchii a nejvýše v této hierarchii stojí přikázání lásky (milosrdenství) k bližnímu… Toto přikázání znamená, že Ježíš v jistém slova smyslu opravdu pacifistou byl. Nicméně toto přikázání nemá absolutní platnost. Jsou tu i jiná, která mají větší váhu. Z nich to nejdůležitější je právě ono přikázání lásky k bližnímu.“
Přikázání milovat bližního svého je přikázáním Mojžíšova zákona (Lv 19:18) zahrnující dle kontextu pouze příslušníky izraelského národa. Ježíš sice platnost tohoto přikázání rozšiřuje v podobenství o milosrdném Samaritánovi (L 10:25-37), avšak ještě nad ně staví milování nepřátel, což vyplývá z jeho slov:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Budeš milovat svého bližního‘ a nenávidět svého nepřítele. JÁ VŠAK VÁM PRAVÍM: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují…“ (Mt 5:43-44)
To znamená, že příkaz Mojžíšova zákona je prohlouben a tím překonán Ježíšovým „JÁ VŠAK VÁM PRAVÍM“. To je Ježíšova hierarchie, která ukazuje vyšší cestu než Starý zákon.
Napsal jste:
„Jestliže tedy můj nepřítel bude působit utrpení mému bližnímu (bližním je každý trpící člověk, o jehož utrpení vím), budu kvůli lásce k bližnímu proti nepříteli bojovat, abych alespoň omezil to utrpení. Nebudu poskytovat milosrdenství tomu, kdo to nepotřebuje, protože netrpí.“
Bojovat proti nepříteli, ať už působí utrpení jen Vám nebo Vaším bližním, můžete jakožto křesťan jen dobrem, nikoli zlem (L 6:27-28; Ř 12:17.21; 1 Te 5:15; 1 Pt 3:9). Bojoval snad Ježíš se zbraní v rukou proti Pilátovu teroru, kterým působil veliké utrpení Ježíšovým židovským soukmenovcům, z nichž některé nechal povraždit dokonce při jejich nejzbožnějším úkonu (L 13:1-2)? Pochopitelně nebojoval, tím by sám popřel své pacifistické učení. Ovšem nejen, že proti Pilátovi nebojoval tělesnými zbraněmi, on dokonce proti němu za to, co učinil, nevznesl ani žádnou výtku. Pouze použil tuto odstrašující kauzu jako výzvu posluchačům k pokání (L 13:3). Jak jde tedy dohromady tato Ježíšova netečnost vůči římskému násilí na jeho soukmenovcích s Vaším tvrzením, že kvůli lásce k bližnímu má křesťan bojovat proti vraždícímu či utiskujícímu nepříteli, aby bylo omezeno utrpení jeho bližního? Pokud by toto Vaše tvrzení bylo platné, pak by z něho vyplývalo, že Ježíš lásku k bližnímu vlastně neměl. To chcete opravdu vážně tvrdit?
Ježíš nijak neusiloval o politické osvobození Izraele z moci Říma, jako to dělali vzbouřenci, které popisuje Flavius Josephus:
„Když se i toto uklidnilo, tu se jako v nemocném těle zapálila zase jiná část. Kejklíři a lidé loupežnického charakteru shromáždili mnoho lidí, NABÁDALI JE KE VZPOUŘE A POVZBUZOVALI JE K ZÍSKÁNÍ SVOBODY. SMRTÍ TRESTALI TY, KDO BYLI POSLUŠNÍ ŘÍMSKÉ NADVLÁDY, A TVRDILI, ŽE NÁSILÍM OSVOBODÍ TY, KDO SI DOBROVOLNĚ ZVOLILI OTROCTVÍ. (265) Rozdělovali se po tlupách na venkov, VYLUPOVALI DOMY VELMOŽŮ, ZABÍJELI JE a vypalovali vesnice, takže svým šílenstvím naplnili celou Judeu.“ (Válka židovská II,264-265)
Šlo mu o osvobození lidí z otroctví hříchu (J 8:32.34.36), neztrácel proto čas politickými podružnostmi, které stejně pravé vysvobození přinést nemohou.
Napsal jste:
“Může nastat situace, kdy můj nepřítel trpí (stává se bližním). Pak je na místě, abych se zachoval jako pacifista a dobrem zlomil jeho zlo.“
Omyl. Můj nepřítel je hoden mé lásky, i když nijak netrpí a dělá mi jen zle:
„Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5:44)
„Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří.“ (L 6:27-28)
Z Ježíšových slov jasně plyne, že nejde jen o nepřítele v nouzi, který trpí, nýbrž i o nepřítele v plné síle, který má dostatek sil na to, aby mě pronásledoval. I takového mám milovat a za takového se mám modlit. Jeho síla a nenávist vůči mně mě nezbavuje povinnosti jej přesto milovat a činit mu dobře.
Napsal jste:
„Pacifisté porušují jednu základní zásadu: Jako křesťan mám odpouštět křivdy, ale smím odpouštět jen křivdy, které byly učiněny na mně samotném (jako i my odpouštíme ‚našim‘ viníkům). To je pak ušlechtilé. Odpustit křivdu, která se stala někomu jinému, je podlost (nespravedlnost).“
Obviníte i Ježíše z podlosti za to, že ignoroval povraždění obětujících Galilejců Pilátem? Za to, že proti Pilátovi a jeho krutosti nezačal veřejně kázat a poukazovat na jeho nespravedlnost? Pokud se Ježíš k takovým věcem nevyjadřoval, neměli by stejný postoj zaujmout i jeho následovníci a nemíchat se do sporů tohoto světa (srov. L 12:13-14)?
„Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on.“ (1 J 2:6)
Napsal jste:
„Je totiž v našich silách spravedlnost zajistit, protože na to nejsme sami. Na světě jsou miliardy lidí bažících po spravedlnosti a to jsou naši spojenci. Prosazení spravedlnosti je však běh na dlouhou trať a výsledky se nedostaví okamžitě. Na jeho začátku je Ježíš bojující za spravedlnost pravdou.“
Ty miliardy lidí bažících po spravedlnosti ovšem baží po jaké spravedlnosti? Myslíte si, že tyto miliardy mají o spravedlnosti shodné představy? Hitler se také domníval, že bojuje za spravedlnost, totéž si myslí i Hamás a spousta dalších a dalších hnutí. Ježíš rozhodně nebojoval za nějakou světskou subjektivní spravedlnost, nýbrž za spravedlnost Božího království (Mt 6:33). Na tomto světě spravedlnost nikdy nebude, neboť na něm v drtivé většině žijí otroci hříchu a hřích je se spravedlností neslučitelný.
Napsal jste:
„Dal nám příklad, že i my můžeme učinit velmi mnoho pro spravedlnost, když budeme odhalovat lež ve světě. Jako příklad odhalování lži v dnešním světě bych uvedl Chartu 77 nebo projekt Synopsis.cz. Pravda je zničující, mocná „zbraň“.“
Zdá se, že Vy jednostranně hledáte lež jen v komunistických či nacistických systémech, ale jste selektivně slepý vůči lžím demokratických systémů. Proč stejně horlivě neplédujete třeba pro odhalování lži ideologie LGBT+? Nepřipadáte si poněkud zaujatý? Navíc odhalování všemožných dílčích lží je sisyfovskou prací, která by křesťanům ukradla všechen čas. Je třeba proto třeba kázáním evangelia odhalovat přímo otce lži, který svými lžemi drží lidi v otroctví hříchu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pacifisté odmítají zbraně. Důsledná aplikace jejich ideologie by vedla k odzbrojení armády a policie. Pak by zbraně byly jen v rukách zločinců, kteří by tak získali volné pole působnosti.“
Svět se neřídí a nikdy nebude řídit Ježíšovým učením, tak proč by rušil armádu nebo policii? O to přece vůbec nejde. Jde pouze o to, že křesťan se nedomáhá ochrany od světa, protože ví, že do Božího království dojde skrze mnohá utrpení (Sk 14:22; 2 Tm 3:12), ovšem skrze utrpení pro víru, ne skrze zasloužená utrpení kvůli vlastním hříchům (1 Pt 2:20) či zločinům, mezi něž patří i politická angažovanost (1 Pt 4:15). A pokud už se při velikém těžko snesitelném utrpení křesťan dovolává ochrany, pak se dovolává ochrany od Boha (Mt 26:39), ne od světa, ne od policie nebo od armády (J 18:36).
Napsal jste:
„Když Hitler řekne, že „voda je mokrá“, není to nutně lež, protože to řekl Hitler. Když někdo (principiálně) odmítne vzít do rukou zbraň na obranu proti zločinu, opravdu zneužívá spoluobčany, kteří ho před oněmi zločinci chrání.“
Vy plivete na pacifismus spolu s Hitlerem, já blahoslavím pacifismus spolu s Ježíšem (Mt 5:9). Ve smyslu Vašeho přirovnání Hitlerova výroku o pacifismu jako kdyby řekl, že „voda je mokrá“, by Ježíš svým blahoslavenstvím pacifistů musel tvrdit, že „voda je suchá“. Vy berete Hitlerovu dehonestaci pacifismu jako přírodní zákonitost, která je každému zjevná bez ohledu na ideologii, které věří. Ježíšovi však žádná taková zákonitost zjevná nebyla, když tvrdil pravý opak toho, co tvrdíte Vy unisono s Hitlerem. Namísto Orwella byste měl raději číst pozorněji Nový zákon a následně uplatňovat jeho (nejen pacifistické) principy, chcete-li se vůbec považovat za křesťana. Vy se však místo toho stále zmítáte v nenávistných politických ideologiích tohoto světa.
Hitler přece dle svých vlastních slov veden Prozřetelností také usiloval o odstranění utrpení německého lidu pod versailleským ponížením. Takže podle Vašeho perverzního výkladu Mt 25:31-46 Hitler vlastně pomáhal trpícím a měl byste ho za to v duchu tohoto svého výkladu glorifikovat, ne hanit. Viz:
„Své nejhlubší city mohu složit jenom formou pokorného poděkování PROZŘETELNOSTI, KTERÁ MNE POVOLALA a která dovolila, abych já, dříve neznámý voják z války, vystoupil až k vůdcovství svého vřele milovaného národa.
Dovolila mi najít cestu, abych bez prolévání krve VYSVOBODIL NÁŠ NÁROD Z NEJHLUBŠÍ BÍDY a opět jej vedl vzhůru. Dovolila mi vykonat jedinou úlohu mého života: Povznést můj německý národ z jeho porážky a VYSVOBODIT JEJ Z POUT NEJHANEBNĚJŠÍHO DIKTÁTU VŠECH DOB.
To bylo jediným cílem mého konání. Od onoho dne, kdy jsem se věnoval politickému životu, nežil jsem jinou myšlenkou, NEŽ MYŠLENKOU VYDOBÝT SVOBODU NĚMECKÉMU NÁRODU, obnovit sílu a moc Říše, překonat roztříštěnost našeho lidu uvnitř, odstranit vnější odloučení a zabezpečit našemu národu zachování jeho hospodářsky a politicky nezávislého života.
Chtěl jsem jen obnovit to, co jiní kdysi rozbili násilím, CHTĚL JSEM JENOM NAPRAVIT, CO BYLO ZNIČENO nebo poškozeno ďábelskou zlomyslností nebo lidským nerozumem.
Proto jsem také neučinil ani jediný krok, který by porušoval cizí práva, NÝBRŽ JENOM JSEM OBNOVIL PRÁVO, porušené před dvaceti lety.“ (Adolf Hitler: Projevy, Brno 2012, s. 36, projev v Říšském sněmu z 28. 4. 1939)
Stojí za to porovnat Hitlerova vzletná slova s obdobně vzletnými slovy Josefa Mašína (také národ, nepřátelé, otroctví, vysvobození):
„Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli porobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany.“
A ještě jednou citát Hitlera o utrpení německého národa:
„Obsazením Porúří dal osud německému národu do rukou ještě jednu příležitost k
povstání. Protože to, co v prvém okamžiku muselo vypadat jako nejtěžší neštěstí,
obsahovalo při bližší úvaze nekonečně slibnou možnost NA UKONČENÍ NĚMECKÉHO
UTRPENÍ, a to jednou pro vždy.“ (Adolf Hitler: Mein Kampf, München 1941, s. 767)
Závěr:
Tak jako Vy si myslíte, že je dovoleno bojovat proti komunismu násilím a vraždami (viz Mašínové), tak stejně si myslel Hitler, že je dovoleno zbraněmi bojovat proti versailleském systému, který ponižoval Němce. Jaký je pak mezi vámi rozdíl? V teorii žádný. Oba chcete používat ďáblovy prostředky boje a proti zlu bojovat jiným zlem. Nový zákon však učí něco jiného. Proti zlu máme bojovat jedině dobrem (L 6:27-28; Ř 12:17.21; 1 Te 5:15; 1 Pt 3:9).
Napsal jste:
„Když zločinci plně ovládnou pole, nespokojí se s pouhým zotročením těla, ale zotročí i duši člověka. Více v románu George Orwella 1984.“
Vy nevěříte ani těmto Ježíšovým slovům?
„A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může i duši i tělo zahubit v gehenně.“ (Mt 10:28)
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Trik s formulací “bojíte se” je známý, ale funkční. Má za úkol mobilizovat adresáta ke své obhajobě za pomoci útoku na jeho údajné vlastnosti.“
Nejde o žádný trik. Pokud jste naznačovala nějaký argument od biblistů, ale přes mou výzvu jej neuvedla, pak z toho lze vyvodit, že takovým argumentem buď vůbec nedisponujete, anebo je tak chabý, že se jej bojíte uvést. Takže patrně argumentační nouze. Co jiného si o tom mám myslet?
David Novák
Dlouho jsem na krestandnes nebyl a najednou koukám, jaké emoce můj článek vzbudil… každopádně si přiznejme alespoň jednu věc – většina článků nás absolutně nenutí nějak se vyjádřit, zaujmout postoj, protože jen opakují to, co stejně víme nebo jen potvrzují názory naší bubliny. Takže jen dobře, pokud vás někdy něco trochu nadzvedne. A neváhejte a pište také.
Lída A. R.
To pan Pavel:
Pane Pavle, půjdete na to do kina? A na Bonhoeffera se chystáte? Já o tom uvažuji.
Lída A. R.
To David Novák
Vidím to asi takhle – k článkům se skutečně vyjadřovat nemusíme, protože nás k tomu nikdo nenutí. Je to náš osobní postoj a motivace, se kterou se ke článkům vyjadřujeme nebo ne.
Pokud však máte na mysli to, že většina článků nás nenutí vyjádřit postoj, protože stejně jen opakují, co známe nebo jsou to názory naší bubliny, tak to vidím odlišně. Dle mého soudu máme v českém prostředí spoustu vynikajících pisatelů, kteří nutí lidi k zamyšlení a jejichž články mají obsah. Psát články jen kvůli něčímu nadzvednutí ze židle by bylo málo…
U Vašeho článku bylo pro mě nové, že existuje ten film. Třeba na něj půjdu. Proč ne? Díky.
Jiří Aron
Panu Novákovi. Zmínil jste se o názorových bublinách. A ať píšeme také.
Jedna zásadní bublina je společné mlčení o čtyřiceti letech soužití socialistického státu a jím placené reprezentaci evangelikálních církví.
Potvrzením této názorové bubliny ‚není vlastně o čem mluvit‘ je to, že ani po 33 letech nikdo nevydal či snad se ani neodvážil napsat žádnou historickou knihu či studii na toto téma. Pokud o něčem víte, prosím o tip.
Umím si živě představit, že k napsání a hlavně k vydání pravdivé historie vlastní denominace je potřeba o dost větší odvahy, než jít do kina na Mašíny.
P. S. Děkuji za komentáře panu Pinkasovi, Mackovi a Koubovi. Napsali to za mne.
Roman
Jsem tu v podstatě poprvé a čtu reakce…
Jediný křesťan, učedník Kristův, dle svých reakcí, mi připadá „P. Ašer“.
Kdo jsou ti ostatní, to přenechám Bohu.
Maranatha.