Nejnovější kniha britského historika Toma Hollanda Dominion: How the Christian revolution Remade the World vzbudila nemalou pozornost. Autor sám není křesťanem, přesto napsal knihu, kterou lze považovat za jednu z nejambicioznějších historických obhajob křesťanství a jeho vlivu na Západní civilizaci.
Holland se profesně věnuje především antickému světu. Při jeho studiu si cosi uvědomil, jak píše. Antický svět byl krutý a jeho hodnoty jsou nám cizí. Sparťané rutinně vraždili „nedokonalé“ děti. S těly otroků se zacházelo prostě jako s nástroji pro potěšení těch, kdo právě drželi moc. Infanticida byla běžná, chudí a slabí neměli žádná práva…
Jak jsme se odtamtud dostali až tam, kde jsme dnes? Může za to křesťanství, shrnuje Holland. Antický svět byl na jedné straně světem filosofů, právníků, vojevůdců a rétorů, ale současně i světem bezprávných otroků a pohozených nemluvňat, světem hrubosti, sociální nerovnosti a morálního úpadku. Mladá křesťanská církev přicházela s neslýchaným poselstvím: Přinášela poselství o rovnosti lidí, o důstojnosti a hodnotě lidského života, o důstojnosti ženy a jejího manželského a mateřského údělu a o její rovnosti s mužem. Křesťanství přineslo doslova sexuální revoluci, když zdůraznilo hodnotu sebeovládání a odpírání chtíči a omezilo sexualitu monogamním manželstvím. (A je ironií, všímá si Holland, že právě za tohle je dnes nejvíce posmíváno.)
Zkrátka, křesťanství naprosto změnilo tehdejší svět. Skutečně, Holland jde až tak daleko, že říká, že bez křesťanství by Západní svět vůbec neexistoval. Dokonce i ti, kteří dnes tak zarputile útočí na křesťanské dědictví, z něj ve skutečnosti těží, žijí z něj, stojí na něm. Ti, kdo používají argumenty, odvolávající se na lásku, toleranci či soucit, si vlastně „vypůjčují“ fundamentálně křesťanské argumenty. Opakovaně se také ukazuje, že samotná kritika těch, kdo odsuzují křesťanství za nejrůznější dějinné nespravedlnosti, je zakořeněna v křesťanském myšlenkovém podloží. Kritikové poměřují historické křesťanství (tedy spíše tehdejší křesťanstvo) ideovými měřítky, které však na svět přineslo a veřejným majetkem učinilo právě křesťanství, bez něj by nebyly k dispozici, ono samo je jejich zdrojem, původcem! Zkrátka, kdyby se Západ nestal křesťanským, nestal by se Západem, jak jej známe dnes.
Je obhajoba křesťanství novým trendem?
Zdá se, že Hollandova zapálená obhajoba křesťanské role v dějinách je součástí jakéhosi nového trendu. Toho si všímá ve svém blogu Jonathon Van Maren, komentátor a blogger, který vede portál The Bridgehead, věnovaný nynějším kulturním válkám.
Van Maren tvrdí, že Hollandova kniha není osamoceným hlasem, nýbrž že je součástí intelektuálního trendu. Jak se Západ stává definitivně post-křesťanským, mnozí sekularisté (řekněme: zastánci nenáboženského pohledu na člověka a společnost) si začínají uvědomovat, že křesťanství by mohlo být cennější, než si dosud mysleli. A tak mnozí – včetně Hollanda – nejsou sice přesvědčeni, že křesťanství je pravdivé, ale začínají věřit, že křesťanství by mohlo být užitečné, ba nezbytné.
Douglas Murray, konzervativní autor a komentátor, je také ateistou. V posledních letech začal nicméně varovat, že úpadek křesťanství může znamenat nebezpečí. Společnost stojí před trojí volbou – a každá má své důsledky: Především, píše Murray, můžeme křesťanství vyhodit oknem a popřít, že lidský život je vzácný a že na něm záleží. Druhou možností je „zuřivě pracovat na tom, aby se konečně objevila nějaká ateistická verze posvátnosti lidského individua“. A pokud to nevyjde? „Pak už zbývá jen cesta zpět, ke křesťanské víře – ať se nám to líbí nebo ne…“
Murray se příležitostně označuje za „křesťanského ateistu“, otevřeně však chválí „revoluční morální vhledy“ křesťanství. A přiznává, že jde-li o morálku, budou se ateisté muset smířit s faktem, že myšlenka posvátnosti individuálního lidského života není vůbec samozřejmá, že jde o židovsko-křesťanský pojem, který by ovšem nemusel přežít smrt židovsko-křesťanské civilizace…“
Křesťané krále Agrippy
Zdá se, že fenomén ateistů chválících křesťanství narůstá. Jak nám křesťanství postupně mizí v dálce ve zpětném zrcátku, mnoho inteligentních ateistů si začíná uvědomovat, že Osvícenství mohlo v Evropě uspět pouze proto, že mělo vliv na křesťanskou kulturu. Ve skutečně světské, nenáboženské společnosti, v níž lidé žijí svůj život pod prázdným nebem a očekávají, že budou po smrti místo vzkříšení recyklováni, neexistuje solidní morální základ pro dobro a zlo. „Anti-teista“ Hitchens se křesťanům vysmíval a tvrdil, že lidstvo potřebuje Boha, aby rozpoznalo dobré od zlého, ale stačily sotva dvě generace naší Velké sekularizace a my už nerozeznáme ani muže od ženy…
Pryč jsou dny, kdy „nový ateista“ Richard Dawkins zuřil proti „jedu“ náboženství. Dokonce i on nyní přiznal, že křesťanství může být vhodnější než jeho případné náboženské alternativy. Odmítá rovněž své předchozí přesvědčení, že křesťanství by mělo být vyloučeno ze společnosti ještě pevněji. V rozhovoru pro The Times Dawkins řekl, že by to byl hrozný nápad, protože by lidem dával licenci, aby dělali opravdu špatné věci. Ve své poslední knize s nevolí přiznává: „Ať je to racionální či ne, bohužel se zdá, že je pravděpodobné, že pokud někdo upřímně věří, že Bůh sleduje každý jeho pohyb, je pravděpodobnější, že bude dobrý. Musím říci, že to pomyšlení nenávidím. Chci věřit, že lidé jsou lepší. Chtěl bych uvěřit, že jsem upřímný, ať už někdo sleduje nebo ne. “ Toto poznání není zatím dost dobrým důvodem, aby sám v Boha věřil, říká Dawkins, uvědomuje si však, že potvrzení Boží existence prospívá společnosti a mohlo by vést k omezení zločinnosti.
Mnozí vlivní ateisté a agnostici, od Billa Mahera po Ayaan Hirsi Ali, do značné míry sdílejí Dawkinsovy pocity. Jde o radikální posun za pouhých několik let. A skutečnost, že sami ateisté bijí na poplach před důsledky pokračující sekularizace, by měli být pro křesťany varováním.
Pak je tu Jordan Peterson. Slavný psycholog odmítá říci, zda věří v Boha. Nebo přinejmenším odmítá říci, co má na mysli pojmy jako Bůh, Kristus nebo víra. Pokouší se (s nejistým výsledkem) syntetizovat Písmo s Jungem a Darwinem. Je si však dobře vědom, že bez křesťanství je nevyhnutelná nevýslovná krutost. Občas mluví jako sekulární kalvinista – věří v lidskou zkaženost, ale dosud se nedopracoval k vykoupení.
Charles Murray, přední americký sociolog, je agnostik. Přesto říká, že je přesvědčen, že americká republika nepřežije bez obnovy křesťanství. „Můžete mít svobodnou společnost s ústavou, jako je americká, jen pokud se pokoušíte vládnout náboženským lidem“, tvrdil Murray.
Také nedávno zesnulý sir Roger Scruton coby konzervativec hájil náboženství jako něco podstatného, důležitého, formativního, jak pro život jednotlivce, tak i národního společenství – a pro uchování jejího ctnostného i svobodného charakteru. Byl přesvědčen, že ateismus je v mnoha ohledech destruktivní, deformující, otevírající dveře „prázdnotě“. Nicméně po většinu života byl Scruton agnostikem, oceňujícím dobra společně sdílených duchovních hodnot, ale svou vlastní kantovskou filosofií odříznutý od možnosti do této reality osobně vstoupit. Nakonec, zdá se, zamířil zpět k církvi, poznamenává van Maren. Zápasil s řadou křesťanských dogmat. Nebyl si jistý, zda tomu všemu může věřit. Nicméně chtěl.
Jak říká van Maren, všichni tito muži jsou křesťané krále Agrippy. Ten řekl kdysi apoštolu Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Sk 26,28). Věří, že křesťanství je dobré. Někteří věří, že je dokonce nezbytné. Jak řekl Murray, „věří ve víru“. Vidí její dobré ovoce, ale nemohou (zatím) osobně přitakat tomu, na čem pravdy křesťanství stojí – totiž že Ježíš Kristus skutečně vstal z mrtvých.
Paradoxní obrana: agnostici hájí víru
Měli bychom s neklidem naslouchat těm ateistům a agnostikům, kteří dnes říkají, že křesťanství je nutné, že bez něj směřujeme do těžké temnoty. Křesťanství nám umožnilo poznat lidská práva. Poskytlo ochranu slabým. Soucit zakořeněný v přikázání lásky. Naučilo odpouštět nepřátelům. Svou „etikou služby“ revolucionalizovalo svět. Nyní jsme v procesu, který by nejraději tuto křesťanskou revoluci zcela popřel, nebo přinejmenším ji nahradil vlastní sexuální revolucí.
Pomáhat bližním, napomínat hříšníky, ukazovat cestu bloudícím, dát napít žíznivým, ujímat se pocestných, těšit zarmoucené, starat se o vdovy a sirotky – to vše je dobré a správné, ne kvůli „spáse“, ale kvůli nim samým, jakožto lidským bytostem, s nimiž sdílím jeden svět, jeden „morální vesmír“, stvořený dobrým Bohem… Mnohé z toho dnes považujeme jaksi za samozřejmé, za „naše“. Souvislost s dávnými křesťanskými zdroji se možná mnohým zdá přeháněná a nevěrohodná. Nicméně, jak poctivý pohled do dějin, tak pohled přes hranice dnes již postkřesťanského světa do jiných civilizačních okruhů nám velmi rychle ukáže, že o žádnou přirozenou samozřejmost nejde, nýbrž že jde o ovoce, které z dobrého semene dozrává po dlouhém pěstování…
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
David Floryk je starším sboru Křesťanského společenství v Ostravě Datum: 18. srpna 2020 Foto: Wikimedia Commons – Titulka knihy – Toma Hollanda Dominion: How the Christian revolution Remade the World
13 Komentáře
Karel Krejčí
Život sám se začíná bránit. Slovy a poznáním apoštola Pavla, začíná se ozývat a projevovat Zákon života. To, co je a co nemá smysl nějak pojmenovávat, protože si to můžeme pouze uvědomovat a nechat tomu volný průběh. Zanechat veškerého snažení a nechat se unášet životem, jenž nemá počátek ani konec, tak, jak to vnímal apoštol Jan. Z Božího hlediska je historie i současnost, kterou se zabýváme a žijeme, jenom malinké, zanedbatelné časové období, ale pro nás znamená hodně, nemůžeme se mu vyhnout a musíme jím projít. Ale Bůh po nás toto nechce, jde mu o to, abychom došli k uvědomění si samotného života. Přestože Ježíš vlastní celé Stvoření a my jsme jeho součástí, říká o sobě „pouhé“ – Já Jsem.
Jiří Aron
Vypadá to, že zmínění agnostici by se chtěli měli dobře mezi křesťanskými sousedy. Jde jim v podstatě o sebe a o své bezpečí zde na zemi, protože jim současný vývoj společnosti, směrem zpět k pohanství, nahání strach.
Kdo však Krista odmítá, což agnostici dělají, nemohou mít pokoj na zemi ani pak věčný život po smrti. Kristus nepřišel kvůli naší lepší morálce, ale aby nás spasil.
Kristovo evangelium, to je jádro, ono je život. Spasení přináší víra v evangelium, víra vyrůstá ve strom, na kterém roste ovoce poznání Boha, jeho lásky, díků Jemu a chvály.
Morálka, o které je článek, je jen dalším ovocem tohoto evangelia Krista. My milujeme Jeho i bližní, protože On napřed miloval nás.
Karel Krejčí
Ano, máte pravdu v určité vypočítavosti a vychytralosti ateistů vzhledem k jejich relativnímu pocitu bezpečí, které vládne ve společnosti, pokud převládá víra v Boha a Jeho nadvládu. Je to stěžejní podstata Božího způsobu rozhodování, která je výstižně vyjádřena již v Genesis 18:17-33. Ale nebuďme naivní, stejně jako ateisté. Dění zde na zemi donutí každého zaujmout jasné stanovisko. Samotná morálka a další ctnosti přinesou pouze dočasně snazší a příjemnější zlepšení existence zde na zemi, ale nemohou nahradit význam Kristovy smrti na kříži.
Konečný Fr.
Okamura do kostela asi nechodí, na rozdíl od jeho bratra Hayato, a SPD není křesťanská strana, ale hlásí se k evropským kořenům – antika , židovství a křesťanství – na rozdíl od EU, která se ke svým kořenům nehlásí. Ono to bez Boha jde také, jenom je otázka kam to dojde.
Dan Drápal
Milý Davide,
skvělý článek, díky!
Adam Hladky
Docela zajímavý článek .. i když to, že náboženství je „výhodné“ , protože lidé jsou poslušnější (přibližně ) říkali i komouši (tedy vedle toho „opia lidstva“). Ale autor si nemohl odpustit úplné off topic .. oslím můstkem si kopnout do transgender.
Mikul
Gándí prý řekl“ líbí se mi ten Váš Ježíš,ale nelíbí se Mi ti Vaši křesťani“ Lidem se křesťanství(Ježíš) líbí,ale nelíbí se jim křesťanské náboženství(církve,organizace a vše co lidé ve snaze tzv.zalíbit se Bohu stvořili) Je to přeci tak zřejmé,již v dobách Ježíše byli lidé otrávení a unaveni s tehdejšího náboženského systému,tvořenému ze samých zákazů,příkazů a pokrytectví náboženských představitelů.Stejné je to dnes,historie se opakuje.Lidé jsou nepoučitelní.
Karel Krejčí
Křesťané si nesprávným způsobem přivlastňují to, co jim patří. Nejdříve musí najít odvahu zbavit se toho, co jim nepatří …
Jiří Aron
Panu Mikulovi. Nevím přesně, jak to bylo s Gándhím, ale podle citátů v článku vůbec nevyplývá, že by se oněm pánům líbil Ježíš či křesťanství. Vůbec ne. Tito si naopak chtějí pro sebe vyzobnout jen svoje rozinky. Nestojí o strom a kořeny víry, což je Kristus a jeho evangelium.
Pan Floryk totiž mate čtenáře názvem a je proto nutno text přečíst celý. Nejde v něm o to, že by agnostici hájili křesťanskou víru. Nemůžete něco současně odmítat a přitom to hájit. Jde jim jen o morálku.
Martin Hambálek
Myslím, že je dobře, pokud vlivní ateisté-agnostici začínají nacházet na křesťanství alespoň něco dobrého. Jejich komentáře ale samozřejmě postrádají pochopení a vyjádření toho, že tyto „dobré věci“ by zde nebyly bez biblické kristovské víry, neobjevily se jen tak samy od sebe. Je to podobné, jako když se Bohu vyčítá přítomnost utrpení, válek atd. a argumentuje se vlastně z pozice křesťaské morálky.
V každém případě díky za článek.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Tento pohyb ve skeptických kruzích bych fakt neočekávala. Vypadá to jako částečné odkrytí závoje, který zahaluje jejich nevěřící mysl. Zdá se, že zareagovali podle slova „tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali chválu vašemu Otci.“
Kvetoslav Šakový
Jednostranné hodnotenie kresťanstva a to celkom dosť. Aby sme mohli múdro zaujať stanovisko bolo by vhodné podrobnejšie rozobrať niektoré body. napríklad sexuálna zdržanlivosť je zaujímavý bod. Zaujímal by ma výskum o následkoch takejto zdržanlivosti na psychiku pokiaľ sa dodržiava a tiež u mladých kresťanov pokiaľ ju nedodržiavajú. O vašom vzťahu k homosexuálom a ich následkoch na ich psychike praktizujúcich kresťanov.
Olga Nedbalová
Zajímavá otázka – byla jsem nedávno na školení a přesně na toto se mě zeptal kolega: „Vy křesťané přece odsuzujete předmanželský sex?“ Odpověděla jsem mu: „Ježíš po nás především chce, abychom svým konáním neubližovali druhým. Pokud jde o záležitosti sexu – apoštol Pavel dokonce doporučuje manželům, aby se navzájem neodpírali, jen ze závažných důvodů. My s manželem jsme neměli ani jeden jiného partnera. Čím jsem starší, tím více vnímám výhody tohoto faktu. Nemusíme se bát, že potkáme bývalého – bývalou, nesrovnáváme s předchozími partnery. Pokud ale beru druhou osobu jen jako sexuální objekt, zábavu na chvíli, můžu mu přece ublížit. Cesta víry je o pokoji a k tomuto pokoji patří i stálý partnerský vztah. Miluji svého muže a on miluje mě. Máme společně tři děti a věřím, že i pro ně je lepší, když rodiče tvoří stálý pár. Neodsuzuji nikoho, kdo toto nepoznal. Jen si myslím, že lidé si většinou střídáním partnerů spíše ubližují, než prospívají. Je to k jejich škodě. Ježíš nikoho nenutí, Ježíš nabízí spásu. Kdo chce slyšet – slyší, kdo nechce, neslyší.