Praxe, která produkuje zraněné děti pro sobecké dospělé, by měla být pro společnost zcela nepřijatelná.
Ve zprávách přibývá příběhů, kdy si stejnopohlavní partneři pořizují děti prostřednictvím náhradního mateřství. V mainstreamových médiích převládají oslavné reakce: „Na pohlaví nezáleží, děti prostě potřebují milující rodiče“. Kritické hlasy, pokud vůbec zaznívají, připomínají hlavně zneužívání chudých žen coby náhradních matek. Ale náhradní mateřství škodí především dětem!
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Hrajte drejdl – a děkujte Bohu!
Už léta na to upozorňuje Katy Faustová, zakladatelka organizace Them before Us, která připomíná, že práva dětí by měla mít přednost před touhami dospělých. Náhradní mateřství, píše paní Faustová, musíme zkoumat nikoli pouze jako prostředek k naplnění přání – ať už neplodných heterosexuálních nebo stejnopohlavních párů – ani pouze jako otázku vykořisťování žen. Náhradní mateřství je ve 100 % případů porušením práv dětí, konkrétně porušením práva každého dítěte na matku!
Náhradní mateřství totiž dělí jednu jedinou ženu – matku na tři role, které lze libovolně poskládat a koupit: genetickou matku, která přispívá vajíčkem, rodičku, která počaté dítě nosí ve svém lůně, a sociální matku, která následně poskytne narozenému „produktu“ každodenní mateřskou lásku a péči.
Genetická matka poskytuje dětem něco, bez čehož se nelze obejít a co lidé potřebují: biologickou identitu. Touha znát svůj původ je nám tak vrozená, že genealogické platformy konkurují pornografii v žebříčku nejnavštěvovanějších internetových stránek. Filmy a příběhy o dětech pátrajících po svých rodičích (což je námětem řady pohádek i dětských filmů) vyjadřují univerzální touhu po pochopení naší identity. Není úžasné vidět, jak se naše vlastní rysy odrážejí v našich dětech a vnucích? Stejně tak děti mají radost z toho, že se vidí ve svých rodičích, a bez této zkušenosti zkrátka strádají.
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Přidáte se k Adventnímu spiknutí?
A přesto surogátní „průmysl“ zcela porušuje právo dítěte znát své genetické rodiče a sourozence. Pro děti počaté prostřednictvím „dárcovských“ spermií a vajíček je velmi obtížné odpovědět na existenciální otázku „kdo jsem?“, když nevědí „čí jsem?“, kdo jsou mí biologičtí předkové? Přitom záměrné oddělování dítěte od jeho genetické matky je nespravedlnost, ke které v rámci náhradního mateřství běžně a vědomě dochází, varuje Katy Faustová.
S biologickou matkou má dítě po dlouhé měsíce těhotenství jedinečný vztah, jehož výsledkem je emocionální pouto, což mohou potvrdit ti z nás, kteří mají biologické děti. Pouto tak silné, že objeví-li se ohrožení tohoto pár hodin předtím neviděného človíčka, i plaché ženy se díky němu promění v mámy – medvědice. My maminky si toto silné pouto přirozeně tvoříme navzdory tomu, že v životě máme mnoho jiných smysluplných a láskyplných vztahů. Žádný jiný vztah nemůže v plnosti nahradit mateřské pouto mezi matkou a jejím dítětem. Odloučení od matky je pro novorozené dítě velkým fyziologickým stresorem a studie ukazují, že i krátká deprivace matky může trvale změnit strukturu mozku dítěte. Zpřetrhání mateřského pouta se projevuje depresemi, problémy s pocitem opuštěnosti a ztráty a emocionálními problémy v průběhu celého života. Náhradní mateřství tento stres kojence záměrně způsobuje!
Děti nejsou magnety, které se snadno odpoutají a znovu přilnou k jakémukoli dospělému, který je na své hrudi kolébá. Je to hlas rodičky, který dítě uklidňuje, mateřské mléko, po kterém touží, a vůně matky, která snižuje hladinu kortizolu v těle dítěte. Mateřské pouto je pro blaho dítěte zásadní a nikdy by nemělo být záměrně přerušeno. Přesto je smlouva o náhradním mateřství právě na tomto přerušení mateřského pouta založena.
V případě svobodných a dvojnásobných otců bude mnoho takto zplozených dětí ochuzeno i o lásku sociální matky, která poskytuje dítěti každodenní výraznou a nezaměnitelnou ženskou lásku, po níž děti hladoví.
Pokud bereme vážně své poslání ochránců dětí, musíme o náhradním mateřství jasně přemýšlet a mluvit, oslovuje Katy Faustová především křesťany. „Náš křesťanský světonázor přece trvá na tom, že silní se mají obětovat pro slabé, a nikdy ne naopak! Avšak náhradní mateřství, ať už placené nebo ne, vyžaduje, aby se děti obětovaly kvůli touhám dospělých. Náhradní mateřství ukrádá dětem něco, co potřebují, po čem touží a na co mají přirozené právo. Děti nejsou věci, které nám život dluží, nejsou to doplňky našeho životního stylu, které si lze jednoduše pořídit!“
Katy Faustová, matka čtyř dětí, žije v Seattlu (USA), je zakladatelkou a předsedkyní celosvětového hnutí Them Before Us, které hájí právo dětí na matku a otce. V září 2021 pořádala s podporou Aliance pro rodinu přednáškové turné po České republice. V březnu 2023 se stala signatářkou Casablanské deklarace, vyzývající k všeobecnému zákazu náhradního mateřství. Více ke Casablanské deklaraci naleznete zde: http://declaration-surrogacy-casablanca.org/
K petici Aliance pro rodinu za zákaz obchodu s lidmi a zneužívání žen v nouzi pod pláštíkem tzv. náhradního mateřství se můžete připojit zde: https://alipro.cz/petice-za-konec-obchodu-s-lidmi/
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: David Floryk Datum: 27. dubna 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
2 Komentáře
P. Ašer
Domnívám se, že křesťané by neměli používat k označení osob, které přitahuje stejné pohlaví, eufemismus „homosexuál“, který byl společnosti indoktrinován právě těmi, kteří tuto deviaci chtěli a chtějí normalizovat. Místo „homosexuál“ by proto měli důsledně používat biblické termíny nebo termíny z bible odvozené – např. „samcoložník“ (řec.: ἀρσενοκοίτης – viz 1 K 6:9; 1 Tm 1:10), případně „sodomita“, což je termín odvozený od toponyma Sodoma, kde mimo jiné podle bible docházelo ke stejnopohlavním stykům mezi muži. Podobně je odvozen termín „lesba“ od toponyma Lesbos, neboť na tomto ostrově žila starověká básnířka Sapfó opěvující i „lásku“ žen k ženám.
Pro upřesnění: sodomie neznamená původně sex se zvířaty, jak se dnes řada lidí kvůli různým historickým peripetiím tohoto termínu domnívá. Sex se zvířaty nazývá bestialita či zoofilie. V Genesis v 19. kap. se nepíše, že by obyvatelé Sodomy měli sex se zvířaty, ale měli ho tam muži s muži.
Ani já nejsem žádný „heterosexuál“, jsem normální. A normální jsem proto, že mě přitahuje opačné pohlaví. Ale nechci být označován za „heterosexuála“. Proč? Poněvadž termíny „homosexuál“ a „heterosexuál“ zavedl v 19. století obhájce sodomitů K. M. Kertbény, aby zbavil muže sexuálně preferující muže trestnosti. Tím pak mnozí nabyli falešného dojmu, že mezi normalitou a deviací není až tak velký rozdíl, když se liší jen řeckou předponou těchto řecko-latinských neologismů. Dnes by mohli provést stejný lingvistický trik také zastánci zoofilie. Mohli by svou deviaci označit po vzoru Kertbényho jako „heterospeciální“ orientaci (lat. species = „druh“), zatímco majoritě by přiřkli orientaci „homospeciální“ (tj. orientace na sexuální partnery stejného živočišného druhu). Já však nechci být zatahován do slovních hrátek žádných deviantů. Jak zoofilie, tak sodomie jsou jasnými deviacemi v objektu. Z takových styků se totiž a priori nic nemůže narodit. Rozdíl mezi předponami hetero- a homo- je zde tedy ve skutečnosti rozdílem mezi životem a smrtí. To je také rozdíl mezi normálním a úchylným.
P. Ašer
Snaha protlačit do zákonů surogátní mateřství jen dokazuje, že sodomie či lesbismus („homosexualita“) jsou chorobné stavy. Sodomie či lesbismus totiž brání dvěma jinak třeba fyzicky zcela zdravým a plodným mužům či ženám v přirozeném rozmnožování. Kdyby tomu tak nebylo, tak by se legalizace surogátního mateřství nedožadovali. Jelikož fyzicky mohou být dva sodomité v pořádku a mohli by každý z nich normálně zplodit dítě s ženou, je nasnadě, že jejich choroba je psychického rázu, když to u nich vyvolává tak nepřekonatelný odpor. Oba tito sodomité evidentně trpí gynekofobií či misogynií, která jim brání v normálním styku s ženami. Dva sodomité spolu přirozeně nikdy nic zplodit nemohou, což právě dokazuje pathologii jejich sexuálních preferencí. A právě kvůli této pathologii musí vyhledávat tak krkolomné způsoby, jak obejít onu základní přírodní normu, která umožňuje zplodit spolu dítě jen jedincům opačného pohlaví. V případě surogátního mateřství je navíc dítě stejně vždy jen biologickým potomkem pouze jednoho z těchto sodomitů či leseb. Ten druhý jeho biologickým rodičem není.