Jedním z chanukových zvyků, který mají nejraději děti, je hraní drejdlu. Drejdl je vlastně káča, která se rukou roztočí a setrvačností se točí a tancuje po stole. Drejdl bývá čtyřhranný a na jeho stranách jsou hebrejská písmena nun, gimel, he a šin, počáteční písmena věty „Nes gadol haja šam“, tedy: Velký zázrak stal se tam.
O jakém zázraku se mluví? To by stálo za dlouhé vyprávění! Přijďte si je poslechnout na naši chanukovou bohoslužbu v neděli 18. prosince.
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Přidáte se k Adventnímu spiknutí?
Dětí hrávají s káčou o drobné mince či oříšky či jiné pamlsky. Uprostřed stolu stojí miska, první hráč roztočí drejdl a podle toho, co mu padne, buď vyhraje nebo vloží část svých sladkostí do misky. Klíč je tento:
- NUN (v jidiš „ništ“, tedy „nic“): nic nevyhráváš ani neprohráváš, hraje další hráč
- GIMEL („gants“, tedy „vše“): hráč bere vše, vyhrál obsah celé misky
- HE („halb“, tedy „polovina“): hráč získal polovinu obsahu misky
- ŠIN („štel ajn“, tedy „vložit“): hráč vloží jednu sladkost do misky
Možná si řeknete, že drejdl není kdovíjak chytrá hra, vždyť výsledky jsou nahodilé, hráč je nemůže ovlivnit žádnou svou chytrostí či šikovností.
Možná ale nejde tolik o to, co ti padne. Jde o to, jak s tím naložíš. Můžeš svou výhru schroupat sám, můžeš se o ni také rozdělit s tím, kdo prohrává. Můžeš svou porážku přijmout se vztekem či pláčem, ale také můžeš prohrát klidně a čestně a zasmát se sám sobě. Vztek, který tě při prohře ovládá, je stejným vztekem, který dovedl Kaina k vraždě. Tolik hněvu kvůli několika oříškům?
Co teprve počít se skutečnou prohrou nebo se skutečnou výhrou, která tě potká v opravdickém životě? I spravedlivého může potkat špatný osud, a naopak i člověku bezbožnému může padnout dobrá kostka.
Proč to tak bývá, nevíme. A ani to není důležité. Důležité je, jak se svým osudem naložíme, jak se k němu postavíme. Co s tím mnohým – či naopak nemnohým – co získáme či ztratíme, co s tím provedeme…
Mám se utopit v sebelítosti? Je to snad moje vina, jaká mi padla kostka? Mám si snad svou výhru hromadit a nechávat sobecky pro sebe? Je to snad moje zásluha, jaká mi padla kostka? Ne, vše máme jenom půjčeno, vždyť celá země, i všechno co je na ní, patří Hospodinu!
Takže: Hrajte drejdl! A děkujte Bohu! A naučte sebe i své děti prohrávat i vítězit! Bude se vám to hodit!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je publicista Datum: 20. prosince 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
