Mnoho ateistů se považuje za intelektuálně nadané jedince, kteří vedou lidstvo na cestu rozumu. Vědecké údaje však ukazují opak, jak píše Dr. Will Gervais, profesor sociální psychologie na Brunelově Universitě v Londýně.
Jste jako člověk příslušníkem velmi zvláštního druhu. Ze všech lidských výstředností může být sklon k náboženství rysem nejvýraznějším. Stavíme mrakodrapy? To je toho, ptáci stavějí ozdobná dekorativní hnízda a mají mozek velikosti mandlí. Žijeme ve skutečně velkých společnostech? Skvělé, mravenci také, a jejich mozek je ještě drobnější. Můžeme řešit matematické úlohy? Super, ale to dokážou i slizové plísně, a ty nemají mozek vůbec!
Náboženství: typicky lidské
Většina lidí, kteří kdy žili, věřila a věří v nějakého boha; jsou si svými bohy tak jisti jako svým dechem. Přitom ale ani jeden mimolidský organismus o existenci boha nikdy neuvažoval. Pomyslete: Pokud víme, každá jednotlivá cítící a myslící bytost ve vesmíru, která kdy věřila v boha, je členem našeho podivného malého druhu a téměř každý člen našeho druhu v nějakého boha věří. Pro vědce, kteří se zajímají o evoluci a lidskou přirozenost, je náboženství hádankou, kterou je třeba vyřešit, ale stejně tak je hádankou i ateismus.
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Jak hovořit s dětmi o válce na Ukrajině
Termín „ateismus“ má svůj původ ve starověkém Řecku a platil pro širokou škálu jevů včetně nedostatku oddanosti římským božstvům a nedostatku víry v nadpřirozené síly. „Nevěra“ pochází spíše z křesťanských tradic a označuje absenci víry v Boha a/nebo absenci víry v nadpřirozené síly a posmrtný život.
Pokud je víra v boha (či v bohy) skutečně vyvinutou lidskou univerzálií, určujícím rysem celého našeho druhu, jak to, že miliony nebo možná miliardy lidí dnes v žádné nevěří? Jak a proč může v jinak většinově náboženském druhu existovat nevěra v bohy?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Hádanka víry – nebo spíš ateismu?
Na základě výzkumů se zdá, že náboženství přichází přirozeně jako jakýsi kognitivní vedlejší produkt lidského vývoje. Sada specifických mentálních adaptací pomohla našim předkům vyřešit opakující se problémy a tyto adaptace se vzájemně ovlivňují takovým způsobem, že náboženství se ukazují jako prostě vhodná odpověď, přirozeně „pasující“ na to, jak přemýšlíme, na to, jaký je svět. Jsme „rození věřící“, jak zní název jednoho nedávného knižního bestseleru. K víře nás předurčuje spousta kognitivních rysů, náboženství nám „pasuje“ tak intuitivně a přirozeně, že naopak ateismus je vzácnou výjimkou a musí vyžadovat kognitivní úsilí, aby se udržel.
Pěkně to shrnuje Pascal Boyer, francouzsko-americký antropolog a evoluční psycholog, v časopise Nature Human Behaviour: „Nějaká forma náboženského myšlení se zdá být pro naše kognitivní systémy cestou nejmenšího odporu. Naproti tomu nevěra je obecně výsledkem záměrné a usilovné práce proti našim přirozeným kognitivním dispozicím – což je stěží ta nejjednodušší ideologie, kterou lze propagovat.“
Tato představa, že náboženství povstává jaksi přirozeně, se ukázala ve vědě jako vlivná, přilákala celou řadu studií a také získala překvapivou podporu ze strany roztleskávačů Nového ateismu (možná proto, že se zdá formulovat jejich vlastní racionalitu a chytrost jako klíčovou složku ateismu).
Ateismus: racionální nebo iracionální?
Vyžaduje ateismus kognitivní úsilí? Veřejně známí ateisté předpokládají, že inteligence, racionalita a vědeckost (vše neseno namáhavou kognitivní snahou) jsou hlavním zdrojem jejich vlastního ateismu. Klasickým příkladem může být Richard Dawkins, který vděčí za svůj ateismus časné četbě Darwina a jehož veřejná rétorika se snaží používat vědu jako klín, aby vyhnala lidem víru z hlavy.
Již citovaný dr. Gervais v této souvislosti připomíná studii, v níž se s Arou Norenzayanem kolem roku 2009 snažili otestovat hypotézu, že ateismus je podložen usilovnou kognitivní reflexí. V počáteční studii detekovali tuto korelaci: lidé, kteří jsou schopni lépe reflektovat své předtuchy, (uváděli, že) jsou méně věřící. Spoustu dalších experimentů ukazovala, že lidé, kteří byli nuceni myslet racionálněji, měli také tendenci vykazovat nižší úroveň religiozity. Studie měla být publikována v časopise Science, novinky přitahovaly pozornost a byly široce chváleny skupinou New Atheist. Byl zde zdánlivě pevný důkaz, který potvrdil jejich ústřední tvrzení, že ateismus je pevně založen na racionalitě!
Děj ale zhoustl. Přísné následné studie nebyly opakovaně schopny přinést podobné výsledky jako počáteční experimenty. Nezbývalo než uznat, že původní experimenty byly chybné a výsledky nebyly nic víc, než falešně pozitivní. Kromě experimentálních selhání při replikaci se korelace mezi racionálním myšlením a ateismem ukázala jako slabá a napříč kulturami nestálá.
SOUVISEJÍCÍ – David Floryk / Svět jako vychovatel našich dětí?
Na velkém a celonárodně reprezentativním vzorku studijní tým zjistil, že mezi lidmi silně vystavenými vlivu náboženství v dětském věku, ani usilovná kognitivní reflexe vůbec neimplikuje ateismus. Noví ateisté předkládají, že se děti „připoutané“ od kolébky k církvi, pomocí vědy a racionality osvobodí z okovů víry. Tuto dynamiku však na základě výsledů průzkumu nebylo možno potvrdit. Závěr? Existuje jen málo důvodů věřit, že racionalita a věda jsou těmi klíčovými příčinami příklonu k ateismu.
Ateismus jako vzpoura proti přirozenosti?
V průběhu vývoje jsme byli obdařeni myslí schopnou představovat si nadpřirozeno a skrze procesy kulturní evoluce jsme vyvinuli složité struktury přesvědčení a norem, které pomohly pohánět náš druh do stále větších výšek, tvrdí dnes evoluční psychologové. Veškeré verze náboženství jsou založeny na velmi podobných tichých předpokladech a k představě nadpřirozených činitelů stačí normální lidská mysl zpracovávající informace tím nejpřirozenějším způsobem. Tento postřeh je o to cennější, že mnozí z autorů výzkumu, např. také dr. Gervais, jsou sami ateisté.
Náboženství se tedy z jejich pohledu jeví jako adaptace, přizpůsobení se světu, jaký je, jak funguje. Zdá se, že určitá forma náboženského myšlení je pro naše kognitivní systémy „cestou nejmenšího odporu“. Naproti tomu nevěra je obecně výsledkem záměrné a usilovné práce proti našim přirozeným kognitivním dispozicím. Není tedy ateismus spíše vzpourou proti přirozenosti?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je místopředsedou Aliance pro rodinu. Datum: 28. července 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
10 Komentáře
Mirek P.
Typická evoluční tautologie : pokud má člověk nějaké vlastnosti, musíme evolučně vysvětlit jak se vyvinuly.
Pro odlehčení dám případ vzpřímené chůze. Dodnes nevíme, jakou měla evoluční výhodu. Pokud předchůdci lidí žili v prostředí savan s málo stromy, proč jsou paviáni v tomtéž prostředí dnes striktními čtvernožci. Pár kroků po zadních umí udělat pralesní specialisté šimpanzi, gorily a giboni. Jak přešel k bipedii člověk, existují desítky teorií. Třeba ta, že si navzájem kradli žrádlo a s lupem v předních packách je evoluční výhoda umět rychle pelášit po zadních 🙂
Marek Orko Vácha ( s nímž nesouhlasím s teistickou evolucí ) říká : pokud jste sám na treku v horách nebo polární základně, myšlenka Boha se stává zcela přirozenou. Dál už za sebe : ateismus je pohled pyšných, zpohodlnělých lidí, žijících ve věžích ze slonoviny, které jim vystavěli ti druzí.
Nebesa zvěstují Boží slávu, Bůh dal lidem do srdce touhu po věčnosti a “ blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni nasyceni budou „
Eva Hájková
Váš příspěvek dělá dojem, pane Mirku, jako byste ateisty (nebo těmi, kdo se za ně považují) pohrdal z pozice toho, kdo ví víc. Patrně nemáte s žádným z nich blízký vztah.
Karel Krejčí
Není tedy ateismus spíše vzpourou proti přirozenosti?
Nepochybně je! Již v knize Genesis je vyjádřeno naše odpadnutí od Boha. Starý Zákon popisuje mnoho větších či menších vzpour Izraelců vůči Bohu a jejich důsledky. Celý tento svět je ve vzpouře vůči Bohu. Nám nepatří tento svět, ale my patříme Bohu – to je naše přirozenost.
Mirek P.
Paní Hájková, jsem si vědom toho, že některé mé příspěvky jsou provokativní. Však oni si ti Noví Ateisté také servítky neberou, tak proč jim občas neoplatit stejnou měrou. Ne, že bych je chtěl urážet, jen ať se nad sebou zamyslí. Ať poznají, že jsou aspoň někteří, co se nebojí říct, že král je nahý.
Jinak o dost více si vážím agnostiků, těch je u nás většina a sám jsem k nim dlouho patřil. Poctivě si přiznat, že fakt nevím. A taky některých antiteistů, z Šavlů bývají nejlepší Pavlové. Respektive, jak říká Písmo “ ke všem lidem úctu mějte “ . Pokud ovšem někdo vystupuje z pozice autority, je třeba pozvednout hlas, zastat se slabých a utlačovaných. To uměl Ježíš, Pavel i všichni proroci.
M. Pinkas
Eva Hájková
Panu MIrkovi
Vy jste měl možná na mysli konkrétní lidi a ne všechny ateisty. Jsem na to z osobních důvodů trochu citlivá, tak se omlouvám, že jsem tak vyjela.
Víte, já si někdy jen tak pro sebe aplikuji na ateisty slova apoštola Pavla z Římanům 2 (Pravý žid není ten, kdo je jím navenek… Pravý křesťan není ten, kdo je jím navenek…)
Myslím si, že každý člověk by měl být hodnocen zvlášť a ne paušálně jako nějaký -ista, ať už se sám považuje, za co chce.
Eva Hájková
Panu Krejčímu
Trochu obdobně to chápou muslimové, jak jsem se jednou někde dočetla. Podle nich se každý člověk rodí jako muslim (což tuším znamená „čistý“) – čili každý člověk je „od přirozenosti“ muslim. A teprve konkrétní prostředí z něj vychová něco jiného.
Mirek P.
Ještě dodatek : Rozmohl se nám tady takový nešvar !! Absoloventi humanitních věd, psychologové a historici, se zde vyjadřují k exaktním přírodním vědám. J. Peterson, Y. N. Harari, J. Haidt, Ch. Murray a teď tenhle Gervais. Z toho si jednou psychologie uplete takovou ostudu, jako si upletla chirurgie ve století 19. a psychiatrie ve století 20.
To už je pro mě směrodatnější názor biologa, evolucionisty a zřejmě antiteisty Jana Zrzavého, který pronesl v jednom rozhovoru :
„Jen aby – já se o to nikdy moc nezajímal, ale psychické rozdíly se měřit skoro nedají, měřit je v přirozených podmínkách už vůbec nejde, přirozené podmínky už neexistují a hlavně vůbec netušíme, co je genetika a co kultura (když všechno je obojí). Takže hloupý černoch je obětí špatných genů pro pravici a obětí špatné společnosti pro levici, akorát že nemáme nejmenší tušení, co z toho je víc pravda pro kterého hloupého černocha. Pro zajímavost – lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou Afroameričané, jsou geneticky cokoliv od skoro čistých Bantuů po skoro čisté Evropany, takže kdo jim měří IQ, aniž by jim paralelně četl genomy, ten neví, co činí. A že to není fašismus? No a jaká je motivace měřit černochům IQ, když můžu měřit něco jiného? “
Názory profesora Zrzavého na genetiku budu sledovat, srovnávat je s kreacionistickými genetiky Robem Carterem či N. Jeansonem. A pokorně přiznám, že některé věci zatím nevím.
Můj laický názor je, že psychologie může být postavena buď na křesťanském, nebo na evolučním paradigmatu. Smíchat oboje dohromady je jak guláš z jedovatých hub.
Jiří Aron
Pro křesťany je zásadní uvědomit si zásadní posun na Západě, který probíhá nejméně posledních 60 let. Spočívá v tom, že namísto většinového ateismu se společnost proměňuje ve většinově náboženskou, ale tato náboženství nejsou založena na Bibli ani na Kristu.
Hrozí tak a už se to i stalo, že mrháme energii na boj s umírajícím nepřítelem a toho znovuzrozeného, viz římský polyteismus v římské říši, někdy i považujeme za spojence.
Karel Krejčí
Paní Hájková,
z Písma je zřejmé a nepochybné, že o naší životní dráze je rozhodnuto již v lůně matky. Každý máme svou životní dráhu více či méně určenou, čemuž odpovídají i všechny nezbytné okolnosti k její realizaci. Uvažovat tedy pouze o dočasné „čistotě“ nemá žádný význam. Své roli neujdeme ani před ní neutečeme, což potvrzuje na mnoha příkladech zase samotné Písmo. Jestliže se opravdu pozastavíme nad skutečností, že o našem životě je rozhodnuto již v lůně matky, dostáváme se o velký kus dopředu v poznávání Božího stvoření.
Mirek P.
Naprosto Vás chápu, paní Hájková, a naopak děkuji za zpětnou vazbu. Jak napsal D. Novák, v internetových diskusích je člověk razantnější než v osobním vztahu. Pokud nejde o ventilaci osobních frustrací a animozit, ale naopak jasně pojmenovat určité jevy, berme to s nadhledem. Když Ježíš káral farizeje, taky nedodal “ avšak ten Josef z Arimatie, to je přemýšlivý chlápek “ . A já, teď když jsem si zgustnul na psycholozích, taky jsem nejmenoval výjimky jako Viktor Frankl nebo Marek Macák.
M. Pinkas