Daniel Kvasnička je farář v Novém kostele Církve bratrské v Litomyšli. Původní profesí fotograf a grafik. Po nucených stážích v chemičce a v technických službách pracoval jako duchovní v Děčíně, Náchodě a v Říčanech. V Náchodě byl šéfredaktorem městského zpravodaje. V roce 2007 v Říčanech založil Zápraží, časopis pro obyvatele kraje na východ od Prahy, založil MAS Říčansko, kde byl předsedou správní rady. Byl předsedou správní rady Olivovy dětské léčebny a Léčebného a rehabilitačního střediska Chvaly. Spolupracoval s Českou televizí a Hospodářskými novinami. Bloguje pro Respekt a pro svou doménu www.nabeton.info
Četla jsem na internetu váš text: Kdybych měl řečnit na demonstraci. Šel byste, kdyby vás pozvali?
Asi bych se dlouho vymlouval a doporučil bych deset vhodnějších, ale v principu: Šel! Ale nešel bych bez přípravy. To bych se bál!
Už se vám to stalo?
Ale ano. Řečnil jsem i v listopadu 89 v Děčíně. Nicméně, právě z toho je moje podivení nad tím, že to pořád neumíme. Už tehdy byly projevy nekritické, některé agresivní. A to myslím, že byla chyba. Dá se tušit, že tehdy byly mezi řečníky také volavky, které měly dav rozvášnit… Nakonec jsou mi blízké i happeningy. Šel jsem v taláru z Můstku ke koni za rakví z lepenky, která tehdy, na konci tisíciletí, symbolizovala školství… Dokonce jsem některé demonstrace organizoval, dokonce i na Václaváku. Pletl jsem se do obrodných aktivit souvisejících s rozčarováním aktivistů deset let po listopadu, dělal jsem onu zmíněnou kampaň ANO pro Evropu.
Jaký mají podle vás protesty na náměstích smysl?
Ano! Přiživují naši spoluodpovědnost. Víte, já si moc považuji rodin, seniorů, dětí a studentů v tom davu. A zvláště maminek s dětmi, které si statečně stoupnou i za mikrofon, taky dědečků s babičkami, co jim třeba pomáhají a drží kočárek. Ta sounáležitost, ochota něco udělat! To mne dojímá a to je správné. Lidé si chodí pro slovo. A taky si chodí pro pocit, že je dobré být spolu. A právě tady si myslím, že mají být obslouženi střízlivě, rozumně, naléhavě a taky mimo jiné v odpovídajícím čase.
Je to důležité, když jdeme na demonstraci. V případě posledních protestů si myslím, že tím spíše. Protože všechno začalo ledabylými změnami ve středu a čtvrtek před Velikonocemi a šachisté z vlády si snad mysleli, že lidé jedou na chalupu a na volné dny k tetě a nebude je to zajímat; otřou si mastnou pusu po bůčku a přejdou to. Setkání na náměstích mají dát najevo, že nejsme jen děti, ale také staří či zralí lidé; že nejsme blbí, ale máme názor. A utvrzují mne v tom názoru popuzené, urážlivé a povýšené reakce ministrů či premiéra. Nesmím zapomenout na lidi z prezidentova okolí. Ten vztek je tolik podobný tomu, co vykřikoval tehdy premiér po Děkujeme, odejděte! Nic nového!
Jak vysvětlíte křesťanovi, který si v listě Římanům přečetl o poslušnosti autoritám, že může jít demonstrovat?
Kolik na to mám času? 😀 Rád si s kýmkoliv sednu nad Bibli a budeme spolu číst, to dělám nejraději. Jsem přesvědčen, že text mluví jasně: „A všichni vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů,“ když brání dobro. Tak to je v Bibli. K tomu ty mocné Bůh pověřil. Vybavil je i odstrašující zbraní, mečem moci. Ale, co když jsou sami vládcové hrozbou a jednají zle? Pak se nesmí číst jen dopis Římanům, 13. kapitola, ale také Zjevení Janovo 13. kapitola. Takovým vládcům je třeba říci Ne! A modlit se za to, aby všem vládcům Pán pomáhal ve službě dobru. A aby zničil jejich plány, které působí zlo a zabránil jim v pokračování zvůle. To je korektní postup.
Křesťan nepodlézá vrchnosti jen proto, že vrchnost drží žezlo a má krásný plášť – tedy drží státní kasu a jezdí v limuzíně. Jen proto, že si třese rukou s prezidenty jiných zemí. To je pomatené chápání! To je uctívání papalášství, nikoli respekt před úřadem. Já ctím instituce a jejich úkoly a pečlivě se modlím za ty, kteří je obhospodařují. A občas jim říkám rázné Ne! A rád se stavím za rozechvělé vládce, když je jim těžko, ale udělají to, co mají.
Jak se má naše nebeské občanství promítat do toho českého?
Já jsem to napsal v tom textu, který jsem narychlo naklepal z více zdrojů s použitím knížky Je to náš příběh od Pavla Hoška. Naprosto souzním s tím, že je třeba svou vlast kriticky milovat. Milovat její podobu a dědictví, které jsme přijali od otců. Taky milovat všechny tak, jak se tu sejdeme a nebránit lidem přijít, kdyby tu chtěli být. Pečovat o podobu vlasti v krajině i v lidských sídlech. A milovat právo a spravedlnost. Kdo jiný, než nebeský občan by měl vědět, jaký je rozdíl mezi papalášstvím a úctou k Hospodinu? Bůh se nebránil žádné demonstraci lidského zoufalství tím, že by demonstrující a křičící praotce, žalmisty a další shazoval! Protože jsme děti Boží, umíme být dětmi téhle země. Umíme být zralými občany své vlasti.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: Hana Pinknerová Foto: Facebook – Daniel Kvasnička
3 Komentáře
Konečný Fr.
Demonstrace byla hezká, ale měla být namířena proti EU a ne proti Babišovi. Lidé jsou svedeni, měli by podpořit vlastenecké hnutí v Evropě usilující o Evropu svobodných států proti totalitní německé EU, kterou řídí neomarxisté.
Jiří Kouba
Chápu demonstrace proti premiérovi, který sní o tom, jak vyrazí svým centralistickým pojetím všeho lidem z ruky jakýkoliv vztah k věcem veřejným a jakýkoliv nástroj, kterým by mohli ovlivňovat své nejbližší okolí, za které se cítí zodpovědni. I tak ale trvám na tom, že prostředkem změny jsou volby. – Nerozumím prorocky předvídavým demonstracím proti ministryni spravedlnosti kvůli tomu, co si myslíme, že v budoucnosti teprve udělá. POkud se pamatuju, v minulosti na stejném postu končila vládu jmen Vesecká, Rampula, Grygárek, to byly teprve časy! Kde jste byli tenkrát, demonstranti …
Jiří Aron
Vrtá mi jaksi hlavě titulek a myšlenky v článku o politice a o nebeském občanství. Jsem jediný, kdo zde vnímá jakýsi nesoulad, až protiklad, v těchto myšlenkách profesionálního duchovního?
Ale nejen zde. Podíval jsem se na ten (v úvodu článku avizovaný) autorův blog v Respektu. V posledním příspěvku ze 14.5.2019 https://kvasnicka.blog.respekt.cz/kdybych-mel-recnit-na-demostraci/ je to znovu. Náhoda?
Celá ta řeč v odkazu je v podstatě o obrodě lásky k naší zemi. A to je přece krásná věc. Cituji .: „…K desinfekci … … je třeba jediné – skutečně si zamilovat svoji zemi. Proto nenechte vychladnout svoji lásku k vlasti, městu a obci – myslím tím na lidi, nejen na architekturu…“ Nebo: „A nenechme si vzít lásku ke člověku…“ či „Živte lásku, udělejte pro ni všechno.“.
V témž článku jsou však i podivné obraty a výrazy, které s láskou vůbec nesouzní. Řeč totiž obsahuje hojné nálepkování politických oponentů a osobní urážky.
Mluví, v souvislosti s konkrétními lidmi, o jejich „blouznivé pomatenosti“, „nabubřelých splašcích“, „hloupém zařečňování pravdy“, „mručivé nerudnosti všehoschopného“, „idiotském“, „zažvanění“, „fízlovi“. Nebo obecně o: „neviditelném smradu dalších poradců zla“. Kdo je tedy můj bližní?
Závěr obsahuje množství výborných životních rad, které jsou však opět protikladem předchozích myšlenek, cituji: “ … Pokud se vám nepovedl život a nebo už vás všechno bolí, nevařte namísto mateří doušky mladým pelyněk. Nepomlouvejte instituce…“, nebo „nevysmívejte se“, „neshazujte“, „nepomlouvejte“ a „nevynášejte se“.
Nesedí mi, jako křesťanovi. Ani ten autorův závěr řeči na demonstraci s myšlenkou o vášnivé lásce starých Římanů k Římu a toto že Řím učinilo velkým. Z dějin je přece dobře známo, jak tito Římané „milovali“ ty, kdo raději než Řím milovali Beránka, Božího Syna.
Modlím se proto zato, aby nás svět poznal po lásce, abychom nezapomínali na to, že Beránkovo království není z tohoto světa.