Přiznám se, že reakce na článek „Umíme projevovat úctu“ mne zarazila. Jistě, přišlo i několik pozitivních reakcí, nicméně řada čtenářů mi napsala, že bychom si měli dát pozor a neprojevovat úctu těm, kdo si ji nezaslouží, a někteří mi napsali, s kým vším Pán Ježíš Kristus nejednal uctivě (vztah k farizeům, penězoměnci na chrámovém nádvoří apod.).
Podnítilo mne to tuto otázku dále promýšlet. Jeví se mi to tak, že k této otázce jsou dva možné přístupy. Zastánci jednoho přístupu, který bych nazval individualistickým, jsou toho názoru, že úctu bychom měli lidem projevovat jen na základě jejich postojů a činů, pokud je shledáme chvályhodnými (tj. úctyhodnými). Pokud je někdo rodičem, učitelem, šéfem v zaměstnání, pastorem nebo poslancem či ministrem, pak toto postavení žádný nárok na úctu nezakládá.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Stále je co obdivovat
Pak je zde druhý přístup, podle nějž musí být zdravá společnost nutně hierarchická, a my bychom autority v této společnosti měli uznávat a ctít – při plném vědomí, že ne vždy budou nositelé autority ve svém životě příkladní. Tento postoj označím – co jiného ode mne čekat – za konzervativní.
Zamýšlel jsem se nad touto otázkou z hlediska Písma. Pochopitelně byli lidé, kterým Pán Ježíš úctu neprojevoval – já jsem ovšem nikdy netvrdil, že úctu máme projevovat všem a za všech okolností. Nicméně jsem přesvědčen, že daná postavení určitý nárok zakládají, a to bez ohledu na morální charakter nositele. A domnívám se, že nerespektování tohoto nároku je příčinou řady našich problémů, a u jiných problémů sice není příčinou, ale daný problém více či méně prohlubuje.
Na podporu svého přístupu uvedu dvě místa z Písma – jedno novozákonní a druhé starozákonní. Znalci Písma si vzpomenou, jak stál apoštol Pavel před sanhedrinem a dostal na příkaz velekněze políček. Nazval velekněze „obílenou stěnou“, načež mu vytkli, že se chová neuctivě k veleknězi. A Pavel se kupodivu omluvil, byť veleknězovo počínání bylo naprosto nepatřičné. A svou omluvu zdůvodnil tím, že netušil, že onen muž je velekněz. Byl přesvědčen, že velekněz je hoden úcty právě pro své postavení, nikoli jen pro osobní charakterovou ryzost.
Dan Drápal / Stále je co obdivovat
Starozákonním příkladem je postoj krále Davida ke svému předchůdci a zapřisáhlému nepříteli Saulovi. David až do poslední chvíle ctí, že Saul je Hospodinův pomazaný, ačkoli on sám by v té době již také Hospodinovým pomazaným. David rozhodně nebyl v pokušení dělat si nějaké iluze o Saulově charakteru. Byl ale přesvědčen, že přes to všechno má Saulovi prokazovat úctu.
Někdo možná namítne, že tento starozákonní příklad už se nás netýká. My máme volené představitele a zvolíme si ty, k nimž máme úctu. Ano, můžeme volit, ale přesto i dnes platí, že Hospodin je ten, kdo ustanovuje a sesazuje krále (Dan 2,21).
Odmítání nebo zpochybňování úcty je součástí útoku na autority jako takové. Má-li společnost něčeho dosáhnout, musí být nutně hierarchická. Nejlépe je to vidět na armádě, ale týká se to všech sociálních vztahů. Proč státní správa funguje tak uboze? Protože ji tvoří úředníci, kteří, když přijde nový ministr, jeho snahy vládnout bojkotují. A protože tomu v jistém ohledu rozumí lépe než nový ministr (případně starosta nebo primátor), může práci ministra bojkotovat velice úspěšně.
Nebylo tomu tak vždy a všude. Před lety byl schválen zákon o státní službě, který měl zabránit tomu, aby strana nastupující po volbách nemohla vyměnit celé vedení daného ministerstva. Tak to prý kdysi fungovalo ve Spojeném království – ministerstvo bylo připraveno loajálně uskutečňovat záměry nového ministra. U nás to ovšem po přijetí zákona o státní službě nefungovalo a nový ministr si musí přivést svou garnituru, má-li něčeho dosáhnout. Jenže to díky novému zákonu tak úplně nejde. Státní úředníci nemají k novému ministru úctu a pak všichni nadáváme, jak je to u nás hrozné.
Tak bych mohl psát i o jiných vztazích nadřízenosti a podřízenosti. Ve společnosti převažuje ideologie, která se snaží veškeré hierarchie zničit, rodinou počínaje. Začíná to v rodinách, a proto obnova bude rovněž muset začít v rodinách – za předpokladu, že ještě bude čas.
To, co jsem psal, neznamená, že bychom měli poslouchat všechny autority a za všech okolností. Někdy je správné, ba dokonce nezbytné, aby dítě řeklo rodičům NE, aby to řekl student profesorovi nebo zaměstnanec šéfovi či člen sboru pastorovi. Není to ale zdaleka tak často, jak si dnes mnozí lidé myslí. Když někdo autority ctí a ví se to o něm, pak má mnohem větší váhu, když v určité situaci řekne NE, než kdy to NE říká člověk každý druhý den.
Je načase, abychom začali ctít Bohem ustanovené autority. A pokud tou autoritou jsme, je načase budovat v sobě Kristův charakter.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 31. července 2024 Foto: Pixabay
85 Komentáře
Realtoltek
Podle me autor micha respekt a uctu. Respektovat nekoho a jeho pozici je jedna vec a ano v hierarchii by to tak melo byt. Pokud se ale jedna o vyjadreni ucty….nelze uctivat osobu ktera nejedna v souladu se svatym pismen… a ted mluvim z pozice krestana. Ale vseobecne pokud nekdo uctiva osobu ktera cini zlo tak je to hrich. Ale ano i zlou osobu/ bytost lze tolerovat a respektovat. Napriklad jediny Buh toleruje a i castecne respektuje…docasne… SATANA v tomtu svete, nicmene mu neprojevuje zadnou uctu. V pripade autora by asi tedy ..nizsi..svati bozi andele meli projevovat uctu padlemu cherubovi. Jinak celkove… hierarchie ano tady na zemi je… v nebi jsou vsichni bratry…kteri maji jednoho otce. Jezis nikdy nebudoval a nebaziroval na hierarchii ale naopak mluvil o bratrstvsi a jednom spolecnem otci, ktreremu patri veskera slava. A vsimneme si… ikdyz byl nejvyssi bytosti na zemi…presto se pasoval do role sluzebnika, nevyzadoval uctu na zaklade sveho postaveni ! Naopak veskerou uctu si zaslouzil svymi ciny a skutky. Proto povazuji za naprosto skandalni uz jen uvahu ze bychom meli vzdavat uctu nekomu na zaklade toho ze je ministrem atd… A prave v tom vidim problem tohoto sveta zkazeni lide nam vladnou protoze je uctivaji nevedomi/zmanipulovani lide a propujcuji jim tak moc podobne jako Satanovi.
Realtoltek
Ale uvedu jeste lepsi priklad. Predstavme si ze jsem vojak v pozici desatnika v II.svetove valce. Do valky jsem musel nastoupit povinne. V hierarchii je nejvyssi velitel Hitler. Budu jako desatnik projevovat uctu Hitlerovi ??? Ne nebudu v zadnem pripade, budu ho jen docasne tolerovat a respektovat a modlit se aby byl co nejdrive odstaven jedinym Bohem co nejdrive. Jak by se zachoval autor ? Uctival by Hitlera a pomohl by budovat kult osobnosti ??? Dekuji za pripadnou odpoved v tomto vzorovem prikladu.
Dan Drápal
Odpověď najdete přímo v článcích: Jsou situace, kdy dítě rodičům nebo třeba zaměstnanec zaměstnavateli musí říci NE. To platí ve všech vztazích autority a podřízenosti, vyjma vztah Bůh – člověk, kdy Bohu nikdy nesmíme říci ne. Tam platí absolutní autorita a absolutní poslušnost, kdežto ve všech jiných vztazích autority a poslušnosti nastávají někdy situace, kdy nutno říci NE, ovšem s tím vědomím, že si to budu muset před Bohem zodpovědět. Onen desátník z Vašeho obrazu by to Bohu jistě zodpověděl uspokojivě.
Petr Adamec
To p. Realtoltek: Myslím, že situace je zde jasná, Hitlerovi by voják vzdávat úctu neměl, měl by se pokud možno distancovat. Jako jsou uctíváni ti lidé, kteří to učinili a odmítli bojovat, často na to doplatili smrtí. Na druhou stranu bez armád vojáků, kteří poslouchali své (i nedokonalé) nadřízené, by Hitlerova vojska nikdy poraženi nebyla.
Petr Adamec
Článek pokládám za hezký a důraz za důležitý. Bez určité hierarchie opravdu společnost fungovat nemůže a úcta k autoritám je důležitá. Mám trochu problém s popisem fungování státní správy. Nemyslím, že funguje bídně. A rozhodně si nemyslím, že příčinou je snad boj proti nadřízeným politikům. Směšujeme zde 2 věci. Výkon samosprávy a výkon státní správy. Úředníci, kteří vykonávají státní správu, se musí řídit zákony, ne názory volené samosprávy. Nemají prostor pro to, aby snad mohli postupovat podle pokynů ministra či starosty v rozporu se zákony. Mohli by za to být odsouzeni za zneužití pravomoci úředního činitele. Samozřejmě v rámci zákonů se mohou řídit politikou samosprávy. Ale celkově jsou tyto dva výkony moci oddělené. A nemohou být spojovány. Zákony a pravidla by měla platit předvídatelně a spravedlivě. Proto nemohou být závislá na názorech starosty či ministra. Osobně rozumím nejvíce životnímu prostředí. Na politice MŽP bylo vždy znát, jaký názor má ministr, resp. jeho strana. Zda jsou podnikatelé škodná nebo naopak podporováni (SZ kontra ODS). V rámci zákonů je to v pořádku. Je ale úplně nepřijatelná třeba situace, kdy MŽP pod vládou ANO flagrantně porušovalo pravidla a zákony a chemické firmy předsedy strany byly zcela nedotknutelné a mohly znečišťovat bez omezení. Ministerstva a politika nefungují ve vzduchoprázdnu. Role státní správy je důležitá a společnost složitá. Nemůže se vše měnit každých pár let, musí zde být určitá kontinuita. A tu zaručuje ta nepropojenost politiky a státní správy. Třeba funkce ministra školství se mění poměrně často. Mnohem častěji než po 5 letech. Představa, že podle názorů ministra se to bude stále měnit, je úplný horor. Bez úředníků a zákonů udržujících určitou kontinuitu to fakt nejde. Jen základní škola dítěti trvá 9 let…
Martin Hambalek
Dan Drápal přece jasně píše, že jsou situace, kdy je třeba povědět NE. To jste v článku nečetl?
pavel v
Kupodivu mám na věc stejný názor jako Realtoltek. Pokud nějaký člověk obdržel řádným způsobem určité pravomoci (například soudce), budu ho respektovat, i když se bude 5x rozvedený, i když neplatí alimenty, apod. Nebudu mu však prokazovat úctu.
Apoštol Pavel vybízí křesťany, aby se podřizovali světským autoritám a to proto, že se tyto autority starají o pořádek, tedy o spravedlnost. Pokud se o spravedlnost opravdu starají, pak mají oprávnění od Pána používat násilí (meč). V Písmu to není formulováno přesně takto, ale snad mi dáte za pravdu, že tento výklad je naprosto logický. Moderním jazykem bychom řekli, že Pán si přeje, aby byl ve společnosti řád, tedy spravedlnost.
Co když světské autority nařizují nespravedlnost (například holocaust)? Jsou takové autority opravdu zřízeny Bohem? Nevěřím tomu.
Kdo rozhodne, zda je daná autorita v moci Pána nebo satana? K tomu nám může skvěle posloužit Ježíšův příklad, který řekl na adresu vládnoucího hebrejského establishmentu: „Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.“ Ježíš se nikoho neptal, zda s jeho stanoviskem souhlasí, jeho názor byl naprosto individuální. Máme-li Ježíše následovat, musíme se také rozhodovat individuálně – nečekat, až nás k tomu někdo pověří. Ostatně Ježíšova mise byla neustále zpochybňována otázkou: „Jakou mocí to činíš?“ Ježíšovou „kvalifikací“ byla skutečnost, že byl Boží Syn. Máme také tuto kvalifikaci? Ano, byla nám „dána moc stát se Božími dětmi“.
Domnívám se, že jako konzervativce bychom mohli označit farizeje a zákoníky lpící na tradicích. Ježíš svobodně vyjadřoval své individuální názory bourající tradice – byl spíše liberál.
Realtoltek
Bratrství a rovnost:
V Novém zákoně, zvláště v listech apoštola Pavla, je často zdůrazňována rovnost všech věřících v Kristu. Například v Galatským 3:28 se píše: „Není už Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“
Matouš 20:25-28
„Ježíš si je zavolal a řekl: ‚Víte, že vládcové národů nad nimi panují a mocní nad nimi vykonávají svou moc. Tak tomu mezi vámi nebude; ale kdo chce být mezi vámi velkým, bude vaším služebníkem, a kdo chce být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.‘“
Jan 13:34-35 (Nové přikázání lásky)
„Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako jsem já miloval vás, tak se i vy navzájem milujte. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
Matouš 23:8-12 (Rovnost mezi učedníky)
„Vy však se nenechte nazývat Rabbi, protože máte jednoho Učitele a vy všichni jste bratři. A nikoho na zemi nenazývejte svým otcem, protože máte jednoho Otce, který je v nebesích. Také se nenechte nazývat vůdci, protože máte jednoho vůdce, Krista. Ale největší mezi vámi bude váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Myslím si, že Ježíš se zcela jasně vyjádřil o naprostém bratrství a rovnosti.
Realtoltek
To ale Ježíš nemluví o andělích… tam samozřejmě hierarchie je ale ne ve smyslu lidské. Andělé mají různé úkoly a zodpovídají za nespočet stromů života. A určitě se nestane a je nemožné aby v takové hierarchii zůstal nekompetentní/zkorumpovaný anděl :). Tímto se docela dost míst no řekl bych že jich je přesně 144.000 uvolnilo ale brzy bude naplněno novými anděly. Tedy lidmi co se anděly stanou ze své vlastní vůle (tak jako kdysi Eliáš a Enoch) a proto budou …lidé… soudit anděly (padlé) a společně je „svážou“ jakmile dorazí Ježíš (až bude doplněn Svatý sbor) což je hlavním cílem evangelia – naplnění.
Mirek P.
1P2,17 „Všechny ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.“ On to činil i Ježíš. Představa, že na každého jen křičel, jaký je hříšník, je falešná. Přijímal farizeje, zákoníky, padlé ženy ( nádherný příklad je rozhovor se samařskou ženou ). Tím získal vnitřní autoritu, říci jim v pravý čas něco podstatného do života. Ono i to “ běda vám “ je spíše citoslovce zármutku ( řecky ouai – že by české ouvej ).
Máme zde lidi, kteří v určité chvíli vystupují prorocky. Eliáš, Jan Křtitel ( nevěřím, že šel kárat Heroda tetrachu osobně ), Ježíš se tak zachoval v případě penězoměnců. Sám pak svým učedníkům říká, že nemají jednat v duchu Eliášově, ale v jeho duchu beránka a holubice.
Pokud je někdo povolán jako prorok, musí počítat s tím, že přijde o hlavu. Nebo si pohorší v zaměstnání.
Dětem a mladým lidem skutečně doporučuji mít úctu k dospělým a ohled ke stáří. Ve škole jsem nekokrhal, ale občas vyvedl jiný trapas. Když jsem nastoupil na gymnázium, provedlo mi pár učitelů něco, co jsem mohl považovat za křivdu. Shodou okolností jsem ve svých čtrnácti dost přemýšlel a taky poprvé četl nový zákon. Takže jsem se rozhodl jim odpustit a ani si nepěstovat žádnou hořkost. Posléze se mi to v té škole vrátilo mnohonásobně.
Jinak ten příběh o dobrém ministrovi a špatných úřednících považuji za trochu zjednodušenou pohádku. M. Pinkas
Realtoltek
Dokonaly svet rovna se dokonala hierarchie spravcu ta vede k dokonale rovnosti,spravedlnosti.,lasky a pravdy. To je svet ve kterem maji vsichni jednoho nebeskeho otce. Svet Jezise. Pak je zde svet s nedokonalou hierarchii ve kterem vladne satan, lez, nerovnost a to je tento svet. Proto tento svet nemiluji…jedinou cestou ke zmene je Jezis, laska.
Konečný Fr.
Tak jsme se shodli – Hitlerovi projevovat úctu se nesluší a Fialovi stejně tak.
Olga Nedbalová
Přiznám se, že mám pořád problém s projevováním úcty lidem jen na základě jejich postavení. Jsem státní úředník a chovám se zdvořile a vstřícně ke všem, bez ohledu na jejich postavení nebo politickou příslušnost. I v osobním životě, moc ráda bych projevovala úctu všem starým lidem, ale bohužel ne vždy se stáří pojí s moudrostí. Je mi 54 let a jsem tedy ve věku, kdy já i moji vrstevníci bychom již měli projevovat známky moudrosti a pokory. Musím ale konstatovat, že často mladí lidé jsou moudřejší než moje generace nebo generace ještě starších lidí. Někdo tedy bohužel s věkem nezraje, ale spíše dětinští. Stane se z něho zatrpklý a sobecký jedinec, který prosazuje jen sám sebe bez pochopení pro ty druhé. Je v podstatě jako malé dítě, které si vydupává jen to svoje. A další problém mám s formulací „pomazaný“ král. Už první biblické ustanovení Saula za krále (vévodu) nebylo šťastné. Lid si na Bohu vynutil svého krále jakého měly okolní národy, nestačil jim Bůh jako jediný král. Našla jsem zajímavý výklad, který je sice primárně určený pro děti, ale myslím, že to vůbec nevadí. Celý výklad je dostupný na odkazu: https://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/pomazani-saula Já přidám v dalším komentáři jen některé části výkladu.
Olga Nedbalová
Pomazání Saula (1. Samuelova 9–10, 1–16) https://katecheze.evangnet.cz/katecheticke-pripravy/pomazani-saula
„Mezi Izraelci nebylo hezčího muže nad něj; od ramen vzhůru převyšoval všechen lid. (9,2) Naplňuje se úsloví „koho chce Bůh potrestat, tomu splní, co si nejvíc přeje“. Izraelci si přejí přesně takového krále: Který je o hlavu větší a hezky se na něj kouká. Lidé se chtějí ve svém vůdci vidět, vidět sami sebe na svém místě. Izraelci se chovají jako stádo a Saul vyhlíží jako hlavní „samec“. Ale zdání klame.“
„Pomažeš ho za vévodu nad mým izraelským lidem (9,16) Hospodin říká za vévodu, nikoliv za krále, jak si přejí Izraelci. Vévoda znamená to samé co vojevůdce. Bůh má pochopení („úpěnlivě volání ke mně proniklo“) pro slabost lidí, kteří se nedovedou dohodnout na jednotném vojenském velení. Ve válce se kutečně nedá moc dlouho radit, je potřeba jeden velitel. Takové velitele dával Bůh už před tím lidem v soudcích. Ale vojevůdce je jen na válku, v míru Izrael klidně může zůstat bez krále. Pokud ovšem nechce poslouchat člověka místo Boha.“
„Za vévodu nad svým dědictvím Bůh zdůrazňuje, že Izrael je jeho (normálně země a lid patřil králi, i v Evropě), Samuel je jen vojevůdce. Je dobré být pokorný před Bohem, protože Bůh nás jako Saula pozvedává z bezvýznamnosti na čestná místa ve svém království. Co může být lepšího, než být Božím generálem? Jen člověk nesmí chtít být králem místo Boha.“
Osobně si myslím, že Bůh nám dal svobodnou vůli a rozum, abychom přemýšleli. O tom, co je s Boží vůlí shodné a co s Boží vůlí shodné není. Nemusíme být jako tupé stádo, které poslouchá někoho jen na základě vyššího postavení. Samozřejmě musíme dávat velký pozor, aby naše odmítnutí autority nestálo na špatném základě – na našem hříchu. Pokud odmítneme světskou autoritu, pak jedině na základě pečlivého rozjímání například nad tím, co na tyto záležitosti říká Písmo. Tedy musíme se vyvarovat toho, abychom zneužívali výklad Písma k našemu osobnímu prospěchu. Jinak souhlasím s panem Pavlem a panem Realtoltkem, nelze opravňovat jednání světských vůdců typu Hitlera na základě toho, že byli také ustanoveni od Boha. Ano, Bůh má moc nad celým světem, ale to neznamená, že souhlasí se špatným jednáním některých vůdců. Ostatně už Jan Hus dospěl ke správnému závěru: „Více se sluší poslouchati Boha než lidí.“
Mirek P.
Celý ten virvál, co zde vznikl, vyplývá z nepochopení, že biblické ctít neznamená uctívat. Pro to jsou v řečtině jiná slova : chválit, oslavovat, blahořečit, klanět se. Ctít prostě znamená přisuzovat každému člověku cenu, kterou má v Božích očích. Proto 1P2,17 na prvním místě říká : ctěte všechny. Nejen žák má ctít učitele, ale i učitel má jednat s žákem férově a ohleduplně tím spíše, že ještě není vyzrálým člověkem. Dál text pokračuje : bratrstvo miluje, Boha se bojte, krále mějte v úctě. Teda úcta k autoritám je až na posledním místě, za splnění všech tří předchozích podmínek. Určitě je nemáme zesměšňovat, pomlouvat, mařit jejich dobré ( ne zlé ) úsilí. Oni jednou vydají svůj počet a protože jim bylo mnoho svěřeno, ponesou i přísnější soud.
Olga Nedbalová
Co je správné – úcta k jedinci na základě jeho postavení nebo úcta k jedinci na základě jeho chování? Opravdu si zaslouží úctu učitel, který ponižuje žáka jen proto, že je méně „bystrý“? Zaslouží si úctu starý člověk jen na základě toho, že zestárnul? Zaslouží si úctu úředník, který je protivný a zneužívá se postavení ke zbytečné šikaně občana? Zaslouží si úctu politik, kterému jde hlavně o jeho koryto? Nebo si zaslouží úctu učitel, protože učí s láskou, je trpělivý a umí povzbudit i žáky, kteří třeba nemají talent na matematiku? Starý člověk, který moudře ví, co je v životě podstatné a s láskou svědčí o Ježíši? Úředník, který jedná nestranně a přistupuje ke všem stejně? Politik, který jde sám příkladem a to, co požaduje od jiných, sám naplňuje?
pavel v
„Technolog holocaustu“ Adolf Eichmann byl vychován v protestantské rodině k víře v Boha. Po válce uprchl do Argentiny. Tam ho vypátrala izraelská tajná služba a unesla do Izraele, kde byl odsouzen k trestu smrti. Při pobytu ve vězení ho navštěvovala mladá doktorandka Hannah Arendtová a vedla s ním rozhovory. Zjistila překvapivou věc: Eichmann nebyl vraždící monstrum, ale poslušný úředník, který poctivě plnil rozkazy autorit (Hitlera a Heydricha).
Milgramův experiment je název pro experiment amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, jenž se v roce 1963 pokusil ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě. Milgram se tak pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holocaustu. K experimentu na Yaleově univerzitě byli pozváni dobrovolníci. Bylo jim vysvětleno, že cílem experimentu je zkvalitnění výuky pomocí trestání elektrickými šoky. Dobrovolníci byli rozlosováni na „učitele“ a „žáky“. „Učitel“ byl společně s instruktorem univerzity umístěn v jedné místnosti, „žák“ v jiné. Dorozumívali se mikrofonem. „Učitel“ kladl „žákovi“ připravené otázky. Za špatné odpovědi dával „žákovi“ elektrické šoky, které se stupňovaly po 15 voltech až do 450 voltů. Při 300 voltech přestal žák reagovat. Instruktor řekl „učiteli“, že žádná odpověď je špatná odpověď a že mají ve stuňování šoků pokračovat. 65% „učitelů“ došlo až na konec stupnice (450 V). Předmětem výzkumu zde nebyli „žáci“, ale „učitelé“, kteří byli oklamáni. „Žáci“ byli zaměstnanci univerzity, žádné šoky nedostávali a úpění jen předstírali. Experiment ukázal, že „dobří lidé“ jsou ochotni konat zvěrstva, když za to nějaká autorita převezme odpovědnost.
Cosi podobného přinesl stanfordský vězeňský experiment profesora Zimbarda. 12 „vězňů“ a 12 „dozorců“ bylo vybráno ze 75 studentů-dobrovolníků. Zcela záměrně byli vybráni psychicky vyrovnaní a zdraví jedinci. Právě proto, že experiment měl vnést světlo například do problému samovýběru při volbě povolání dozorce a také do obecného sporu o to, zda agresivita a brutalita spíše závisí na psychických predispozicích nebo je způsobena okolnostmi. Mezi dozorce a vězně byli dobrovolníci rozděleni náhodně, přičemž samotného experimentu se ze začátku účastnilo 9 vězňů a 9 dozorců. Zbytek tvořil náhradníky. Roli hlavního dozorce zastával David Jaffe a roli ředitele věznice pak Phillp Zimbardo. Dozorcům bylo řečeno, že se mají snažit jakýmkoliv způsobem zcela ovládnout „vězně“, avšak nesmí použít fyzické násilí. Vězni i dozorci byli placeni za účast v experimentu a věděli, že se jedná pouze o experiment. Experiment nabral směr, který nikdo nepředvídal. Musel být ukončen již po šesti dnech, a to proto, že dozorci se uchylovali ke stále častějšímu a krutějšímu trestání vězňů, a vězni dokonce vyvolali vzpouru; jeden z vězňů se psychicky zhroutil. 5 vězňů během této doby taky experiment opustilo. Způsob, jakým bylo v krátké době změněno chování především dozorců, byl zcela šokující jak pro ně, tak pro Zimbarda samotného. Ukázalo se, že zdravý člověk, je-li vystaven extrémním podmínkám, se může radikálně změnit (nebo změnit své chování), a to ve velmi krátké době.
Tyto příklady ukazují, že prosazování autoritativního hierarchického uspořádání společnosti je hra s ohněm. Ostatně historie nabízí dostatek reálných příkladů.
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla – možná je problém v tom, že k pravé víře nelze dospět jen „výchovou“. Do jisté míry lze dítě směřovat k Bohu, k víře, ale u každého jedince musí přijít okamžik, kdy přejde z dětské víry do víry dospělé. Ovšem je velmi důležité, jaký příklad dáváme svým dětem. Zda jinak mluvíme a jinak jednáme. Co se týče pravidla být poslušným úředníkem, v dnešní době to již naštěstí neplatí. Úředník může ba dokonce musí odmítnout splnit příkaz nadřízeného, pokud by se dostal do rozporu se zákonem. Pro nás obecně je důležité se jen nevymlouvat na druhé. Rodiče mě tak vychovali, nadřízený mi to přikázal, ostatní to také tak dělají. Jsme svobodni v Kristu a máme si být vědomi, co pro nás tato svoboda znamená.
Realtoltek
Ano, ano presne tak. Jsem rad za peknou diskuzi. Uctu si clovek zaslouzi jedine svymi skutky a ciny…nikoliv postavenim v …nedokonale… hierarchii kde muze byt defacto dosazen kdokoliv a to i podvodem. Dokonala hierarchie a rovnost atd.. je akorat v bozim kralovstvi protoze vse co je zle nebo pokrytecke, lzive …tam nema co delat. To at zustane ve svete který miluje.
Olga Nedbalová
Pro pana Mirka P. – ano, s Vašim výkladem slova ctít souhlasím. Děkuji za objasnění.
P. Ašer
V článku se píše:
„Někdo možná namítne, že tento starozákonní příklad už se nás netýká. My máme volené představitele a zvolíme si ty, k nimž máme úctu. Ano, můžeme volit, ale přesto i dnes platí, že Hospodin je ten, kdo ustanovuje a sesazuje krále (Dan 2,21). “
Proč by se tedy křesťan měl zúčastňovat voleb, když ví, že na tom nezáleží, neboť Bůh stejně ustanoví nebo sesadí toho, koho sám chce. Vždyť veškeré lidské snahy řídit běh světa podle svých marných plánů (dnes bychom řekli volebních kampaní ap.) jsou Hospodinu k smíchu (Ž 2:4).
P. Ašer
Ad Realtoltek
Napsal jste:
„Napriklad jediny Buh toleruje a i castecne respektuje…docasne… SATANA v tomtu svete, nicmene mu neprojevuje zadnou uctu. V pripade autora by asi tedy ..nizsi..svati bozi andele meli projevovat uctu padlemu cherubovi.“
Budete se možná dovolit, ale i archanděl Michael projevil ďáblovi jakousi úctu:
„Vždyť ani archanděl Michael, když se s ďáblem přel o Mojžíšovo tělo, se neodvážil vynést potupný soud, nýbrž řekl: ‚Kéž tě pokárá Pán.’” (Ju 9)
O verš výše jsou pak kritizováni ti lidé, kteří panstva neuznávají a slávám se rouhají (Ju 8).
P. Ašer
Ad Realtoltek
Oprava. Správně mělo být:
Budete se možná divit, ale i archanděl Michael projevil ďáblovi jakousi úctu:
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Co když světské autority nařizují nespravedlnost (například holocaust)? Jsou takové autority opravdu zřízeny Bohem? Nevěřím tomu.“
Jestliže tomu nevěříte, pak nevěříte Písmu, které jasně v SZ i v NZ uvádí, všechny tyto autority jsou zřízeny od Boha:
„Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; POSADÍ JE V KRUHU KNÍŽAT a za dědictví jim dá trůn slávy.“ (1 S 2:7-8)
„…UDĚLÍ MOC SVÉMU KRÁLI, roh svého pomazaného zvedne.“ (1 S 2:10)
„On mění časy i doby, KRÁLE SESAZUJE, KRÁLE USTANOVUJE, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.“ (Da 2:21)
„V rozhodnutí nebeských poslů je rozsudek, výpovědí svatých je věc uzavřená. Z toho živí poznají, ŽE NEJVYŠŠÍ MÁ MOC NAD LIDSKÝM KRÁLOVSTVÍM A KOMU CHCE, JE DÁVÁ; MŮŽE NAD NÍM USTANOVIT I NEJNIŽŠÍHO Z LIDÍ.“ (Da 4:14)
„Byl vyhnán pryč od lidí, jeho srdce se stalo podobné zvířecímu, bydlil s divokými osly, za pokrm mu dávali rostliny jako dobytku a jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, dokud nepoznal, že BŮH NEJVYŠŠÍ MÁ MOC NAD LIDSKÝM KRÁLOVSTVÍM A ŽE NAD NÍM USTANOVUJE, KOHO CHCE.“ (Da 5:21)
„Jan odpověděl: „Člověk si nemůže vzít nic, NENÍ-LI MU TO DÁNO Z NEBE.“ (J 3:27)
„Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, KDYBY TI NEBYLA DÁNA SHŮRY…“ (J 19:11)
„ Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, JSOU ZŘÍZENY OD BOHA…“ (Ř 13:1)
„A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý; a tomu, kdo na něm seděl, BYLO DÁNO, ABY VZAL ZE ZEMĚ POKOJ A ABY SE LIDÉ NAVZÁJEM ZABÍJELI; a byl mu dán veliký meč.“ (Zj 6:4)
Takže i autority nařizující jakoukoli nespravedlnost včetně holocaustu jsou nepochybně zřízeny od Boha.
Bůh poslal proroka Elijáše, aby pomazal Chazaela za aramejského krále a přitom dobře věděl, že se Chazael pokusí provést na Izraeli holocaust:
„Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša.“ (1 Kr 19:15-17)
Chazael tudíž byl mesiáš – a přitom měl Izraeli vyvraždit:
„Potom mu znehybněla tvář, muž Boží nadobro strnul a pak se rozplakal. Chazael se otázal: „Proč můj pán pláče?“ Odvětil: „Protože vím, jakého zla se dopustíš vůči Izraelcům: Jejich pevnosti vypálíš ohněm, jejich jinochy povraždíš mečem, jejich pacholátka rozdrtíš a jejich těhotné poroztínáš.“ (2. Královská 8:11-12)
Napsal jste:
„Kdo rozhodne, zda je daná autorita v moci Pána nebo satana?“
To nemusí nikdo rozhodovat. To už dávno rozhodnuto je. Apoštol Pavel napsal přece zcela jasně:
„Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, JSOU ZŘÍZENY OD BOHA…“ (Ř 13:1)
Napsal jste:
„Domnívám se, že jako konzervativce bychom mohli označit farizeje a zákoníky lpící na tradicích. Ježíš svobodně vyjadřoval své individuální názory bourající tradice – byl spíše liberál.“
Ježíš a liberál? To myslíte vážně? Hlásal snad Ježíš nějakou sexuální „svobodu“, požadoval snad beztrestnost cizoložství? Nikoli. Naopak konzervativní příkaz Desatera ještě zpřísnil, téměř ad absurdum:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, aby po ní zatoužil, již s ní zcizoložil ve svém srdci.” (Mt 5:27-28)
Na tomto příkladu vidíte, jak je ošidné dávat Ježíšovi nějaké politické nálepky…
P. Ašer
Ad Olga Nedbalová
Citujete:
„Pomažeš ho za vévodu nad mým izraelským lidem (9,16) Hospodin říká za vévodu, nikoliv za krále, jak si přejí Izraelci.“
Zajímavě zní tento verše v latinském vulgatním překladu, vezmeme-li v potaz moderní konotace:
„…et ungues eum ducem…“ („… a pomažeš ho za duceho…“) (1 S 9:16)
Samozřejmě, že i onen italský duce se dostal k moci z Boží vůle.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Tyto příklady ukazují, že prosazování autoritativního hierarchického uspořádání společnosti je hra s ohněm. Ostatně historie nabízí dostatek reálných příkladů.“
Každá společnost musí být autoritativně hierarchicky uspořádána. Bez toho by nastoupila anarchie homo homini lupus, jak o tom psal již před několika staletími Thomas Hobbes ve svém Leviathanu.
pavel v
Byl Ježíš autoritář nebo rebel? Domnívám se, že byl to druhé. Ještě lépe by jeho působnost vystihovalo slovo whistleblower.
Postavit se autoritě vyžaduje odvahu. Je mnohem pohodlnější podřídit se a nemít starosti. Jak zde psala paní Olga, autoritám vzdoroval například Mistr Jan Hus. Autoritám museli vzdorovat křesťané, kteří se stavěli proti upalování čarodějnic.
Je nepříjemné, když má například škola potíže s problémovými žáky z rozvrácených rodin – tito žáci autority často ignorují. Mnohonásobně horší jsou lidé z dobrých rodin typu Anderse Breivika, kteří prosazují svoji představu společenského pořádku (přes mrtvoly).
Přehnaná úcta k autoritám byla jednou z hlavních příčin sexuálního zneužívání dětí duchovními osobami. Bezmezná úcta těch dětí byla příčinou, že se neosmělily ozvat se. Totéž platilo i pro jejich rodiče – mnozí z nich v rámci úcty k autoritám zneužívajícího kryli.
Petr Adamec
Myslím, že o prosazování autoritativního hierarchického uspořádání společnosti zde autorovi ani diskutujícím rozhodně nejde. Něco takového by byl nepřijatelný extrém. A myslím, že je chybou v komunikaci přisuzovat oponentovi extrémní názor, který nezastává a nikdy nezastával a pak s tímto extrémním názorem diskutovat.
Druhý extrém je ale situace, kdy úcta k jakékoli pozici a osobě v postavení je nulová. Osoba si musí napřed neformální úctu získat, formální úcta vyplývající z pozice je pokládána za škodlivou a je s ní polemizováno. Třeba tak, že jde hru s ohněm. Česká společnost je nyní obecně dost liberální a nějaká úcta k pozici člověka zde není chápána. Třeba ve školství. Je obvyklé, že rodiče před dětmi nadávají na učitele a část je chodí do školy urážet a napadat. Něco podobného je v zemích jako V. Británie nebo třeba USA neobvyklé a chápané jako extrémní. Učitel zde má určitou tradiční úctu danou pozicí. A podobné jednání je bráno jako nevhodné, nepřijatelné, nespolečenské… Myslím, že jde o nezralost a reakci na komunistickou éru. Lidé chtějí být svobodní a nejsou schopni uznávat nějakou hierarchii, chtějí mít právo na svůj názor (což je v pořádku), ale svůj názor pokládají za to nejpodstatnější (což už v pořádku není). Chybí pokora. Třeba zde diskutující věří na převtělování. Zjevně jsou mu úplně lhostejné miliardy křesťanů, které to vidí jinak. A velcí svědci a učitelé minulosti, kteří to svorně viděli zcela jinak…Není takový postoj dost extrémní? V této oblasti je, myslím, obvyklé nastavení američanů či angličanů mnohem šikovnější. Váží si svobody, současně jsou ochotnější se trochu podřizovat. Řídit školu je mnohem jednodušší v GB či USA než v Česku… A o to jde…
pavel v
pro pana Adamce
Vy si myslíte, že názor autora není extrémistický a proto by se s ním nemělo polemizovat jako s extrémistou. Jenže když se autor říká, že „Hospodin je ten, kdo ustanovuje a sesazuje krále“, hlásí se tím k extrémismu. Extrémisté totiž rádi vytrhnou určitou biblickou větu z Písma, aniž by pohlíželi na kontext. Kdyby mělo být pravdou, že „Hospodin je ten, kdo ustanovuje a sesazuje krále“, znamenalo by to, že Hospodin ustanovil do jejich pozic takové zrůdy, jakými byli Mao, Stalin nebo Hitler. Bůh dal člověku svobodnou vůli a tito ničemové se do svých pozic dostali z vůle člověka, ne Boha. Kdybychom připustili, že Hitler byl ustanoven Bohem, dali bychom za pravdu Adolfu Eichmannovi, který jako poslušný úředník organizoval vyvražďování Židů. Kdyby to odmítl, protivil by se tím Boží vůli.:-)
Ideje mají své důsledky. Jestliže někdo bojuje proti „liberalismu“, stává se spojencem lidí, kteří bojují proti svobodě člověka s cílem zavést policejní stát. To už tady v historii nesčetněkrát bylo a stále se to vrací (Čína, Rusko, Maďarsko…).
Říkáte, že rodiče pomlouvají kantory jejich dětí. Učitelka ZŠ na Praze 6 obhajovala ruskou agresi na Ukrajině. Snad mi dáte za pravdu, že rodiče, kteří se proti té učitelce postavili, jednali naprosto správně. Jejich iniciativa byla výrazem občanské odpovědnosti.
Já se domnívám, že otázka společenského řádu, za nějž autor článku nepřímo pléduje, je mnohem složitější. Není pochyb, že je Boží vůlí, aby společnost měla řád, totiž instituce, které realizují spravedlnost a to i za cenu, že řád nebude dokonalý. Na druhé straně ne každé společenské uspořádání přináší řád. Fašismus, komunismus a nacismus řádem nebyly. Byly svévolí. Opravdový řád, kde zlo je justičním aparátem trestáno, mají pouze svobodné země. Útoky na svobodu ze strany konzervativců jsou tedy útokem na řád.
Mirek P.
Autor odkazuje na Sk 23,1-5, kdy se Pavel ohradí proti veleknězi Anananiášovi. Na rozdíl od něj si nemyslím, že by se mu omluvil. Odpovídá doslovně takto : „Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: ‚Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.“ Pavel dobře věděl, že vzkříšením Ježíše je kněžství podle řádu Aronova zrušeno a ustanoven Ježíš jako věčný velekněz podle řádu Melchiesedekova ( Ž 110,4 = list Židům od 5. kapitoly ). Trocha ironie a trocha diplomacie. Celkem dobrý příklad, jak jednat se zkorumpovanými autoritami.
Pisatele s nickem P. Ašer bych pak poprosil, aby se omezil ve spamování z kontextu zcela vytržených biblických odkazů. Není to dobré svědectví. Buď tento pisatel nemá ducha Kristova, nebo to činí ze zlé vůle. Kdyby totiž ve světě vše probíhalo podle Boží dokonalé vůle, nebyl by důvod ke křesťanským modlitbám, evangelizaci, duchovnímu boji proti satanským mocnostem. Věci v současném světě se dějí podle dopouštějící Boží vůle, která i v rámci předem předzvěděného plánu dává svobodu lidem i andělům k naplňování či odmítnutí Božího království v tomto padlém světě.
M. Pinkas
Konečný Fr.
Učitelka v Praze 6 neobhajovala ruskou agresi, ale říkala, že v Kyjevě se nic neděje, což byla v té době pravda. Lidé žili v Kyjevě stejně tak, jako kdyby žádná válka nebyla. Bojovalo se na jiných místech. Je tedy nesprávné jí připisovat něco, co neřekla. Za druhé – v demokracii má každý právo na svůj názor. Bombardování Srbska byl státní terorismus, Zeman povolil přelety letadel NATO a za to se později správně omluvil. Klaus tehdy s touto akcí nesouhlasil. I dnes máme každý právo na svůj názor na válku na Ukrajině a ten se nemusí shodovat s názorem jistého Foltýna.
Hospodin ustanovuje krále – domnívám se, že někdy musíme být i proti Bibli v tom smyslu, že náš biblický výklad Písma ve skutečnosti biblický nemusí být.
pavel v
Kdo je vlastně panovníkem v demokratickém politickém systému? Je to prezident? Je to ministerský předseda? Není to ani jeden z nich. Oba jsou v pozici správců, tedy služebníků. Nemohou rozhodovat podle své vlastní vůle, musí se řídit vůlí lidu, která je kodifikována zákony. V demokratickém systému je tedy pánem lid zastupovaný členy parlamentu. Ve speciálních případech rozhoduje lid přímo – referendem.
Jelikož je lid v roli panovníka, nese tím pádem obrovskou odpovědnost. Tak například německý lid nesl odpovědnost za zvěrstva 2. světové války. Někdo by mohl říci, že většina Němců žádné koncentrační tábory nechtěla, tak není na místě je obviňovat z holocaustu. Avšak většina Němců demokraticky ustanovila do role vůdce Hitlera, tak posléze nesla odpovědnost za to, co páchal.
Koho tedy mají křesťané respektovat, aby byl v zemi řád? Je to zákon. Před zákonem jsou si všichni rovni, bez ohledu na své postavení. Je tedy nesmyslné vzávat nějakému člověku úctu jen proto, že má určitou funkci (vyšší postavení). Avšak ani zákony přijaté parlamentem nejsou svaté. Nad nimi stojí etické zákony – křesťanský étos. Křesťan má tedy respektovat:
1. Křesťanskou etiku
2. Zákony státu
3. Úředníky
Je jasné, že svět, v němž žijeme, je úplně jiný, než svět, v němž žil apoštol Pavel. Jeho slova o autoritách platila pro jeho starověký svět a nelze je slepě aplikovat na náš svět.
Není nejmenších pochyb, že děti by měly respektovat rodiče a učitele. Přesto by neměly být vychovávány v bezmezném respektu. Víme, že někteří rodiče nebo učitelé svou autoritu zneužijí. Děti by měly být vedeny tak, aby na takovou situaci byly připraveny a to i za cenu, že taková příprava autoritu učitelů nutně snižuje.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Vy si myslíte, že názor autora není extrémistický a proto by se s ním nemělo polemizovat jako s extrémistou. Jenže když se autor říká, že „Hospodin je ten, kdo ustanovuje a sesazuje krále“, hlásí se tím k extrémismu. Extrémisté totiž rádi vytrhnou určitou biblickou větu z Písma, aniž by pohlíželi na kontext.“
Takže dle Vašeho názoru je už i pan Drápal, s nímž jste si druhdy politicky notoval, extrémistou? A bible je učebnicí extrémismu, když opakovaně, jak jsem Vám vypsal v jednom z předchozích příspěvků, tvrdí právě to, že Bůh ustanovuje a sesazuje krále? Divím se, že se tedy vůbec hlásíte ke křesťanství, když nechcete mít nic společného extrémismem, který bible z Vašeho pohledu hlásá… To, že není vlády, leč od Boha, není nic vytrženého z kontextu. Tato myšlenka se vine celou biblí jako červená nit. Pánem dějin je Bůh, ne člověk.
Napsal jste:
„Kdyby mělo být pravdou, že „Hospodin je ten, kdo ustanovuje a sesazuje krále“, znamenalo by to, že Hospodin ustanovil do jejich pozic takové zrůdy, jakými byli Mao, Stalin nebo Hitler.“
Přesně tohle to znamená. Bůh stejně jako Vámi jmenované „zrůdy“ ustanovil i jiné „zrůdy“, jako byli třeba Washington, Viktorie, Churchill, Bush apod. Svět se zkrátka Bohu z rukou vymknout nemůže:
„Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.“ (Př 21:1)
Napsal jste:
„Kdybychom připustili, že Hitler byl ustanoven Bohem, dali bychom za pravdu Adolfu Eichmannovi, který jako poslušný úředník organizoval vyvražďování Židů. Kdyby to odmítl, protivil by se tím Boží vůli.“
Jak už jsem Vám na tomto webu mnohokrát na tuto Vaši obehranou písničku s Eichmannem odpověděl, poslušnost vládní moci má u křesťana limit v tom, že ji má poslouchat jen do té doby, než mu bude nařizovat hřešit. Tam jeho poslušnost končí (srov. Sk 5:29). A organizování vyvražďování bezesporu hříchem je. Pokud by byl Eichmann křesťanem, nikdy by na to nemohl přistoupit.
Napsal jste:
„Ideje mají své důsledky. Jestliže někdo bojuje proti „liberalismu“, stává se spojencem lidí, kteří bojují proti svobodě člověka s cílem zavést policejní stát. To už tady v historii nesčetněkrát bylo a stále se to vrací (Čína, Rusko, Maďarsko…).“
Bojovník proti „liberalismu“ vůbec nemusí být zastáncem policejního státu, ale jen prostým konzervativcem, který jen nechce trpět převracení Božích řádů normalizací sodomie, rozkládání rodiny, vraždění nenarozených, vraždění starých a nemocných atd.
Napsal jste:
„Učitelka ZŠ na Praze 6 obhajovala ruskou agresi na Ukrajině. Snad mi dáte za pravdu, že rodiče, kteří se proti té učitelce postavili, jednali naprosto správně. Jejich iniciativa byla výrazem občanské odpovědnosti.“
Ta učitelka nic neobhajovala, jen dětem řekla, aby se nenechaly indoktrinovat z jednoho zdroje, aby si rozšířily obzory. Soud ji koneckonců také osvobodil. Vy tu však adorujete brainwashingem vycepované mladé práskače. Iniciativa Pavlíka Morozova, jak ji jako legendu líčila sovětská propaganda, byla přece také výrazem občanské odpovědnosti.
Napsal jste:
„Na druhé straně ne každé společenské uspořádání přináší řád. Fašismus, komunismus a nacismus řádem nebyly. Byly svévolí. Opravdový řád, kde zlo je justičním aparátem trestáno, mají pouze svobodné země. Útoky na svobodu ze strany konzervativců jsou tedy útokem na řád.“
Každé společenské uspořádání jakýsi přináší řád, byť různě dokonalý. Bez řádu by ty společnosti existovat nemohly. Komunistické zřízení přitom existovalo přes 70 let. Svévole existuje v každém systému, celý svět ve Zlém leží (1 J 5:19). Jaký řád přinášejí dnes např. ty Vaše „svobodné země“? Takový řád, který převrací Boží řády a vyměnil Boží pravdu za lež, když např. normalizuje sodomii apod.
P. Ašer
Ad Mirek P.
Napsal jste:
„Pisatele s nickem P. Ašer bych pak poprosil, aby se omezil ve spamování z kontextu zcela vytržených biblických odkazů. Není to dobré svědectví.“
A já bych zase pisatele s nickem Mirek P. poprosil, aby pokud tvrdí, že nějaké biblické odkazy jsou zcela vytržené z kontextu, uvedl, které to jsou. A samozřejmě, aby je zasadil do podle něj správného kontextu. Takové nekonkrétní paušálně odsuzující poznámky nevedou k ničemu. Takto nelze vést diskusi. Přitom pisateli s nickem Mirek P. evidentně nevadí, že napřed sám autor článku použil z kontextu vytržený biblický odkaz: „Ano, můžeme volit, ale přesto i dnes platí, že Hospodin je ten, kdo ustanovuje a sesazuje krále (Dan 2,21).“ Nebo toto není z kontextu vytržený odkaz? Vyznává snad pan Mirek P. zásadu: Quod licet Iovi, non licet bovi?
Já jsem chtěl jen ten biblický odkaz (Da 2:21) použitý autorem článku doplnit dalšími biblickými odkazy, které vyjadřují totéž, totiž že není autority, leč od Boha a ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha. A proč jsem považoval za nutné doplnit autorův odkaz ještě dalšími odkazy? To Vám uniklo, na co tím “spamováním” (pomíjím, že je od Vás značně opovážlivé nazývat biblické verše spamem) vlastně reaguji? Nevšiml jste si snad, že zde jeden letitý politický agitátor v křesťanském rouše otevřeně deklaroval, že nevěří tomu, že všechny autority jsou zřízeny Bohem, čímž neguje slova apoštola Pavla v Ř 13:1 a řadu dalších textů v SZ i NZ, které tvrdí totéž? Vy ovšem nekritizujete člověka, který ve svém příspěvku z 31. července 2024 17:37 vlastně polemizuje s autorem článku kvůli tomu, že napsal, že „i dnes dnes platí, že Hospodin je ten, kdo ustanovuje a sesazuje krále“, ale namísto toho kritizujete mě za to, že hájím biblický princip proti znevážení od on zmíněného politického agitátora. Nepřipadáte si poněkud divně, když nestojíte na straně Písma, které dokonce znevažujete jako spam, ale stojíte na straně člověka, který nevěří Písmu, respektive věří jen tomu z něho, co zapadá do jeho politické agitace?
Napsal jste:
„Buď tento pisatel nemá ducha Kristova, nebo to činí ze zlé vůle.“
Vy nad máte patent na Ducha Kristova, že se cítíte oprávněn posuzovat, kdo má či nemá Ducha Kristova nebo z jakých motivů co činí? Domnívám se, že naopak tato Vaše věta odhaluje Vaši zlou vůli. Namísto biblické argumentace, kterou byste dokázal, že mnou citované biblické pasáže jsou vytrženy z kontextu, jak tvrdíte, jen vynášíte svévolný soud nad tím, kdo Vám není po chuti, neboť Vám možná někdy v minulosti šlápnul na kuří oko. Toto je však jen nízká argumentace ad personam, kterou biblické argumenty nahradit nelze.
Napsal jste:
„Kdyby totiž ve světě vše probíhalo podle Boží dokonalé vůle, nebyl by důvod ke křesťanským modlitbám, evangelizaci, duchovnímu boji proti satanským mocnostem.“
Já jsem snad někde tvrdil, že ve světě vše probíhá podle Boží dokonalé vůle? Nic takového bych netvrdil, poněvadž samotné Písmo přiznává, že to nyní ve světě takto neprobíhá (Žd 2:8; 1 J 5:19). To však nic nemění na tom, že není autority, leč od Boha a ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha. To totiž také tvrdí Písmo (Ř13:1). Skutečnost, že se k moci dostávají vládcové, kteří se Vám nelíbí, neboť páchají zlo, neznamená, že se nějak vymkli z tohoto pravidla. I oni jsou ordinováni Bohem. Příklady takových vládců najdete v SZ i NZ (např. Chazael, Nevúkadrecar, Pilát). Není vlády na tomto světě, která by nebyla hříšná a nepáchala zlo. Kdyby si někdo myslel, že vládní moc je zřízena od Boha jen tehdy, pokud nepáchá zlo, znamenalo by to, že žádná vláda na světě od Boha vlastně zřízena být nemůže, což by zcela zneplatnilo apoštolova slova v Ř 13:1. Takže se musíte smířit s tím, že i ti nejhorší myslitelní vladaři byli a jsou na svých místech z Boží vůle a tak či onak, obvykle naprosto nevědomky, musí svými činy sloužit Božím záměrům (Ž 76:11).
Petr Adamec
To p. Pavel: Připadá mi, že mi argumentujete také trochu chybně. Pokud srovnávám atmosféru mezi rodiči a školou v Česku a kulturně vyspělejší společností v GB, nejsou argumentem extrémní a šílené názory 1 učitelky, ne?
Svobodných společností je docela málo, přesto nelze říci, že opravdový řád mají jen svobodné země. I nesvobodné země (typu ČR za komunistů) trestaly kriminální jednání typu vražda, samozřejmě ale bylo zde mnoho nesvobody a zneužívání moci. Podobně argumentovat tím, že kdo nějak vystupuje proti svobodě, vystupuje proti řádu. Není to trochu extrémní názor? Ve společnosti jsou vždy lidé, kteří nějak chtějí pokrok , často více svobod a sociálních jistot. Pak zase lidé, kteří oblibují stabilitu a zachování stávajícího řádu. Konzervativci, liberálové. Určitá rovnováha je ideální. Prohlašovat o jedné straně, že jejich postoje jsou úproti řádu a zcela chybné, je extrémní.
Ano, autor je dle mého občas extrémní, většinou ale docela rozumný. A argumentovat by měl člověk dobře a rozumně, bez ohledu na extrémnost svého oponenta…
Mirek P.
Pane Ašere, nickem jsem vás nazval proto, že stále zatajujete svou církevní příslušnost. Mne tady znají někteří autoři a pisatelé osobně, takže mne nickem nenazývejte. I ten vámi odsuzovaný letitý politický agitátor o sobě deklaroval, že je katolíkem a vzhledem k tomu, že se odkazuje třeba na Marka Orko Váchu, nemám důvod to zpochybňovat.
Citoval jste : “ „Byl vyhnán pryč od lidí, jeho srdce se stalo podobné zvířecímu, bydlil s divokými osly, za pokrm mu dávali rostliny jako dobytku a jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, dokud nepoznal, že BŮH NEJVYŠŠÍ MÁ MOC NAD LIDSKÝM KRÁLOVSTVÍM A ŽE NAD NÍM USTANOVUJE, KOHO CHCE.“ (Da 5:21)“ A proč jste necitoval předchozí verš „Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali“ ( Da 5:20 ). Z toho plyne, že kdyby se Nabukadnezar nechoval jako dobytek, dobytkem by se nestal.
Citoval jste : „„Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; POSADÍ JE V KRUHU KNÍŽAT a za dědictví jim dá trůn slávy.“ (1 S 2:7-8). To je chvalozpěv Chany, že jí Bůh dopřál vymodleného syna. Kdyby se Chana nemodlila, dopřál by jí Bůh syna ?
Mirek P.
Pane Ašere, citoval jste :“„Hospodin mu řekl: „Jdi, vrať se svou cestou k damašské poušti. Až tam přijdeš, pomažeš Chazaela za krále nad Aramem. Jehúa, syna Nimšího, pomažeš za krále nad Izraelem a Elíšu, syna Šáfatova z Ábel-mechóly, pomažeš za proroka místo sebe. Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša.“ (1 Kr 19:15-17). A proč jste necitoval následný verš 18 :“Ponechám však v Izraeli sedm tisíc — všechna kolena, která se nesklonila před Baalem, a všechna ústa, která ho nelíbala.“ Protože se vám to nehodilo k očerňování Boží spravedlnosti !
Citoval jste :Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, KDYBY TI NEBYLA DÁNA SHŮRY…“ (J 19:11). To říká Ježíš Pilátovi. Jinde Ježíš říká, že Bůh Otec může poslat legie andělů, aby ho zachránili od ukřižování. A to Ježíš nechtěl, protože ve shodě s Otcem svou smrtí a vzkříšením zachránil hříšného člověka od věčného zatracení. Byl hřích Boží volbou nebo lidskou? Samozřejmě lidskou. Tak nám tady nesugerujte, že si Bůh dělá mírnix týrnix co ho napadne.
Bylo zvolení Hitlera Boží volbou nebo lidskou ? Samozřejmě lidskou, jenže Hitler podvedl i ty, co ho volili. Možná to byl ďáblem připravovaný Antikrist ( ďábel nemá jednoho Antikrista na konec dějin, ale stále to zkouší s tím či oním ) a na světě bylo stále dost spravedlivých a modlících se lidí, takže Duch Svatý naplnění jeho plánů překazil. ( kontext je v 2Te 2.kap. )
Ř 13,1 nám říká , že autority jsou hypo theou, tedy doslovně pod Bohem a další kontext jasně říká, že tyto autority mají odměňovat dobré a trestat zlé. A když to vládci nedělají ? Lk 18,7 „Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí?“
Má tedy smysl modlit se za spravedlnost, usilovat o spravedlnost, dokonce i chodit k volbám. Fatalismus si strčte za klobouk. A hlavně k němu nezneužívejte Písmo.
Pokračování možná později. M. Pinkas
Realtoltek
Nikoliv, archanděl Michale se drží co je psáno ve Svatém písmu, ctí a slouží jedinému Bohu a soud přenechává svému otci.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Kdo je vlastně panovníkem v demokratickém politickém systému? Je to prezident? Je to ministerský předseda? Není to ani jeden z nich. Oba jsou v pozici správců, tedy služebníků. Nemohou rozhodovat podle své vlastní vůle, musí se řídit vůlí lidu, která je kodifikována zákony. V demokratickém systému je tedy pánem lid zastupovaný členy parlamentu. Ve speciálních případech rozhoduje lid přímo – referendem.“
Kdo je vlastně panovníkem v demokratickém systému, bylo dost rozplizlé již v athénské demokracii. V době tamější rozvinuté demokracie zajišťovala předsednictví ve shromáždění (ekklésii) rada 500, vždy po desetinu roku radě předsedala prytanie (výkonný výbor rady) v čele s epistatem, který se každodenně střídal. Prytanie se ujímala i předsednictví v lidovém shromáždění (ekklésia), které pak mělo stejně jako rada každý den jiného předsedu. Takže epistatés, jenž byl vylosován na tento jeden den do čela demokracie, byl vlastně po jediný den hlavou athénského státu. Toto uspořádání bylo výsledkem paranoidní tyrannofobie Athéňanů, kteří chtěli mít vládní moc co nejslabší, aby mohl ideálně „vládnout lid“. Ne každý z mužů v ekklésii byl však schopen tam řečnit, proto časem nabývali na významu řečníci (démagogové), kteří muže, kteří v ekklésii hlasovali, usměrňovali žádoucím směrem. Činnost démagogů se postupně profesionalizovala a za své řeči mohli přijímat honoráře. Tím se ovšem athénská demokracie nakonec zase jen ukázala být plutokracií, byť rozhodně ne tak výrazně, jako jí je dnešní zastupitelská demokracie, poněvadž v athénské demokracii nemohly existovat politické strany ani jiné zjevně se prosazující zájmové skupiny.
Napsal jste:
„Jelikož je lid v roli panovníka, nese tím pádem obrovskou odpovědnost.“
Jestliže je v demokracii lid v roli panovníka, pak to znamená, že žádný křesťan se nesmí na demokratické proceduře podílet, jelikož ten, kdo volí ve volbách, ten chce panovat. Ježíš však říkal:
„Králové pohanů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.”(L 22:25-26).
Křesťan se proto nemůže snažit svou vůli vnutit ostatním prostřednictvím svého volebního lístku a tak nad nimi panovat.
Skuteční křesťané, kteří se z tohoto ježíšovského důvodu voleb v Německu nezúčastnili, proto za Hitlera žádnou zodpovědnost nenesli.
Napsal jste:
„Koho tedy mají křesťané respektovat, aby byl v zemi řád? Je to zákon. Před zákonem jsou si všichni rovni, bez ohledu na své postavení.“
Křesťané samozřejmě v duchu slov apoštola v Ř 13:1-7 zákony státu, v němž žijí, respektovat mají, pokud je ovšem tyto zákony nenutí hřešit. Pak je třeba poslouchat více Boha než lidi (Sk 5:29).
Je však zapotřebí si uvědomit, že zákon je jen nástrojem, který slouží panování jedněch nad druhými. V demokracii pak zákon slouží diktatuře většiny, která jeho prostřednictvím panuje nad menšinou.
Diktátorskou povahu demokratického zákonodárství pěkně ilustruje Xenofontův popis rozhovoru Alkibiada s Periklem, který pro jeho délku uvedu samostatně.
Napsal jste:
„Je jasné, že svět, v němž žijeme, je úplně jiný, než svět, v němž žil apoštol Pavel. Jeho slova o autoritách platila pro jeho starověký svět a nelze je slepě aplikovat na náš svět.“
Apoštol Pavel píše o autoritách obecně (Ř 13:1). To znamená, že ten starozákonní princip, že je to Bůh, kdo ustanovuje a sesazuje krále (Da 2:21), přenesl na jakékoliv autority, které zahrnují samozřejmě i autority demokratické, poněvadž demokracie nebyla v řeckém prostředí, v němž se Pavel pohyboval, ničím neznámým, ačkoli v jeho době už nebyla zřejmě nikde funkčním politickým systémem. Používá-li Pavel plurál exusiai, lze tento verš vztáhnout jak na athénskou radu 500, na tehdejší prytanii či epistata nebo na státní funkce současné zastupitelské demokracie. Takže samozřejmě, že do toho Pavlova principu je zahrnut kromě monarchů jeho doby jak historický demokratický systém athénský, tak i náš současný zastupitelský demokratický systém. Nelze proto tvrdit, že platnost tohoto principu je omezena pouze na starověk. To by bylo stejně nesmyslné, jako tvrdit, že Mt 25:34-46 se vztahuje jen na starověké poměry, poněvadž dnes máme přece státní i nestátní záchranné sociální sítě, které se o lidi v nouzi postarají, takže křesťan už není v tomto směru vázán Ježíšovými slovy, aby pomáhal potřebným, když už jsou jejich potřeby saturovány oněmi humanitárními institucemi.
P. Ašer
Rozhovor Alkibiada s Periklem:
„Alkibiadovi například ještě nebylo ani dvacet let, když prý měl se svým poručníkem Periklem, tehdejším vedoucím politikem athénským, tento rozhovor o zákonech:
„Pověz mi, Perikle, mohl bys mi vysvětlit, co to je zákon?“ „Samozřejmě“, přisvědčil Periklés. „Tak mě o tom při bozích pouč,“ žádal Alkibiadés. „Slyšel jsem totiž chválit některé muže, že žijí podle zákonů, a myslím si, že si takovou pochvalu nezaslouží, kdo neví, co je to zákon.“
„Není těžké dát ti odpověď, po které toužíš, Alkibiade,“ řekl prý mu na to Periklés, „když se chceš dovědět, co to je zákon. Zákonem je totiž všechno, na čem se národ ve shromáždění po prozkoumání usnesl a v čem určil, co se má dělat a co ne.“ „A soudí národ, že je třeba jednat dobře, nebo špatně?“ „Ovšem že dobře, chlapče, a ne špatně.“
„A když se nesejde celý národ, ale jen pár lidí, jak tomu je v oligarchii a usnese se na něčem, co se má dělat, co to je?“ „Na čem se usnese státní moc, že to je třeba činit, a pak to vyhlásí, to všechno je zákon.“ „A když nějaký samovládce vládnoucí obcí předepíše občanům, co je třeba činit, i to je zákon?“ „I to, co nařídí samovládce, který je u moci, i to se nazývá zákon.“ „A co je to, Perikle, násilí a nezákonnost? Není to snad takový stav, kdy mocnější slabšího ne tím, že by ho přesvědčil, ale násilím donutí dělat, co on sám považuje za správné?“ „Myslím, že máš pravdu,“ řekl prý Periklés. „A když tedy samovládce nutí občany jednat, jak jim určil, aniž je přesvědčil, je to nezákonné?“ „Souhlasím s tebou,“ připustil Periklés, „a odvolávám své tvrzení, že je zákonem to, co nařídí samovládce, aniž by občany přesvědčil, že to je správné.“ „A co menšina, opírající se o svou moc, vyhlásí jako zákon, aniž by přesvědčila většinu o správnosti, prohlásíme to za násilí, nebo ne?“ „Vše, co někdo bez přesvědčení nutí druhého dělat,“ odpověděl Periklés, „ať už k tomu dá písemný příkaz, nebo ne, považuji spíše za násilí než za zákon.“
„Není tady spíš násilím než zákonem to, co vyhlašuje lidové shromáždění jako zákon nad majetnými lidmi, aniž je přesvědčilo, jen proto, že má v rukou moc?“ „Milý Alkibiade,“ vyhnul se Periklés odpovědi, „v tvém věku jsem i já byl velmi obratný v takových debatách, i já jsem uvažoval a cvičil se v přemýšlení o takových věcech, o jakých, jak vidím teď uvažuješ ty.“ A Alkibiadés si povzdechl: „Kéž jsem se s tebou, Perikle, setkal tenkrát, když jsi byl v těchto věcech nejkovanější.“
(Xenofón: Vzpomínky na Sókrata, Praha 1972, s. 33-35)
Olga Nedbalová
Bůh je dobrý svrchovaný vládce nad Zemí a člověku dal možnost svobodně odmítnout zlého Satana. Eva mohla odmítnout našeptávání hada a hadovi říci: „Jablko z tohoto stromu jíst nechci, to mi zakázal Bůh. A nebýt uražená, že něco nesmím, protože to pro mě není dobré. Adam mohl odmítnout řídit se Evou, skrze kterou k němu mluvil Satan. Tedy naslouchat Bohu a ne člověku. Protože my, lidstvo, jsme ovšem v tomto směru velmi nedisciplinovaní, Bůh poslal svého Syna – pravé Světlo (Jan 1:6-15). Ježíš je také jediný pravý Král a Kněz. Tedy Ježíš kraluje jak nad světským zřízením, tak i nad církevním zřízením. Na nás je naslouchat a přijmout pravého Krále a nenechat se zmást řečmi zlého svůdce. Závist, nenávist, touha po cizích věcech, nenasytnost atd. Ostatně, výše uvedené je i zdrojem lidských konfliktů, které někdy vyústí ve války a zabíjení. Pocit, že jsem chudák, že my ten druhý ubírá z mého životního prostoru, že mě Bůh nemá rád, že upřednostňuje toho druhého, že jsem málo oceňovaný. Je to pořád dokola, jen ten zlý k tomu používá moderní prostředky. A tak můžeme závidět sousedovi místo koně auto, pomluvy se místo ústního podání šíří internetem…. Určitě nemáme výše uvedené podceňovat (1 Petr 5:8) a musíme si dát pozor na nepřítele, který obchází jako lev řvoucí. Ale zároveň se nemáme nechat ochromit strachem a máme si obléci Boží zbroj (Efeským 6:11-18). A mějme na mysli, že nás Bůh miluje a koho nám poslal pro naši záchranu (Jan 3:16-19).
pavel v
to Mirek P.
Děkuji za pravdu.
pavel v
to Petr Adamec
Ukázal jsem na několika příkladech, k jakým koncům vede uctívání autorit (Milgramův expriment, stanfordský vězeňský experiment, chování v Boha věřícího Eichmanna). Je velice pohodlné zůstat celý život dítětem – předat odpovědnost autoritě. Ježíš podle mého vychovával k pravému opaku. Chtěl, aby každý člověk byl individualitou, která se dokáže samostatně postavit proti bezpráví. Autor je dobrý člověk, který netuší, jak může být jeho článek zneužit v takzvaných kulturních válkách.
V kulturní válce jsou spojenci Trump, Putin, Orbán, … Ti všichni se hlásí ke křesťanství a propagují neliberální demokracii. Liberalismus, tedy svoboda je pro ně fuj. Nejdále v neliberální „demokracii“ pokročil Putin. Myslíte si, že v jeho zemi panuje řád, když jsou dáváni milosti vrahům s cílem udělat z nich vojáky v jeho nespravedlivé válce? Orbán ovládl sdělovací prostředky a z nich se nyní line jen jeho otravná sebechvála. Orbán je zkorumpovaný, rozděluje státní dotace svým kamarádům. Trump podnítil útok na Kapitol a slibuje, že pokud se stane prezidentem, omilostní útočníky. Představují podle vás tito autoritáři společenský řád nebo zvůli?
P. Ašer
Ad Mirek P.
Napsal jste:
„Pane Ašere, nickem jsem vás nazval proto, že stále zatajujete svou církevní příslušnost…“
Do mé církevní příslušnosti, lépe řečeno do mé denominační příslušnosti, Vám nic není, jak už jsem Vám nejednou napsa. Nehodlám to zde opakovat. Podstatná je jen moje příslušnost k církvi Kristově, kvůli níž mám vlastně jediný důvod se zde Vámi zabývat. Jestliže Vy chcete na fórech, které jsou ze své podstaty anonymní, předvádět nějaký denominační striptýz, je to Vaše věc. Nenuťte však k tomu ostatní.
Napsal jste:
„I ten vámi odsuzovaný letitý politický agitátor o sobě deklaroval, že je katolíkem a vzhledem k tomu, že se odkazuje třeba na Marka Orko Váchu, nemám důvod to zpochybňovat.“
No, ten darwinista Vácha (mimochodem Hitler byl také theistickým evolucionistou), to je vskutku renomé, které zde stojí za zmínku. Ale opět to něco vypovídá jen o Vás. Asi se raději budete paktovat s katolickými skutkářskými politickými agitátory, arsenokoitofily a darwinisty, než s těmi, kdo se drží Písma a Boží milosti. Ovšem je to Vaše volba, takže si dělejte, co je Vám libo.
Napsal jste:
„A proč jste necitoval předchozí verš „Když se však jeho srdce povýšilo a jeho duch zesílil v pýše, byl z trůnu svého království sesazen, ba i čest mu odňali“ ( Da 5:20 ). Z toho plyne, že kdyby se Nabukadnezar nechoval jako dobytek, dobytkem by se nestal.“
Proč bych měl citovat předchozí verš? Citoval snad pan Drápal předchozí verš Da 2:21, aby ho taktéž nevytrhoval z kontextu? Vytýkal jste mu snad totéž, co se nesmyslně snažíte vytýkat mi? Ale když už Vám jde až tak o ten kontext, pak není třeba citovat jen verš Da 5:20, nýbrž rovnou Da 5:18: „Slyš, králi! Bůh nejvyšší DAL NEBÚKADNESAROVI, TVÉMU OTCI, KRÁLOVSTVÍ A VELIKOST, SLÁVU A DŮSTOJNOST.“ Království tedy dal Bůh Nevúkadrecarovi ještě předtím, než se jeho srdce povýšilo a než se stal pyšným. Takže mi není jasné, co by na mém tvrzení, že Bůh nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že nad ním ustanovuje, koho chce (Da 5:21), změnila citace, že se Nevúkadrecarovo srdce povýšilo a zpychlo (Da 5:20)? To jste nikdy nečetl tento verš?
„Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.“ (Př 21:1)
Jestliže se tedy Nevúkadrecarovo srdce povýšilo a zpychlo, pak to bylo dle autora knihy Přísloví zase jen Boží dílo. Chcete do toho snad Bohu mluvit, kam nakloní srdce vladařů tohoto světa? Stejně tak měl Bůh ve své moci srdce faraóna, když k němu poslal Mojžíše (Ex 9:12; Ex 10:20.27; Ex 11:10; Ex 14:8) nebo ducha a srdce chešbónského krále Síchona (Dt 2:30).
Napsal jste:
„To je chvalozpěv Chany, že jí Bůh dopřál vymodleného syna. Kdyby se Chana nemodlila, dopřál by jí Bůh syna ?“
Kdyby Chaně nedal Bůh chtění a činění, tak by se nemodlila a Bůh by jí pak asi stěží dopřál vymodleného syna:
„Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.” (Fp 2:13)
Chcete opravdu ještě nadále popírat Boží moc nad dějinami a nad lidským jednáním?
P. Ašer
Ad Mirek P.
Napsal jste:
„A proč jste necitoval následný verš 18 :“Ponechám však v Izraeli sedm tisíc — všechna kolena, která se nesklonila před Baalem, a všechna ústa, která ho nelíbala.“ Protože se vám to nehodilo k očerňování Boží spravedlnosti !“
A proč bych ho měl citovat? Co by to změnilo na tom, že Chazael byl Bohem pomazán (byl mašíachem – mesiášem) k tomu, aby hubil Izrael? Že zůstalo zachováno 7 000, kteří se nesklonili před Baalem, to na věci nic nemění. Hitler přece během holocaustu také nevyvraždil všechny Židy.
Napsal jste:
„To říká Ježíš Pilátovi. Jinde Ježíš říká, že Bůh Otec může poslat legie andělů, aby ho zachránili od ukřižování. A to Ježíš nechtěl, protože ve shodě s Otcem svou smrtí a vzkříšením zachránil hříšného člověka od věčného zatracení.“
No a co to mění na tom, že Pilátovi byla dána moc shůry (J 19:11)? Zbavil snad Ježíš Piláta té moci prostřednictvím 12 legií andělů (Mt 26:53)? Nic takového neučinil, protože se musela naplnit Písma (Mt 26:54.56) – tedy Boží vůle, která řídí dějiny. Ježíš plně respektoval vůli Otce (Mt 26:39.42). O čem to tedy píšete? Chcete popírat, že Bůh je pánem dějin a chcete na jeho místo postavit hříšného člověka?
Napsal jste:
„Bylo zvolení Hitlera Boží volbou nebo lidskou ? Samozřejmě lidskou, jenže Hitler podvedl i ty, co ho volili.“
Byl Pilát v Judeji Boží volbou nebo lidskou? Dle Ježíše jednoznačně Boží (J 19:11). Dle historické kauzality a dle vašeho tvrzení o Hitlerovi však volbou lidskou, neboť to byli hasmonejští pretendenti trůnu Hyrkános II. a Aristobulos II,. kteří se obrátili ve vzájemném boji o pomoc na Římany, v důsledku čehož byl nakonec římským prokurátorem v Judeji i Pilát.
Napsal jste:
„Ř 13,1 nám říká , že autority jsou hypo theou, tedy doslovně pod Bohem a další kontext jasně říká, že tyto autority mají odměňovat dobré a trestat zlé.“
Řecká předložka „hypo“ znamená sice „pod“, avšak také „od“, záleží na tom, s jakým pádem se pojí. Ve verši Ř 13:1 je však zcela zřejmé, že tam má význam „od“ Boha, neboť se zde pojí s genitivem, ne s accusativem. Podobně řecká předložka „hyper“ znamená „nad“, avšak také „za“ (něco, někoho). Budete snad kvůli tomu tvrdit, že v 1 K 15:29 píše Pavel o těch, kteří se nekřtí za mrtvé, ale nad mrtvými? I tam je předložka “hyper” spojena s genitivem, ne s accusativem.
Napsal jste:
“Má tedy smysl modlit se za spravedlnost, usilovat o spravedlnost, dokonce i chodit k volbám.“
Samozřejmě, že má smysl modlit se za krále a v moci postavené (1 Tm 2:2). Avšak zároveň si musíme být vědomi, že některé věci ani sebeusilovnějšími modlitbami nemůžeme změnit, protože tyto věci zkrátka musí nastat (Mt 26:53; Mk 13:7). Naše modlitby na tom, co se musí stát, mohou změnit jen epizodické záležitosti, abychom třeba nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotu (Mt 24:20).
A k volbám křesťan určitě chodit nemá. Ježíš totiž říkal:
„Králové pohanů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.”(L 22:25-26).
Křesťan se proto nemůže snažit svou vůli vnutit ostatním prostřednictvím svého volebního lístku a tak nad nimi panovat.
Napsal jste:
„Fatalismus si strčte za klobouk. A hlavně k němu nezneužívejte Písmo.“
Autorům Písma také budete doporučovat, aby si svůj fatalismus strčili za klobouk (viz např. Př 21:1; Ex 9:12; Ex 10:20.27; Ex 11:10; Ex 14:8; J 19:11 atd.)? Oni také zneužili Písmo?
Ještě bych rád podotknul, že jste se elegantně vyhnul odpovědi, proč ten, dle Vás, fatalismus nevyčítáte v prvé řadě autorovi článku, který jako první citoval „fatalistický“ verš Da 2:21 a tím spustil reakci mnou zmíněného politického agitátora a posléze mou reakci na tuto jeho reakci. Ale Vás kauzalita celé této polemiky patrně vůbec nezajímá, pro Vás je důležité jen kopnout si do toho otravného „spamujícího nicka“. Ale hlavně mít ten pocit, že tak činíte z Ducha Kristova, že?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Je velice pohodlné zůstat celý život dítětem – předat odpovědnost autoritě. Ježíš podle mého vychovával k pravému opaku. Chtěl, aby každý člověk byl individualitou, která se dokáže samostatně postavit proti bezpráví.“
A proto asi Ježíš řekl:
„Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“ (Mk 10:15)
Máme se řídit Vašimi doporučeními nebo Ježíšovými?
Napsal jste:
“Autor je dobrý člověk, který netuší, jak může být jeho článek zneužit v takzvaných kulturních válkách.“
Dobrý člověk? Četl jste vůbec evangelia?
„Jeden z předních mužů se ho otázal: „Učiteli dobrý, co mám učinit, abych obdržel za dědictví život věčný?“
Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh.” (L 18:18-19)
Konečný Fr.
USA snad byly někdy v historii jakýmsi vzorem demokracie. Jak je tam tomu dnes – v USA je pouze formální demokracie, ve skutečnosti společnost ovládají velké peníze – ne demokracie, ale oligokracie.
Proč se mnozí politici hlásí k liberální demokracii? Protože je přitahuje ta svoboda – svoboda krást a loupit.
Petr Adamec
To p. Pavel: Jistě. Ale myslím, že je to trochu argumentační faul, extrém. V životě je prostor pro vzepření se autoritě a odmítnutí některé věci udělat. Stejně jako prostor pro poddání se, poslechnutí autority a udělání některých věcí, i když bych to sám rozhodl jinak. Obojí je nezbytné, ne? Nejde o uctívání, bezbřehé uctívání autorit je škodlivý extrém. A je dobře, že takový extrém zmiňujete. Současně odmítání všech autorit je také extrém. Dovedete si představit ježdění autem, když by všichni odmítali se s úctou řídit předpisy a značkami?
Mirek P.
Pane Ašere, pokud mně nemá být nic do vaší církevní příslušnosti, potom ani vám nic nebude do toho, co si o vašem posledním spisování myslím. Přeji pěkný zbytek léta. M. Pinkas
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„V kulturní válce jsou spojenci Trump, Putin, Orbán, … Ti všichni se hlásí ke křesťanství a propagují neliberální demokracii.“
Ježíšovi následovníci ovšem nevedou kulturní války, nýbrž duchovní boj (2 K 10:4-5; Ef 6:12).
Mimochodem, ještě jste zapomněl na Okamuru (katolíka) a Babiše (ten však jen poslouchá nějakou paní, „co mluví s vesmírem“), aby byl Váš výčet aktuálních „třídních nepřátel“ úplný. 😊
Ke křesťanství se ovšem hlásí i Biden (katolík) či von der Leyenová (lutheránka) – a přitom podporují věci, které jsou v diametrálním rozporu s Novým zákonem.
Nemá však smysl navzájem si předhazovat, který z politiků je horší, jelikož jednak žádný opravdový křesťan nemůže být politikem a tak panovat nad lidmi (L 22:25-26), jednak celý svět ve Zlém leží (1 J 5:19), takže rozdíly mezi jednotlivými politiky jsou jen kosmetické a křesťané je proto vůbec nemusí řešit. Jestli bude u moci demokrat nebo republikán, liberál nebo konzervativec atd., je úplně jedno, poněvadž ať už tak či onak, nic to nezmění na tom, že vládcem tohoto světa je ďábel (L 4:6; J 14:30) a jednotliví proti sobě sočící politici jakéhokoli směru jsou jen jeho důmyslnou stafáží.
Napsal jste:
„Liberalismus, tedy svoboda je pro ně fuj.“
Liberalismus není svoboda, ale zase jen otročení hříchu (J 8:34). Jestli jste otrokem hříchu v liberální společnosti nebo v autoritářské, je úplně jedno. Svobodu lze nalézt jen v Ježíši (J 8:32.36). Je proto třeba hlásat Ježíše, ne liberalismus.