„Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají,
dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí,
a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují.“
(Mt 5,44)
Jak to náš Pán myslel? Toto slovo je radikální, ale není nerealistické. Náš Pán to myslel naprosto vážně.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Maluji čerta na zeď
Kdo má víru a Ducha Kristova, ten si může dovolit odpouštět. A nemůže si dovolit neodpouštět.
Proč začínám slovem o odpuštění? Protože nedokážeme milovat nepřátele a nedokážeme žehnat těm, kdo nás proklínají, pokud jim nejprve neodpustíme.
A odpuštění je v našich silách. Je totiž věcí rozhodnutí, nikoli věcí pocitů. Odpustit můžeš i v případě, že žádné „pocity odpuštění“ nemáš.
Proč musíš odpustit? Protože i tobě bylo odpuštěno. Když mě někdo štve, připomínám si, co všechno odpustil Bůh mně. Nebylo toho málo.
A teď otázka z druhého konce: Proč můžeš odpustit?
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Genderová ideologie a prohlášení církevních představitelů
Odpustit můžeš, protože věříš, že Bůh je spravedlivý soudce. On zná nejen všechny činy, ale i veškeré okolnosti a všechny motivy. Písmo nás nenechává na pochybách, že on odplatí každému podle jeho skutků (Ř 2,6). Já patřím svému Pánu a on je můj zastánce. Pokud mi někdo ublíží, mohu si být jist tím, že Bůh o tom ví a bude to řešit. Ano, někomu může připadat, že až zadlouho. Ale to vždycky patřilo a dosud patří k naší víře, že na nějaké věci – a soud k nim patří – budeme čekat dlouho.
Tedy mohu si být jist, že žádná nepravost, ať už má nebo toho druhého, nezůstane nepotrestána.
Ledaže bychom činili pokání. V tom případě platí, že Hospodin uvalil na svého Syna nepravosti nás všech.
Bylo mi odpuštěno. Dostalo se mi nezaslouženého dobra. A já to dobro mohu přát jiným. Je to především postoj srdce.
Někteří lidé mají se žehnáním nepřátelům potíže. Ne nutně proto, že by setrvávali v neodpuštění. Odpouštět jsou ochotni, ale obávají se, že kdyby žehnali nepřátelům, podporovali by je v jejich hříchu, v jejich špatných postojích.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Požehnání
Určitě by nebylo správné, abychom poté, co nám někdo ublíží, řekli (bez vedení Duchem svatým): „Ale já ti žehnám!“ Druhý člověk by to mohl chápat jako známku slabosti – odpuštění je přitom vždy známkou síly. A pokud by to náš nepřítel nechápal jako známku naší slabosti, mohl by se domnívat, že já vlastně uznávám, že jednal správně.
Jak již bylo řečeno, žehnání je především postoj srdce. A pokud ses stal Božím dítětem, pokud víš, že jednou bude na tvé adrese napsáno „Nový Jeruzalém“, můžeš totéž přát i ostatním, včetně nepřátel.
Důležité je se za druhého přimlouvat. Mám ve svém modlitebním seznamu kolonku „Milovaní nepřátelé“. Když se za někoho trvale přimlouváte a svoláváte na něj dobro, začnete ho mít rádi.
Počítejte ovšem s tím, že je to proces. Kdysi mi jeden člověk hodně ublížil. Věděl jsem, že mu musím odpustit. To jsem sice udělal, ale nedokázal jsem se za něj přimlouvat. Když jsem o tom mluvil s Pánem, měl jsem dojem, že mi říká, že se za toho člověka přimlouvat nemusím. Tento stav trval asi půl roku. Pak jsem zjistil, že se za toho člověka modlit mohu, a činím tak dodnes, i když je to už řada let. Pán Bůh ví, co prožíváme a na co „máme“. Stále v nás pracuje – pokud mu to dovolujeme. A dává nám poznat „tajemství druhé míle“. Dává nám poznat smysl slov, že chce-li po nás někdo košili, máme mu dát i kabát.
Hodně mě inspiroval Watchman Nee. Myslím, že se v řadě věcí mýlil, ale obrovsky mě inspiroval jednou věcí. Tento Boží muž, čínský křesťan, měl řadu nepřátel. V dobách velkých zmatků a tragédií třicátých let minulého století, kdy Čína trpěla zvěrstvy japonských vojáků, zůstali někteří z nich bez prostředků. Watchman Nee těmto svým nepřátelům, kteří proti němu psali pamflety, anonymně posílal peníze, aby nezahynuli. Přišlo se na to až po dlouhé době, v druhé polovině čtyřicátých let.
Mohlo se na to přijít až na posledním soudu. To pro Watchmana Nee nehrálo roli.
Když jsem četl jeho příběh, velice mě to inspirovalo. Domnívám se, že Watchman Nee velmi hmatatelně naplňoval Ježíšův příkaz žehnat nepřátelům.
Když následujete Ježíše, zjistíte po čase, že vlastně žádné nepřátele nemáte. Tedy… není nikdo, vůči komu byste se chovali nepřátelsky. (Jiná věc ovšem je, co on cítí vůči vám, na to ale nemáte bezprostřední vliv.) Čím více žehnání, tím méně nepřátelství. Jen to žehnání musí být opravdové, nikoli na odiv. Právě v tom je Watchman Nee tak inspirující.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 13. září 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
57 Komentáře
Karel Krejčí
Pane Drápale,
ano, jsem Váš kritik, což je daleko jednodušší, než vyjít se svou „kůží na trh“.
V minulém komentáři s černým scénářem jste dosti zřetelně naznačil, co je správný vývoj a co špatný. Nestotožňuji se s Vámi, ale právě toto není podstatné. Není, protože nás Písmo upozorňuje, abychom vykupovali čas. Písmo nám rozhodně neslibuje postupnou shodu názorů a zmenšování napětí ve světě, ale skutečný opak. V minulém komentáři jste propadl „malovanému čertu na zeď“, což tedy vlastně znamená – zachraň se kdo můžeš. Bude se dít „něco“ tak hrozného, že věci přestanou fungovat …
V tomto komentáři naopak vyzvihujete duchovní cestu, jako tu, která má moc vítězit nad tímto světem a nad sebou samým.
Toto jsou ale právě ony dva světy, které jsou neslučitelné a pro mne, je opravdu značně problematické, uvěřit, co jsou fráze a co skutečnost.
pavel v
Jak si já vysvětluji výzvu k milování nepřátel? Odpustit nepříteli mohu jen to, čeho se dopustil přímo na mě. To je ctnost. Odpustit nesmím jeho zlo, kterého se dopustil vůči jinému. To by byla ničemnost.
Představme si ženu alkoholika, který ji pravidelně bije. Má mu to ta žena po každém výprasku odpustit, modlit se za něj a žehnat mu? Dosáhla by jen toho, že by onen alkoholik svoji zlobu stále zvyšoval až by tu ženu přizabil. Zde je na místě, aby s ním přerušila kontakt a ponechala ho svému osudu. Milování nepřátel zde spočívá v tom, že pokud by se její manžel obrátil, přijala by ho zpět a nemstila by se.
Není správné vytrhnout jeden citát z evangelia a zbytek pominout. Vždy je nutný komplexní přístup. Vedle přikázání milovat nepřátele platí současně i přikázání milovat bližního jako sám sebe. Není tedy správné milovat nepřítele více než sebe. Jestliže mi můj nepřítel ubližuje, musím se svojí láskou počkat na vhodnou chvíli. Například na situaci, kdy se obrátí nebo kdy už mi ubližovat nebude schopen. Další podmínkou pro milování nepřítele je, že ten bude v roli bližního. Bližním je podle podobenství o milosrdném Samaritánovi trpící člověk. Jestliže mi nějaký člověk ublíží, nemá se k tomu, aby to napravil, o moje odpuštění nestojí nebo moji lásku (milosrdenství) nepotřebuje, není důvod odpouštět, ale soudit se o náhradu škody.
Projevoval Ježíš lásku, totiž milosrdenství všem, tedy i farizeům a zákoníkům? Víme, že je nazýval plemenem zmijí. Řídit se evangeliem neznamená rezignovat na zdravý rozum.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
zlo nepředstavuje samotný člověk, ale hřích, který v něm přebývá. Pokud opět používáte Ježíšův výrok o plemeni zmijí, tak si uvědomte, že tomuto označení by se nevyhnul ani (nebo především) apoštol Pavel, dokud ho Ježíš neobrátil na správnou cestu. A právě apoštol Pavel nás varuje, že nebojujeme proti tělu, ale duchovním mocnostem. Tragédií (nevyhnutelnou) ovšem je, že tento svět zabíjí sám sebe. Je slepý a slepý vede slepého.
Svět musí prozřít, stejně jako apoštol Pavel. Prostředkem k jeho prozření rozhodně nejsou zbraně, ale pravdivé a nepokroucené evangelium. V Božích očích všichni zhřešili a nikdo nemá žádnou výhodu.
V Písmu je uvedeno jasné pořadí: hřích, nemoc, smrt.
Panem tohoto světa je Satan. Pro někoho je spoután a nemá nad ním moc. Někdo je naopak více či méně pod jeho mocí a koná to, co je v rozporu s jeho přirozeností.
Náš skutečný nepřítel není člověk, ale hřích v něm. Nenechme se jím ovládat…
Jiří Kouba
Docela by mě zajímalo, v čem všem se Watchmann Nee mýlil-bylo by to asi na samostatný článek.
Konečný Fr.
Otázkou je, kdo je nepřítel a kdo ne. Za 1.sv.války byli proti sobě poštváni obyvatelé evropských zemí s tím, že ti druzí jsou jejich nepřátelé. A tak se mezi sebou vraždili a ty počty mrtvých jsou obrovské. Dnešní Západ a i naše vláda dnes podněcují k nenávisti vůči Rusům nebo Číňanům. Přidávají se k tomu i různé osobnosti. Dospělý člověk má rozum a může si udělat vlastní názor, horší je pokud se takto indoktrinují děti.
Karel Krejčí
Když Bůh stvořil Adama, stvořil ho ke svému obrazu. Co to tedy znamená? Stvořil ho tak, že zabíjení bylo jeho přirozeností – Božskou přirozeností? To jistě ne.
Zabíjení má základ v hadovi, který oklamal Adama a Evu.
Naše přirozenost je Boží, ale naše tělo se stalo nositelem hříchu. Naše těla se stala hříšná nejen sama sobě, ale i nepřátelská jednoho vůči druhému. Satan této propůjčené mocí různými způsoby bravurně využívá a proto je svět plný „spravedlivého“ násilí a válek.
Opravdu pane Drápale žehnáte svým nepřátelům a víte proč?
Karel Krejčí
Když Bůh stvořil Adama, stvořil ho ke svému obrazu. Co to tedy znamená? Stvořil ho tak, že zabíjení bylo jeho přirozeností – Božskou přirozeností? To jistě ne.
Zabíjení má základ v hadovi, který oklamal Adama a Evu.
Naše přirozenost je Boží, ale naše tělo se stalo nositelem hříchu. Naše těla se stala hříšná nejen sama sobě, ale i nepřátelská jednoho vůči druhému. Satan této propůjčené mocí různými způsoby bravurně využívá a proto je svět plný „spravedlivého“ násilí a válek.
Písmo nám odkrývá tajemství, principy a zákonitosti dění tohoto světa.
Martin Hambálek
Ano, také by mně zajímalo, v čem se Watchmann Nee mýlil. V mých křesťanských začátcích mne velmi formoval a inspiroval, jako ostatně velkou část mé generace.
pavel v
to Karel Krejčí
Byl Hitler nevinný? Za všechna ta zvěrstva mohl jen a jen hřích?
Konečný Fr.
Bůh stvořil Adama k svému obrazu. Co to znamená? Znamená to, že člověk není předurčený páchat zlo, ale že se může svobodně rozhodnout pro Boží vůli a nebo ji odmítnout. Proto je na světě zlo, protože se člověk pro něj dobrovolně rozhodne, odmítne se řídit Božími zákony a proto za své skutky také nese odpovědnost.
Karel Krejčí
Nebyl snad člověkem jako každý jiný?
Konečně si již uvědomte skutečný význam a nezbytnost znovuzrození.
Já nikde netvrdím, že byl Hitler nevinný a také proč? Vždyť jsme všichni v principu hříšní, protože jsme potomci Adama a je zcela jedno, zda si o sobě myslíme, zda více, či méně než ti ostatní. To je také jeden z důvodů, proč máme být zdrženliví v soudu toho druhého.
Vy stále jdete hlavou proti zdi a naivně si myslíte, že fyzickým zlikvidováním jakéhokoli člověka, zároveň tím odstraníte i to, co je na něm proti Vaší myslí. Ne, to opravdu nedokážete nebo snad ano – jako vítěz nad Satanem?
Ne pane Pavle, bojujte si jak uznáte za vhodné, je to Vaše věc. Ovšem udivuje mne, že Vás jako křesťana, tedy toho, kdo uvěřil v Boha, kdo má možnost čerpat moudrost z Pisma, není těžké zmanipulovat tak, aby spatřoval problémy a těžkosti tohoto světa ve špatných vládcích, politicích a naopak uvěřil slibům těch, kteří po nich nastoupí a budou zcela jiní. Ano, třeba budou jiní, ale jejich vládcem stále bude satan. Právě tím, že se Vaše averze koncentruje především na ty, co jsou nejvíce viditelní a mají největší moc, tím snadněji Vám uniká princip toho všeho, za čím je skryt vládce tohoto světa.
Vaše dlouhodobá aktivita zde je snad hodna politika, ale ne křesťana, kterému jsou odhaleny falešné praktiky vládce tohoto světa a také způsob, jak nad ním zvítězit.
pavel v
Pane Krejčí,
z toho, co píšete, je jasné, že opovrhujete všemi politiky bez rozdílu. Myslíte si, že každý z nich je ovládán satanem. Je to pýcha.
Petr Kartouz
Je samozřejmé, že křesťan má žehnat nepřátelům. Jsou ovšem jasné výjimky, kterým žehnat nelze, ale je třeba proti nim otevřeně bojovat prakticky všemi dostupnými prostředky. Např. na KD články a komentáři. Sem patří politici jako Václav Klaus, Miloš Zeman a Andrej Babiš. Ze světových politiků jsou to především Donald Trump a Vladimír Putin. Tito lidé stojí na vrcholku pyramidy všeho pomyslného zla a těžko bychom k nim našli v historii jakoukoliv srovnatelnou paralelu. Na ně tento článek nevztahuje, jelikož stojí mimo obecné pojetí lidství. Křesťan se má modlit za jejich potrestání a aktivně přispívat k jejich společenské diskreditaci a eliminaci.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
je zřejmé, že jste nepochopil. Zaměňujete víru a pravdu za pýchu. Opírat se o nepřekroucené Písmo, začíná se obracet proti tomu, kdo se na něj odvolává. Ale i toto je v Písmu …
Co vlastně není v Písmu ? Je tam vše potřebné a podstatné co potřebujeme, abychom zvítězili nad tímto světem.
Ale pokud je to Vaše vitězná vize, udělejte si z Pisma a politiky originální směs a jděte vlastní cestou.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
někdo pravděpodobně zneužil Vašeho jména a podepsal se pod komentář ze dne 9.7., 22:08.
Olga Nedbalová
Pro pana Petra Kartouze, možná pokud bychom žehnáním mysleli to, že se modlíme k Ježíši Kristu, aby Vámi jmenované lidi obdařil Duchem svatým a oni Ježíše Krista přijali za svého Pána a Spasitele, tak by se dalo takto žehnat i těmto lidem. Žehnáním máme přát lidem dobré věci. A já za nejlepší věc na světě považuji, pokud člověk přijme Ježíše Krista do svého srdce. A člověk, který si nechá vyměnit kamenné srdce za živoucí a dá si do něho vepsat Zákon, tak již nikdy nemůže škodit.
pavel v
to Karel Krejčí
Vy jste o mně napsal: „Vás jako křesťana, tedy toho, kdo uvěřil v Boha, kdo má možnost čerpat moudrost z Pisma, není těžké zmanipulovat tak, aby spatřoval problémy a těžkosti tohoto světa ve špatných vládcích, politicích a naopak uvěřil slibům těch, kteří po nich nastoupí a budou zcela jiní. Ano, třeba budou jiní, ale jejich vládcem stále bude satan.“
Jak můžete vědět, že vládcem nějakého člověka bude satan? To není víra, to je pýcha, když někoho předem odepíšete. Je to hluboký pocit nadřazenosti nad určitou skupinou lidí.
Ano, nepochopil jsem vás, protože se vyjadřujete nejasně, ba vychytrale. Jediné, co je z vaší řeči jasné, je vaše povýšenost.
Karel Krejčí
Pane Kartouzi,
i Váš způsob, jakým odhalujete nesmysly a hlouposti tohoto světa samozřejmě nemá moc jej změnit, ale „odlehčením“ z jeho neutěšené reality – to ano 🙂
pavel v
to Petr Kartouz
Trumpa bychom mohli srovnat s Leninem. Oba byli populisté, kteří si brali moc násilím a opírali se o lůzu. Putina lze srovnat se Stalinem, který společně s Hitlerem vyvolal 2. světovou válku.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Jak si já vysvětluji výzvu k milování nepřátel? Odpustit nepříteli mohu jen to, čeho se dopustil přímo na mě. To je ctnost. Odpustit nesmím jeho zlo, kterého se dopustil vůči jinému. To by byla ničemnost.“
Takže Ježíš dle Vašeho konfusního výkladu výzvy k milování nepřátel jednal ničemně, když se vůbec nezabýval zločiny (L 13:1-3), jichž se dopouštěli Římané na jeho lidu? Podle Vás by měl přece zločiny Římanů veřejně pranýřovat, tak jako Vy soustavně pranýřujete zločiny Rusů a myslíte si, že jednáte v Ježíšově duchu. On však nic takového nedělal. Namísto toho poukazoval na to, že lidé potřebují vysvobození z otroctví hříchu (J 8:34), ne z otročení Římanům.
Napsal jste:
„Představme si ženu alkoholika, který ji pravidelně bije. Má mu to ta žena po každém výprasku odpustit, modlit se za něj a žehnat mu? Dosáhla by jen toho, že by onen alkoholik svoji zlobu stále zvyšoval až by tu ženu přizabil.“
Není podstatné, čeho by dosáhla stran změny jednání toho násilníka, každopádně by však na rozdíl od Vás brala vážně Ježíšova slova (Mt 5:44). Ježíš své následovníky přece upozorňuje na to, že ve světě budou mít soužení (J 16:33). To však neznamená, že aby se vyhli tomuto soužení, nemají ve svých životech aplikovat jeho slova. Ap. Petr dokonce přímo vyzývá ženy k tomu, aby se snažily své nevěřící muže získat svou trpělivostí beze slov (1 Pt 3:1). Jak by asi ty ženy své muže získaly, pokud by od nich utekly? Ježíšovi také usilovali o život (L 19:47; J 5:18; J 8:40) jen proto, že plnil vůli svého Otce, ale on svou evangelizační činnost kvůli tomuto nebezpečí nepřerušil, nikam neutekl, nepřerušil kontakty. Nakonec kvůli své vytrvalosti o svůj pozemský život přišel. Byl věrný až do smrti. A to mají být i ti, kteří se k němu hlásí.
Napsal jste:
„Není správné vytrhnout jeden citát z evangelia a zbytek pominout. Vždy je nutný komplexní přístup. Vedle přikázání milovat nepřátele platí současně i přikázání milovat bližního jako sám sebe. Není tedy správné milovat nepřítele více než sebe. Jestliže mi můj nepřítel ubližuje, musím se svojí láskou počkat na vhodnou chvíli. Například na situaci, kdy se obrátí nebo kdy už mi ubližovat nebude schopen.“
Ale to děláte právě Vy, že vytrháváte citát o milování bližního a chcete jím korigovat Ježíšova slova o milování nepřátel. Přitom milovat bližního jako sebe samého – to je starozákonní spravedlnost (Mt 5:43), kterou Ježíš překonává svým „Já však vám pravím…“ (Mt 5:44). Ani bohatému mládenci přece nepomohlo, že se řídil příkazem milovat budeš svého bližního jako sebe samého (Mt 19:19-20). A navíc Ježíš nikde neříká, že bychom měli se svou láskou k nepříteli čekat, až nám nebude schopen ubližovat. Naopak, máme se modlit za ty, kteří nás pronásledují nyní (presens: διωκόντων), kdy jsou v plné síle. Slitování nad nemohoucím nepřítelem, to přece dělají mnohdy i pohané, to by nebylo nic zvláštního…
Mimochodem, když zde tolik akcentujete starozákonní příkaz milovat budeš svého bližního jako sebe samého, milujete stejně jako sebe třeba Putina či Kima, které zde s oblibou opakovaně pranýřujete? Ježíš říká, že své bližní, v nichž, na rozdíl od omezeného dosahu textu Lv 19:18 vztahujícího se jen na příslušníky izraelského lidu, spatřuje extenzivně všechny lidi, máme milovat bez ohledu na to, zda jsou k nám přátelští či nepřátelští.
Napsal jste:
„Další podmínkou pro milování nepřítele je, že ten bude v roli bližního. Bližním je podle podobenství o milosrdném Samaritánovi trpící člověk.“
Ježíš žádnou podmínku pro milování nepřátel nestanovuje. Milování nepřátel je dle jeho slov bezpodmínečné (Mt 5:43-47). A v podobenství o milosrdném Samaritánovi, zákoníkovu relativizující otázku (L 10:29 kdo je můj bližní?), která měla své opodstatnění v textu Tóry (Lv 19:18), obrací v tom smyslu, komu je naopak bližním onen zákoník (L 10:36-37).
Napsal jste:
„Projevoval Ježíš lásku, totiž milosrdenství všem, tedy i farizeům a zákoníkům? Víme, že je nazýval plemenem zmijí. Řídit se evangeliem neznamená rezignovat na zdravý rozum.“
Ano, zajisté projevoval. Když ho to plemeno zmijí dostalo na kříž, řekl Ježíš tato slova:
„Ježíš říkal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (L 23:34)
Tedy modlil se za své smrtelné nepřátele a žádal pro ně odpuštění.
P. S.: Zdravý rozum je velmi nespolehlivá berlička…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Trumpa bychom mohli srovnat s Leninem. Oba byli populisté, kteří si brali moc násilím a opírali se o lůzu…“
A s kým srovnáte takového Bushe nebo Obamu? Ti snad nebyli populisty a neopírali se o tu Vaši „lůzu“?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Jak můžete vědět, že vládcem nějakého člověka bude satan? To není víra, to je pýcha, když někoho předem odepíšete. Je to hluboký pocit nadřazenosti nad určitou skupinou lidí.“
Ale pan Krejčí nepsal o „nějakých lidech“, nýbrž konkrétně o vládcích a politicích, jejichž vládcem vždy satan tak či onak bude (L 4:6; J 14:30; 1 K 2:8; 2 K 4:4). Tudíž žádná pýcha, nýbrž víra v Boží slovo, s níž máte evidentně problém…
Karel Krejčí
Pane Pavle,
celý tento padlý svět je pod vládou satana – politiky samozřejmě nevyjímaje. Není to můj výmysl, z Písma se dočteme proč.
To je k té mé pýše.
Ale to ještě není vše, neboť Písmo nás informuje, že Kristus je hlavou všech vládců a panovníků. To znamená, že je jejich nejvyšší autoritou a veškerá jejich rozhodnutí prochází skrze Krista.
A teď přemýšlejte …
Petr Kartouz
Pane Krejčí,
jste kritikem Dana Drápala, což je v pořádku a často to vidím podobně. Pište dále. Chtěl bych ale upozornit na jeho (minimálně!) jeden nezpochybnitelný klad. Jak vidíte, poctivě čte své kritiky a ačkoliv je to „jeho“ portál, nežádá jejich blokaci a chová se (alespoň zde, jinak nemohu posuzovat) rytířsky. Navíc dokáže uznat chybu a jeho schopnost logiky a simplifikace činí jeho články srozumitelnými a čtivými. Také jsem se ani náznakem nedoslechl (během doby, kdy stál v pozici církevní autority), že by se vůči členům své církve dopouštěl autoritářství nebo manipulace, což je v charismatickém hnutí častým nešvarem.
S pozdravem
Petr Kartouz
Tak to jste mne zklamal, pane Pavle!
Jak můžete zloducha Trumpa srovnávat s Leninem? Bratr Lenin bojoval proti vykořisťování člověka člověkem, chtěl nastolit spravedlivou beztřídní společnost a svého času podporoval i předchůdce dnešního LGBT (než díky tomu došlo v SSSR k explozi pohlavních chorob). Nepřátele likvidoval, jak to ostatně navrhujete i Vy; chtěl společné vlastnictví a vládu těch nejchudších a nejzuboženějších.
A Hitler a Putin? Také pan Hitler prosazoval dobro, toužil po mírové a sjednocené Evropě pod vládou moudrého a historii předurčeného německého národa. Nenáviděl sobecký kapitalismus a byl horlivým stoupencem národního socialismu, v němž průmysl slouží německému lidu. A aktivně, jak žádáte, vystupoval proti nepřátelům celého světa!
Nechápu, jak můžete být tak nespravedlivý?!
Karel Krejčí
Pane Kartouzi,
děkuji za Vaši odpověď. Ano, články pana Drápala čtivé nepochybně jsou, což jsem již několikrát vyzdvihl a potvrdil.
Avšak má to i stinnou stránku, na kterou poukazuji. Kdyby mne zajimala politika, patrně bych považoval za prospěšné číst články pana Drápala, které mají nepochybně ony klady, které zmiňujete. Ovšem stinná stránka je, že sebelepší článek nebo komentář tento svět nemá moc změnit – to prostě fungovat nebude, politika bude stále jenom politikou a nic víc. Někdy spravedlivější a někdy méně, toť vše. Kdyby byl pan Drápal pouze politik, bylo by vše „v pořádku“.
Ale on je současně i praktikující křesťan s určitou odpovědnosti, odpovídající jeho postavení v církvi. A zde upozorňuji na neprehlednutelný problém. Nelze být autorem komentáře jehož základem je Kristus a v zápětí opačného komentáře, jenž stojí na vlivu vládce tohoto světa – Satanovi.
Jestliže je pravdou to, co stojí na Kristu, již nemůže být pravdou nic jiného. To není možné. Ale z pohledu pana Drápala patrně ano. To je ono „zpopularizované“ křesťanství, které je lehce ohybatelné a přizpůsobivé tomuto světu. To je ono oboustranně prospěšné spojení, do kterého vkládají naděje obě strany. A kde je ta sůl ….. ?
Právě pan Drápal má velký podíl na tomto propojení a aktivně jej podporuje.
Ano, je to čtivé, ale za jakou cenu ?
pavel v
to P. Ašer
Už mnohokrát jsem vám psal, že Ježíš kritizovat Římany nemohl. Byla by to vzpoura a Římané by ho zabili dříve, než by splnil svoji misi. Takovou vzpouru vyvolali zélóti a jejím výsledkem bylo zničení Jeruzaléma. Ježíš by tedy vzpourou svůj národ poškodil. To, že Ježíš Římany nekritizoval, vůbec neznamená, že mu zlo, které Římané páchali, bylo lhostejné. Jak si vůbec někdo může myslet, že Bohu je lhostejné zlo?
pavel v
to Karel Krejčí
zdá se, že pod satanovou mocí jste hlavně vy, ale všichni lidé pod jeho mocí nejsou. Pokud člověk jedná podle Boží vůle, satan na něj nemůže.
Ve 12. epištole Římanům píše apoštol Pavel:
1Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
2takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.
3Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.
4Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo.
5Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí.
6Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.
Znamená to tedy, že bylo správné být komunistou a podporovat stalinistické vraždění? Znamená to, že Bůh ustanovil Stalina vládcem a že tedy nese vinu za Stalinova zvěrstva? Kdyby to tak bylo, pak by za všechny ty hrůzy byl odpovědný Bůh a ti, co stalinismus podporovali, by byli čistí, jak okvětí bílé lilie. Jak směšné.
Apoštol Pavel říká, že Bůh chce, aby se lidé kvůli řádu podřizovali vládě – ale jen takové, která se drží svých úkolů (která realizuje spravedlnost).
Ve Starém zákoně můžeme číst o Judských králích, kteří „činili, co je zlé v Hospodinových očích“. Je hloupé myslet si, že Bůh učinil nějakého krále, aby ten se mu zpronevěřil.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
proč citujete Písmo na podporu svých teorií, když mu nevěříte? Proč na jedné straně akceptujete skutečnost, že není jiné mocí než od Boha, abyste ji vzápětí vyvrátil na příkladu Stalina, že to není možné! Ale ano a víte proč? Protože toto je právě onen padlý svět, svět hříchu. Nesouhlasíte s krutými praktikami Stalina? S rolí Hitlera? Takže nemůže být pravdou, že není jiné moci než od Boha? Pokud byste šel touto cestou, byla by to pouze Vaše cesta, která by k cíli nikdy nevedla.
K cíli vede pouze víra.
Víra v Boha a Jeho spravedlnost. Pokud o ní pochybujete a podléháte svým představám o dobrém a zlém, míjíte se s cílem a bloudíte jako každý jiný ateista.
Vaše víra ve schopnosti správných politiků je silnější než víra v Boha.
pavel v
to Petr Kartouz
Chápu vaši ironii, když jakoby obhajujete Lenina a Stalina. Avšak všechno má své meze. Lenin a Stalin byli masoví vrazi. Když je obhajujete, byť ironicky, urážíte tím jejich oběti. Humor má své hranice. Jste zlý.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Už mnohokrát jsem vám psal, že Ježíš kritizovat Římany nemohl. Byla by to vzpoura a Římané by ho zabili dříve, než by splnil svoji misi.“
Ježíš nemluvil podle toho, jestli ho něco ohrožovalo či ne, aby si náhodou někoho neznepřátelil, ale mluvil s každým přímo. Čili kdyby chtěl kritizovat Římany, tak je bude kritizovat bez ohledu na osobu a důsledky, které tím způsobí (Mk 12:14), tak jako kritizoval farizeje a zákoníky, kteří ho proto chtěli zabít (L 19:47; J 5:18; J 8:40). Kdyby měl něco proti Římanům, tak by je kritizoval stejně jako zákoníky a farizeje bez ohledu na to, že by ho pak chtěli zabít. Vzhledem k tomu, že nikdo si nemůže nic přivlastnit, není-li mu to dáno z nebe (J 3:27), nemohli by jej ani Římané zabít před splněním jeho mise, i kdyby proti nim veřejně vystupoval. Bůh by to zkrátka nepřipustil. Takže Ježíš nemusel takto tělesně (politicky) kalkulovat, když se plně spoléhal na svého Otce. Proto mohl každému říkat vše do očí beze strachu, že tím nějak zmaří své poslání.
„Můj Otče, není-li možné, aby mne tento kalich minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle.“ (Mt 26:42) To znamená, že bylo Boží vůli, aby Římané Ježíše zabili. Ale nemohli ho zabít předčasně, dokud nevykonal své dílo. Kdyby bylo Boží vůlí, aby mluvil Ježíš proti Římanům stejně, jako mluvil proti zákoníkům a farizeům, tak by proti nim takto mluvil, a oni by ho přesto nemohli zabít, dokud by nesplnil svou misi. Ale toto Boží vůlí zjevně nebylo. Ježíš nepřišel řešit pozemské politické poměry, ale vysvobodit lidi od hříchu (J 8:32.34.36). Nechápu, proč se mu tedy soustavně snažíte podsouvat politickou motivaci jeho mlčení ke zločinům Římanů. Jeho motivace byla ryze duchovní. Jste schopen to pochopit? Ježíš nebyl politickým aktivistou jako Vy, který se svůj aktivismus stále marně snažíte přiodít do křesťanského roucha.
Napsal jste:
„Takovou vzpouru vyvolali zélóti a jejím výsledkem bylo zničení Jeruzaléma. Ježíš by tedy vzpourou svůj národ poškodil.“
Ježíš nemlčel ke zločinům Římanů z politického kalkulu, tedy proto, že by svým nemlčením poškodil svůj národ, nýbrž proto, že římská okupace Izraele byla Boží vůlí. Kdyby tedy mluvil proti Římanům stavěl by se proti vůli svého Otce:
„Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdyby ti to nebylo dáno shůry.“ (J 19:11)
Ježíš zde implicite sděluje, že je Boží vůli, aby izraelský národ trpěl zlo od Římanů, stejně jako bylo dříve Boží vůli, aby trpěl zlo od Babyloňanů. A stavěním se proti Boží vůli, proti Bohem ustanoveným vládcům, na sebe lidé obecně přivolávají soud (Ř 13:1-2), ať už to byli kdysi izraelští zéloté nebo jsou to dnes zéloté ukrajinští.
Napsal jste:
„To, že Ježíš Římany nekritizoval, vůbec neznamená, že mu zlo, které Římané páchali, bylo lhostejné. Jak si vůbec někdo může myslet, že Bohu je lhostejné zlo?“
Bohu určitě zlo lhostejné není. Kdyby mu bylo lhostejné, tak by neposlal Ježíše. Tento svět však celý ve Zlém leží (1 J 5:19), jeho vládcem je tudíž ďábel (J 14:30). Nemá proto smysl usilovat provádět zde nějaké kosmetické (politické) úpravy tohoto ďáblova panství. Je třeba lidi vysvobodit od hříchu (J 8:32.34.36) a zachránit je z tohoto zvráceného pokolení (Sk 2:40), čili přenést je ze smrti do života (Ef 2:1-6). Snaha o vylepšování tohoto světa, tj. ďáblova panství, je vzhledem k onomu nutnému radikálnímu vysvobození kontraproduktivní, neboť odvádí pozornost od podstatného k podružnému a nakonec stejně vyhovuje ďáblu, který je velmi flexibilní a rád se přizpůsobí nejrůznějším politickým, sociálním a ekonomickým reformám, jen aby lidem nevzešlo světlo evangelia slávy Krista (2 K 4:4), které jediné by je z jeho nadvlády mohlo skutečně vysvobodit.
Karel Krejčí
Ještě pane Pavle doplním:
Vaše víra v politiky je silnější než víra v Boha.
Ano, tento fakt vyplývá z podstaty Vašich příspěvků. Ovšem paradoxem je, že nejvyšší moc nad těmi vládci a politiky má zase jenom pouze Bůh. O co se tedy snažíte? Proti komu ve skutečnosti bojujete? Je to zase jenom výsledek odpadnutí od Boha, ať je v jakékoli formě.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Znamená to tedy, že bylo správné být komunistou a podporovat stalinistické vraždění?“
Z Ř 13:1-2 přece vůbec nevyplývá, že by Bůh po křesťanech chtěl, aby se stali komunisty a podporovali stalinistické vraždění. Ten text napsal Pavel pravděpodobně za vlády císaře Nerona. Nikoho z jeho křesťanských čtenářů v té době by asi nenapadlo, že by bylo správné stát se neronovcem a podporovat neronovské vraždění. Poslušnost vládní moci má své limity. Pokud by křesťana vládní moc nutila hřešit, tak mají přednost před touto poslušností Petrova slova:
„Je třeba poslouchat více Boha než lidi.“ (Sk 5:29)
Tato slova použili Petr a apoštolové v reakci na zákaz velekněze a synedria kázat evangelium. Kdyby tento zákaz od této vrchnosti uposlechli, zhřešili by proti Ježíši, který je poslal kázat do celého světa (Mt 28:19-20; Sk 1:8). V ostatních věcech, v nichž však tehdejší nábožensko-politickou samosprávu v rámci římské prokurátorské provincie poslouchat bez hřešení mohli, se jí nijak nevzpírali. Neusilovali o její svržení kvůli její kolaboraci s Římany či kvůli tomu, že jim zakazovala kázat evangelium. Prostě jen dali přednost tomu, co po nich žádal Bůh, před tím, co po nich požadovala vrchnost. Jinak vrchnost respektovali tak, jak to požaduje Pavel (Ř13:1-6) i Petr (1 Pt 2:13-15).
Napsal jste:
“Znamená to, že Bůh ustanovil Stalina vládcem a že tedy nese vinu za Stalinova zvěrstva?“
Neznamená. Každý člověk nese zodpovědnost za své činy sám. Bůh říká skrze Jeremjáše, že Nevúkadrecar je jeho služebníkem:
„Dáš jim pro jejich panovníky tento příkaz: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Toto řeknete svým panovníkům: Já jsem učinil zemi, člověka i zvířata, která jsou na zemi, svou velikou silou a svou vztaženou paží a dávám ji tomu, kdo je toho v mých očích hoden. Nyní jsem všechny tyto země dal do rukou NEBÚKADNESAROVI, KRÁLI BABYLÓNSKÉMU, SVÉMU SLUŽEBNÍKU; dal jsem mu i polní zvěř, aby mu sloužila.“ (Jr 27:4-6)
Ale současně řekl, že i tento služebník, resp. jeho nástupci, budou nakonec za své zlo potrestáni:
„Až se naplní sedmdesát let, BUDU STÍHAT NA KRÁLI BABYLÓNSKÉM a na onom pronárodu, totiž na zemi Kaldejců, jejich vinu, je výrok Hospodinův, a způsobím, že bude navěky zpustošena. Uvedu na tuto zemi všechna svá slova, která jsem proti ní mluvil, všechno, co je zapsáno v této knize, co prorokoval Jeremjáš proti všem pronárodům. I oni budou sloužit četným pronárodům a velkým králům. Odplatím jim podle jejich skutků a podle díla jejich rukou.“ (Jr 25:12-14)
Bůh tím, že jej ustanovil králem, jen využil jeho hříšného libida dominandi a následně jeho agresivních imperiálních výbojů ke svým plánům, stejně jako využil Stalina. Takže hříšné záměry člověka využil k nějakému dobru, které předem sledoval (srov. Gn 45:3-8). Bez Stalina a bez Hitlera si lze např. jen těžko představit, že by mohl vzniknout současný izraelský stát, do něhož se mohou vracet do světa rozehnaní Židé (Dt 30:3-5). Ale do Božích plánů my nevidíme, můžeme pouze spekulovat. Z Písma je však zřejmé, že i ti nekrutější vládcové byli ustanoveni Bohem, ať už se Vám to líbí či nelíbí. Bohu se nic nevymyká z rukou…
Napsal jste:
“Apoštol Pavel říká, že Bůh chce, aby se lidé kvůli řádu podřizovali vládě – ale jen takové, která se drží svých úkolů (která realizuje spravedlnost).“
Mýlíte se. Pavlova slova, která máte na mysli (Ř 13:6) žádnou takovou podmínku neobsahují. Ekumenický překlad je zavádějící, poněvadž vyvolává dojem, že vládcové jsou Božími služebníky (λειτουργοὶ θεοῦ, Vg.: ministri Dei) jen tehdy, „když se drží svých úkolů“. Citovaný verš se však týká daní. Jeho téměř doslovný překlad by zněl asi takto:
“Neboť proto i daně platíte, neboť služebníci Boha jsou k tomu samému vytrvale se zaměstnávající.” (Ř 13:6).
Tím chce Pavel zjevně říci, že jsou služebníky Božími i v tom, že usilovně vybírají naše daně. To potvrzuje i následující verš, který se opět zmiňuje o dani a clu. Do tohoto textu tedy nelze vkládat to, co tam není. Není tam totiž nic o podmínce, že máme poslouchat jen vrchnost, která realizuje spravedlnost. To by nebylo možné poslouchat prakticky žádnou vrchnost v dějinách, neboť žádná vláda nikdy není prosta různých nespravedlností.
Napsal jste:
“Ve Starém zákoně můžeme číst o Judských králích, kteří „činili, co je zlé v Hospodinových očích“. Je hloupé myslet si, že Bůh učinil nějakého krále, aby ten se mu zpronevěřil.“
Je tedy hloupé věřit Písmu podle nějž Bůh ustanovil králem Saula, který se mu zpronevěřil, takže jej Bůh posléze zavrhnul?
„Den před Saulovým příchodem odhalil Hospodin Samuelovu uchu toto: „Zítra touto dobou pošlu k tobě muže z benjamínské země. Pomažeš ho za vévodu nad mým izraelským lidem; on můj lid vysvobodí z rukou Pelištejců. Pohlédl jsem na svůj lid, jehož úpěnlivě volání ke mně proniklo.“ Když Samuel uviděl Saula, Hospodin ho upozornil: „To je ten muž, o němž jsem ti řekl, že bude spravovat můj lid.“ (1 S 9:15-17)
„Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.“ (1 S 15:23)
„Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny.“ (1 S 16:1)
V knize Daniel pak čteme:
„Byl vyhnán pryč od lidí, jeho srdce se stalo podobné zvířecímu, bydlil s divokými osly, za pokrm mu dávali rostliny jako dobytku a jeho tělo bylo skrápěno nebeskou rosou, dokud nepoznal, že Bůh nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že nad ním ustanovuje, koho chce.“ (Da 5:21)
Vy Písmu ovšem buď nechcete věřit, anebo je neznáte. V tom případě byste si měl vzít k srdci Ježíšova slova, abyste zde neprezentoval takové pošetilosti:
„Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.“ (Mt 22:29)
Petr Kartouz
Vážený pane Pavle V,
máte jistě pravdu. Jsem nejen zlý, ale i hloupý a nevzdělaný člověk. Proto se snažím zde číst komentáře hodných, vzdělaných a chytrých lidí, kam patříte v první řady Vy. Mohu Vás ujistit, že humor v žádném případě nepoužívám. Snažím se totiž mluvit způsobem, který by Vám mohl být blízký. Nicméně jsem rád, že se shodneme, že žehnání se nemůže vztahovat k tak zlovolným lidem, jako je Donald Trump.
Nemám nyní prostor se vyjadřovat k bratru Hitlerovi ani bratru Stalinovi, který mimochodem nechal vytvořit jednu z nejdemokratičtějších ústav na světě. Vyjádřím se toliko k bratru Leninovi. Jak jistě víte, bratr Lenin vycházel z učení bratra Marxe, jehož památce se přišel poklonit i bratr Jean-Claude
Van DammeJunker, předseda nevolené a zákonodárné Evropské komise EU, kterou všichni milujeme a bez níž si již svůj život ani nedokážeme představit. Bratr Marx byl zapáleným křesťanem a psal oslavné básně na Krista. I když nenáviděl fundamentalisty, jako Charlese Spurgeona, přál si dobro a bratr Lenin, pokřtěný pravoslavný, jeho myšlenky prakticky rozvinul, když mu němečtí jezuité pomohli k přesunu do Ruska, aby zabránili pokračování války. Lenin by se zřejmě nikdy nemohl prosadit, kdyby v Rusku již svoji práci nevykonal přítel carevny, další vynikající křesťan, Grigorij Rasputin.Bratr Lenin například chtěl, jako první křesťané, aby lidé měli vše společné a každý dostával podle jeho potřeb. Soukromé vlastnictví bylo zrušeno. Jako biblický Mesiáš prolil krev za národy, nyní pokračoval v jeho úloze proletariát, který proléval svoji krev za blaho světa. Kdo nebyl s nimi, byl proti nim (opět Bible). Poroučeli větru i dešti a přenášeli hory (opět biblické zaslíbení). Chtěli spojit dělníky z celého světa v duchu jednoty (další biblický princip). Prostě chtěli nastolit Boží království na zemi. Rovněž Lenin byl nazýván nesmrtelným, jelikož měl věčný život (a zas za Bible!).
Jenže mnozí se proti jeho konání dobra vzpouzeli. Tak nejprve omezil tisk. Nezaváděl cenzuru, jen zakázal lež. Tou lží bylo samozřejmě to, co odporovalo jeho pravdě. Neuvědomělí lidé se například bránili kolektivizaci a sobecky chtěli dále vykořisťovat jedni druhé. A tak mu nezbylo, než na obranu dobra použít sílu. Podobně, jako to žádáte i Vy. Vždy ale budete mít sabotéry, reakcionáře a dezoláty, kteří se budou vzpouzet obecnému dobru a odmítat jej v rámci jakýchsi domnělých svobod. Bratr Lenin by jistě dokázal i dnes například zamezit změně klimatu (ostatně poroučel větru i dešti). Jenže jeho odkaz bývá často popliván, i když jeho učení konání dobra silou je nesmrtelné a zejména bratr Marx je ctěn bratry v čele EU. A bratra Hitlera, pokud vím, Vaše církev nikdy neexkomunikovala a existoval i Říšský konkordát.
Takže, milý Pavle V., lidé vždy zabraňovali druhým přijímat a konat jejich dobro, a tak se nedivte, když někdo ono dobro musel prosadit silou. Pokud by bratru Leninovi nikdo nebránil, mohli jsme již dnes žít v ráji. Nyní se k tomu vracíme zbytečnou oklikou.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Chápu vaši ironii, když jakoby obhajujete Lenina a Stalina. Avšak všechno má své meze. Lenin a Stalin byli masoví vrazi. Když je obhajujete, byť ironicky, urážíte tím jejich oběti.“
A masoví vrazi Truman, Johnson, Nixon, Bush etc. Vám nevadí?
pavel v
to Petr Kartouz
Vaše ironie mi připomněly román George Orwella 1984. To, říkáte ironicky, tam bylo myšleno smrtelně vážně. Například ministerstvo války se tam nazývalo ministerstvo lásky. Je mi 70, to, o čem co psal Orwell, jsem za bolševika zažil na vlastní kůži – permanentní život ve lži doprovázený vznešenými ideály. Prostě hnus.
pavel v
to P. Ašer
ad „Ale pan Krejčí nepsal o „nějakých lidech“, nýbrž konkrétně o vládcích a politicích, jejichž vládcem vždy satan tak či onak bude (L 4:6; J 14:30; 1 K 2:8; 2 K 4:4). Tudíž žádná pýcha, nýbrž víra v Boží slovo, s níž máte evidentně problém…“
———————-
Na jedné straně říkáte, že vládcem všech politiků je satan, na druhé straně rád argumeneujete citátem „Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha.“ – Ř 13,1. Ustanovuje tedy vládce satan či Bůh? Vysvětlení je prosté:
Dobré vládce, kteří jednají podle Boží vůle, ustanovuje Bůh. To jsou ti, kteří splňují tuto podmínku: “ Vládcové nejsou postrachem dobrému jednání, nýbrž zlému. Chceš, aby ses nemusel bát autority? Čiň dobré, a budeš mít od ní chválu. Vždyť je Božím služebníkem pro tvé dobro. Jednášli však zle, boj se, neboť ne nadarmo nosí meč. Je Božím služebníkem, vykonavatelem hněvu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen kvůli tomu hněvu, nýbrž i kvůli svědomí. Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují.“ – Ř 13,3-6.
Vládcem se však může stát i zločinec, který odměňuje zlo a trestá dobro. Takového vládce ustanovuje satan.
Vy jste argumentoval Biblí Lk 4,6 (o pokoušení Ježíše na poušti): „Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: “Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám.“ To je však symbolické vyjádření, které zjevuje následující: Tato věta je obrazem Ježíšova zápasu uvnitř své duše. Ježíš byl velmi inteligentní člověk, který pochopil, že jako Boží Syn má obrovské možnosti ovlivnit svět. Viděl, že ve světě je neustálý boj o moc vedený ďábelskými prostředky (lží, podvody, vraždami…). V tomto boji vítězí ti, kdo jsou nejvíce inteligentní – jsou před svými soupeři vždy o krok napřed. Ježíš se rozhodl, že se touto cestou nevydá. Proč? Protože ani sebeschopnější člověk na ní nakonec nebude úspěšný. Nakonec vždy zvítězí pravda. Lež vítězí jen na přechodnou dobu. To znamená, že ďáblův slib, že je mu dána moc, kterou může dát komukoliv, komu se mu zachce, byla jen dálší ďáblova lež.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
Vy si mnoha svými výroky odporujete. Jedním výrokem něco podporujete a vzápětí dalším to samé jiným naopak zase vyvracíte. Jako by Vám unikala skutečná hloubka toho, co je skryté pod povrchem oněch biblických citací. Jestliže nesouhlasíte s Písmem, že veškeré vládce – bez rozdílu na dobré či špatné, podle Vás – ustanovuje Bůh, protože ti „špatní“ by poskvrnili Jeho spravedlnost a absolutní moc, jak potom můžete tvrdit, že nakonec zvítězí pravda? Nebyl snad Bůh pravdou již od počátku věků? To, co Vy zde prezentujete a o co se opíráte, je právě ono vítězství inteligence nad pravdou, která byla je a bude. Ta pravda je Bůh a jestliže nevěříte, že Bůh ustanovuje vládce a Kristus je jejich hlavou, pak je právě ta Vaše inteligence k ničemu.
Žádné Vaše „rozbory“, zda jeden vládce je krutý a druhý zase milostivý s tím nemá nic společného. To je právě ona povrchnost, kterou ďábel svádí a ovládá tento svět.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Na jedné straně říkáte, že vládcem všech politiků je satan, na druhé straně rád argumeneujete citátem „Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha.“ – Ř 13,1. Ustanovuje tedy vládce satan či Bůh?“
Ovšem tato zdánlivá protichůdnost není mým výmyslem, nýbrž tvrzením Písma. Tvrzení ďábla v L 4:6 mohl Ježíš snadno, pokud by to byla lež, odbýt jako ďáblovu lež, avšak nic takového neučinil. Naopak, na jiných místech sám Ježíš ďábla označuje za vládce tohoto světa (J 12:31; 14:30; 16:11). Pavel ho označuje za boha tohoto věku (2 K 4:4), případně za vládce mocnosti vzduchu, podle něhož všichni od přirozenosti žijí (Ef 2:2-3). Od přirozenosti tudíž poslouchají ďábla i všichni vládcové, které Bůh do jejich úřadů nechává instalovat různým způsobem (dědičným právem, převratem, volbami ap.), aby naplňovali jeho plány s tímto světem. Oni jsou tedy vesměs jen jeho nevědomými nástroji, nestarají se obvykle o to, zda za svůj úřad vděčí Bohu či jen svým schopnostem. Většinou však si sebevědomě myslí, že za to vděčí svým schopnostem, resp. “vznešenému” původu.
Kristův následovník pochopitelně onu vládní moc (Ř 13:1) zastávat nemůže, poněvadž Ježíš říká jasně: “Vy však ne tak.”:
“On jim řekl: „Králové pohanů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci.
Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.“ (L 22:25-26)
Zajisté se i ten, kdo už je u moci, může během jejího výkonu obrátit ke Kristu. Pak se však podle onoho výše citovaného textu musí své moci vzdát, chce-li zůstat věrný Ježíšovi, poněvadž nelze vykonávat zároveň státní moc, která je vždy založena na násilí a na mamonu a zároveň být Kristovým učedníkem, jemuž jsou násilí (Mt 5:39nn) i mamon zapovězeny:
„Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou? Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?“ (2 K 6:14-15)
„Nikdo nemůže sloužit jako otrok dvěma pánům; buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se k jednomu upne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Mt 6:24)
Napsal jste:
“Dobré vládce, kteří jednají podle Boží vůle, ustanovuje Bůh… Vládcem se však může stát i zločinec, který odměňuje zlo a trestá dobro. Takového vládce ustanovuje satan.“
A jak poznají lidé, který vládce prosazuje spravedlnost a jedná dle Boží vůle? Na tom se přece neshodnou, neboť lidská spravedlnost je relativní. To, co jeden považuje za spravedlivé, jiný považuje za nespravedlivé. Někdo považuje za spravedlivé, aby měly ženy právo na potrat, jiný to považuje za právo vraždu, čili za naprostou nespravedlnost. Kdysi za umělý potrat byly ženy trestány smrtí. Je tedy podle tohoto Vašeho kritéria vláda, která legalizuje potraty, od Boha nebo od satana? Jedni a řeknou, že je od satana a budou se ji snažit svrhnout, jiní řeknou, že je od Boha a budou ji podporovat, dalším to je šuma fuk. Rozdílné představy o spravedlnosti pak vedou k zásadnímu rozkolu ve společnosti. Podobně to bylo již za Ježíše s názorem veřejnosti na jeho osobu:
„Když někteří ze zástupu uslyšeli tato slova, říkali: ‚To je skutečně ten Prorok.‘ Druzí říkali: ‚To je Mesiáš‘, a jiní říkali: ‚Což Mesiáš přijde z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš přijde z potomstva Davidova a z Betléma, kde žil David?‘ Tak vznikl v zástupu kvůli němu rozkol. (J 7:40-43)
„ Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. Mnozí z nich říkali: „Je posedlý zlým duchem a blázní. Proč ho posloucháte?“ Jiní říkali: „Tak nemluví posedlý. Což může zlý duch otevřít oči slepých?“ (J 10:19-21)
Každopádně, pokud se společnost řídí tímto Vaším kritériem vládního výkonu relativní spravedlnosti, je společnost v permanentním boji jedněch proti druhým, kdy jednou vítězí jedna či jiná strana, často za použití nejrůznějších podvodů, někdy i brachiálního násilí. Takže toto Vaše kritérium nemůže nikdy vést k míru ve společnosti a křesťané se na těchto bojích rozhodně nemají podílet.
Zatímco pokud by společnost akceptovala biblické kritérium, že každá vláda je od Boha, jak učí ap. Pavel (Ř 13:1), a že každý, kdo se proti ní bouří, vzpírá se Božímu zřízení a přivolává na sebe soud (Ř 13:2), pak tyto spory ustaly. Samozřejmě, že toto nikdy na tomto světě nenastane, neboť ďábel potřebuje mít lidi rozeštvané a vzájemně se nenávidící. Snažil jsem se Vám tímto jen ilustrovat důsledky, jaké má užívání Vašeho nebiblického kritéria a jaké by mělo ideálně důsledky užívání biblického kritéria, jemuž se stále vzpíráte.
Napsal jste:
“Ustanovuje tedy vládce satan či Bůh.“
Samozřejmě, že Bůh, jak je napsáno v Ř 13:1 a na řadě dalších míst. To však neznamená, že tito vládcové prosazují Boží vůli. Jen víceméně nevědomě slouží Božím plánům s tímto světem, ale jinak jsou pod mocí ďábla, vládce tohoto světa. Vždyť už jejich touha po vládnutí nad jinými (L 22:25-26) je od ďábla (Iz 14:13-15; Zj 12:3.9), tím spíše pak jednají podle ďáblových paradigmat při snaze udržet se u moci.
Petr Kartouz
Písmo sice potvrzuje realitu satana jako boha tohoto světa, ale ten nemá božské atributy ani nevlastní zemi právem. Satan je lhář a nemůže jinak, než lhát. Své království získal podvodem a plně jím nedisponuje. Činit z jeho slov pokušení Krista pravdivou doktrínu není moudré. Vládce ustanovuje Bůh, ať už k požehnání nebo k soudu. A někdy to bývají i jeho následovníci.
„On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje , dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum“. (Da 2,21)
Pakliže nemůže být věřící člověk vrcholným politikem, jelikož tito poslouchají satana, pak Josef v Egyptě, Nabukadnesar, který se obrátil k Bohu, královna Ester, Daniel v Babylonu ad., byli následovníky satana… .
Dodávám, že nejsem stoupencem současné politizace křesťanství a snahy pobízet křesťany k účasti v politice. Vidím, že pak často zastupují více zájmy své strany, než zájmy Božího království.
Karel Krejčí
Pane Kartouzi,
nedokáži si představit věřícího člověka ve vrcholné politice z prostého důvodu. Buď jsem uvěřil Bohu, jako jedinému a absolutnímu Pánu a Vládci tohoto světa a tato skutečnost bude základem, světlem a moudrostí k pochopení principů a dějů tohoto světa a nebo se nechám svést onou předurčenou „křesťanskou kvalifikací ke všemu“, a která mne činí schopným aktivně se zapojit do dění tohoto světa. Ovšem je zde zásadní rozdíl, tento svět a samozřejmě politiku nevyjímaje, funguje na zcela jiných principech, základech a pravdách, protože jejich autorem a vykonavatelem je právě vládce tohoto světa. Žádný křesťanský politik – nebo kdokoli jiný – nemůže zvítězit nad pánem tohoto světa. A pokud si to o sobě myslí, je to pýcha, naivita, neznalost …
Vítěz je pouze jeden a tím je Kristus.
pavel v
Pane Krejčí,
nejsem tak vzdělaný jako vy. Poučte mě. V Písmu najdeme 2 protichůdné věty:
1. Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. – Ř 13,1.
2. Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: “Všechnu tuto pravomoc a jejich slávu dám tobě, protože mně je dána, a komukoli chci, tomu ji dám. – Lk 4,5-6
Která z těch dvou vět je pravdivá?
Víte, co znamenal Orwellův výraz „doublethink“? 🙂
pavel v
Pane Ašere,
vidím, že doublethink vám nedělá problém. Zdá se mi také, že podle vás člověk nedokáže rozeznat dobro a zlo a proto nedokáže realizovat spravedlnost. Apoštol Pavel však píše v Římanům 13,3-4: „Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí; je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla.“ Vy však píšete: „To však neznamená, že tito vládcové prosazují Boží vůli. Jen víceméně nevědomě slouží Božím plánům s tímto světem, ale jinak jsou pod mocí ďábla, vládce tohoto světa.“ Tím, že paušálně odsuzuje všechny vládce jako zaprodance ďábla, popíráte platnost Bible.
Jiří Aron
Pane Pavle napsal jste, že za bolševika zažil na vlastní kůži permanentní život ve lži doprovázený vznešenými ideály. Přijde mi, z toho co v komentářích píšete, myslím tím kombinace vznešených ideálů a překrucování toho, co druzí píší, že se Vám tento způsob života zapsal hlubokou pod kůži dodneška.
Možná by snad pomohlo odpustit komunistům, že jste jim slepě věřil. Je nejvyšší čas vždyť konec jejich vlády byl před 34 lety což je polovina Vašeho života. Váš život pohání nenávist ne láska. Pokud jim neodpustíte, hrozí Vám že budete svým způsobem života a myšlení pokračovat v jejich stopách.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
pravdivé jsou obě věty ve smyslu, že není jiné (vyšší) autority než od Boha – což Vy právě velice statečně a neustále popíráte na příkladech krutých vládců, u kterých si vlastní nevěrou vytváříte teorii, že to není možné.
Co je ale podstatnější než Vaše vlastní „chytáky“ je pozemská realita, ve které žijeme a Vám uniká její podstata:
Protože na základě zákonitostí tohoto padlého světa, všechno, co má začátek, co bylo stvořené, stejně tak čeká i neodvratný konec a není podstatné, zda v blízké či vzdálené budoucnosti. Všechno, co bylo vymyšlené, vyrobené, sestrojené atd., je pouze dočasné. Věčné je pouze to, co není hmotné, co je nestvořené. To, co člověk vymyslel dnes jako nejmodernější, nejúžasnější, nejhumánější, nejspravedlivější, je pouze otázkou času, kdy bude „překonáno“. A právě současný věk nám přímo předkládá jako „na stříbrném podnosu“ jak věci, dříve fungující a prospěšné, jsou překonávány a nahrazovány novějšími a novějšími věcmi, ještě „dokonaleji a spravedlivěji“ naplňujícími potřeby člověka, samozřejmě s patřičným zdůvodněním, zásluhami a pompézností. A vše zastaralé a překonané je neúprosně vrženo na smetiště dějin k ostuzení předešlých generací. (Tomu samému se ovšem v příhodný čas nevyhnou ani oni a budou také „překonáni“ …)
Paradoxem ovšem je, že větší podíl viny plynoucí z této zákonitosti padá na vrub ne politiků, ale křesťanů – pokud se tímto způsobem i přes znalost této zákonitosti společensky angažují.
Moudrost daroval Bůh ne světu, ale těm, kteří Mu uvěřili a prosí o ni.
pavel v
Pane Krejčí,
říkáte, že současně platí 2 protichůdné věty. Věříte, že existuje kulatý čtverec? 🙂
P. Ašer
Ad Petr Kartouz
Pro nás není až tak podstatné, jakým způsobem ďábel vládu nad světem získal. Směrodatné pro nás je to, že ho jako vládce tohoto světa označuje i sám Ježíš (J 12:31; 14:30; 16:11), který přitom zároveň říká, že světská moc je lidem dávána shůry (J 19:11) – tedy od Boha. Takže při tvrzení, že ďábel je vládcem tohoto světa, nemusíme vycházet ze slov pokušitele, nýbrž přímo ze slov samotného Ježíše.
Odvolávat se na starozákonní příklady participace Židů či proselytů na světské vládě ve státech gójů (Egypt, Bábel, Persie) či v samotném Izraeli je stejně ošidné, jako když se „křesťanští“ upalovači čarodějnic odvolávali na text Tóry: „Čarodějnici nenecháš naživu.“ (Ex 22:17) V NZ platí jiné principy. Nemůžeme již bojovat proti masu a krvi (Ef 6:12) mečem, jak to dělali Boží služebníci ve Starém zákoně (např. 1 S 15:32-33; 2 S 8:2; 1 Kr 18:40 atd.). Proto, že nová smlouva o tolik převyšuje tu smlouvu starou, platí v ní principy duchovní, ne ony zastaralé tělesné (Žd 7:19; Žd 8:13).
Zatímco potomci Jákobovi museli za své království v zaslíbené zemi bojovat meči, kopími a luky, za Ježíšovo Boží království těmito fyzickými zbraněmi už není možné bojovat (Mt 26:52; J 18:36). Boží služebníci v NZ používají jen duchovní zbraně (2 K 10:4-6; Ef 6:12-17). A také se pochopitelně nezaplétají ani do bojů politických ani neparticipují na světské vládě (L 22:25-27; J 6:15).
V SZ existoval totiž dualismus mezi Božím lidem v zaslíbené zemi a ostatními národy (gójim), avšak biblický Izrael měl stejně jako oni gójim občanské i trestní právo, daňovou soustavu, armádu apod. Vyjma svého monotheistického náboženství se tedy od okolních států nijak jinak zásadně neodlišoval (1 S 8:5.20). V NZ naproti tomu existuje jiný dualismus, a to dualismus mezi „tímto světem“ (který zahrnoval také Herodovo království pod patronací Říma, později římskou prokurátorskou provincii Judea) a mezi „Božím královstvím“, které není z „tohoto světa“ (J 18:36). Proto jsou principy těchto dvou různých říší odlišné a proto se křesťané nemohou beze zbytku řídit ani principy, kterými se mohl řídit Boží lid ve starozákonní době.
Vládní moc na „tomto světě“ nelze nikdy uplatňovat bez boje proti masu a krvi. A proto na ni nemohou křesťané participovat (Ef 6:12), protože tato světská vládní moc stojí na principech, které jsou protichůdné principům evangelia (neodpírání zlu Mt 5:32nn, netoužení po panování L 22:25-27 atd.).
Ani Josef se nemohl neušpinit, když vládnul v Egyptě jako vezír, poněvadž musel v rámci své funkce alespoň formálně provozovat egyptskou modloslužbu. Proto patrně měl ten pohár, který používal k věštění (Gn 44:5). Srov. aramejský proselyta Naamán (2 Kr 5:19). Tudíž každý světský politik se nutně znečistí, dostává se díky svému postu tak či onak do satanových osidel, kterým by se bez zaplétání se do politiky vyhnul. I kdyby měl sebelepší úmysly, tak prostě musí táhnout společné jho s dalšími nevěřícími vládními činiteli (2 K 6:14-15), případně nevěřícími voliči, musí používat násilí (Ř 13:4), poněvadž stát je organizované násilí, musí se spoléhat na mamon (státní rozpočet Mt 6:24-32) a tak dále. Musí zkrátka používat takové principy, které odporují evangeliu. A to je dle mého názoru neslučitelné s následováním Krista.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pane Ašere, vidím, že doublethink vám nedělá problém.“
V tomto případě mi opravdu doublethink problém nedělá, jelikož nedělal problém ani Ježíši, který označuje jako vládce tohoto světa ďábla (J 12:31; 14:30; 16:11), přičemž v témž evangeliu zároveň říká, že světská moc je lidem dávána shůry (J 19:11) – tedy od Boha. Budete proto doublethink vyčítat i samotnému Ježíši?
Napsal jste:
„Zdá se mi také, že podle vás člověk nedokáže rozeznat dobro a zlo a proto nedokáže realizovat spravedlnost.“
Nic takového jsem netvrdil. Spravedlnost tohoto světa je však odlišná od spravedlnosti Božího království (Mt 6:33). A ve Vámi citovaných verších Ř 13:3-4 má Pavel evidentně na mysli pouze spravedlnost tohoto světa (v rámci jeho trestního či občanského práva).
Jestliže apoštol píše: „Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly.“, myslíte, že to vztahoval i na ty, kteří lidem činili to největší dobro kázáním evangelia Božího království? Myslíte si vážně, že by se jim za to od římské moci dostalo pochvaly? Křesťané v Římě kázali Krista na jeho příkaz (Mt 28:19; Sk 1:8), což je z hlediska Božího království nepochybně dobro. A pochválila je za to římská vláda? Ano, Nero, je pochválil tak, že z nich udělal hořící živé louče k osvětlení nočního Říma…
Je tedy zřejmé, že v uvedených verších je míněno dobro a zlo podle kritéria světských zákonů toho kterého státu (trestání zlodějů, vrahů apod. 1 Pt 2:14, 1 Pt 4:15) vyznamenávání těch, kdo se zasloužili o stát apod.), nikoli podle kritéria Božího království. Světští vládcové jsou pak Božími služebníky jen v tom smyslu, že svým mečem brání všeobecné anarchii ve světě, který en bloc stejně spěje do zahynutí (1 K 7:31; 1 J 2:17). Nic více v tom nehledejte.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
nejvyšší moc je od Boha. Ve druhé větě se právě satan odvolává na Něho, že mu byla dána moc a od koho – od Boha. To ale vůbec neznamená, že tím se obrátily role a nejvyšší moc získal satan, to ani na okamžik!
Též na příběhu Jóba je znázorněno, že satanovi byla Bohem dána moc, ovšem dočasná, omezená a za určitých podmínek, které musel dodržet.
Též skutečnost, že satan bude spoután, pak na čas propuštěn a potom uvržen do ohnivého jezera je dostatečný důkaz toho, že je podřízen Stvořiteli. To co říká satan je lež, které někdo podlehne a někdo ne.
Vás ovšem evidentně trápí to, že pokud nejvyšší moc je od Boha, pak i Váš úhlavní nepřítel Putin, zde na zemi naplňuje Boží vůli a je součástí Božího scénáře, jako každý jiný vládce i jako každý jiný člověk.
S tím se stále evidentně nedokážete smířit, protože byste musel zcela změnit pohled a přístup k dění ve světě. A to je právě to, s čím ve skutečnosti bojujete a komu podléháte …
Petr Kartouz
Pane Ašere. Ve SZ nebyl ďábel bohem tohoto světa? Byl, jelikož království nabízel Kristu ještě před jeho obětí a vzkříšením. A mezi Izraelem a pohany nebyl dualismus? Byl, jelikož Ježíš mluvil o utlačujících vládcích a královstvích v době Staré smlouvy. A vidíte, přesně v těchto královstvích pod mocí zlého Bůh dosadil, resp. povolal, své služebníky do politiky. Být politikem není hřích.