Dan Drápal: Zapomeňte na statistiky

Začnu vtipem, i když jinak, než byste patrně čekali. Anglický biochemik a molekulární biolog Tim Hunt, laureát Nobelovy ceny, byl v roce 2015 nucen rezignovat kvůli hloupému, údajně sexistickému vtipu. Vtip zněl takto: „Povím vám, proč mám s holkami problém. Když máte holku v laboratoři, mohou nastat tři věci: Zamilujete se do ní, ona se zamiluje do vás, a když ji něco vyčtete, rozbrečí se.“

Není to jediný hloupý důvod, proč někteří významní lidé – vědci, politici, umělci, sportovci – museli ukončit kariéru.

Ještě před několika lety jsem se ohradil, když jsem jednoho známého slyšel používat termín „měkká totalita“. Teď už si nejsem jist.

Před několika lety jsem napsal knihu Vztahy, sex, rodina. Mimo jiné jsem v ní chtěl snést statistické (i jiné) důkazy, které by vyvrátily určité mylné, leč široce sdílené představy a myšlenky. V knize jsem zveřejnil i několik odkazů na studie, které dokazovaly, že čistě statisticky vzato jsou na tom děti, vyrůstající s oběma biologickými rodiči, o něco lépe než děti vychovávané jen jedním rodičem, případně homosexuálním párem. V různých diskusích jsem se pak na tyto statistiky odvolával. Moji oponenti většinou kroutili hlavou, někteří si opsali odkazy na ty studie, ale už jsem se s nimi nikdy nesetkal, abych se jich mohl zeptat, co oni na to. Sepsat tu knihu a sehnat relevantní a spolehlivé informace nebylo nic snadného. Měl jsem ale dojem, že tato kniha by mohla udělat díru do světa. Na rozdíl od některých mých jiných knih tato kniha žádný obrovský úspěch nesklidila.

Během několika uplynulých let jsem pochopil, že ani nemohla. Podobné studie na západě neradno publikovat, jakkoli jsou data z průzkumů pečlivě ověřována. A určité průzkumy se nesmějí dělat vůbec. Např. nelze zkoumat IQ jednotlivých národů.

Chápu, že se jedná o třeskuté téma. Motivace k takovým průzkumům může být velmi různá. Nacisté mluvili o podřadných rasách, a určitá statistická zjištění by mohla být zneužita na podporu jejich nápadů. Průzkumy ale mohou být vedeny přesně opačnými motivy: Chcete-li někomu pomoci, potřebujete vědět, v čem je problém, jak vznikl a jak se projevuje. Jen máte-li dobrou diagnózu, můžete nabídnout dobrou terapii.

Zdá se mi, že situace se v posledních letech ještě výrazně posunula. Jakékoli statistické průzkumy jsou okamžitě zpochybněny. V kulturních válkách jako by odvolávka na určitá objektivní data nebyla vůbec možná. Jistě, neplatí to pro všechny oblasti. Například stále existují statistiky sebevražd, vražd, znásilnění apod. I když i u těch znásilnění není srovnání vůbec jednoduché, protože některé státy definici znásilnění výrazně pozměnily. Sice tím směrem, že dnes je v některých zemích (konkrétně např. ve Švédsku) za znásilnění považováno něco, co by před dvaceti lety za znásilnění považováno nebylo, ale pokud argumentujete celkem očividným faktem, že znásilnění výrazně přibylo, zastánci rozsáhlé imigrace do Švédska popírají, že je to dáno imigrací, a tvrdí, že je to dáno oním zpřísněním definice. (Nutno poznamenat že tato argumentace je stále neudržitelnější – fakta se nakonec přece jen prosadí, byť to někdy trvá.)

Jiným problémem – byť ve skutečnosti ze stejného soudku – jsou neustálé posuny v tom, co připouští politická korektnost. Tak jsem se poměrně nedávno dověděl, že nyní je nebělochy zakázáno označovat za „colored people“. Jedno z nových pravidel politické korektnosti připouští pouze výraz „people of color“. Živím se překlady z angličtiny, a myslím, že tento jazyk ovládám dosti obstojně, ale fakt nevím, v čem ten rozdíl má spočívat. Přitom před nějakými deseti lety byl výraz „colored people“ celkem běžný a nebyl považován za projev rasismu.

Když se u nás začalo říkat „Romové“ místo „cikáni“, neměl jsem s tím žádný problém. Řada Romů mi řekla, že jim výraz „cikáni“ nevadí, a popírali, že by za tu změnu označení mohli oni. Ale budu jim vždy říkat tak, jak oni chtějí, protože mají právo na svou identitu, a mně jde o to, abychom si vycházeli vstříc a neuráželi se. Když se ale někdo označí za „masculine of center genderqueer person“, tak fakt nevím. Vypadá jako muž a chce být označován(a) mužskými zájmeny. Jenže se hlásí na čistě ženskou kolej a trvá na tom, že nesmí být diskriminován(a). Ještě si užijeme.

Přiznám se, že by mi opravdu vyhovovalo, kdybychom se zase vrátili k normálu. Ale jsem vděčný za svobodu slova, kterou stále máme.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista  Datum: 11. března 2020  Foto: WIkimedia Commons – ilustrační