Miluji Písmo a věřím, že je celé inspirované. Na rozdíl od mnohých vím, že si nemohu vybírat jen to, co se mi hodí do krámu. A z toho plyne, že někdy s Písmem zápasím. Jedna oblast, v níž jsem dlouho zápasil, byla oblast pochybností. V první kapitole Jakubova listu je jasně řečeno, že když prosíme o moudrost, máme prosit ve víře a bez pochybností, protože budeme-li pochybovat, nic nedostaneme.
A já přitom o tolika věcech pochybuji! Jakmile někdo vysloví nějaký „silný názor“, okamžitě se ve mně rozsvítí červené světlo a napadají mne myšlenky, které tento silný názor vyvracejí nebo alespoň problematizují. A nějak to na mě funguje zleva i zprava. Vůbec se nedivím, že někteří lidé se mnou mají problém.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Očekávání konce
Kromě toho zjišťuji, že mám docela strach z lidí, kteří pochybnosti nemají. Zdá se mi, že kdyby měla v dobách nacismu řada Němců více pochybností, nemuselo téci tolik krve. Totéž platí o mnoha „přesvědčených komunistech“ z počátku komunistické vlády.
Během současné pandemie se vyrojilo ve veřejném prostoru mnoho lidí, které jsem dříve neznal. A zase jsem u sebe pozoroval, že čím někdo něco tvrdil vehementněji, tím, větší pochybnosti ve mně vzbuzoval.
Docela mi pomohla jedna malá knížečka. Napsali ji dva sociologové, Peter Berger (ten je hodně slavný) a Anton Zijderveld (toho jsem dříve neznal). Knížka se jmenuje In Praise of Doubt (Chvála pochybností) a má výmluvný podtitul Jak mít pevné názory a přitom se nestat fanatikem. Knížka dokládá, jak nebezpečný je na jedné straně všeobjímající skepticismus a současný postmodernismus na straně jedné a „pravá víra“ (autoři mluví o „fundamentalismu“) na straně druhé. První postoj zpochybňuje vše, a je-li zpochybněno vše, nelze ani činit jakékoli morální soudy a společnost nemůže fungovat. Druhý postoj nepovoluje žádnou pochybnost, a tudíž není schopen sebekorekce.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Co na to Jakub? Musel jsem si ujasnit, jak to s těmi pochybnostmi vlastně je. Je něco, o čemu nepochybuji? A co to je? A mohu od Boha něco žádat, když pochybuji?
Nepochybuji o tom, že Bůh je svatý. Nepochybuji o tom, že Pán Ježíš Kristus je můj vykupitel. Nepochybuji o tom, že Bůh miluje všechny lidi. Nepochybuji o tom, že tato skutečnost je určující pro to, jak mám k lidem přistupovat.
A tak bych mohl pokračovat. Zjistil jsem, že je hodně věcí, o nichž nepochybuji.
Přitom pochybuji o mnoha věcech. Jenže pozoruji, že ty se netýkají Boží povahy, Božího charakteru, Božího díla. A dokonce se mi zdá, že právě jistota v Bohu mi dovoluje o celé řadě věcí pochybovat. A někdy možná nejen dovoluje, ale dokonce i přikazuje.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ještě k iniciativě smíření
Teď se pokusím z tohoto přesvědčení vyvodit určité závěry pro naši situaci. Pandemie trvá již téměř rok a půl. Mnozí experti se vyjadřují k jednotlivým otázkám: K účinnosti různých druhů vakcinace, k účinnosti (nebo neúčinnosti) roušek, lockdownu, testování, trasování, k otázkám, zda je virus přírodního nebo umělého původu. Na internetu najdete dostatek materiálů, abyste mohli argumentačně podpořit nejrůznější názory. „Vhodná“ četba z vás může udělat vehementního zastánce očkování, nebo naopak jeho vehementního odpůrce. Některé názory byly dlouho v zavržení, aby se pak znovu objevily (otázka umělého či přírodního původu viru). Někteří odborníci se stačili poměrně rychle znemožnit – třeba ti, co loni v létě tvrdili, že „žádná druhá vlna nebude“. Někteří dokáží chybu či omyl přiznat, jiní nikoli. Hádejte, komu asi věřím víc.
Bylo tu ale i poměrně hodně odborníků, kteří netvrdili nic příliš vehementně. Ocitli jsme se totiž tváří v tvář fenoménu, s nímž jsme neměli – nemohli mít – žádnou zkušenost. Není divu, že i odborníci tápali. (Jasno měli ti, kteří věřili na spiknutí, třeba farmaceutických firem.) Jenže žijeme v době, kdy se moc nenosí říci „já nevím“, nebo „já zatím nevím“, zvláště pokud jste považován za odborníka. To pak vypadáte málo rozhodně nebo málo učeně. Jste odborník, a nevíte? Tak to jste vlastně selhal. Přitom ti, kteří nemají žádné pochybnosti a jsou si „naprosto jisti“, mohou udělat mnohem větší paseku nežli ti, kdo přiznají, že si něčím ještě nejsou zcela jisti.
Téměř jistě se budou mnozí (třeba ministr zdravotnictví nebo ministryně financí, ale i mnozí další) muset činit různá rozhodnutí, aniž budou mít stoprocentní jistotu. Pak ihned nastoupí tucty právníků, kteří budou podávat nejrůznější žaloby. A soudy budou muset vydávat nějaká rozhodnutí o věcech, v nichž nemají jasno ani odborníci, natož soudci!
V tom všem mám ale jednu velkou jistotu: Bůh neztratil kontrolu. Věci se mu nevymkly z rukou. A vlastně mám těch jistot víc… Třeba i tu, že můžeme být uklidňujícím prvkem. Nemohu se vehementně vyjadřovat k účinnosti vakcinace, to fakt nechám na odbornících, ale mohu vehementně tvrdit, že Bůh nám i uprostřed pandemie dává pokoj, který převyšuje všechno lidské pomyšlení.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 23. června 2021 Foto: Wikimmedia Commons – Bible
18 Komentáře
Realtoltek
Tak to, že je svět v chaosu je naprosto jasné. Ani snad dva lidi nemají dva stejný názory. Neshodneme se na politice, očkování, EU, náboženství a je toho čím dál tím více. Čím dál tím více věcí nás více a více rozdělují a toho rozdělení někdo mistrně využívá.
Realtoltek
mám trošku pochybnosti o správnosti křtu…. křtí se ve jménu otce i syna i ducha svatého a tak se jako zvídavé dítě ptám jaké je to tedy jméno ??? Jsou to tři jména když máte ty tři osoby ???
Za to druhý verš u mě pochybnosti nevyvolává :
„Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého.“
jasně psáno ve jménu Ježíše. I malé dítě tedy ví to jméno – Ježíš
Tedy mi je i jasné z toho verše, že Ježíš je i Otcem i Synem i Duchem Svatým 🙂 a platí tedy, že jediný Bůh je Svatý Duch přišlý na zem jako Ježíš.
Doufám, že mi to zas nesmažete možná to zachrání dost lidí :).
Jiří Kročák
S úctou Dane, po asi 40 letech křesťanství máš strach z lidí kteří nemají pochybnosti, víš že řada lidí má s tebou problem, zápasíš s písmem, pochybuješ o plno věcech…to mě vážně nenechává klidným
Jaký proměny potom Kristus udělal ve tvém životě? Jaké to je svědectví pro svět?? I pro křesťany?
Vážně tomu nerozumím..
Jirka
Dan Drápal
Milý Jirko,
to, o čem nepochybuji, je v článku dostatečně zmíněno. Nepochybuji o Boží lásce. Nepochybuji o Kristovu vzkříšení. Nepochybuji o tom, že za naše hříchy je zaplaceno. Nepochybuji o tom, že Bůh touží zachránit všechny lidi (ale nepochybuji ani o tom, že někteří zachráněni nebudou, protože Ježíše odmítli).
O tom, v čem mě Ježíš proměnil, bych nechal mluvit raději jiné. Z mých úst by to znělo jako sebechvála. Ale něco málo snad uvést mohu: Bůh mě zbavil všech depresí.
Jenže v životě řešíme i jiné otázky. Například tu pandemii. To, zda se dát očkovat nebo ne. A ne vždy do věci víme. A tady jsou u všech silných názorů pochybnosti namístě.
Pán Ti žehnej!
Dan
Karel Krejčí
Bratře Drápale, dovolím si vstoupit do Vaší společné polemiky. Představa, že křesťan má jasně zaručenou imunitu vůči jakékoli nemoci, včetně covidu, je jistě naivní, což nám spolehlivě vyvrátí náš skutečný zdravotní stav. Vyjádřeno opačně, ani křesťan nepochybně v reálu nemůže stoprocentně tvrdit: „Už nežiji já, ale žije ve mě Kristus“. Pak ovšem není nepohnutelný důkaz, že když se nám nevyhnuly běžné nemoci, proč by se nám měl zaručeně vyhnout covid? Přesvědčení a víra, zda se nechat očkovat, či ne, nemůže se opírat pouze v této záležitosti na biblických zaslíbeních a víře v Boha, ale musí celkově vycházet ze souhrnného chápání, žití a skutků v našem běžném životě. Pokud si vytáhneme jenom „něco“ Kristovského a „něco“ budeme žít s klidným svědomím světsky, pak je také pravděpodobné, že to „něco“ také může a nemusí dopadnout podle našich představ. Předpokladem je víra, opravdová víra ve Stvoření, ve kterém je absolutním vládcem Bůh a nikdo jiný. Stále jsme na cestě a je na nás, zda si ji uvědomujeme a jak.
Karel Krejčí
Ano, jenom Bůh nám může darovat klid a pokoj a to bez jakéhokoli rozdílu. Jak můžeme běžně pozorovat, máme v případě něčeho nežádoucího vrozenou tendenci spatřovat a hledat viníka všude kolem sebe, jenom ne v sobě. Ano, ale k tomuto poznání je potřeba i osobní odvaha a vůle přiznat si své nedostatky a chyby, které hledáme a spatřujeme v první řadě u těch druhých. Situace ve světě tento stav jenom potvrzuje. Nepřehlédnutelným příkladem jeho zmatečnosti a chaotičnosti je na jedné straně vehementně proklamovaná potřeba vakcinace zajišťující časově omezenou imunitu (pouze imunitu) a na druhé straně lékařsky a prakticky uznaná tatáž nebo možná ještě kvalitnější imunita, získaná právě prodělaným covidem. No a teď stojí proti sobě dvě alternativy: první je vakcinace, která geneticky zasahuje do DNA a druhou je prodělaná nemoc, s imunitou získanou přirozeným způsobem. Jak tedy mohou popírači zmiňované druhé alternativy omezovat právo na její svobodné zvolení?
Jak se postupně ukazuje, lidstvo ač „nechtěně“ bude postupně zatahováno do dalších a dalších vakcinových experimentů, na základě dalších mutací covidové epidemie. A důvod? Ten je velice jednoduchý – vše vychází z Boha a jen On ví a je v Jeho moci, dokonce přímo v Jeho režii, kam a k čemu vše směřuje. Ano, nic se nemůže vymknout z Jeho moci a je pouze na každém jednotlivci, jak dalece nebo blízce, je to jeho žitou realitou.
Olga Nedbalová
Ano, já mám také někdy pochybnosti. Zírám do prázdného hrobu a ptám se: „Ježíši, věřím, že jsi vstal z mrtvých a jsi ta pravá cesta k Otci. Ale vstal jsi i pro mě?“ Někdy jsem jak učedníci na lodi v bouři, začnu se bát. Ale pak si vzpomenu, kdo vlastně loď řídí. Zalije mě pocit klidu a pokoje. V boji s pochybnostmi mi pomáhá četba Písma, svědectví bratří a sester v Kristu, modlitby, bohoslužby a hlavně, sám Ježíš. Pravdou je, že nejvíce podléhám pochybnostem, když se nechám strhnout světem a jeho záležitostmi. A tak honem utíkám zpět k té pravé a jediné Pravdě zjevené v Kristu. Možná i proto je v Písmu varování, ať se nenecháme strhnout světem. Nicméně, je to jen moje osobní zkušenost a nevím, zda je ji možné aplikovat v obecné rovině. Možná jsem jen nezralý křesťan. Jestli tedy vůbec jsem křesťan, když pochybuji.
Eva Hájková
A je důležité to vědět? Vím, že křesťany byli poprvé nazváni učedníci v Antiochii (Skutky apoštolů 11, 26). Ale kdo je tak vlastně nazval, to z textu nevyplývá. Oni sami? Nebo jiní lidé?
Jistě ne Bůh.
Jiří Aron
Paní Nedbalová rád bych Vás povzbudil, co se týče Vaší poslední věty. Vidím, jakým způsobem bojujete s pochybnostmi: připomínáte si, kdo loď řídí, pomáhá Vám číst si Bibli, svědectví, modlitby, bohoslužby. Utíkáte se k pravé a jediné Pravdě, ke Kristu. Ano křesťanům se pochybnosti dějí, když se nechají strhnout světem. Ten popsaný způsob boje vsak značí, že Duch svatý ve Vás přebývá. Takže křesťankou jste.
Petr Adamec
Každý upřímný křesťan, který není nemocný, pochybuje. Snad jen křesťané úplně na začátku mívají období sladké zamilovanosti, kdy nepochybují. Jak porostete ve víře, projdete jistě i obdobími zkoušek, těžkostí a pochybností. Podobně jako ve zralém manželství. Jak píše autor, ani on není nějak bez pochybností. Skvělé je, že Bůh se vždycky ukáže větší, silnější než každá pochybnost, více milující a provede nás dál. Manželství vzniká svatbou, nezaniká pochybnostmi, zda k sobě patříme, nebo konflikty. Podobně život v Kristu začíná pokáním a křtem, patříme Mu a k Němu přes všechny pochybnosti…
Olga Nedbalová
Děkuji panu Aronovi a panu Adamcovi za povzbuzení.
Realtoltek
3Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? 4Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života.
Jiří Aron
Pan Drápal nám předkládá jednu myšlenku za druhou a člověk jen může dumat, co z toho myslí vážně a co ne. Ohledně očkování jednou napíše „u všech silných názorů jsou pochybnosti na místě“, nebo že „ti, kteří nemají žádné pochybnosti a jsou si „naprosto jisti“, mohou udělat mnohem větší paseku nežli ti, kdo přiznají, že si něčím ještě nejsou zcela jisti.“. Takže to vyznívá, že není možné mít jistotu. Jinak vyznívá jeho článek „Proč jsem očkovanec“ , kde svou jistotu nachází v důvěře vládám, v důvěře ve statistiky a v důvěře v logiku V jiném článku „Nevýhra nad koronavirem“ nachází svou jistotu v důvěře v politiky a v maximální lockdown, podobně věří v max. lockdown i v textu „Jde do tuhého“.
Možná změnil názor a přiznává, že pochybnosti jsou namístě a aby nenadělal tu paseku, přestane se „vehementně vyjadřovat k účinnosti vakcinace“.
A další věc ještě důležitější. Je zajímavé se výše dočíst, že p. Drápal má jednu velkou jistotu: Bůh neztratil kontrolu. Myslí to vážně nebo ne. Jiná jeho velká jistota v mnoha dalších textech je ta, že kontrolu neztrácejí vlády, politici, statistiky.
Eva Hájková
Paní Nedbalové
Jestli jsem vás něčím zmátla, tak se omlouvám.
Olga Nedbalová
Určitě se nemusíte omlouvat paní Hájková. Myšlenka, kdo vlastně nazval učedníky poprvé křesťany je určitě zajímavá. Pokud to vztáhnu k dnešku, myslím si, že není až tak důležité, jak nás nazývají (křesťané), ale důležitý je Ten, který nás spojuje – Ježíš Kristus. Tak jak to je v Janovi 10: „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř ovcí a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem a vyvádí je. Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť neznají hlas cizích.“ Slyšíme Jeho hlas a jdeme za Ním.
Josef Bong
„Pandemie trvá již téměř rok a půl.“
Nezačala plandemie náhodou na podzim roku 2019? A rozšíření do světa 2019 / 2020? Nejsou to nějaké divné počty?
Josef Bong
Zdroje jsou, stačí penízky 1) někomu sebrat 2) natisknout ( teď, vzhledem k modernzaci, pokroku a digitalizaci, též naklikat )
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/vakciny-likvidace-plytvani-politico.A231218_121354_zahranicni_blp
Bohous
S oblibou říkám, že manželství se neudržuje jenom tím, že si partnera dobře vybereme, ale i tím, že se oba vyvíjíme stejnou cestou. Ta samá věc platí o víře. Zbožnost a duchovní život se odehrávají v proměnlivém světě a my se musíme vyvíjet týmž směrem. Nebylo by správné ve víře ustrnout a jenom pozorovat, jak se ostatní svět od nás odtrhuje. Musíme se pohybovat spolu s ním, a přitom se nenechat strhnout proudem. Každá změna života a světa pak nutně přináší pochybnosti, jestli zrovna ji máme obejmout. Nebo jestli nový pohled na evangelium, který ta změna nasvítí, je ten správný. Myslím si, že v tomto smyslu jsou pochybnosti spíš příznakem správnosti cesty než nějakého pochybení.