Přiznávám se předem, že se pouštím do oblasti, v níž nejsem odborníkem. Chci psát o tom, co se naše děti učí ve školách. To je věc politická, a měla by zajímat každého rodiče.
Zdá se mi, že převládající konsensus pedagogů v celé západní civilizaci zní, že děti by se ve škole neměly biflovat informace (data, vzorečky, jména…), ale měly by se především učit si potřebné informace vyhledat a pak s informacemi pracovat. Proč se třeba v biologii učit, jak vypadá Krásnoočko zelené, Trepka velká nebo Volvox Globator (vidíte, už 62 let je část mé paměti blokována mnoha informacemi tohoto typu). Říká se, a do jisté míry právem, že děti se musely ve škole učit mnoha věcem, které v životě nikdy nebudou potřebovat.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Přibývá volných radikálů
Je na tom jistě něco pravdy a bylo patrně potřeba jisté korekce od biflování dat směrem k práci s daty. Nicméně občas se ve mně rozsvítí červené světýlko.
Vzpomínám si na své cesty do „kapitalistické“ ciziny v letech 1964-1967. V roce 1965 jsem strávil tři týdny v letní škole angličtiny pro zahraniční studenty. Hodně jsem si povídal se svými vrstevníky a navázal jsem řadu přátelství. Byl jsem tam trochu za exota – jediný student z „východního bloku“. Všiml jsem si, že jejich znalosti z historie a zeměpisu jsou velmi chabé. Nevím, jak v jiných oborech, o těch jsme se vesměs nebavili. Cítil jsem tehdy určitou nadřazenost, což jistě nebyla pěkná a správná reakce. Ale tito středoškoláci těžko na mapě Evropy hledali země, ze kterých jsme se tehdy sjeli. O tom, co bylo Rakousko-Uhersko, neměli vesměs potuchy. Obávám se, že od té doby se to moc nezměnilo. A jestli mají studenti znát ještě méně dat a jmen, pak nevím…
Červené světýlko se rozsvítilo znovu, když čeští novináři vymysleli jakýsi test, v němž byly některé otázky záměrně nesmyslné. Jiné byly neproblematické – např. kdy byl upálen Jan Hus. Jeden ministr se v datování husitského hnutí netrefil tři století – nechci ho dehonestovat, a tak ho raději nebudu jmenovat.
Ano, vím, že tento ministr toto datum ke své práci nepotřebuje. Myslím ale, že každý ministr by měl mít určité vzdělání. Nedávno jsem slyšel vtipnou definici vzdělání: „Vzdělání je to, co vám zůstane, když zapomenete všechno, co jste se učili ve škole.“
Něco na tom je. Abych to přiblížil: Ve svých topičských letech jsem se věnoval studiu ruských dějin. Přečetl jsem např. sebrané spisy A. S. Chomjakova, I. V. Kirejevského, K. S. Aksakova a mnoho dalších knih. Jednotlivosti z těchto knih si nepamatuji téměř vůbec. Ale mám živé ponětí o tom, jak ruská společnost fungovala, kdo byli slavjanofilové a kdo zapadnici, jakou roli hrála pravoslavná církev apod. Před pár lety jsem dostal k překladu článek nějakého Bulhara s několika tituly před jménem a dalším za jménem. Tento muž se věnoval pojmu „sobornosť“, který byl pro Chomjakovovo myšlení klíčový. Nicméně autor článku celým souvislostem evidentně nerozuměl. Pochybuji, že Chomjakova skutečně četl, nebo že ho četl dostatečně. A tak napsal pár banalit, které patrně zveřejnil nějaký odborný časopis. Ale taková je v některých oborech zřejmě realita – ani moc dat, ale ani moc vzdělání.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Znovu o nedůvěře
Proto mě velmi potěšil a povzbudil rozhovor Jordana Petersona s Katherine Birbalsinghovou, která v Londýně založila Michaela Community School. Přišla s projektem, který jde naprosto proti proudu současných názorů. Je přesvědčená, že děti se cítí mnohem lépe, panuje-li ve škole kázeň. Tvrdí, že rodiče by měli být rodiči svých dětí, nikoli jejich kamarádi. A že i učitelé se nemají snažit být kamarádi žáků, ale mají si být vědomi toho, že mají autoritu, kterou musí – arci láskyplně – uplatňovat.
A děti mohou zůstat dětmi, aby z nich vyrostli zdraví a vyrovnaní dospělí.
Paní Birbalsinghová musela překonat mnoho překážek, než se jí podařilo školu otevřít. Udělala si řadu nepřátel už svými názory. Nyní je ale realizuje. Vysloužila si označení „nejpřísnější ředitelky v Anglii“. Ve škole zahajují vyučování zpěvem God save the King, což je vlastně anglická hymna. Škola, kterou navštěvují převážně děti z nejrůznějších menšin, vede žáky k vlastenectví. Paní ředitelka odmítla zřídit ve škole kapli, protože by musela rovněž zřídit mešitu nebo sikhský chrám. Odmítá podávat v jídelně halal nebo košer pokrmy. Rodiče, kteří chtějí zapsat své děti na tuto školu, jsou s tím pochopitelně dopředu srozuměni. Ve škole není ani etnické, ani náboženské napětí; škola nemá problémy s násilím nebo drogami, které sužují mnoho škol nejen v Británii.
Co se týče výsledků, patří škola mezi pět nejlepších v Anglii. Žáci a rodiče jsou evidentně spokojeni.
Katherine Birbalsinghová rovněž zpochybňuje tezi, že učit se myslet je důležitější než mít znalosti. Dokáže to zargumentovat lépe než já.
Jistě nejde o to, vrátit se do nějakého hypotetického zlatého věku, kdy se děti neučily myslet a jen se biflovaly vzorečky či data. To se ostatně nedělo nikdy. Jde o věc míry, o zdravou vyváženost. Dosavadní vývoj dává zřejmě paní ředitelce za pravdu. Do její školy se nyní jezdí (či létají) dívat učitelé a další odborníci z celého světa. Když se lidé řídí zdravým rozumem a nikoli ideologiemi, bývá to inspirující.
Pokud vás onen zmíněný rozhovor zajímá, snadno si ho vygooglíte.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 3. července 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
9 Komentáře
Realtoltek
,,Vzdělání je to, co vám zůstane, když zapomenete všechno, co jste se učili ve škole.“ – zcela realna hlaska. Myslim si, ze deti by nejlepe vzdelavala AI a mohla by zmenit cely system skolstvi…ktery je vicemene v upadku a v politicky/ideologickem vleku.
Petr Adamec
Nejsem si jistý situací v GB. Navštívil jsem zde více škol (cca 20), nezdá se mi, že by zde byl velký důraz na neučení znalostí a rozvíjení umění si ty informace zjistit. Jsou každopádně podstatně více zaměřeny na to, aby se zde děti cítily dobře. A připadají mi převážně dobré. Jejich výsledky jsou celkově lepší než v Česku. V GB školství řídí hrabství, takže situace je zde velice různá.
V česku každopádně neplatí, že by snad většina pedagogů chtěla neučení znalostí. Jsou zde samozřejmě také tací, ale dosti okrajově.
V Česku každopádně kázeň na školách je docela přísná až kasárenská oproti třeba Skandinávii. Výjimky samozřejmě jsou, ale způsobují spíše údiv a pohoršení. Problém Česka je spíše v malém důrazu na wellbeing dětí včetně časté šikany.
V současné době probíhá redukce učiva, jsem přesvědčený, že zcela oprávněně. Děti se prostě musí učit veliké množství informací, které nedávají smysl. A scházejí jim dovednosti zcela základní pro život. Třeba pochopit výši úroků u půjčky, co je inflace a pod. Když odchytnete 10 libovolných dospělých, asi nikdo z nich nebude znát odpovědi na otázky, které by děti na druhém stupni měly znát…třeba v jaké krystalové soustavě krystaluje pyrit…do jaké čeledi patří koniklec… co je kopynatec…Vy to víte? (Já tedy ano, ale jsem učitel přírodopisu.) Největší a základní problém je v tom, že část českého školství má zcela katastrofální úroveň. Asi 15% dětí v 9. třídě jsou funkčně a finančně negramotné. Tedy v moderní společnosti jen obtížně schopné běžného fungování. V některých krajích je toto procento okolo 50%. Praha má školství asi jako Švýcarsko, třeba Ústecký kraj na úrovni Rumunska…(dle výsledků oficiálních měření).
Doba se opravdu změnila… znalosti jsou k dispozici pár kliky na internetu. A umělá inteligence zvládá mnoho věcí, které dříve byly velký a pracný problém. Vždy budou třeba vzdělaní lidé s velkými znalostmi. Roste ale potřeba všeobecného vzdělání a schopnosti se orientovat. Rozeznat dezinformace a pod. To v současné škole často chybí a učí se zde kvanta drobností.
Karel Krejčí
To už jsme zase někde mimo skutečnou realitu. Tento svět si protiřečí a v mnoha případech je mu zdravý rozum na překážku. Stejně jako čestnost, charakter, upřímnost, pravdomluvnost atd. Bohužel, je nepřehlédnutelné, jak účel světí prostředky a zastánci zdravého rozumu jsou stejně tak zařazováni do různých kategorií, které si doba vyžaduje.
V Písmu ale jsme v dostatečné míře upozorněni, že právě takový svět ve své podstatě je.
Ale je to marný, je to marný, je to marný … 🙂
Mirek P.
Trochu odlehčeně : kopinatec ( s měkkým i ) je v českém školství důležitý proto, že jako primitivní strunatec je považován za přechodný vývojový článek ke všem obratlovcům ( čemuž lidově říkáme “ zvířata “ ) a děti přece už od základní školy musí vědět, jak funguje evoluce. Co kdyby jim nějací dezinformátoři chtěli namluvit, že byli stvořeni k obrazu Božímu a tudíž mají v Božích očích nekonečnou hodnotu.
Realtoltek
Momentálně dělám na projektu Svatozář a Nová Duše. Halo-Soul. Jedná se o digitální mapování reálného prostředí pomocí AI atd :). Funguje to na principu fungování Svatého ducha v tomto světě ale pomocí dosavadní lidské technologie. Což potažmo znamená vzdáleného přenesení individuálního vědomí na jakémkoliv místě světa a jeho nepřímou a přímou interakci pomocí hmotného obleku *NewSoul. Což půjde použít v turistice a skoro ve všech oblastích…pro handicapované atd. Motivoval mě hořící keř což je defacto způsob Svatého ducha a jeho interakce v tomto světě.
Realtoltek
Potažmo vždy musí být pozorovatel. V současném vesmíru je tímto vševidoucím pozorovatel jediný Bůh – Svatý Duch a díky tomu máme život a žijeme v něm a díky němu.
.
P. Ašer
„Když se lidé řídí zdravým rozumem a nikoli ideologiemi, bývá to inspirující.“
Až na to, že tzv. zdravý rozum je rovněž ideologií sui generis. Řada filosofů, přestože hlásali protichůdné ideje, se domnívala, že právě ty jejich ideje jsou ve shodě se „zdravým rozumem“. „Zdravý rozum“ je proto velmi ošidným kritériem, neboť většina lidí si myslí, že „zdravý rozum“ je právě ten jejich, zatímco ostatní jsou poplatní kdečemu.
Karel Krejčí
Ale nemylme se i křesťanský svět se víceméně míjí se zdravým rozumem. Již před dvěma tisíci lety Ježíš dokonal na kříži vše, co pro tento svět vykonat měl. Dokonale naplnil Boží vůli. Nic jiného, žádná „editace“ již nemůže přijít. Jednoduše proto, protože by dokonalost Ježíšova kříže byla zpochybněna. A přesto se zde mnozí křesťané nevědomky dostávají do rozporu sami se sebou v doktrinálním chápání Písma – až pochopíme a naplníme „toto“, pak si zasloužíme toto a otevře se nám dále cesta pro toto.
Pak ale ovšem spěchejme, máme na to pouhý „jeden“ život.
Konečný Fr.
Ryba smrdí od hlavy. Od prezidenta, premiéra a vlády. Věřící učitel se nikdy nemohl ztotožnit s vládou komunistů a stejně tak i s dnešní vládou. Dnešní učitel musí být chartista a zároveň si musí dávat pozor na to, co říká, aby nebyl za své názory perzekvován.