Není nic divného ani překvapivého na tom, že současná pandemie oživila očekávání konce. Je to událost, jakou nikdo z nás nikdy dříve nezažil – srovnatelnou událostí byla španělská chřipka, která řádila před sto lety; proto ji nikdo pamatovat nemůže. Nicméně i španělská chřipka byla jen slabým odvarem středověkých a raně novověkých morových nákaz, jimž v některých případech padla za oběť třetina obyvatelstva Evropy a v některých významných městech i polovina. Pochopitelně lidé žijící v oněch dobách měli také za to, že vlastně už jde o počátek konce. Současná pandemie nás jistě v mnohém změní, ale pokud bereme v úvahu celé dějiny lidstva, tak sama o sobě výjimečná není.
Lidé, kteří očekávají konec co nevidět, ovšem namítnou, že COVID-19 není jediný faktor, který je ve hře, a že signálů, že se konec opravdu blíží, je opravdu více. Nebudu to rozporovat, nicméně přiznám se, že o bezprostředně se blížícím konci světa slýchám po celý svůj křesťanský život, tedy už přes čtyřicet let. A nadto mám tu smůlu či to štěstí, že jsem studoval církevní dějiny, a proto vím, že nebylo století, v němž by lidé konec světa neočekávali. Podobné je tomu s proroctvím o probuzeních a o tom, kde probuzení Evropy začne. Slyšel jsem proroctví od vícero různých lidí, že to bude v Česku. Ale vím i o velmi podobných proroctvích, že to bude v Německu. Nebo v Polsku. Nebo v Maďarsku. Nebo ve Velké Británii.
Související – Dan Drápal / Smysl pro proporce
Tyto zkušenosti by člověka mohly vést ke skepsi a k cynismu. V tom nám ale brání Písmo, konkrétně velmi vážné varování z 2. Petrovy 3,8-11:
Tato jedna věc ať vám není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a její činy budou spáleny. Když se toto všechno takto rozplyne, jací musíte být ve svatém způsobu života a zbožnosti vy…
Co si beru z těchto slov?
1. Je-li to s tím časem tak, jak píše Petr, pak nemá cenu nic vypočítávat. Ostatně Pán Ježíš před vypočítáváním výslovně varuje.
2. Bůh nechce, aby někdo zahynul. Důvodem odkladu konce je tedy Boží milosrdenství.
3. Bez pokání ale člověk zahyne.
4. Konec bude tak důkladný, že nemá smysl utíkat někam na hory nebo se zakopávat do země. Jediné, co má smysl jako preventivní opatření, je činit pokání.
A nyní si dovolím sám zaprorokovat: Konec bude takový, že všechny naše představy o něm se ukáží jako směšné. Úvahy nad čárovými kódy, implantovanými čipy, krvavým měsícem a nad podobnými věcmi můžete klidně odložit. Na příchod tohoto „zloděje přicházejícího v noci“ žádné zabezpečovací zařízení ani sledovací kamery neplatí.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Kdežto když budeš chodit s Bohem, budeš-li žít v neustálém pokání a v jistotě Božího odpuštění a Boží spásy, budeš skvěle připraven na věk současný i budoucí. A ušetříš třeba za budování podzemních bunkrů a hromadění zásob.
Znamená to tedy, že konec nemáme očekávat?
Popravdě řečeno, přes to, co jsem napsal, by mě nepřekvapilo, kdyby konec nastal třeba pozítří. „Lidská zpupnost dosáhla sublunárních rozměrů“, řekl kdysi Zdeněk Neubauer. Přeloženo do češtiny: „Lidská zpupnost volá do nebes.“ Konec může nastat náhle, ale současně platí, že by bylo možno popsat řadu dlouhodobých procesů (environmentálních, demografických, politických, ekonomických) které povedou k zániku západní civilizace a potažmo celého světa.
Související – Dan Drápal / Co brání?
Eschatologickým očekáváním mnoha křesťanů odpovídá převládající přesvědčení nevěřících intelektuálů, že naše civilizace je v úpadku. Stačí pomyslet na monumentální dílo Oswalda Spenglera Zánik Západu (Untergang des Abendlandes) – mám ho v knihovně. Bylo to psáno ještě před první světovou. Ve skutečnosti si myslím, že i tyto světské sebekritiky západu ve skutečnosti nepřímo vzdávají hold křesťanské naději: Tento věk pomine, skutečné naplnění, krása, láska, pravda, spravedlnost přijde až ve věku budoucím, až sestoupí Nový Jeruzalém. Tragédie ovšem nastává, když se lidé začnou pokoušet tyto eschatologické naděje naplňovat vlastními silami, bez Boha… To pak teče hodně krve.
K čemu mě vede Duch svatý?
Čtu na počátku evangelií, jak Jan Křtitel káže: „Sekyra je už ke kořeni přiložena.“ „Věječka je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat.“ Lidé se třásli, když slyšeli tohoto mocného apokalyptického kazatele. A s úzkostí se ptali: „Co tedy máme dělat?“ A co jim říká ten, který připravuje cestu Páně? „Chovejte se normálně. Nikoho neokrádejte. Nikomu neubližujte.“ „No, a přece vám to říkám pořád: Čiňte pokání, protože se přiblížilo království nebeské.“
Mě vede Duch svatý k témuž. Mám se chovat normálně. Mám pokorně chodit se svým Bohem. Mám se na této zemi naučit milovat.
A už mnoho let zjišťuji, že je to program na celý život. Konec mě nemůže zaskočit – vždyť vím, že přijde jako zloděj v noci. Tak, jak si to nedovedu představit. Ale řeknu: „Aha. Tak takhle je to.“
A bude to lepší, než byly mé nejsmělejší představy.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 5. května 2021 Foto: Unsplash – ilustrační
16 Komentáře
Bohumil Novák
“ Mám se chovat normálně. Mám pokorně chodit se svým Bohem. Mám se na této zemi naučit milovat.
A už mnoho let zjišťuji, že je to program na celý život.“…….
Zrovna tohle se mi jeví jako nejlepší způsob existence na téhle Zemi už notných pár let.
Díky Dane, žes to napsal. Možná nejsem až “ takovej mimoň „
Karel Konečný
Autorova očekávání odpovídají myšlení v religionistice. Religionistika však nevnímá realitu společnosti, protože její myšlení je obráceno sebestředně. Reálná úroveň české společnosti je však tak nízká, že společnost sama sebe likviduje. To religionistika může vnímat jako „konec světa“.
Karel Krejčí
Komentář je výstižně napsán na aktuální situaci.
Lidská mysl a především strach, dokáží programovat naše životy v nezanedbatelné míře. Jsou typy lidí, kteří potřebují mít jistotu dopodrobna promyšleného dne, co a jak bezchybně zvládnout, na co se připravit a jsou tací, kteří se řídí pouze rámcově a podrobnosti a detaily ponechají realitě, jak se co bude vyvíjet. Jsou situace nebo období, kdy máme „okurkovou sezónu“ a pak se zase najednou na nás navalí tolik úkolů, že nevíme, kam dřív skočit. Na první pohled se nám může jevit, že svět se najednou zbláznil a my se máme ztrhat. Ale ono to tak není. Naopak, svět nás učí, abychom jej začali chápat, že je zde „někdo“, nějaká síla, nějaká moc, která vše geniálně řídí. Věřící to mají snadné, protože bezpečně ví, že tou silou, tím geniálním počítačem, který bezchybně ovládá tento svět, může být jen a pouze – Bůh. Je újmou každého jednotlivce, který z této perspektivy nepohlíží a neprožívá svůj život a myslí se předčasně okrádá nebo programuje na skutečnost, jak právě to jeho trápení v tomto světě, zázračně spasí Kristovo vytržení. Domnívám se, že naše představy jsou dosti iluzorní a zkreslené. Jsme to právě my a naše mysl, zda na svět pohlížíme a prožíváme jej ve známém podobenství, zda máme láhev poloprázdnou nebo poloplnou.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Já bych řekla, jak to beru s proroctvími o probuzení. Já jsem také křesťanka už mnoho let, ale ne pastor, takže nemůžu říci, že bych měla nějak nepřeberný příval zaslíbení ohledně probuzení. Z toho, co mám k dispozici, jde udělat určitou logiku.
1. Nemusí být problém v opakování proroctví. Může se jednat o zaslíbení téže události. Třeba z hlediska biblických proroctví nebylo 30 let žádnou dlouhou dobou.
2. Kulminace událostí jako covid a dalších, jako omezování svobody slova, a dalších. Na jednu stranu bylo hodně takových kulminací v dějinách, na druhou ty krize taky skutečně přinesly velké změny v duchovním smyslu.
Já počítám s tím, že současná chvíle je těhotná pro významné duchovní změny.
Konkrétně se modlím za obrácení českého národa jako celku. A i když doufám, že uvidím ovoce svých modliteb brzy, nebudu litovat, ani když to bude něco, co dojde naplnění léta později.
Jiří Aron
Zcela jistě jsou významné duchovní změny před námi, jsou o tom proroctví a opakují se na mnoha místech Písma. Například Mt 24,5 a 11. Nebo 2.Tes 2 kap.
Pan Drápal sice píše, že by jej nepřekvapilo, „kdyby konec nastal třeba pozítří“, ale apoštol Pavel v té 2. kapitole naopak Tesalonické varuje „Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože (den Pánův) nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk bezzákonnosti, syn záhuby“. To odpadnutí už věřím přišlo.
Současná chvíle je těhotná na významnou duchovní změnu – nikdy v dosavadní historii nebyly příhodnější podmínky na vytvoření jednoho světového náboženství. Jeho součástí se už postupně stává dnešní odpadlé křesťanství, které toto duchovní hnutí bude považovat za součást svých moderních proroctví o probuzení. Jako potvrzení své pravdy budou vnímat to množství nových příchozích, zájemců o duchovno a o zázraky.
Karel Krejčí
Pane Arone,
nedokážu si představit funkční existenci jednoho světového náboženství. Nedokážu si představit, že by se tento svět mohl reálně na něčem shodnout nebo sjednotit, ať již svět odmítající Boha nebo svět v Něho věřící. Pokud se sekulární svět na něčem shodne, pak to bude naopak odmítnutí Boha jako Stvořitele všeho a všech a nebo si o Bohu vytvoří takové zkreslené představy, aby univerzálně vyhovoval všem – této variantě bych se ani nedivil, například EU zdobí velká fantazie. To snad ale nelze považovat za formu náboženství? Nebo že by bylo možné připustit, že je možné lidským úsilím (naprosto v protikladu k Božím záměrům) funkčně spojit například islám a křesťanství?
Eva Hájková
A potřebujeme vůbec nějaké náboženství? Nebo potřebujeme žít s Ježíšem?
Karel Krejčí
Ne, paní Hájková – svět nepotřebuje Ježíše. Kdybyste světu položila otázku, co je pro něj důležitější, zda Ježíš nebo vakcína (vztaženo k současné době), co by asi odpověděl?
Eva Hájková
Svět přece nemůže na žádnou otázku odpovědět. Je to snad rozumná bytost, aby se s ním dalo diskutovat?
Vakcína jistě není důležitější než Ježíš, ale myslím, že je dobré se očkování podrobit. Vždyť jsme očkovaní proti mnoha jiným chorobám, tak proč ne proti covidu?
Jiří Aron
Je to možné. Například poměrně nedávno si také nikdo nedokázal představit podobné společné fotografie https://aboutislam.net/muslim-issues/quran-book-peace-pope/ či https://www.dailymotion.com/video/x5bg0lu. Fungovat to může velmi dobře, rozhodující je ochota ke kompromisu ohledně jedinečnosti osoby a díla Pána Ježíše Krista pro všechny víry a věřící.
Karel Krejčí
Máte odlišný názor, jistě, proč ne. Proč je tedy tak aktuální téma „vytržení“, myšleno jako spásný únik z tohoto již značně náročného, nejistého chodu a působení světa, když se nabízí spásná cesta, pokud bude ochota ke kompromisu? Kam tedy s tím „vytržením“ oni zastánci nebo snad spíše zbabělci chvátají, proč a z jakého důvodu se jej nemohou dočkat? Těch reálných, odporujících faktorů by se jistě dalo vyjádřit mnohem víc, ale i tento fakt poukazuje na znatelně odlišnou realitu. Jak mohou dojít ke kompromisu křesťané a muslimové, když právě základem jejich víry je rozdílný pohled a chápání role Ježíše Krista? Co „uděláme“ s Ježíšovým ukřižováním a znovuzrozením? Pak by ale bylo také nutné učinit ústupky ohledně obsahu Bible a totéž učinit v Koránu.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Souhlasím, je napsáno, že před příchodem Pána Ježíše přijde Antikrist a nebude to dobré.
Pán Ježíš ale také připodobnil Boží království ke kvasu, který prokvasí celé těsto. Myslím, že i to se vztahuje k eschatologické budoucnosti. Minimálně nelze říci, že se to v dějinách už stalo.
Prokvašení těsta je exponenciální šíření evangelia. Myslím tedy i takovéto duchovní změny.
Karel Krejčí
Pro paní Hájkovou,
sekulární svět vše posuzuje a reaguje podle toho, co je hmatatelné a viditelné. Má vědomosti a techniku, aby mohl pronikat do stále skrytějšího a tajemnějšího mikrokosmu, ale nikdy nebude vítězem. Politici, vědci, intelektuálové, se mohou jakkoli snažit, ale bez Boha to prostě nejde. Navíc, sekulární svět samozřejmě nevzhlíží s nadějí k biblickému vytržení a přesto se bezhlavě řítí stále dál a dál s nadějí, že se mu nějakým zázrakem (nebo snad když spojí veškeré síly) podaří zastavit tento neutěšený vývoj a udělá obrátku o sto osmdesát stupňů k lepšímu. Ano, bude zase dobře … ?
Eva Hájková
Svět je proměnlivý. To si uvědomovala i Terezie z Ávily, když napsala:
„Jednoho dne mě chtěl Pán potěšit, a tak mi s velkou láskou řekl, abych se netrápila, neboť v tomto životě nemůžeme být stále v tomtéž rozpoložení; že jednou budu horlivá, a jindy vyprahlá; jednou zneklidněná, a jindy v klidu i v pokušeních, abych mu však důvěřovala a nebála se.“
Eva Hájková
Mimochodem, Tereziina slova zcela odporují tomu, co řekl papež František – totiž, že křesťan nemůže být nikdy smutný.
Proč by nemohl? Vždyť je tolik důvodů ke smutku! To jako když je někdo občas smutný, tak už není křesťan? Kdo je oprávněn tohle říct?
Karel Krejčí
Paní Hájková, pokud je Vaše připomínka odpovědí a součástí obsahu toho, co jsem doposud vyjádřil, budiž. Rád bych ale podotkl, že právě já se příliš nehroutím a nejsem vyveden z „míry“ vším tím, co se kolem nás děje. Vždyť to je typická charakteristika tohoto světa a já od něho žádné zázraky ani záruky neočekávám. Písmo nás v tomto ohledu a také předstihu dostatečně informuje a pokud prahneme po jistotách, pak jsou nám nabízeny, ale ne ty světské, falešné, ale ty fungující, které nám nabízí Kristus.