Válčí se už rok, a bude se válčit ještě dlouho. A nikdo netuší, jak dlouho.
Když loni 24. února Rusko zaútočilo na Ukrajinu, domnívali se snad všichni, koho to zajímalo, že ruská armáda do tří dnů obsadí Kyjev a Rusko instaluje na Ukrajině loutkovou vládu, podobně jako to plánovalo po invazi „spřátelených armád“ do Československa v srpnu 1968. Invaze se tehdy povedla, jen s tou „dělnicko-rolnickou“ vládou to jaksi nevyšlo.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ztratili jsme samostatnost
Západní tajné služby sice věděly, že k útoku na Ukrajinu dojde, nicméně netušily, že Ukrajina bude schopna se bránit. S vývojem, jaký nastal, zřejmě nikdo relevantní nepočítal.
Což se ukázalo jako velký problém. „Sil, které jsem rozpoutal, nemohu se zbýt“, říká ve stejnojmenném dramatu o Faustovi Čarodějův učeň. Ano, válku (někde se tomu říká speciální vojenská operace) se podařilo rozpoutat, ale podaří se ji ukončit?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Co v současné situaci znamená vítězství pro jednu či pro druhou stranu?
Problematická otázka. Rusko si může na tuto otázku odpovědět několika různými způsoby. Maximalistická odpověď zní: Obsaďme celou Ukrajinu a eventuálně ji opět připojíme k Rusku. Minimalistická odpověď zní: Obsadíme území, na kterých jsme provedli „referenda“, tedy ponecháme si Krym a dobudeme Doněckou a Luhanskou oblast. A Cherson.
Ale co Ukrajina? Ta by za vítězství považovala pouze obnovu stavu před rokem 2014, tedy opětovné připojení okupovaných oblastí k Ukrajině. Na to ovšem Rusko nikdy nepřistoupí.
Ani jedna, ani druhá strana nemá k vítězství dostatek sil, a i kdyby svých pozemních cílů dosáhla, situace by byla velice nestabilní. I v případě, že by se Rusku podařilo dosáhnout maxima, zřejmě by se muselo vyrovnávat s vleklou partyzánskou válkou.
Západ nechce nechat Ukrajinu prohrát, ale zřejmě jí neumožní ani vyhrát.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vlastizrada? Opravdu?
Západní politici tvrdí, že je na Ukrajincích, aby se rozhodli, kdy a o čem začnou s Ruskem vyjednávat. Tady ale vidím problém. Bez západních zbraní by už Ukrajina patrně prohrála – přes veškerý a obdivuhodný heroismus svého odporu. Proto by Západ měl být součástí vyjednávání. A především by měl mít jasný plán.
Ukrajinský národ je vskutku hrdinský a má sympatie mnohých z nás. Nicméně přes veškeré hrdinství je i na Ukrajině hodně korupce a neschopnosti. Nemá cenu si to zastírat. Ano, v Rusku je korupce podle zjištění různých agentur, které se tím zabývají, ještě podstatně vyšší, a – a to je ještě důležitější – Ukrajina se alespoň snaží s korupcí něco dělat, byť výsledky zatím nejsou oslnivé.
Kdy vypukla první světová, říkalo se na obou stranách: Do Vánoc budou naši vojáci doma. Byli, jenže to bylo o Vánocích 1918, ne 1914. Zatím to vypadá, že i rusko-ukrajinská válka bude dlouhá.
Může se ale stát něco neočekávaného. Jedna či druhá strana může zkolabovat. Někteří čekají na Putinův pád. Na ten bych nesázel – už proto, že Putin není zdaleka nejhorší ruský vladař v posledních stu letech. Padne-li Putin, je možná, ba dokonce pravděpodobné, že na jeho místo nastoupí někdo horší.
Ale ani kolaps Ukrajiny není vyloučen. Vojáci v prvních liniích jsou hrdinští, ale nesmírně unavení. Ukrajina jednoduše nemá tolik zbraní, ale ani tolik lidí, jako Rusko.
Modlím se, aby zasáhl Bůh. Rusko může prohrát celou řadu bitev, ostatně Napoleon obsadil i Moskvu, ale Rusko nelze nějak definitivně porazit. Je ale třeba je zadržet. Rusko přestane být „lotrovským státem“, jedině pokud se stane něco zásadního. Proč jsou dnes Japonsko a Německo demokraciemi? Protože jejich předchozí režimy byly na hlavu poraženy. Rusko takto porazit nelze. A Rusko dnes stojí za Putinem. Demokracie by se tam mohla uchytit až za několik generací, a ještě dříve, než by se Rusko demokratizovalo, musel by v něm zavládnout právní stát. Ten totiž musí předcházet nastolení demokracie. A právě ten v Rusku nikdy nebyl. Ne, lidské řešení tato situace nemá.
Nicméně Ukrajině pomáhejme, seč to jde.
Původně psáno pro magazín Proboha!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 1. března 2023 Foto: Pixabay – Kyjev
81 Komentáře
Jiří Kouba
Pavle V, ten příklad z úsvitu dějin Spojených států jsem uvedl jen proto, že se mi nechce opakovat statistiky pobitých civilistů v konfliktech minulého století ve Vietnamu, Laosu, Srbsku, Iráku.. ale asi jsem vás podcenil. Vy to máte evidentně ošetřené užitím dvojího metru. Ten ovšem Hospodin nenávidí.
Jiří Aron
Pavel V opět lže cituji „Bez USA by dnes byl na celém světě režim, jaký má Severní Korea“.
Podstatnou zásluhu na vzniku tohoto režimu mají právě USA.
Cituji z https://en.m.wikipedia.org/wiki/Bombing_of_North_Korea a to existují i mnohem drsnější zdroje
– Bylo zničeno 85 procent městských budov
– celá Severní Korea byla prakticky zničena
– Charles Armstrong odhadl že USA zabily 12 až 15 procent z asi 10 milionové populace a napsal také že
– bombardování mělo hluboký a dlouhodobý dopad na následný vývoj Severní Koreje a postoje obyvatel Severní Koreje
– zničení bylo tak dokonalé, že se stávalo že američtí piloti, marně hledající nezasažené cíle, shazovali zbylé bomby do moře
– tyto tři roky trvající ukrutnosti zasely do Severokorejců trvalý pocit úzkosti z vnějšího ohrožení
Bylo tenkrát nemožné spočítat převážně civilní oběti, obrovské množství lidí bylo napalmem upáleno zaživa.
Jedny z mnoha následkům pro obyvatele byla hluboká nenávist, uzavření se pro zahraniční misii, podlomení důvěry ve společnosti vůči místní křesťanské komunitě a jejich obviňování z kolaborace s nepřítelem. Takovou katastrofou oslabená společnost byla snadným soustem pro následující důmyslné komunistické zotročení.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.“ – Winston Churchill“
Zločincem Churchillem bych se moc neoháněl. Každá liška chválí svůj ocas. Takže je pochopitelné, že Churchill chválil systém, jehož byl vrcholným představitelem. Podobně chválil zločinec Hitler svůj národní socialismus jako systém, který je ze všech ostatních systémů nejlépe v souladu s přírodou v darwinistickém pojetí.
Napsal jste:
„Současná demokracie se značně liší od té starořecké. Není to prostá vláda většiny. Je založena na třech pilířích moci, které se navzájem vyvažují. Je to moc zákonodárná, výkonná a soudní. Z nich nejdůležitější je ta třetí, zaručující svobodu občana. Demokracie, to je na prvém místě nezávislé soudnictví.“
Vaše idealistické fantazírování o třech pilířích moci, o systému brzd a protivah, je opravdu úsměvné. Podle teorie mají být tyto tři pilíře moci odděleny. Jaká je však praxe? Členové vlády jsou u nás obvykle zároveň poslanci parlamentu. Exekutiva je tak promíchána s legislativou, takže členové vlády, kteří jsou současně poslanci, jsou ve střetu zájmů. To vám nevadí, že tato praxe zcela rozbourává ten propagandistický konstrukt apologetů zastupitelské demokracie?
A nezávislosti soudců? Jak mohou být u nás soudcové nezávislí? U nás jsou přece soudcové závislí na zákonech. Nemáme zde anglosaský precedenční systém, kde právo vytváří i soudce. U nás je soudce striktně vázán zákony, jež vznikly diktátem parlamentní většiny, která byla vytvořena zase diktátem většiny elektorátu. K tomu soudce jmenuje prezident a prezident je zase volen většinou. Z diktatury většiny se tudíž v té Vaší demokracii nevymotáte.
A že se ty většiny mohou podle momentální nálady lidu střídat, že jednou vládne tato většina, jindy zase jiná? Mně přece může být zcela jedno, zda mi diktuje Hitler jako reprezentant většiny, která ho dostala k moci nebo zda mi diktuje Gottwald jako reprezentant jiné většiny, jež zmocnila zase jej. Nebo zda mi diktuje nějaký jiný demokraticky nastolený panák či skupina. Pod diktátem bezbožné většiny jsem v systému, který si hraje na demokracii, jakožto křesťan vždy. Vždycky totiž budu v menšině, protože dle Ježíšových slov:
„Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a MÁLOKDO ji nalézá.“ (Mt 7:14)
Většina se však ubírá po široké cestě, která vede do zahynutí. V demokracii má ovšem tato bezbožná většina vždy navrch oproti těm nemnohým Božím dětem, které jsou jejich bezbožností mučeny:
„Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním bezuzdných lidí. Neboť tím, co viděl i slyšel ten spravedlivý, když mezi nimi bydlel, těmito bezzákonnými skutky mučil den za dnem svou spravedlivou duši.“ (2 Pt 2:7-8)
Jak tedy křesťan může proklamovat demokracii? Demokracie nebyla v Athénách zavedena plánovitě, ale vznikala postupně ad hoc proto, aby se lidé vyhnuli tyranii. Aby se k moci nedostal nějaký tyran, který bude lidem vnucovat svou vůli. Ovšem v demokracii jsou potenciálními diktátory či tyrany všichni občané, faktickými pak ti, kteří v danou chvíli přestavují rozhodující většinu. Diktátory či tyrany jsou tak v demokracii i moji blízcí, moji sousedé, spolupracovníci, zkrátka všichni, kteří se snaží prostřednictvím svého volebního lístku vnutit mi svou vůli, abych žil podle jejich představ, a ne podle svých.
Lid v Athénách ve své až paranoidní tyrannofobii, kterou tak plasticky popsal ve své komedii Vosy Aristofanés, nepostřehnul, že ve své snaze vyhnout se už jednou provždy jakékoli tyranii, zavedl akorát jinou, skrytější formu tyranie, kde už netyranizuje lid jenom jeden tyran nebo 30 tyranů, ale rovnou tisíce tyranů, poněvadž v demokracii se stávají tyrany všichni, kdo prostě hlasují a jejichž hlasy vytvářejí většinu, která pak diktuje menšině. Tak byla v Athénách nahrazena jen jedna tyranie tyranií jinou – tyranií daleko rafinovanější, poněvadž není na první pohled tak zjevná. Tragédií je, že i v současnosti skáče tolik lidí, včetně mnoha jinak upřímných křesťanů, na vějičku demokracie, která je stejně jako jiné světské vládní systémy jen jednou ze zbraní ďáblova arzenálu, který používá na to, aby co nejvíce lidí přivedl do zatracení…
Napsal jste:
„Stejně budou souzeni „křesťané“, znevažující demokratický proces a odpovědnost voliče. Také na jejich hlavu padá krev těch, co padnou ve válce.“
Ne, křesťané nejsou zodpovědní za to, jakou vládní moc Bůh ve své prozřetelnosti ustanoví (Ř 13:1), vyjma modliteb za ty, které Bůh ustanovil (1 Tm 2:1-2). Rozhodně se nemají plést do světské politiky ani jako diktátoři typu Žižky ani jako diktátoři-voliči v tzv. demokraciích (2 Tm 2:4). Právě kvůli jejich protinovozákonní účastí v demokratických volbách padá na jejich hlavu krev za ty, jejichž smrt způsobí ten, kterého svým volebním lístkem pomohli přivést k moci. Odstrašujícím příkladem může být Bush, jenž má na svých rukách krev statisíců lidí, jehož však volilo nemálo amerických křesťanů. Naproti tomu ti, kteří k volbám nechodí, poněvadž nechtějí mít podíl na žádné demokratické diktatuře, když vědí, že Ježíšovo království není z tohoto světa, nemohou být činěni zodpovědnými za to, že se k moci dostane nějaký Hitler či Bush, tím méně pak za krev, kterou tito zvolenci prolejí.
P. Ašer
Ad Jakub Zaorálek
Mám za to, že považovat USA za nějakou „křesťanskou zemi“ je jedním z největších omylů křesťanů. Stačí se podívat jen na genezi tohoto státního útvaru a porovnat ho s novozákonními principy.
V době americké revoluce tak britské kolonie v Severní Americe spadaly pod pravomoc anglického krále. Pro britské kolonisty v Severní Americe tedy z biblického hlediska platilo, že se mají podřizovat britskému králi jako moci zřízené od Boha:
„Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud..“ (Ř 13:1-2)
Jádrem sporu, který nakonec vedl k americké revoluci, tedy vzpouře proti králi, bylo placení daní britské koruně. Daně se zdály britským kolonistům v Americe příliš vysoké.
Ale ap. Pavel nikde nepíše, že by vysoké daně měly být důvodem ke vzpouře, nýbrž vyjadřuje se přesně naopak:
„Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují. Dejte každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest.“ (Ř 13:6-7)
Pavlova slova se tvůrcům Deklarace nezávislosti do krámu rozhodně nehodila. Proto se deklarace neodvolává na bibli ani na Boha bible, nýbrž vypovězení poslušnosti anglickému králi („rozvázaní politických svazků“) se snaží ve své preambuli ospravedlnit jakýmisi neurčitými „zákony přírody a boha přírody“:
„Když se v běhu lidských životů stane pro některý národ nezbytným rozvázat politické svazky, které jej poutaly k jinému národu, a zaujmout mezi mocnostmi světa oddělené a rovnocenné postavení, k jakému jej opravňují ZÁKONY PŘÍRODY a BOHA PŘÍRODY, pak prostá úcta k názorům lidstva vyžaduje, aby vyhlásil příčiny, které jej vedou k odtržení.“
Kdo je míněn tím „bohem přírody“? Tento pojem zní velmi deisticky a Thomas Jefferson, hlavní autor deklarace, nesporně deismem ovlivněn byl. Věřil totiž ve stvořitele světa, ale nevěřil v žádné zázraky, nýbrž jen v přírodní zákony, nevěřil ve zjevené náboženství, nevěřil v božství Ježíše ani v jeho zmrtvýchvstání.
Zajímavé je, že v deklaraci se v duchu oněch „přírodních zákonů“ (které dle Jeffersona nedovolují zázraky) opakovaně zmiňuje nutnost (necessity):
„Takové bylo trpělivé utrpení těchto kolonií; a taková je nyní NUTNOST, která od nich vyžaduje, aby změnily své dřívější systémy vlády.“
„Ale oni byli hluší k hlasu spravedlnosti a pokrevenství. Proto se musíme podřídit NUTNOSTI, kterou vyžaduje naše odtržení, a považovat je stejně jako ostatní část lidstva za nepřátele ve válce a přátele v míru“
Tato nutnost evokuje řeckou bohyni ANANKÉ = „nutnost“, která představuje osud, který vládne lidem i bohům. V textu deklarace pak použití slova „nutnost“ patrně znamená, že vzpoura kolonistů a odtržení od Anglie byly osudově nutné, což má zřejmě tuto vzpouru ospravedlnit.
V Deklaraci nezávislosti dále čteme:
„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým stvořitelem jistými NEZCIZITELNÝMI PRÁVY, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí“
V bibli se však nedočteme nic o žádných „nezcizitelných právech“ člověka. Bible nezná žádná lidská práva. Ani židé ani křesťané popisovaní v bibli neznají lidská práva. Židé znají jen Boží přikázání (micvot), křesťané pak Boží milost. Avšak žádná lidská práva (nároky). Člověk totiž hříchem propadl smrti (Ř 5:12). Tak jaképak nároky, jakápak práva?
Na základě těchto smyšlených lidských práv se pak v deklaraci vyvozuje i právo lidí na svržení nevyhovující vlády:
„Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich PRÁVEM, a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti.“
A to je v naprostém rozporu s citovanými Pavlovými slovy v Římanům 13:1-7. Ježíš též nijak neusiloval o vysvobození Izraele zpod římské tyranie, nepřidal se k zélotům. Pavel ani jiní novozákonní autoři nikde nepíší, že bychom měli usilovat o svržení nevyhovujících vlád. Naopak, měli bychom se vládce modlit:
„Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1 Tm 2:1-4)
Deklarace nezávislosti líčí britského krále jako nesnesitelného tyrana:
„Historie současného krále Velké Británie je historií opakovaných bezpráví a uchvacování, která mají všechny za přímý cíl ustavení absolutní nadvlády TYRANA nad těmito státy.“
„Odmítal schválit jiné zákony pro zaopatření velkých lidmi obývaných oblastí, pokud se tito lidé nevzdali svého práva na zastoupení v zákonodárných sborech, což je právo pro lid neocenitelné a nebezpečné pouze pro TYRANY.“
„Nyní dopravuje velké armády cizích žoldnéřů aby dokončil dílo smrti, pustošení a TYRANIE, již započal s případy krutosti a věrolomnosti, ke kterým je těžko najít paralely v nejbarbarštějších dobách a zcela nehodné Hlavy civilizovaných národů.“
„Panovník, jehož charakter je poznamenán všemi činy jimiž se vyznačuje TYRAN, je nezpůsobilý být vládcem svobodného lidu.“
Tyranie anglického krále nad britskými kolonisty v Severní Americe však byla jen slabým odvarem tyranie, kterou zažívali novozákonní autoři. Přesto však tito autoři nabádali týrané křesťany k podřizování se vládnoucí moci a k modlitbám za ni, nikoli ke vzpouře proti této moci, k revoluci. To je diametrální rozdíl oproti Deklaraci nezávislosti..
Jak se tedy někdo může naivně domnívat, že Spojené státy americké vznikly na křesťanských základech a že jsou proto jakousi baštou křesťanství? Vždyť vznik USA je založen na očividné vzpouře. A vzpoura je doménou ďábla.
pavel v
Lidská práva jsou plodem křesťanské kultury. Tak například přikázání „nezavraždíš“ konstituuje právo na život a je součástí dekalogu. Buď platí lidská práva, nebo právo silnějšího. Ve starověku mohl pán otroka beztrestně zabít. Ve středověku byl nevolník podřízen pánově vůli. Nemohl se bez jeho souhlasu stěhovat či oženit. V Rusku se nevolnictví udrželo nejdéle a bylo zrušeno až v roce 1861 carem Alexandrem II. Zákony vydané při kolektivizaci v Sovětském svazu připoutávaly lidi k půdě natolik, že de facto nevolnictví za vlády Stalina obnovovaly.
Sytý hladovému nevěří a kdo nezažil nesvobodu, ten si svobody nedokáže vážit. Neschopnost vžít se do situace nesvobodného člověka je příznakem duševní omezenosti (kamenného srdce).
pavel v
to Jiří Kouba
Korejskou válku zahájila Severní Korea, když 25.6. 2050 překročila hranici s jižním sousedem s cílem silou opětovně sjednotit obě země pod vedením Strany práce. Pozemní uskupení vojsk podle sovětských vojenských poradců sestávala ze 175 tisíc lidí se 150 tanky Т-34/85 a 172 vojenskými letadly. Na straně Jižní Koreje bylo pozemní vojsko vycvičené americkými specialisty a vyzbrojené americkými zbraněmi čítající na začátku války 93 tisíc osob prakticky bez obrněné techniky a disponovala sotva tuctem lehkých výcvikovo-bojových letounů. Všeobecné povstání, na které spoléhalo severokorejské vedení, nenastalo. Nicméně v půli srpna bylo 90 % území Jižní Koreje obsazeno armádou KLDR.
Rovněž válku ve Vietnamu vyprovokovali severovietnamští komunisté. V roce 1959 se komunistický vůdce Ho Či Min rozhodl podporovat ozbrojený boj na jihu země, který byl reprezentován partyzánským hnutím Vietkong. V roce 1959 Vietkong začal s většími operacemi. V roce 1960 byla na jihu ustavena Národní fronta osvobození, pod kterou spadaly úderné jednotky Vietkongu. Národní fronta osvobození usilovala o svržení vlády Jižního Vietnamu a o sjednocení celého Vietnamu pod komunistickou nadvládu. Útoky, které začaly v 1959, nadále zesilovaly. Rok 1959 se považuje za zahájení války.
Američané se zapojili do jugoslávské války poté, co Srbové začali vyhánět Kosovské Albánce z Kosova. Vyhnali 250 tisíc lidí. Zásahu NATO předcházelo jednání pod hlavičkou OSN v Rambouillet. Miloševič všechny návrhy na mírové urovnání odmítl. 23. března 1999 generální tajemník NATO Javier Solana oznámil, že nařídil vrchnímu veliteli spojeneckých sil v Evropě ( SACEUR ), generálu americké armády Wesleymu Clarkovi , aby „zahájil letecké operace ve Svazové republice Jugoslávie.“
V průběhu roku 2002, prezident Spojených států amerických George W. Bush začal požadovat, aby Irák ukončil produkci zbraní hromadného ničení a splnil rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které zbrojním inspektorům garantovaly neomezený přístup do míst, kde mohla být umístěna zařízení pro výrobu zbraní hromadného ničení. Iráku bylo po Válce v Zálivu rezolucemi Rady bezpečnosti OSN zakázáno tyto zbraně vlastnit. Rezoluce také vyžadovaly, aby Irák dovolil inspekce, které měly prokázat, zda jsou rezoluce plněny. Prezident Clinton i Bush opakovaně hrozili úderem, pokud se Irák nepodvolí rezolucím a nevpustí do země inspektory nebo jim neumožní návrat a nevydá jim požadované seznamy zbraní hromadného ničení, které jim odmítl vydat, údajně z důvodu národní bezpečnosti. Bagdád ukončil spolupráci s inspektory OSN 31. října 2002. V lednu 2003 vystoupil George W. Bush s projevem, ve kterém sdělil, že Saddám Husajn důvěryhodně nevysvětlil, kde jsou jedovaté plyny, smrtící látky a bojové hlavice. Zpravodajské zdroje prokázaly, že tisíce pracovníků iráckých bezpečnostních služeb před inspektory skrývá dokumenty a materiály, čistí místa inspekcí a monitoruje inspektory samotné. Iráčtí důstojníci doprovázejí inspektory, aby zastrašili svědky. Irák blokuje OSN požadované lety výzvědných letadel, zpravodajští důstojníci vystupují jako vědci a skuteční vědci jsou vedeni k tomu, co mají říkat, pod hrozbou smrti jim a jejich rodinám. V březnu 2003 oznámily Spojené státy, že „diplomacie selhala“ a bude spolu s „koalicí ochotných“ pokračovat ve snaze zbavit Irák zbraní hromadného ničení vojenskými prostředky.
Později se ukázalo, že Saddám Husajn ZHN opravdu neměl a že USA sedly na lep informacím od iráckého vědce Rafída Džanábího. O 8 let později Rafíd Džanábí řekl, že si vše vymyslel ve snaze zbavit Irák Husajna a přinést do země demokratický režim. Bylo těžké těmto informacím neuvěřit, když v minulosti Saddám Husajn ZHN použil ke genocidě Kurdů. Operace al-Anfal měla charakter etnické čistky, zahrnovala pozemní útoky stejně jako letecké bombardování, systematickou destrukci osad, masové deportace a popravy. Během operace byly použity také chemické zbraně. Při útoku na město Halabdža bylo bojovými plyny okamžitě usmrceno na 5000 lidí a dalších 10 000 jimi bylo zasaženo. Odhaduje se že během kampaně bylo iráckými jednotkami zmasakrováno 50 až 100 tisíc civilistů a zničeno více než 4000 vesnic. Saddám Husajn byl mimo jakoukoliv pochybnost masový vrah.
Američané žádné etnické čistky v Iráku nedělali. Neútočili proti civilistům. Drtivou většinu mrtvých v Irácké válce mají na svědomí sami Iráčané, kteří rozpoutali občanskou válku proti legitimní vládě.
Karel Krejčí
Pane pavle v,
nedá mi to, abych nezareagoval:
Pokud jste si tentokrát jako další opoziční variantu pro Vaše nekonečné argumentace zvolil kamenná srdce, tak jaké srdce má v první řadě Bůh?
Jak může shlížet na lidská utrpení skrze Jeho všemilující a všezahrnující srdce? Nezačíná tedy kamenné srdce u Boha?
Ne pane pavle, kdyby tomu tak bylo, neměla by Kristova smrt na kříži žádnou cenu – Jan 3:16.
Ne pane pavle, ve skutečnosti tahá za Vaše nitky někdo jiný než Kristus.
pavel v
to Karel Krejčí
Cituji vás: „…jaké srdce má v první řadě Bůh? Jak může shlížet na lidská utrpení skrze Jeho všemilující a všezahrnující srdce? Nezačíná tedy kamenné srdce u Boha?“ konec citace
Bůh kamenné srdce nemá. Nenese žádnou vinu na zlu, které člověk koná. Když dal člověku svobodu, nemůže ho již o ni připravit, aby mu ve zlu zabránil. Člověk by se tím stal loutkou a loutka nenese odpovědnost za své činy. Bůh zlo působené člověkem, kterému se nedá zcela zabránit, alespoň snižuje. K tomu poslal lidem svého Syna, aby je naučil, jak lze zlo omezovat. Lidem, kteří se rozhodli jeho Syna následovat, dal právo zvát se Božími dětmi. Lidé odstraňující ze světa utrpení se tak stávají Božíma rukama ve světě. Jsou to například ti, kdo pomáhají Ukrajincům proti ruskému válečnému napadení.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Lidská práva jsou plodem křesťanské kultury. Tak například přikázání „nezavraždíš“ konstituuje právo na život a je součástí dekalogu. Buď platí lidská práva, nebo právo silnějšího.“
Lidská práva sice jsou plodem “křesťanské” kultury v širokém slova smyslu, ale nikoli plodem biblického učení. Jsou založeny jednak na učení o přirozených právech Johna Locka, jednak na filosofii francouzského osvícenství, které však bylo antikřesťanské. Bible o žádných lidských právech nic neví.
V americké Deklaraci nezávislosti čteme:
„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým stvořitelem jistými NEZCIZITELNÝMI PRÁVY, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí“
V bibli se však nedočteme nic o žádných „nezcizitelných právech“ člověka. Bible žádná lidská práva nezná. Ani židé ani křesťané popisovaní v bibli neznají lidská práva. Židé znají jen Boží přikázání (micvot), křesťané pak Boží milost. Avšak žádná lidská práva (nároky). Člověk totiž hříchem propadl smrti (Ř 5:12). Tak jaképak nároky, jakápak práva?
Na základě těchto smyšlených lidských práv se pak v deklaraci zcela v rozporu s Pavlovými slovy v Ř 13:1-6 vyvozuje i právo lidí na svržení nevyhovující vlády:
„Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich PRÁVEM, a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti.“
Ideologie lidských práv, jak je formulována poprvé v americké Deklaraci nezávislosti, byla tedy vytvořena evidentně účelově proto, aby ospravedlnila vzpouru kolonií proti vládě britského krále Jiřího III. Na základě Nového zákona totiž tuto vzpouru ospravedlnit v žádném případě nešlo.
Pozdější francouzská Deklarace práv člověka a občana byla původně navržena markýzem de La Fayette který se vrátil z Ameriky, kde pomáhal při boji o nezávislost a tvorbě americké Deklarace nezávislosti, jejíž opis přivezl s sebou do Francie. Svobodný zednář La Fayette, který byl přijat do zednářské lóže během svého působení v Americe samotným Washingtonem (zednářem) připravil hlavní návrhy Deklarace práv člověka a občana po konzultaci se svým blízkým přítelem Thomasem Jeffersonem, hlavním autorem americké Deklarace nezávislosti, který byl tehdy americkým vyslancem ve Francii. Právě La Fayette také důrazně prosazoval, aby se Francie řídila americkým příkladem. Proto ve francouzské deklaraci nacházíme obdobné pasáže jako v té americké:
„Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých PRÁVECH… Účelem každého politického společenství je zachování PŘIROZENÝCH A NEZADATELNÝCH PRÁV ČLOVĚKA. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a PRÁVO NA ODPOR PROTI ÚTLAKU.“
Ve francouzské deklaraci nacházíme stejné přirozené a nezadatelné právo na odpor (tedy na svržení vlády) jako v té americké. Toto svobodnými zednáři vytvořené „právo“ je v příkrém rozporu s učením Nového zákona o postoji k vládní moci a bylo svévolně konstituováno jen proto, aby ospravedlnilo americkou a poté i francouzskou revoluci. Tak tedy ve skutečnosti vypadá ten Váš plod „křesťanské kultury“ – flagrantně popírá učení Ježíše i apoštolů…
Napsal jste:
„Tak například přikázání „nezavraždíš“ konstituuje právo na život a je součástí dekalogu.“
Toto Vaše tvrzení je jen zpětným vnášením té zednářské ideologie do bible. Přikázání „nezavraždíš“ nekonstituuje žádné právo (nárok) na život, nýbrž stanovuje pouze povinnost (micva) nevraždit. A to je něco zcela jiného.
Jinak jen podotýkám, že zatímco občanská práva platná v jednotlivých státních útvarech, stanovují tamní zákonodárci, všeobecná lidská práva nemá kdo stanovit. Kdo by totiž měl stanovit vrozená všeobecná lidská práva, když je nestanovil ten nejvyšší zákonodárce – Bůh? Bible se přece o ničem podobném nezmiňuje. Tím méně je mohla stanovit příroda, která žádná práva nezná, kromě „práva“ silnějšího či lstivějšího.
Napsal jste:
“Buď platí lidská práva, nebo právo silnějšího.“
Pro darwinisty nic jiného než „právo“ silnějšího nemůže platit. Takže je paradoxem, když se dnes dovolávají lidských práv atheisté, kteří by měli naopak zkousnout ono „právo“ silnějšího, když dle nich existuje jen příroda, která ho „konstituuje“. Hitler, který byl theistickým darwinistou, byl v tomto alespoň konzistentní a nic nepředstíral.
A jestliže stavíte „právo“ silnějšího do protikladu s „lidskými právy“, pak jste rovněž nekonzistentní, poněvadž demokracie, které se tu neustále dovoláváte, není ničím jiným, než uplatňováním práva silnějšího – tj. většiny proti menšině.
Napsal jste:
“Sytý hladovému nevěří a kdo nezažil nesvobodu, ten si svobody nedokáže vážit.“
A Vy jste tu Vámi popisovanou nesvobodu nevolníků snad zažil? Pro křesťana je podstatná jen svoboda od hříchu (J 8:32.34). Všechny ostatní „svobody“ jsou podružné a není pro něj až tak důležité, zda žije v nevolnictví nebo v demokracii, když tam i onde vládne ďábel (L 4:6).
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Lidem, kteří se rozhodli jeho Syna následovat, dal právo zvát se Božími dětmi. Lidé odstraňující ze světa utrpení se tak stávají Božíma rukama ve světě. Jsou to například ti, kdo pomáhají Ukrajincům proti ruskému válečnému napadení.“
Dle Vás jsou Božíma rukama ve světě i ti, kteří provedli Majdan v rozporu s Ř 13:1-2, a vyhnali Bohem ustanoveného prezidenta Ukrajiny? Tedy ti, kdo současný vražedný konflikt vyvolali?
P. Ašer
Ad pavel v
K Vašemu soupisu vojenských intervencí USA mám jednu otázku. Co dává USA právo zasahovat všude po světě dle svého svévolného uvážení? Pokud jejich jimi vychytrale zkonstruovaná ideologie lidských práv, pak je to velice chatrné ospravedlnění. Viz můj příspěvek o genezi této ideologie.
pavel v
Demokracie, to není jen hlasování. Demokracie je na prvém místě diskuze, zvažování různých argumentů. Strana, která zvítězí ve volbách, nemá zcela volné působnosti. Je omezena Ústavou. Nemůže zničit svou opozici a prohlásit se věčným vládcem. To už pak není demokracie, ale totalita. Ti, co jakoby kritizují demokracii, kritizují ve skutečnosti totalitu.
Největším hříchem je lhostejnost vůči utrpení člověka (kamenné srdce). Svoboda od hříchu je tedy dána svobodou od těch, kdo utrpení (totalitu) vytvářejí.
Ti, demonstrovali na Majdanu, nevyhnali Bohem ustanoveného prezidenta, ale lháře, který byl zvolen, protože slíbil asociační dohodu s EU a tento slib zradil. Vražedný konflikt na Ukrajině vyvolal ruský lupič.
Co dává USA právo vojensky intervenovat všude po světě? To samé, co jim dalo právo intervenovat v první i druhé světové válce.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Demokracie, to není jen hlasování. Demokracie je na prvém místě diskuze, zvažování různých argumentů.“
Diskutovat můžete také v hospodě, ale to nemá žádný vliv na legislativu. Stejně tak diskuse v parlamentu je jen nepodstatná slovní omáčka, podstatné je až hlasování. To rozhoduje o zákonech, které pak zavazují všechny. Krásným příkladem té Vámi pošetile adorované diskuse je nedávná parlamentní schůze, na níž se řešila valorizace důchodů, kde Okamura řečnil přes 7 hodin a také babišovci se dost snažili. A k čemu jim to všechno bylo? Diktatura většiny je hlasováním jednoduše zahlušila. Co tedy získali tím, že mohou demokraticky diskutovat?
Napsal jste:
“Strana, která zvítězí ve volbách, nemá zcela volné působnosti. Je omezena Ústavou.“
Vy zde stavíte ústavu jako nějakého arbitra, skoro jako zjevení. Přitom ústava vznikla úplně stejně jako ostatní zákony – diktátem většiny. Akorát pro přijetí ústavních zákonů je zapotřebí o něco větší většina (třípětinová) než pro přijetí běžných zákonů. Pokud má strana, která zvítězí ve volbách dostatečnou převahu, může změnit i ústavu, která ji omezuje v něčem, co jí nevyhovuje. Takže i s tou Vaší ústavou se točíme pořád dokola v diktatuře většiny.
Napsal jste:
“Nemůže zničit svou opozici a prohlásit se věčným vládcem. To už pak není demokracie, ale totalita.“
To ani nemusí. Permanentním vládcem všude na světě (naštěstí jen do návratu Ježíše) je ďábel (L 4:6; J 14:30; J 16:11), kterému je jedno, zda v nějakých demokraciích zrovna vládne většina reprezentovaná Babišem nebo většina reprezentovaná Fialou či většina reprezentovaná Trumpem nebo většina reprezentovaná Bidenem. Hlavně když každá většina slouží jemu a diktuje lidem jeho vůli:
„…protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kteří jí vcházejí.“ (Mt 7:13)
Střídání diktujících většin je jen ďáblovým divadlem pro otroky hříchu, aby u nich vzbudil falešný dojem, že mají na výběr, že jsou svobodní. Takže ďáblova totalitní vláda funguje i v demokracii, nejen v marxistických, nacistických, islámských aj. režimech.
Napsal jste:
„Největším hříchem je lhostejnost vůči utrpení člověka (kamenné srdce). Svoboda od hříchu je tedy dána svobodou od těch, kdo utrpení (totalitu) vytvářejí.“
Svoboda od hříchu, neznamená svobodu od komunismu, jak se snažíte sugerovat, nýbrž svobodu od ďábla. Ten však vládne stejně v demokracii jako v komunismu. Např. u nás demokracie po roce 1989 lidem, kteří zažili komunismus, nabídla iluzi svobody v pestřejším konzumním životě, ale ponechala je v otroctví hříchu, podobně jako komunismus v roce 1946 nabízel lidem, kteří zažili demokracii, iluzi svobody od vykořisťování, ačkoli stejně tak ponechal v otroctví hříchu. Žádný politický systém nemůže člověka vysvobodit z otroctví hříchu, když každý politický systém tohoto světa je pod nadvládou ďábla. To může pouze Ježíš (J 8:32). Ten, kdo se chytil na vějičku komunismu, je na tom úplně stejně jako ten, kdo se chytil na vějičku demokracie.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Ti, demonstrovali na Majdanu, nevyhnali Bohem ustanoveného prezidenta, ale lháře, který byl zvolen, protože slíbil asociační dohodu s EU a tento slib zradil. Vražedný konflikt na Ukrajině vyvolal ruský lupič.“
Mám to rozumět tak, že popíráte Písmo, když naznačujete, že Janukovyč nebyl ustanoven Bohem? Nero byl přece také lhářem, k tomu vrahem, sexuálním deviantem, šílencem atd. A přesto právě za jeho vlády napsal Pavel svá slova, že není vládní moci, leč ustanovené Bohem a kdo se proti této moci vzpírá, odporuje Božímu nařízení a přivolává na sebe soud (Ř 13:1-2). Janukovyč byl v páchání zla oproti Neronovi pouhým žabařem. Jestli byl Janukovyč lhářem, tak nijak nevybočoval, poněvadž lhaní je u všemožných vládců spíše pravidlem než výjimkou. A co byla Janukovyčova lež proti kolosální lži amerického lupiče Bushe, která připravila o život statisíce lidí?
Jinak jen dodávám, že vražedný konfikt na Ukrajině nevyvolal žádný ruský lupič, nýbrž americká administrativa a američtí oligarchové, kteří zosnovali majdanský puč.
Napsal jste:
“Co dává USA právo vojensky intervenovat všude po světě? To samé, co jim dalo právo intervenovat v první i druhé světové válce.“
Jinými slovy právo silnějšího, rozumím-li Vám správně. Motivem amerických intervencí kdekoli po světě totiž není žádný idealismus, žádná touha zastat se slabšího napadeného, nýbrž pouze snaha zabránit poškození amerických zájmů – rozuměj zájmů americké plutokracie. Ta nutně potřebuje permanentní válečné hospodářství, aby se americká ekonomika nepropadla do recese:
„V prvních letech studené války se ve vědomí Američanů a v politice americké vlády ujala nová myšlenka: MYŠLENKA PERMANENTNÍ VÁLKY. S touto myšlenkou přišlo několik mužů zároveň, z nichž nejznámější byl gentleman, jehož lze pokládat za jednoho ze zakladatelů moderního vojensko-průmyslového komplexu. Charles („Motor Charlie“) Wilson byl v době, kdy vypukla druhá světová válka prezidentem General Motors. Řídil mohutné válečné úsilí této společnosti a jako ředitel Rady pro válečnou výrobu se podílel na stanovení priorit hospodářství Spojených států během války. Když se v roce 1944 zdálo, že vítězství Spojenců je už na dosah ruky, Wilson z titulu své funkce tvrdil, že mají-li se Spojené státy vyhnout poválečné hospodářské recesi, bude třeba zavést „PERMANENTNÍ VÁLEČNÉ HOSPODÁŘSTVÍ“. O necelých deset let později Wilson jako ministr obrany pomáhal v Pentagonu zavést reformy „nového rázu“, které znamenaly začátek transformace zmíněného druhu.“ (D. Rothkopf: Supertřída, Praha, 2009 s. 199)
Proto jsou americká vojska jako švábi rozlezlá po celém světě, kde vojenskou silou prosazují zájmy americké plutokracie:
“Prezident spojených států je nejvyšším velitelem amerických ozbrojených sil, technicky nejpokročilejší a nejsilnější vojenské moci na světě. Tyto ozbrojené síly vlastní přes 10 000 jaderných, hlavic mají přes 2,5 milionu příslušníků aktivního vojska a záloh a jsou rozmístěny ve více než 130 státech po celém světě. V roce 2007 činily výdaje na obranu ve spojených státech přes 630 miliard dolarů, což je víc než rozpočtové výdaje na obranu ve všech ostatních státech světa dohromady.“ (D. Rothkopf: Supertřída, Praha, 2009 s. 61)
Jakub Zaorálek
Ad P. Ašer 6. března 23:43
Zdá se mi, že bychom měli Písmo brát tak nějak vcelku, jinak se opravdu může stát, že pokud vytrhneme jen určitou část, malou část, může nás dovézt k extrémnímu postoji. Podobenství o košili a plášti by nás pak mohlo dovézt k jakési akceptaci práva silnějšího a poté k zoufalství. Pán Bůh ale právo silnějšího, myslím si, neuznává. Osobně se mohu tímto podobenstvím řídit a upustit od např. soudního vymáhání škody, pokud mi byla způsobena – měl bych, jako křesťan. Ale mlčet ke zjevné nespravedlnosti a dokonce vybízet druhé, aby agresorovi nechali vše, k tomu toto podobenství dle mého názoru nemíří. Naopak Pán Bůh často ve SZ vyzývá k dodržování spravedlnosti, k souzení podle práva a k tomu, že soudci mají usilovat o spravedlnost. Pokud bychom brali jen podobenství o košili a plášti, na spravedlnost, i tu nedokonalou lidskou, bychom museli rezignovat. Těžko chce po nás Pán Bůh právě tohle.
Jestli křesťané sbírali zbraně pro zélóty, nevím. Vy víte, že nesbírali?
Nedovolil obranné použití meče? A když se ho římský voják ptá, co má dělat, Kristus neodpovídá „Zahoď svůj meč a nesmíš bojovat“, že? Takže to asi tak jednoduché není.
Ostatně Pán Bůh říká a opakuje, že nenávidí nevinně prolitou krev. Je opravdu zřejmé, čí krev je na Ukrajině nevinně prolévána.
S pozdravem JZ
pavel v
Pane Ašere, nemá smyslu, abyste donekonečna opakoval stále stejné argumenty a ani já se nechci opakovat. Vaše argumenty jsou založeny na doslovném, tedy mylném výkladu Bible. Pochopil jsem, že nejsem schopen vás přesvědčit.
Existují spousty konspiračních teorií obviňujících Spojené státy ze spiknutí proti světu. Ve všech jsou USA jako největší zloduch. Tyto konspirační teorie se navzájem vylučují, ale vy ve své nenávisti asi věříte úplně všem. Orwell na to vymyslel přiléhavý výraz doublethink.
P. Ašer
Ad pavel v
Jaký jiný výklad navrhujete? Alegorický, abyste si mohl biblické texty vykládat úplně libovolně?
Já Vám nepředkládám žádné konspirační teorie, ale cituji renomovaného a vůči americkému systému konformního židovského autora Rothkopfa. Ale pro Vás je snazší označit to, co se Vám nelíbí, za konspirační teorii…
Přidám Vám ještě jeden citát ze stejné knihy zprostředkující letité zkušenosti amerického generálmajora Smedley D. Butlera, dvojnásobného držitele nejvyššího amerického vojenského vyznamenání – čestné medaile Kongresu:
„Strávil jsem třiatřicet let a čtyři měsíce aktivní službou v nejagilnější složce našich ozbrojených sil, v námořní pěchotě. Prošel jsem všemi hodnostmi od podporučíka ke generálmajorovi. A během této doby jsem většinu času strávil jako pohůnek velkého kšeftu, Wall Street a bankéřů. Jako vyděrač jako gangster sloužící kapitalismu… A tak jsem v roce 1914 pomáhal zajistit pro zájmy amerických naftařů Mexiko a speciálně Tampico. Pomáhal jsem udělat z Haiti a z Kuby skvělé místo k nahrabání peněz chlapcům z National City Bank. V zájmu Wall Street jsem pomáhal při znásilnění půltuctu středoamerických republik. Seznam vyděračských podniků je dlouhý. V letech 1909-1912 jsem pomáhal vyčistit Nicaraguu ve prospěch banky Brown Brothers and Co. V roce 1916 jsem byl světlonošem v Dominikánské republice v zájmu cukerního podnikání. V roce 1903 jsem pomáhal dát Honduras „do pořádku“ pro americké ovocnářské společnosti. V roce 1927 jsem v Číně pomáhal dozírat na to, aby tu Standard Oil mohla jít nerušeně svou cestou.“ (D. Rothkopf: Supertřída, Praha, 2009 s. 164)
Podle Vás je to ovšem zřejmě také jen tvůrce konspiračních teorií, že?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Vaše argumenty jsou založeny na doslovném, tedy mylném výkladu Bible.“
A Vaše donekonečna opakovaná argumentace textem Mt 25:35-46 snad není založena na doslovném výkladu bible? Pokud na doslovném výkladu založena je, považujete ji proto za mylnou? Jestliže ano, tak proč jí argumentujete?
Karel Krejčí
Pane Ašere,
Váš diskusní přínos zde je nesporný a nezvratně dokazuje jednu zásadní věc. Pro toho, komu sám Bůh neotevře zrak, je i Písmo pouhou dokazující „technickou“ literaturou – pomůckou. Tím ale vůbec nemám na mysli nikoho urážet, naopak, to je skutečnost, na které stojí a na kterou upozorňuje samotné Písmo. Ostatně i nejnovější naše „politicko-křesťanskᡠudálost naplňuje v tom negativním smyslu nadčasovost a současně i pravdivost Písma.
Konečný Fr.
Pavel je demagog. Taky ne hradě je Pavel. Ten zase nemluví pravdu a měl by se omluvit Blažkovi z Ústavu dokumentace zločinů totality.
pavel v
Smedley Butler je držitelem obrovského množství armádních vyznamenání. Současně však americkou armádu pomlouvá. Nabízí se otázka: Proč Butler té armádě sloužil, když podle něho páchala zločiny? To by totiž znamenalo, že i on sám je zločincem. Ten člověk není konzistentní, je pomatený.
Apoštol Pavel potíral křesťany. Když prozřel, projevil lítost. Kdyby Butler učinil totéž a vrátil svá vyznamenání, snad by byl uvěřitelný.
Konečný Fr.
I někteří naši vojáci, kteří sloužili v Afghanistánu pochopili, že nesloužili dobré věci. Když tam šli, tak nevěděli do čeho jdou.
P. Ašer
Ad Jakub Zaorálek
Napsal jste:
“Podobenství o košili a plášti by nás pak mohlo dovézt k jakési akceptaci práva silnějšího a poté k zoufalství. Pán Bůh ale právo silnějšího, myslím si, neuznává.“
Také si myslím, že Bůh právo silnějšího neuznává. Zároveň je však z Ježíšových slov patrné, že jeho učedníci se proti bezpráví, které jim činí někdo silnější nebo třeba jen bezohlednější, nemají bránit (Mt 5:38-48). Ve stejném duchu hovoří i ap. Pavel:
„Už vůbec to je vaše porážka, že se mezi sebou soudíte. Proč raději nesnášíte křivdu? Proč raději netrpíte škodu?“ (1 K 6:7)
Takže křesťané jsou povoláni k tomu trpět křivdy, trpět nespravedlnost. Ap. Petr dokonce říká, že je to Boží milost trpět nespravedlivě:
„Je to totiž milost, snáší-li někdo bolesti kvůli svědomí před Bohem a trpí nespravedlivě. Neboť jaká to bude sláva, budete-li snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích“ (1 Pt 2:19-21)
„Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnejte; vždyť k tomu jste byli povoláni, abyste jako dědictví obdrželi požehnání.“ (1 Pt 3:9)
Lidé, které takové postoje Ježíše a apoštolů pohoršují, nemohou být Ježíšovými učedníky a nemohou vejít do království Božího, protože právě těmito postoji jejich spravedlnost převyšuje spravedlnost zákoníků a farizeů:
„Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“ (Mt 5:20)
V následujících verších 5. kapitoly Matoušova evangelia je pak uvedeno, čím převyšuje spravedlnost učedníků Ježíšových spravedlnost zákoníků a farizeů. Z konce této kapitoly je naprosto jasné, že mimo jiné ji převyšuje právě neodpíráním zlému, neprotivením se nespravedlnosti. Lidé, kteří si myslí, že Ježíšova slova nejsou míněna až tak radikálně, klamou sami sebe. Rádi by byli jeho učedníky, nazývají ho svým Pánem, avšak nechtějí zapřít sami sebe a vzít na sebe kříž::
„Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.“ (L 14:27)
„Proč mne oslovujete ,Pane, Pane`, a nečiníte, co říkám?“ (L 6:46)
Jestli to někomu připadá jako bláznovství a vede ho to k zoufalství, dokazuje tím jen, že nepochopil principy Božího království, že není duchovní, nýbrž psychický:
„Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího , neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.“ (1 K 2:14)
A ještě poznámku k tomu právu silnějšího. Jestliže uznáváte demokracii, pak nutně uznáváte právo silnějšího, jelikož většina je silnější než menšina, které pak diktuje.
Napsal jste:
„Jestli křesťané sbírali zbraně pro zélóty, nevím. Vy víte, že nesbírali?“
Mám jen důkaz z mlčení, neboť Nový zákon nás o ničem takovém neinformuje. Jsem však naprosto přesvědčen o tom, že žádné zbraně pro zéloty sbírat nemohli, neboť by to odporovalo Ježíšovým principům i učení apoštolů:
„A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.“ (Mt 26:51-52)
„Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ (J 18:36)
„Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám , neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.“ (Ř 13:1-2)
„Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnejte; vždyť k tomu jste byli povoláni, abyste jako dědictví obdrželi požehnání.“ (1 Pt 3:9)
Kdyby tedy křesťané sbírali zbraně a peníze pro zéloty, kteří chtěli setřást římské jho, popřeli by všechny tyto principy. Z tohoto důvodu to považuji za zcela vyloučené. Kromě toho sám Ježíš řekl, co mají dělat, až na ně tvrdě dopadne římská vojenská moc:
„Když pak uvidíte ,ohavnost zpustošení`, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě – kdo čte, ať rozumí – tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utečou do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu. A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť.“ (Mt 24:15-18)
Ani slovem zde nenaznačil, že by se křesťané měli chopit meče a bojovat s Římany. Nebo že by měli zélotům meče a jiné věci dodávat. Ačkoli i učedníci před vylitím Ducha svatého podléhali psychickému smýšlení a patrně koketovali i s nadějemi zélótů, po vylití Ducha je toto psychické myšlení zaměřené na světskou politickou svobodu opustilo:
„Když se tedy sešli, tázali se ho: „Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?“ Řekl jim: „Nepřísluší vám poznat časy a lhůty, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci…“ (Sk 1:6-7)
P. Ašer
Ad Jakub Zaorálek
Napsal jste:
„Ale mlčet ke zjevné nespravedlnosti a dokonce vybízet druhé, aby agresorovi nechali vše, k tomu toto podobenství dle mého názoru nemíří. Naopak Pán Bůh často ve SZ vyzývá k dodržování spravedlnosti, k souzení podle práva a k tomu, že soudci mají usilovat o spravedlnost. Pokud bychom brali jen podobenství o košili a plášti, na spravedlnost, i tu nedokonalou lidskou, bychom museli rezignovat. Těžko chce po nás Pán Bůh právě tohle.“
Jaképak podobenství? Ježíšova slova v Mt 5:39-40 přece nejsou žádným podobenstvím, ale autoritativním příkazem: „Já však vám pravím…“ Takže jeho slova míří přesně k tomu, abychom se agresorovi nebránili. Co bylo ve SZ řečeno ohledně práva a spravedlnosti, je Ježíšovou spravedlností Božího království překonáno (viz Mt 5:20). A pravidla této o mnoho vyšší spravedlnosti jsou rozvedena právě v 5. kapitole Matoušova evangelia. Nemůžete tedy Ježíšova slova, která se Vám zjevně zdají skandální a nedodržitelná, korigovat onou již překonanou spravedlností SZ. Tu naopak koriguje Ježíš svou vyšší spravedlností:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno starým…“ (Mt 5:21)
„Já však vám pravím…“ (Mt 5:22) atd.
Ježíš právě toto činil – mlčel ke zjevné světské nespravedlnosti a vybízel druhé, aby agresorovi ponechali více, než jim chce vzít. Ježíš se totiž zabýval plně propagací Božího království (kázání, uzdravování), ne pranýřováním zločinů římské okupační moci a snahou o odstranění nějakých sociálních zlořádů.
Římskou okupaci v podstatě ignoroval. Ježíš se nepostavil ani na stranu zélótů ani na stranu Římanů:
„ Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?“ Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Proč mne zkoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu denár. Řekl jim: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli mu: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22:17-21)
Nenechal se vtáhnout do světských sporů, v nichž zůstával přísně neutrální:
„Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (L 12:13-14)
Napsal jste:
„Nedovolil obranné použití meče? A když se ho římský voják ptá, co má dělat, Kristus neodpovídá „Zahoď svůj meč a nesmíš bojovat“, že?“
To si zřejmě něco pletete, poněvadž doporučení vojákům nedával Ježíš, nýbrž Jan Křtitel:
„Ptali se ho i vojáci: „A co my bychom měli udělat?“ Řekl jim: „Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.“ (L 3:14)
Avšak Jan Křtitel ještě neaplikuje plně spravedlnost Božího království, nýbrž pohybuje se někde na rozhraní spravedlnosti SZ a Božího království:
„Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje Boží království a každý je do něho naléhavě zván.“ (L 16:16)
Sám Ježíš ukazuje rozdíl mezi spravedlností hlásanou Janem Křtitelem a spravedlností Božího království:
„Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší prorok než Jan Křtitel; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on.“ (L 7:28).
Z téhož důvodu nebyl ani později Janův křest považován za plnohodnotný:
„Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „Janovým křtem.“ Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.“ (Sk 19:3-5)
Takže než slova Jana Křtitele jsou pro Kristovy učedníky určitě směrodatnější slova Ježíšova:
„ Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.“ (Mt 5:39)
Kristovi učedníci nemohou korigovat Ježíšova slova slovy Jana Křtitele či dokonce slovy Mojžíše nebo proroků.
Napsal jste:
„Ostatně Pán Bůh říká a opakuje, že nenávidí nevinně prolitou krev. Je opravdu zřejmé, čí krev je na Ukrajině nevinně prolévána.“
To právě zřejmé tak docela není, neboť krev na Ukrajině začali prolévat pučisté z Majdanu v roce 2014, zvláště teroristé z Pravého sektoru. Z toho se pak rozjela série různých odvet a odvet na odvety, takže tvrdit, že jedni jsou nevinní a druzí vinní, je zavádějící. Vina je bezesporu na obou stranách, větší vina je však na těch, kdo krev začali prolévat jako první.
P. Ašer
Ad pavel v
Proč Butler zločinné armádě USA tak dlouho sloužil? Zřejmě proto, že dříve neprozřel. Někdy je třeba dlouhého času, než to člověku “dockvakne”. A že páchal zločiny, toho si byl zajisté vědom, když se sám přirovnává k Al Caponemu:
“Když se na to podívám zpětným pohledem, býval bych mohl Al Caponemu dát pár rad. On řádil přinejlepším ve třech okresech. Já na třech kontinentech.“
Svou hrůznou minulost ve službách americké plutokracie se pak snažil odčinit protiválečnými přednáškami a starostí o vojenské veterány, přičemž většinu svých příjmů ze svých lukrativních přednáškových okruhů věnoval na pomoc v nezaměstnanosti ve Philadelphii. Vyznamenání mu patrně dodávala u posluchačů důvěryhodnost. Mohli si být díky nim jisti, že k nim nehovoří ledajaký žvanil, který si chce svými kritickými výroky udělat jméno, nýbrž zasvěcený člověk, který „byl při tom“ a necucá si své invektivy vůči boháčům těžícím z válek z prstu. Možná proto si ta vyznamenání ponechal. Ovšem to jen spekuluji. Pravý důvod znal jen on sám.
To však nic nemění na podstatě Butlerova odhalení podstaty amerických válek, které navíc není ojedinělé.
Ap. Pavel, přestože činil pokání z toho, že pronásledoval Ježíšovy učedníky, se rovněž z taktických důvodů podvolil tomu, aby se v rámci Ježíšem vyprázdněného židovského kultu (Mt 23:38) nechal v již v bohaprázdném chrámu očistit a nechal za sebe dokonce obětovat po Ježíšově dokonalé oběti, která přece završila a tím ukončila celý obětní systém SZ (Sk 21:23-26; Žd 7:27; 10:1-14). Také mu proto budete vyčítat, že byl nekonzistentní, že byl pomatený?
pavel v
ad P. Ašer
„A Vaše donekonečna opakovaná argumentace textem Mt 25:35-46 snad není založena na doslovném výkladu bible?
———————————————————————————-
Není. Praví se tam: „..ovce postaví po pravici a kozly po levici.“ Nemyslím si, že půjde o zvířata, ale o lidi. Praví se tam také: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ Já jsem přesvědčen, že v tomto evangeliu nejde jen o popsané utrpení, ale že to evangelium mluví o každém utrpení, které může na člověka přijít. A že lhostejnost k jakémukoliv utrpení se „pozorovateli“ ve výsledku těžce vymstí.
pavel v
Pro pana Zaorálka
P. Ašer je člověk, který by při napadení svého domova lupičem, vydal tomu lupiči své dcery ke znásilněni, číslo a heslo konta, atd. Policii by nic nehlásil, aby lupiči umožnil loupit i v dalších obydlích.
Podle Ašera Anglie a Francie udělaly dobře, že v Mnichově odevzdaly Hitlerovi Sudety. Když daly najevo, že mu nebudou bránit, umožnily mu obsadit celé Československo, aby z něho udělal velkou zbrojovku a mohl rozsévat smrt po Evropě. Ostatně, Hitler se stal fýrerem z Boží vůle. Kdo se proti němu bouřil, vzpíral se tak samotnému Bohu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Není. Praví se tam: „..ovce postaví po pravici a kozly po levici.“ Nemyslím si, že půjde o zvířata, ale o lidi.“
Z doslovného znění je přece jasné, že jde o lidi: „…a budou před něj shromážděny všecky národy“ (Mt 25:32). Národy jsou tvořeny lidmi, ne ovcemi a kozly. Příměr s ovcemi a kozly má sloužit jen jako ilustrace rozdělení těch dvou skupin LIDÍ: „A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů“ (Mt 25:32). Že jde po celou dobu o LIDI, je zřejmé i z toho, že Synu člověka odpovídají: „Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane… (Mt 25:37), „Tu mu odpovědí i oni: ‚Pane…“ (Mt 25:37). Pořád je tedy zřejmé, že jde o lidi. Takže Vaše argumentace je zcela jistě v tomto smyslu založena na doslovném výkladu…
Napsal jste:
„Já jsem přesvědčen, že v tomto evangeliu nejde jen o popsané utrpení, ale že to evangelium mluví o každém utrpení, které může na člověka přijít.“
Já jsem také přesvědčen, že když Ježíš hovoří o nastavování tváře, o košili a plášti či o nucení k cestě na jednu míli (Mt 5:39-41), tak jde jen o demonstrativní výčet, jak se zachovat. Rozhodně si nemyslím, že se to týká jen nastavování tvářem košile a pláště a nucené cesty, což by požadoval onen striktně doslovný výklad vztahující se jen na uvedené konkrétní situace. To znamená, že v (Mt 5:39-41) jde o výčet neúplný, jenž obsahuje několik typických prvků, které lze aplikovat na všechny obdobné situace. Vy zde rovněž argumentujete neúplným výčtem, abyste se zbavil stigmatu doslovného výkladu, který předhazujete mně. Ale přitom s textem Mt 25:35-46 zacházíte zcela stejně jako já s textem (Mt 5:39-41) – tedy jako s neúplným demonstrativním výčtem, jako s modelovými situacemi.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“P. Ašer je člověk, který by při napadení svého domova lupičem, vydal tomu lupiči své dcery ke znásilněni, číslo a heslo konta, atd. Policii by nic nehlásil, aby lupiči umožnil loupit i v dalších obydlích.“
A Vy byste to neudělal? Pak nejste křesťan, poněvadž Ježíš říká, že přesně toto máte dělat:
Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.“ (Mt 5:39)
Také říká, že se nemáme bránit se, jsme-li okrádáni:
„A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť.“ (Mt 5:40)
Či podřídit se nuceným pracím a ještě k tomu udělat něco navíc:
„A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ (Mt 5:41)
Jakým právem pak Ježíše nazýváte svým Pánem, když a priori odmítáte plnit to, co on po svých učednících požaduje?
„Proč mne oslovujete ,Pane, Pane`, a nečiníte, co říkám?“ (L 6:46)
Pokud se Vám takové jednání zdá bláznivým či příliš obtížným pro Vaše světské pohodlí, pak odmítáte nést svůj kříž a nemůžete tedy být Ježíšovým učedníkem:
„Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.“ (L 14:27)
Napsal jste:
„Podle Ašera Anglie a Francie udělaly dobře, že v Mnichově odevzdaly Hitlerovi Sudety.“
Státy nejsou Ježíšovými učedníky, to mohou být jen jednotlivci. Nemůžete na ně tudíž aplikovat Ježíšovu ethiku. Všechny státy mají jiného pána než Ježíše (L 4:6). Ježíše za Pána má jen Boží království, které není z tohoto světa (J 18:36). Je to tak těžké pochopit?
Jakub Zaorálek
Ad P. Ašer
Zdá se mi zbytečné se tu kamenovat Božím slovem.
Chápu to jinak.
Z Vašeho výkladu tedy soudím, že ani stát Izrael nemá nárok na sebeobranu. Bránit se zlému je zakázáno. Co tedy mají Židé, Boží vyvolený národ, dělat? Mají se nechat zmasakrovat? Ale když to udělají, trošku tím zatopí některým proroctvím ve SZ. Nebo se Židé bránit mohou a křesťané nikoliv? Používá Pán Bůh dvojí metr?
Mám celkem problém s představou, že například nacistický režim v Německu nebo jinde na světě, nebo komunistický atd. ustanovil Pán Bůh. Pokud by to udělal – řekl by si: jo, tahle partička se mi líbí, ustanovím je vládci Německa – byl by to asi ďábel. Myslím, že Rimbaud prý řekl, že pokud Bůh stvořil svět takový, jaký dnes je, byl by to ďábel. Je to něco podobného.
Ale Pán Bůh dovolil, aby takový režim – nacistický – vznikl. I když věděl, k čemu to povede, dovolil to. Myslím, že to nějak souviselo s tím, že ve společnosti bylo málo vůle se tomuto zlu postavit.
Ale pak mám dojem, jako bych viděl během WW2 určité okamžiky, překvapivé, nečekané, které nakonec velkou měrou přispěly k vítezství (nebo rychlejšímu vítezství) spojenců a v nichž spatřuji Boží zásah. Jako by řekl – tak už dost, už to stačilo. Myslím, že nějaký takový okamžik má na mysli i Dan.
Tak se mějte.
JZ
P. Ašer
Ad Jakub Zaorálek
Napsal jste:
„Z Vašeho výkladu tedy soudím, že ani stát Izrael nemá nárok na sebeobranu. Bránit se zlému je zakázáno.“
Musím Vás odkázat na to, co jsem napsal již jinému diskutujícímu. Státy totiž nemohou být Ježíšovými učedníky, to mohou být jen jednotlivci. Nemůžete na ně tudíž aplikovat Ježíšův požadavek neodpírání zlému. Všechny státy mají jiného pána než Ježíše (L 4:6), Izrael nevyjímaje. Ježíše za Pána má jen Boží království, které ovšem není z tohoto světa (J 18:36). Izrael jako jakýsi nesvéprávný státní útvar odmítal Ježíše už během jeho fyzického pobytu na světě, současný suverénní stát Izrael jej neodmítá o nic méně, počet k Ježíši obrácených Židů v Izraeli je zanedbatelný. Zřejmě více následovníků má v Izraeli i ten mrtvý falešný mesiáš Menachem Mendel Schneerson. Izrael se chová jako kterýkoli jiný stát – tedy odpírá zlému a odplácí zlým za zlé, vede války. Ježíšův následovník však ve válkách kvůli Ježíšových slov (Mt 5:39-48) bojovat jednoduše nesmí. Války ve světě se jej jako cizince na zemi (Žd 11:13-14; 1 Pt 2:11) s občanstvím v nebesích (Fp 3:20) netýkají, což vyplývá i z Ježíšových slov v synoptické apokalypse:
„Budete slýchat o válkách a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se. To všechno musí nastat, ale to ještě není konec.“ (Mt 24:6)
„Když byste uslyšeli o válkách a nepokojích, nevyděste se. Neboť to musí nejprve nastat, ale konec nebude hned.“ (L 21:9)
Z jeho slov je patrné, že o válkách budou učedníci jen slyšet, tzn. že nebudou jejich aktivními účastníky. A když válka přijde až přímo k nim, Ježíš v žádném případě nenaznačuje, že by se do ní měli jakkoli zapojovat, nýbrž vybízí své následovníky k útěku před válečným běsněním:
„Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován vojenskými tábory, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor…“ (L 21:20-21)
Ježíšův následovník stojí tedy vždy mimo šarvátky vládců tohoto světa, není fanouškem žádné z bojujících stran, vždy však usiluje mír (Mt 5:9).
Napsal jste:
„Ale když to udělají, trošku tím zatopí některým proroctvím ve SZ. Nebo se Židé bránit mohou a křesťané nikoliv? Používá Pán Bůh dvojí metr?“
Jaký dvojí metr? Izrael je světský stát a Boží království je duchovní říše. Jsou to dvě zcela odlišné entity. Ježíšovi následovníci jakožto občané nebes (Fp 3:20) nebrání zájmy tohoto světa, které jsou vposledku zájmy satanovými. Proti satanovým zájmům mohou bojovat v zájmu Božího království jen zbraněmi duchovními (Ef 6:10-18; 1 Tm 2:1-2).
A s naplněním proroctví bych si nedělal starosti. Bůh je zajisté dostatečně moudrý a mocný na to, aby je naplnil tak, jak uzná za vhodné.
Napsal jste:
„Mám celkem problém s představou, že například nacistický režim v Německu nebo jinde na světě, nebo komunistický atd. ustanovil Pán Bůh.“
A s tím, že ten dnes u nás adorovaný vzbouřenecký režim v Americe po roce 1776 ustanovil Pán Bůh, problém nemáte? Jestliže máte problém s tím, že nějaké Leniny, Staliny, Hitlery atd. ustanovil Bůh, pak máte problém s tím akceptovat slova Písma:
„Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.“ (Ř 13:1-2)
Ale s tím já nic nenadělám. To si musíte vyřešit sám – s Boží pomocí.