Pod univerzalismem míním učení, že všichni lidé budou spaseni. Peklo neexistuje, případně bude zrušeno, a nikdo v něm nebude.
Velice nerad bych se dostal do role „obhájce pekla“. A už vůbec bych se nechtěl vášnivě přít a dokazovat, že ten či onen člověk určitě nebude spasen a bude se navěky smažit v pekle.
Na druhé straně se mi nezdá, že by univerzalismus mohl být v souladu s Písmem, a domnívám se, že trochu rozumím tomu, proč je dnes velmi populární.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nedůvěra
Hlasatelé univerzalismu většinou tvrdí, že dobrý Bůh by nemohl nikoho odsoudit k věčným mukám. Bůh je tak dobrý, a tak milostivý, že nakonec spasí každého.
To by ovšem znamenalo, že na našich volbách a rozhodnutích vlastně nezáleží. Ať provedeme cokoli, a co je možná ještě důležitější, ať si přejeme cokoli, Bůh nás stejně zachrání. Nabízí se otázka: Zachrání i toho, kdo zachráněn být nechce?
V tomto článku budu vycházet především z myšlenek Lee Salisburyho z článku „Boží zármutek se obrátil v radost“ (snadno vygooglíte). Tento autor má ovšem základní pochybnosti o pravdivosti a autoritě Bible, jak je zřejmé z následujícího odstavce:
Odsoudí Bůh k věčnému mučení všechny ty, kteří neuvěřili evangeliu, bez ohledu na to, zda někdy slyšeli Ježíšovo jméno? Je Bůh opravdu spravedlivý, když už si v lůně matky povolá vraha, jako byl Saul z Tarsu, zatímco Ezaua se rozhodl nenávidět, ještě dříve, než se narodil? Odsoudil spravedlivý Bůh k věčnému mučení ty Židy, kterým sám dal ducha otupělosti, aby neviděli ani neslyšeli? Takové a další nezodpovězené rozpory, podporované naukou věčného trestu, vytvářejí důvody nedůvěry a cynismu nejen mezi křesťany, ale i mezi mnoha lidmi, kteří by jinak mohli být evangeliu Ježíše Krista otevřeni.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Boží bázeň
Tak opatrně: Křesťanská ortodoxie netvrdí, a pokud vím, nikdy netvrdila, že v pekle budou ti, kteří neuvěřili v Ježíše, a ani v něj uvěřit nemohli, protože o něm nikdy neslyšeli. Podobenství o ovcích a kozlech z 25. kapitoly Matoušova evangelia je standardně chápáno jako slovo právě o těch, kdo o Ježíšovi nikdy neslyšeli. Kritériem toho, zda stanou po pravici či po levici, je, jak se zachovali nebo zachovají k „jednomu z mých nejmenších“ (Mt 25,40). Ovšem Bibli musíme vždy vykládat Biblí, a proto je zde na místě upozornit, že z tohoto místa neplyne, že jsme spaseni za své dobré skutky. Bůh ví, jak by se ke Kristu postavil ten, kdo o něm nikdy neslyšel, pokud by o něm slyšel.
Je podstatný rozdíl mezi „neslyšet o Kristu“ a „odmítnout Krista“. A ano, Krista lze odmítnout.
Lee Salisbury píše, že „nauka o věčném trestu“ brání přijmout evangelium lidem, kteří by „jinak mohli být evangeliu Ježíše Krista otevřeni“. Možná ano, ale potřebují vůbec být otevřeni pro evangelium, když budou spaseni tak jako tak, ať chtějí či nikoliv? Proč pak evangelium vůbec hlásat? Napadá mě jediné: Tyto lidi čeká tak jako tak věčná blaženost, nicméně „evangelium“ by jim mohlo ušetřit hodně trápení na tomto světě. Pavel ale píše: „Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí“ (1Ko 15,19).
Související: Dan Drápal: Rozhorli se pro Hospodina
Otázkou pro mě je, z čeho Lee Salisbury svou teologii odvozuje. Píše: „Mnoho dnešních křesťanů vyrostlo s obrazem Boha, který stvořil lidstvo, i když předem věděl, že drtivá většina z nich bude odsouzena a skončí ve věčném zatracení. Bylo jim říkáno, že tentýž Bůh, který zná konec od začátku, je všemocný, všudypřítomný, vždy plný bezpodmínečné lásky, který nikdy nikoho neodmítá, přesto nakonec ‚odepíše‘ téměř všechny. Kvůli těmto zjevným rozporům lidé buď vědomě, nebo nevědomě zpochybňují Boží důvěryhodnost, čestnost a bezúhonnost.“
Salisbury se s těmito „zjevnými rozpory“ vyrovnává s tím, že (zřejmě) odmítá vše, co se mu v Písmu nehodí do jeho teologie, která je formována spíše současným sekulárním humanismem než Biblí. Bible nepochybně obsahuje mnohá místa, která se nám nečtou dobře a u nichž bychom si možná přáli, aby v Písmu nebyla. Byli bychom rádi, kdyby nakonec všechno dopadlo pro všechny dobře… a aby naše rozhodnutí neměla příliš negativní dopady.
V Božím království bude ten, kdo tam být chce. Tedy ten, kdo miluje Pána Ježíše. Dostane se tam z milosti.
Ježíše nelze podezírat z krutosti. Sám zemřel nejkrutější možnou smrtí, aby nikdo z nás touto krutou smrtí umírat nemusel.
Jestli chtějí být všichni lidé s Ježíšem, pak bude peklo zcela prázdné. Považuji to ale za velmi nepravděpodobné.
Možná namítneš, že všichni lidé by chtěli být s Ježíšem, kdyby mu správně porozuměli. Ponechám ti tvůj názor, ale domnívám se, že mám dobré důvody ho nesdílet. Někteří lidé prostě vědomě milují zlo. Setkají-li se s odpuštěním, s milostí, nijak to s nimi nehne. Jsem přesvědčen, že dokud člověk žije, má možnost se obrátit k Bohu a litovat svých hříchů. Četl jsem o masových vrazích, kteří se obrátili, a nemám důvodu tyto zprávy zpochybňovat. Mám ale dobré důvody domnívat se, že někteří lidé setrvají ve svém odmítání Ježíše, a toto odmítání pro ně skutečně má katastrofální důsledky s věčným dosahem. V žádném případě neaspiruji na to, abych označoval konkrétní lidi, o nichž to platí.
Související: Dan Drápal: Vždy připraven
Kdysi mi pomohl jeden verš z Pláče Jeremjášova: „Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně“ (3,65). Myslím, že jako nejvyšší trest postačí, když Bůh tyto lidi ponechá jim samotným. Jak to vyjádřil C. S. Lewis: Na posledním soudu budou dvě množiny lidí. Jedni řekli Bohu, „buď vůle tvá“, druhým řekne Bůh, „buď vůle tvá“. V 21. století, po hrůzách století minulého a s vědomím nebezpečí dokonalého ovládání lidských myslí, jež umožňují současné technologie, snad už není třeba nikoho přesvědčovat, že lidé si dokáží peklo vytvořit sami. Božím problémem nikdy nebylo, jak lidi potrestat – jeho problémem bylo, jak lidi zachránit. Učinil to v Ježíši Kristu.
Salisbury píše: Dnešní církev sklízí plody semen, která téměř 2000 let zasévala a není proto divu, že tolik křesťanů je v tak žalostném stavu. Jsou nejednotní, odsuzující, chladní, nemilosrdní, pokrytečtí, zmatení, rozporuplní a nejistí sami sebou i Bohem, kterého uctívají.
Nuže, přiznám se, že skutečně si nejsem jistý sám sebou. Bohem si jistý jsem – a jsem si jistý i tím, že je neskonale dobrý. Už vůbec si nejsem jistý natolik, abych se odvážil tak silných a paušálních soudů jako autor. Zdá se mi, že v průběhu oněch 2000 let mohl člověk natrefit jak na lidi, kteří se hlásili ke křesťanství, ale svými činy Krista zapírali, tak i na světce, kteří o něm vydávali úžasné svědectví.
V tomto článku není prostor pro rozebírání jednotlivých biblických míst, která dělají dnešnímu čtenáři potíže. Doporučuji pokusit se opatřit si mou starší knížku Krutý Bůh?, kde se s těmito místy vyrovnávám. Kniha vyšla ve dvou vydáních, ale je opět rozebraná. Snad se ale dá někde sehnat…
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 23. září 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
54 Komentáře
Mirek P.
Určitě se mi nelíbí krutá odpověď na otázku, co udělá Bůh s těmi, kdo za svého života neslyšeli o Kristu : ti nebyli vyvoleni k spasení 🙁 Derek Prince ve svých Základech říká, že lidé budou souzeni podle míry světla ( zjevení ), kterého se jim za života dostalo. To se mi zdá logické.
Na druhou stranu, zlo je tak reálné, že si opravdu nedokáži představit, jak člověk bez sebereflexe pokání, by mohl trávit věčnost v přítomnosti svatého Boha. Univerzalista tedy nejsem. Stejně jako N. T. Wright, abych s ním také občas souhlasil 🙂
Karel Krejčí
Není to příliš šťastně zvolené téma, pokud budeme setrvávat a úzkostlivě se držet opečovávaného pojetí pouze jednoho života. Autor komentáře je si velice dobře vědom, že je spousta lidí, kteří o Kristu
nikdy neslyšeli, kteří slyšeli, ale odmítli nebo dokonce žili v prostředí, které křesťanství přísně zakazovalo. V takových případech je uvedený univerzalismus naprostý blud, což autor komentáře potvrzuje. Z Písma ale můžeme získat informace, že to tak není. Pokud je Bůh nejen láska, ale i spravedlivý, zcela jistě nemůže člověka jen tak uvrhnout do hříchu pro své „pobavení“, aby jej pak mohl odsoudit. K čemu by potom byla Kristova smrt na kříži? Jestliže se chceme dostat v poznání někam dál, pak nám nezbude nic jiného, než se vzdát v první řadě toho, co nám v tom brání. A samotné Písmo to jistě není.
Gábina
Jeden z lepších článku je například zde: https://brookpotter.org/not-argue-universalism/…..zde se člověk i dozví,jak argimentují universalisté ….
a když už tedy máme stát na bibli a ne na názorech člověka …co například tyto verše..:
Jan 12,32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu VŠECKY k sobě.)“
Ježíš je spasitel CELÉHO lidstva, ZEJMÉNA věřících (1 list Timoteovi 4,10)
Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel VŠECH lidí, ZVLÁŠTĚ věřících.
A dále, KAŽDÝ jednotlivý člověk je v Kristu (Jan 1,3)) Neboť v Kristu Bůh usmířil SVĚT se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření….měli zvěstovat smíření…ne to:že pokud uděláte to a to,Bůh se s vámi usmíří…k usmíření již došlo…jen o tom lidi nevědí…a to je ta prima zpráva.
takovýchto veršů je v bibli minimálně 20
Jeden z hlavních svátků judaismu byl tzv svátek smíření: kdy velekněz dal oběť za každého člověka staré smlouvy a Bůh ji přijal…..a lidem bylo odpuštěno….žádný obřezaný nemusel odkývávat,že to přijal…….Asi se shodneme ,že Ježíš zemřel za hříchy světa….například Jan říká: hle beránek boží,který SNÍMÁ HŘÍCH SVĚTA…….Nová smlouva má velekněze Ježíše ,který jakožto velekněz dal oběť za hřích SVĚTA a Bůh tuto oběť přijal…Tím to hasne ……Ježíš se nevrací na kříž pokaždé,když se někdo tzv obrátí,aby tam přilípnul ještě jeho hříchy….Prakticky smlouva byla učiněna mezi Ježíšem a Bohem…také proto narozdíl od staré smlouvy nezní : dělej to a dostaneš to,ale toto je krev ,která se vylila na odpuštění hříchů…..
Ono celkově Bible moc neřeší posmrtný život…celá zpráva byla o tom,co je ve zjevení 21 nazváno jako Boží příbytek mezi lidmi…
Když vezmeme logicky: pokud je svatba až v nebi(viz podobenství o svatební hostině -boží království je jako svatba/….pak Ježíš poslal učedníky hlásat radostnou zvěst,že všichni brzy umřou……/boží království se přiblížilo/
POdle mého uvěřit měli pouze ti,kteří byli pod starou smlouvou,která měla v podmínkách soud a trest ….z jednoho jediného důvodu,že ti kteří neuvěřili,tak neutekli do hor a zustali při soudu v Judsku a dostali na frak.Podle Josefa Flavia tam nebyl tehdy ani jeden křestan…
Samozřejmě je hezčí žít s Bohem už na zemi a ne až někdy poté….nebo ne?
A. Renjascu
Ono je (a vždy bylo) lákavé vystavět teologii na jednotlivých verších vytržených z kontextu oddílu, kapitoly, knihy či celého Písma. Výsledek je žel tentýž a tím je nakonec zklamání. Klasickým příkladem je Slovo z 2Kor 5/19, které uvádíte v komentáři bez odkazu. Citace tohoto verš jakoby podporovala teologii univerzálního spasení, ale stačí si přečíst ještě další verš tj 2Kor 5/20 a je jasné, že Pavel to myslel zcela jinak a k „univerzálnímu“ činu Krista přidává osobní odpovědnost a svobodu každého jednotlivce. Podobně Slovo z 1 Tim 4/10, které se vytržené z kontextu tváří, že „univerzalisticky“, ale stačí dočíst do 1 Tim 4/16 a je jasné, že Pavel mluví o těch, kteří naslouchají učení, které on zvěstoval. mluví o tom, že zachráněni budou ti, kdo jej poslouchají, jinými slovy ti, kdo jej neposlchnou zachráněni nebudou. celá konstrukce 1 Tim 4/10 se pak zcela zhroutí, pokud budeme dopis číst celý, zejména 1 Tim 1/12-16, kde se opět mluví o těch, kdo budou věřit k věčnému životu. oddíl Jan 1/3 nemluví o tom, že jsme všichni v Kristu, ale o tom, že vše živé vzniklo skrze (díky) Krista. No a v oddíle Jan 12/32 Ježíš připomíná událost z Nu 21/9 (Jan 3/14), kdy byl zachráněn každý uštknutý, pokud se podíval na bronzového hada na holi, ale ten kdo se nepodíval evidentně zachráněn nebyl. Samozřejmě i tento oddíl z Jan 12/32 stačí dočíst celý (zejména Jan 12/40, 48) a je zřejmé, že nejde o univerzální spásu. Pokud si navíc přečteme celé evangelium, tak zjistíme, že tentouniverzalistický názor je v naprostém rozporu s tím co se zde uvádí např. Jan 3/16-18, 36. A tam, kde připomínáte velekněžství Ježíšovo z knihy Židům je zřejmé, že to nehasne… právě tato kniha varuje věřící lidi před minutím spásy, před ztrátou spásy, před odpadnutím, kdy již nezůstane oběť za hříchy, ale pouze hrozné očekávání soudu atd atd. pro univerzalismus je v Písmu místo pouze tehdy, pokud budeme vytrhávat jednotlivé verše z kontextu a zároveň ignorovat velké množství oddílů, které tyto verše „rozporují“, ale přesněji řešeno upřesňují a dávají jim mantinely. Vzít jeden verš a udělat z něj přímku je lehké, ale pouze do doby, než narazíme na verše, které z této přímky udělají zcela jasnou a zřetelnou úsečku. A to je celý problém univerzalismu…
Robert
Nejde o vytrhávání veršů z kontextu, ale o kontext celého Nového zákona. Byl psán jako právě varování před Božím soudem na smlouvou starou. Kdo v ní zůstal podlehl Božímu soudu. Ten konečný hněv a soud byl vylit. Přesně jak čekali a jak všichni proroci, včetně Jana, předpověděli. Pan Ježíš to jasně říká. O tom je v prvé řadě Nový zákon. A jistě se tam také píše o věku budoucím, což je nyní ten náš. A v něm o to víc může zaznívat zpráva o Božím smíření, protože soud byl již uzavřen.
Není možné říkat že není v pohledu univerzalismu již žádné zprávy, žádné spirituality. Právě naopak. Zpráva o smíření Boha s člověkem a jeho přebývání mezi lidmi měni lidska srdce již tady. A navíc bez motivace strachem a jiných postranních úmyslů. Vede ke změně myslí a úžasným kreativním a novým věcem.
A. Renjascu
Uvedl jsem v reakci na předchozí příspěvek některé konkrétní oddíly Písma, které zmíněné verše používané univerzalisty zásadně rozporují. Vaše reakce je obecným prohlášením bez „důkazního břemene“. S tímto přístupem se těžko dohledává pravda a těžko se vede diskuze, protože se pohybujeme v oblasti obecných výroků, bez přesného navázání na konkrétní oddíly Písma, které naše tvrzení buď podporují či naopak rozporují. K vašemu tvrzení o motivu sepsání NZ a soudu nad SZ snad jen toto:
1) V Jan 20/30-31 je zmíněný důvod sepsání evangelia: …abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
2)Drtivá většina čitatelů Nového zákona nikdy nebyla pod Starou smlouvou, tato smlouva se týkala pouze Izraele a pár proselytů. Takže pokud bych přijal vaše tvrzení, tak pro tuto většinu bylo varování před zůstáváním v SZ zbytečné.
3) Předpokládám, že termín Starý zákon používáte pro ty části Bible, kterou Židé nazývají Zákon, Proroci a Spisy. Pro tuto část se v židovství vžil název – ve skutečnosti jde o akronym – Tanach.
4)Tam, kde apoštolové mluví o Zákonu, tam mají na mysli právě a jen tu část Bible, která je označena termínem Zákon a kterou tvoří pět knih Mojžíšových viz Sk 15/21. Nikde nemluví o zrušení Jeremjáše, Žalmů …
5)Starý zákon, který Bible nazývá Starou smlouvou tvoří pouze cca 3,5 knihy z oddílu nazývaného Zákon viz od cca od Ex 20 – Dt 31. Reálně je to asi měně, protože i tyto knihy jsou protkány příběhy, které se k Zákonu nevztahují, ale části Zákona se samozřejmě občas objevují i v jiných oddílech SZ.
6)V univerzalismu je příkaz zvěstování evangelia a příkaz činit pokání zbytečný. Pokud budou všichni bez vyjímky spaseni, tak je tento příkaz irelevantní. Na časové přímce věčnosti je 30, 50, 100 let znázorněno číslem 0. Zpráva o úžasné proměně je jen jednou částí dobré zprávy. Tou druho částí je, že pro velkou část lidstva, kteří na tuto zvěst odpověděli kladně, to znamená ztrátu zaměstnání, ztrátu pověsti, pronásledování, horší životní úroveň, mučednictví, trápení při sledování toho, jak jsou jejich nejbližší znásilňováni, mučeni, příbíjeni na kříž atd atd. A to vše zbytečné, pokud oni i jejich trýznitelé budou navzdory odmítnutí pokání a dobré zprávy spaseni.
Jak jsem uvedl již dříve univerzalismus je evangeliem plného bříška a jde zcela jasně proti učení NZ, kde je zřejmé, že bez pokání není odpuštění a bez odpuštění není spasení. O nutnosti pokání kázali v NZ úplně všichni Jan Křtitel, Ježíš, Petr, Pavel a ostatní apoštolové. Apoštol Pavel dokonce mluví o příkazu činit pokání Sk 17/30-31.
Robert
Nový zákon byl psán těm, kteří se ocitli na konci věků. Starý zákon(ve smyslu vše co bylo psáno) byl také prioritně pro ně, jelikož Ježíš říká, že na konci věků (a toho se většina čtenářů dožila) se naplní vše co je psáno. A myslel tím Tanach ( Zákon a proroky) Lk 21,22. Dny trestu nebo pomsty našeho Boha, Den Hospodinuv. Stará smlouva měla svoje prokletí a tresty, které se museli naplnit. A jistě bylo nutné se přihlásit vírou k Mesiáši, kterého většina zavhla.
Pomalu se dostáváme k důvodům Ježíšova prichodu. V prvé řadě jako Ženicha, který přichází na zásnuby, aby svým poselstvím a smrtí naplnil slova proroků, tedy shromáždění ke Kristu celeho Izraele. Předpokládám, že vám jsou tyto věci známí. Pokud ne, čtěte např. proroka Ozeáše. Jistě, blížil se velký den Jezreele. Píše o tom ap. Pavel v Tom 9-11 kap.. Tedy velké poslání, shromáždit celý dům rozptýleného Izraele až do posledních končin země, aby se naplnil počet pohanů, neboť ovce byli rozptýlené po celém světě. A jakmile bylo naplněno nastala svatba, Ženich se vrací. pro nevěstu, která je zachráněna vírou v Jeho jméno a ozdobená dobrými skutky. Teprve teď je skončen doposud platný zakon, neboť odchází staré nebe a země. Naplňuje se všechno co je psáno, aby přišly nové věci. Tady zastavím, o tom můžeme zanícené diskutovat třeba týden, ale tady už toho textu je mnoho. Jsou to překrásné veci
A jistě přichází jako druhý Adam, aby jednou provždy a navždy vyřešil otázku hříchu. A aby toto smíření se mohlo oznámit všem, na které se vylévá spása.
A jistě kde se neví o smíření, stoji za to ho žít. Smrt v tomhle ohledu nemá sílu, napsal jste, že nic nevím o smrti, ztrátě, bolesti. Dle čeho tak usuzujete? Není třeba to tlačit jen do života tady nebo v nebi. Jsme navždy s Ním, jak v životě tak ve zmirani a za tuhle zprávu stojí za to dýchat. A čím dřív to lidé poznají, tím lépe. Byla by velká škoda kdyby jenom tam, protože o to víc činí zlé těm, kdo jsou z toho šťastní. Až za hrob.
To jsou jen miniatury všech těch věcí. Přeji vám jen a jen dobře. Radujme se v Pánu.
A. Renjascu
Pane Roberte, jelikož vlákno vašeho příspěvku z 26. září 2020, 17:14 již nenabízí možnost odpovědi, tak reaguji v tomto vláknu vyššího řádu. Žel ve vašem komentáři jste se postupně posunul od univerzalismu k preterismu, což je přeci jen trochu odlišný problém. Již v předchozím příspěvku jsem uvedl, že základní problém pro diskuzi je absence relevantních a přesných odkazů z Písma (důkazní břemeno). Zde uvádíte k mnohým slovům pouze verš z Lk 21/22, který se týká spíše pretérismu a nikoliv univerzalismu. Můžeme samozřejmě diskutovat i na toto téma, ale bylo by dobré vědět , že při interpretaci určitých proroctví a událostí se v Bibli opakuje stále stejný vzor, který bychom mohli nazvat předobraz – obraz; schéma – finální verze. Těch příkladů jsou v Písmu minimálně desítky např. Melchisedech – Ježíš; David – Ježíš; oběť Izáka – oběť Ježíše; Vyjití z Egypta, země otroctví – vyjití ze „světa“, otroctví hříchu; zaslíbená nová země – zaslíbený nový život; dám vám domy, které jste nestavěli – připravím vám příbytky; Mojžíš prorok – Ježíš prorok (povolám vám proroka jako já…); očištění krví beránka – očištění krví Krista; pozemská svatyně – nebeská svatyně; potopa – křest; vyvýšení hada na poušti – vyvýšení Ježíše; překročení moře – přejití ze smrti do života; obřízka těla – obřízka srdce; zákon na kamenných deskách – zákon na masitých deskách; královské kněžstvo Izraele – královské kněžstvo z pohanů; sobota časná – sobota věčná; Achítofel – Jidáš; Izrael bude Božím lidem – pohané budou Božím lidem; Immanuel Izaiášův – Immanuel Ježíš; svlečení špinavých šatů velekněze Jošuy – svlečení šatů hříchu; vzkříšení SZ mrtvých – vzkříšení NZ mrtvých. To jsou jen některé, které mě napadají a jistě si v Písmu najdete sám další. Uvádím samozřejmě jen zkratky ke kterým se vztahují kompletní příběhy. Dále uvádíte již jen knihu Ozeáše, ale bez konkrétní specifikace a přiřazení jednotlivých veršů k popisovaným či domnělým událostem a nakonec Tom 9-11, ale to nevím co tím myslíte a odkud to čerpáte. Abychom v této diskuzi mohli pokračovat, tak je potřebné uvádět k popisované události (teologii) patřičné odkazy a v odpovědích pokud možno reagovat na odkazy, které tuto teologiiči názor rozporují a nikoliv vršit další a další názory.Takto se žádná debata neposune a hledání pravdy se stává obtížným. Přeji hezký večer…
Robert
Jj rozumím. Chtěl jsem vám jen nastínit jak jsem při rozhovorech s Otcem dostával postupně odpovědi. Osobně mám problém s těmito termíny preterismus, univerzalismus apod. poněkud problém, jelikož oni okamžitě skatulkují a já nejsem jejich obhájce. Sdílím pouze to jak ke mně hovoří Otec a slovo. Jestli tomu má někdo potřebu přikládat jakýkoli -ismus, ok. Ty myšlenky jsem vyjádřil proto, jelikož nastiňují celý koncept přemýšlení a nejdou od sebe oddělit. Souvisí pak samozřejmě i s pohledem na jednotlivé verše.
Petr Záruba
Mnoho křesťanů je stále přesvědčeno o tom, že kdo nepřijímá jejich verzi výkladu Bible, jejich verzi porozumění, a mnohdy dokonce jejich imitaci Boha, odmítá skutečného Boha. To vlastně problém téměř všech skupin, které bibli používají. Jen já sám jsem za ty desítky let své víry byl nucen opakovaně svůj pohled na Boha změnit. Vždy to šlo ruku v ruce s tím, jak jsem jej mohl poznávat. A podle toho se také měnila má teologie. A dokonce mohou napsat, že dnes bych se za své někdejší zvěstování tzv. evangelia poslal rovnou do háje, a Boha, kterého jsem tehdy představoval, bych nahlásil na policii, jako nebezpečného schizofrenního devianta. A nedivím se, že mě tehdy mnoho lidí skutečné do háje poslalo a Boha si zařadilo do škatule „nežádoucí“. Je mi líto, že jsem tolika lidem na místo Otce vykreslil neskutečnou narcistickou příšeru. A jsem rád, že mu mohu důvěřovat, že jeho vypořádání se s peklem i smrtí proběhlo opravdu dostatečně. Takže ti, které jsem svým životem odradil, jednoho dne budou moci přijít, a tak jako někdejší Tomáš si sáhnout. A stejně, jako i tehdy Ježíš Tomášovu víru z dotyku neodmítl, tak vím, že neodmítne ani víru těchto oklamaných a řekne jim: „uvěřili jste, až když jste si sáhli, a přitom jste si mou záchranu mohli užívat celý svůj život už ´dole´ na zemi.“ A oni padnou na kolena a všichni bez výjimky a naprosto dobrovolně se budou chlubit Bohem. Protože ta nezkreslená konfrontace s jeho dobrotou je naprosto převálcuje a dovede k pokání, přesně jak o tom můžeme číst v Písmu. A jejich prázdnota, kterou se snažili vyplnit vším možným bordelem, bude tváří v tvář Otci vyplněna a oni uvidí, že se s nimi Bůh opravdu smířil.
To je má naděje v Otci, který si zpět vysvobodil své stvoření, nikoliv jen pár těch, kteří si spásu nárokují odměnou za svou „víru“. A znovu říkám, Písmo je toho plné, jen chce někdy sebrat odvahu opustit to vyšlapané pohodlné místo, ze kterého se roky snažíme Písmo číst a zároveň jej i vykládat.
Na druhou stranu rozumím, že tento článek potěší mnoho zastánců tzv. „Boží spravedlnosti“ Ta totiž musí „spravedlivě“ pomstít jejich osobní křivdy a ublíženosti, jejich pocity závisti hříšníkům, mnohdy honosně nazývanými sebezapřením. No a je samotné samozřejmě zahrne neskutečnou Boží milostí, protože, ať už za svůj křesťanský život nadělali jakoukoliv paseku, oni přeci „věří“ a proto mají nebesa otevřená.
Konečný Fr.
Křesťan běží k cíli a jeho starostí není spekulovat o tom, jestli třeba pro politiky TOP nebo KDU se již vaří voda v pekle, a podobně.
Mikul
Přijde Franta do nebe,tam potká Ježíše a ten Ho po nebi provází.Přijdou k jednomu domu a vejdou dovnitř.V první místnosti se lidé baví hraním her,ve druhé si zpívají a pak vejdou do třetí a v ní jsou kotle s vařící vodou a v nich jsou lidé.Franta se zeptá Ježíše,co je to za lidi? On odpoví,to jsou křesťani,oni to tak chtěli.
Petra R. Kaprálová (PRK)
Myslím, že Ježíšovo podobenství o hostině a pozvaných počítá s variantou, že prve pozvaní nechtěli přijít. Stejně tak je varianta družiček, které neměly olej, a dveře byly zavřené. Stejně tak, je úzká a široká cesta, je podobenství o hřivnách, … a jsou vyslovené nejen blahoslavenství, ale i běda. …
Ježíšova oběť je určitě univerzální. V NZ existuje verš, který napsal Pavel. Je tam zhruba napsáno, že jsou lidé, kteří slyší zvěstované evangelium, ale jdou přesto do zahynutí, protože bůh tohoto světa oslepil jejich oči. Na jejich očích je závoj. V NZ je ale zapsán také jiný verš, který napsal také Pavel. A tam je zhruba napsáno, že používá duchovní zbraně (ne tělesné), aby bořil hradby, které se vyvyšují proti Kristu. Tyto verše se doplňují. Ve světě potkáváme lidi, kteří nepřijímají Krista, protože ho přijmout nemohou. Mají závoj svých zkušeností, hříchu a pokušení. Jdou do zahynutí, podle toho prvního verše. Ale podle toho druhého verše existuje možnost, aby Církev zbořila hradby, které se zvyšují proti Kristu. Těmito zbraněmi jsou modlitba a Boží pomazané slovo.
Univerzalismus je problematický v tom, že a) neodpovídá všemu, co Bible učí, b) z pozice univerzalismu se asi nedá úplně dělat duchovní boj o nespasené, který je ale jednak naším úkolem a jednak výsadou. Nespasenost nespasených se musí torpédovat okamžitě, hned, tady v této republice, v této době, a ne doufat, že to snad nějak dají v budoucím věku, anebo když umírají, když to řeknu asi dost nepřesně, ale tak to teď poslední dobou prožívám.
Martin K.
Ježíšova slova o hostině ,ale nejsou slova o vstupu do nebe…Boží království je jako svatba a svatba měla být tady na zemi…je to o Božím království na zemi. Jinak zrovna tyto všechny verše jsou silně matoucí . Osobně si myslím,že byli pro Izrael,Izrael byl nevěsta /viz například verše znovu si tě zasnoubím z ozeáše / Oni měli zaslíbení Království ,obnovy, Mesiáše ,vykoupení. Taktéž věděli,že vše bude mít souvislost s pádem 2.chrámu a ukončení bohoslužeb a obětí …proto se také ptají Ježíše v matouši 24: kdy nastane konec věku hned poté,co řekne,že z chrámu ,na který se dívají -nezůstane ani kámen na kameni.
Michal
Když občas narazím na reakce některých věřících, kteří se vyjadřují na adresu různých historických i soudobých osobností, nebo třeba jen svých spoluobčanů, zda-li by si ti dotyční za své životy i jednání zasloužili nebe, bavím se a zároveň jsem rozčarovaný. Mnoho z nich se totiž pohoršuje nad tím, že by snad jejich nebeským sousedem měl být někdo, kdo si přeci za svůj hříšný život rozhodně nebe zasloužit nemůže … doplním, “na rozdíl od nich.”
Jedna otázka mě tak napadá, jak by se ti dotyční, pohoršení, zachovali sami, kdyby se narodili do rodin, do kterých se narodili ti “zloduši,” jak by zvládli dobu, či prostředí, ve kterých se formovaly jejich pohledy, názory a životy, a jak by jednali, kdyby se i oni dostali do stejných situací, či mocenských pozic.
Tím, jak mluví, jsou si samozřejmě jisti, že sami jsou mnohem lepší, a tedy, nebeské bydliště si zaslouží daleko více, než ti, kteří se tak zkazili, protože oni by to zvládli. Však i Boha dokázali najít, pokání dokázali učinit a víru dokázali získat. Tedy, koho vhodnějšího by nebe mělo přijmout, než právě je, že ano? No, tak otevřeně to samozřejmě nikdo z nich nepoví.
Vždy si tak vybavím příběh, kdy Abrahama navštívil Bůh, aby mu oznámil, že se chystá zničit města Sodomu a Gomoru, protože už začala ohrožovat i jejich okolí. Přišel za ním, aniž by musel a prostě mu to řekl. Proč? Zkusím odpovědět později. Teď se však chci podívat na to, co to vypůsobilo v Abrahamovi. Ten totiž začal smlouvat. Jeho postoj byl, že kvůli 50 spravedlivým by on sám ušetřil celé hříšné město. Když pak přemílal dále a uvědomil si, že 50 se jich tam asi nenajde, nebál se a s Bohem smlouval dál. Pokračoval tak dlouho, dokud s Bohem nevyjednal ušetření celého města kvůli 10 spravedlivým. Není to úžasné? My už víme, jak ten příběh dopadl. Bůh tam nakonec našel jen Lota a jeho rodinu, o jejichž spravedlnosti, dle našich dnešních měřítek, by se dalo polemizovat. Nicméně, ani je se mu nepodařilo zachránit všechny. Ale postoj a odvaha Abrahama, alespoň pro mě, byli fascinující.
A teď, proč si myslím, že to Bůh Abrahamovi řekl? On sám přeci nejspíš věděl, v jakém stavu Sodoma i Gomora jsou. Přesto, jakoby chtěl vidět, jak se Abraham zachová, jaké je skutečně jeho srdce, a to se tam ukázalo v celé své kráse. Kvůli 10 spravedlivým byl ochoten ušetřit stovky, možná i tisíce takových hříšníků, nad kterými řada dnešních křesťanů pozvedá či ohrnuje svůj nos. Možná, kdyby měl Abraham větší odvahu, a Bůh by prostě neodešel, smlouval by dál, dokud by nezachránil všechny.
Stejnou situaci můžeme vidět i v případě Mojžíše a Izraele. Bůh řekl Mojžíšovi, aby vyšel z jejich středu, že je všechny zničí a začne s Mojžíšem od znovu. Mojžíš se nesebral a neodešel, ale argumentoval a smlouval, aby Izrael zachránil. Nevěřím tomu, že Bůh stál na hranici Izraelského tábora, jako rozzuřená Růžičková ve filmu Slunce, seno …. Držte mě, nebo je zabiju! Kde jste?! Opět v tom prostě vidím, že se mohlo odhalit Mojžíšovo srdce, a to se také, podobně jako u Abrahama, odhalilo.
Jak se asi odhalí srdce mnoha dnešních křesťanů, když je Bůh někdy postaví, nikoliv před zničení, ale před jednoduchou otázku: “A co kdybych chtěl zachránit i tohoto člověka, co kdyby s tebou tenhle člověk byl v nebi, jak bys to viděl synu?”
“Cože?! Tenhle by měl se mnou trávit věčnost v nebi, no to si snad děláš srandu?! Pane, přijď už, vezmi mě z prostředku tohoto hříšného pokolení! Ať už to může být zničeno, ať už to upadne do rukou antikrista, ať ti, co mě tak odmítají a vysmívají se mi, konečně poznají pravdu, když budou se skřípajícími zuby hořet v pekle!! Však proto jim kážu, aby neměli výmluvu a moje ruce byly čisté!!”
Asi je ještě co měnit, pokud bychom měli být jako Ježíš, hm?
A jakže se zachoval Ježíš? Podobně jako Abraham a Mojžíš. Stal se přítelem hříšníků a řekl: “Otče, místo nich jdu já. Za tu nejmenší prkotinu toho nejmenšího hříšníka zaplatím úplně stejnou cenu, jako za to největší zvěrstvo, toho největšího tyrana. Jedna cena za všechno a za všechny. Není totiž taková věc, za kterou by si kdokoliv z nich zasloužil muka, natož věčná. Já nedělám rozdíly, a tak jednou obětí zničím všechno, co je od Tebe, Otče, oddělovalo, abychom tomu prvnímu mohli dát úplně stejně, jako tomu poslednímu. Protože víme, jak je obnovit, přivést k porozumění a ke skutečné svobodě.”
Tohle mi připadá, jako Boží srdce v celé jeho kráse. Takže otázka není, kdo má, a kdo nemá na nebe právo, ale co bychom opravdu chtěli my? Je naše srdce otevřené, masité, pružné a citlivé tak, jako srdce Abrahama, Mojžíše a Ježíše, nebo už je udusilo dogma, tak zvaného psáno jest?
Tak nějak jsme zapomněli, že hřích těch, které bychom v nebi rozhodně nesnesli, stál úplně stejnou cenu, jako ten náš. A na našem pokání či víře nemáme ani tolik zásluhy, co by se za nehet vešlo. Vše je totiž jen o tom, že se k nám Bůh dostal dříve, než k nim. My na to však mnohdy rychle zapomeneme, a nad druhými se začneme povyšovat, aniž bychom viděli, že jsme úplně stejní, a že Bůh mezi námi žádný rozdíl nedělá. Snad jen ten, že se raduje, že s námi už alespoň může mluvit, když mu to zrovna dovolíme, a že svojí záchranu můžeme žít už dnes.
Petr Adamec
Myslím, že universalizmus je teologie té cestě za Ježíšem vzdálená. Nelze to křesťansky prakticky žít. Ortodoxní je totiž to, co vede k ortopraxi. K životu s Bohem a životu pokání, odvrácení od hříchů. Ortodoxie bez ortopraxe, není ortodoxní. A to universalizmus není, jakou ortopraxi by měl vyvolat? Pokládám to za akademickou teologii. Moc nevidím, jak by mohla fungovat universalisticky církev či život s Bohem. Teoreticky je proto podle mne universalizmus možný. Prakticky ale vyloučený. Cítím se povolán volat lidi k Bohu a k pokání.
Eva Hájková
Co znamená, že univerzalismus je prakticky vyloučený? Jako že univerzalisté neexistují? Že neexistuje univerzalistická církev? Nebo že Bůh není univerzalista?
Podle všeho byl univerzalistou už K.H. Borovský. Pokud tedy nebyl ateistou. Ale myslím, že nebyl.
V Kutnohorských listech napsal: „Vyznávám zcela zřejmé, že kdyby mne to i stálo ztracení pověsti pravého katolíka, přece mi ani srdce, ani rozum nedovolují věřiti, že by jen jedno, kterékoli náboženství, mohlo býti pravé a samospasitelné a že by tedy vyznavačové všech ostatních museli býti, jako to mnozí myslí neb alespoň říkají — věčně zatraceni! “
https://cs.wikisource.org/wiki/Karel_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD_(T%C5%AFma)/XXXV._Epi%C5%A1toly_Kutnohorsk%C3%A9
Konečný Fr.
Tady se Havlíček trochu mýlí. Křesťanství je to jediné správné náboženství, ostatní nemají nárok. Podobně smýšlel T.G.Masaryk ,který nevěřil v Ježíšovo božství. Ale Ježíš není kamarád Mohameda nebo Budhy.
Petr Adamec
Myslel jsem tím to, že na universalizmu nelze podle mne v praxi postavit nějakou křesťanskou spiritualitu. Připadá mi to jalové a spíše intelektuální, či akademické. Samozřejmě universalisté jsou, podobně jsou unitáři, ovšem v praxi podle mne tento strom nenese žádné ovoce. Spíš jde o takový mezistav k unitářství. Přitom myslím, že nelze teoreticky úplně vyloučit universalizmus – peklo může být i prázdné. Ovšem myslím, že biblické to není. Bible zve k obrácení a úzké cestě, neříká, že úplně všechny cesty vedou nakonec na to samé místo radosti.
A tak je universalizmus pro mne neortodoxní, protože není ortopraktický… Tedy je heretický, protože nevede k praktické chůzi po úzké cestě, na kterou Písmo vybízí.
PS: Moc Vám fandím!
Martin K
No vidíte a já to žiju už pár let…a je to moc prima. Bůh je úžasný a je skvělý Otec …Náš vztah je založený na Lásce a vděčnosti….Prakticky mě znovu a znovu dostává na kolena to ,jak to všechno perfektně udělal a vymyslel….Znovu a znovu moje srdce zaplavuje vděčnost a láska…protože komu bylo hodně odpuštěno,ten hodně miluje….co jinýho chcete praktikovat ? po lásce poznají křestany
Olga Nedbalová
Myslím, že je velmi důležité najít správnou odpověď na otázku: „Kdo bude spasený?“ Ne snad, abychom se mohli kochat tím, jak budeme ostatní odsuzovat jako nenapravitelné hříšníky, ale abychom jim nezavřeli dveře k věčnému životu. Já jsem začala chodit na zdejší web (a dávat komentáře) zhruba před rokem. Byla jsem na pohřbu jedné známé. Byla to vnučka evangelického kněze a ve víře si dávala „odpočinek“. Znala jsem ji díky mému zaměstnání a dlouho jsem nevěděla, že kdysi věřila. Loni v listopadu náhle umřela na mozkovou příhodu. Byla štíhlá, zdravá, sportovala, nekouřila. Když jsme se bavili, zda nechce jít zpátky mezi věřící, tak říkala, že možná někdy přijde. Já jsem si říkala, nebudu na ni tlačit, třeba na advent se přijde podívat. Na jejím pohřbu jsem se cítila špatně a dost jsem si to vyčítala. Ptala jsem se na diskusi, zda může být spasený i někdo až po své fyzické smrti. Třeba díky přímluvným modlitbám. Pan Vožeh mi tenkrát odpověděl, že to není možné. Asi se musíme naučit žít s vědomím, že i křesťan může prohrát svou věčnost. Že musíme jít onou úzkou cestou. A že nemůžeme zároveň sloužit dvěma pánům.
Jiří Aron
Moc hezky napsáno, děkuji. Myslím především větu „Ne snad, abychom se mohli kochat tím, jak budeme ostatní odsuzovat jako nenapravitelné hříšníky, ale abychom jim nezavřeli dveře k věčnému životu“.
„Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost.“ Jan 11,25-26
Pokud by měl universalismus pravdu, nemusel Otec poslat Syna vůbec, nemuselo se stát ani jeho vtělení, ani ukřižování a ani vzkříšení. I já mám mnoho vzpomínek, kdy jsem váhal a čekal s tím, že nechci tlačit lidem evangelium o Kristu.
Olga Nedbalová
Ano, člověk si musí uvědomit, že pokud toho druhého skutečně miluje jako svého bližního, tak mu chce přeci zachránit život. Nejde o vnucování nebo otravování, jde o nesení evangelia – někdy slovy, ale někdy může člověk evangelium předat i neverbálně – třeba ovocem Ducha Svatého. Boží láska a milosrdenství jsou veliké a to co pro nás osobně Ježíš učinil si nemáme nechat pro sebe. I nás Bůh z lásky vychovává – ukazuje nám naše hříchy, varuje nás jako starostlivý Otec. Na tom není přece není nic špatného říci, že všichni jsme zhřešili a přesto máme naději v Ježíši Kristu. Tvrdit, že jsou lidé, kteří jsou přirozeně bezhříšní a tudíž se nemusí svými hříchy zabývat a automaticky se dostanou před Krista mi přijde hodně zvláštní.
Jaroslav Rada
Mám za to (ale v Bibli to není), že Ježíš přijde ke každému umírajícímu člověku sám (celá řada svědectví z klinické smrti), a řekne mu, že je Boží Syn a když teď přijme jeho Ducha, bude spasen. Pokud to je člověk tzv. „Dobré vůle“ a rozpozná lásku a spravedlnost vyzařující z Krista, udělá to. Pokud půjde o zatvzelého muslima nebo buddhistu a bude si dál myslet, že má něco lepšího, Krista odmítne. To ale nikdo neví, je to jen taková představa. (Podle knihy „5 a půl dne v nebi“ tam prý bude i mnoho pohanů.)
K tomu, jestli je i po smrti nějaký prostor a šance k novému rozhodutí, tak trochu poskytují možnost dva verše z 1 Petrovy:
Tehdy také (Ježíš) přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových. 1Pt2:19-20
Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni. 1Pt3:6
Olga Nedbalová
Snad by to i odpovídalo stylu Ježíše Krista, ten nikdy neřešil náboženské postupy a díval se přímo k srdci člověka. Možná je nám určeno některé věci v plnosti uvidět až ve věčném životě. A také si myslím, že o Ježíši nemusí někdo mluvit nahlas, stačí, když Ho má ve svém srdci. Na druhou stranu, v Písmu je i hodně varování, že si nemáme záměrně zahrávat s Boží milostí. Například v příběhu o Lazarovi. Boháč zůstává oddělen od Boha, byť by rád po smrti šel do ráje za Lazarem. Zřejmě nejsou tato varování v Bibli jen tak, pro nic za nic. Asi pokud člověk uslyší hlas Ježíše již za svého života, neměl by příliš otálet s Jeho přijetím a spoléhat se, že po smrti to nějak dopadne.
Lolek
A proč by to nebylo možné? Myslíte, že pro toho kdo porazil smrt, by to mělo být nemožné. To je směšná úvaha. Porazil smrt, aby ta žna jí byla smrtí přemožena? Ne. Člověk po fyzické smrti přichází před toho kdo je Pánem všeho a jejich dialog je jistě ten nejkrásnější, který kdy slyšela.
Martin K
Olgo,mám zážitek z mé rodiny,kdy můj tchán zemřel jako nevěřící a vstal z mrtvých a mluvil o tom,že viděl Ježíše a Ježíš mu řekl : Chceš se vrátit na svět ,nebo zůstat…Tchán se rozhodl vrátit….ale mohl i zůstat,mohl zůstat v nebi,i když za života neodříkal modlitbu spasení a i když prostě ho ani nenapadlo věřit v Boha….díky tomu je dnes věřící celá rodina…Samozřejmě není možné stavět na něčím zažitku ,ale je fakt,že tchán se změnil po té příhodě…přestal i kouřit a pít alkohol a začal číst bibli a byla to fakt síla.Když to vezmu uplně do extrému,vždyt naše duše a tedy i vůle je nesmrtelná,tak jak bychom měli mít šanci jen do smrti…Blaze těm ,kteří neviděli a uvěřili,ale co ti ,kteří prostě potřebovali vidět…Jinak k podoběnství o Boháči a Lazarovi…ten BOháč tam byl za to,že si na světě užíval dobra…to přeci není důvod ho mučít v plamenech…..není tak napsán ani jeden hřích ,který skutečně spáchal,pouze zažíval dobré věci..
A. Renjascu
Lk 16/20 – 21, 31 tvrdé srdce a odmítnutí Mojžíše a proroků.
Olga Nedbalová
Je to velmi povzbuzující svědectví, o naději, lásce a víře. Děkuji.
A. Renjascu
Tuším, že univerzalismus není evangeliem křesťanů v Mosulu, Tikrítu či Alepa, není ani evangeliem křesťanů Súdánu, Sýrie či KLDR a ani nebylo evangeliem křesťanů Pergama, Smyrny či Filadelfie, ale jde o evangelium plného bříška. Takovéto učení vždy prosperuje v místech, kde došlo k názorové a hodnotové dezorientace společnosti, tam, kde dochází k zamlžení hranice mezi dobrem a zlem a kde schází schopnost pojmenovat věci a jednání pravými jmény a to je přesně to co se děje v dnešní západním světě. Žádný křesťan ve výše zmiňovaných oblastech, který trpěl či dokonce mučednickou smrti zemřel pro Krista aniž jej zapřel si zcela jistě nemyslel, že tato oběť byla zbytečná a že si ji mohl ušetřit, protože stejně bude spasen děj co děj, ale věděl, že jeho oběť a víra má smysl i odměnu. Univerzalismus je plivnutim do tváře těmto mučedníkům.
Robert
A proč by universalista nemohl umřít mučednickou smrti za jeho přesvědčení ve smířeného Boha? Vždyť jde právě o život věčný, který neznamená jenom jednou v nebi, ale již dnes a tady. Dnes jde přece o to poznávání, kdy se není potřeba ptát druhého, ale podstata je začít mluvit s Otcem. To je pak nepochopení celé myšlenky, že když jsou všichni zachráněni, je všechno vlastně jedno. To je pohled přes nějaké divné skreslovaci sklíčko. Jakože poznání Boží dobroty vede k anarchii. Ne, vede ke změně myšlení
A. Renjascu
Jenže právě tou mučednickou smrtí o toto tady a dnes přišel, takže je v tom dosti logický rozpor, vždyť pokud by odvolal, tak mohl udělat zde na zemi ještě tolik dobrého pro druhé a tolik mohl ukázat, jak se raduje z Otcovo lásky. Tímto to vše bylo zrušeno. Ono je láciné používat takto vznešená slova, pokud jste žádné mučení, znasilnění a smrt ať už svoji či svých blízkých nezažil.
Co jinak říkáte na tvrzení našeho Pána pár dní před jeho ukřížováním (Mk 14/20-22, J 17/12, Mt 26/23-24) a před smrtí toho o kom mluvil? Šlo jen o řečnické cvičení (pro takového by bylo lépe, pokud by se vůbec nenarodil) i když ve skutečnosti Ježíš věděl, že Jidáš bude za chvíli s ním v nebi a nebo šlo o vážné varování. Vždyť sebevraždu oběšením před ním i po něm spáchalo tolik lidí a o nich Ježíš nic neříká. A co ten druhý zločinec na kříži, proč jej Ježíš v tak těžké chvíli neoslovil, ale obrátil se pouze na toho, kdo činil pokání? Víte dávat světu falešné naděje je velmi nebezpečná teologie, protože pokud se mýlíte – a Písmo evidentně rozporuce vaše tvrzení – tak jste prohrál věčnost mnoha lidí, kterým jste tuto naději dal.
Eva Hájková
Pokání činili už obyvatelé Ninive v době proroka Jonáše, kteří o Ježíšovi nic nevěděli.
I dnešní nevěřící mohou litovat (a někteří litují) svých hříchů. Protože svědomí vložil Bůh do každého člověka.
A. Renjascu
Z Písma je ovšem evidentní, že obyvatelé Ninive reagovali na zvěstované Boží slovo, které probudilo jejich poničené a otupělé svědomí. Je to potvrzením jak toho, že Boží slovo projevuje svou sílu v těch, kdo mu uvěří, tak potvrzení toho, že bez pokání není odpuštění a bez odpuštění není spasení (záchrana). Svědomí je úžasný dar od Boha, který ovšem lidé v průběhu života většinou poničí hříchem a proto potřebujeme Boží slovo, aby mohlo být opravováno a obnovováno.
Eva Hájková
Obyvatelé Ninive se ovšem báli zničení svého města (případně své smrti) a ne věčného zatracení. Přece si nemohu myslet, že Ježíš přišel proto, aby lidstvu přinesl věčné zatracení, které dřív vlastně neexistovalo.
Spása původně znamenala něco jiného než to, co si dnes představuje většina křesťanů.
Tento svůj názor pochopitelně nikomu nevnucuji.
A. Renjascu
Diskuze by byla asi částečně identická jako s panem Robertem a tak kopíruji pouze již výše uvedený komentář.
Tato diskuze by byla asi dlouhá a na těchto stránkách to navíc jde dost pomalu, zkuste třeba tohle video, které je sice placené, ale velice dobře ukazuje pravé křesťanství. Je to možné pustit i s titulky v ČJ: https://vimeo.com/ondemand/gospel1/296083675
Martin K
píšete že bez pokání není odpuštění a bez odpuštění není spasení a také bez Zákona není trestu……na základě toho bylo třeba pokání a odpuštění….kvůli TRESTU ZE ZÁKONA…JInak nevím,zda jste si třeba všiml,že ve starém zákoně peklo není takovej průšvih,dokonce Job by byl radši v pekle,než zažívat to utrpení tam….na slovo peklo jsou různé výrazy,zkuste to prostudovat…například šeoul skončí v ohnivém jezeře a je prázdný….Bylo tam kázáno všem duším ,které zemřeli při potopě dokonce .
A. Renjascu
Potom tedy apoštolové byli dost zpozdilí, když hlásali pokání i pohanům a dokonce o něm mluvili jako o příkazu od Boha. Ale pokud prijmete tu myšlenku, že možná zas tak zpozdilí nebyli, tak to bylo proto, že věděli, že zákon pomíjí jen v Kristu. Ten, kdo je mimo Krista na toho zákon stále působí. Pokání je všudypřítomné v celé Bibli, není tam pro srandu králíků, ale protože změna smýšlení je nutná pro přijetí Krista. Jinak v ohnivém jezeře končí Hádes a smrt a každý, kdo nebyl nalezen zapsány v knize života. Peklem ve smyslu věčného zatracení je především myšleno ohnivé jezero – Gehena, kde skončí i podsvětí, které již nebude potřeba, neb svatí ve smyslu spasení (a můžeme se lišit v pohledu, jak velká množina to bude) budou s Kristem a ti, kdo nebudou nalezeni v knize života budou v ohnivém jezeře.
Univerzalismus je jiné evangelium, než to, které kázali apoštolové, přináší jiného ducha než je Duch Svatý a zjevue jiného Ježíše, než ten, který je zjeven v Písmu. Je to další ďáblova past, jak oklamat lidi a zatemnit jim naléhavost kázání pravého evangelia. Celá stavba univerzalismu je postavena na pár verších vytržených z kontextu. Častokrát stačí přečíst celou kapitolu popř. celý list, aby bylo jasné, že výklad je jiný.
Doplnění k pokání bez kterého není odpuštění hříchů. Těch slov o pokání je tam mnohem více, ale pro ukázku tyto stačí:
Lukáš 24:47 a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma.
Skutky apoštolské 3:19 Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,
Skutky 8:22 Čiň pokání ze své špatnosti a modli se – snad ti Bůh ten úmysl tvého srdce odpustí.
Skutky apoštolské 11:18 Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“
Skutky apoštolské 17:30 Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili spokání.
31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“
Skutky apoštolské 20:21 Naléhavě jsem Židům i Řekům svědčil o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše Krista
2 Korintským 7:10 Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.
pavel v
Pane Renjascu, velmi výstižně řečeno. Díky.
A. Renjascu
Všiml jsem si, že pod článkem je žádost redakce o finanční podporu fungování novin. Ani se nedivím, že jí tam mají, protože když napíšu komentář k článku – pokud už jej vůbec schválí – trvá to tak dlouhou dobu než jej schválí, že je mnohdy již po diskuzi. Raději chodím na ateistický NP, kde mohu diskutovat bez omezení, navzdory některým opravdu šíleným či vulgárním příspěvkům, které se tam vyskytují. Lépe smazat něco opravdu hrozného později než v přítomnosti hledat hodiny nějaké blechy.
Eva Hájková
Pojem univerzalismus – univerzalistické náboženství – má i trochu jiný význam než jen jako univerzalismus spásy.. Universalismus spásy, jak ho chápe autor, který ho nazývá herezí, se myslím nazývá apokatastasis. https://cs.wikipedia.org/wiki/Apokatastasis
Jako univerzalistické náboženství je však označováno také náboženství, které není omezeno lokálně, kmenově či národně, a je tedy přijatelné pro kohokoliv, ať pochází odkudkoliv. Křesťanství je v tomto smyslu univerzalistické, islám také.
Judaismus univerzalistický není, ačkoliv ne tak docela. Mohou ho také přijmout nežidé. Židé (na rozdíl od křesťanů) většinou chápou, že jiní lidé nejsou a nikdy nebudou judaisty, přesto je Bůh nezatracuje. To, že Bůh jinověrce nezatracuje, neznamená, že oni sami musí přestat být židy. Bůh je povolal jako Židy, zatímco jiné lidi ne.
Křesťané by také mohli přijmout univerzalismus spásy a zároveň by nemuseli přestat být křesťany. Mohli by si myslet, že k jiným lidem se Bůh obrací prostě jiným způsobem.
Padla tady myšlenka, že si přece nemůžeme myslet, že někteří lidé jsou hříšní (a potřebují Ježíše), zatímco jiní hříšní nejsou. No, myslet bychom si to aspoň částečně, mohli. Tedy to, že někteří lidé jsou více hříšní (porušení) než jiní. Ale v tom případě bychom si zároveň museli přiznat, že jsme to právě my křesťané, kdo jsme byli hříšnější (porušenější) než jiní, a proto nás Ježíš nutně musel zachránit. A to by se možná mnohým křesťanům nelíbilo. Přestože Ježíš výslovně řekl: nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.
Myslím si, že všichni se nemusí stát (a ani nestanou) křesťany. Přesto by se křesťané mohli a měli stát světlem a solí země.
pavel v
Kdyby křesťanský univerzalismus či apokatastasis byl realitou, znamenalo by to, že část Nového zákona je falešná – například podobenství o boháči a Lazarovi. Pak se nabízí otázka, podle jakého klíče zastánci universalismu jednu část evangelií uznávají a jinou ne. Je to snad proto, že je Nový zákon vnitřně rozporný? Rozpor je spatřován v tom, že nesmírná Boží láska neodpovídá myšlence věčného zavržení. My ale nevíme, kdo bude zavržen. Víme jen, že při posledním soudu bude mít Bůh naprosto bezvadný důkazní materiál – bude znát nejen činy, ale také jejich pohnutky. Hlavně bude mít dokonalý přehled o polehčujících okolnostech. Boží soud bude mít úplně jinou kvalitu, než soud lidský. Tím padá argument, že se v pekle musí ocitnout i lidé, kteří se stali zločinci v důsledku dětství v rozvrácené rodině. Ježíš mohl myslet na tyto lidi, když řekl: “ nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky“.
Je světská justice vadná, když odsoudí zločince na doživotí? Je to správné, když Bůh podle univerzalistů údajně bude všechny zločince z lásky pardonovat? Neměly by i světské soudy z křesťanské lásky nechat zločince bez trestu?
Brigitte Mohnhauptová byla šéfkou druhé generace Frakce rudé armády(RAF). Tato skupina měla na svědomí několik vražd. Mohnhauptová byla odsouzena na doživotí a po 26 letech na vlastní žádost omilostněna. Pozoruhodné je, že byla omilostněna, přestože nikdy neprojevila lítost. Jsem přesvědčen, že lítost neprojeví ani když se setká se svým Stvořitelem.
Robert
Proč by popis Lazara a boháče byl falešný. Popisuje přece Šeol, říši mrtvých, tak jak byla než bylo otevřeno nebe. Nebe bylo otevřeno při slavné Kristově Parusii a toto místo vyprázdněno a hozeno do tavicího kotlíku. V tom byla přemožena smrt, jinak byste šel po smrti do říše mrtvých a neměl jistoty jak to vše dopadne. Nebe je však dnes již otevřené. A každý přichází před Pana Ježíše, Pana všeho.
Hřích tady má jistě své důsledky. Otec a Syn uzavřeli smlouvu, ve které se s hříchem rozhodli učinit konec. Je to jejich rozhodnutí, budete jim do toho mluvit?
Olga Nedbalová
A jak je to tedy s jediným smrtelným hříchem, mluvením proti Duchu Svatému? Dále – Ježíš varuje před falešnými učiteli na více místech Bible. Nám není dáno posuzovat vinu jiných lidí. Bohu díky. Ale tvrdit, že všichni přijdou před Ježíše, který je přijme k sobě, je poněkud zvláštní. Co s lidmi, kteří k Ježíši chtít nechtějí? Co s celým Janovým zjevením? Někdy máme sklony hledat v Písmu, co tam není. Ale Ježíš většinou mluvil jasně – budou Vás pronásledovat pro moje jméno, budou Vás nenávidět. Vy však nejste ze světa atd. Nechci se s někým zarputile přít, ale je to opravdu bez nadsázky otázka života a smrti. Balancujme na velmi tenké hraně – je potřeba vyznat, že Ježíš je můj Pán a Spasitel? Pro mě je jasná odpověď ANO. Nelze se vytáčet, hledat pohodlné široké cesty, snažit se odložit přijetí Spasitele na jindy, až budu mít více času. Tak k nám skrze Písmo promlouvá Ježíš. A to co jsem napsala, říkám hlavně i sama sobě – ano, i já si musím každodenně toto uvědomovat, hledat Boží cesty, prosit Ducha Svatého o vedení. A pokud chci bližnímu sdělit, že i on je hříšník a potřebuje spasení, mám tak činit z lásky k němu a ne proto, abych ho ponížila a zranila. Jen ten, kdo opravdu je schopen této lásky, může svému bližnímu ukazovat význam víry. Protože pravda vyřčená s láskou je lepší, než milosrdná lež vyřčená z falešných ohledů
Eva Hájková
Jaký smysl by měl vlastně trest věčných muk, když nemůže přinést nápravu? Možná je Mohnhauptová v pekle už tady na zemi. Co my můžeme vědět o psychice podobných lidí. Ostatně o zločince mi v této otázce nejde na prvním místě a neřeším je tedy. Jde mi o nevěřící, kteří žádný zločin nespáchali a přijdou prý do pekla, protože nevěří.
Nevím, zda je apokatastase pravdivá. Jedna žena, která ji zastávala, mi řekla: Křesťané, co v apokatastase nevěří se evidentně nikdy nepodívali do Božího zrcadla. Nevím, co tím myslela.
Já vlastně v posmrtný život tak docela nevěřím, i když jistotu, pochopitelně nemám. K setkání s Bohem podle mě může dojít někde na rozhraní života a smrti.
Myslela jsem si, že lze být křesťanem i bez víry v peklo. Ježíš mi totiž v životě velmi pomohl a velmi mě ovlivnil. Pokud nelze, pak mě to moc mrzí, ale nemohu si pomoci.
pavel v
ad „Jde mi o nevěřící, kteří žádný zločin nespáchali a přijdou prý do pekla, protože nevěří.“
——————————————————————–
Nikdo neví, kdo přijde do pekla a křesťané se neodváží vyřknout soud ani nad masovými vrahy, jakými byli Stalin, Hitler a Mao Ce-tung. Oficiální učení křesťanských církví tím méně odsuzuje do pekla nevěřící lidi. Jediné, co církev říká, je to, že peklo existuje a je rizikem pro sobce.
Zkuste si představit, že ministerstvo spravedlnosti bude změněno na ministerstvo lásky a prosadí zákon o zrušení trestů pro zločince. Takový zákon nebude aktem lásky, ale nespravedlnosti. Popření pekla je popřením spravedlnosti.
Kladete otázku, jaký smysl má utrpení duší v pekle, když nepřinese nápravu. Na tuto otázku vám rád odpovím, když vy mi odpovíte, jak byste donutila k obrácení zločince, který je tak pyšný, že ani nechce uznat, že se dopustil něčeho špatného.
A. Renjascu
Potom tedy apoštolové byli dost zpozdilí, když hlásali pokání a dokonce o něm mluvili jako o příkazu od Boha. Ale pokud prijmete tu myšlenku, že možná zas tak zpozdilí nebyli, tak to bylo proto, že věděli, že zákon pomíjí jen v Kristu. Ten, kdo je mimo Krista na toho zákon stále působí. Pokání je všudypřítomné v celé Bibli, není tam pro srandu králíků, ale protože změna smýšlení je nutná pro přijetí Krista. Jinak v ohnivém jezeře končí Hádes a smrt a každý, kdo nebyl nalezen zapsány v knize života. Peklem ve smyslu věčného zatracení je především myšleno ohnivé jezero – Gehena, kde skončí i podsvětí, které již nebude potřeba, neb svatí ve smyslu spasení (a můžeme se lišit v pohledu, jak velká množina to bude) budou s Kristem a ti, kdo nebudou nalezeni v knize života budou v ohnivém jezeře.
Olga Nedbalová
Ano, také si myslím, že je nutné brát Bibli komplexně. Nevybírat si jen to, co se hodí. Bohužel někdy je evangelium upravováno tak, aby bylo více snesitelné, více sladké a hlavně se po nás nic nechtělo. Křesťanství je fajn, dokud je to jenom o lásce, životě bez problémů, chválení Hospodina, společenství slušných lidí, co nechodí do hospody, nemluví sprostě. Takové pěkné zájmové sdružení. Sem tam koncert, mládež, sborový výlet. Ale co když mě Hospodin osloví a bude chtít, abych něco obětovala? Třeba skoro všechen svůj volný čas, když budu pečovat o své bližní. Třeba svoje pyšné srdce, když se budu muset přiznat, že nestojím za nic a potřebuji úplně celá změnit? A co když budu muset kvůli víře trpět? Budu zavírat oči nad některými pasážemi Bible, vyhýbat se Janovou zjevení. Nebo si to přečtu celé a řeknu si: „Není to varování náhodou určené i pro mě?“ Já Bibli vnímám jako živé slovo Boží. A jak je řečeno v komentáři Prvé Božie prikázanie je najdôležitejšie, je stále platné první přikázání. Zdůrazňuje to i Ježíš. Nebo někde v Bibli je psané, že Ježíš řekl, tak první přikázání vynechte, už to není potřeba. Celá Bible by potom přestala dávat smysl. To už by se mohla napsat nová s jednoduchým textem – žij si jak chceš, je to jedno, po smrti si nakonec rozhodneš, co vlastně chceš.
Eva Hájková
Zajímavý text vyšel nedávno ve Vaticannews:
https://www.vaticannews.va/cs/cirkev/news/2024-01/svaty-izak-syrsky-poustevnik-jehoz-hlas-zni-napric-staletimi.html
Karel Krejčí
Připadá mi, že v prostředí současných světových událostí, kdy vládce tohoto světa zažívá žně toho, co se mu podařilo postupně do lidstva zasadit, je otázka zmiňovaného univerzalismu poněkud neaktuální. K čemu tyto úvahy, když daleko zásadnější a životně důležitější jsou okolnosti a události, které čím dál více staví lidstvo na historické rozcestí. Hlasy trub a misky Boží zloby čím dál více ovlivňují chod tohoto světa.
Jako by se lidstvo Bohu stále vysmívalo ….
Jak a proč chce z této pozice řešit otázku universalismu ?
pavel v
to Eva Hájková
Možná mám dlouhé vedení, ale nepochopil jsem v čem tkví přínos (myšlenka) Izáka Syrského. Mohla byste to nějak přiblížit?
V podobenství o návratu ztraceného syna Ježíš vysvětluje, že „spořádaný syn“ odmítl svého otce právě proto, že jeho otec byl milosrdný. Myslíte, že milosrdenství dojdou lidé, kteří milosrdenství přímo nesnáší?
Eva Hájková
Nemůžu to vysvětlit. Jednak proto, že jsem Izáka Syrského sama nečetla. A také proto, že se zřejmě vyjadřuje jen v náznacích, v symbolech, jak je řečeno v textu. Nepodává přímé vysvětlení, protože jde o „mystérium“. Ale naznačuje, že božská láska nějakým způsobem překoná peklo.
Líbí se mi třeba tato věta z článku: „Osobně zjišťuji, že to, co mě velmi přitahuje, jsou rané spisy, zejména poezie.“
Vypadá to, že raná církev byla více poetická. Ale když se začala štěpit, v některých částech asi převládl analytický přístup. Ačkoliv ten poetický nezmizel úplně.
Já o spáse příliš nepřemýšlím. Ale poetické vyjadřování mi není cizí. Loni, na svátek Všech svatých mě napadla následující báseň:
LITANIE KE VŠEM SVATÝM
Všichni svatí
mrtví svatí
tam vysoko nad oblaky
z prozářené mlhy
Na hrobech vám kvete
kvítí podzimu
To co jsme my
vy jste byli
Budem i my
co jste vy?
U Božího trůnu
čekáte prý na nás
až budeme jeden lid
Jeden Boží lid
Až budeme tvořit
jedno svaté lidstvo
co před Božím trůnem
zpívá s anděly
A my zatím pod oblaky
z prozářené mlhy
bojujeme svoje války
honíme se za slávou
stavíme si pyšné domy
nebo jen tak v slzách
táhnem svoji káru
do lidštějších míst
Ano. Ta báseň vyjadřuje smutek ze současného stavu světa, před nímž nás ani myšlenka možné budoucí universální spásy nespasí.
Karel Krejčí
Ano paní Hájková,
ta báseň je hluboce pravdivá. Jsme unášeni jako pírko událostmi kolem nás a nejsme schopni si naší ubohost a slepotu uvědomit. Slepota je hlásána jako vítězná cesta a prozření jako zrada nebo vzpoura vůči lidskosti. Svět se v té své zaslepené lidskosti utápí čím dál více a více. Svět spasen je, ale k tomu, aby se stal jedním lidem, má před sebou ještě dlouhou cestu.
Petr Kartouz
Vyjádřím se již k proběhlé diskusi. Pokud tedy na základě Mt 25 Bůh bude soudit lidi podle toho, jak by se postavili k evangeliu, pokud by jej slyšeli (což mi ovšem přijde v rozporu se samotným textem), napadá mne, jak tedy chápat vyvolení?
„Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy“.