Je tomu už asi sedm let. Kdosi mi tvrdil jakousi bizarnost, už ani nevím jakou. Ale pamatuji si dobře svou reakci: „Jestli tomuhle věříš, pak bych se nedivil, kdyby mi dneska někdo tvrdil, že země je placatá.“
Netušil jsem, že ještě téhož dne se o takovém člověku dozvím. A během posledních sedmi let jsem slyšel o celé řadě takových lidí. Přiznávám, že jen z doslechu – osobně jsem se s nikým takovým nesetkal. Vím o několika lidech, které osobně znám, ale o této věci jsem s nimi nemluvil, protože ze sboru odešli.
Zdá se mi, že po zhruba dvou staletích víry ve vědu přichází jakýsi zpětný náraz. Dnešní lidé věří někdy neuvěřitelným bizarnostem.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Chvála laskavosti
Lámu si hlavu, čím to asi je. Vyslovím určitou hypotézu, ale je to opravdu jen hypotéza, navíc nevím, zda by se dala nějak potvrdit nebo vyvrátit.
Už na základní škole jsme se učili, že nejjednodušší částečkou hmoty je atom, který se skládá z protonů, neutronů a elektronů. Proton něco váží a nese kladný náboj, neutron váží zhruba jako proton a nenese žádný náboj, a elektron neváží skoro nic a nese záporný náboj. Bylo to relativně jednoduché a srozumitelné.
Pak se nám to začalo trochu komplikovat. Začalo se mluvit o neutrinech a fotonech a dalších částicích, a už se nedalo tvrdit, že atom je nejjednodušší částečka hmoty. Nyní je to všechno ještě neskonale složitější. Už se to ani neodvážím popsat, protože fyzikům bych se asi zdál směšným.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Nejsem fyzik, ale do jisté míry jsem historik-amatér. Několik let jsem se věnoval ruským dějinám. V něčem je historické poznání podobné tomu fyzikálnímu. Vezměme si nějakou jednotlivou událost většího významu, například Krymskou válku. Ve stručnějších dějinách Ruska je jí věnováno několik odstavců, v těch trochu obsáhlejších dejme tomu celá kapitola. Uděláte si určitou představu o jejích příčinách, průběhu a následcích. Pak se vám dostane do rukou nějaká monografie, vy si ji přečtete a řeknete si: Aha, tak ono to bylo složitější. A pokud se dostanete k dobovým pramenům, třeba osobním dopisům nebo oficiálním depeším, začne se vám to notně komplikovat. Po přečtení Dějin Ruska, jak je vydalo například nakladatelství Lidové noviny, můžete mít pocit, že tomu trochu rozumíte. Když se ale určitou událostí zabýváte detailněji, vaše jistota, že jste tomu porozuměli, dostává trhliny. A jdete-li do pramenů (tam se ovšem dostává málokdo), tuto jistotu ztrácíte téměř úplně.
Udělal jsem osobní zkušenost s dějinami, podobně jako fyzik dělá osobní zkušenost s fyzikou nebo lékař s medicínou. Mělo to pro mě jeden důsledek: Když mi někdo něco tvrdí s naprostou jistotou, rozsvítí se ve mně červené světlo. Ovšem na rozdíl od historie zjištění fyziky mohou být verifikovatelná. Nicméně my, kteří v daném oboru nejsme odborníky, jsme stejně na odborníky odkázáni.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Generační posuny
Žijeme ve složitém světě. Skuteční odborníci si uvědomují, že znají jen malý výsek toho, co lze poznat. Mnohým věcem nerozumí nikdo. A v tomto světě máme žít!
Pro některé lidi je to neúnosné. A tak hledají nějaké řešení – něco, co by jim umožnilo se ve světě nějak vyznat. Nějaký jednodušší model. Třeba placatou zemi. Nebo bilderbergské spiknutí.
To má ovšem jednu velkou nevýhodu. Musíte žít s vědomím, že obrovská spousta lidí je součástí spiknutí. A všichni spiklenci vám lžou.
Mám to z druhé ruky, ale ptal jsem se, jestli věřící v placatou zemi vědí, jak to vypadá na jejím konci. Prý jsou před koncem placaté země vojáci, kteří nikoho dál nepustí. Ti ale všichni – a musí jich být přece tisíce – znají pravdu! A tají ji před zbytkem lidstva.
A teď si představte všechny ty lidi, kteří sedí v Houstonu a předstírají, že vysílají nějaké rakety do kosmu, a dokonce nás bulíkují tím, že nějaká raketa obletěla měsíc, nebo na něm dokonce přistála! Vytvářet takovou pseudorealitu musí přece stát obrovské množství peněz.
Přes všechny tyto – podle mne neřešitelné – problémy někteří lidé dávají placaté zemi přednost. Tento model je totiž mnohem jednodušší. Žijete ovšem ve světě, kde polovina – nebo přinejmenším obrovské množství lidí – vědomě lže. To to nikdo neprozradí?
Lidé věřící v placatou zemi jsou stále ještě takovým bizárem na okraji. Jsou lidé, kteří věří, že všichni „ekoteroristé“ jsou „placení“. O mně se tvrdilo, že jsem „placen“ za pomoc iráckým nebo pakistánským uprchlíkům. Samozřejmě, někteří lidé skutečně placení jsou. Třeba lékaři, kterým farmaceutické společnosti zaplatí cestu na konferenci a poskytnou jim ubytování v drahém hotelu. Takové případy byly zdokumentovány. Nicméně, bohužel, tam, kde dojdou argumenty (nebo kde by bylo náročné je hledat), se přijde s tvrzením, že člověk je za svou snahu někým placen. I toto je způsob, jak se vyrovnat se složitým světem.
Samozřejmě na tyto problémy narážíme i v politice. Je evidentní, že v ní hrají peníze obrovskou roli. Mnohdy pomáhají vyhrát volby. Nicméně v politice je ještě jedna touha silnější než touha po penězích. Je to touha po moci. Jen málokdo, kdo ji okusí, se jí dobrovolně vzdává. A dalším problémem je, že z toho, čím sám trpí, obviňuje druhé, protože si nedokáže představit, že pro někoho moc není silnou motivací, respektive že někdo může mít ještě jinou, silnější motivaci, než je touha po moci.
Občas se ale v politice vyskytnou čestné (a velmi pozoruhodné) výjimky. Takovými výjimkami byli kdysi prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník nebo filosof a jednu dobu ministr školství (a neúspěšný kandidát na prezidenta) Jan Sokol.
Ano, žijeme ve složitém světě, v němž mnohdy není snadné se orientovat. My ale složitost (realitu) světa spoluvytváříme a rovněž si volíme, v jakém světě budeme žít. Vzpomínám na modlitební večer v našem sboru někdy v první polovině osmdesátých let. Přišel mezi nás i jeden narkoman, brzy jsme zjistili, že chodil do sboru krást. Jednou na té modlitební chvíli prohlásil: „Stejně je to všechno jen iluze, co tady vykládáte.“ Odpověděl jsem mu – a sám jsem byl svou odpovědí překvapen: „Ivoši, já bych nevyměnil svou iluzi za tvou realitu.“
Konec konců jde o to, v čem hledáme oporu a jistotu. Hledáme něco, co nám pomůže orientovat se ve světě. Já jistotu nacházím v Písmu, ale vím, že se neobejdu bez Ducha Svatého, který nám Písmo otvírá. Žijeme-li s Ježíšem, uneseme i skutečnost, že svět je složitý a že spoustě věcí nerozumíme. V životě s Bohem nacházíme novou realitu, realitu nového stvoření.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 21. prosince 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
121 Komentáře
pavel v
pro pana Ašera
Nechápu, co vám vlastně na Sorosovi vadí. To, že vytvořil nadaci se zaměřením na vzdělávání nadaných lidí ve třetím světě přece není žádná konspirace. Je to naopak nesmírně prospěšné. Soros říká, že lidé na něj svádějí různé konspirace, ale on sám žádné nevytváří.
Konspirační teorie mají za cíl rozdělovat (rozděl a panuj). Soros bojuje za svobodu a ta lidi naopak spojuje.
Jiří Aron
Svět je složitý a další důkaz toho je to, že ačkoliv pan Pavel V. odmítá progresivismus obecně jako nálepku, jeho vlastní názory jej přitom řadí mezi progresivistické křesťany https://en.wikipedia.org/wiki/Progressive_Christianity.
Splňuje hlavní charakteristiky jako zpochybňování tradic (odpor ke kreacionismu a svůj mimo tradiční výklad Písem „evangelium posledního soudu“) a má silný důraz na sociální spravedlnost a péči o chudé – tedy aspoň slovně.
pavel v
Pane Ašere,
napsal jsem, že by vám prospěl pobyt v Severní Koreji. Proč? Abyste si uvědomil obrovský rozdíl mezi „diabolokracií“ korejskou a tou naší, když říkáte, že kvalitativně jsou to obě tyranie.
Demokracie není pouhou vládou většiny. Vláda většiny by znamenala, že když někdo vyhraje volby, zmocní se vlády natrvalo. Pokud se volby opakují, pak se vládnoucí většina dobrovolně podřizuje zákonu, který říká, že většina může vládnout jen jedno volební období a pak se musí vlády případně vzdát. To je ona vláda zákona, o níž jsem mluvil. Jestliže vládnoucí většina přijme politická opatření, aby ji už nikdo nemohl připravit o vládu, pak je to skutečně vláda většiny, jak ji chápete vy, ale už to není demokracie.
Napsal jste: „Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a MÁLOKDO ji nalézá.“ (Mt 7:14)“. Z toho pravděpodobně vyvozujete, že spasena bude jen menšina lidí a že tudíž většina lidí propadne peklu. Jestliže pak většina lidí patří satanovi, je posléze vláda většiny vládou satana. To je dětská logika. Skutečnost je mnohem složitější. Hranice mezi dobrem a zlem neleží mezi dobrými a zlými lidmi, ale uvnitř každého člověka. Žádný člověk není jen dobrý nebo jen zlý. Tak ani vítězná většina ve volbách nemusí být jen zlá. Už ta okolnost, že zvolená většina je ochotna se po následujících volbách ochotna vzdát vlády, svědčí o tom, že zlá není. Satan se totiž dobrovolně vlády nikdy nevzdá.
Napsal jste: „Ostatně farizeové a zákoníci také nebyli proti Bohu a uznávali biblické zásady. Přesto byl jejich systém podle Ježíše bezbožný (Mt 23:38; J 8:44). Bezbožný proto není jen systém, který zakazuje víru v Boha, jak píšete, ale každý systém vyjma Božího království. Proto je také napsáno, že celý svět ve zlém leží (1 J 5:19). Rozdíly mezi politickými systémy tohoto světa jsou toliko rozdíly kosmetickými, takže zavrhování jedněch a glorifikování jiných si můžete odpustit, chcete-li zůstat na půdě Písma.“
Pane Ašere, Ježíš ve svých výrocích (Mt 23,38 a J 8,44) nemluví o politickém systému. Mluví systému myšlení farizejů a zákoníků. Co mu vadí? Vadí mu jejich pýcha – myslí si, že jen oni mají právo interpretovat slovo Boží. Jejich pýcha jim neumožňuje vůbec připustit, že jejich interpretace Slova je zásadně chybná. Jejich interpretace je založena na doslovném výkladu pravidel stanovených Mojžíšem. Ježíš apeluje na milosrdenství, které však bylo farizeům cizí. Ježíš jim nepřímo říká: Bůh není trestající monstrum, jak vy ho mylně představujete, ale milosrdný Otec, který chce spasit nejen Hebreje, ale všechny lidi na světě a to i ty, kteří o něm nikdy neslyšeli. Věřit v jednorozeného Syna Božího, to neznamená jen věřit, že existuje. To má mnohem hlubší význam. Znamená to řídit se v životě jeho učením – být milosrdný k trpícím lidem. Ježíš totiž prožívá jejich utrpení s nimi, podobně jako maminka na sobě prožívá bolest nemocného dítěte. Zkuste si představit, že byste měl pro svět nějaké dobré poselství. Čemu byste dal přednost? Aby se lidé podle vašeho poselství řídili, nebo aby lidé vaše poselství propagovali, ale neřídili se jím?
Každý politický systém dovolující svobodu hlásání slova Božího je dobrý. To Slovo má totiž takovou moc, že se dokáže prosadit nazdory jakémukoliv svobodnému systému. Špatný je naopak systém, který hlásání Božího slova zakazuje.
P. Ašer
Ad pavel v
Obávám se, že cestou do pekla, kterou paradoxně zmiňuje právě Vámi citovaný verš (Mk 9:47) jako následek důsledně neodstraněné příčiny svodů, je naopak Vaše tvrzení o novozákonních textech, jež se Vám pro svou přílišnou radikalitu nehodí pro Váš pohodlný život, že jsou to nadsázky.
Jakpak ovšem poznáte, co nadsázkou je a co jí neni? Podle jakého kritéria? Podle toho, co se vám zrovna hodí či nehodí do krámu? Jsou lidé, kteří mohou za nadsázku považovat i Ježíšova slova o neodpírání zlému a nastavování druhé tváře. A proto se potom nechají odvést do války, kde zabíjejí jiné lidi v domnění, že to není v rozporu s jejich křesťanskou vírou. Jiní to však jako nadsázku neberou a za odpírání účasti ve válce se nechají raději popravit, než aby zabíjeli své bližní. Takže otázkou pekla nebo věčného života je mimo jiné i to, co považujeme či nepovažujeme za nadsázku. Jsou snad Ježíšova slova o milování nepřátel také jenom nadsázkou? Pokud ne, jak víte, že nejsou? A jak víte, že slova o vyloupnutí oka naopak nadsázkou jsou? Nevidíte snad, že s takovým relativizujícím přístupem se otevírá cesta naprosté libovůli? Jednoduše to, co se mi nelíbí a nehodí, označím za nadsázku. A mám pokoj. Už se tím nemusím cítit být vázán a mohu si lebedit v pohodlném spořádaném křesťanském způsobu života, ve skutečnosti však jen v jakémsi kvazikřesťanském způsobu života.
Origenes, největší učenec rané církve, kterého od Ježíše dělilo jen necelých 200 let, nebral Ježíšova slova o tom, že někteří se stali eunuchy pro království nebeské (Mt 19:12), jako nadsázku a na základě těchto slov se nechal vykastrovat (Eusebios: HE VI,8). Byla to podle Vás také cesta do pekel, když tímto činem chtěl mimo jiného také zamezit pomluvám od nevěřících, neboť vyučoval i ženy?
Kromě toho, Ježíš jasně řekl, že bohatí vejdou do království nebeského „obtížně“ (Mt 19:23). To „obtížně“ přece určitě není nadsázkou. Slova o velbloudu a uchu jehly jsou pak jen příměrem, který má ilustrovat míru té obtížnosti. Takže s tím označováním něčeho za pouhou nadsázku bych byl velice opatrný.
A vaše relativizace toho, kdo je bohatý a kdo není, na základě nějakých tabulek ohledně příjmu na hlavu v jednotlivých státech, je také celkem mimo mísu. Ježíš přece nežil v době, kdy se svět stal globální vesnicí, v níž se porovnáváním nějakých tabulkových údajů může obyvatel jednoho státu cítit boháčem ve srovnání s obyvatelem jiného státu s nižší životní úrovní či naopak. Tehdy neexistovala možnost takového mezinárodního porovnávání a určitě existovaly mnohem chudobnější krajiny, než bylo Judsko. Ale o většině z nich se v Judsku ani nevědělo. Komparace chudoby a bohatství tak probíhala jen v místních podmínkách daného regionu, v němž člověk žil. Tam, kde Ježíš svůj výrok o bohatství pronesl, lidé zajisté dobře věděli, kdo bohatý je a kdo ne, ať už na základě oblečení, vlastnictví nemovitostí atd. Lidé tehdy byli v užším a důvěrnějším osobním kontaktu než v dnešním anonymním světě, kdy lze majetkové poměry před veřejností snáze utajit. A o tom zbožném muži, jenž za Ježíšem přišel, je napsáno, že měl mnoho majetku (Mt 19:22). Takže Ježíšova slova se netýkala všech, kteří měli jakýkoli majetek, že by ho měli prodat a rozdat chudým, ale těch, kteří měli mnoho majetku. Vždyť i Ježíš musel mít nějaký majetek, přinejmenším své šatstvo, avšak nečteme, že by ho prodal a peníze pak rozdal chudým, ačkoli tak učinit klidně mohl (viz L 22:36). Vaše invektivy vůči mně, že když vlastním počítač, tak jsem vlastně boháč, jsou tedy ve světle těchto skutečností liché. V našem regionu ze mne vlastnictví počítače rozhodně boháče nedělá. Je to dnes běžné vlastnictví, tak jako bylo za Ježíšovy doby běžné, že většina lidí vlastnila plášť. A jako tehdy nikdo z Ježíšových následovníků určitě netrpěl výčitkami svědomí z toho, že v nějakých jiných končinách nemají lidé ani plášť, nýbrž sotva bederní roušku, nemusí dnes Ježíšův následovník trpět výčitkami svědomí kvůli tomu, že v řadě států je podstatně nižší materiální životní úroveň než u nás. Úkolem křesťanů totiž není vylepšování tohoto světa, který je stejně předurčen ke zkáze (2 Pt 3:7), nýbrž kázání evangelia, aby se co nejvíce lidí mohlo zachránit v Božím království.
P. Ašer
Ad pavel v
Co mi vadí na Sorosovi?
Předně to, že si hraje na boha. Nemluvě už o jeho hedgeových fondech, kdy získal své miliardy dosti nekalými finančními spekulacemi, aby je pak vynakládal na rozbíjení států barevnými revolucemi a mohl tam zavést popperovskou „otevřenou společnost“.
A za jakou svobodu to Soros vlastně bojuje? Za svobodu sodomitů uzavírat manželství, za svobodu kuřáků marihuany, za svobodu nechat se zabít při tzv. euthanasii atd. Vskutku svými pochybnými penězi podporuje samé bohulibé iniciativy, s nimiž zajisté souzní každý křesťan… 🙁
To je ta jeho svoboda. Vám to nevadí?
Olga Nedbalová
Pro pana Pavla V. – Milada Horáková dokonce svým trýznitelům odpustila – odcházela se slovy, že vůči nim necítí žádnou zášť. Tak nevím, proč bych měla zášť cítit já. Jinak jsme už tolikrát spolu v jiných diskuzích probírali, proč si myslím, že jediné možné řešení problémů tohoto světa je, že lidé uvěří v Ježíše Krista. Nestačí ovšem formální víra, musí to být skutečné přijetí Ježíše Krista do svého srdce. Takový člověk se pak řídí dvěma nejvyššími přikázáními a nemůže nikomu druhému škodit. Pokud na zemi byli jen takoví lidé, tak by veškeré zlo vymizelo. Podle Písma ale svět spěje jinam. Zjevení Janovo je dáno a není dobré si namlouvat, že to možná nakonec dopadne jinak. Jestli jsem náboženský fanatik – nevím, zatím mě nikdo jiný mimo vás takto nenazval, tak si počkám na alespoň jednoho dalšího bratra nebo sestru v Kristu a pak se tím budu zabývat. Ale jestli si myslíte, že fanatikem je ten, kdo si myslí, že jedině skrze Krista lze dojít spásy – tak ano, jsem fanatik. A vůbec mi to nevadí.
Olga Nedbalová
A pane Pavle – proč tak zarputile trvám na tom, že spása je možná jedině v Kristu? Protože bych velmi nerada někoho svedla z té správné cesty. Rád argumentujete podobenstvím o ovcích a kozlech (Mt. 25:31-46). Dle vašeho výkladu je lépe být milosrdný a ke Kristu se vůbec neznat než mluvit o Kristu a být přitom nemilosrdný. Já si myslím, že ani jedno není dobré. Málo kdy je dobré vytrhnout jedno podobenství z Písma a nedívat se přitom i na jiná místa – takové konání je typické pro náboženské fanatiky. Ano, Ježíše skutečně neomámíme sladkými řečmi. Nepomůže nám, pokud Krista budeme naoko ctít a přitom našim pánem bude někdo úplně jiný. A ti druzí? Stačí být jen soucitný, milosrdný a dle vašeho světského hlediska dobrý člověk? Na to najdeme v Písmu odpověď například v Janovi 14:6-11 – Ježíš je jediná cesta a k Otci se jinudy nedostaneme. A chce člověk, který pravého Boha – Otce ani nezná, vůbec k Němu jít? Asi těžko, když ani neví, za kým vlastně jde. Na dalším místě Písma se píše o dvou nejvyšších přikázáních – Matouš 22:37-40: Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Všimněte si, Ježíš výslovně uvádí, že milovat Hospodina je první a největší přikázání. Není to tedy tak, že stačí milovat jen bližního svého. A pokud skutečně miluji Hospodina, ze celého svého srdce, duše i mysli, pak již následkem toho budu milovat i bližního svého. Pokud budete převracet toto přikázání a tvrdit, že nejdůležitější je milovat bližního svého, nikdy žádaného účinku nedosáhnete. Ano, i podobenství o ovcích a kozlech je v Písmu důležité. Já si ho velmi často připomínám a moc dobře vím, kdy jsem se v životě zachovala jako kozel. Pokud upřímně věříme v Krista, v dostatečnost Jeho oběti na kříži, skutečně nepotřebujeme přidávat žádné svoje dobré skutky. Potřebujeme hlavně dostatek pokory, abychom si uvědomili svou nedokonalost a abychom o to více přilnuli ke Kristu, který jediný zná cestu k Otci.
pavel v
Paní Olgo,
vy se domníváte, že někteří lidé nechtějí přijmout Ježíše Krista a možná máte i pravdu. Uvažte, proč tomu tak je. Ti lidé by možná uvěřili, ale ne v takovou karikauru Boha, jak ji někteří křesťané prezentují. Dopouštějí se stejné chyby, kterou vyčítal Ježíš farizeům a zákoníkům, že totiž druhým zabraňují vejít a sami nevcházejí (do Božího království). Vyčítal jim pokrytectví – mnoho zbožných řečí a naprostý nedostatek činů (skutků). Také pan Aron nebo Ašer se ohání svojí pravověrností a hlásáním Božího slova, přičemž říkají, že úkolem křesťana není napravovat svět (který ve zlém leží). Také vy si spolu s Lutherem myslíte, že ke spasení stačí jen víra a Boží milost a že skutky milosrdenství jsou zbytečné. Stejně jako farizeové netušíte, že vaše představa Boha je mimózní a že takový banální Bůh je pro lidi mimo církev neskousnutelný.
Opravdový Bůh je úplně jiný, než jak si ho vy představujete. Ježíš Kristus se vtěluje do trpících lidí a když my jim pomůžeme, pomáháme tím samému Ježíši, který řekl: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ To znamená, že dvě přkázání: 1. milovat Boha a 2. milovat bližního (trpícího) jsou ve skutečnosti přikázáním jediným – pokud prokážeme milosrdenství trpícímu, prokazujeme lásku také Bohu, který se s trpícím ztotožňuje.
Lidé přicházeli za Ježíšem, protože uzdravoval jejich nemocné. Uzdravil 10 malomocných, ale jen jeden mu přišel poděkovat a dozvěděl se něco o Ježíšově poselství. Tak i my, dnešní křesťané bychom měli nejprve pomáhat trpícím a teprve poté jim zvěstovat Boží slovo. Když místo toho povedeme přeslazené zbožné řeči doplněné tvrzením, že skutky lásky jsou zbytečné, i malé dítě prohlédne takovou faleš.
Já neříkám, že neděláte nic pro trpící. Mě vadí, že se zastáváte Arona či Ašera, kteří říkají, že jediným úkolem církve je hlásání Božího slova, zatímco milosrdenství je jen vylepšování světa, který si to nezaslouží, protože „ve zlém leží“.
P. Ašer
pavel v
Napsal jste: „…napsal jsem, že by vám prospěl pobyt v Severní Koreji. Proč?“
Mezi korejskou a naší diabolokracií žádný podstatný rozdíl není. Je přece jedno, zda ďábel vládne skrze nějakou nepočetnou hříšnou marxistickou dynastii nebo skrze většinu hříšného elektorátu, který se dostavil k volbám. To, že lidé hůře snášejí nadvládu menšiny než nadvládu většiny, je způsobeno jen jakýmsi „optickým klamem“, kdy se jim nátlak většiny zdá oprávněnější než nátlak většiny. Přitom je zcela jedno, zda mi diktuje jedinec nebo většina lidstva. Tak jako tak jsem pod diktátem. Kosmetické rozdíly mezi těmito systémy však tuto shodnou ďábelskou podstatu mnoha lidem zastírají, takže bazírují na podružných diferencích, díky nimž jeden systém chválí a druhý zavrhují. To je však jen ďáblova strategie, aby si zastánci např. demokracie mysleli, že bojují proti ďáblu, když bojují proti tzv. diktatuře, přičemž si neuvědomují, že ďábel vládne právě tak i jim v demokracii.
Napsal jste: „Demokracie není pouhou vládou většiny. Vláda většiny by znamenala, že když někdo vyhraje volby, zmocní se vlády natrvalo. Pokud se volby opakují, pak se vládnoucí většina dobrovolně podřizuje zákonu, který říká, že většina může vládnout jen jedno volební období a pak se musí vlády případně vzdát.“
Jenže zákony jsou zase jen dílem většiny. Když se dostane k moci jiná většina, tak ty zákony klidně změní dle svého gusta. Zákony se tedy mohou otáčet jako korouhvička ve větru. To, že se v tzv. demokracii u moci mohou střídat různé většiny, neznamená, že v ní nevládne aktuální většina a už vůbec to neznamená, že v ní nevládne ďábel. Jestliže je většina v modrém dresu vystřídána většinou v červeném dresu, nemůže nic zásadního změnit když všechna možná družstva (většiny) slouží od přirozenosti ďáblu – duchu, který i nyní působí v synech neposlušnosti:
„Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá přestoupení a pro své hříchy, v nichž jste kdysi žili podle věku tohoto světa, podle vládce mocnosti vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli, a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu tak jako ostatní.“ (Ef 2:1-3)
Podobně se o přirozeném stavu člověka píše na jiném místě:
„Neboť i my jsme kdysi byli nerozumní, neposlušní, bloudící, byli jsme otroky žádostí a všelijakých rozkoší, trávili jsme život v špatnosti a závisti, byli jsme odporní a navzájem jsme se nenáviděli. Když se však zjevila dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce, zachránil nás ne na základě skutků…“ (Tt 3:3-5)
Toto je také přirozený stav každé možné většiny, která se v tzv. demokracii dostane k moci, neboť dle slov Ježíšových jen málokdo (nepatrná menšina) nalézá onu úzkou cestu, která vede k životu (Mt 7:14). V tzv. demokracii tedy vždy vládnou lidé, v nichž působí onen vládce mocnosti vzduchu (Ef 2:2). Střídání jednotlivých politických stran nebo koalic u moci je tedy irelevantní. Vrcholným skrytým vládcem takového systému je stejně vždy satan, který každou tu či onu aktuální většinu ovládá. Takže jestli považujete za ďábelský režim v Severní Koreji či v Rusku, můžete na základě Písma s čistým svědomím považovat za úplně stejně ďábelský režim v USA či u nás.
Napsal jste: „Skutečnost je mnohem složitější. Hranice mezi dobrem a zlem neleží mezi dobrými a zlými lidmi, ale uvnitř každého člověka. Žádný člověk není jen dobrý nebo jen zlý. Tak ani vítězná většina ve volbách nemusí být jen zlá. Už ta okolnost, že zvolená většina je ochotna se po následujících volbách ochotna vzdát vlády, svědčí o tom, že zlá není. Satan se totiž dobrovolně vlády nikdy nevzdá.“
Už mnou výše uvedené novozákonní citáty (Ef 2:1-3; Tt 3:3-5) Vás usvědčují z neznalosti nebo přímo ze záměrné lži. Podle nich je totiž každý člověk, který se nenarodil znovu z Božího ducha, od přirozenosti jen zlý. Totéž učil i Ježíš (Mt 15:19; L 11:13; J 3:19). To, že je nějaká většina po prohraných volbách ochotna vzdát se vlády, nedokazuje vůbec, že by nebyla zlá. Je to jen ďáblovo divadélko pro prostoduché, poněvadž při změně vlády je jen jeho družstvo vystřídáno jiným jeho družstvem. Na věci samé se však nic nemění. Ďábel zůstává nadále u moci tak jako tak i za vlády nového družstva.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste: „Pane Ašere, Ježíš ve svých výrocích (Mt 23,38 a J 8,44) nemluví o politickém systému. Mluví systému myšlení farizejů a zákoníků…“
Ale já jsem přece nenapsal, že Ježíš v těchto svých výrocích mluví o nějakém politickém systému. Poukazem na tyto výroky jsem jen reagoval na Vaše slova:
„Ti, kdo nejsou věřící, nemusí být nutně proti Bohu. Je mnoho nevěřících, kteří uznávají křesťanské zásady…“
Čili přestože farizeové a zákoníci formálně uznávali biblické zásady, stavěli se paradoxně proti Bohu a stali se svými postoji nakonec dětmi ďáblovými. Podobně dnes neznamená, že nějaký nevěřící, který uznává některé křesťanské zásady, není proti Bohu. Je proti Bohu už tím, že je nevěřící (J 16:9). Jinak s Vámi souhlasím stran toho, co Ježíš farizeům a zákoníkům vytýkal.
Napsal jste: “Každý politický systém dovolující svobodu hlásání slova Božího je dobrý… Špatný je naopak systém, který hlásání Božího slova zakazuje.“
To je velký omyl. Nebo si snad myslíte, že je dobrý stávající západní demokratický systém, který sice projevuje jistou benevolenci k hlásání Božího slova, ale zároveň dovoluje hlásání práv sodomitů na “manželství” či práv žen na zabíjení jejich nenarozených dětí ap.? Pokud pak proti takovým hlásáným nehoráznostem otevřeně vystoupí nějaký křesťan, koho si myslíte, že se tento dle Vás “dobrý systém” zastane a koho bude proskribovat? Samozřejmě dá přednost uřvanému sodomitovi a křesťana označí za netolerantního tmáře, pokud ho nebude rovnou sankcionovat. Je jen otázkou času, kdy u nás v tomto tzv. demokratickém systému ponesou křesťané za jasné tlumočení biblických stanovisek i trestněprávní odpovědnost. V některých tzv. vyspělých demokraciích už ji nesou. Takže o tom, zda je nějaký politický systém dobrý, nerozhoduje to, zda dovoluje či nedovoluje kázání Božího slova. Římská říše až do 4. století hlásání Božího slova mnohdy velmi tvrdě potlačovala, ale církev přesto zažívala boom. V současných demokraciích není hlásání Božího slova ani zdaleka takto exemplárně potlačováno, státu je to do určité miry lhostejné, pokud se ovšem toto hlásání nezačne střetávat s hlasateli normalizace všemožných deviací ap., ale církev na Západě skomírá. Vaše kritérium je tedy očividně chybné.
pavel v
Paní Olgo,
myslím, že většina lidí považuje nás, křesťany za náboženské fanatiky. Co je k tomu vede? Je to naše svatouškovství, když vystupujeme jako jacísi agenti samotného Boha a Jeho jménem vyhlašujeme soud nad světem. Nemáme na to právo. Ježíš řekl: „Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych svět spasil.“
Lidé nás přestanou považovat za fanatiky až se zbavíme pýchy lidí vědomých si jakéhosi exkluzivního postavení. Jestliže věříme, nevíme zda věříme v opravdového Boha nebo v jeho karikaturu, jako mnoho křesťanů v dějinách. Připusťme, že nejsme lepší než ti, kdo se k Bohu okázale nehlásí, ale žijí jeho evangelium. Mysleme na potřeby společnosti. Až lidé uvidí že místo zbožných proklamací děláme cosi pro potřebné, možná uvěří i v našeho Pána.
Musíme se zbavit těch, kteří radí do ničeho se neplést a starat se sobecky jen o spasení vlastní duše.
P. Ašer
Ad pavel v
„Základní otázka zní: Co bych udělal, kdybych žil době Milady Horákové? Šel bych za ni demonstrovat? Nebo bych řekl, že nevím, zda není souzena právem? “
Politický aktivista by za ni klidně jít demonstrovat mohl. Ale křesťan? Proč? Kdyby se nepletla do politiky, tak by ji politika nesemlela. Kdo čím zachází tím, také schází (sr. Mt 26:52).
Ale proč by měl následovník Ježíše rozsuzovat nějaké světské spory?
„Někdo ze zástupu ho požádal: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví. Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?““ (L 12:13-14)
Chodil snad Ježíš někde demonstrovat proti Pilátově krutosti, když Pilát nechával nespravedlivě zabíjet Židy?
Pořád si pletete křesťanství s politickým aktivismem. A ten Váš aktivismus je bezesporu určitým druhem fanatismu, který byste přitom rád přisoudil jiným.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, pokud čtu příspěvky v diskusi, tak u vašich příspěvků vidím, že si velmi rád používáte jen část Písma a zbytek si doplníte světským učením. Je to velmi nebezpečné si takto zahrávat. To už můžete zrovna Ježíše úplně odstranit a nahradit ho nějakým světským učením. Bude to z vaší strany určitě lepší než nějaký paskvil složený z několika učení a vydávající se za křesťanství. Máte pravdu, že existují „křesťané“, kteří ve jménu Ježíše páchají nepravosti (zneužívání dětí, zneužívání bohatství, modly….). Schválně jsem použila uvozovky. Jsou to křesťané jen na oko, Krista v srdci ve skutečnosti nemají a jejich pánem je někdo úplně jiný. Těmto Ježíš vzkazuje skrze Písmo: „1Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. 2Bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. 3Mějte se na pozoru!“ (Lukáš 17). Ano, běda těm, kdo takto špiní jméno Ježíše. Bude jim zřejmě daleko hůře než nevěřícím, kteří pouze v Ježíše nevěří. Dále velmi rád stavíte lidské milosrdenství nad Boha. To je ovšem obrácení dvou základních přikázání a jejich popření! A pak základní otázka – je v lidské moci napravit tento svět? Z vašich příspěvků vyplývá, že je to možné. Pokud budeme volit správnou politickou stranu, budeme aktivně bojovat proti nespravedlnosti lidskými prostředky. Z Písma si k našemu boji vybereme jen to, co se nám momentálně hodí. Zbytek označíme za zastaralý a pro dnešní svět již neplatící. Ale jak jsem psala výše, základní poselství evangelia je jasné – Jan 3:16-21
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.“
Jen skrze Božího syna lze dojít k Otci. A pokud konáme dobré skutky, tak je konáme jen díky Bohu, ne díky naší lidské dobrotě. A tak i svět může být spasen jen skrze Ježíše Krista jako právoplatného Božího syna. Ne skrze lidskou spravedlnost a politický boj.
Jiří Aron
Otázka zní zda má cenu diskuse s panem Pavlem V. který lže. Například
„… Arona či Ašera, kteří říkají, že jediným úkolem církve je hlásání Božího slova, zatímco milosrdenství je jen vylepšování světa, který si to nezaslouží, protože „ve zlém leží“.“
Nikdy bych nic podobného netvrdil.
Tato jeho vlastní slova platí i o něm samém cituji“ … vystupujeme jako jacísi agenti samotného Boha a Jeho jménem vyhlašujeme soud nad světem. Nemáme na to právo.“
pavel v
Pro pana Ašera
Ježíš se často vyjadřoval jako básník – v nadsázce. Proč to dělal? Nadsázka totiž umožňuje zdůraznit určitou informaci, aby nezapadla v balastu podmínek platnosti informace. Nadsázka je, když řekneme výrok, ale pomineme související okolnosti. Nadsázkou je, když řekneme, že voda teče s kopce dolů. To totiž neplatí obecně, ale na povrchu planety, kde na vodu působí gravitace. Jiným případem nadsázky je Boží přikázání světit sváteční den. Ani tento příkaz nemá stoprocentní platnost – je dovoleno ho porušit, když vám spadne osel do jámy a je rovněž dovoleno ho porušit za účelem pokytnutí milosrdenství. Jiným příkladem nadsázky je Boží přikázání milovat nepřátele. Je míněno jako jako zcela nekompromisní požadavek, ale opět platí jen za určitých okolností. Například když do vašeho domova vnikne nepřátelský voják za účelem znásilnění vaší manželky, nemusíte mu prokazovat lásku tím, že mu nabídnete ke znásilnění ještě dceru. Milovat nepřátele neznamená políbit botu, která vás nakopla. Milovat nepřítele – poskytnout mu milosrdenství můžeme tehdy, když to milosrdenství potřebuje, když je bezmocný.
Jak poznám, co je nadsázkou a co jí není? Téměř všechna Boží přikázání jsou nasázkou a mají tedy relativní platnost. Mohlo by se zdát, že při určité vynalézavosti bychom mohli „relativizovat“, tedy zrušit každé Boží přikázání. To ale není pravda. Uvědomme si, že všechna Boží přikázání jsou odvozena od základního přikázání, které platí bezpodmínečně: „Miluj bližního svého jako sám sebe.“ Títo přikázáním musíme poměřovat každou výjimku platnosti Božích přikázání.
Chtěl bych jen připomenout, že milovat bližního ve skutečnosti znamená poskytnout milosrdenství trpícímu.
P. Ašer
Ad pavel v
„Já neříkám, že neděláte nic pro trpící. Mě vadí, že se zastáváte Arona či Ašera, kteří říkají, že jediným úkolem církve je hlásání Božího slova, zatímco milosrdenství je jen vylepšování světa, který si to nezaslouží, protože „ve zlém leží“.“
Zase překrucujete. Já jsem nikde netvrdil, že milosrdenství je jen vylepšováním světa. Já jsem tvrdil, že Ježíš nepřišel vylepšovat svět nějakými sociálními či ekonomickými reformami, které se křesťanům neustále pokoušíte imputovat jako jejich povinnost. To však vůbec nevylučuje milosrdenství v osobní rovině, jak dokazuje Ježíšův život. Já rovněž milosrdenství nijak nezlehčuji, neboť se mi ho samému dostalo jak od Boha, tak od některých lidí.. Milosrdenství Ježíše i jeho následovníků se však dělo a děje skrze osobní kontakt a vztah, ne skrze anonymní společenské instituce. Nebo si myslíte, že sociální dávky vyplácené ex lege jejich příjemce nějak duchovně či morálně pozvedají?
pavel v
Pane Ašere,
s tím vaším pohrdáním Miladou Horákovou jste se poněkud odkopal. Podle vás si své utrpení jakoby způsobila sama tím, že se angažovala v politice. Jak nestoudné a drzé tvrzení. Horákovou nesemlela politika, ale konkrétní lidé. Ona byla nevinná, proto její smrt byla vraždou. Její vrazi byli stalinisté, ale všichni, kdo o její veřejné vraždě věděli a nic nepodnikli, nesli na té vraždě spoluvinu. Spoluvinu nesete i vy tím, jak tu vraždu zlehčujete. Je to hnusné.
Olga Nedbalová
K Miladě Horákové – mě osobně první zaujala Milada Horáková jako křesťanka a ne jako politička. Skutečně těžko můžeme soudit víru druhého člověka – nicméně poslední slova M. Horákové svědčí o hluboké a upřímné víře. O víře, která přesahuje pozemské bytí. O víře, která ví, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu. A proč tak moc zarputile trvám na vyznání, že jedině skrze Krista dojdeme spásy? I protože miluji bližní své a nerada bych je svedla na špatnou cestu, která vede do záhuby. Proto nevidím jako šťastné řešení si upravovat zvěst evangelia.
pavel v
Smyslem života křesťana zmírňovat utrpení člověka. Děláme to pro samotného Krista. On nám to řekl v evangeliu o posledním soudu. Je přehršel cest, jak bolesti trpících mírnit a všechny jsou správné, pokud jsou poctivé. To znamená, že pro tento účel je bohulibé i využití politiky. Politika sama o sobě nemusí být špinavá, záleží na tom, jací lidé ji dělají. Na druhé straně politika není jedinou cestou prokazování milosrdenství a není ani tou hlavní cestou. Smyslem prokazování milosrdenství není získávat lidi pro víru. Cílem je, jak již bylo řečeno, posloužit Ježíši Kristu.
Smyslem života křesťana není vést zbožné fráze. Lidé vycítí pokrytectví, které se za nimi skrývá. Jak může někdo uvěřit člověku, který má plnou ústa lásky, ale chová se jako sobec? Mám na mysli křesťana, který se stará jen o vlastní spasení, ale druzí jsou mu lhostejní? Například Orbán se hlásí ke křesťanství, ale svým přátelstvím s Putinem se podílí na utrpení Ukrajiny. Orbán odpuzuje lidi od církve. Jiným případem odpuzování je patriarcha vší Rusi Kyrill. Je ošklivou skvrnou na těle církve a není jasné, proč ho křesťané celého světa nevolají k odpovědnosti.
Karl Jaspers po druhé světové válce napsal knihu Otázka viny. Tam dokázal, že na Hitlerových zločinech měl každý Němec, který neprojevil žádný odpor proti nacismu. To by nás mělo varovat, že naše lhostejnost k utrpení ve světě se nám může škaredě vymstít.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, křesťan může klidně pronášet zbožné fráze, tedy za podmínky, pokud je sám osobně dodržuje. O Kristu svědčíme ústy i srdci svými. Tedy být na druhé jen milosrdný a zároveň jim neukázat na zdroj milosrdenství – Krista, také není úplně ideální. A máme si být neustále vědomi toho, že Kristus je ten jediný správný Spasitel. Musíme odolat pokušení převzít mesiášskou roli na sebe. A také odolat pokušení lustrovat dopředu víru jiných lidí. Nebo uplatňovat různé části Písma podle toho, jak se mi to hodí. Pro mě ať je Bůh milosrdný, slitovný a odpouštějící všechny viny. A pro ty druhé ať je spravedlivý soudce, kterému žádná nepravost neunikne. A pak nezapomeňme, že těm, kterým bylo hodně svěřeno, po těch bude také hodně vyžadováno. Pokud si s radostí čteme blahoslavenství, nezapomínejme ani na ono Běda! Protože běda je může být určeno i nám.
Olga Nedbalová
A omlouvám se za chybu v poslední větě – správně má být: Běda může být určeno i nám. Svět je vskutku velmi složité místo. Evangelium je proti tomu až neuvěřitelně jednoduché. Představuje dokonalé řešení všech problémů světa. Bůh je skutečně velmi prozřetelný, když povolal Svého Syna k naší spáse.
pavel v
Paní Nedbalová,
Milada Horáková nebyla zavražděna kvůli víře, ale kvůli tomu, že odporovala stalinistům.
Říkáte, „že jedině skrze Krista dojdeme spásy“. Znamená to, že ti, kdo Krista neznají, spásy nedojou? Tak to není. Otázkou, zda nevěřící mohou dojít spásy, se zabýval apoštol Pavel v epištole Římanům (2). Napsal na toto téma: „10Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. 11Bůh totiž nestraní nikomu. 12Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem. 13Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. 14Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon, 15ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují. 16Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše. “
Jak se apoštolova slova liší od vás, ale hlavně od Ašera a Arona. Ti už totiž svět, který podle nich, „ve zlém leží“ dávno odsoudili. Stejně jako vy vyřkli například svůj soud nad demokracií, která má být satanovým dílem na úrovni totality.
pavel v
Paní Nedbalová,
když čtete evangelia, zjistíte, že Ježíš neučil lidi zbožným frázím, ale učil je, jak mají žít. Učil je odpouštět, učil je pokoře (skromnosti), učil je bojovat za spravedlnost (proti křivdám), učil je milosrdenství. Všimněte si, že kazatelé jako Dan Drápal nebo David Novák ve svých článcích také nepoužívají zbožné fráze, ale učí lidi, jak by se měli tomto světě chovat, aby plnili Boží vůli. Všimněte si, že to některým čtenářům na nich vadí. Vadí jim, že mluví o konkrétních bolestech a křivdách ve světě. Chtěli by slyšet obecné, nicneříkající řeči, aby nemuseli zaujímat stanoviska, k tomu, co se děje. Proč to nechtějí? Protože by je to nutilo k činům ve prospěch trpících.
Konečný Fr.
Každý Němec nese vinu za to, že se nepostavil proti nacismu. Souhlas. Stejně tak každý Čech, který volil dnešní vládu má vinu za současné mizerii a na prodlužování války na Ukrajině a prolévání krve.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, Ježíš nemusel lidi učit zbožným frázím, oni je znali. Na rozdíl od dnešní doby. Velký rozruch vyvolalo zařazení otázky týkajících se křesťanství do maturitních otázek. Vyvolalo velké rozhořčení – jak můžou nebohým maturantům dát otázku, o které se běžný člověk nemůže ani zajímat. Pro Vaši představu zasílám „hodnotné“ zpracování otázky o křesťanství na veřejně přístupném webu http://www.unium.cz/materialy/0/0/1-maturitni-otazka-doc-m19657-p1.html
Mimo jiné se o křesťanství dozvídáme, cituji doslovně:
„smysl života spočívá až v posmrtném životě (tedy až po smrti bude mít člověk šťastný život)
ideální člověk křesťanství byl asketa (hlavně poustevníci – pili jen vodu, jedli velmi střídmě atd.) → dobrovolně se odříkal některých věcí
nejvyšší ideál křesťanství byl mučedník
člověk byl ve středověku chápán jako součást vyššího řádu, do něhož nemá právo zasahovat
měřítkem všeho byl Bůh
v životě lidí hrála velkou roli askeze (odříkání se tělesných požitků a hmotných statků) na rozdíl od „uvolněné“ antiky
Bible
= PÍSMO SVATÉ
vysvětluje křesťanství ze všech možných stran
je to nejstarší hebrejské písemnictví (stala se největším přínosem pro světovou kulturu)
je to nejčtenější a nejrozšířenější kniha na světě, soubor textů, pravidel náboženské víry a morálky“
Lidé neznají evangelium, neznají dobrou zprávu. Ježíš mimo jiné vyzývá k šíření evangelia – a v dnešní době je to opět velmi aktuální. A co převyprávění Písma do současných lidských příběhů – jako součást kázání, pokud předchází čtení z Písma, může být. Ale vždy je nejlepší se vracet zpět k původnímu zdroji. Lidským převyprávěním se dost často totiž původní text zkresluje. Tu se něco přidá, tu se něco ubere. Fandíme těm postavám a pasážím z Písma, která jsou nám sympatická. Ty ostatní nezmiňujeme nebo je haníme. Jedním ze silných motivů protestantismu je návrat k Písmu. Proto se Jan Hus tak zasazoval za kázání v češtině. Proto Jednota Bratrská vytiskla Bibli kralickou. Obyčejní lidé si už z původního Písma moc nepamatovali – ústně předávané informace se nám snáze ztratí z mysli. A latinské mše jim mnoho přinést nemohly. Dnes je většinové české populaci co se týče Písma informační vakuum. Lidé si neumí představit, jak moc je důležité to, že Ježíš Kristus, Boží syn, za nás přibil naše viny na svůj kříž. Co se týče pomoci – zdravotní, sociální, na to jsou už v naší společnosti profesionálové. Což samozřejmě neznamená, že Diakonie a Charita by neměla dále takto pomáhat. Ale dle mého úsudku je daleko více třeba lidem slyšet nezkreslené Boží slovo než sociální a charitativní činnosti, které už v ČR zvládají i jiné organizace. Ale pane Pavle, odkud mají slyšet lidé o Ježíši Kristu, než od nás křesťanů?
Olga Nedbalová
A samozřejmě že odříkáním zbožných frází se nikdo nestane křesťanem. Ale pomohou mu lépe pochopit podstatu křesťanství – a to přijetí Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Já sama za sebe mohu prohlásit, že čím dál více se v poslední době vracím k pouhému čtení Písma. Ano, mám doma nakoupeno dostatek ostatní křesťanské literatury, přesto shledávám Písmo ze všech těchto knih nejmoudřejší a nejkomplexnější. Opravdu – Písmo je živé slovo od Boha. Cítím, že jsem již v této diskusi řekla za sebe vše podstatné a určitě nemám dostatek moudrosti, abych mohla rozetnout a posoudit všechny v této diskusi vznesené podněty. Nechci si hrát na někoho, kým nejsem. Přeji všem Milost a Pokoj od našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista.
Jiří Aron
Děkuji paní Nedbalové za její krásné vyjádření víry v Pána Ježíše Krista, kterého Bůh Otec povolal k naší spáse.
Přeji všem diskutujícím Boží milost a pokoj v Kristu po celý rok 2023 ať zůstáváme Něm – On zvítězil na kříži a vstal z mrtvých, nyní sedí na trůnu po pravici Otce. Pro některé lidi toto mohou snad být „zbožné fráze“ pro nás věřící to jsou naopak slova naděje, Boží lásky a povzbuzení.
pavel v
Paní Nedbalová,
vy si neuvědomujete, že většinová společnost nerozumí řeči, kterou „zbožní“ lidé evangelium prezentují. Jednou z příčin je skutečnost, že mnozí křesťané mentálně žijí v jakémsi iluzorním světě, velmi odlišném od reálného světa. My nežijeme ve starověku a pokud budeme s lidmi mluvit, jako bychom se právě vrátili ze vzdálené minulosti, lidé nám neporozumí. Ježíš žil v úplně jiném světě než my. Dnes nemáme posedlé zlým duchem, ale duševně nemocné. Dnes nemá smysl starat se o chudé ve svém okolí, protože se o ně stará stát. Dnes nemá smysl modlit se za vládnoucí autority, protože si je můžeme zvolit. To samozřejmě neznamená, že by myšlenky evangelia neměly co říci dnešní době, ale dnešní doba je zmítána jinými starostmi a konflikty a my bychom na ně měli reagovat – hledat jejich řešení – přizpůsobit evangelium své době, aby bylo pro bezvěrce smysluplné, aby lidem pomáhalo orientovat se ve světě.
Uvedu příklad: Dnešní online svět je zaplaven pornografií. Děti se s ní seznamují poprvé v devíti, či desíti letech. Prosadit zákaz porna se nám nemůže podařit – někteří lidé by to považovali za potlačování svobody. Kdybychom se však pokusili izolovat od tvrdého porna děti, většina lidí by nás podpořila. Ve Spojeném království zavedli systém, že kdo chce koukat na porno, musí si koupit voucher se speciálním kódem, kterým se pornostránky dají otevřít. Tento voucher lze získat až po nabytí plnoletosti. Kdybychom se my, křesťané k tomuto programu přihlásili, plnili bychom Boží vůli a hodně nevěřících by nás podpořilo. Když však budeme hlásat šesté přikázání dekalogu, bude to tak nekonkrétní, že to nikoho nechytne.
Všimněte si, že články Dana Drápala i Davida Nováka obsahují spousty konkrétních myšlenek, které převádějí evangelium o dnešní doby a jsou výzvou ke konkrétním činům milosrdenství. A všimněte si také, jak jejich konkrétnost některým „křesťanům“ zde vadí. Raději by slyšeli obecné a přeslazené zbožné řeči, protože ty je k ničemu nezavazují.
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: „Pane Ašere, s tím vaším pohrdáním Miladou Horákovou jste se poněkud odkopal. Podle vás si své utrpení jakoby způsobila sama tím, že se angažovala v politice. Jak nestoudné a drzé tvrzení. Horákovou nesemlela politika, ale konkrétní lidé. Ona byla nevinná, proto její smrt byla vraždou. Její vrazi byli stalinisté, ale všichni, kdo o její veřejné vraždě věděli a nic nepodnikli, nesli na té vraždě spoluvinu. Spoluvinu nesete i vy tím, jak tu vraždu zlehčujete. Je to hnusné.“
Já rozhodně justiční vraždu M. H. nezlehčuji, pouze konstatuji, že kdyby se nepletla do politiky, tak by ji politika nesemlela. To snad není pravda? Když nenastoupím do vlaku, tak nezahynu při železničním neštěstí. Co je na tomto tvrzení nestoudného a drzého? Kdyby se starala o svou rodinu a nedělala politickou kariéru, tak by ji ti stalinisté podle Vás zlikvidovali? A že ji semleli konkrétní lidé? To se přece děje vždy, pokud nejde o přírodní katastrofu, ale o antropogenní zlo. Touto obezličkou si nijak nepomůžete.
Hlavně bych však od Vás chtěl odpověď na mou otázku, zda Ježíš chodil někde demonstrovat proti Pilátově krutosti, když Pilát nechával nespravedlivě zabíjet Židy?
pavel v
pro P. Ašera
Vinu za smrt Milady Horákové nesli ti, kdo ji zavraždili. Když nastoupíte do vlaku a zemřete při železničním neštěstí, nikdo soudný neřekne, že jste si za tu smrt mohl sám. Může za ni ten, kdo železniční neštěstí způsobil. Vinu za svou smrt nesete tehdy, když uděláte něco nesprávného, například když pojedete nepřiměřeně rychle autem a zabijete se. Horáková ani ten co se zabil při železničním neštěstí, nic nesprávného neudělali.
Kdyby lidé jako Milada Horáková ve všem komunistům ustoupili, svět by se nikdy nedověděl, jací bandité tehdy v naší zemi vládli.
Ježíš se nikdy nepokusil o vzpouru proti Římanům, ale jeho učedníci ano, když po nich Římané chtěli, aby uznali císaře jako boha. V době Ježíšově Římané povolovali náboženskou svobodu a nijak mu nebránili v hlásání evangelia. Podle evangelia se Pilát zachoval krutě k nějakým Galilejcům, když smísil jejich krev s krví jejich obětí, ale my neznáme pozadí celé události, takže těžko můžeme cokoliv usuzovat. Římané jako okupanti Palestinu ekonomicky vysávali, ale na druhé straně se starali o zákonnost a zbavili Středozemní moře pirátů, takže kvetl obchod, z něhož měli prospěch i hebrejští obchodníci.
Ježíš se nepokusil o vzpouru, jelikož velmi dobře věděl, že by takový podnik neměl šanci na úspěch vzhledem k vojenské síle Říma. Jak později ukázala židovská válka, žádná šance nebyla ani proto, že hebrejská společnost byla hluboce vnitřně rozdělena. Ježíš věděl, že Hebreové mohou něco dosáhnout jedině tehdy, pokud mezi nimi zavládne svornost. To byl také jeden z cílů jeho učení. Svůj „politický program“ Ježíš definoval, když řekl: Co je císařovo, dávejte císaři a co je Božího Bohu. Bylo to vlastně vyhlášení pasivní rezistence (ve kratce). Ježíš tím vlastně řekl: Nemějte nic společného s císařem, kterého zajímají jen peníze a materiální statky. Jednejte podle Boží vůle. Z historie hebrejského národa mohli vědět, že pokud budou jednat spravedlivě podle Boží vůle, Bůh se postaví na jejich stranu.
pavel v
Ježíš věděl, jak vzpoura Judeje proti Římu musí dopadnout. Předpověděl porážku Jeruzaléma i zničení Chrámu. Brzy po zničení Jeruzaléma začali Židé přemýšlet, proč se tak stalo – až pozdě si uvědomili osudné důsledky své nejednoty. Jedna z těchto úvah je zachycena i v Midraši:
V noci na 9. av, kdy Bůh zničil druhý Chrám, šel Abraham k Bohu a ten se ho zeptal, proč přichází. Abraham se zeptal: »Pane, kde jsou moje děti?« Bůh odpověděl: »Zhřešily, a proto jsem je vyobcoval ze společenství národů.« Abraham se zeptal: »To nebyli mezi nimi žádní spravedliví?« Nato mu Bůh řekl: »Kolik jich bylo? Nikdo nebyl spravedlivý, neboť se každý radoval z neštěstí druhého a každý svého bližního nenáviděl.«
Jaký smysl by za těchto okolností mělo smysl demonstrovat proti Římanům. Vždyť Římané byli pozváni do Judeje samotnými Hebreji jako spojenci jedné z hebrejských mocenských frakcí (Hasmonejci).
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_%C5%BEidovsk%C3%A1_v%C3%A1lka
Jiří Aron
Ohledně mýtů o nevinnosti paní Horákové posílám za všechny jeden z odkazů https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=401036. Článek se jmenuje Neprůhledná Milada Horáková aneb Osud vyzvědačky.
Podotýkám, že jsem přesvědčen o zločinnosti komunistického režimu i o tom, že velká část jeho obětí zahynula v konkurenčním boji o mocenská koryta. Často to nebyl jen boj za svobodu, což je škoda. Lidé jsme to hříšní.
Lidé nejen u nás v Čechách touží po vysněných ideálech charakterů lidských hrdinů; takto si vysvětluji, že i přes historická fakta je v myslích většiny falešný obraz této socialistické političky. A proto pokud je někdo upozorní na zjevný rozpor, dokážou se někteří uctívači takových obrazů pěkně rozohnit.
Přidám v této souvislosti jeden z autorových diskusních příspěvků pod článkem „Když oficiální histografie vytvořila z Horákové pohádkovou ikonu, jakousi vílu připomítající světici, bytost biblicky bezchybnou – nikdo nežádal po těchto mystifikátorech žádné důkazy!
Když já cituji z archivních záznamů, někteří čtenáři žádají „důkazy“ ačkoli je mají před nosem, nadávají mi do „bláznů“, „psychopatů“, „idiotů“…etc.
Jak se chce někdo nazývat „demokratem“, když odmítá poznat skutečnost a sám sobě si začne notoricky lhát?
Někteří antikomunisté jsou ještě daleko horší než komunisté a to je velký problém naší současnosti! „
pavel v
Jan Kopecký vystupující pod jménem Jan Berwid-Buquoy lže. Milada Horáková nebyla žádná nula, ale velmi vzdělaná dáma s politickým renomé z první republiky. Působila také v protinacistickém odboji, byla vězněna a mučena v německém vězení až do osvobození americkou armádou v roce 1945.
Že kolaborovala s komunistickými bandity asi nebude pravda. V roce 1946 kandidovala za ČSNS v Zemi české a byla zvolena do Ústavodárného Národního shromáždění, byla členkou zahraničního a ústavněprávního výboru. V této době byla kritická vůči činnosti poválečných lidových soudů, práci v oblasti sociálních otázek, hospodářství a zahraniční politiky (odmítnutí Marshallova plánu) a brzy rozpoznala servilní poslušnost československých komunistů vůči Moskvě. Kvůli tomu byla monitorována StB, která byla již od konce války ovládána právě komunisty.
V období vládní krize se snažila o svolání schůze parlamentu, což se jí nepodařilo. Na stranické schůzi ČSNS dne 24. února 1948 odhalila Aloise Neumana jako skrytého komunistu, Neuman ze schůze utekl, a tak nemohl být ještě ten den vyloučen, jak bylo navrženo, a druhý den vstoupil do obrozené Gottwaldovy vlády jako ministr za ČSNS.“
V Radě českých žen dne 25. února 1948, kdy se rozhodovalo o vstupu této organizace do Ústředního akčního výboru NF, se Milada Horáková zdržela hlasování. Většina přítomných zvedla ruku ve prospěch vstupu do akčního výboru NF. Druhého dne byla předsedkyně Horáková z RČŽ vyloučena, vedení převzala dosavadní místopředsedkyně, komunistka Anežka Hodinová-Spurná.
Nastoupila opět na pražský magistrát, tentokrát jako sociální referentka Ústředního národního výboru. Přestože měla možnost opustit Československo, svůj odchod z vlasti oddalovala a byla stále politicky aktivní. V květnu 1948 založila s bývalým poslancem Josefem Nestávalem neformální skupinu kolem ČSNS, která udržovala kontakty s exilovými politiky Petrem Zenklem a Hubertem Ripkou. Podporovala lidi usilující o emigraci. Pomalu tak vznikal třetí protikomunistický odboj, ač svou činností se nikdy nedostal na hranu nebo dokonce za hranu tehdejších zákonů.
Horáková se dostala do hledáčku jako vhodná kandidátka pro akci StB „Střed“, v rámci níž byla 27. září 1949 zatčena. Pokus o zatčení se doma na Smíchově nezdařil, neboť tam byla jen služebná, dcera a Bohuslav Horák, kterému se podařilo v nestřeženou chvíli uniknout. Varovat svou ženu se mu však nepodařilo, neboť byla zatčena o několik hodin dříve ve své kanceláři v Masné ulici.
Nejvyšší soud 3. července 1968 nezákonný rozsudek zrušil, plná rehabilitace však mohla proběhnout až v roce 1990.
Jestliže rozsudek nad Miladou Horákovou zrušila komunistická justice, je nemyslitelné že byla špionkou. Byla to věřící žena, která odmítla smířit se s totalitou – s nacistickou i stalinistickou. Žena, která tolik trpěla, je pomlouvána. Jak nestoudné. Arone, vy nemáte s s křesťanským étosem zhola nic společného.
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: “My nežijeme ve starověku a pokud budeme s lidmi mluvit, jako bychom se právě vrátili ze vzdálené minulosti, lidé nám neporozumí. Ježíš žil v úplně jiném světě než my. Dnes nemáme posedlé zlým duchem, ale duševně nemocné. Dnes nemá smysl starat se o chudé ve svém okolí, protože se o ně stará stát. Dnes nemá smysl modlit se za vládnoucí autority, protože si je můžeme zvolit.“
Mohl byste tuto svou humanistickou tirádu ještě rozšířit. Dnes přece nepotřebujeme ani dar uzdravování, když máme nemocnice a povinné zdravotní pojištění, dnes nepotřebujeme dar proroctví, když máme psychoanalytiky, dnes nepotřebujeme pastýře, když máme psychology a kouče, dnes nepotřebujeme apoštoly, když máme rozhlas, TV a sociální sítě, kterými lze oslovit lidi i na druhém konci světa bez nutné osobní přítomnosti atd. Pěkně jste si to křesťanské učení zesekularizoval…
Nač potom ještě vůbec potřebujete Boha? Vždyť dle Vás nemá smysl modlit se za vládnoucí autority, když si je můžete zvolit sám. Takže vládnoucí autority dle Vašeho popisu už neustanovuje Bůh (Da 2:21; J 19:11; Ř 13:1), nýbrž Vy sám společně s jakýmsi vrtkavým davem? K čemu pak ještě potřebujete Ježíše, když jste nám tu pomocí své vysněné demokracie a kapitalismu s lidskou tváří vykreslil svůj krásný nový svět? K čemu Vám pak je Nový zákon, ten podle Vašeho popisu starověký balast, když zde máme tak skvělý sekulární humanismus?
V čem se lišíte od marxisticko-freudovského ateisty Ericha Fromma, který nakonec dospěl k nepotřebě Boha jakožto osoby , zato však zbožštil člověka, čili sám sebe?
„Sledování vývoje dozrávající ideje monoteismu v jejích dalších důsledcích může vést jen k jednomu závěru: nevyslovovat boží jméno vůbec, nemluvit o bohu. Pak se bůh stává tím, čím byl potenciálně v monoteistické teologii, bezejmenným Jediným, nevyjádřitelným zajíknutím, které vystihuje jednotu, jež je základem světa jevů, základem vší existence; bůh se stává pravdou, láskou, spravedlností. Bůh jsem já, pokud jsem lidský.“ (Erich Fromm: Umění milovat, Praha 1967, s. 56)
Stále více nabývám dojmu, že neuvažujete jako křesťan, nýbrž spíše jako svobodný zednář, který usiluje o vybudování celosvětového chrámu humanity. To, že svým úvahám dáte tu a tam křesťanský nátěr, nemůže sice v Písmu zakotvené křesťany zmást, avšak nedospělí Vám mohou naletět.
Domnívám se, že ani Vámi opěvovaný Dan Drápal by z Vaší psychiatrizace démonizovaných neměl radost, když sám démony vymítá:
https://kszatec.estranky.cz/file/42/40_drapal_duchovni_boj__vymitani_demonu_i.mp3
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: „Vinu za svou smrt nesete tehdy, když uděláte něco nesprávného, například když pojedete nepřiměřeně rychle autem a zabijete se. Horáková ani ten co se zabil při železničním neštěstí, nic nesprávného neudělali.“
Vinu nesou nepochybně ti, kdo vedli proces proti ní, ale kdo by ji měl zájem zabíjet, kdyby se nepletla do politiky? Politika je vždy nečistá hra různých skupin, které spolu soupeří prosazováním svých protichůdných zájmů, které jsou mnohdy schopny prosazovat až do krve. Takže ona si měla být při svém vzdělání dostatečně vědoma toho, co riskuje, když se dává na politickou dráhu. V tomto směru si za svůj úděl mohla také sama. Zkrátka udělala nesprávné rozhodnutí tím, že se dala na politiku. Kdyby se věnovala třeba advokacii, nemusela takto dopadnout.
Olga Nedbalová
Svět je opravdu složitý. A někdy to vypadá, že ani to Písmo není jednoduché. Na jedné straně apoštol Pavel trvá na vykoupení jen skrze Kristův kříž a nic jiného, na straně druhé apoštol Jakub napomíná ve svém listu křesťany, že víra bez skutků nic není. Je to ovšem jen zdánlivý protimluv, ve své podstatě je to velmi jednoduché. Kristus nás skrze svůj kříž vykoupil a my tedy Ho následujeme a neseme Ovoce Ducha Svatého. Každý, kdo je vykoupen krví Kristovou pak již nechce chodit ve tmě, ale touží po světle. A jak do tohoto všeho napasovat svět? Máme se ho úplně stranit nebo naopak máme do něho statečně vyrážet, abychom šířili Kristovo evangelium? Každý máme trochu jiné obdarování a jiné povolání od Krista. Na nás je, mít co nejvíce nastražené uši pro Kristovo poselství a odhodit naši pýchu, která nám velí zařizovat se podle svého. Věřící lékař pak jistě může být opravdový Kristův učedník a přitom používat světské metody moderní medicíny. I my můžeme dělat svá světská povolání odpovědně a dle Kristova učení. Jen nesmíme zapomínat na Krista, který je skutečným dárcem toho všeho. Díky Kristu jsme schopni konat dobré skutky a můžeme dokonce na chvíli přenést Kristův pokoj na tento svět. Neboť tam, kde se sejdou dva nebo tři v Kristově jménu, On bude mezi nimi. Výše jsem psala, že se necítím povolána rozetnout všechny zde vznesené podněty. Je to z toho důvodu, že já umím posoudit hlavně sama sebe. Zda jdu za Kristem nebo se ženu za nějakým světským přeludem. Nebyl mi dán dar rozsuzovat spory mezi věřícími. Milí bratři a sestry v Kristu, přála jsem všem Milost a Pokoj od našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Přeji takto záměrně a vyhýbám se světskému přání hodně zdraví, štěstí, pracovních a osobních úspěchu v novém roce. Protože Milost a Pokoj od Krista je to nejlepší, co můžeme dostat. Pokoj od Krista není o tom, že se vždy ve všem shodneme a budeme se na sebe falešně usmívat, jak se máme rádi. Pokoj od Krista je v tom, že se neustále dokážeme vracet ke Kristu, i když nás někdy svět tak rozhodí. A musíme také počítat s tím, že o Pokoj od Krista svět pod mocí zlého netouží. On touží po takovém tom světském klídečku, plném břichu a hodném Ježíškovi, které donese hodně dárků a přitom za to nebude nic chtít. Ano, Ježíš nás sice vykoupil zdarma, ale po nás za to chce, abychom začali skutečně naslouchat Jeho evangeliu. Abychom si nechali proměnit svá ztvrdlá a ztučnělá světská srdce a nebáli se vyrazit na cestu plnou protivenství.
Eva Hájková
Připadá mi, že v obraze světa, jak ho podává pan Pavel, není místo pro lidskou slabost, ale všichni jsou za všechno absolutně odpovědni. Není tam vlastně místo ani pro Boží působení, ani pro působení Zlého. Zlí jsou zkrátka jen někteří lidé, zatímco jiní jsou úplně dobří. Bůh vlastně dělá jenom toho soudce, který na konci odděluje ovce od kozlů. Jinak se do ničeho nevměšuje.
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: „Byla to věřící žena, která odmítla smířit se s totalitou – s nacistickou i stalinistickou.“
Co si máme představit pod vágním označením „věřící žena“? V co věřila? V sociální reformy, ve feminismus, v Masaryka, v reinkarnaci etc.? Nebo v biblické poselství?
Pokud by věřila v biblické poselství, pak by se s totalitou neměla problém smířit – viz:
„Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha,
takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.“ (Ř 13:1-2)
V tomto textu je zcela jasně napsáno, že ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení a přivolává na sebe soud. Takže ten soudní proces, který ji přivedl na šibenici, nepřišel vůbec tak nějak zčistajasna, ale přišel jako zákonitý následek jejího konání v rozporu s Pavlovými slovy…
pavel v
Pane Ašere,
dal jste mi řadu nálepek (například humanisty či svobodného zednáře) s tím, že ti lidé zapřeli Boha. Jedná se o argumentační klam zvaný „slaměný panák“. Jeho podstata spočívá v tom, že podsunete protistraně slabý argument (křehkého slaměného panáka), který pak snadno vyvrátíte (panáka rozbijete). Já nejsem ani humanista ani svobodný zednář, ani obdivovatel Ericha Fromma.
Pokládáte řečnickou otázku: „Nač ještě potřebujete Boha?“ Otázkou naznačujete, k čemu je v mém světě Bůh, když jsou lidé jakoby schopni zařídit vše sami bez Boha? Nejsou. Fridrich Nietzsche viděl, jak evropská inteligence odmítá křesťanství a stylizuje se do role vědeckých volnomyšlenkářů, kteří údajně žijí bez Boha. Tvrdili však, že stále věří v lidská práva, ve stejnou důstojnost každého člověka, v hodnotu chudých a slabých a v nutnost o ně všechny pečovat a zastávat se jich. Stále věřili, že láska je velkou hodnotou a že bychom měli odpouštět svým nepřátelům. Stále věřili v morální absolutno – že některé věci jsou dobré a některé zlé – a zejména v to, že útlak bezmocných je špatný. Nietzsche však tvrdil, že všechny tyto myšlenky jsou vlastní pouze křesťanství. Že nevzešly z východní kultury a Řekům a Římanům připadaly směšné a nepochopitelné. https://www.krestandnes.cz/timothy-keller-nietzsche-mel-pravdu/
Nacismus a komunismus víru v Boha odvrhly. Hitler sice křesťanství jakoby schvaloval, ale pouze z čirého chameleónství. V soukromí křesťany nesnášel a navenek nectil křesťanské zásady. Obě tyto ideologie znamenaly návrat k pohanství. Proto přinesly světu katastrofu.
Hlavní úlohou křesťanů v dnešní době je zabránit návratu novopohanské kultury práva silnějšího prezentované například Ruskem a Čínou.
pavel v
to P. Ašer
ad „Politika je vždy nečistá hra různých skupin, které spolu soupeří prosazováním svých protichůdných zájmů, které jsou mnohdy schopny prosazovat až do krve. Takže ona si měla být při svém vzdělání dostatečně vědoma toho, co riskuje, když se dává na politickou dráhu.“
To není pravda. Politika je zcela přirozenou součástí lidského společenství. Politika by neexistovala, kdyby lidé žili odděleně – v osamění. Žijí-li ve společnosti, společnost musí být organizována podle nějakého řádu. V rozvrácených státech řád chybí a lidé tam strašně trpí – viz https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/tady-je-zivot-jen-stezi-predstavitelny-16-pribehu-rozvraceny/r~be9329fa3f8a11eba6f6ac1f6b220ee8/ Odsuzování politiky je prvním krokem k rozvrácení státu.
Myslím, že Milada Horáková si byla vědomá, co riskuje. Věřila v Ježíše Krista, který si byl rovněž vědom, co riskuje. Možná, že Horáková ho považovala za svůj vzor. Pro vás, pane Ašere, vzorem určitě není, když stále plédujete za to vyhnout se riziku.
pavel v
Paní Nedbalová,
slova apoštola Pavla, že křesťané budou spaseni nikoliv skutky, ale vírou v Ježíše Krista a milostí a slova apoštola Jakuba, že víra bez skutků je mrtvá, jsou v rozporu jen zdánlivě. Každý z nich totiž mluví o něčem jiném. Pavel se dohaduje s Židy a mluví o „skutcích Zákona“. Podle Židů tyto skuky představují přísné dodržování různých předpisů a tradic definovaných ponejvíce Mojžíšem. Pavel jim říká, že to jim ke spasení nepomůže. Spasí je věřit Ježíši, což znamená změnit své smýšlení – místo dodržování předpisů poskytovat milosrdenství trpícím. Apoštol Jakub pak mluví právě o tom, že víra v Ježíše není někaké přesvědčení a prohlášení, ale konkrétní činy ve prospěch trpících. Myslím, že ani naše skutky milosrdenství nejsou dostatečné jako vstupenka do Božího království (je jich vždy málo). Je tu naštěstí ještě (nezasloužená) Boží milost. Asi pohoří ten, kdo si řekne: Proč se snažit, když Bůh dává zadarmo svou milost?
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: „Ježíš se nikdy nepokusil o vzpouru proti Římanům, ale jeho učedníci ano, když po nich Římané chtěli, aby uznali císaře jako boha.“
Omyl. Ježíšovi následovníci se odmítáním obětovat císaři nesnažili o vzpouru, nýbrž odmítali pouze modloslužbu v duchu Petrova výroku „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.“ (Sk 5:29) Jinak římskou vrchnost respektovali a neusilovali o to ji svrhnout.
Napsal jste: „Podle evangelia se Pilát zachoval krutě k nějakým Galilejcům, když smísil jejich krev s krví jejich obětí, ale my neznáme pozadí celé události, takže těžko můžeme cokoliv usuzovat.“
Pozadí zásahu proti obětujícím Galilejcům sice známo není, ale vražedná krutost Piláta je doložena i jinde – např.:
„Potom však způsobil jiný rozruch, když vynaložil posvátný poklad (nazývá se korbanás) na stavbu vodovodu. Vedl jej ze vzdálenosti čtyř set stadií. Proti tomu nastalo rozhořčení lidu, a když Pilát přibyl do Jeruzaléma, obstoupili soudnou stolici a hlasitě křičeli. On však napřed zvěděl o jejich pobouření a dal mezi dav vmísit ozbrojené vojáky, zahalené do občanských šatů. Zakázal použít mečů, přikázal však, aby křiklouny bili klacky. Smluvené znamení dal se soudné stolice. Židé byli biti a mnoho jich ranami zahynulo. Mnozí pak byli na útěku svými vlastními lidmi ušlapáni. Nad neštěstím zahubených dav zděšeně umlkl.“ (Josephus Flavius: Válka židovská II,175-177)
Kde v evangeliích čtete o tom, že by Ježíš proti takové svévoli římského prokurátora jakkoli protestoval, natož aby někde demonstroval, jak Vy jste předhazoval, že se mělo demonstrovat proti nespravedlivému odsouzení Milady Horákové? Zde Pilát vyluxoval chrámový poklad – a Ježíš ani muk, ačkoli lid se proti tomu vzbouřil. Když pak Pilát mnoho těchto vzbouřenců nechal pobít – Ježíš zase ani muk. Ježíš se zkrátka do politiky nijak nemíchal. Kdyby se byl býval zabýval politikou a usiloval by odstranit světskou nespravedlnost, tak za Piláta by měl k nejrůznějším protestům proti nezákonným vraždám ze strany okupační moci mnoho příležitostí…
Takových Pilátových excesů bylo totiž mnohem více, pročež mu nakonec guvernérem Sýrie Vitelliem bylo nařízeno vrátit se do Říma, aby se postavil před soud za krutost a útlak, zejména na základě obvinění, že popravil muže bez řádného soudu. Stížnost na něj podali Samaritáni za to, že nechal povraždit řadu z nich, když chtěli vystoupit na horu Gerizím:
„Ale když byla tato vřava utišena, poslal samaritánská rada poselství k Vitelliovi, muži, který byl konzulem a který byl nyní hegemonem Sýrie, a obvinil Piláta z vraždy těch, kteří byli zabiti; protože nešli do Tirathaby, aby se vzbouřili před Římany, ale aby unikli násilí Piláta. Vitellius tedy poslal Marcella, svého přítele, aby se postaral o záležitosti Židů, a nařídil Pilátovi, aby odjel do Říma, aby se před císařem zodpovídal z obvinění Samaritánů. Když tedy Pilát pobyl deset let v Judeji, spěchal do Říma, a to v poslušnosti Vitelliovým příkazům, kterým se neodvážil odporovat; ale než se mohl dostat do Říma, byl Tiberius mrtvý.“ (Josephus Flavius: Židovské starožitnosti XVIII,88-89 )
Napsal jste: „Ježíš se nepokusil o vzpouru, jelikož velmi dobře věděl, že by takový podnik neměl šanci na úspěch vzhledem k vojenské síle Říma.“
Zase se mýlíte. Ježíš se nepokusil o vzpouru ne proto, že by si byl vědom, že by proti Římanům neměl šanci, nýbrž proto, že jeho království není z tohoto světa. Proto za ně není zapotřebí bojovat zbraněmi nebo nějakými politickými aktivitami:
„„Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ (J 18:36)
Sil na vyhnání Římanů, pokud by šlo Ježíši o nějaký pozemský stát Židů, měl Ježíš dle svých vlastních slov nepochybně dostatek:
„Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů?“ (Mt 26:53)
Napsal jste: „Ježíš tím vlastně řekl: Nemějte nic společného s císařem, kterého zajímají jen peníze a materiální statky. Jednejte podle Boží vůle.“
Ano, Ježíš tím řekl zhruba toto: „Nepleťte se do politiky, respektujte římskou okupační moc, ale sami sebe odevzdejte Bohu.“ To ovšem není pasivní resistence, to je nezájem o světské šarvátky, které jsou podstatou politiky.
Napsal jste: „Z historie hebrejského národa mohli vědět, že pokud budou jednat spravedlivě podle Boží vůle, Bůh se postaví na jejich stranu.“
Ježíš však věděl, že jejich chrám a město budou Římany tak jako tak zničeny (Mt 24:2; L 19:41-44). Věděl, že to tak musí být (Mk 13:7).
Napsal jste: „Jaký smysl by za těchto okolností mělo smysl demonstrovat proti Římanům.“
Smysl pro Ježíše to nemělo kvůli nejednotě židovských frakcí, nýbrž kvůli tomu, že Ježíšovo království není z tohoto světa, jak už jsem mnohokrát uvedl.
pavel v
pro paní Evu Hájkovou
zdá se mi, že Ježíš se rád stýkal s lidmi, kteří měli nějakou lidskou slabost a neměl rád ty, kdo si zakládají na své dokonalosti (byli pyšní). Já mám stejné pocity. V přítomnosti určitých autorit se cítím krajně nesvůj. V přítomnosti lidí, kteří se netají svou nedokonalostí, se cítím lépe – sám jsem nedokonalý a tak si dělám naději, že oni mě nebudou odsuzovat.
Věřím, že žádná slabost nemůže člověka odloučit od Boží lásky a věřím, že to spolehlivě dokáže pýcha. Pyšný člověk nikdy nepřiznává chybu, nikdy se za nic neomlouvá, nikdy neustupuje. Neustoupí ani u posledního soudu. Ježíš mu nebude moci poskytnout svoji milost, protože takový člověk mu ji „hodí pod nohy“.
Setkal jsem se s komunistou (v rozhlasovém pořadu), který během polistopadové euforie trpce litoval, že byl součástí komunistického teroru. Byl to starý člověk, který pocházel z neuvěřitelně chudých poměrů a komunismus se mu v mládí jevil jako dobré řešení sociálních problémů. Později pochopil, jak se věci mají, ale neměl odvahu vystoupit z rozjetého vlaku. Rok 1989 uvítal, jako vystoupení ze života ve lži. Tento komunista si získal mou obrovskou úctu.
Většina komunistů nikdy ničeho nelitovala, ba hledala výmluvy jako že i demokracie tyranie, že opět žijeme v totalitě – víte, jaké repliky se tu objevují.
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: „Já nejsem ani humanista ani svobodný zednář, ani obdivovatel Ericha Fromma.“
To je možné, ale píšete jako oni, když jste svými vyjádřeními zavrhl značnou část poselství Nového zákona a nahradil ji světskými institucemi.
Napsal jste: „Hlavní úlohou křesťanů v dnešní době je zabránit návratu novopohanské kultury práva silnějšího prezentované například Ruskem a Čínou.“
Ne, to rozhodně není úlohou křesťanů. Úlohou křesťanů je kázat Boží království, ne bojovat proti nějakým státům i jimi šířeným ideologiím. To by byl stejně jen marný boj, poněvadž od Ježíše víme, že to tak musí být (Mk 13:7), že tyto falešné ideologie se budou před jeho návratem šířit:
„A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou
a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.“ (Mt 24:10-12)
Srov.:
„Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.
Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“ (2 Tm 4:1-2)
Zatímco tady démonizujete nějaké státy, uniká Vám, že ty pohanské kulty kvetou možná ještě větší měrou ve Vámi protežovaných západních demokraciích, poněvadž ateistické režimy SSSR a Číny je dlouhou dobu potíraly zároveň s křesťanstvím, takže tam neměly tolik prostoru a času se rozvinout do té míry jako na Západě.
Kromě toho, „právo“ silnějšího tvoří samu podstatu demokracie, takže nevím, co proti němu máte, když jste jejím vyznavačem?
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: „To není pravda. Politika je zcela přirozenou součástí lidského společenství. Politika by neexistovala, kdyby lidé žili odděleně – v osamění. Žijí-li ve společnosti, společnost musí být organizována podle nějakého řádu.“
Ano, politika je přirozenou součástí lidského společenství, stejně jako je přirozenou součástí lidského společenství existence protichůdných zájmů jednotlivých skupin ve společnosti, z nichž se vždy jedna snaží dominovat nad ostatními. Takže je to věčný boj mezi různými zájmovými skupinami, který často ústí až do občanské války. A do tohoto boje Milada Horáková dobrovolně vstoupila, nikdo ji nenutil k tomu stát se političkou.
že je to boj, si byla M. H. přitom dobře vědoma: „V boji se padá, a co je jiného život než boj… Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně.“
To, že momentálně někde nějaká politická frakce dominuje, neznamená, že ve společnosti neprobublává skupinová nenávist ostatních vůči ní. Je jen otázkou času než i v těch zdánlivě nejstabilnějších státech hrnec přeteče a společnost se vrátí do svého přirozeného stavu, kterým je dle T. Hobbese homo homini lupus. V hříšném světě zkrátka nelze vytvořit ráj…
Napsal jste: „Věřila v Ježíše Krista, který si byl rovněž vědom, co riskuje. Možná, že Horáková ho považovala za svůj vzor. Pro vás, pane Ašere, vzorem určitě není, když stále plédujete za to vyhnout se riziku.“
Ale já nepléduji za vyhnutí se každému riziku. Riskovat život pro království Boží, je z hlediska NZ dokonce nanejvýš žádoucí. Ovšem riskovat život kvůli politickým šarvátkám tohoto světa je naivita, hloupost a nezodpovědnost právě vůči tomu Božímu království, za něž by mohl být takto zbytečně ztracený život v politickém boji mnohem účelněji položen. Ani Ježíš ani jeho učedníci nepřišli o své životy kvůli své angažovanosti v politice, nýbrž kvůli své angažovanosti ve věci Božího království.
pavel v
pro pana Ašera
Jak nejlépe skryjete oblázek? Na mořském nebo říčním břehu. Jak nejlépe skryjete vlastní politické selhání? Tak, že veškerou politiku prohlásíte za špinavost. Občas se setkávám se svými známými, kteří to také tvrdí. Kolaborovali s komunisty a teď se snaží přesvědčit svět, že to nebylo nic špatného. Podle nich není rozdílu mezi komunistickým banditismem a dnešním politickým režimem. Já nevím, kdo jste. Vím jen, že vaše argumenty jsou stejné.
Jak už jsem řekl, díky politice vládne v naší zemi určitý řád a díky tomu žijeme poměrně v pokoji. Řád není dokonalý, ale neskonale lepší, než v rozvrácených zemích. Jsou politici, kteří řád upevňují. A jsou jiní, kteří se snaží zemi rozvrátit. Rozvracejí ji tak, že říkají, že veškerá politika je podlá, aby tím dokázali, že žádný řád neexistuje. To jste vy.
Politika, to jsou vztahy mezi členy společnosti. Ty mohou být dobré nebo nepřátelské. Existuje tedy dobrá a špatná politika. Ta dobrá kultivuje společnost.
Ježíš Kristus nepovažoval politiku za spasitelnou, ale ani se jí nevyhýbal. Co jiného dělal než politiku, když snižoval autoritu izraelské vrchnosti. (může vést slepý slepého? oba spadnou do jámy). Ježíš byl zavražděn z politických důvodů – ohrožoval postavení vrchnosti (stejně tak je ohrožovala Milada Horáková). Přední mužové izraelského národa se pokoušeli proti Ježíši poštvat lid. Proto mu kladli léčky. Nešlo jim o čistotu kultu, ale o jejich moc.
Pilát Židy opravdu tyranizoval a vraždil, jak píšete. Ježíš dobře věděl, že to je trest Boží za židovskou nesvornost. Proto neprotestoval. Vždyť čast Židů (Hasmonejci) si sama Římany vybrala jako spojence, aby s jejich pomocí mohla vládnout v Judeji.
Římané nijak nezakazovali kult víry v Boha. Měli náboženskou svobodu. Zato židovské politické špičky tento kult ničily. Mimo jiné vytvářeli nesvornost, rozdělovali národ.
Proč vyvedl Bůh izraelity z egyptského oroctví? Hrozilo, že se jejich víra rozplyne. Podle mého soudu je hlavním cílem křesťanů zajistit, aby ve všech zemích mohlo být hlásáno slovo Boží. Čína to zakazuje. Nejde tedy o politiku, ale o úkol, který nám všem dal Ježíš.
Království Boží nepochází z tohoto světa, ale v tomto světě existuje. Každý kdo žije víru v Ježíše, je jeho občanem. Tak jako Bůh dal Izraelitům za použití síly svobodu, stejně tak si ji zaslouží i Číňané.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste: “Říkáte, „že jedině skrze Krista dojdeme spásy“. Znamená to, že ti, kdo Krista neznají, spásy nedojou? Tak to není. Otázkou, zda nevěřící mohou dojít spásy, se zabýval apoštol Pavel v epištole Římanům (2).“
Mýlíte se. Aplikace tohoto textu na nevěřící není možná. Apoštol Pavel v Ř 2:12-16 nikde nepíše o nevěřících, ale píše o „národech“ (Ř 2:14: ἔθνη), což je řecký ekvivalent pro hebrejské „gojim“ (גויים). V této kapitole totiž řeší vztah mezi Židy a Řeky (Ř 2:9-10), což zobecňuje ve verši Ř 2:14 na národy vůbec („pohany“), případně na „neobřízku“ (Ř 2:25-27) v protikladu k židovské obřízce. Koho pak tedy těmi „národy“ (KB: „pohany“) míní? Nevěřící asi těžko, když mají mít dílo zákona napsané ve svých srdcích (Ř 2:15), jinými slovy, když mají svá srdce obřezaná Duchem (Ř 2:29).
Je tedy zřejmé, že Pavel zde píše o účastnících nové smlouvy pocházejících z gojim (“národů”). Jen účastníci nové smlouvy, bez ohledu na to, zda pocházejí z Židů nebo z gojim, totiž mohou mít zákony napsané na svých srdcích:
“Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem. A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy : ,Poznej Pána`, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich…” (Žd 8-10-11)
Pavlovi „pohané“ (Ř 2:14) jsou tedy znovuzrození křesťané z „pohanů“, kteří zde jsou stavěni do kontrastu s židy či s židokřesťany. Jako „pohany“ („národy“, ἔθνη), označuje Pavel věřící křesťany pocházející z gojim i na jiných místech:
„Co tedy řekneme? To, že pohané (ἔθνη), kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry; Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.“ (Ř 9:30-31)
Jinde oslovuje adresáty svého listu, tedy římské křesťany, rovnou jako „pohany“:
„Ale vám, pohanům (ἔθνη), pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů (ἔθνη), oslavuji svoji službu…“ (Ř 11:13)
Těmi “pohany” (Ř 2:14) tedy Pavel míní národy obrácené ke Kristu, ne nějaké přirozeně “dobré” divochy, kteří o Kristu nikdy neslyšeli:
“Neboť pravím, že Kristus se stal služebníkem obřízky pro pravdu Boží, aby potvrdil zaslíbení daná otcům a aby národy (ἔθνη), slavily Boha za jeho milosrdenství, jak je napsáno: ,Proto ti vzdám chválu mezi národy (ἔθνη), a tvému jménu budu zpívat chvály.` A dále praví: ,Zaradujte se, národy (ἔθνη), , spolu s jeho lidem.` (Ř 15:8-10)
V Ř 2:14 jsou tedy evidentně míněni pohané, kteří dosáhli spravedlnosti, která je z víry (Ř 9:30) – a to z víry v Ježíše Krista.
Je proto scestné vztahovat tento text na nevěřící, kteří se nesetkali s evangeliem. Z vlastních zkušeností však vím, že tento omyl je rozšířen u řady křesťanů.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste: “Smyslem života křesťana zmírňovat utrpení člověka. Děláme to pro samotného Krista. On nám to řekl v evangeliu o posledním soudu.“
Zmírňování utrpení člověka bez jeho obrácení nemá valný smysl. Je to jen kosmetická úprava mrtvoly. Ježíš své následovníky nevyzývá, aby zmírňovali utrpení lidí nějakými politickými, sociálními a ekonomickými reformami, nýbrž aby kázali všem lidem jeho evangelium (Mt 28:19-20), tj. evangelium (Božího) království (Mt 24:14), ne evangelium vylepšování hříšného světa.
Napsal jste: „Politika sama o sobě nemusí být špinavá, záleží na tom, jací lidé ji dělají.“
To je čirý idealismus, ve skutečnosti je politika špinavá ve všech zemích protože ji dělají všude v drtivé většině špinaví lidé bažící po moci, kteří se chtějí vyšvihnout nad ostatní, ne jim sloužit. A těch pár idealistů, kteří do politiky vstoupili kvůli tomu, že chtěli posloužit ostatním, z ní je záhy těmi mocichtivými žraloky vypuzeno nebo odcházejí sami kvůli znechucení z toho, že vedli marný boj.
Napsal jste: „Smyslem prokazování milosrdenství není získávat lidi pro víru. Cílem je, jak již bylo řečeno, posloužit Ježíši Kristu.“
A k čemu by pak to prokazování milosrdenství bylo, pokud by objekty toho milosrdenství nepřišly k víře a tím ke spasení? Když by zůstaly nadále ve své duchovní smrti? Činění milosrdenství (zázraky, almužny atd.) je jen propagačním prostředkem Božího království, které se s Ježíšem vlomilo do tohoto světa a do něhož chce Ježíš získat co nejvíce lidí (Mt 22:2-3.9). Jak by asi Ježíši posloužilo prokazování milosrdenství lidem, aniž by měli uvěřit, tudíž by skončili ve věčném zahynutí?
Politici deklarují, že se starají o ekonomickou prosperitu státu, aby lidé měli především co jíst, co si oblékat, kde bydlet, čím topit atd.
Ježíš však říká, že právě o to se není třeba starat, že to je podružné. Prioritu mají věci Božího království – tedy aby lidé uvěřili a byli spaseni.
„Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6:31-33)
K čemu je lidem nějakou úspěšnou politikou dosažené zlepšení jejich materiální životní úrovně, když zůstávají ve svých hříších a spějí k věčné smrti? U Ježíše je jasné, co má mít přednost.
Napsal jste: „Mám na mysli křesťana, který se stará jen o vlastní spasení, ale druzí jsou mu lhostejní? Například Orbán se hlásí ke křesťanství, ale svým přátelstvím s Putinem se podílí na utrpení Ukrajiny. Orbán odpuzuje lidi od církve. Jiným případem odpuzování je patriarcha vší Rusi Kyrill. Je ošklivou skvrnou na těle církve a není jasné, proč ho křesťané celého světa nevolají k odpovědnosti.“
A nezapomněl jste přidat k těm dvěma mladého Bushe, který prý má být obráceným každodenním čtenářem bible, což mu však nezabránilo na základě vylhaných důvodů v rozporu s mezinárodním právem napadnout Irák a způsobit v něm smrt statisíců lidí? Tedy mnohem více lidí, než má na svědomí ta Vaše „ošklivá skvrna“ Kyrill? Proč vidíte ty „ošklivé skvrny“ selektivně pouze na jedné straně? Nevadí Vám, že takovým přístupem jen odhalujete, že jste v jádru přijímačem osob?
pavel v
Budou nekřesťané spaseni? Apoštol Pavel říká že ano:
Římanům 2 (Bible 21)
Bůh nikomu nestraní
1Chceš-li však někoho soudit, člověče, věz, že sám nemáš výmluvu, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe – vždyť sám děláš to, co soudíš! 2Víme, že Boží soud nad pachateli těch věcí se zakládá na pravdě. 3Myslíš si snad, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš druhé, ale sám děláš totéž? 4Anebo snad podceňuješ bohatství jeho laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?
5Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. 6On „odplatí každému podle jeho skutků“ – 7těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; 8těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. 9Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. 10Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. 11Bůh totiž nestraní nikomu.
12Všichni, kdo hřešili bez Zákona, bez Zákona také zahynou; všichni, kdo hřešili pod Zákonem, budou souzeni Zákonem. 13Před Bohem totiž nejsou spravedliví ti, kdo Zákon slyší, ale ti, kdo Zákon plní. 14Pohané nemají Zákon, ale když sami přirozeně dělají, co Zákon žádá, pak jsou Zákonem sami sobě. Nemají sice Zákon, 15ale prokazují působení Zákona zapsaného v jejich srdcích. Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují. 16Takto bude podle mého evangelia v onen den Bůh soudit lidská tajemství skrze Krista Ježíše.
V jiném překladu – Slovo na cestu (překlad je srozumitelnější, logičtější):
Římanům 2
Boží odsouzení hříchu
1-2„Dobře jim tak,“ říkáš si, „mají, co si zasloužili.“ Ale pozor! Myslíš, že sám jsi na tom lépe? Chceš snad tvrdit, že ses nikdy ničeho špatného nedopustil? 3Druhé soudíš a doufáš, že sám soudu ujdeš, přestože děláš totéž? 4Nepohrdáš tak i ty Boží laskavostí, trpělivostí a shovívavostí? Uvědom si, že právě Boží laskavost vede člověka k tomu, aby se zastyděl a začal nový život! 5Kdo však setrvává v tvrdošíjném odporu proti Bohu, na toho dopadne Boží hněv v den soudu. 6V ten den Bůh spravedlivě odplatí každému po zásluze: 7věčný život dá těm, kdo usilují o nepomíjející hodnoty neúnavným konáním dobra; 8ty však, kteří prosazují sami sebe, odporují pravdě a dopouštějí se bezpráví, stihne spravedlivý trest. 9Zlo se jako bumerang vrátí na každého, kdo je páchá, ať je to nevěrec nebo pobožnůstkář – na toho tím spíš! 10Věčná sláva, čest a pokoj budou však odměnou všech, kdo konají dobro: věřících především, ale stejně tak i nekřesťanů. 11U Boha neplatí žádná protekce. 12Každý, kdo hřeší proti Božím přikázáním, musí zahynout, ať už je zná či nikoliv. 13Aby byl člověk uznán za bezúhonného, k tomu nestačí zákon pouze znát; je nutno také jej plnit. 14Jestliže nevěrci, přestože Boží zákon neznají, jednají podle svého svědomí tak, že je to v souladu s Božími příkazy, 15dokazují tím, že Boží zákon skrytě existuje v jejich svědomí. Ono je jejich zákonem, který je buď obviňuje nebo obhajuje, 16a to se ukáže i v den soudu, kdy Bůh odhalí hlubiny lidského nitra.
Co z toho vyplývá?
1. Nemáme žádné právo posuzovat, kdo bude zavržen. Není to naše věc a můžeme si tím jen uškodit – Bůh potrestá naši drzost s níž se montujeme do jeho výsostné kompetence.
2. Konání dobra Bůh odmění bez ohledu na přesnou znalost Boží vůle. Kdo ji nezná, tomu ji nahrazuje jeho svědomí (i ateisté mohou rozeznávat dobro a zlo).
3. Když apoštol Pavel říká, že pohané, kteří přirozeně dělají, co Zákon žádá, jsou Zákonem sami sobě, je to známka, že to nejsou křesťané z pohanů, protože ti byli se Zákonem seznámeni prostřednictvím apoštolů. Rozumí se zde Boží zákon, ne židovské tradice.
Jeví se naprosto nelogické, aby byl zavržen člověk, který měl smůlu, že o Bohu nikdy neslyšel.
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: „Jak nejlépe skryjete vlastní politické selhání? Tak, že veškerou politiku prohlásíte za špinavost… Já nevím, kdo jste. Vím jen, že vaše argumenty jsou stejné.“
Já nepotřebuji skrývat žádné své politické selhání, jelikož jsem minulý režim nijak nepodporoval kromě placení daní, čemuž jsem se jednak nemohl vyhnout, neboť mi je stahovali automaticky z výplaty, jednak to bylo biblické (Ř 13:7). Ale jinak jsem nebyl v žádných jeho organizacích; z ROH, kam mě začlenili zcela samozřejmě bez mého vědomí, jsem po tomto zjištění ihned vystoupil, k volbám jsem nechodil, byly mi odebrány cestovní doklady bez sdělení konkrétního důvodu, neboť prý nebylo v zájmu státu, abych byl jejich držitelem atd. Nevím co bych měl skrývat.
Přesto jsem tento režim respektoval jako ustanovený Bohem (Ř 13:1-2), neboť bez Boží vůle by tu takový režim nebyl. A věřte mi, že evangelium se dalo hlásat i tehdy, možná mnohem účinněji než dnes, neboť tehdy bylo mnoho lidí hladových po duchovních věcech, zatímco za dnešního liberalismu jsou přesyceni pestrou nabídkou všelijakého pseudoduchovního braku, od něhož Ježíšovo dobré poselství nedovedou odlišit, takže šmahem odmítají všechno a žijí jen povrchním hedonistickým způsobem života.
Napsal jste: „Jak už jsem řekl, díky politice vládne v naší zemi určitý řád a díky tomu žijeme poměrně v pokoji. Řád není dokonalý, ale neskonale lepší, než v rozvrácených zemích.“
To máte do jisté míry pravdu, poněvadž i NZ řád ve světské společnosti (zákonnost) vidí pozitivně (Ř 13:3-5) jakožto lepší místo pro časný život než anomický chaos v rozvrácené společnosti. Podobně v Judeji byl pod nenáviděnou římskou okupací snadnější časný život než po vzpouře zélótů, kdy si už životem nemohl být jistý téměř nikdo. Přesto Ježíš římskou okupační moc za tento alespoň nějaký řád ani nechválil ani neodsuzoval. Z hlediska Božího království je totiž irelevantní, zda v zemi panuje řád či chaos. Někdy paradoxně právě chaos, který anuluje všechny dosavadní životní jistoty, žene lidi k hledání nadpřirozené jistoty v Božím království, zatímco lidé žijící ve fungujícím politickém řádu se zajištěnými potřebami, bývají spokojeni sami se sebou a se společenským statem quo, takže nemají ani potřebu utíkat se k Bohu.
Ovšem když už tolik oceňujete světský řád oproti společenskému chaosu, je podivné, že tolik brojíte proti řádu, který zavedli nacisté nebo komunisté. Vždyť pro většinu Němců představoval řád nastolený Hitlerem úplný balzám proti rozvráceným poměrům Výmarské republiky. Proto ho také volili. Stejně tak pevný řád v bývalém SSSR v období od Chruščova dále byl vlastně oázou klidu oproti zavádění liberálně demokratických pořádků po roce 1991 (viz A. Solženicyn: Rusko v troskách). Podobně existuje pevný řád v Číně. Takže jste v jakémsi vnitřním rozporu. Na jedné straně se řádu dovoláváte, na druhé straně zavrhujete ty země, kde byl nebo kde ještě je nějaký poměrně pevný řád.
Napsal jste: „Řád není dokonalý, ale neskonale lepší, než v rozvrácených zemích. Jsou politici, kteří řád upevňují.“
Podle této Vaší teze je tedy i nedokonalý řád v Rusku či Číně neskonale lepší než v rozvrácených zemích, jako je Libye či Sýrie aj., není-liž pravda? Proč tedy tyto země s fungujícím řádem soustavně osočujete? Vždyť i náš prezident Zeman se jezdil do Číny učit, jak stabilizovat společnost… 😊