Napsal jsem na toto téma už několik článků a jednu knížku (Inspirovanost Písma), leč mnohé čtenáře jsem nechal neuspokojené a/nebo nepřesvědčené. Je mi jasné, že ani tento článek každého nepřesvědčí, nicméně přesto snad bude užitečný.
Jeden z komentátorů tvrdil, že Bible není pravdivá, a zdůvodnil to takto: „V knize Zjevení se uvažuje s délkou roku, který má 360 dní. Ve skutečnosti má rok 365 dní a 1/4 dne. Tedy je zde rozpor se skutečností, a proto se dá tvrdit, že Bible je nepravdivá.“ Ano, tvrdit se to dá. Ale je to velmi úsměvné. Nevím, zda autor tohoto příspěvku zná ještě profláknutější „důkaz,“ že Bible není pravdivá. Ten byl ovšem vázán na kralický překlad. Ten totiž řadí králíky mezi přežvýkavce, ha ha. Takový nesmysl! Každý přece ví, že králík není přežvýkavec, a rok má ve skutečnosti 365 dní a ¼ dne. (Podle této logiky ovšem autor příspěvku také není pravdivý, protože ta ¼ je jen přibližně zaokrouhlená.)
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Rozchod s Jordanem Petersonem
Takovým kritikům nevadí, že kategorie „přežvýkavců“, jak jí rozumíme dnes, byla definována až tisíciletí po sepsání biblického textu. Nebo že ten, kdo napsal, že rok má 360 dní (ani vlastně nevím, kde to v Bibli je, a je mi to vlastně jedno), měl jiný zájem než astronomickou přesnost.
Když čteme Bibli, měli bychom respektovat, co nám Bible chce říci, tedy „o čem je“. Na základě Starého zákona můžete například sestavovat hebrejskou gramatiku. To ale nebyl účel, proč nám byla Bible dána.
Za druhé bychom si měli být vědomi, že biblická slova nemůžeme jednoduše konvertovat („překlopit“) do českých a naopak. Výraz logos znamená slovo, ale také řád. V češtině výraz slovo naopak znamená jen slovo, nikoli řád. A slova mají svůj vývoj, který se v průběhu času mění. Co si dnešní člověk představí, když čte větu „musel podniknout trest“? Asi ho napadne, že ač nerad, musel někoho potrestat. Omyl! V „kralické“ době „podniknout“ znamenalo „podstoupit“. Pokud někdo přistupuje k biblickému textu tak, že nepočítá s těmito skutečnostmi, pravdy se dobere jen těžko.
V Bibli jsou některé výrazy, které se do češtiny překládají jen těžko. Jeden z nich je slovo tóm, do angličtiny překládané Integrity, do češtiny nejčastěji jako bezúhonnost, což je trochu problém. Napsal jsem o tom studii. Jiný takový výraz je sód, o tom snad také jednou něco napíšu. Je to výraz pro důvěrné společenství. I ve studijním překladu se překládá všelijak.
Ale Bůh k upřímnému upřímně se má, a Bible se mu otevře, je-li dostatečně pokorný. Pak mu dojde, jak říkával Derek Prince, že ne my čteme Bibli, ale Bible čte nás. Kdo se staví nad Bibli, se někdy domnívá, že posoudí, zda Bible je „pravdivá“. Ve skutečnosti Bible čte nás, zdali my jsme „pravdiví“.
SOUVISEJÍCÍ – Vzkaz Jordana Petersona církvi: „Zachraňte duše mladých mužů, dokud není příliš pozdě“
Jakmile hledáme v Písmu Krista, otázky např. po stvoření z žebra nás přestanou trápit, resp. ztratí na důležitosti. Jsem opatrný na to, abych o všem, čemu nerozumím, říkal, že je to symbolické. Nechtěl bych prožít něco, co beletristicky popisuje v jedné své knížce C. S. Lewis:
„Brí,“ ozvala se Aravis, kterou Brího ocas zrovna dvakrát nezajímal, „už dlouho se tě chci na něco zeptat. Proč vlastně tak často říkáš ,u lva’ nebo ,u lví hřívy’? Myslela jsem, že lvy nemůžeš ani cítit.“
„To tedy nemůžu,“ odpověděl Brí. „Ale tímhle vždycky samozřejmě myslím Aslana, velikého osvoboditele Narnie, který nás zbavil čarodějnice a dlouholeté zimy. Tak to říkají všichni Narniané.“
„A je to lev?“
„Ale ne, kdepak, samozřejmě že ne!“ odpověděl Brí pohoršeně.
„Všechny příběhy, které se o něm v Tašebánu vyprávějí, říkají, že je,“ namítla Aravis. „A jestli to tedy lev není, proč mu tak říkáš?“
„Nu,“ pravil Brí, „tomu ty ve svém věku jen těžko porozumíš. A já jsem byl jenom malé hříbátko, když jsem se dostal do zajetí, takže tomu sám tak docela nerozumím.“
(Brí stál během této rozmluvy zády k zelené zdi kolem poustevny a Winka a Aravis proti němu. Mluvil maličko povýšeným, poučovacím hlasem a oči měl přivřené; proto si nevšiml jejich změněného výrazu. Obě totiž zíraly s očima i pusou dokořán – a nebylo divu; vždyť během Brího řeči spatřily, jak se zvenku vyhoupl na zeď obrovský lev – jenže byl zářivěji žlutý, větší a krásnější i děsivější než kterýkoli lev, jakého dosud viděly. Okamžitě seskočil dovnitř a začal se k Brímu zezadu blížit. Nenadělal přitom žádný hluk. A Winka a Aravis také nemohly nadělat žádný hluk – stály jako přimražené.)
„Nepochybně je to tak,“ pokračoval Brí, „že když se o něm mluví jako o Lvu, myslí se tím, že je silný jako lev a zuřivý jako lev (na naše nepřátele samozřejmě). Nebo něco takového. I děvčeti tvého věku, Aravis, by už mohlo být jasné, že je úplný nesmysl si o něm myslet, že je to opravdový lev. Vždyť by to byla urážka. Kdyby to byl lev, musel by být takový živočich jako my všichni. Jen pomysli!“ (Tu se Brí rozesmál.) „Kdyby to byl lev, musel by mít čtyři tlapy, ocas a vousky!… á – á – áhahá! Pomoc!“
Neboť právě když řekl vousky, jeden Aslanův ho skutečně pošimral za uchem. Brí odlétl jako šíp na opačný konec zahrady a tam se obrátil; zeď byla pro něj moc vysoká a dál utíkat nemohl. Aravis a Winka ucukly dozadu. Následovala chvíle napjatého ticha.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Situace je vážná, nikoli však beznadějná
Ještě jednou: Jsem příliš opatrný na to, abych nějakým věcem ostentativně nevěřil, protože neodpovídají mé zkušenosti a jsou nepravděpodobné. Tak například stvoření světa v sedmi dnech. Má to hned několik symbolických významů. Nemyslím si, že se jedná o 7 x 24 hodin tak, jak jim rozumíme dnes. Ale… v knize Petra Hietta Historie času (aspoň myslím, že to bylo v této knize, musel bych to hledat) se píše, že kdybychom teď stáli v bodu velkého třesku, bylo by vesmíru kolem nás právě sedm dnů…
Různých „aha efektů“ prožijeme v budoucím věku bezpočet. Sem tam je zakoušíme už teď.
V Bibli máme vše, co potřebujeme k požehnanému a zbožnému životu. Přestože jí rozumíme pouze zčásti.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 17. srpna 2022 Foto: Unsplash -Aaron Burden – ilustrační
18 Komentáře
Realtoltek
Tak to je jasné, že je bible pravdivá….však se nám krásně naplňuje nejenom počet 144.000 ale i proroctví. Co nevidět nebude pršet vyschne Eufrat atd… bude to jízda dost drsná ale zcela nezbytná proto aby se podařilo zachránit co nejvíce lidí…tedy respektive aby vystřízlivěli a poznali falešnost tohoto současného světa a jak je tento svět zotročil.
pavel v
Tomáš Halík říká: Bibli musíme brát buď vážně nebo doslova. Bible není přírodovědecká ani dějepisná kniha. Bible je zpráva o Bohu a jeho vztahu k člověku. Je stará několik tisíc let a nutně se do ní promítá chápání světa odpovídající době, v níž byla daná část Bible napsána. Před tisíci lety měli lidé zlomek dnešních přírodovědných znalostí.
Mnohé příběhy, jako například zpráva o stvoření světa, jsou ve skutečnosti podobenstvím (metaforou). Metaforu používáme, když chceme dětem vysvětlit nějaký jev, který nemohou v plné šíři pochopit, jelikož jim schází speciální znalosti. Tak například nelze dětem, a často ani dospělým vysvětlit, jak vzniká blesk. V tomto smyslu je počátek knihy Genesis metaforou velkého třesku. Teorii velkého třesku rozumí omezený počet vědců, ale ani oni si nejsou jisti, zda je tato teorie správná. Pro dnešní fyziky a astronomy stále platí Sókratovo: Vím, že nic nevím … Metafora o stvoření světa v Písmu je proto stále dobrá i pro dnešního člověka.
Jak přesvědčit neznalého člověka, že je Bible pravdivá? Stejným způsobem jako když vědci prokazují platnost nové hypotézy – empiricky. Vědci nusí experimentálně ukázat, že se prakticky projevuje jimi objevené pravidlo. Lze experimentálně prokázat Boží existenci? Tyto „experimenty“, či zkušenosti jsou popsané ve Starém zákoně. Dokud se Izraelci drželi Božího slova, dařilo se jim dobře. Když začali dělat „co bylo zlé v očích Hospodina“, přišla katastrofa (úpadek). Totéž platí i pro dnešní společnosti či kultury. Tento zákon platí jen pro nějaký společenský celek – neplatí na úrovni jedince (viz knihu Jób).
Realtoltek
Jediný Bůh se dokáže sám a to tak, že se projeví ve všem a každý tak pozná pravdu… samozřejmě ho nikdo neuvidí protože v tom stavu nebude žádný pozorovatel…dokonce ani Ježíš….vše splyne v jediného Svatého Ducha.
1K 15:28: A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.
Olga Nedbalová
Lidé, kteří tvrdí, že Písmo je nepravdivé, sledují tuto logickou dedukci. V Písmu není přesně popsáno současné vědecké poznání, z toho vyplývá, že Písmo je nepravdivé. Písmo tvrdí, že existuje Bůh. Ale protože je nepravdivé, Bůh neexistuje. Přitom jim uniká první a základní bod – Písmo nebylo napsáno za účelem objasnění současného vědeckého poznání. K problematice zdánlivého protiřečení víry a vědy jsem našla zajímavý článek na webu víra.cz https://www.vira.cz/texty/knihovna/kapitoly/astronaut-j-b-irwin-vice-nez-pozemstan
Je o astronautovi J. B. Irwinovi a jeho letu na Měsíc. Přidám krátké úryvky článku:
„Lidé často říkají, že věda a víra si protiřečí. Pro mne však věda znamená odhalování Božích zákonů na Zemi i ve vesmíru. Vědecké bádání jenom potvrzuje, že v kosmu vládne Boží řád a inteligence. Proto vědec potřebuje víru v Boha, aby měl moudrost nejenom při výzkumu, ale i při využití vědeckých poznatků ve prospěch lidstva.“
Lidé se ptají: Existuje Bůh?
Když se první ruský kosmonaut Jurij Gagarin vrátil na Zemi, řekl: „Boha jsem tam nahoře nikde neviděl“. Jedno švédské děvče mu napsalo dopis. Byl prostý a stálo v něm: „Pane, letěl jste do vesmíru a říkáte, že jste neviděl Boha? Já bych se Vás ráda zeptala, máte-li čisté srdce. Protože Bible říká: »Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha« (Matouš 5,8).“ Dnes potřebuje lidstvo Boha stejně jako před 2000 lety. Lidé se nezměnili, šíří kolem sebe zlo, které ničí jednotlivce, rodiny i celé národy. Všichni jsme totiž v zajetí hříchu. Ale Bůh poslal na naši Zem svého Syna – Ježíše Krista, aby nás osvobodil. On chce proměnit naše životy, naše srdce. Přišel, abychom měli lásku, radost a pokoj. Jenom On může dát odpověď na problémy dnešního světa. Ježíš je naše naděje do budoucnosti.
Poznal jsem, že stát se Božím dítětem je nejdůležitější v životě člověka. Když Ježíše poprosíte o odpuštění hříchů a pozvete ho aby řídil váš život, budete žít pod jeho ochranou a požehnáním. Také vy můžete být víc než pozemšťan, a přitom vůbec nemusíte vzlétnout do kosmu. To je moje poselství k vám. Neboť Bůh tak miloval malou modrou planetu, že poslal svého jednorozeného Syna – Ježíše Krista, aby ti, kdo v něho věří, měli věčný život a nezahynuli. Tento nový život je pro každého! Stačí v Ježíše věřit a přijmout jeho odpuštění.
„To, že chodil Ježíš Kristus po zemi,
znamená pro mne nekonečně víc
než to, že člověk chodil po měsíci.“
James B. Irwin
Karel Krejčí
Paní Nedbalová, tak tomu se říká – moudrost 🙂
Mirek P.
Asi to není podstatné, jen mám rád věcnost. V Lv 11,6 skutečně není jisté, zda se jedná o králíka. Králík ovšem, jako ostatní zajícovci má svůj způsob přežvykování zvaný cekotrofie – opět požírá již jednou natrávenou stravu. V Lv 11,5 daman nemá 3 předžaludky jako klasičtí přežvýkavci, má ovšem 1 předžaludek. A v Lv 11,4 velbloud je přežvýkavec, ovšem znovu požírá svůj trus ( zřejmě adaptace na chudé potravní poměry ).
Řada mýtů o nevědeckosti Bible jsou jen nezbožným přáním odpůrců. Když například říká, že vítr fouká od čtyř úhlů země, je to naprosto totéž, jako když my mluvíme o 4 světových stranách. Stejně tak běžně mluvíme o tom, že slunce vychází a zapadá ( vědecky bychom měli říct, že naše strana zeměkoule se nyní otočila směrem ke slunci ).
Spor o doslovnost knihy Genesis má ovšem hluboký filozofický přesah. Proč by nám Bůh lhal, že nestvořil svět od počátku dobrý ? Pokud používal evoluci, pak by jeho tvůrčím nástrojem byla smrt a utrpení řady tvorů ještě před pádem člověka. Podle této logiky tedy zlo ( prý “ takzvané “ ) není důsledkem lidského hříchu ale nástrojem, kterým Bůh tvoří lepší svět ( deChardinův bod omega ). Dle mne : blasfemie. A jak vlastně vstoupil hřích do té fiktivní řady opočlověků, pračlověků a poločlověků ?
A neopustím si poznámku. Jeden přispěvatel napsal, že dnes přeci víme, že zeměkoule je 4,5 miliardy let stará. Asi si to přečetl na wikipedii. Z hlavy mu mohu napsat desítky příkladů, kdy radiometrické datování dávalo nesmyslné výsledky. A po podrobnějším studiu stovky či tisíce.
P. S. Toto je poslední den mé dovolené. Většinu jsem strávil sháněním inteligentního eletrikáře, který na rozdíl od svých předchůdců dokázal během několika minut diagnostikovat a odstranit závadu. Hlavně, že dnes máme přehršel politologů, sociologů, právníků atd 🙁
Olga Nedbalová
Ano, pane Krejčí, J. B. Irwin byl skutečně velmi moudrý člověk a oddaný Kristův učedník. Uměl krásně předat zvěst evangelia. Často se totiž evangelium předává dvěma způsoby: 1) lidi jsou strašeni, je jim ukázána hříšnost světa a jeho konec, nebo 2) lidem je sděleno, že Bůh je vlastně tak milosrdný a tak nás miluje, že můžou v klidu hřešit dál. Všechno vyřeší Boží láska. J. B. Irwin dokázal velmi dobře spojit obě sdělení – to, že lidé jsou hříšní a zlí, ale zároveň to, že právě kvůli tomu byl poslán Boží syn na zemi. Dokázal s láskou v srdci sdělit napomenutí a ukázat tu správnou cestu – a to Ježíše Krista.
Mirek P.
Ještě se musím omluvit za termín “ inteligentní elektrikář „. Měl jsem napsat přemýšlivý, odpovědný, zkušený. Sám zde přeci horuji proti zjednodušování kvalit člověka na jedno číslo IQ.
Olga Nedbalová
Pro pana Mirka P. – současné vědecké poznání světa není zcela jistě 100% pravdivé. Proto ani nemůže odpovídat Písmu. Chápu bratra Drápala, že obhajoba pravdivosti Písma je v našem světě velmi důležitá. Lidé odmítají uvěřit v Boha, protože jeho existenci popisuje dle jejich mínění nepravdivá kniha. Čím dál více ovšem poznávám, jak moc je důležitá úloha Ducha Svatého. My sami můžeme horlit jak chceme pro Boha, pokud se jim Bůh nedá poznat sám, jde o sisyfovský úkol.
Připojila bych malou poznámku, někdy se nám může stát, že při analýze Písma zapomeneme provést zpětně jeho syntézu. Rozebereme Písmo na malé součástky a divíme se, že nám ty malé kousky samy o sobě nedávají smysl. On je totiž drží pohromadě úhelný kámen, bez kterého nám nebudou ony kousky dávat žádný hlubší smysl. Klademe Bohu otázky a divíme se, že nám neodpovídá nebo se nám Jeho odpověď pranic nelíbí. Připomínáme saduceje, kteří se ptali Ježíše na vzkříšení a vymýšlíme nepravděpodobné příběhy, jen abychom nemuseli slyšet pravdu (Mt 22:23-33). Aspoň to je má osobní zkušenost s četbou Písma. Někdy jsem měla sklony si z Písma vybírat jen to, co se mi momentálně hodilo. Nepříjemné věci, které mě usvědčily z mého vlastního hříchu, jsem slyšet nechtěla. Zdálo se mi, že Písmo si protiřečí. Pak jsem pochopila, že problém není v Písmu, ale ve mně. Měla jsem slepé oči, hluché uši a tvrdé srdce. Ale Ježíš je velmi trpělivý učitel. Neustále mi ukazoval místa v Písmu, napomínal, povzbuzoval. Ano, vskutku jsem byla velmi hříšný a zlý člověk. Ale právě proto mě Ježíš našel a oslovil. A věřím, že když dokázal přesvědčit i takového hříšníka, jako jsem byla já, zvládne to i u ostatních. Pro Ježíše to není nic nemožného a v tom spočívá naděje pro lidstvo.
Mirek P.
Paní Olgo, máte pravdu. Písmo obhájí samo sebe svou vnitřní integritou. Když se člověku otevřou duchovní oči a hltá prvních 8 kapitol listu Římanům jako thriller, kdy je nakonec ztracený člověk vykoupený novým narozením v Kristu. Když mu splyne Izajášovo proroctví ( psané v rozpětí desítek let ) k hlavní osobě, Hospodinovu Milému ( 5,1), dítěti zázračně počatému za více než 7 staletí ( 7,14 ) pojmenovaném Immanuel, Světlo světa ( 9,1 ; 49,6 ) Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje, ( 9,6 ), s plností ducha ( 11,2 ), Hospodinův Lev ( 21,8 ; 31,4 ) cesta, pravda i život (35,8 ; 40,3 ) vyvolený služebník ( 42,1 ) nositel Nové Smlouvy ( 42,6 ), jež si vyvolí své učedníky ( 50,4 ) a nakonec jako beránek z největší velikonoční noci přinese dokonalou, definitivní oběť pro věčnou spásu člověka v kap. 53 – tady už raději nechám mluvit hudbu a text samotný https://www.youtube.com/watch?v=ICemob0eK4k
M. Pinkas
Olga Nedbalová
A jen malá poznámka, z mého textu by snad někomu mohlo vyplynout, že žádné vědecké poznání současnosti není pravdivé. Tak to samozřejmě nebylo myšleno. V rámci vědy se podařilo dosáhnout velkého pokroku v případě, že člověk jednal v souladu s Boží vůlí. Ale bohužel mnohdy je v rámci „pokroku“ nastoleno i mnoho špatných teorií, pokud si člověk hraje na boha. Zapomene, že má Zemi svěřenou do správy a že má být moudrý správce. Holokaust, války, globální ekologické problémy, bída, hlad. Není za tím nic než pýcha člověka. Naopak pokorný člověk, následující Krista, chodící s Bohem je požehnáním. Jak pro bratry a sestry v Kristu, tak i pro ostatní svět. Je přemýšlivý, odpovědný a když náhodou udělá chybu, tak ji přizná a snaží se ji více nedělat. Ano, takový člověk je pak vskutku požehnáním pro ostatní, ať je to elektrikář, úředník, astronaut, lékař, pastor, vědec, prodavačka, účetní. Milí bratři a sestry v Kristu, myslím, že naše síla navíc nespočívá v naší dokonalosti a bezchybnosti, ale naše síla spočívá v Ježíši Kristu. A to platí pro všechny, kdo Krista přijmou jako svého Pána a Spasitele.
Honza B.
Jde o přístup k Bohu & Bibli.
Číst a studovat Boží slovo, Bibli, je nutné při vědomí vnímání Boží přítomnosti (v tomhle je potřeba zůstávat a tomu se učit…), jinak řečeno, že vnímáme Boží slávu a Ducha Svatého, Jeho osobní blízkost, když jsme ve Slovu. Slovo a Duch jedno, jeden jsou. SOUBĚŽNĚ je potřeba vnímat jak osobu Ducha Svatého, tak i slova Písma. Tohle je CESTA blíž a blíž k Bohu, k setkání s Ním & v Jeho slovu, jak povede Duch Svatý. Jde o naše nastavení na OČEKÁVÁNÍ na Boha, když jsme ve Slovu. Vnímáme obojí – Ducha i Slovo. Takto se posouváme až do svatyně svatých, do Boží slávy víc a víc – jde o zkušenost, která je vše převyšující měrou nade vše, a tou je Bůh sám a Jeho sláva, reálně zakoušená. V Boží blízkosti, v ponoření se do Ducha Svatého, bude člověku dopřáno z Boží milosti žít podle zjevení z Ducha. Duch Svatý zjevuje Ježíše, Jeho osobu. Takto člověk zakusí PRAVDIVOST/REÁLNOST Bible a Boha. Z tohodle místa v Duchu se člověku nechce nikdy odejít.
Olga Nedbalová
Pro pana Mirka, moc děkuji za odkaz. Nádherná hudba a nádherná slova. Přidávám do oblíbených. Děkuji Honzovi za krásný popis četby Bible. A také děkuji Bohu za bratry a sestry v Kristu s kterými mohu sdílet víru.
pavel v
Pro Mirka P.
Autor tohoto blogu jednou uvažoval nad otázkou, zda jsou pravdivé pohádky. Odpověď zněla, že dobrá pohádka je pravdivou výpovědí o světě. Nejčastěji o boji dobra se zlem. V pohádce dobro vítězí, … ale dá to fušku. Zpočátku má totiž navrch zlo, trvá to hodně dlouho a zlo se zdá prakticky neporazitelné. Naštěstí naděje neumírá. Aby hlavní hrdina zlo porazil, musí mít božskou trpělivost a víru, že se stane zázrak. Musí projevit odvahu a obvykle riskuje život. Nepřipomíná vám to něco?
Písmo obsahuje také řadu pohádek – mýtů. Příkladem budiž podobenství, která vyprávěl Ježíš. V pravém slova smyslu podobenství nebyla záznamem příběhu, který se opravdu stal. Přesto lze říci, že podobenství principiálně popisují realitu světa, jaký je. V tom se podobají oněm pohádkám. Totéž lze říci například o stvoření světa, jak je popisováno v knize Genesis. To, že stvoření neproběhlo v sedmi dnech, ale velký třesk byl před 13,8 miliardami let, nic nemění na základním poznatku, že svět vznikl z „ničeho“. To je ona základní pravda, že hmota není věčná, jak tvrdí materialisté. Že svět nebyl vždy takový jako dnes, že prošel vývojem. Genesis také informuje, že každé svořené jsoucno dostalo od Stvořitele úkol se dál rozvíjet, že Bůh stvořil svět nikoliv jako statitcký, ale jako dynamický – stále se proměňující.
Také příběh o stvoření člověka je jen podobenstvím (mýtem). Ukazuje, že když Bůh dal člověku svobodnou vůli, zcela zákonitě následovala vzpoura proti Bohu tak, jako se pubescentní jedinec vzepře vůči rodičům i přesto, že jim vděčí za vše. Rodičům pak nezbývá než pubescenta ukáznit pro něj nepříjemnými metodami. Také Bůh musel stvořit svět obsahující prvky (jevy) člověku nepříjemné, které ho vedou k disciplíně (práce, utrpení, smrt). Všechny mu připomínají, že není neomezeným pánem světa.
Děti věří pohádkám a myslí si, že popisují skutečné příběhy. Dospělí na pohádky nevěří, ale přesto je mají rádi. Netvrdí, že pohádky jsou hloupé výmysly k oklamání naivních prosťáčků. Když dospělý člověk věří, že příběhy v pohádkách se skutečně staly, je jako dítě a není proto důvěryhodný. Totéž platí o lidech tvrdících, že Písmo je popisem událostí, jak skutečně proběhly. Říká se jim kreacionisté. Jejich slepá víra je předmětem posměchu. Tito lidé nesmírně škodí křesťanské myšlence. Mají je rádi zapřisáhlí ateisté typu Richarda Dawkinse. Dawkins na těchto lidech ukazuje, jak jsou věřící lidé hloupí (infantilní).
Mirek P.
Pane Pavle V.,
obávám se, že křesťanské myšlence více škodí lidé typu T. Halíka ( když už jste ho tady zmiňoval ). Abych mu nekřivdil povrchním soudem, speciálně jsem si prostudoval knihu “ Stromu zbývá naděje „. V každé kapitole něco načal, použil pár odkazů na Bibli a pak vše zamotal a zrelativizoval. Politická agenda, poukazování na chyby druhých místo výzev k odpuštění a pokání z vlastních zlých skutků.
V Písmu jsou podobenství, celé básnické obrazy. Jak napsal C. S. Lewis : pokud si někdo myslí, když Ježíš říká, že máme být jako holubice, že bychom měli snášet vejce, neměl by číst knížky pro dospělé.
Pak jsou ovšem v Písmu pasáže, které jsou exaktními, historickými výpověďmi. Věříte, že Ježíš Kristus je jedné podstaty s Bohem, byl ukřižován a vstal z mrtvých, aby každý kdo v něho věří nezahynul, ale měl s ním život věčný ?
A třeba tento výrok : „Mahalalel žil šedesát pět let a zplodil Jereda. Po zplození Jereda žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery. Všech Mahalalelových dnů bylo osm set devadesát pět let, a zemřel“ ( Gn 5, 15 – 17 ) je podle Vás pravdou, lží nebo hezkou pohádkou ?
Mirek P.
Ještě stručně ( na rozdíl od Vás ještě nejsem v důchodu ). Tvrdíte :
„Bůh dal každému jsoucnu úkol, aby se rozvíjelo“ Takže třeba taková tasemnice má podle Boha dále se rozvíjet a způsobovat utrpení živým tvorům ? Nebo takové viry, když jsme dnes všichni lidovými virology. Těm ta globalizace k rozvoji svědčí. Přitom v původním stvoření měly viry za úkol redukovat množství bakterií a to i symbiotických bakterií, užitečných v lidském organismu.
„Bůh dal člověku svobodnou vůli“ Pokud akceptujeme učení evoluce, je naopak logickým závěrem, že svobodná vůle neexistuje.
Jak se nás v současnosti snaží přesvědčit ateističtí fyzici, neurovědci. A psychologové mluví o geneticky podmíněné inteligenci, jak zde upozorňuji. Přitom žádný gen inteligence, stejně jako třeba gen poctivosti, nikdo neobjevil. To je skutečná pověra a nehumánní tmářství. Znám spousty lidí, kteří díky tomu že dětinskou vírou přijali Krista a odvrhli svěrací kazajku evolučního determinismu se stali skutečně inteligentními, vnímavými, sebereflektujícími.
A pokud se mnou nesouhlasíte Vy, Halík nebo Dawkins mě jen těší : Běda vám, když vás budou všichni lidé chválit, neboť právě tak činili lživým prorokům.
pavel v
Pane Mirku P.,
jste nedůsledný. Poukazujete na domnělé chyby Tomáše Halíka, které mají spočívat v tom, že on poukazuje na chyby druhých. Ježíš poukazoval na chyby izraelské společenské smetánky. Dokonce ji nazval plemenem zmijí. Měl podle vás místo toho vyzývat Izreaelity, aby jí odpustili?
Vadí vám Halíkova politická agenda. Ježíšova politická agenda vám nevadí? Ježíš přece kritizoval farizeje a zákoníky v židovské veleradě. Velerada byla politicko-náboženským orgánem disponujícím ozbrojenou mocí (stráží, která přiša Ježíše zatknout).
Místo vaší otázky, zda věřím v Ježíše Krista, bych řekl, že věřím Ježíši Kristu. Věřím, že dodržování jeho pokynů je cestou ke spasení.
Věřím, že žil nějaký Mahalalel a nemyslím si, že by to nějak popíralo evoluční teorii.
Bůh stvořil úplně vše, tedy i tasemnici, která způsobuje utrpení. Utrpení může člověku prospět, například tak, že potlačí jeho pýchu a sebestřednost.
Evoluční teorie neznamená nutně evoluční determinismus. Na evoluci věřil křesťanský vědec Teilhard de Chardin. A ten si rozhodně nemyslel, že evoluční teorie popírá svobodnou vůli člověka. Kdysi byla víra v Boha pro všechny samozřejmostí. Dnes jsou věřící lidé spíše vyjímeční. Žel, byla to církev, která to způsobila tím, že trvala na doslovném výkladu Písma, přestože konkrétní vědecké objevy byly s Písmem v rozporu. Tím, že popírala pravdu, ztratila církev důvěryhodnost. Dnešní kreacionisté se nedokázali poučit z historie a opakují stejné chyby. Příčinou tohoto postoje je pýcha – domněnka jakési exkluzivity před Bohem. Stejný pocit exkluzivity měli vynikající znalci Bible: farizeové a zákoníci.
Mirek P.
Pane Pavle V.,
děkuji, že jste se nevyhnul odpovědi na mé otázky. Musím uznat, že Vaše argumentace byla velmi inteligentní ( tedy, ehm – přemýšlivá ). Vyjasnili jsme si postoje a dá-li Pán, můžeme časem pokračovat. Otázka, na kterou bychom nalezli odpověď během jediného týdne, není hodná filozofů 🙂 M. Pinkas