Nedávno jsem byl pozván do jedné křesťanské skupinky. Mimo jiné se tam mluvilo o toleranci. S většinou přítomných jsem se viděl poprvé a všichni se mi jevili jako milí lidé (a dodnes nemám důvod pochybovat, že nejenže se tak jeví, ale milí opravdu jsou). Kromě dalších témat se mluvilo i o vztahu ke světu. Mimo jiné zazněla věta: „Já vlastně nerozlišuji mezi věřícími a nevěřícími.“ Často zaznívalo slovo „tolerance“.
Bylo to milé společenství. Přesto se mě zmocnily určité rozpaky. Samozřejmě nezaznělo něco takového, jako že bychom neměli víru šířit, nicméně zůstával ve mně dojem, že o víře by se mluvit moc nemělo, hlavně musíme víru žít. Jde především o to, abychom milovali všechny bez rozdílu a víru šířili zejména svým příkladným chováním.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Může křesťan přijít o spasení?
Milovat všechny bez rozdílu… Vlastně ano. Souhlasím s tím, že bychom měli Kristovou láskou milovat jak věřící, tak nevěřící. Nepochybuji rovněž o tom, že žijeme-li příkladným životem, budeme o víře mluvit mnohem věrohodněji, než pokud příkladným životem nežijeme. Znám rovněž argument „mám nevěřícího přítele a ten žije mnohem příkladnějším životem než mnozí křesťané“. Ano, také znám několik takových lidí.
Všechno je to docela pěkné, až na to, že celkové vyznění bylo takové, že by se vlastně o víře nemělo moc mluvit, a zejména bychom víru „neměli někomu vnucovat“.
To jistě ne. Nicméně tento postoj, jakkoli laskavý, se mi jeví jako dosti odlišný od celkového vyznění Nového zákona. Pavel nepochybně rozlišoval mezi věřícími a nevěřícími. Nebál se o víře mluvit konfrontačně. A rozhodně nebyl v této věci mezi apoštoly nějakou výjimkou. I ostatní apoštolové byli v této věci zcela jednoznační. Jan, miláček Páně, toho napsal mnoho krásného o lásce, ale napsal rovněž „Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, život nemá“ (1. J. 5,12). A „mít Syna“ u něj znamenalo nepochybně něco víc než být hodný na druhé lidi.
Problém vidím v tom, že i pro řadu křesťanů se „tolerance“ stala nejvyšší hodnotou. A obávám se, že v této věci se církev až příliš přiblížila tomuto světu. Někdy se mi zdá, že pro svět je tolerance hodnotou jedinou. Nicméně Ježíš nás nepovolal k tomu, abychom byli tolerantní. Povolal nás k tomu, abychom kázali evangelium.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Když říkám, že jsme povoláni k něčemu jinému než k tomu, abychom byli tolerantní, tak tím netvrdím, že máme být na lidi protivní. Nebo že je jedno, jak sami žijeme.
Výtce netolerance se patrně nevyhneme. Mluvil jsem s člověkem, který pořádal na základních a středních školách přednášky o AIDS. Žáci a studenti pak měli možnost napsat krátké zhodnocení. Některá hodnocení byla kladná, jiná záporná. Zajímavá byla jedna jednovětná reakce: „Lákal nás do nějaké sekty.“ Přitom řečník vůbec nemluvil o církvi! Žádnou církev ani sektu nejmenoval. Nejsem si zcela jist, ale myslím, že nemluvil ani o Bohu. Zřejmě ale mluvil o hříchu, byť možná nepoužil tohoto slova. Některým lidem zřejmě stačí, aby od někoho slyšeli, že by člověk neměl střídat sexuální partnery, aby takového člověka prohlásili za „netolerantního“. Pokud ovšem na tento stav budeme reagovat tím, že raději nebudeme o hříchu vůbec mluvit, staneme se „zmařenou solí“ (Mt 5,13).
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Chvála konvencí
Pokud by nebyl hřích a pokud by tedy nebyla potřeba pokání, nebylo by potřeba ani evangelia. Evangelium je totiž dobrá zpráva nikoli o tom, že by náš život mohl být ještě o trochu lepší, než je teď, ale že problém hříchu je díky oběti Božího Syna řešitelný. Pokud jsme ovšem toho názoru, že žádný problém nemáme, pak nám evangelium pochopitelně nic neříká.
Pochopitelně není nejlepší zaujmout postoj „já, spasený, tobě, nespasenému, povím, jak to je.“ Ježíš takto nepostupoval. Jak s učedníky jdoucími do Emauz, tak i se samařskou ženou nebo se Zacheem ušel kus cesty (s těmi učedníky dokonce i reálně, se Samařankou a Zacheem obrazně). Rovněž se musíme vyhnout jakémukoli přehánění a vyvolávání dojmu, že pokud se někdo pomodlí „modlitbu spasení“, je vše vyřešeno. Nicméně pokud se necháme vést Duchem, konfrontaci se nevyhneme. A budou lidé, kteří nás za to nebudou mít rádi. Ona světská tolerance, která ji byla zmíněna, má své meze. Budete-li mluvit o potřebě pokání, svět vás patrně označí za netolerantní, a část církve vás označí za zákonické. A budou na vás hledat chyby a usvědčovat vás, že nežijete zcela příkladně a nemáte tedy právo jiným něco vyčítat. Snažte se žít co nejpříkladněji, ale nenechte se touto výtkou zcela odradit. Ježíš žil naprosto příkladně – a stejně skončil na kříži.
Sílu i moudrost nám dodá evangelium samo. Jak píše Pavel v první kapitole Římanům, evangelium je moc ke spasení. Evangelium proměňuje lidské životy. Tolerance sama o sobě nikoli.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 29. prosince 2021 Foto:
21 Komentáře
Realtoltek
7A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, 8ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi. 9A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
U jediného Boha tedy žádná tolerance zla neexistuje a proto svaté písmo ani neučí o žádné takové falešné toleranci. Máme se posvětit a stát se Svatými. Máme tedy možnost svobodné volby stát se Svatými anebo zůstat světskými a milovat tento svět s jeho falešnými tolerancemi vedoucí k věčné smrti.
Písmo ale mluví jasně o lásce k bližním, skrz tuto lásku máme lidi probouzet aby poznali pravého a jediného Boha a učinili správnou svobodnou volbu ale ne nátlakem ale skrz Ježíše a toho co učil a činil.
Pamatujme jak Abrahám smlouval s bohem ohledně Sodomy a Gomory. Ti co zůstali v místě tolerancí se nevyhli zkáze. Jediná cesta je Ježíš, k němu máme směřovat a vyvarovat se Satanu, který svádí z cesty.
Jak řekl náš pán : „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Evangelium jasně říká co vede ke spáse a nejde spasit ty kteří nechtějí tuto spásu a milují stav věcí jaký je.
Realtoltek
Ježíš projevil nulovou toleranci k hříchu. A stálo Ho to život.
Karel Krejčí
To jste bratře napsal dobře, že tolerance nemá moc ke spasení. Pak se ale zamysleme a položme si otázku, zda například účast křesťanů v politické sféře, buď jako samostatný křesťanský subjekt nebo součást jiného politického subjektu není přímo postavena na nucené či dobrovolné toleranci? V světských záležitostech je mnoho věcí postaveno na toleranci a prahneme po ní čím dál víc a obviňujeme se navzájem z jejího nedostatku. Tento stav se projevuje napříč celým životním spektrem a my si naivně myslíme, že cestou z této krize je právě tolerance. Ne, není. Bůh nám dává jasně na vybranou, je to totiž On, kdo je hlavním činitelem, který již přestává tolerovat. Přestává tolerovat naše váhání mezi světem a Kristem. Ano, tolerance nic neřeší, jejím protikladem je čisté a pravdivé evangelium.
Dan Drápal
Vážený pane,
tolerance rozhodně není cestou ke spáse, ale to neznamená, že nemá žádný smysl. Vždycky jde o kontext. Bez určité míry tolerance se neobejde žádné společenství, dokonce ani nukleární rodina ne.
Není mi jasné, koho míníte, když ve své odpovědi používáte slovo „my“. „My se naivně domníváme, že cestou z krize je tolerance…“ Nevím, kdo jsou ti „my“; ze zbytku odpovědi vyplývá, že Vy asi ne. A dále mi není jasné, jakou krizi máte na mysli.
Osobně si nedokážu představit krizi, z níž by se dalo vyjít pouhou tolerancí. Opravdu mi není jasné, proti čemu vlastně bojujete. Z počátku Vaší odpovědi usuzuji, že asi proti politické angažovanosti. V tom se asi neshodneme. Nicméně ujišťuji Vás, že si ani v nejmenším nemyslím, že politická angažovanost jako taková vede ke spáse. Může nanejvýš přispět k tomu, že v zemi bude svoboda spásu hlásat.
Karel Krejčí
Ze současného vývoje jak u nás, tak v celém světě je možné usoudit, že všeobecné napětí a především rozpolcenost v názorech brání v nalezení společné řeči nebo dobrat se nějakého konstruktivního výsledku, který by uspokojil buď více či méně všechny zúčastněné aktéry. Pokud to posuzuji z Boží perpspektivy, jistě to není náhoda a ani zkouška schopností a kvalit naší tolerance. Ta je samozřejmě nutná alespoň v minimální míře, což jsem zmínil, aby věci vůbec nějak mohly fungovat. Já však zdůrazňuji, že tu toleranci v principu vyžadujeme ne u sebe, ale od druhého a protože rozdílnosti v názorech se čím dál zvětšují, tolerance již začíná být v této návaznosti více a více nereálná a problém se logicky rozděluje na pozici vítěze a poraženého. To je pokračování Adamova hříchu a jeho navazujících důsledků – dobré a zlé – nic nového. Svět však právě toleranci mylně považuje za východisko, které má moc zneutralizovat hříchy a vysvobodit se z neřešitelnosti chápání a posuzování věcí na dobré a špatné, při čemž stejná věc může být pro jednoho dobrá a pro druhého špatná. Není to krize týkajícího se pouze „něčeho“ co lze ohraničit nebo vymezit, ale můžeme ji pozorovat téměř ve veškerém lidském dění a politiku rozhodně nevyjímaje. To je všeobecný princip fungování veškerého dění zde na zemi. Jediné vítězství je, vyjít z tohoto světa a tuto moc má pouze evangelium. Všechno ostatní je oddalování něčeho, kterému se tak, jako tak, nikdo nevyhne.
pavel v
V Písmu nalezneme řadu pasáží, kde Ježíš vyzývá k toleranci. Například: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno.“ Nebo: „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“ Nebo: „Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“
Ale jinde v Písmu nalezneme jiné Ježíšovy výroky: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina‘.“ Nebo: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! … Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?“ Nebo: „Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“
Zdá se, jako by Ježíš byl v rozporu sám se sebou. Samozřejmě že nebyl. Jsou totiž situace, kdy je na místě být tolerantní a jsou jiné, kdy je tolerance obrovskou chybou.
Chybou je tolerance pýchy a lži. Není těžké poznat pyšného člověka. Takový člověk nepřipouští, že by se mohl mýlit. Nebude ochoten diskutovat – nemělo by to pro něj žádný přínos, když on už pravdu zná. Někdo jakoby diskutuje, ale nereaguje na argumenty svého oponenta. Jeho představa diskuze je jakýsi paralelní monolog.
Jsou lidé, kteří dosáhli vysokého úřadu a zvyknou si, že je jim vzdávána čest. Často jsou obklopeni klikou pochlebovačů, takže nakonec podlehnou sebeklamu, že oni rozhodují, co bude považováno za pravdu (včetně lži). Nebo získají velmi silný mandát od voličů a domnívají se, že díky většinové podpoře mají moc porušovat dobré mravy nebo dokonce zákony. Ani takoví lidé nesmějí být tolerováni.
Obecně vzato by měli být tolerováni lidé, kteří se sice mýlí, ale nesnaží se svůj omyl prosazovat mocenskými prostředky.
Eva Hájková
Ještě lepší než tolerovat (což znamená strpět, že někdo/nějaký názor existuje – čili vlastně trpět tím) je snažit se druhým porozumět.
pavel v
To není tak jednoduché. Řada lidí, a žel často i věřících, se vyjadřuje velice nejasně – v náznacích. Jako by si ponechávali zadní vrátka, aby je nikdo nemohl vzít za slovo. Když na takový příspěvek zareagujete, autor řekne, že to myslel jinak, aniž by osvětlil jak. Tito lidé žijí jakoby v jiném světě – ve světě, kde slova mají jiný než běžný význam. Například slovo svět je tam místo hříchu a zvrácenosti.
Eva Hájková
Porozumět se možná dá spíš lidem, kteří jsou v našem bezprostředním dosahu (příbuzní, známí, sousedé, kolegové, nebo i lidé, které někde náhodně potkáme). Možná i když se nepřesně vyjadřují, dokonce někdy i beze slov, protože existuje také metakomunikace, která není na internetu viditelná.
Podle mého názoru porozumění vyžaduje především dobrou vůli, a to na obou stranách. Ale někteří lidé pro ně mají větší smysl než jiní.
Slovo „svět“ má i v Bibli více významů. V Novém zákoně je psáno, že máme svět nenávidět a stejně tak je tam psáno, že Bůh svět miloval, a proto dal svého jediného Syna. Vždycky záleží na kontextu. Přesné vyjadřování najdete akorát v matematice.
pavel v
Netuším, co je metakomunikace, ale přesto si myslím, že jste moudrá dáma. A máte pravdu, že slovo svět má v Písmu více významů – což mi unikalo.
Eva Hájková
K metakomunikaci a mimoslovní komunikaci patří například tón hlasu, mimika obličeje, gesta rukou i celého těla. Prozrazuje emocionální rozpoložení člověka. Metakomunikace může měnit význam celého sdělení.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Metakomunikace
Karel Krejčí
pavle v.,
jaký by mělo smysl, hodnotit svět a pohlížet na něj a konkretizovat například jako málo špatný, středně špatný, hodně špatný a vysloveně škodlivý? V Písmu přece Kristus jasně Nikodémovi vysvětlil, že se musí znovu narodit! Ne polepšit, ne doučit, ne sebeukáznit, ale jednoduše znovuzrodit, to znamená pohřbít starého člověka a obléci nového. To je přece smysl znovuzrození, nechat svět světem a umožnit Kristu, aby nás proměňoval v Boží obraz. Svět je svět, to co se narodilo z těla je tělesné a co z ducha je duchovní. Není tedy daleko jednodušší přestat teoretizovat, vymýšlet si různé více či méně poutavé teorie, směry, pojmenování atd., když toto všechno máme naopak pohřbít a nechat za sebou?
pavel v
Království Boží může „existovat“ i v tomto světě (mezi znovuzrozenými lidmi). Takže bych tento svět předčasně nezatracoval.
Eva Hájková
„Kdokoli prokazuje nějakému člověku lásku, ten plní Ježíšovo přikázání, ať už o něm ví nebo neví. A takový člověk se v jiném člověku setkává s Ježíšem Kristem, i když o Ježíši třeba dosud nikdy neslyšel.“
(Anselm Grün: Láska je základ bytí)
Karel Krejčí
Ani já tento svět nezatracuji ve smyslu, že se v něm nedá žít. Právě naopak, má hluboký smysl, on každému z nás dává šanci pochopit jeho principy fungování, proniknout skrz jeho falešná a povrchní pozlátka do nitra věcí a dění, kde je ukrytá pravda. Až si tuto skutečnost začneme uvědomovat, stále více budeme na sobě a kolem sebe pozorovat, že jsme to my, kdo si vytváříme žitou realitu zde na zemi. Křest a znovuzrození vyjadřují tlustou čáru za svou minulostí a počátek nového života, s přijatou osobní zodpovědností a stejně tak milostí, která nám byla Bohem skrze Krista darována, bez níž bychom byli věčnými zajatci tohoto světa. Zde na Zemi je možné žít ve dvou královstvích – království Satana a království Krista. Pokud se Písmo zmiňuje, že máme nenávidět tento svět, není to svět jako celek, ale pouze ten, jehož vládcem je ten Zlý.
pavel v
Pro Evu
Plně souhlasím s vaším (či Anselmovým) vyjádřením. Je zcela v souladu s evangeliem o posledním soudu, kde Ježíš praví: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ Víra obsahuje řadu tajemství. Jedním z nich je tajemné „vtělení“ Krista do trpícího člověka.
Eva Hájková
A trpící se zase setkává s Kristem v podobě člověka, který mu podal pomocnou ruku.
pavel v
Úžasné!!! Je to tak (kam na to chodíte? :-).
Realtoltek
Království Boží může „existovat“ i v tomto světě
Však ano proto přišel Ježíš aby svět spasil :). Ještě ale těch znovuzrozených není takový počet aby „přišlo“ s pánen „fyzicky“. Ikdyž podle statistik už by takových mělo být milióny tak opak je pravdou.
Jan Molnár
Jen mám takový pocit, že Ježíš ty homosexuály a rozvedené přitahoval.
Čím to je, že někteří křesťané lidi odpuzují. Moralizování bez lásky?
Ale jak jsou na tom ti spravedliví?
Eva Hájková
Pavlovi
Inu, jak jinak může Kristus tady na zemi pomoci někomu, kdo si sám pomoci nedovede? Přece tak, že k němu někoho pošle. A když někoho pošle, je s ním (a v něm) zároveň i On sám.
On je zde totiž neustále přítomen. („A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“)
Jen bychom měli vůči Jeho přítomnosti zvyšovat svou vnímavost. Nechávat se Jím posílat k lidem.