Když jsem předminulou středu na „Křesťanu dnes“ a pak ve čtvrtek na svém webu publikoval článek „Modlit se s muslimem?“, tušil jsem, že vyvolá značný rozruch. Reakce byly nejrůznější – od pochvalných a vděčných po vysoce kritické. Někteří lidé nereagovali veřejně, ale soukromě mě upozornili, že mnozí čtenáři by si mohli tento článek špatně vykládat – v tom smyslu, že je v podstatě jedno, které náboženství vyznáváme, a že můžeme mít s muslimy jakési důvěrné a neproblematické obecenství, takže je vlastně možné i uzavřít „smíšené manželství“, kdy manžel je muslim a manželka křesťanka, nebo naopak.
V článku šlo o něco jiného, ale chápu, že někteří lidé by mohli být zmateni a špatně pochopit, „co si vlastně myslím“.
Obávám se, že jako jsem byl po přečtení minulého článku některými nařčen z liberalismu a planého ekumenismu, teď sklidím naopak kritiku za přílišný konservatismus. Nu, tak už to na světě někdy chodí.
Tedy: Sňatek s muslimem či muslimkou považuji za omyl.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Důležité ukrajinské vítězství
Mám pro to důvody jak empirické, tak teoretické, či, chcete-li, teologické.
V nejužším kroužku mých přátel jsem se s takovým „smíšeným“ sňatkem nesetkal. V širším okruhu známých ale znám mnoho takových manželství, a podle toho, co jsem mohl slyšet, většina z nich končí rozvodem. Dalo by se namítnout, že dnes končí rozvodem většina manželství obecně, nicméně mám dobré důvody se domnívat, že tyto smíšené sňatky končívají špatně častěji, než je průměr.
Dovolím si zde malou odbočku. Moje maminka byla počátkem šedesátých let zaměstnána na kulturním oddělení iráckého velvyslanectví v Praze – tehdy bylo v Petrské ulici na Novém Městě. A měla na starosti agendu všech iráckých studentů v tzv. „východním bloku“, tedy nejen v Československu, ale i v Polsku, Sovětském svazu a patrně i dalších zemích pod komunistickou nadvládou. I tehdy se čas od času stalo, že si irácký student u nás našel ženu, uzavřel s ní sňatek a pak s ní odjel do Iráku. Domnívám se, že Irák byl tehdy mnohem sekulárnější než nyní – měl ostatně tehdy prokomunistickou vládu. Některé Češky, které se takto dostaly do Iráku, se pak zoufale snažily dostat zpět. Podrobnosti nevím – bylo mi tehdy 12-14 let, ale vzpomínám si, jak maminka mluvila o kuriózním případu, kdy se jeden takový student pokoušel vyměnit svou českou manželku za čtyři velbloudy.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jsem ovšem v této věci ještě mnohem konzervativnější. Považuji za nerozumné nejen manželství s muslimem/muslimkou, ale jako problematické vidím i „smíšené“ sňatky mezi katolíky a protestanty. Ne že bych proti takovým manželstvím bojoval. Ale když si berete ženu nebo muže, berete si, ať chcete nebo nechcete, i celou jeho rodinu. A nejen rodinu, ale i hodnoty. Jednak hodnoty, pro které jsme se vědomě rozhodli, jednak hodnoty, v nichž jsme vyrůstali a které jsme přejali, aniž jsme učinili nějaké vědomé rozhodnutí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Dobré mravy a zákony
Naše víra nějak formuje naše životy. Pokud si někdo bere nevěřícího, těžko se vyhne určitým konfliktům – třeba v otázce antikoncepce, případně potratů, mnohdy v otázce výchovy dětí. Manželství je nejintimnější svazek – a čím je nějaký svazek intimnější, tím důležitější je, aby partneři byli zajedno právě v hodnotách, které určují jejich život. Pokud má někdo zato, že toto hodnotové srozumění není tak důležité, možná ho budete mít za tolerantního; já ho mám za nemoudrého.
Doufám, že mě nikdo nebude podezírat z nějaké nevraživosti vůči katolíkům. Již mnoho let usiluji o spolupráci v řadě oblastí. A taky mi nejde o to, smíšené sňatky „zakazovat“ – k tomu ostatně nemám žádné pravomoci. A rovněž bych neradil, aby lidé svého životního partnera opustili, protože zjistili, že se „teologicky“ neshodnou. Pouze nesdílím nadšené mluvení o „toleranci“, a kdyby se mě někdo ptal na radu, řekl bych: „Dobře to zvaž. Nebude cesty zpět. A důkladně si tyto věci prodiskutujte.“
Možná někdo namítne: „Nám to funguje dobře, přestože chodíme každý do jiného společenství.“ Jsem rád, že vám to funguje. Nicméně znám řadu případů, kdy to „nefungovalo“. Pravda, důvody „nefungování“ bývají často obecně lidské, nikoli teologické: manželská nevěra nebo jiné morální selhání. Pokud tedy jde o křesťana jiné tradice, říkám: „Dobře to zvaž.“ Pokud jde o muslima či muslimku, řekl bych spíše: „Koleduješ si o problém.“
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 9. března 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
8 Komentáře
Petr Adamec
Myslím, že jde o moc rozumný a zkušený názor. Nejsnáze spolu fungují křesťané z různých tradic, pokud jim na společenství a Bohu moc nezáleží. Čím více jim záleží, tím hůře se jim rodina s dětmi tvoří. Jsou samozřejmě i výjimky. Druhý extrém je ale také to, že třeba v česku evangelikálové a charizmatici vytvářejí často malinká a někdy hodně radikální společnství. Manželství lidí z takových různých sborů je pak nemožné a zakazované, i když jsou to vlastně společenství hodně podobná a mají i vlastně podobnou teologii.
Eva Urbanová
Znám dvě ,,smíšená manželství věřící s nevěřícím.30 let tolerance a lásky.
Přesto maminka v depresích.Kdyby Pán přišel ztratí navždy manžela a děti.
Druhé-husitka a katolík.
Po 40 letech v CČSH přestoupila do ŘKC.
Václav Drozda
Často, i v tomto článku, používáte příklady z Vašeho života či z Vašeho okolí. Vy sám žijete ve smíšeném nebo nesmíšeném sňatku? V čem konkrétně vidíte výhody nebo nevýhody Vašeho typu manželství?
Otakar Vožeh
„Nevěra nebo jiné morální selhání“ nejsou jen nějakým „obecně lidským“ důvodem. Mají své kořeny právě v „teologii“, resp. v tom, jaký mají manželé respekt vůči Božímu slovu, a jestli oba dva jednoznačně a jasně vyznávají Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Tím samozřejmě nechci říct, že nějaké „ideální“ křesťanské manželství je bezproblémové. Stojí však na biblických základech, a to je zásadní předpoklad.
Honza B.
Chce-li křesťan vstoupit do manželství, které má být ZALOŽENÉ na Bibli, pak vstup do manželství s římským katolíkem, natož pak s muslimem, vůbec NEPŘIPADÁ v úvahu.
Karel Krejčí
Pane Vožehu,
Galatským 2:16-21
když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk. 17Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne! 18Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji sebe jako přestupníka. 19Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován: 20Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. 21Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo.
Zákon je sice pravdivý a svatý, ale stejně tak je neživý, je mrtvý. Vaše myšlenky a představy stojí na liteře, ale ač je pravdivá, stejně tak je i mrtvá. Usilujeme, stát se podle Zákona sami sobě „svatými“, ale ve skutečnosti se přeměňujeme na solné sloupy – nežije v nás Kristus. Kristus nejsou poučky, návody, zákazy a příkazy, ale Jeho život v nás. A Jeho život není ničím ohraničený a omezený.
Mirka Adamcová
Přemýšlela jsem o tom, ž čeho vyplývá požadavek tak totální jednoty. A můj odhad je v tom, že je to o představě o tom, jak moc se mají manželé v křesťanství sjednotit. (mluvím o křesťanských sňatcích s nevěřícími a nebo o křesťanských sňatcích napříč církvemi). Pokud je požadavek sjednocení na sto procent, jsou takové rady pochopitelné. Pokud je ovšem v manželství možné ponechat si jako partneři vlastní myšlenky, vlastní priority je základní podmínkou takového manželství respekt. A pokud takový respekt existuje může manželství fungovat. Já si stále ovšem myslím, že našim vstupem do manželství nezanikají naše osobnosti a dokonce je pro zdravé manželství žádoucí, abychom si je udrželi. Je to nesnadnější cesta. Na Danovi je roztomilé, že tohle téma káže roky stejně a ani nabytá vlastní životní zkušenost nezměnila jeho sen o jednotě v manželství. My všichni, kdo denně bojujeme o dobrá manželství, však víme, co nás to stálo a stojí.
Mirka Adamcová
V Británii jeden z ředitelů – pastorů (často je tato role kumulována) v klidu komentoval manžele, které nejsou z jeho sboru a děti chodí do jeho křesťanské í školy – jednalo se o pár muslim a křesťanka. Od muslimů, které máme ve škole jsme se zodpověděli, že mají radu, pokud nejsou v dohledu muslimské školy, raději dát dítě na křesťanskou školu – ne na nevěřící. .A tak jsou u nás. Potíže jsou mírně – dietní. Rozhodně to není nejlepší rozhodnutí oženit se tímto způsobem, ale pokud ho lidé udělají, tak je snad lepší jim to neztěžovat. Kolik opravdu špatných rozhodnutí udělá každý z nás a všichni neseme následky. Přála bych všem mladým lidem, aby našli svého partnera od Boha, zamilovali se vzájemně a měli svatbu a dokázali mít alespoň nějaké věci trvale společné – třeba službu, nebo alespoň koníčky. A já bych jim věřila, že mají zdravý rozum. A když klopýtnou, budu jim pomáhat.