Osvícenský pohled na svět nepočítá s koncem. Předpokládá nekonečný pokrok. Mohou sice být dílčí neúspěchy, po třech krocích kupředu může následovat nepříjemný krok zpátky, ale dlouhodobě se dá počítat s tím, že bude lépe a lépe.
Křesťanský pohled na svět počítá s koncem. Právě píšu do jedné své knihy kapitolu o „Pánově dni“. Píše se o něm ve Starém i v Novém zákoně. Onen „Pánův den“ je označován různě. Nejen tedy Pánův den (ve starších překladech zpravidla „den Páně“), ale i „den Hospodinův“, „den soudu“, případně pouze „onen den“. Písmo rovněž mluví o „věku nynějším“ a o „věku budoucím“, přičemž tyto dva věky jsou odděleny oním „dnem soudu“.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Je Bible pravdivá?
V Bibli se píše, že o tom, kdy tento den nastane, neví nikdo, ani Syn, ale pouze Otec.
Sekulární svět a sekulární myšlení dospělo do stavu, který sice počítá s koncem, ale nevidí žádnou naději. Homo sapiens patrně do onoho „věku budoucího“ nevstoupí.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Je to obrovský rozdíl proti dvacátému století, které sice bylo plné krve, ale mnozí lidé – jak křesťané, tak nekřesťané – věřili, že jednou nastane lepší doba, a lidé by měli usilovat, aby přišla. Snaha vylepšit svět bez Boha sice vedla k potokům krve, nicméně lidé byli přesvědčeni, že na světě může být lépe.
Mnozí křesťané (zdaleka ne všichni) s koncem (současného) světa počítají a vyhlížejí ho. Netvrdím, že přijde v dohledné době, ale považuji za pravděpodobné, že skutečně přijde. A že bychom měli být připraveni. K máločemu nás Písmo vyzývá tak často, jako k tomu, abychom bděli a s možností konce počítali.
Už vícekrát jsem konstatoval, že zakoušíme jednu ránu za druhou: kůrovec, sucho, epidemie, válka na Ukrajině… A nyní radikální zchudnutí střední třídy a hrozba ne sice celosvětového, ale silně rozšířeného hladomoru zejména v Africe.
Současný ekonomický vývoj můžeme popsat zcela nitrosvětsky: Žili jsme si nad poměry, růst mezd neodpovídal růstu produktivity práce, projídali jsme budoucnost svých dětí.
Pokud si to nepřiznáme, z krize se vybabráme jen těžko. Celosvětově můžeme pozorovat, jak stále menší procento nejbohatších nadále bohatne. Tento vývoj byl nebezpečný vždy, ale byl tolerován, když se velkému množství lidí dařilo stále lépe, byť nebohatli tak rychle, jako ti nejbohatší. Teď je s tím, obávám se, konec. Nastupující generace se nebude mít zdaleka tak dobře jako generace předchozí, a ví to jak generace nastupující, tak generace předchozí. Tento vývoj přitom pokračuje i za nynější ekonomické krize. Firmy v oblasti energetiky a banky zvyšují své astronomické zisky, zatímco široké vrstvy lidí se propadají do chudoby. Zachovat sociální smír bude těžké, ne-li nemožné.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nevěřte propagandě
Tento problém je jen prohlubován krizí elit. Ve Starém zákoně máme zprávu o králi, který během hladomoru vyvolaného obléháním oblékl žíněné roucho pokání. Čteme o něm, že „jak se procházel po hradbách, lid viděl, že má vespod na těle žíněné roucho” (2. Královská 6,30). S tím králem to nakonec nedopadlo dobře, nicméně dokážu si představit, že když lidé zjistili, že jejich král nosí pod královským pláštěm žíněné roucho, udělalo to na ně velký dojem. Ten byl zřejmě ještě umocněn tím, že král nenosil ono žíněné roucho okázale, ale skrytě pod královským pláštěm. V současné krizi autorit se spíše předpokládá, že politici si vždycky něco přikradou, a těžko se lidem divit, když padají i ti politici, kteří se donedávna jevili jako výjimečně čistí. Velké obavy mám z toho, že i kdyby se na přední pozice dostali lidé navýsost poctiví, lidé tomu nebudou věřit. Mnozí mají pocit, že už tolikrát naletěli… A těžko se jim divit.
Nicméně máme-li se vyhrabat z krize, bude takových příkladně poctivých lidí potřeba. Rozeznáme je? A jsou vůbec takoví?
Co můžeme udělat?
Být příkladně poctiví právě na tom místě, kde nyní jsme. Snažme se být lidmi, kteří budou inspirací pro druhé.
Možná se někdo ozve s námitkou, že to nebude stačit. A možná skutečně přijde den soudu. Nicméně úsilí o čistotu, integritu a svatost má smysl vždy. V tomto věku i ve věku budoucím.
Snažme se pečovat o svět, který nám byl svěřen do správy, co nejlépe. Máme ale víc než jen nitrosvětskou naději. To by nás ovšem nemělo vést k tomu, abychom čekali konec s rukama v klíně, ale naopak k činorodosti. Při plném vědomí, že jednou přijde Nový Jeruzalém a ze starého světa nezůstane kámen na kameni.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 3. sprna 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
15 Komentáře
Karel Krejčí
Bratře Drápale,
Vy jste takový nenapravitelný snílek, který doufá v zázrak a tento svět zplodí politika-ky, kteří budou nezkorumpovatelní, zásadoví, pravdomluvní atd. Ne bratře, takto to nefunguje. Tento svět nelze vylepšit, napravit, vyléčit, zachránit, ale zachránit se z něho může každý, kdo naopak pochopí jeho beznadějnost. Kdyby jej bylo možné zachránit, jistě by nám Kristus poradil jak. On však udělal něco naprosto neočekávaného – On naopak zemřel tomuto světu, aby nad ním již neměl moc a zrodil se jako prvorozený z nás. Už to konečně pochopíte?
Honza B.
Wow, velké, rozsáhlé a dost klíčové/zásadní téma – Den Hospodinův (DH). Mnohem, mnohem víc než se může na první pohled zdát.
O DH mluví Jóel, Izajáš, Abdijáš, Sofonjáš, Ámos, ap. Pavel… a hoodně biblických proroctví je s DH spojených.
KOLIK je typů DH v Bibli?
KDY začíná „eschatologický“ DH ve vztahu k sedmdesátému Danielovu týdnu let?
Přijde antikrist PŘED DH? No a už jsme opět rázem u velké premileniální debaty (PreT, MT, PW, PostT).
Jak dlouho TRVÁ „eschatologický“ DH?
DH & Boží hněv? Existuje nějaký exegetický základ pro odlišení vytržení církve a/od návratu Krista na zem skrze období božího hněvu?
Ano, přesně tak – DH je součástí témat mnohých a hraje v nich naprosto zásadní roli.
Petr Adamec
Základní otázka spásy není beznadějnost tohoto světa, ale potřeba odpuštění našeho osobního hříchu skrze Spasitele. Politika a ekonomika může být v naší zemi relativně lepší nebo horší, to ovšem moc nesouvisí se spásou. Není důvodem neusilovat o to, aby byla politika a ekonomika lepší. Samozřejmě je ale osobní spása lidí podstatnější. Třeba lékař také léčí lidská těla a nesouvisí to úplně se spásou od hříchu a věčným životem. Je léčení těla tedy zbytečné? Není, Ježíš též uzdravoval. Ovšem je především Spasitelem, který odpouští hřích, méně lékařem.
Karel Krejčí
Zcela zásadní otázka je, co by mělo motivovat příkladného politika k vylepšení ekonomické a politické situace? Pane Adamče, vždyť faktem je, že po zkrachovalé předchozí vládě nastoupila nová vláda a s jakými výsledky … ? A to byla veliká sláva, veliké vítězství. Ano, všechno souvisí se vším a celková situace ve světě se opravdu během krátké doby razantně změnila. Ale nenesou zodpovědnost právě politici? Není v pozadí všeho právě politika a pokud ne, tak jaká jiná veličina? Ne pane Adamče, toto je Boží scénář, už proto, že nás Kristus předem varoval – musí to být. Stejně tak nejsou žádní náhodní vládci a králové, vždyť hlavou všech je Kristus a na Něm tedy spočívá největší zodpovědnost. A pokud tento pohled nesdílíme, jsme pouze povrchní a teoretičtí křesťané, používající Písmo pouze takovým způsobem a v těch situacích, kdy se nám to právě hodí. Křesťan si je přece vědom, že před Božím pohledem nelze uniknout. Nelze nic zakrýt, ošidit, oklamat, pod Božím pohledem jsme neustále ať jsme kdekoli a za jakékoli situace, celých 24 hodin denně. Boha nelze oklamat, ovšem člověk člověka ano. Nedrží snad člověk s člověkem „basu“ (jak se nedávno též vyjádřil v jednom komentáři br. Drápal), aby prosadil skupinové zájmy proti jiné skupině? Není toto právě výsadou politiky? A má to snad nějakou oporu v Písmu? Ne pane Adamče a další výsadou politiky a politiků je i „hezké“ vyprávění. Dokonce se vší úctou umí dobře psát o politice i samotný autor tohoto komentáře, vždyť už nadpis je dostatečně výmluvný. Ne pane Adamče, totéž platí i pro Vás, jedna věc je svět a jeho politika a zcela odlišné je Boží království. Bůh jistě na nějakou vychytralou „lidskou směs“ nepřistoupí i když i ona je nepochybně časově omezenou součástí Jeho scénáře a má svůj význam. Není však tím skutečným vítězstvím konečně se usmířit s Bohem?
Realtoltek
Jjjj cesta pro příchod Ježíše už se připravuje. Situace bude horší a horší každým dnem protože je to cesta aby se lidi probudili ….
Petr Adamec
To K. Krejčí : Jako by měl mít člověk uklizený byt, měl by také usilovat, aby jeho okolí dobře fungovalo. Není to jeho hlavní životní priorita, ale jeden z jeho úkolů od Boha. Neměl by mít postoj, že ošklivá a nebezpečná politická situace se stejně nezmění a je to celé od Boha a tak se to měnit ani nemá. Jsou země, kde je míra korupce podstatně menší a stát funguje mnohem lépe. Jsou obce, kde se rozkrádá obecní majetek a vysává rozpočet a obce, které fungují lépe. Není důvod, proč bychom neměli usilovat každý svým omezeným způsobem o zlepšení. I kdyby bylo jen malé. A spása a Boží království je věc opravdu odlišná, naše osobní spása nesouvisí s politikou a ekonomikou státu. Ale máme se modlit, aby jako v nebi, tak i na zemi. Hodnoty Božího království se mají prosazovat na zemi – pravdivost, poctivost…, mají měnit svět, jako sůl mění chuť svého okolí.
Dan Drápal
Petře, děkuji Ti. Lépe bych to nenapsal.
Karel Krejčí
Pane Adamče,
děkuji za Vaší reakci. Ale hned na začátku si uvědomme pravděpodobně naše rozdílné pozice, takže Vám něco připomenu: Podle zažité a předávané teorie, jsme tu na Zemi pouze jednou, tak proč se vlastně vrháme do náruče politiků, kteří se prioritně zabývají ekonomikou, politickou situací a dalšími okolnostmi, které nás odvádí od toho hlavního, uvěřit v Krista jako našeho spasitele? Nebudeme snad souzeni každý za sebe? Pokud však jsme na vážkách a zase až tak tomu nevěříme, pak si ovšem musíme připustit, že si vlastně svým současným konáním připravujeme půdu a podmínky pro naše jiné zrození, jinou Bohem danou příležitost a budeme to my, kdo sklidíme to, co jsme právě zaseli. „Milé“ dědictví, které předáváme nadcházejícím generacím, však nejspíš nemine právě nás, nás, kteří jsme zasadili. Zametat pod koberec lze, ale ne donekonečna. Pane Adamče, rozumím Vám, ale Boží království je opravdu o něčem jiném.
Petr Adamec
To P. Krejčí: Ne, myslím, že mi stále nerozumíte. Neustále vyhraňujete a stavíte do protikladu věci, které to nepotřebují. Není v protikladu, že jsem, dejme tomu, učitel dětí ve škole a současně znovuzrozený křesťan. Nebo že jsem současně křesťan a také obecní zastupitel a předseda školské rady naší obecní ZŠ. Projevuji tak službou lásku k okolí. Samozřejmě, někdo to třeba má jinak a potřebuje ke své víře být na poušti. Pro jiného je sloužit lidem součást služby Kristu. Myslím, že skoro každý křesťan, kdo je nějak v politice, ví, že to není nějaká cesta spásy. Jen služba. A zrovna ani ne tak důležitá a ani příjemná. Spása lidí je důležitější. Připadá mi, že pořád nedokážete přijmout, že někdo je v politice a není to pro něj nějak moc důležité…pořád v tom vidíte, že je nějak nezdravě zaměřený na tento svět? Může být křesťan doktorem? Nebo myslíte, že je nezdravě zaměřený na zdraví těla na úkor zdraví ducha? Může být metařem? Nebo je zaměřený nezdravě na čistotu ulice na úkor čistoty srdce? Připadá mi, že prostě jste příliš zaměřený na politiku sám. Chcete od politiky něco, co dát nemůže a nikdy nedá. A tak jste ji celou zklamaně odvrhl a máte k ní negativní vztah. Zbytečně. Politice není dobře nezdravě důvěřovat, ale ani nezdravě ji odmítat. Podobně třeba vzdělání a mnohé jiné věci. Pokud někdo má sklony vrhat se politikům do náruče a přehnaně na ně spoléhat, měl by se politice vyhýbat. Ale neodsuzujte křesťany, kteří to mají jinak.
Petr Adamec
To D. Drápal: děkuji.
Konečný Fr.
Za komunistů platilo přesně to, co tvrdí p.Adamec. Drobnou prací posunout ten socialismus o kousek dál. A církevní hodnostáři s tím argumentovali, že věřící svou poctivou prací se podílejí na budování socialismu. A pak tu byli ti samozvanci a sabotéři – chartisté. Ti se tedy v tom budování socialismu zrovna nepřetrhli. A dneska je to stejné – něco shnilého je ve státě ( EU) českém. Ryba smrdí od hlavy.
Karel Krejčí
Ano pane Adamče, nějak se „míjíme“. Možná že nedostatečně jasně argumentuji a bojuji proti náboženskému pokrytectví, které je zřejmé, ale ne příliš si jej připouštíme. Na jedné straně „svěřujeme“ své životy, životní úroveň, naší budoucnost i budoucnost našich dětí do rukou vyvolených sekulárních politiků, kteří podle Písma by měli po pravdě skončit asi kde …? Uvažuje vůbec někdo takto a přitom by k tomuto konci mělo podle praktikujícího chápání mnoha křesťanů přece dojít! Stejně tak znovu připomínám zákon setby a sklizně, se kterým si taktéž mnoho politiků neláme hlavy a možná ani křesťanů. Dokonce ani křesťané příliš nespatřují nebo nechtějí si připustit kontinuitu po sobě následujících událostí, že všechno souvisí se vším a má více či méně zřetelnou návaznost. O této viditelné podstatě všeho se přece zmiňuje i apoštol Pavel a dokonce upozorňuje, že nemáme před Bohem omluvu. Ano, svět je černobílý, ale toto napětí nebo potenciál si vytváříme každý sám, podle toho, do jaké míry se necháme zaslepeně zatáhnout buď na onu či druhou stranu. Vžitým mýtem je, že politik musí přinést něco nového, něco, co překoná neúprosnou stagnaci nebo úpadek, protože ono to tak zde na této zemi v principu funguje. Možná, že výstižnější pro mnohé je, pojmenovat jej – „zachráncem“. Je to nekonečný kolotoč, který někoho dříve a někoho později unaví a on prohlédne marnost tohoto počínání nebo marnost těchto životů. Křesťan by měl mít nadhled, moudrost o kterou má usilovat a prosit a víru ve spravedlivého Boha. Pro „chytráky“ připravil zase Bůh toto: „Neboť moudrost tohoto světa je před Bohem bláznovstvím. Vždyť je napsáno: ‚On chytá moudré v jejich chytráctví“.
Pane Adamče, snad si každý něco dobrého z našich příspěvků vybere. Je dobře, že jste odpověděl.
Václav Pospíšil
Apoštolové ve Skutcích apoštolů ukázali jak žít v Božím Království. Boží Království je tady, řekl Ježíš. Žijeme v něm? Vstoupili jsme do něj?
Olin
Autor tohoto článku kdysi napsal, parafrázuji:
Církev, která bude zaměřena na Krista, bude měnit svět. Ale církev, která bude chtít měnit tento svět, nezmění nic.
pavel v
Přestože válečné konflikty a zhoršující se finanční a energetická krize mohou vést k domněnce, že se lidstvu daří hůře a hůře, podle řady ukazatelů se naopak má stále lépe. Dětská úmrtnost, hladomor a chudoba jsou globálně na historickém minimu a průměrná délka života je rekordně vysoká.
Data ukazují, že úmrtnost dětí mladších pěti let je na nejnižších číslech v historii zaznamenávání těchto dat. Za necelá tři desetiletí se počet zemřelých dětí snížil o více než polovinu z dvanácti a půl milionu v roce 1990 na 5,2 milionu v roce 2019. Na druhou stranu pokud by dnešní čísla odpovídala celosvětové dětské úmrtnosti z 19. století, která se pohybovala kolem 43 %, pak by ročně zemřelo 61 milionů dětí, tedy desetkrát více než dnes.
Odborníci odhadují, že až do 18. století se průměrná délka života ve všech oblastech světa pohybovala kolem třiceti let. Od roku 1900 se však celosvětová průměrná délka života více než zdvojnásobila a podle odhadů OSN je nyní 72,6 roku.
V roce 1820 se jen malé procento světové elity těšilo vysoké životní úrovni, zatímco zbytek žil v podmínkách, které by dnes byly považovány za extrémní chudobu, tak jak ji definuje OSN. Tato organizace dnes určuje „extrémní chudobu“ jako život za méně než 1,90 dolaru na den. Pro srovnání: V roce 1950 žily v takové extrémní chudobě dvě třetiny světa, v roce 1998 to bylo 42 % populace. A v roce 2015 klesl podíl světové populace žijící v extrémní chudobě pod 10 procent.
Zdroj: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3516133-ne-lidstvu-se-nedari-stale-hur-globalni-data-ukazuji-pravy-opak
Uvedená data vyvracejí ideologické klišé, podle něhož bohatí stále více bohatnou a chudí jsou na tom stále hůře, což je příčinou sociálního konfliktu. Pravá příčina konfliktů ve světě leží někde jinde. Je to boj o moc. Moc je droga, jejímž hnacím motorem je pýcha. Každý z nás asi někdy okusil sladce podmanivou chuť moci a ví tudíž, o jakou sílu se jedná. Motorem všech konfliktů jsou lidé chorobně toužící po moci. Jejich nejsilnější zbraní je lež. Ze všech lží je pak nejhorší dehumanizace nějaké skupiny lidí, kterou autokrat označí jako „nepřátele“.
Ne všichni veřejně činní lidé jsou autokraté. Naučme se mezi nimi rozlišovat. Hodit je všechny do jednoho pytle je hluboký morální poklesek (hřích). Receptem pro nás může být filozofie Karla Poppera, podle níž nemá být naším cílem „co největší míra štěstí pro všechny“, nýbrž jeho vlastní formule, kterou nazývá „minimalizace utrpení“, tj. snaha o mírnění konkrétních projevů chyb systému, čili „co nejmenší míru nepotřebného utrpení pro všechny“. Naopak veškeré snahy o řízenou „nápravu společnosti“ podle něj nutně končí u omezení individuální lidské svobody, a tím mohou skončit až u totalitárních kolektivistických snah zotročujících člověka.