Můj bratr Aleš mi dal k Vánocům knihu Yorama Hazonyho se stručným názvem Konzervatismus a se stejně stručným podtitulem Znovuobjevení. Byla to trefa do černého. Čtu ji pomalu, nejsem ani v polovině. Mezitím jsem přečetl několik jiných knih.
Každého z nás potěší, když najdeme někoho, kdo má stejný pohled na svět jako my. (Jistě, neznamená to nutně, že náš pohled je správný.) A možná potěší dvojnásob, nalezneme-li u nějakého autora zformulované myšlenky, které jsme nikdy nevyslovili, protože jsme je jen jakoby zpovzdálí tušili.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Jsme schopni změnit názor?
Jednou z mnoha myšlenek, které mne hluboce zaujaly, je, že naše úcta k rodičům, učitelům, nadřízeným v práci, ale i politikům, spolu úzce souvisí, téměř jako spojité nádoby. A tak mne napadlo, že lepší než se zabývat otázkou zda a jak děti trestat či netrestat, by stálo za to učit je úctě.
Pokud si manželé navzájem neprokazují úctu – a pokud se vůči sobě chovají neuctivě, nebude mít dítě od koho se úctě naučit. A nebude vědět, že se má chovat uctivě vůči učitelům a učitelkám. Pokud se znepokojením pozorujeme, jak společnost přestává být soudržná, mysleme na to, že vzájemně neuctivé chování politiků a žurnalistů má svůj kořen už v našem dětství. Pokud jsme se nenaučili chovat se k druhým, a zejména k rodičům, uctivě, nedokážeme být uctiví k lidem, s nimiž budeme nutně v nějakém vztahu, ať už hodně blízkém nebo vzdáleném. Pokud dítě slyší, jak se rodiče vyjadřují neuctivě o jejich učitelce, nebude mít touhu se od ní něco naučit.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vzdělání a biflování
Uvedu ilustraci z vlastního života. Když jsem byl v páté třídě, měl jsem velký průšvih. Čekali jsme na lékařskou prohlídku na základní škole, v místnosti pro promítače. Vedle ní byla malá místnost s otvory, kudy se daly promítat filmy do speciální velké učebny pro fyziku a chemii v posledních dvou ročnících základní školy. Právě v ní měli hodinu fyziky.
Byl jsem v té škole nový – nedávno jsme se přestěhovali do oné čtvrti. Spolužáci mne navedli, abych oněmi otvory pro promítání zakokrhal. A já se nechal přemluvit.
Co mi spolužáci zatajili, bylo, že soudruh učitel, který tam vyučoval, se jmenoval Kohout.
Bylo z toho velké vyšetřování. Učitel Kohout mi nařídil, abych oznámil třídní učitelce Tučkové, co jsem provedl, a aby se rodiče dostavili do školy. Vyšetřování pokračovalo i druhý den, kdy se ho ujal soudruh ředitel Khun. Před dvojkou z chování mne uchránilo to, že jsem nekokrhal sám. Po mně se totiž osmělili i někteří další žáci, včetně dívky, jejíž rodiče byli vysoce postavení komunisté, a vypadalo by hloupě, kdyby ona potrestána nebyla, a tak jsme vyvázli jen s ředitelskou důtkou.
Bál jsem se jít domů. Měl jsem průšvih, a dostal jsem zaracha a ještě nějaké další tresty. Nicméně maminka do školy nešla. Až po letech mi řekla, jak to vlastně tehdy bylo.
Když jsem byl mimo dosah telefonu, maminka zavolala do školy a mluvila se soudruhem učitelem. A sehrála divadélko: „Cože, co to ten můj kluk udělal? Roztrhnu ho jak hada! Ten si to bude do smrti pamatovat!!! Ať raději ani nechodí domů!!!“ A tak dále.
Učitel Kohout zřejmě usoudil, že mám velmi přísné, až kruté rodiče, a došlo to až tak daleko, že mě začal omlouvat. „Ale to víte, kluci někdy dělají takové hlouposti…“
Ještě zmíním, že když jsem třídní učitelce oznamoval, co jsem provedl, zdálo se mi, že stěží potlačuje smích. Po letech mi to potvrdila. Naši se totiž spřátelili s její rodinou a jednou – to už jsem měl před maturitou – na to přišla řeč. Soudruh Kohout, jak vyšlo najevo, nebyl u kolegů příliš oblíben.
Jaké v tom bylo pro mne poučení? Ať si rodiče o učiteli Kohoutovi či řediteli Khunovi mysleli cokoli, neudělali a neřekli nic, co by snížilo jejich hodnotu v mých očích. Učitele není správné zesměšňovat, ať už si o něm myslíme cokoli. A učitelka Tučková dobře udělala, že onen smích přede mnou potlačila.
Když se dítě nenaučí úctě k nadřízeným v rodině a ve škole, bude mít velké problémy vytvořit si dobré vztahy v zaměstnání.
Nedávno jsem psal o „volných radikálech“. Právě v rodinách těchto volných radikálů se často pomlouvá ten sbor, ze kterého odešli, případně i sbory jiné. Několik takových rodin jsem poznal zblízka. Bylo mi velmi smutno, když jsem viděl, jak děti takřka s mateřským mlékem nasávají kritického ducha – a je jedno, jestli ta kritika měla nějaký reálný základ nebo ne. Přitom se tyto děti mnohdy nechovaly uctivě ani ke svým rodičům.
Čekám jednu velmi hlasitou námitku: Úctu je třeba si zasloužit.
Doporučuji: Snažte se ze všech sil úctu si zasloužit, ale učte se také úctu prokazovat. To, že s někým jednáte uctivě, neznamená, že takový člověk nemá charakterové vady. Před jeho nedostatky nemusíte zavírat oči. Písmo nás poučuje v teorii i v praxi, proč a jak na to. Jak řešit konkrétní situace? Začni se za toho, s kým máš problém, pravidelně modlit. Garantuji ti, že tvůj vztah k němu se začne proměňovat. Přestože on nebo ona se možná hned měnit nebude. Za druhé, jdi nejprve za ním osobně a řekni mu, co proti němu máš. Pokud to neuděláš, ačkoli jsi to udělat mohl, nemáš právo mluvit o jeho nedostatcích s jinými lidmi, a především před dětmi ne.
Na závěr předkládám jeden biblický text k meditaci:
Noe byl rolník a první vysázel vinici. Jednou pil víno, opil se a obnažil se uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaana, viděl nahotu svého otce a oznámil to venku svým dvěma bratrům. Ale Šém a Jefet vzali plášť, položili si ho na ramena, šli pozpátku a zakryli nahotu svého otce. Jejich tváře byly odvrácené, takže nahotu svého otce neviděli. Když se Noe probral ze svého vína a dozvěděl se, co mu jeho nejmladší syn provedl, řekl: Buď proklet Kenaan! Ať je svým bratrům posledním z otroků. Dále řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem. Ať Bůh rozšíří Jefeta, ať přebývá ve stanech Šémových a ať je Kenaan jejich otrokem (Gn 10,20-27).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 17. července 2024 Foto:
7 Komentáře
pavel v
Když jsem chodil do druhé třídy na základní škole, zažil jsem z tehdejšího pohledu velkou událost: Jurij Gagarin jako první člověk vyletěl do vesmíru. Pamatuji si, že nám ředitel školy posměšně řekl, že Gagarin tam neviděl žádného Boha. Zajímalo by mě, jak by na tento lapsus měli správně reagovat moji věřící rodiče. Zda by to měli přejít, aby neohrozili autoritu ředitele, nebo zda mě měli vyškolit, abych se při podobné příhodě dokázal bránit. Podotýkám, že se mě ředitel školy snažil před ostatními žáky zesměšnit (chodil jsem ministrovat).
Ježíš zcela plánovitě ohrožoval autoritu farizeů a zákoníků. Prohlašoval o nich, že jsou pokrytci, ba dokonce je nazval plemenem zmijí. Nevím nic o tom, že by se za ně modlil.
Realtoltek
Jedna vec je slusnost a druha mit k nekomu uctu. Projevovat uctu nekomu kdo sam o sobe neni slusny a mozna i gauner …je podobne jak by n kdo prijevoval uctu Satanu. Satan je otec lzi a prolhany politik si nezaslouzi zadnou uctu ba naopak. V pripade Noea se jeho nejmladsi syn zachoval neslusne, dobre vedel ze videt Noea naheho by snizilo uctu k nemu u ostatnich. Mel ho dam prikryt a nedrbat o tom ostatnim. Ovsem situace by byla asi jina kdyby nacapal Noe krast…. ovsem Noe byl clovek co s bohem chodil …tedy jakesi vnucovani ucty ze smeru pisatele je vicemene tragicke. Jakakoliv vlada co lze a krade si zadnou uctu nezaslozi. Tak stejne jak si uctu nezaslouzi Satan. SATANA a soucasne vlady lze jen docasne tolerovat.
Realtoltek
V souhrnu, uctivat neco co je zle je hrich a je jedno jestli je uctivana osoba kral nebo obycejny clovek. Ale ano to delali farizejove uctivali i zle panovniky pro svuj prospech nebo svoji pozici. Je naprosto absurdni ze nekdo mysli vazne ze se ma budovat ucta k necemu co je zle…to neni budovani ucty ale lidsky kult osobnosti…ktery dela z prasat perly.
Realtoltek
A jen ukazkove tri pripady ze svateho pisma kdy mel dle lidskych zvyku dotycny projevit uctu a neprojevoval ji.
1. Jezis prichazi do chramu … vidi jak uctive je to misto a vyprasi je z domu otce.
2. Jan Krtitel jde k Herodovi a rekne mu co si o nem mysli
3. Elias …nepodilel se na uctivani falesnych bohu
Realtoltek
Autor clanku by si mel uvedomit, ze to ze Jezis neprojevoval uctu Farizjum byl hlavni duvod proc se ho zbavili. Zajimalo jak by se v dane dobe zachoval autor clanku a na ci stranu by se postavil. Protoze jak je psano … ne kazdy kdo mi rika pane…
Lída A. R.
Článek je o úctě, bohužel v něm postrádám úctu k lidem bez církve nazvanými “volnými radikály”. Domnívám se, že takový typ článků tyto lidi do církve znovu přivést nemá moc potenciál, protože v něm není znát úcta. Jistě je možné, že člověk odešlý z církve pomlouvá sbor. Možné je také, že sbory obcházejí různí hlasatelé nejroztodivnějších nauk. Možné je, že je člověk prostě problematický. Většina lidí však z evangelikálního spektra, se kterými jsem se potkala a mluvila, některé dobře znám, mají daleko pragmatičtější důvody k odchodu, nejsou to sobci a sboru věnovali nejlepší léta. Někteří se ke sboru nakonec nepřipojili jako členové, přestože to vážně zvažovali. Nezralé sbory odchozí členy pomlouvaly, sem tam se jich někdo zastal, zralé popřály v životě hodně štěstí a nechaly otevřené dveře. Za fenoménem přibývajících lidí bez církve nestojí na prvním místě vnější příčiny, ale spíše vnitřní, myslím si. Lidé, kteří jsou hodně jiní, mívají problém být přijati, protože úplně nespadají do konkrétního sborového myšlení. Naopak některé sbory jsou úžasné a dovedou s odlišnostmi pracovat. Jako jeden z důvodů odchodů vnímám, že někdy sbor přehlíží intelektuály, ti nenacházejí potravu a sami obohatit nemají moc koho. Nebude stačit označovat lidi “volnými radikály”, myslím si, že je obecně potřeba cíleně se zaměřit na osobu Ježíše Krista, mít klidně kázání 15 minut, ale hodnotné, víc využívat liturgii a vysvětlovat, i když je to stále dokola. Lidé poznají zájem. Sbor je místo, které má veliký uzdravující a sloužící potenciál, který má možnost v lidech rozvinout.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Ježíš zcela plánovitě ohrožoval autoritu farizeů a zákoníků. Prohlašoval o nich, že jsou pokrytci, ba dokonce je nazval plemenem zmijí. Nevím nic o tom, že by se za ně modlil.“
Že Vy o tom nic nevíte, ještě neznamená, že se za ně Ježíš nemodlil. Ježíš říká svým posluchačům:
„Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a MODLETE SE za ty, kteří vás urážejí a pronásledují,” (Mt 5:44)
“Žehnejte těm, kteří vás proklínají, MODLETE SE za ty, kteří vám činí příkoří.” (L 6:28)
Zákoníci a farizeové Ježíše pronásledovali a činili mu příkoří. Bylo by s podivem, kdyby se za ně sám nemodlil, když druhým kázal, aby tak činili.