Když se nám podaří v někom probudit zájem o četbu Písma, měli bychom mu do začátku dát několik málo rad. Předně mu můžeme doporučit, aby začal Novým zákonem, konkrétně evangelii. Pokud začátečník začne od Genesis, může se snadno stát, že se „zasekne“ buď na rituálních předpisech v Exodu či Levitiku, nebo na rodokmenech. Sám jsem v prvních letech svého křesťanského života rodokmeny často přeskakoval. To bylo takové první období mého křesťanského života.
Po několika letech jsem přestal rodokmeny přeskakovat a nastalo druhé období, které bych mohl nazvat „objevování perel“. Byla to doba, která například objevila tyto dva verše z 1. Paralipomenon 4: „Jaebes byl váženější nežli jeho bratři. Jeho matka jej pojmenovala Jaebes se slovy: Vždyť jsem ho porodila v trápení. Ale Jaebes volal k Bohu Izraele: Požehnej mi a rozšiř mé území. Tvá ruka ať je se mnou. Učiň, ať jsem ochráněn od zlého a nejsem trápen. A Bůh splnil to, oč žádal” (vv. 9-10). O tomto Jaebesovi bylo dokonce napsáno několik článků a knih. Nicméně – přiznejme si, že těch perel v rodokmenech neobjevíme mnoho.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Do třetího či čtvrtého pokolení
Proč tedy tyto rodokmeny v Písmu jsou? Jistě nám skrze ně chce Bůh něco říci. A domnívám se, že to, co nám chce říci, je dnes navýsost aktuální.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Židům na rodokmenech velice záleželo. Neuctívali předky, jak to například činili Japonci. Nicméně věděli, že jsou s nimi nějak spjati. Poněkud známější je dnes, že jména, která svým dětem dávali, považovali za nositele určitého smyslu. Dnešní lidé volí zpravidla jméno podle libozvučnosti nebo něčeho podobného, a mnohdy ani nevědí, co dané jméno znamená. Tedy třeba že Klára znamená Jasná, Debora znamená včela, Markéta znamená Perla – a tak podobně.
Rodokmeny jsou v Bibli jaksi zástupně. Lidé, jejichž rodokmen se nezachoval, nejsou Bohu o nic méně drazí. I my máme nějaký rodokmen. Něco jsme zdědili po předcích. Toto dědictví může být pozitivní či negativní, ale zpravidla nebývá zcela jednoznačné. Tak třeba moje maminka chtěla být misionářkou. To se jí nesplnilo, ač o to s tátou i za „komančů“ usilovali. Když jsem se pak stal pastorem rostoucího sboru, velice ji to těšilo, protože jsem alespoň částečně naplňoval to, o čem ona snila. Její tatínek, můj dědeček, byl také zbožný člověk. Vzal si dceru kazatele Františka Urbánka, a ten se jistě modlil za své děti a patrně i za jejich děti.
Nikdo z nás neskončí u Pána jen proto, že se narodil do zbožné rodiny. Rozhodnutí pro Pána Ježíše Krista musí udělat každý sám za sebe. Nicméně přijímáme určité dědictví, které nás zavazuje, abychom ho rozvíjeli.
Božímu nepříteli se v posledních generacích celkem dařilo rodiny rozbíjet. Znám řadu milých a požehnaných bratrů a sester, kteří pocházejí z totálně rozbitých rodin. Rodiče jsou nevěřící, dávno se rozvedli a vůbec se spolu nestýkají. Někdy se nestýkají ani se svými dětmi. Někde to není až tak zlé, ale jsou lidé, kterým stačí se se svými dětmi, případně rodiči, vidět třeba jen jednou ročně. Já to nechápu.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Modlitební kruhy
Pokud jde o křesťany a já mám příležitost s nimi o těchto věcech mluvit, nabádám je, aby hleděli do budoucnosti a aby se stali jakýmisi zakladateli nového dědictví.
Rodina je Boží vynález. Bylo řečeno, že má-li vyrůst emocionálně zdravý a vyrovnaný člověk, potřebuje otce a matku, kteří ho nejméně osmnáct let zahrnují láskou. Záměrně říkám: Tatínka i maminku. Pokud dítě nevyrůstá v intaktní přirozené rodině, hrozí, že až bude dospívat, nebude „vědět, čí je“. Odtud pak nápady změnit pohlaví.
Nemá tím ovšem být řečeno, že v intaktních rodinách k tomu nedojde. Jakmile dítě vstoupí do puberty, mohou na něj různé vnější vlivy působit silněji než rodiče.
Znám řadu rodin, které adoptovaly děti. Považuji to za šlechetný počin. Když se děti dozvědí, že jsou adoptované, reagují na to nejrůznějšími způsoby. Některé s tím nemají žádný problém. Jiným jako by se zhroutil svět. Adoptivní rodiče za to nemohou; znám rodiny s více adoptovanými dětmi, a i tyto rodiny zakusily diametrálně odlišné reakce. Adoptivní rodiče mohou pro své adoptované děti udělat hodně, ale i když udělají maximum, plně biologické rodiče nahradit nemohou.
Za zcela nepatřičné považuji tzv. surogátní mateřství, kdy si neplodná matka „pronajme“ lůno plodné ženy. Reakce matek, které se k tomu uvolí, jsou nejrůznější, a mnohdy velmi negativní. A co samotné dítě? Pokud v dospívání „neví, čí je“, pak je to možná doslovně pravda.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Evangelikální reakce na zkázu
Svět je plný bolesti, ale najdeme-li Krista, najdeme jistě i způsob, jak se vyrovnat s negativním dědictvím. Adopcí dítěte můžeme jeho trápení zmírnit, nikoli však dokonale odstranit. To může jenom Bůh.
I zde platí, že věci si jen komplikujeme, pokud přistupujeme k životu na základě nároku. Dva muži nebo dvě ženy žijící spolu mají dojem, že mají „nárok“ na dítě. Nemají. Neexistuje nárok na dítě (nebo „právo“ na dítě). Pokud chceme v těchto souvislostech mluvit o právu, pak dle mého názoru platí, že dítě má „právo“ na otce a matku.
Vidíte, kam až jsme se dostali od těch rodokmenů. Daleko, předaleko. Svět je stále rozbitější, psychické poruchy z toho plynoucí jsou na setrvalém vzestupu.
Boha ale lze nalézt, jakkoli jsme od něj byli daleko. On nás přijímá a je schopen nás dát dohromady.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 10. května 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
7 Komentáře
Karel Krejčí
Jen těžko a s hlavou v písku, lze nevidět bezútěšnost a falešnost tohoto světa. Stejně tak nelze nevidět skutečnost, jak lži jsou servírovány na zlatých podnosech. Je zjevné a nezamluvitelné, že se proti sobě postavila pravda a lež a jedna strana má čím dál více navrch. To však pro toho, kdo uvěřil Bohu, není ničím překvapivým, vždyť předpovězený účinek chapadel vládce tohoto světa lze pozorovat všude kolem nás a čím dál zřetelněji.
Svět se „brání“ a okázale dělá to nejlepší ve stylu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Pro nejnovější generaci se už ta předcházející – ta, ze které vyšla – stává přítěží. To je obraz této vysoce moderní a vyspělé společnosti. Ne, svět nemá žádnou záchrannou brzdu, nic zázračného nevymyslí, to by šel v principu sám proti sobě, ale jedna možnost zde je – vystoupit z něho. To není útěk nebo zbabělost, ale naopak moudrost a uchopení ruky, kterou každému z nás nabízí a podává milující Bůh.
P. Ašer
Autor článku správně konstatuje, že je scestné, pokud lidé přistupují k životu na základě nároku (např. „nároku“ na dítě). Právě ten falešný dojem nároku na něco je podstatou ideologie lidských „práv“. Je zřejmé, že právě v jejím rámci uplatňují především lidé na Západě i ty nejbizarnější nároky (např. manželství s partnerem stejného pohlaví, nárok na změnu pohlaví apod.). Proto je žádoucí připomenout si zde genezi oné ideologie lidských „práv“ („nároků“), aby bylo zřejmé z jakých kořenů tato ideologie vyrůstá.
V americké revoluci r. 1776 si její protagonisté vymysleli ideologii lidských „práv“ proto, aby jí ospravedlnili svou vzpouru vůči Bohem ustanovenému vládci, anglickému králi Jiřímu III., poněvadž ap. Pavel (Ř 13:1-6) takovou vzpouru implicite křesťanům zakazuje. Takže, aby obešli zákaz Nového zákona, vytvořili si v Deklaraci nezávislosti ideologii lidských „práv“, do níž zakomponovali právo na vzpouru, pokud se lidé cítí utlačováni:
„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a jsou nadáni svým stvořitelem jistými NEZCIZITELNÝMI PRÁVY, mezi něž patří právo na život, svobodu a budování osobního štěstí“
V bibli se však nedočteme nic o žádných „nezcizitelných právech“ člověka. Bible nezná žádná lidská „práva“. Ani židé ani křesťané popisovaní v bibli neznají lidská „práva“. Židé znají jen Boží přikázání (micvot), křesťané pak Boží milost. Avšak žádná lidská „práva“ („nároky“). Člověk totiž hříchem propadl smrti (Ř 5:12). Tak jaképak nároky, jakápak práva?
Na základě těchto smyšlených lidských „práv“ se pak v deklaraci vyvozuje i právo lidí na svržení nevyhovující vlády:
„Avšak, když dlouhá řada případů zneužití moci a skutků bezpráví, sledujících neustále tentýž cíl, svědčí o úmyslu podrobit je naprostou krutovládou, pak je jejich PRÁVEM, a přímo povinností, takovou vládu svrhnout a postarat se o nové strážce své příští bezpečnosti.“
A to je v naprostém rozporu s citovanými Pavlovými slovy v Římanům 13:1-7. Ježíš též nijak neusiloval o vysvobození Izraele zpod římské tyranie, nepřidal se k zélotům. Pavel ani jiní novozákonní autoři nikde nepíší, že bychom měli usilovat o svržení nevyhovujících vlád. Naopak, měli bychom se vládce modlit (1 Tm 2:1-4).
Deklarací nezávislosti USA byla otevřena Pandořina skříňka. Když má podle této deklarace, a v rozporu s Novým zákonem, člověk právo na vzpouru proti Bohem ustanoveným vládcům, proč by neměl mít také právo na vzpouru proti Bohem stanovenému přírodnímu řádu, když Bůh stvořil člověka jako muže a ženu (Gn 1:27-28; Gn 5:1-2) a jen z jejich spojení umožnil vznik potomstva? Proto se právě lidských „práv“ dovolávají stejnopohlavní „páry“ usilující o legalizaci jejich zvrácených svazků, přičemž takové lidi Starý zákon dokonce přikazuje usmrtit (Lv 20:13). Když mohli zakladatelé USA ve jménu lidských „práv“ ignorovat slova Ježíše i apoštolů a vzbouřit se proti Bohem ustanovenému vládci, proč by nemohli „homosexuálové“, „transsexuálové“ aj. stejně tak ignorovat biblická ustanovení ohledně sexuálního života, a ve jménu lidských „práv“ se dožadovat „manželství pro všechny“, „změny pohlaví“ atd. Na srovnání těchto dvou případů velice dobře vidíme, jak jedna vzpoura proti Božímu slovu otevírá dveře pro vzpoury další.
Že ospravedlňování „homosexuálního“ způsobu života staví na oné staré jeffersonovské ideologii lidských „práv“, vyplývá ze slov americké exministryně zahraničí Hillary Clintonová v Ženevě dne 6. 12. 2011:
„Obamova administrativa hájí LIDSKÁ PRÁVA LGBT LIDÍ jako součást naší KOMPLEXNÍ POLITIKY LIDSKÝCH PRÁV a jako prioritu naší zahraniční politiky. Na našich ambasádách naši diplomaté upozorňují na konkrétní případy a zákony a spolupracují s řadou partnerů na posílení OCHRANY LIDSKÝCH PRÁV PRO VŠECHNY. Ve Washingtonu jsme na ministerstvu zahraničí vytvořili pracovní skupinu na podporu a koordinaci této práce. A v nadcházejících měsících poskytneme každé ambasádě sadu nástrojů, která pomůže zlepšit jejich úsilí. A vytvořili jsme program, který nabízí mimořádnou podporu ochráncům LIDSKÝCH PRÁV PRO LGBT LIDI.“
Oproti americké Deklaraci nezávislosti došlo jen k rozšíření pole působnosti lidských „práv“. Podstata však zůstává stejná: ignorance biblických ustanovení a vzpoura proti Božímu řádu.
Jakub Zaorálek
Ad p. Ašer
Házet všechno na Pána Boha a zbavovat se odpovednosti je celkem běžná věc. Ale je to jen poněkud hloupý alibismus.
Myslím si, že Pan Bůh nám dal svobodnou vůli se kterou se tedy pochopitelně pojí i právo se rozhodnout. Rozhodnout se i špatně, pro vzpouru, k čemuž i došlo, přesto nám Pan Bůh tuto možnost dal.
Zajímalo by mne, z čeho usuzujete, že Jiří lll. byl Bohem ustanovený vládce? Z toho, že byl vládce? Nic jiného mne nenapadá. Nevím o tom, že by Pan Bůh nějak zjevil, že zrovna Jiří má být králem. K tomu, že se stal králem, vedla spousta různých událostí v minulosti, všemožných individuálních rozhodnutí různých lidí – jedinců se svobodnou vůlí. Ano, Pán Bůh tento sled událostí dopustil – ale záleželo na těch lidech, jak se rozhodnou. Pokud ne, neexistuje svobodná vůle a neměl ji ani Adam.
Ale v zásadě máte pravdu, do dnešní bizarní situace s různými „právy“ vedla cesta přes ustavení svobodných společností. Tedy – opět se odkláníme na špatnou stranu, jen opačnou než v minulosti (jak by snad formuloval Jack).
Přes Vaše výhrady k USA můžeme konstatovat, že Pán Bůh Spojeným státům požehnal – staly se nejsvobodnější a postupně i nejbohatší zemí světa, do které uteklo ohromné množství chudáků z různých koutů zeměkoule postižených všemožnými diktaturami a je tomu tak stále.
Mirka Adamcová
#P. Ašer
Historie praví, že vypovězení vlády krále Jiřího III. nalezli její zpracovatelé v Bibli – tedy v inspiraci ve Starém Zákoně. Ale i v Novém Zákoně je pobídka pro změnu – využili svojí možnosti a stali se svobodnými. Upřímně si mýlím, že žádný člověk žijící ve výhodách 21. století nemá žádné právo mluvit o tom, co měli a neměli udělat lidé, kteří chtěli žít nezávisle na USA. Většina z nich odešla ze svých zemí především pro možnost náboženské svobody. Z mého hlediska věci dobře zdůvodnili?
„Takové bylo trpělivé strádání těchto kolonií, taková je i nyní nutnost, jež je dohání k tomu, aby změnily své dřívější vládní zřízení. Vláda nynějšího krále Velké Británie je vládou opakovaných křivd a skutků bezpráví, jednoznačně směřujících k zavedení naprostého násilí nad těmito státy.“ V jejich situaci skutečně nejsme. Mirka (P. S. Zrovna Jiřího III. mám v oblibě jako historik).
Mirka
#ke článku Dana Drápala – rodokmeny jsou rozhodně důležité a to nejen ty biblické.
Zabývala jsem se rodokmeny naší rodiny a vytvořila jsem ho. Můj rodokmen začíná v jedné linii ve 12. století a manželův rodokmen začíná ve 4 liniích ve 12. století. Manželovi předci jsou podepsáni na Stížným listem české šlechty do Kostnice a evidentně chodili poslouchat kázání Jana Husa, jakožto dvořané Václava IV. . Můj předek, jako správce země předával vládu Zimnímu králi a oba jeho synové bojovali na Bílé Hoře. V obou našich rodinách jsou protestanti předci, tedy Ti, kteří se díky Josefovým patentům přihlásili k protestanské víře, v manželově rodině je židovská prababička a s tím spojený pobyt jejich syna manželova dědečka v koncentračním táboře. Ale v obou rodinách jsou k katolíci, pochopitelně, před reformací ani jiní nebyli. . Sestavování rodokmenu mi trvalo asi pět let, hledala jsem v matrikách a používala také moderní elektronické systémy. Našla jsem různé zapomenuté části rodiny. Velmi zajímavý okamžik byl výzkum DNA, na který jsme se dívala s překvapením, protože jsem byla vychovávaná v přestane, že moji předci jsou jen a jen Slované. Napojení na kořeny mi velmi pomohlo. U manžela jsme věděli podrobnosti, ale v mé rodině to bylo takové nejasné. Našla jsem ztracenou rodinu a vědomila odkud pocházím a kdo byli moji předci. Pravdou je, že to byli i hrdinové i lumpové, takové, hodní lidé i rváči. Opravdově věřící i víry s zříkají. Komunisté, židé, antikomunisté, statkáři i bezzemci.
Na hřbitově v rodišti sester Bronte jsem viděla hroby z 12. století. To u nás nenajdeme tak snadno. Kořeny se nám hledají složitě i díky komunistické éře. Je to velká ztráta, zapomenout na předky. Slyšela jsem jednoho pastora, jak říkal v souvislosti s Bílou Horou: „Nevím, kdo byli moji předci, já o nich vím, jen to, že to byli komunisti.“ Bylo mi jasné, že je zná jen ve 20. století – zná předky, které mohli narodit tak kolem roku 1890 (1921- vznik KSČ). Přišlo mi to smutné a takové prázdné. Já sama jsem začala hledat svoje předky na podnět svého žáka, který objevil aplikaci na internetu a potřeboval sestavit rodokmen. Důvod jeho potřeby byl ten, že nežil s maminkou, ale jen s otcem. Potřeby najít svoje kořeny jsou různé, ale jsou velmi důležité. Ale i pro mne roky hledání a to, jak se obraz poskládat dalo cosi víc, určité poznání a stabilitu.
Mirka
@P. Ašer Historie praví, že vypovězení vlády krále Jiřího III. nalezli její zpracovatelé v Bibli – tedy v inspiraci ve Starém Zákoně. Ale i v Novém Zákoně je pobídka pro změnu – využili svojí možnosti a stali se svobodnými. Upřímně si mýlím, že žádný člověk žijící ve výhodách 21. století nemá žádné právo mluvit o tom, co měli a neměli udělat lidé, kteří chtěli žít nezávisle. Většina z nich odešla ze svých zemí především pro možnost náboženské svobody. Z mého hlediska věci mimořádně dobře zdůvodnili.
„Takové bylo trpělivé strádání těchto kolonií, taková je i nyní nutnost, jež je dohání k tomu, aby změnily své dřívější vládní zřízení. Vláda nynějšího krále Velké Británie je vládou opakovaných křivd a skutků bezpráví, jednoznačně směřujících k zavedení naprostého násilí nad těmito státy.“ V jejich situaci skutečně nejsme. Mirka
(P. S. Zrovna Jiřího III. mám v oblibě jako historik).
P. Ašer
Ad Mirka
Napsala jste:
„Ale i v Novém Zákoně je pobídka pro změnu – využili svojí možnosti a stali se svobodnými.“
Můžete konkrétně uvést nějaké místo z Nového zákona, které by ospravedlňovalo vzpouru proti stávající vládní moci a její svržení?
Napsala jste:
„Upřímně si mýlím, že žádný člověk žijící ve výhodách 21. století nemá žádné právo mluvit o tom, co měli a neměli udělat lidé, kteří chtěli žít nezávisle. “
I člověk (křesťan) žijící ve „výhodách“ 21. století má právo posuzovat, zda nějaké činy těch, kdo se před staletími vydávali za křesťany, jsou v souladu či v rozporu s učením Nového zákona. A činy protagonistů americké revoluce (nezřídka svobodných zednářů) jsou z učením Nového zákona jednoznačně v rozporu.