Diskuse o kněžích, kteří se dopustili sexuálního zneužívání, dorazila do Česka s plnou silou. Tato diskuse probíhá v celém západním světě (mám na mysli „západ“ ve smyslu kulturním, kam tedy patří i Austrálie). Vytahují se případy staré několik let či desetiletí. Proč až nyní? Protože se prý dříve zametaly pod koberec.
Nepochybuji o tom, že na tom něco je. Jsem přesvědčen, že veškeré zločiny, tedy i tyto, mají být vyšetřeny, souzeny a v případě shledání viny potrestány. A pokud skutečně docházelo k tomu, že církevní vrchnost o těchto aktech věděla a daného duchovního pouze přeložila na jinou farnost, lze na takové jednání nahlížet jako na krytí zločinu.
Nyní ale přichází velmi důrazné ALE.
V diskusích někdy zaznívá, že jakmile někdo vznese proti nějakému knězi obvinění, má církev okamžitě jednat, tedy postavit obviněného mimo službu.
Tento požadavek má své příbuzné: Když ve Spojených státech probíhalo jednání o tom, zda se soudcem Nejvyššího soudu stane Brett Kavanaugh, konala se přímo v Senátu demonstrace, na které ženy držely transparent „Věřte ženám!“
Propána, proč? To jsou ženy prokazatelně pravdomluvnější než muži, takže když žena obviní muže, má vždycky pravdu? Což mnohdy žena neobviní muže zcela nespravedlivě? O tom by mohli vyprávět soudci, kteří řeší spory o styk s dítětem. Nařknout otce z pohlavního zneužívání vlastního dítěte se stalo téměř módou, takže se objevily úvahy o tom, že taková falešná nařčení by měla být trestná. V dnešní době, kdy se tak snadno vznášejí nejrůznější obvinění, bychom měli být obzvlášť opatrní. Pokud má po vznesení obvinění následovat okamžité odvolání obviněného, budeme svědky toho, jak budou mnozí charakterní lidé dehonestováni a v podstatě přijdou o možnost výkonu svého povolání.
V devadesátých letech – ale i později – jsem zaslechl slova o tom, že je lépe neodsoudit pět pachatelů nežli poslat do vězení jednoho nevinného. Dnes už to neslýchám. Když se začaly v soudnictví používat testy DNA, přezkoumávali ve Spojených státech řadu případů, které končily pro obviněného trestem smrti. Tehdy se ukázalo, že několik set lidí šlo na smrt nevinně. (Mě osobně tento fakt přivedl k radikální změně názoru na trest smrti.)
Podle všeho žijeme v době, která straní obviňování. Můžeme to pozorovat i na případu již zesnulého amerického zpěváka Michaela Jacksona. Našli se rodiče, kteří k němu posílali své děti, a tyto děti pak svědčily ve prospěch Michaela Jacksona, když by v roce 2003 nařčen z pedofilie. (Vyšetřování a soudy trvaly přes rok a půl a 13. června 2005 byl Jackson zproštěn viny ve všech bodech obžaloby.) Nyní ovšem tito lidé obrátili a přišli s obviněním, že je Michael Jackson sexuálně zneužíval. Nechci být mimořádně cynický, ale zdá se mi, že si díky Michaelu Jacksonovi užili okamžiky slávy hned třikrát – nejprve jako děti, které bral slavný zpěvák na svá turné, pak jako svědkové při procesu, který počátkem nového tisíciletí probíhal, a nyní jako zlomení a traumatizovaní dospělí.
Důležitým biblickým principem je, že nikdo nesmí být odsouzen bez důkazů. K trestu smrti nebylo možno odsoudit člověka na základě jediného svědectví – svědci museli být minimálně dva. Jistě, žádný systém není dokonalý a Bible sama podává zprávu o tom, že jistý Nábot byl odsouzen k smrti na základě smyšlených svědectví. Moderní pojetí presumpce neviny vychází jak ze starého římského práva, tak z Písma svatého. Jsem přesvědčen, že princip presumpce neviny bychom neměli lehkovážně opouštět. Patřím ke starší generaci a pamatuji si, jaké to bylo za „socialistického“ soudnictví. Rozhodně bych se nechtěl do takových dob vracet.
Na závěr znovu opakuji pro své kritiky: Ano, jsem pro spravedlivé potrestání všech zločinů a pro vyšetřování padni komu padni. A byl bych rád, kdyby se soudní případy netáhly dlouho. Nechci ale, aby nastala doba, kdy gauneři budou vznášet obvinění a nevinní lidé budou odsuzováni. A nemá-li taková doba přijít, ctěme presumpci neviny. Jestli ta padne, doplatí na to ledaskdo, a zdaleka ne jen obvinění z pedofilie.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Foto: CC Search – ilustrační
9 Komentáře
Karel Konečný
Člověk je především tělesný, protože to ani jinak nemůže být. Věci, které se týkají intimity všech lidí jsou citlivé téma, a tak se nelze divit, že lidé o nich v minulosti i současnosti nechtěli a nechtějí mluvit. Výraz duchovní člověk je iluze, kterou používá církev. Patriarchální pohled na společnost je tu od pradávna, ale technický, technologický pokrok a rozvoj vzdělanosti vše změnil. Princip dvou svědků, při hledání spravedlivého soudu je znám také z doby Mistra Jana Husa. Když se podíváte do současné společnosti, tak při hledání spravedlnosti se setkáte s tím, že je tvrzeno, že zlo je dobro, a láska je zlo. Představitelé společnosti jsou však absurdní kapitola sama pro sebe. Vedení společnosti se vždy snaží udělat taková rozhodnutí, aby byl zajištěn sociální smír, a nedocházelo k násilnostem. Nejsou však žádné správné volby, jsou jen špatné, a z nich se některá vybere.
Petr Adamec
Toto je postoj, který nedává žádný smysl. Jedna věc je presumpce neviny, druhá věc je funkční zařazení člověka. V praxi můžeme ctít presumpci neviny z hlediska trestně právního. Ovšem nelze věci neřešit organizačně. Takový soud se může táhnout snadno 5-10 let. Například těžko nějaká firma nechá účetnímu obviněnému z defraudací přístup k účtu z důvodu presumpce neviny a bude čekat roky, až jestli ho odsoudí. Nebo těžko se bude čekat u policisty obviněného ze zločinů na postavení mimo funkci třeba 5 let až po soudu. Toto v praxi prostě nejde. Funkce kněze, staršího, kazatele je i o všeobecné důvěře (viz biblické požadavky na starší). Nelze ji takto spojovat s presumpcí neviny ve smyslu trestně právním. To má význam v soudnictví, ne mimo ně. Jako nemůže dělat pilota člověk s brýlemi, nemůže třeba pedofil pracovat s dětmi – nejde o žádné porušování presumpce neviny, ale o otázku rizika. Proto soudy zakazují pedofilům jako součást trestu práci s dětmi – nejde také o porušování presumpce neviny???
Takový postoj jako autor asi měli církevní špičky v řkc, kdy prostě dokud nebyl ten člověk odsouzen soudem, tak ctili presumpci neviny a posílali ho dál a dál do dalších farností. I když měli závažné svědectví a indicie, že může být něco v nepořádku. Stávající skandály jsou očekávatelné. Zcela jistě papežem nově jmenovaný arcibiskup bude takový, aby tu situaci vyřešil. Zcela jistě se to nevyřeší odkazy na presumpci neviny…
Petr Flíček
Děkuji. Pěkně, výstižně jste to popsal. Mám pocit, že si Dan D. tuto kauzu moc nenastudoval. A celý článek byl takový výstřel po letmém seznámení s problémem.
Dan Drápal
„Proto soudy zakazují pedofilům jako součást trestu práci s dětmi – nejde také o porušování presumpce neviny???“
Milý Petře, nejde. Protože tomu člověku už bylo dokázáno, že je pedofil.
Problém je, že stojí-li slovo proti slovu, je těžko něco dokázat. A jakmile se spustí takováto vlna, nutno počítat s tím, že může trpět řada nevinných. A o ty mi jde. Nikoli o vyvinění těch, kdo páchají zločiny. Je-li vážná indicie, pak je skutečně třeba jednat co nejdříve. Ale to neznamená, že se budeme řídit transparenty typu „věřte ženám“.
Eva Hájková
Mě znepokojuje i ta nemožnost zjistit skutečnou pravdu. Komu se dá vlastně věřit, pokud člověk není sám svědkem nějaké události?
Internet jistě umožňuje najít spoustu dobrých informací a zároveň moře dezinformací, které se šíří jak lavina. V tom se trochu podobá někdejší novince dávnější minulosti – knihtisku. Ten na jedné straně každému umožnil číst si v Bibli, ale na druhé straně umožnil hromadně šířit dezinformace o čarodějnictví, a tak prý nepřímo způsobil čarodějnické procesy. Mimochodem, trošku se jim možná některé ty dnešní honby podobají. Naštěstí se už neupaluje.
Mě třeba šokují zprávy, které tvrdí, že většina uprchlíků je znásilněna ještě v detenčních centrech v Africe, a to prý jak ženy, tak muži. Je něco takového vůbec možné? Jsou dnes opravdu lidé natolik zvrhlí, že znásilňují ve velkém, a to kohokoliv? Nebo je to vymyšleno? Ale potom by museli být zvrhlí ti, kteří ty zprávy vymýšlejí. Co je pravda?
Adam Hladky
„Nechci být mimořádně cynický, ale zdá se mi, že si díky Michaelu Jacksonovi užili okamžiky slávy hned třikrát – nejprve jako děti, které bral slavný zpěvák na svá turné, pak jako svědkové při procesu, který počátkem nového tisíciletí probíhal, a nyní jako zlomení a traumatizovaní dospělí.“
.. pane Drápale .. čtyřikrát. Zapomněl jste na to, jak si „užívali“, když je zneužíval. No ano .. oni ve svém věku pořádně nevěděli wocogo .. ale o to je to horší. Tak jako ten jeden zneužívaný, co prý doma řekl, že ho kněz „počůral“.
A ano ..Vy byste chtěl .. jako Duka .. , aby šli na policii, aby přinesli důkazy. Ale oni nejsou jako Lewinská, která schovala šaty se spermatem. Oni důkazy nemají, a od policie by odešli s prázdnou. Vlastně ještě hůř .. s tím, že „autoritu“ křivě obvinili.
Konečný Fr.
Církev pochopitelně nestojí o to, aby se tyto případy dostaly na veřejnost. To, že přeloží provinilého na jinou farnost, může být dobré řešení, za předpokladu, že by dotyčný přestal s nezákonným jednáním. Má to riziko, že ačkoliv to slíbí, pak slib nedodrží a vina potom padá na jeho nadřízené. Oběti mají možnost problém řešit tak , aby tím nepoškodili celou církev a nebo s tím přijít do médií, která se ne tom napasou.
David Brož
S názorem, že nelze zjistit pravdu, protože se vždy bude jednat o „tvrzení proti tvrzení“, nesouhlasím (pro spousta případů znásilnění neexistují fyzické důkazy a pachatel je stejně odsouzen). ŘK církev sama, má propracovaný systém (otázka je, jak ho využívá). Nejprve přijde na řadu předběžné vyšetřování (jestli tvrzení nejsou v rozporu se základními fakty), potom přijde na řadu podrobný výslech. Jedna z obětí vypověděla, že církevní výslech trval 3 hodiny a dostala několik set otázek. Pak se ji vyšetřovatel omluvil, podal ji ruku a prohlásil, že mají propracovaný systém, podle kterého poznají, jestli někdo lže nebo mluví pravdu – a teď ví, že ona pravdu mluví. Jenže potom se stejně roky nic nedělo!
V českobudějovické kauze narazili reportéři na čtyři ženy, které biskupovi svědčily proti stejnému knězi. Některé se ani neznaly. Od prvního vyšetřování uplynulo 10 let a k odvolání kněze došlo až na přímý zásah Vatikánu (kam se oběť z r. 2009 nakonec obrátila). Tolik k „zametání pod koberec“. Co bránilo biskupství předat případ policii, pokud se nedokázalo samo rozhodnout o vině, či nevině?
Presumpce neviny platí (podle mého názoru) jinak u soudu a jinak v běžném životě nebo církevním prostředí. U civilního soudu platí jistě přísnější kriteria – soudce si může být osobně naprosto jistý, že obžalovaný je vinen, ale pro nedostatek důkazů (např. na některé důkazy – třeba nahrávky – není brán, z formálních důvodů, zřetel) by jej měl zprostit obvinění.
Z toho vyplývá, že – v případě podání oznámení – by pachatel možná světské spravedlnosti někdy unikl (a nešel do vězení), ale pokud by ho předtím církev suspendovala – pro velice důvodné podezření – nikdy by si takhle nezadělala na současné skandály.
Otakar Vožeh
Jako v tolika jiných životních situacích, i tady se hříšný člověk pohybuje od jednoho extrému ke druhému, ve snaze najít přijatelné řešení. Nevím, jestli žijeme v době, která straní obviňování. Spíš je to doba, kdy obvinit někoho je příliš snadné a díky sociálním sítím to může mít přímo katastrofální důsledky. V dnešní americké společnosti jsme ovšem spíš svědky toho, že sílí jakási „obětní mentalita“. Jsem obětí vnějších okolností, lidí, čehokoli – a zasloužím si proto zvláštní pozornost a privilegia. Z toho pak vyplývá, že i řádně obvinění lidé se vydávají za oběti.
Presumce neviny musí být samozřejmě zachována. Z právního hlediska jednoznačně. Z hlediska „funkčního zařazení člověka“ rovněž, ale tady to vyžaduje moudrost, která je pro nás, hříchem pokažené lidi, často nedosažitelná, pokud spoléháme pouze na vlastní úsudek. Ne nadarmo nám Pán připomíná, co pravá moudrost je a kdo ji dává. Biblické zásady pro církevní kázeň jsou myslím jasné, a kdyby se Církev podle nich řídila, ušetřila by si mnohé problémy.