Před časem jsem se kriticky vyjádřil k rabování a zapalování aut na demonstracích, pořádaných ve Francii tzv. Žlutými vestami. Někteří oponenti namítali, že za těmito činy není nějaká láska k rabování jako takovému, ale frustrace z toho, že pokud se nic podobného neděje, nikdo z představitelů země nevěnuje požadavkům demonstrujících náležitou pozornost. Jiní oponenti poukazovali na to, že na vyvolávání nepokojů se podílejí ruští agenti. Aniž bych pochyboval o tom, že prezident Putin má upřímnou radost z každého neúspěchu většiny evropských zemí a Evropské unie zvlášť, jsem přesvědčen, že agenti cizí země mohou nepokojů sice využít, nemohou však masivní nepokoje vyvolat. Argument ruskými agenty považuji tedy za stejně slabý jako argument americkými agenty, kteří před několika lety údajně demonstrantům v centru Prahy rozdávali červené karty. Byl jsem tehdy přímo na místě a červenou kartu jsem si také vzal. Žádné agenty jsem tam neviděl a pokud tam byli, byli mi ukradení. Demonstrace byla zcela spontánní.
Vraťme se ale k Francii. Před nedávnem se mi dostal do rukou seznam požadavků Žlutých vest, a to jak ve francouzském znění, tak v českém překladu. A těmi požadavky se nyní hodlám stručně zabývat.
Požadavky jsou rozděleny do čtyř skupin: na požadavky ekonomické, politické, zdravotní a environmentální a konečně geopolitické (snad by se dalo říci: Zahraničně-politické).
Požadavky ekonomické
Tyto požadavky považuji za nejméně promyšlené a v podstatě ve francouzské situaci za nesmyslné. Obsahují totiž návrh na snížení daní a současně masivní zvýšení důchodů a sociálního zabezpečení (o 40 %!) a nadto obrovské investice („Masivní stavební projekty pro ubytování 5 milionů bezdomovců…“) V dokumentu není ani náznak opatření, jak naplnit tyto čelně proti sobě jdoucí požadavky. Laicky řečeno, kde na to vzít a nekrást…
Z ekonomických požadavků se mi jakž takž pozdává pouze návrh na zrušení příliš velkých bank („příliš velkých, abychom je nechali padnout“) a návrh na oddělení běžného a investičního bankovnictví. Soudím, že na těchto cílech se mělo začít pracovat již dávno, ale současně je mi jasné, že je třeba postupovat velmi obezřetně.
Nutno upozornit, že Žluté vesty vznášejí i další ekonomické požadavky; z mně neznámého důvodu jsou ale zařazeny mezi požadavky politické. Jde především o „Omezení daňových úniků ultra-bohatých“ a o „Okamžité zastavení privatizace a znovuznárodnění veřejného majetku jako jsou silnice, letiště, železnice atd.“ První z těchto požadavků byl plně podpořil; druhý se mi moc nezdá. Prožil jsem většinu života v zemi, kde bylo znárodněné všechno a věru se mi po onom stavu nestýská. Nejsem si jist, zda by to Francouzi tentokrát dělali jinak a lépe.
Požadavky politické
Politickým požadavkům vévodí požadavek vystoupení z Evropské unie, tedy tzv. frexit. Z jakého sentimentu tento požadavek vyvěrá, je zřejmé z vysvětlení v závorce (je to jediný z požadavků, který je blíže zdůvodněn). Jde o „respektování referenda z roku 2005, kdy Francie hlasovala proti Ústavní dohodě EU, která se poté přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, a francouzský lid byl ignorován.“ – Zde udělám malou odbočku: Volání některých po opakování britského hlasování o setrvání v unii nevidím jako dobrý nápad. Dokázal bych si představit nepředstavitelné: Tedy že Spojené království vystoupí z Unie, ale vzápětí si podá přihlášku a znovu do ní vstoupí. Nerespektování referenda by, obávám se, britská veřejnost neunesla a vyvolala by sentimenty, obsažené v citovaném francouzském zdůvodnění.
K ekonomickým požadavkům, zařazeným do politické části, jsem se již vyjádřil. Velká část zbývajících politických požadavků mi připadá velmi rozumná. Přiznám se ale, že nevím, jak to ve Francii funguje, ale na základě toho, co vím, bych asi byl pro. Tyto požadavky zde uvedu v jejich plném znění:
„Z ministerstva školství odstranit veškerou ideologii a ukončení destruktivních vzdělávacích technik.
Zečtyřnásobit rozpočet pro ministerstvo vnitra a spravedlnosti a stanovit časový limit na právní procedury.
Učinit soudní systém přístupný všem.
Zlomit monopol médií a ukončit jejich zasahování do politiky. Učinit média přístupná veřejnosti a zajistit pluralitu názorů. Ukončit redakční propagandu.
Zajistit občanské svobody zahrnutím kompletního zákazu státního vměšování do ústavy v jeho rozhodováních o vzdělávání, zdravotnictví a rodině.
Zdraví a životní prostředí
Zajímavé jsou všechny požadavky týkající se zdravotnictví a životního prostředí. Asi bych souhlasil se všemi vyjma posledního, který obsahuje nerozvinutou a mně nepochopitelnou myšlenku, že snížením dovozu se sníží i znečistění. Uvádím tyto požadavky v plném znění.
Ukončit “plánované opotřebení” – garance výrobců, že jejich produkty vydrží 10 let, a že během této doby budou k dostání náhradní díly.
Zákaz plastových lahví a dalších znečišťujících obalů.
Oslabení velkých farmaceutických společností v jejich vlivu na zdraví obecně, a na nemocnice zvláště.
Zákaz GMO, karcinogenních pesticidů, hormonů a monokultur.
Obnova francouzského průmyslu a s ním spojené snížení dovozu a tak i znečištění.
Mezinárodní politika
Konečně zbývají požadavky geopolitické. Kdyby měly být vyjádřeny jednoduchým heslem, asi by znělo: „Ne NATu a Ne migraci“. Přiznám se, že volání po vystoupení z NATO považuji za pro Českou republiku nejnebezpečnější požadavek. Francouzi se Rusů nebojí – já ano. Pokud by se NATO rozpadlo, slupne nás Rusko jako malinu. Nemuselo by nutně jít o přímou anexi. Stačí, když Rusko kromě pozice prezidenta ovládne vedoucí pozice dalších klíčových institucí a nastane „normalizace“. Jinak řečeno, z Ruska jde strach a Německo ani Francie nás neochrání. Proto dlouhodobě volám po silném partnerství států V4, posílených případně o Rumunsko. Ano, vím, ve všech těchto zemích (snad vyjma Slovenska) je mnoho problematického, ale z dlouhodobého hlediska – obávám se – nebudeme mít alternativu.
Uveďme tedy geopolitické požadavky – opět v plném znění:
Ukončení francouzského zapojení v zahraničních agresivních válkách a odchod z NATO.
Ukončení drancování a vměšování – politicky a vojensky – ve “Frankafrice”, díky čemuž je Afrika chudá.
Okamžitě odvolat všechny francouzské vojáky. Založit vztahy s africkými státy na principu rovných s rovnými.
Zabránit migračním vlnám, které nemohou být ubytovány ani integrovány kvůli civilizační krizi, které čelíme.
Úzkostlivě respektovat mezinárodní právo a dohody, které jsme podepsali.
Stručně řečeno, Žluté vesty jsou pro izolacionismus. Podobně jako Donald Trump. Pro nás to nevěští nic dobrého. Ale ani pro Francii. Jsem všemi deseti pro, aby Francie jednala s africkými státy na principu „rovný s rovným“. Ale takové stažení francouzských vojáků z Mali bude znamenat, že tato země padne do rukou islamistů. Obávám se, že tento požadavek, jakkoli dlouhodobě správný, je krátkozraký.
Mé shrnutí: Mnoho požadavků Žlutých vest je pochopitelných a sympatických (alespoň pro mě). Všechny ale mají své ekonomické komponenty a důsledky. Některé však – např. požadavek nezasahovat do rodinného života – žádné ekonomické nároky nekladou.
Manifest je projevem odcizením „elit“ a „lidu“. Obávám se ale, že „hnutí“ svých požadavků nedosáhne, nepřetaví-li se ve srozumitelnou a důslednou politickou stranu. Ta by musela nastínit nejen cíl, k němuž se sympatizanti se Žlutými vestami chtějí dostat, ale i cestu, jak se k němu dostat. Nebude to nic jednoduchého.
Autor je teolog a publicista. Foto: YouTube, protesty v Paříži
12 Komentáře
Eva Hájková
Ony se ovšem ty ekonomické požadavky dají prosazovat jedině tímto způsobem, tedy vlastně z opozice nebo přímo z ulice. Kdyby ta opoziční hnutí vytvořila standartní stranu a pokusila by se dostat cestou voleb k moci, jak radí autor, byly by pro ně právě ty ekonomické požadavky (tedy ty požadavky na rozšíření sociálního státu) velkým problémem. Protože by pro jejich naplňování měli k dispozici jenom ty peníze vybrané na daních.
Polská Solidarita měla v osmdesátých letech kromě politických požadavků i ekonomické požadavky, které režim nemohl naplnit, i kdyby chtěl. Přispělo to tehdy k jeho pádu.
Kapitalistický výrobní způsob se ukázal jako mnohem pružnější a produktivnější než byrokraticky řízený reálný socialismus. Ale donekonečna to takhle nepůjde – tedy aby byl čím dál tím větší ekonomický růst, růst a zase růst, který uspokojí stále rostoucí požadavky lidí.
Byrokratické rozhodování o ekonomice je špatné, protože dusí osobní iniciativu, ale pokud spoléháme příliš na trh, je to taky špatné. Osobní iniciativu bude nakonec dusit i samotný kapitalismus – tedy systém, v němž na jedné straně stojí zaměstnavatelé a na druhé zaměstnanci, přičemž postavení těch i těch je nesrovnatelné a propast mezi nimi se stále rozevírá.
Prostě, dokud bude hnacím motorem iniciativy touha po vyšší spotřebě, nebude to dobré.
Petr Aadamec
Jde o požadavky, které prozrazují nedůvěru ke společnosti. Jsou ovšem z velké části obtížně proveditelné a v konečném důsledku zřejmě škodlivé. Třeba zákaz PET lahví – Pet lahve mají oproti skleněným lahvím mnohem nižší dopad na životní prostředí (dle analýz životního cyklu) – i když se to na první pohled nezdá. A to je ten problém. Jde o populistické požadavky, které asi vymysleli nevzdělaní lháři a populisté, kteří využívají nespokojenost a nedůvěru lidí. Jako u Brexitu – nepravdivá a populistická hesla zavedla zemi do ekonomicky a politicky strašné situace. A hlavní demagogové odmítají důsledně následky řešit. Stejně tyto požadavky žádná strana nemůže požadovat, protože jsou z velké části neproveditelné nebo velmi škodlivé.
Třeba ta rodinná politika – za situace, kdy nejčastější příčinnou úmrtí dětí je utýrání rodiči nemůže stát tuto oblast opustit a neřešit. Co třeba dětské sňatky u muslimů a pod.? Stát toto prostě řešit musí.
Karel Krejčí
Díky křesťanství je Evropa z pohledu životní úrovně, technické vyspělosti, úrovně lidskosti a především víry v dobro tam, kde je. Křesťanství vneslo do tohoto světa reálnou představu o sice neviditelném, ale ne neskutečném vládci tohoto světa. Už ve Starozákonní době Bůh dával svému lidu jasně najevo svou přízeň v situacích a dobách, kdy jej uctívali a upírali své naděje k němu. Lze vypozorovat, že i Evropa prodělala podobný vývoj, jehož základem byl vztah k milujícímu Bohu. Zdá se, že v současné době Evropa došla na rozcestí a je zmatena, jakým směrem se má vydat. Na jedné straně je zřetelné, že nyní koloniální mocnosti sklízí plody své prospěchářské a ziskuchtivé činnosti formou nekontrolovatelné migrace obyvatel těchto kolonií. Vrcholní představitelé zmíněných států včetně EU, sypou si popel na hlavu a tímto pocitem viny (ale i migranty) „obohacují“ i ty státy včetně nás, které se na tomto dění nijak přímo nepodílely. Pocit viny ale má však i ze zřetelné rozdílnosti celkové životní úrovně mezi Evropou a „třetím“ světem. Zde právě sehrálo křesťanství viditelnou a předpovězenou roli relativního zdaru a pokroku na základě osvobození od mýtů, pověr a tmářství, jako přídavek navíc, jestliže jsme uvěřili v Krista a následujeme jej. Proč se tedy Evropa na druhé straně neraduje, z Bohem zaslíbených zisků? Nedává snad tím Bůh najevo kvalitativní rozdíl mezi křesťanským světem a ostatním světem? Nedokazuje snad právě tímto, že dodržuje svá zaslíbení? Proč si tedy v tomto křesťanská Evropa není jista sama sebou, proč o sobě pochybuje? Proč její představitelé obohacují Evropu vším možným a nemožným, jen ne pravdou? Počínaje Vatikánem a konče politiky, je Evropa zahlcena nereálnými, přesládlými sliby, frázemi a hesly, na úkor soli a pravdy.
Eva Hájková
Některé naše evropské vymoženosti jsou jistě produktem křesťanství. Ale bohužel, musely se často prosazovat navzdory a proti odporu církve. Četla jsem knihu Tomáše Petráčka Západ a jeho víra, kde se autor právě o tomto zmiňuje. Takové věci jako bylo zrušení nevolnictví, tolerance a svoboda slova prosazovalo až teprve osvícenství. Měla to být správně církev, která je měla prosazovat, protože to jsou vskutku křesťanské hodnoty . Zatímco ona byla naopak zpočátku proti tomu všemu. Místo toho napomáhala vládcům a utlačovatelům, aby udržovali pořádek.
Petráček píše, že nynější dechristianizace Evropy je trestem za to, že církev byla tisíc pět set let součástí mocenských struktur.
Karel Krejčí
Dechristianizace nepochybně začala probíhat a bude stále nabírat na intenzitě, o čemž nás také neomylně informuje kniha Zjevení. Statistika růstu muslimské populace je nezpochybnitelná. Je pouze otázkou času, kdy předpovězené události začnou nabývat na významu. Nezpochybnitelná ale je i skutečnost, že každý z nás má v rukou svůj osud …
Konečný Fr.
Ó budiž Hospodinu chvála……, že se ti Francouzi zvedli a vyšli do ulic. Arogantní a zpupná EU si nic dobrého nezaslouží.
Eva Hájková
Mně na žlutých vestách vadí, že jsou příliš záhadné. Nevím, kdo vlastně jsou, co se za nimi skrývá. Sice v těch svých požadavcích mají něco jako program, ale neví se, z jakých filosofických či jiných pramenů vlastně vycházejí. Čili oni předkládají: „toto chceme a požadujeme“, ale nijak to nezdůvodňují. Neříkají, proč to chtějí, co je k tomu vlastně vede, jaké pohnutky, jaké důvody.
Konečný Fr.
Když se před 30ti lety zaplnil Václavák, tak se tam sešli lidé nejrůznějších názorů a jedno je spojovalo – už měli těch komunistů dost. Macron má smělé vize s Evropou a prostým lidem se nevede dobře.
Eva Hájková
A vy si myslíte, že nějaká revoluce, případně nějaký exit z Unie to spraví?
Já tomu nevěřím.
Konečný Fr.
Věřím v revoluci hlav. Když se lidé nenechají oblbovat ČT apod. a budou volit proti totalitní EU za svobodnou Evropu – pak je tady naděje na lepší vývoj. V opačném případě se špatný vývoj urychlí, pokud by se někde v budoucnu muslimové dostali demokraticky k moci, budou rozhodovat oni a jejich zákony – nějaká velká Turecko-evropská říše.
Eva Hájková
Když už, tak Masaryk aspoň věřil v revolucí hlav a srdcí.
Konečný Fr.
Kdyby mi někdo 1988 říkal, že za rok padne železná opona, asi bych mu moc nevěřil. Kdo ví, třeba se ta unie sama sesype, ani nebudeme muset vystupovat. A bez sametové revoluce. Líbila by se mi spolupráce V4 a Rakousko, případně i další a samozřejmě dobré vztahy s Němci, bez toho, že by nám rozkazovali.