Dle průzkumů veřejného mínění stojí zhruba 87 procent obyvatel na straně Ukrajiny, pár procent neví, a několik procent stojí na straně putinovského Ruska. Domnívám se, že pokud by se dělal podobný průzkum čistě mezi křesťany, výsledky by se nijak výrazně nelišily. Na začátek se přiznám, že stojím plně na straně Ukrajiny, považuji tento konflikt za černobílý a vidím ho jako boj Davida s Goliášem. To ovšem neznamená, že bych se nezamýšlel nad argumenty těch, kteří to vidí jinak. Přestože situace se nám zdá být „ložená“, měli bychom být schopni své stanovisko obhájit a současně bychom měli jasně a srozumitelně argumentovat.
Ponechávám stranou různé obrázky a videa natočená tou či onou stranou. Současná digitální technologie dokáže „nafejkovat“ prakticky cokoli. Takže i když si myslím, že ukrajinská strana „fejkuje“ mnohem méně než ta ruská, čas od času „fejkuje“ taky, a tak nebudu argumentovat na základě obrázků, které nám ta či ona strana přináší. Soustředím se na to, co se mi jeví jako očividné a těžko zpochybnitelné.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ovce a kozli
Jako očividné a těžko zpochybnitelné vidím to, že rakety a bomby dopadají na ukrajinská města a nikoli na města Ruské federace. Bojuje se na území Ukrajiny, nikoli na území Ruska. Tvrzení, že Ukrajina napadla Rusko, vidím jako naprosto absurdní. Bylo by to stejné jako tvrdit, že Československo se v roce 1938 chystalo napadnout Německo, nebo že se v roce 1939 chystalo k témuž kroku Polsko. Ukrajinci byli ve všech parametrech několikanásobně slabší než putinovské Rusko a byli si toho vědomi. Tvrzení, že se Ukrajinci chystali napadnout Rusko, vidím jako naprostý nesmysl.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Ale i pokud by se k něčemu takovému chystali, neznamená to dle mého názoru, že by to opravňovalo ruskou akci. Mohu si o někom myslet, že je to násilník, ale nemohu ho preventivně zmlátit, dokud mi nic neudělal. Nemohu na něj zavolat policii s tím, že ten člověk vypadá velmi nesympaticky a asi se k něčemu chystá. Trestat lze dokonaný čin, nikoli předpokládaný úmysl.
„Chápači“ Putina argumentují tím, že Rusko se cítilo ohroženo organizací NATO. NATO by ovšem Rusko nikdy nenapadlo, už jen proto, že by něco takového „neprodalo“ obyvatelstvu členských států. Evropa má zájem na byznysu; je možno ji vinit z hamižnosti, jenže v 21. století se byznysu daří mnohem lépe v dobách mírových než válečných. Mezinárodní korporace lépe vydělávají prachy, když je klid. To soustředění na zisk se nám nemusí líbit (mně se taky nelíbí), nicméně žádná válka v zájmu NATO není.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Otázky, které řešíme
Ale i kdyby byla, stejně nakonec záleží na tom, „kdo si začal“. Ano, NATO se rozšiřovalo, ale tuto válku nezačalo.
Tu jsme u další výsostně morální otázky. Rusko požaduje, aby se NATO stáhlo za hranice v roce 1997. Jinými slovy, chce, aby se o menších státech rozhodovalo podobně jako na Jaltské konferenci v únoru 1945, kde si velmoci Evropu rozparcelovaly. Nicméně dnes je svět někde jinde. V západní civilizaci panuje všeobecná shoda, že by si jednotlivé státy měly rozhodovat samy o tom, do jakých mezinárodních organizací vstoupí a „s kým budou kamarádit“. Kdyby se třeba Putin dohodl s Bidenem, že nějaký stát bude z NATO vyloučen, byl by to důvod, abychom z NATO vystoupili, protože bychom neměli být součástí organizace, v níž se rozhoduje „o nás bez nás“. Ono to tak patrně nakonec nedopadne, a Ukrajina nebude – přinejmenším na mnoho desetiletí – do NATO přijata, podobně jako do něj nemohlo být přijato Finsko dejme tomu v roce 1965. Je ale snad jasné, že přistoupit na ruský požadavek není z principu možné, protože západ by se musel vzdát principu sebeurčení národů.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Smíšené sňatky
A princip sebeurčení národů souvisí s principem sebeurčení (tedy se svobodou) jednotlivce. Pokud velmoci rozhodují o malých státech, je to podobné, jako když v nějaké zemi rozhodují pouze mocní a obyvatel se neptají. Chceme-li hájit osobní svobodu, musíme hájit i právo národů na sebeurčení. Jsou to spojité nádoby.
Rusko zkrátka žije mentálně někde úplně jinde. Naši „chápači Putina“ se zde těší velké svobodě slova – jinak bych nedostával denně několik jejich pamfletů. Kdyby žili v Rusku a šířili by různé negativní materiály o Rusku, už by s nimi dávno zatočili. Proto mi připadá obzvlášť kuriózní, že Putina hájí i někteří evangelikální křesťané, protože situace evangelikálích křesťanů v Rusku je stále prekérnější. Někteří pastoři byli dokonce zabiti, jiní byli zmláceni a jejich sbory byly rozprášeny.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Důležité ukrajinské vítězství
Konečně zmíním ještě jednu z morálních otázek. Několik lidí se ptalo, zda je možno modlit se za Putinovu smrt. Nebudu na tuto otázku odpovídat kategoricky, protože nežiju na Ukrajině, Rusové mi nerozbombardovali dům a nezabili dítě. Pokud někdo něco takového prožil, nebudu soudit, zač se modlí. Ale za sebe doporučuji, abychom se modlili za to, aby byl odstraněn (třeba penzionován) a aby na jeho místo nedosedl někdo ještě horší. A současně je možno modlit se za jeho obrácení. Ano, vím, že to zní téměř šíleně, ale jsem přesvědčen, že dokud člověk dýchá, může se k Bohu obrátit. Jistě, je to velmi nepravděpodobné, ale domnívám se, že ne zcela nemožné.
Znám jednu Ukrajinku, chodila k nám na skupinku. Byla to architektka, ale v Praze se živila jako uklízečka ve vojenské nemocnici. Občas mluvila s pacienty o Bohu. A jednou mluvila s bývalým komunistickým generálem, který měl před sebou pár dnů života. Byl to člověk, z nějž šel strach. Bály se ho i zdravotní sestry. Nicméně i tento člověk po službě oné drobné Ukrajinky přijal Pána. Někdy se zázraky dějí. Pochopitelně, modlím se především za Ukrajinu. Za její vítězství, jakkoli je nepravděpodobné, za její obnovu, za probuzení ukrajinského národa.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 30. března 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
66 Komentáře
Karel Krejčí
Dost často v komentářích br. Drápala světské pohledy a názory „těžce válcují“ ty, které vyplývají a stojí na opačné straně, na té duchovní, na spravedlivé a absolutní Boží moci. Bůh nám dal svobodnou vůli a dal nám na vybranou: buď budeme kráčet cestou svého ega, tedy naším rádcem bude naše vlastní lidská „moudrost a chytrost“ nebo svůj život svěříme do rukou Toho, kdo stvořil nejen tento svět, ale i nás. Toho, který je dokonalý, spravedlivý a milující. I když se br. Drápal vyhrazuje svou účinnou imunitou vůči dezinformacím a stále dokonalejším technikám tyto dezinformace „vyrábět“, stejně kráčí tou první cestou ega, na které spoléhá na svůj, nikým a ničím „nezkreslený“ úsudek. Je to jeho volba. Pak se nám ovšem nabízí ta druhá cesta, ta, která vůbec nemusí přinést okamžitý a viditelný zlom, změnu nebo obrat, ale nutné zastavení a vykročení správným směrem. Typickou lidskou vlastností je, že pokud se nám v životě daří, rádi a vděčně děkujeme Bohu. Pokud se nám naopak nedaří a Bůh obrazně vyjádřeno pouze „nečinně“ přihlíží, pak Boha raději upozadíme, protože „takového“ Boha si nepřejeme a dokonce ani nepředstavujeme. Br. Drápale, není něco hluboce špatně ze strany člověka? A vůbec to nesvádějme jak na Putina, Zelenského nebo jakéhokoli politika. Vždyť i jejich hlavou je Kristus !
Realtoltek
Vidím to naprosto stejně. Bohužel ta zaslepenost je tak velká, že u některých jedinců brání už i v diskuzi a tak jediné co jim zbývá je prosadit svou vlastní pravdu, totalitu a cenzuru.
pavel v
Pane Drápale,
děkuji, že jste napsal pravdu. Mnohokrát jsem přemýšlel, kdo jsou Putinovi sympatizanti. Všichni přece víme, že nás Rusko v roce 1968 vojensky napadlo a okupovalo. Tak kde se ty sympatie k Rusku vzaly? Jaký smysl má lísat se k noze, která nás nakopla?
Jako teenager a mladý muž jsem vyrůstal v prostředí podprahové levicové propagandy. Ta vycházela z narativu, že společnost je rozdělena na bezohledné pracháče a prosté, chudé lidi. Ti první se obohacují podvodnými způsoby a jsou prakticky beztrestní – mají dost peněz, aby si zaplatili drahé právníky, případě zkorumpovali pracovníky justice. Ti druzí se pokoušejí o spravedlnost, ale nedaří se jim – peníze a konspirační metody vždy nakonec zvítězí. Kolik jsem za svého mládí viděl takových filmů a to hlavně západní provenience (viz. Corrado Cattani). Myslím, že se tento falešný narativ hluboce usadil v kolektivním nevědomí českých občanů. Ne že by k takovým událostem vůbec nedocházelo, ale neplatilo, že by byly pro Západ typické. Co naopak typické bylo, když na politika vyplula korupce či defraudace, bez řečí odstoupil, aby nepoškozoval vlastní politickou stranu. Řekl bych, že dobře organizovaná kremelská propaganda chytře navázala na jednostrannou levicovou propagandu z našeho mládí. Je totiž příznačné, že Putin má svoje sympatizanty právě v generaci penzistů. Tito lidé jsou ochotni uvěřit, že teroristický útok na Světové obchodní centrum 11. září 2001 nespáchali islamisté, ale americká vláda, aby měla záminku proti Saddámu Husajnovi. Pro tento typ lidí Západ tím, že je bohatý, je automaticky podezřelý. A naopak Rusko, tím, že je chudé, je principiálně nevinné.
Havlova vláda udělala velikou chybu, že snadno omilostnila pachatele komunistického teroru, že nybyli souzeni, aby jejich zlé činy vešly ve známost. Místo toho byly natočeny filmy jako Černí baroni, kde se komunistické zločiny prezentovaly jako legrace. Političtí vězňové upozorňovali, že neodpovídají realitě. A tak se krajně odporný komunistický život ve lži značně zidealizoval, zatímco falešný narativ o prohnilé buržoazní společnosti v myslích lidí zůstal.
Doufám, že poslední Putinovy zvrhlosti (vraždy ukrajinských dětí) otevřou oči i jeho skalním zastáncům. Jistý si nejsem, stačí si poslechnout kázání kněze Mariána Kuffy O vojne na Ukrajine na YouTube. Podle Kuffy chyby udělali nejen Rusové, ale také Ukrajinci a Američané. Kuffa považuje Američany za spoluaktéry této války, ale současně říká, že to je politika, které on nerozumí. Takže jde o klasický ambivalentní přístup, který je v naprostém rozporu s Písmem (vaše slovo budiž ano, ano – ne,ne).
pavel v
ad Karel Krejčí, 30. března 2022 12:56
Pane Krejčí, píšete, že (pan Drápal) „… kráčí tou první cestou ega, na které spoléhá na svůj, nikým a ničím „nezkreslený“ úsudek.“ Nemáte pravdu. Jesti máte, doložte to něčím, co pan Drápal řekl, co podle vás bylo na jeho výpovědi špatně.
Petr
„Ale i pokud by se k něčemu takovému chystali, neznamená to dle mého názoru, že by to opravňovalo ruskou akci. Mohu si o někom myslet, že je to násilník, ale nemohu ho preventivně zmlátit, dokud mi nic neudělal.“
Reaguji na tato slova otázkou: Byl izraelský preventivní úder v šestidenní válce také neospravedlnitelný ?
Karel Krejčí
pavle v,
pokud své názory hodnotíme z pozice našeho, individuálního vidění, již ze zásady nemohou být pravdivé. Sklízíme totiž ovoce poznání dobrého a zlého. A hned si můžeme položit zásadní otázku, co je dobré a co zlé? Ne pavle v, toto je sice velice lákavá, ale stejně tak slepá ulička, kterou budeme nekonečně bloudit tímto padlým světem. Odpoutejte se od své hrdosti a pýchy sám nad sebou, stejně jako br. Drápal nad svými pravdivými a úžasnými vhledy a uvědomte si, že jediná pravda je pouze Kristus.
Eva Hájková
Nesouhlasím s tím, co napsal pan Krejčí, totiž že hlavou Putina i Zelenského je Kristus. Kristus dovoluje lidem dělat jen věci, které jsou v souladu s jeho charakterem. Něco jiného by bylo, kdyby ještě platil Starý zákon. Jeremjáš tlumočí Hospodinova slova takto: „Hle, já pošlu pro Nebúkadnesara, krále babylónského, svého služebníka, a postavím jeho trůn na těchto kamenech, které jsem ukryl, a roztáhne na nich svůj velkolepý stan.“ Nebo též: „Že jste neposlouchali má slova, hle, já pošlu pro všechny čeledi severu, je výrok Hospodinův, i pro Nebúkadnesara, krále babylónského, svého služebníka…“ (Jr 25 a Jr 43)
Za ta slova (že Nebúkadnesar je Božím služebníkem, a tedy trestem na ně) Jeremjáše jeho souvěrci málem zabili. Nemohli něco takového vůbec zkousnout.
Kdo však žije v Novém zákoně a jehož hlavou je skutečně Kristus, ten se chová jinak. Ten nemůže válčit.
Obávám se však, že Starý zákon dosud pro většinu lidí nepřestal platit.
Dan Drápal
Stoprocentně to neslibuji, ale pokud mi to zdraví a pracovní zatížení dovolí, odpovím článkem. Tak do dvou měsíců.
Karel Krejčí
Paní Hájková,
skutečnost, že Kristus je hlavou každé vlády a moci není můj výmysl, ani starozákonní výnos, ale pravda, vyřčena apoštolem Pavlem, podtrhující Kristovu absolutní moc. Pokud máme opačný názor, vytváříme si o Kristu své, falešné představy. Kristus je dokonce hlavou celého Stvoření! Tato skutečnost zcela vyvrací „náhodné“ stavy, příčiny, rozhodnutí, důsledky atd. To však neznamená, že se Kristus ztotožňuje se zlem a že nad ním nepanuje – právě naopak! Přestaňme již konečně spoléhat sami na sebe a na své „geniální“ schopnosti a poddejme se tomu, kdo je jediným Pánem celého Stvoření. A stejně tak si přestaňme podle svých „spravedlivých“ měřítek kádrovat vládce, politiky, rasy a národy, protože stejně jednou všichni před Bohem poklekneme a sejdeme se v Novém Jeruzalémě.
Realtoltek
34„Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
Petr Adamec
To Petr: Myslím, že ospravedlnitelný byl. Egypt vyhnal mírové jednotky OSN, na hranicích shromáždil 1000 tanků, mobilizoval 1 mil. mužů. Uzavřel pro lodě Izraele Tiranskou úžinu, kde bylo smluvně zajištěno, že k tomu nedojde a pokud ano, bude uzavření ze strany Izraele casus beli – důvod k válce. Odmítl otevření úžiny přes protesty Izraele a označování tohoto kroku za válečný akt a stále zvyšoval válečnou rétoriku a tlak.
Nic ani vzdáleně podobného se na Ukrajině nestalo. Ukrajinské jednotky nepřekračovaly hranici příměří a nedá se nijak poukázat, že by třeba zaútočily na Krym. Drobné porušování příměří na východě Ukrajiny nepořekračovalo z obou stran normální stav. Agresorem bylo Rusko – již před 14 lety se v rámci hybriní války pokusilo odtrhnout ruskojazyčné oblasti na východě, invaze do Ukrajiny to jen měla dotáhnout. Ohrožení Ruska ze strany Ukrajiny je absurdní. Nakonec i Putinova rétorika spíš mluvila o cíli a potřebě sjednotil Rusy s malorusy (ukrajinci), než o nějakém zcela konkrétním válečném ohrožení ze strany nejaderné Ukrajiny. Pokud pomineme nesmyslné zprávy o útocích nakaženými holuby…
Realtoltek
Paní Hajková, ve starém zákoně je příklad oběti a co se stalo když byla oběť odmítnuta. Tak stejně v i novém zákoně bylo tou nejvyšší obětí pohrdnuto a je to předvěst toho co se stane. Nejde kulhat na dvě strany.
Petr Adamec
To Karel Krejčí: Ovšem třeba proroci, Jan Křtitel, Ježíš Kristus, Pavel a další vládce kritizovali. Popsaný logický krok o nenáhodnosti a tedy nekritizování a nehodnocení vládců neudělali. Neměli by pro nás být vzorem spíše oni, než Vy? Myslím, že naše kritika či souzení by měla být vždycky relativní – nejsme soudci světa. Ovšem zakázat si jakýkoli názor na válku na Ukrajině je podle mne násilné a absurdní. S tím, že neznáme celou pravdu, ovšem přesto ruská agrese je neoddiskutovatelná.
Eva Hájková
Ano, pane Krejčí. „Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.“
Vy asi chcete naznačit, že my lidé svým omezeným rozumem nejsme schopni posoudit, zda se vládcové drží či nedrží svých úkolů. Potom by ovšem celé demokratické volby byly samozřejmě k ničemu.
Vlastně ani nevím, jestli by vůbec k něčemu byla církev. A zda by platilo, že hlavou každého křesťana je Kristus (a ne císař). Vždyť by bylo možné řídit se podle vládců, kteří jsou přece „v Boží službě“.
Karel Krejčí
Paní Hájková,
my ani nejsme schopni posoudit, zda se vládcové drží svých úkolů, či nikoli. Hlavou každého křesťana je Kristus, protože si je toho vědom – uvěřil tomu – apoštol Pavel nás ujišťuje jeho slovy: „Vím, komu jsem uvěřil“. Hlavou nekřesťana je též Kristus, ale on si myslí, že si vystačí buď sám nebo za něj myslí někdo jiný nebo připadají v úvahu ještě nějaké jiné možnosti, či varianty, ale hlavně ne Kristus! To je však ten největší omyl a úhelný kámen, který na nevěřící dopadá!
Olga Nedbalová
Zaujala mě zmínka na konci článku: „Nicméně i tento člověk po službě oné drobné Ukrajinky přijal Pána. Někdy se zázraky dějí.“
Znám podobný příklad, který mi svěřila sestra Hanka z našeho sboru. Přivdala se k nám ze sboru letničního. Pracovala jako učitelka na ZŠ, kdy se proti ní postavili dvě kolegyně – Hančina živoucí víra jim vadila. Hanka jim žehnala, prosila Pána, ať jim dá poznat pravdu. Ať jim otevře oči. U jedné se to podařilo, druhá dala přednost nenávisti a zlu. Pro mě to byla úžasný příběh, viděla jsem v praxi, co znamená žehnat nepříteli. Síla víry, síla Ducha Svatého, která dokáže překonat zlo. Možná se někdy bojíme zázraků. Máme pocit, že co si nevydřeme sami, na co sami nepřijdeme, nestojí za nic. Přitom Ježíš nám nabízí pomocnou ruku. On sám daleko lépe vidí do srdcí, jak našich přátel tak i našich nepřátel.
Můj názor na pozemské vládce – upřímně, děsil mě D. Trump s Biblí. A děsili mě křesťané, kteří v něm viděli pomazaného vládce. Psala jsem již v jiné diskusi – ustanovení prvního krále Izraele Saula nebylo šťastné. Izraelité si v podstatě vydupali krále – Hospodin jako vládce jim nestačil. Na druhou stranu – křesťan může být politikem. Tak jak je lékařem, vědcem, prodavačkou, mechanikem. Ježíš přijímal i celníky – což v podstatě byli úředníci Římské říše a Židé jimi proto pohrdali. Politik, který následuje Ježíše pak může být požehnáním i pro nevěřící. A jak poznat pravého učedníka? Za mě asi nejlépe podle Ovoce Ducha Svatého. A co politici, kteří se ke křesťanství nehlásí? Tam je to trochu problém – nemáme dle mého názoru soudit nevěřící lidi. Soud patří Hospodinu. Druhou věcí ovšem je, jaké máme informace, pokud se budeme rozhodovat v demokratických volbách. Pokud půjdu volit, pak chci mít komplexní informace. A validní informace, pokud to jde i statistického rázu. V tom má br. Drápal, paní Hájková, pan Adamec a Pavel v. pravdu. Nechci informace, abych soudila tento svět. Ani si na základě těchto informací nepůjdu hledat nového spasitele. Jen nechci podporovat zlo.
Karel Krejčí
Pane Adamče,
záleží na úhlu pohledu. Když se například vrátíme do samého začátku covidové pandemie, svět si dělal iluze, že vypátráním ohniska a dokázáním lidské chyby nebo úmyslu, lze zvrátit negativní vývoj před skutečnou pandemií. Čas ukázal, že to byl velice zjednodušený pohled s takovými drtivými zdravotnickými a ekonomickými dopady, že není možné připustit názor o nějakém lidském selhání, náhodě, mutaci či nějaké jiné teorii. Vše nakonec vyústilo v pokus o jeden totální a nezpochybnitelný názor – totální proočkovanost bez ohledu na neznámé dopady, bez prokázané potřeby nezbytnosti. Je to dílem náhody?
Když se zaměříme na otázky kolem Ukrajiny a zaměříme se podobně jako u covidu na vypátrání „ohniska“ – tedy Putina, časem vyjde najevo, že on je sice ta nejviditelnější špička ledovce, ale co všechno je obsaženo pod ní, co je zde ukryto, na to dá odpověď čas. To samé se týká i Zelenského, který je též špičkou ledovce, pod kterou je podobně skryta spousta věcí a souvislostí, které jistě časem vyjdou najevo. Může být balancování světa na pokraji třetí světové války dílem náhody? Může být neodvratitelná nadcházející ekonomická krize dílem náhody? Může být stále stupňující se oklešťování svobody jednotlivce tak i států dílem náhody nebo nezodpovědných politiků? Ne, pane Adamče, nic není náhoda.
Pane Adamče, pokud potřebujete hrát na šachovnici světa s jasně rozlišenými figurkami – klidně mi věřte, nemám důvod Vám v tom bránit.
pavel v
ad Petr 30. března 2022 20:12
Roku 1947 USA i SSSR podporovaly plán OSN, na jehož základě měly na území Palestiny vzniknout dva samostatné státy, jeden arabský a druhý židovský. Zástupci židovského obyvatelstva plán přijali a po opuštění území britskou armádou 14. května 1948 vyhlásili nezávislý Stát Izrael. Arabové plán odmítli a okolní arabské státy na deklaraci nezávislosti reagovaly ozbrojeným útokem s cílem likvidace Izraele. V této první arabsko-izraelské válce Židé zvítězili, přičemž velkou roli v tom sehrála i vojensko-materiální pomoc tehdejšího Československa (poskytovaná s tichým souhlasem Sovětů). Hranice státu díky tomuto vítězství Izraelci upravili tak, aby stát byl bránitelný a životaschopný, tedy obsadil některá území původně určená pro vytvoření arabského státu a západní Jeruzalém. Palestinský stát nevznikl, s argumentem, že území na němž by vzniknout mohl, je okupováno (k čemuž přispěla i jordánská anexe Západního břehu v roce 1950 a anexe Gazy Egyptem roku 1953).
Arabské státy Izrael neuznaly. Asi 700 000 Arabů poté uprchlo do sousedních zemí. Tyto země však nechtěly, aby se tito Arabové stali součástí jejich společností, ačkoli k tomu nebyla etnická, jazyková či kulturní zábrana. Vytvořily pro ně uprchlické tábory, aby bylo zdůrazněno, že tito lidé se na opuštěná území vrátí, a aby „problém palestinských uprchlíků“ mohl dále sloužit jako klacek na Izrael v mezinárodní politice a nezmizel z její agendy. Neudělily těmto uprchlíkům většinou ani občanství (s výjimkou např. Jordánska), takže potomci uprchlíků z roku 1948 žijí mnohde v uprchlických táborech dodnes, již několikátou generaci. Tito lidé si také přestali říkat Arabové a začali pro sebe užívat pojmu Palestinci, aby bylo zdůrazněno, že Židé nejsou ve střetu s mohutnou arabskou masou, ale utlačují maličký národ. Nutno ovšem říci, že v průběhu doby palestinská národní identita skutečně vznikla. Palestinci poté sehráli značnou politickou úlohu ve státech, do nichž odešli. Ve stejné době, kdy Palestinci uprchli z Izraele, byly vyhnány statisíce Židů ze všech arabských zemí na severu Afriky, tzv. sefardim. Ti našli nový domov v Izraeli. Za prvních třicet let arabsko-izraelského konfliktu bylo z arabských a muslimských zemí vyhnáno 850 000 Židů.
Násir, který byl představitelem panarabismu a arabského nacionalismu, a jenž se chtěl stát vůdcem velkého státu, který by sjednotil všechny Araby, potřeboval získat a udržet svou pozici jasného panarabského lídra. K tomu potřeboval protiizraelskou akci, přičemž ovšem na plnou válku si netroufal. Proto velmi netakticky v roce 1967 zablokoval Tiranskou úžinu, aby jí nemohly proplouvat izraelské lodě. Výsledkem byla tzv. šestidenní válka. Reakce Izraele byla blesková a drtivá – během krátké letecké kampaně Izraelci zničili egyptské i syrské letectvo a izraelská pozemní armáda obsadila Sinajský poloostrov, východní Jeruzalém, celý Západní břeh Jordánu a Golanské výšiny na hranicích se Sýrií (významné pro svou strategickou polohu; z jejich vrcholků může být ostřelována velká část severu Izraele včetně životně důležitého vodovodu spojujícího severní a jižní část státu). Na Sinaji pak konflikt přerostl ve vleklou opotřebovací válku s mnoha drobnějšími přeshraničními přestřelkami.
Závěr: Šestidenní válka byla pokračováním arabské snahy Izrael úplně zničit. Ve skutečnosti ji zahájil Egypt obsazením Sinajského polostrova a zablokováním Tiranské úžiny. Izraelci se v ní bránili vojákům Egypta, Sýrie, Jordánska, Iráku a Saúdské Arábie. Izraelci v této válce bojovali proti dvojnásobné přesile o holou existenci.
Olga Nedbalová
Jak pročítám všechny komentáře, čím dál více mi vyvstává otázka: „Může se křesťan izolovat od tohoto světa?“ Například jako Svědci Jehovovi – vůbec nevolí, nejdou do armády, nicméně civilní povolání dělají, platí daně, využívají sociální systém, mají účty v bankách. Nebo ještě o stupeň výše Amišové – téměř dokonalé odstřižení od světské civilizace. Také mnichové v klášteře by se dali považovat za druh oddělení se od tohoto světa. Hodně jsem o tom přemýšlela, v jistém směru je to velmi lákavé a hodně věcí by bylo jednodušších. Ale nejsem si jistá, zda je to přímo Ježíšův záměr. Stačí pár úryvků z Písma. Proč se vlastně Ježíš narodil v Betlémě? Protože za císaře Augusta bylo sčítání lidu. Marie s Josefem se jdou zapsat a ani je nenapadne odporovat. Také Ježíšův výrok: „Co je císařovo, císaři, co je Božího, Bohu.“ nesvědčí o aktivním odporu proti světu. Je také zajímavé, jak moc Ježíš pro nás obětoval. On jediný bez viny jde na kříž. Trpí, má úzkosti. A to všechno kvůli tady tomuto zkaženému světu. Ježíš se od světa neoddělil, Ježíš se přimknul ke svému Otci a odolal Satanovi. Aby tento svět zachránil. Netvářil se u toho povýšeně, naopak. Sestupuje za hříšníky, prosí za tento hříšný svět. Za hříšníky. Za nás. A nám je někdy zatěžko odpustit tomu druhému malinký dluh, přestože nám byl odpuštěn dluh daleko větší. S vervou bereme kameny a házíme je na viníky. Vždyť přece my sami nejlépe víme, jak moc je tento svět hříšný. Vyhovuje nám silný vůdce, který mluví jasně ano – ne. Rozdělí svět na černé a bílé figurky. Toto všechno dovede diktátor. Činí rádoby ušlechtilé věci, dokonce tím může být obhajoba čisté víry, tvrdě odsuzuje všechno hříšné. Tedy podle něho. Zapomíná přitom na to, že hříšní jsme ze své podstaty všichni. Že zlo dokáže porazit jedině Ježíš Kristus. Pro pana Krejčího – západní demokracie má své mouchy. Ale má výhodu – alespoň nevytváří stigma dokonalého vůdce. To je typické pro diktatury. Vláda pevné ruky, zákaz všeho, co je hříšné – například homosexualita. Ale Ježíš nejde cestou zákazu. Neříká to nesmíš, to nedělej. Dal nám sebe na kříži. Ukázal nám cestu k Otci. Známe dvě nejvyšší přikázání. To nám stačí. Víc nepotřebujeme.
Honza B.
Máme-li nějakou starost v životě, máme ji uvrhnout na Boha (1P 5:7). Tou starostí dneška se stal v mnohém pan Putin – a jeho konání všemi možnými směry. Tedy všechny tyto starosti mají společného jmenovatele – Putina.
Proto se mj. modlím takto: „Pane Ježíši, dávám Putina do Tvých rukou. Jednej s ním, prosím.“ Nevím, jaké plány má Bůh s Putinem, jen Bůh je svrchovaný vládce, vládce nad životem i smrtí.
Velké krize mohou být příčinou velkých změn – a právě i těch duchovních. V mnoha národech.
Často před velkým průlomem bývá velká temnota a boj.
Bohu nejde především o naše – vždy a stále – vnější pohodlí. Naše skrýš je v Něm. Ale vždy mu jde o spasení nespasených na prvním místě. Jsou-li katastrofy, které si lidé často sami vytváří, Bůh uvnitř nich hledá lidi. Návrat k Bohu je vždy prioritou.
Petr Adamec
To p. Krejčí: Víte, vy mne tlačíte stále do extrémů. Svět není černobílý. Ani zde nejsou černobílé figurky. Pokud nehájím Putinův režim a odsuzuji jejich ohavnou dobyvačnou válku, neznamená to, že pokládám Rusko za říši absolutního zla a EU snad za říši absolutního dobra. Nebo snad myslím jen na časnost a opouštím Spasitele. Jsem ale moc vděčný, že jsme v EU a NATO, není to samozřejmost. A moc vděčný, že zde není válka a moc lituji Ukrajinu. A snažím se pomáhat. Můžeme plakat s plačícimi. A být vděční, že se máme dobře. Vy si myslíte, že je to úplně jedno, Rusko nebo Ukrajina, obě válečné strany zcela stejné? Dva vrcholky ledovce a hodnotit se to vůbec nedá? Není to morální nihilizmus?
Jiří Aron
Podobně jako p. Krejčí v 1. komentáři i já vnímám, že p. Drápal „kráčí tou první cestou ega, na které spoléhá na svůj, nikým a ničím „nezkreslený“ úsudek.“
Pokud pan Drápal vnímá tento konflikt jako černobílý, tj. na jedné straně dobrou Ukrajina a zlo Rusko, byla by Ukrajina první svatá společnost, první svatý stát na světě. Což je ryzí utopie. Jednou z hlavních příčin konfliktu, kterou p. Drápal (a nejen on) zcela odmítá vidět, je národnostní nenávist, jejíž historie trvá či pokračuje na Ukrajině už z dob nesvatých spolupracovníků nacistů, pánů Bandery či Šucheviče. Tyto vůdce dnes část Ukrajinců považuje za své svaté a staví jim pomníky, muzea, pojmenovává po nich ulice.
Nebyli to Rusové z východních ruských částí Ukrajiny, kteří vydali jazykový zákon s cílem omezit užívání ukrajinštiny. Nebyli to Rusové, kteří pak následně vytáhli válčit do západní ukrajinské části a 8 let ostřelovali její civilisty. Čímž nechci sklouznout do opačného extrému jako pan Drápal a tvrdit, že tato jedna strana je nevinna.
Karel Krejčí
Pane Adamče,
nejednou jsem se zde zmínil o naprosté nesmyslnosti zbrojení, kdy na jedné straně jsou na této výrobě postaveny ekonomiky mnoha vyspělých států a na druhé straně při použití jejich „úžasných produktů“ umírá mnoho nevinných civilistů, vznikají ohromné materiální škody, lidé přicházejí o své domovy atd. Není toto morální nihilizmus? A pokud ne, tak co to je? Vy si svůj morální nihilizmus promítáte do mne, to je však ale Váš problém.
Alexandr Štěpánovský
Velmi dobře napsáno, jasně pojmenováno, děkuji. Jen pozn. ke zmíněným obrázkům a videím: uprchlíci mi v podstatě vyprávějí to samé, co se objevuje v našich oficiálních mediích, ovšem s dodatkem, že to co mi zde vidíme, je pouze nepatrným zlomkem reality. Ta je mnohem strašnější. Bojuji se zlobou při výrocích ruské propagandy a také při setkání s názory některých křesťanů („kdo ví, jak to vlastně všechno je…“). Pana Konečného a další podobné srdečně zvu do Kutné Hory, v asistenčním centru pro uprchlíky se dozvíte vše potřebné přímo od běženců.
Petr Adamec
Pane Krejčí!
Válka je jistě něco smutného, potřeba mít armádu je ale v padlém světě reálná. Jednostranné odzbrojení není podle mne řešením. Bez armád NATO bychom byli jako stát ve velkém ohrožení mj. ze strany Ruska. Je to paradoxní a smutné, ovšem právě EU a NATO vyvedlo poničenou Z. Evropu po .2.sv.v. do období velké prosperity a bezprecedentního míru. Nepokládám to za morální nihilizmus. Ohavné na válce na Ukrajině je právě snaha Ruska vyhrát nad Ukrajinou ničením obytných čtvrtí plných civilistů s nemožností jejich evakuace. V moderních válkách je právě relativně malý podíl civilních obětí než v minulosti – právě používáním moderních zbraní, které jsou mnohem přesnější a cíleně minimalizují dopad na civilisty. Samozřejmě opět k smutným civilním obětem dochází, ale v mnohem menším měřítku než dřívě. Morální nihilizmus je podle mne tam, kde člověk není ochoten odsoudit agresora, se zdůvodněním, že i strana napadená má nějakou vinu a udělala špatné kroky. Nebo třeba se zdůvodněním, že to nelze posoudit, protože člověk nezná podrobnosti a nikdy je znát nebude. Kdysi jsem to míval podobně. Pokud Vás osočuji neprávem, omlouvám se. Prostě napište, válka na Ukrajině je ohavná, jsem z ní smutný, konflikt není úplně černobílý, Ukrajina mohla dát větší samostatnost ruskojazyčným oblastem, ovšem agresorem je Rusko – neshodneme se na tom?
David Brož
Pane Krejčí,
píšete o „nesmyslnosti zbrojení“. Záleží ale na kontextu významu pojmu „nesmyslný“. Nesmyslná je sama válka , pokud jde o fakt, že lidé obecně (kromě psychopatů) chtějí žít – v klidu, míru a prosperitě a ne nechat se zabíjet a nebo naopak ničit životy druhých. Válka je zlo (zabíjení, které je normálně zločinem, se během ní stává legálním). To ale v reálném světě naopak automaticky neznamená, že je nesmyslné samo zbrojení. Svou logiku (někdy zlou) má vždy. Záleží na úmyslu. Nacistické Německo zbrojilo pro útočnou válku – aby získalo „lebensraum“ a vyhladilo zde „podřadné“ obyvatelstvo a osídlilo dobytá území svou rasou „nadlidí“. Pokud by bylo Polsko vyzbrojeno dostatečně (což je vzhledem k jeho tehdejší ekonomické síle hypotetické), pak by pravděpodobně nebylo napadeno a i pokud ano, nebylo by poraženo a válka by nepřerostla ve světovou. Platí: SI VIS PACEM, PARA BELLUM (chceš-li mír, připravuj se na válku = ten, kdo je na válku připraven, odrazuje od útoku na sebe). Jen v dětinské mysli funguje logika: žádné zbraně = žádná válka, a proto nebudeme zbrojit a tím nastolíme mír. To by snad mohlo fungovat v případě, že by se zbraní vzdaly všechny státy na světě – a to naráz. Zaslíbení proroka „překují své meče na radlice a kopí ve vinařské nože“ se netýká tohoto věku, ale budoucí přímé vlády Krista. V tomto věku, pokud chce nějaký stát uhájit svou existenci – musí se vyzbrojit. Toho si je vědom např. Izrael, obklopený nepřátelskými státy – a proto dosud existuje a nezopakovala se genocida Židů. Ve Vašem příspěvku se objevuje náznak argumentace, kterou kdysi šířila komunistická demagogie. Totiž, že války vznikají kvůli ziskům zbrojařských firem (zaměňuje se příčina a následek ). Tuto tezi přitom popírala praxe samotného komunisty řízeného Sovětského svazu, kde všechny zbrojní závody vlastnil přímo stát, který přesto sám opakovaně zahájil agresivní válku (např. v r. 1939 proti Polsku a následně Finsku). Morální nihilismus je, pokud agresorský stát bez zábran bombarduje města, nemocnice, školy a masakruje civilisty. Pokud se ohrožený stát snaží vyzbrojit, pak má na to naopak morální právo – ne-li z hlediska odpovědnosti vůči občanům přímo povinnost.
Eva Hájková
Můžu stokrát chápat důvody, proč se zbrojí, a přesto mohu dál říkat, že zbrojení je špatné. Nesmyslnost války a zbrojení vyjádřil už Jan Amos Komenský v Labyrintu. A to tehdy ještě nebyly ani zdaleka tak strašlivé zbraně jako dnes.
„Ale já, co v tom sklepě jest, spatřiti jsa žádostiv, také tam nejprv vstoupím; a aj, tu po všech stranách, až konce viděti nebylo, tolikéž po zemi hromady jako největší hranice, že by na množství tisíce vozích neodvozil, všelijakých ukrutných k bodení, sekání, řezání, píchání, roubání, štípání, tínání, trhání, pálení, sumou k odjímání života nástrojů od železa, olova, dříví a kamení, až mne hrůza podjímala, a řekl jsem: „Na kterýž toto divoký tvor takové přípravy“? „Na lidi“, odpověděl mi tlumočník. „Na lidi?“, dím já: „ach, jáť jsem myslil, že na nějakou vzteklou zvěř a divoké líté šelmy. Ale proboha, jakáž to ukrutnost, jestliže lidé na lidi takové tyto hrozné věci vymýšlejí!“
…
„I což sobě pak udělali?“, řekl jsem. Odpověděl: „Páni se pohodli, pak se ta věc porovnati musila“. „A což se to oni rovnají?“, dím já. Odpověděl: „Ovšem. Nebo kdo by veliké pány, krále a království, kteříž nad sebou soudce nemají, rovnal? Sami to mezi sebou mečem rozhodnouti musejí. Kdo lépe druhému železem zašermuje a ohněm zakouří, ten svou postaví navrchu.“ „Ó barbarství, ó hovadství!“ dím já. Nebylo-liž by jiných k míření cest? Divokým šelmám, ne lidem, tak se mířiti sluší.“
Komenský to vyjádřil docela výstižně: Nemají nad sebou žádného soudce, nikoho, kdo by je porovnal a smířil. A proto válčí.
Alexandr Štěpánovský
Omlouvám se za překlep (to co zde my vidíme).
Karel Krejčí
Pane Broži,
máte pravdu a vůbec mě nepřekvapuje, že se „někdo“ ozval neboť realita taková je. Spíše by si měl každý uvědomit, na jakých principech dění zde na Zemi stojí, do jaké míry je nespravedlivé a nepochopitelné. Ale ono spravedlivé je, to jenom z našich omezených, lidských schopností se nám to tak může jevit. Zbraněmi bojujeme o spravedlnost, o kterou jsme možná někdy jindy připravili zase my někoho jiného. Těmito a podobnými „cykly“ je Starý Zákon přímo nabyt. A zmínit se, že nic není náhoda, no to zapůsobí na mnoho věřících i nevěřících přímo jako rouhání nebo zasloužící si potrestání! Písmo však nelže …
Karel Krejčí
Pane Adamče,
děkuji za omluvu a souhlasím s Vámi 🙂
Olga Nedbalová
Paní Hájková, samozřejmě že je zbrojení špatné. Války jsou také špatné. Ale spíše – můžeme my, jako křesťané úplně proměnit tento svět? Budou všichni lidé na straně Ježíše a pochopí dvě nejvyšší přikázání? Skloní se dobrovolně před Ježíšem jako svým Pánem a Spasitelem? Moc bych si to přála, ale v Písmu vidím, že v tomto světě nám stav, kdy dobro porazí úplně zlo, není souzený. Jak jsem psala výše, v mém příspěvku, bylo by řešením co největší oddělení křesťanů od světa? Tedy například úplně odmítnou vojenskou službu. Tak jako Svědci Jehovovi. Mimochodem, už mi došlo, proč Putin Svědky Jehovovi zakázal. Zřejmě více než čistota víry mu vadilo odmítání vojenské služby. Tak jako u nás za socialismu. Mám moc ráda Komenského, ale jeho snahy o zavedení pořádku zde na zemi světskými prostředky se zřejmě míjely účinkem. Komenský má pravdu ve všem, co píše. Jeho uspořádání světa, tak jak započal v díle Obecná porada o nápravě věcí lidských, by jistě bylo vynikajícím řádem zde na zemi. ALE – opět je tu hříšný člověk. Můžeme my, křesťané, říci nekřesťanům: „Nebraňte se, zahoďte zbraně, dejte přečíst nepříteli Komenského?“ Nebo se máme oddělit od světa, nechat ho, ať se navzájem vyvražďuje a mít v podstatě radost, že se Písmo naplňuje? Nebo mít přístup obdobný jako v Hlubině bezpečnosti? Modlit se za hříšníky, vnášet pokoj, snažit se hasit zlo? Prosit Pána, ať nám pomůže najít naši cestu. Ať nám ukáže, jak my samy máme naplňovat učednictví. Soudce Hospodin nakonec tento svět porovná a smíří . Světští vládci jsou více či méně dobří. Více či méně zatížení svými hříchy. Stejně jako my. Dokud člověk nepřijme Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele, bude bloudit jako ztracená ovce. A žádný velký vůdce typu Putina mu Spasitele nemůže nahradit. Ano, i naši demokratičtí vůdci nám ho nenahradí. Ale alespoň si nehrají na jediné dokonalé znalce pravdy a nepropadají mesiášským komplexům. Zatímco západní média uveřejňují i ohlasy lidí, zastávajících se Putina, v Rusku už zvítězila jen jedna pravda. A obávám se, že Ježíšova pravda to není.
pavel v
to Eva Hájková, 2. dubna 2022 20:46
Jan Amos Komenský žil v určité době a úvahy, které vedl, odpovídaly stupni poznání, které měl k dispozici. V té době existivala vládnoucí vrstva (podle Komenského velcí páni a králové) a také poddaní, kteří neměli ve společnosti prakticky žádný vliv. Z toho důvodu vznikaly války jednoznačně vinou oněch „pánů“ a poddaní v tom byli nevinně. S aplikací demokracie se poměry diametrálně změnily. Z poddaných se stali páni. Politici už nejsou páni, ale jsou ve službě svých voličů. Výmluvy na „pány“ jsou dnes passé. Po druhé světové válce Němci všechnu vinu házeli na Hitlera. Říkali, že kdo neposlechl jeho rozkazy, tomu hrozila smrt. Za prvé to nebyla úplně pravda (hrozil jen pád na společenské dno), za druhé Hitler se dostal k moci regulérně , demokraticky. Za třetí i když rozséval po Evropě válku a smrt, Němci ho zbožňovali, protože naplňoval jejich pýchu na vlastní národ.
Ze stejných důvodů dnes Rusové zbožňují Putina. Na moskevském fotbalovém stadionu Lužniky uspořádal ruský režim monstrózní shromáždění, jež mělo demonstrovat jednotu ruské společnosti, podporu válce (jakkoli zde toto slovo ani jednou nepadlo) a víru v cara – Vladimira Putina. Na samotném stadionu, jenž platí za největší v Evropě, se tísnilo 95 tisíc lidí. Dalších 100 tisíc se podle moskevské policie shromáždilo v jeho okolí, aby sledovalo novodobou obdobu norimberských sjezdů na velkoplošných obrazovkách. Počty ruských vlajek šly do tisíců. Hudba stupňovala emoce. Potom se dav dočkal – objevil se ruský prezident Vladimir Putin. V kontextu vybičované atmosféry, která v Lužnikách panovala, bylo jeho vystoupení naprosto absurdní. Útok na Ukrajinu zdůvodnil bojem proti „neonacismu a krajnímu nacionalismu“. Cílem války, tedy „speciální operace“, je pak „zbavit lidi utrpení“. S kýčovitostí, tolik podobnou nacistickému kultu kamarádství, o ruských vojácích vyslaných na Ukrajinu prohlásil: „Pomáhají si, podporují se, a když je to potřeba, tak kamaráda jako bratra vlastním tělem ochrání před kulkou na bojišti“. Nakonec, jak se sluší na diktátora v bundě za více než 300 tisíc korun, vyzdvihl ušlechtilost smrti prostého vojáka: „Napadají mě slova z Písma svatého: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“
Přes 86 procent Rusů připouští nebo přímo schvaluje vojenský útok proti zemím, které podporují „nacisty“ na Ukrajině. Tři čtvrtiny Rusů si umějí představit, že Vladimir Putin – v případě, že se dozví o podobném ohrožení – rozhodne o použití jaderných zbraní.
Eva Hájková
Máte pravdu, paní Nedbalová, že ani naši demokratičtí vůdci nám nenahradí Spasitele. To prostě nelze. Žádný stát ještě nikdy nikoho nespasil. Ani stát autoritářský či totalitní, ani stát demokratický.
Hannah Arendt ve svých úvahách ukázala, i moderní „demokratický“ stát stejně tak může projevovat tendence k totalitnímu chování, snahy podmanit si, zglajchšaltovat své občany v poslušná kolečka v soustrojí, bez vlastní vůle, bez vlastní osobnosti.
I demokratický stát může nakonec skončit u „jediné pravdy“. Jak to ostatně ukazuje volba Hitlera v Německu, o níž tady pořád dokola píše pan Pavel.
Olga Nedbalová
Hledání světské pravdy je velmi náročné. V Německu byly jednou z příčin nástupu fašismu velmi přísné hospodářské restrikce, uvalené na Německo po 1.sv. válce. Ve spojení s velkou hospodářskou krizí v 30. letech měl Hitler velmi ulehčený nástup. Nynější Rusko je na tom obdobně. Po rozpadu východního bloku se ocitl v částečné hospodářské izolaci. Země východní Evropy vstoupily do EU a Čína zatím Rusku plně nenahrazuje ztracené obchodní vztahy. Čína navíc může v Rusku vzbuzovat obavy – její hospodářský význam stále roste a vztahy Číny a Ruska nebyly historicky také vždy ideální. Rusko je ekonomicky silně závislé na vývozu nerostných surovin, což z hlediska ekonomického není vůbec optimální. Rusku tedy potřebuje nutně rozšířit svoji sféru vlivu. Činí to způsobem velmi nešťastným. K banderovcům (viz. příspěvek pana Arona), toto fašistické hnutí se mohlo rozrůstat i díky nenávisti obyvatel Ukrajiny vůči Rusům (viz. například hladomor na Ukrajině). I když dnešní historikové se domnívají, že hladomor nebyl ani tak řízenou likvidací ukrajinského obyvatelstva, jako spíše špatně naplánované hospodaření. Čemuž bych i věřila, vzhledem k úspěšnosti plánovaného hospodářství RVHP. A mohli bychom se točit pořád dokolečka, hádat se, co je příčinou, co je následkem. My křesťané víme, že pokud bychom se i v dnešním světě dokázali podřídit Hospodinu a jeho instrukcím, byl by klid a dostatek zdrojů pro všechny. Ale zase – lidská hříšná podstata (Galatským 5): 19 Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, 20 modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, 21 závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Díky Bohu ale existuje (Galatským 5): 22 Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23 tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. 24 Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. 25 Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. 26 Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.
Já například vidím Ovoce Božího Ducha zde v diskusi, kdy se dokázali pan Krejčí a pan Adamec shodnout, navzájem se pochopit. Je jim přednější Ježíš Kristus než jejich pravda a sláva. Moc dobré a povzbuzující, děkuji oběma 🙂
Konečný Fr.
Naše členství v NATO nebylo správné, nikdo se nikoho neptal. Měli by jsme z NATO vystoupit. Rakousko a Švýcarsko v NATO nejsou, byli by jsme v dobré společnosti.
pavel v
ad Olga Nedbalová, 3. dubna 2022, 13:51
Říkáte, že „pokud bychom se i v dnešním světě dokázali podřídit Hospodinu a „jeho instrukcím“, byl by klid a dostatek zdrojů pro všechny.“ Sama si pak odpovídáte slovy apoštola Pavla, proč tomu tak není. Mám jiné vysvětlení – války nevznikají ani tak proto, že lidem chybí ctnosti popisované apoštolem Pavlem, ale proto, že lidé propadají fundamentalismu. To znamená, že si vyberou nějakou pasáž Písma, kterou považují za fundament (základ) a vše ostatní pominou. Takový jednostranný výklad „jeho instrukcí“, je cestou do pekla. V evangeliích najdeme řadu příběhů, v nichž se farizeové a zákoníci pokoušeli přivést Ježíše do úzkých s tím, že on, Ježíš nedodržuje Boží „instrukce“. Ježíš jim na to řekl odpověděl: „Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.“
I v křesťanské církvi můžeme nalézt takové farizeje (fundamentalisty). Jejich poznávacím znakem je faleš (pokrytectví) – život ve lži.Takoví lidé podobně jako farizeové předstírají velikou zbožnost, ale za ní se schovává chladné srdce – fundamentalistům chybí láska, totiž soucit. Lze si představit člověka dokonale „umrtvujícího své hříšné sklony“, který se bude opájet svou „svatostí“, ale ve svém srdci to bude prachobyčejný sobec. Takový sobec pak bude hledat všechny možné záminky, aby nemusel projevit soucit. Nacisty omluví tím, že reparace uvalené na Německo po první světové válce byly příliš vysoké. O Rusku řekne, že se ocitlo v hospodářké izolaci (což je naprostá lež) a že “ potřebuje nutně rozšířit svoji sféru vlivu.“ O Ukrajině řekne, že to jsou banderovci a že “ toto fašistické hnutí se mohlo rozrůstat i díky nenávisti obyvatel Ukrajiny vůči Rusům.“
Paní Olgo, autor článku pan Drápal a pan Adamec se projevili jako soucitní lidé, kteří napsali pravdu o ruské agresi a ukrajinském utrpení. Karel Krejčí se pokusil svou obvyklou teosofií jejich slova zpochybnit. Vy a pan Aron jste ukázali, že jsou vám válkou postižení Ukrajinci lhostejní. Pamatujte, že Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“
pavel v
to Eva Hájková 3. dubna 2022 12:29
Sókratés řekl o demokracii, že je to vláda lůzy. Winston Churchill zase řekl: „Liberální demokracie je ten nejhorší způsob vlády, jaký si umím představit. Až na to, že neexistuje žádný lepší.“ Není možná koexistence demokracie a totality, je však možné, že se lidé ve volbách demokracie dobrovolně vzdají ve prospěch totality. Důvod? Chtějí se zbavit odpovědnosti. Jsou mentálně dětmi, chtějí, aby se o ně postaral stát. Svoboda totiž vystavuje člověka riziku špatného rozhodnutí a s tím spojené difamace.
Křesťanská myšlenka byla převratná v tom, že učinila člověka svobodným. Svobodným v tom smyslu, že mu bylo dovoleno myslet si, co chce (svoboda svědomí). Už to nebyl ani starší, ani kněz, ani nějaký guru, ani žádný vládce, který sám sebe prohlásil za boha. Takto první křesťané raději položili život než aby uznali císařovo božství. Zbožštění panovníka se vrátilo v kultu osobnosti, ať už se jednalo o Stalina, Hitlera, Maa či Putina.
Já si myslím, že svoboda svědomí představuje esenci Ježíšova učení. Svoboda je totiž bytostně svázána s odpovědností a to je to, oč tu běží. Křesťan nese odpovědnost (v rámci svých možností) za celý svět. Každé naše vyjádření, každý náš čin nějak ovlivní svět – kladně či záporně. Vedle mě stojí miliony lidí, kteří potřebují moji podporu a je na mě, zda se jich zastanu, nebo se k nim obrátím zády.
Jak se takový odpovědný přístup projeví v praxi? Existují například spolky, které vyzývají spotřebitele, aby nekupovali čínské zboží vyrobené v koncentračních táborech v Sin-ťiangu. A já doufám, že tento bojkot se v budoucnosti přenese na jakékoliv čínské zboží.
pavel v
pro Konečný Fr.
Nepíše se: Měli by jsme z NATO…, ale Měli bychom …
Petr Adamec
To Konečný Fr. : Buďme vděční, že jsme v NATO, není to samozřejmost. Možná nebýt Havla a Olbrightové, nebyli bychom. souhlas s naším vstupem nebyl moc jednomyslný a nadšený. A západní státy by nám přímo vojensky nepomohli, kdyby Rusko zaútočilo – třeba by se Rusku nelíbilo naše prozápadní směřování a chtěli by zde nastolit proruskou vládu a režim. Dokázali by naši politici vést boj? Pochybuji.
Eva Hájková
Pane Adamče, a neměli jsme v době 1. republiky také velmi výhodnou vojenskou smlouvu s Francií, o níž jsme byli přesvědčeni, že nás bude v případě přímého ohrožení bránit?
pavel v
to Eva Hájková
Československo mělo od roku 1924 podepsanou spojeneckou smlouvu s Francií, kde se smluvní strany zavázaly, že v případě ohrožení společných zájmů se shodnou na opatřeních, jež je měla chránit. Text ovšem postrádal ustanovení o vzájemné vojenské pomoci. Signatáři měli v tomto ohledu volnost a suverenitu rozhodování. Tuto neurčitost vnesla do dokumentu československá diplomacie.
16. října 1925 Československo podepsalo Garanční smlouvu. Tento dokument vznikl v rámci Locarnských dohod. Určoval, že Francie a Československo si poskytnou vojenskou pomoc, stanou-li se cílem nevyprovokované agrese, a to i za situace, že se Rada Společnosti národů (SN) nevyjádří jednomyslně ve věci označení agresora. Jednomyslnost členy SN opravňovala pomáhat vojensky napadené zemi. To ale jen v případě, že s eventuálním francouzským postupem přes Rýn budou souhlasit ostatní signatáři Rýnského bezpečnostního paktu, kterým bylo mimo jiné Německo. Garanční smlouva neumožňovala ochranu před expanzí Německa
Realtoltek
Zelenskyj vidí Ukrajinu jako „velký Izrael“,
https://www.lidovky.cz/svet/ukrajina-valka-rusko-zelenskyj-orban.A220405_111346_ln_zahranici_kov
ještě nic ???
Petr Adamec
To Eva Hájková – Měli. Ale na příkladu Ukrajiny vidíme, že kdybychom nebyli v NATO, tak nás podpoří ekonomicky, event. zbraněmi, ale rozhodně ne přímou vojenskou pomocí. Samozřejmě, pokud to nenastane, jistota není. Ale poměrně velká naděje zde je. Osobně myslím, že kdyby byl US prezidentem Trump i ten závazek pomoci by mohl být nejistý a omezený. Není i tak NATO velká výhoda? I ta nejistota může být velkou devízou. Putin by netušil, zda NATO zasáhne, či ne… Kdyby věděl, že ne…
Jiří Aron
K manipulující urážlivé reakci pana Pavla V určené paní Nedbalové ze 4. dubna ráno.
Nazýváte ji farizejem a fundamentalistou, jehož znakem je pokrytectví – život ve lži. Podle Vás paní Olga předstírá velkou zbožnost, za kterou se skrývá chladné srdce prachobyčejného sobce. Je sobec, který hledá záminky, aby nemusel projevit soucit a omlouvá nacisty i Rusko a válkou postižení Ukrajinci jsou jí (vč p. Arona) lhostejní.
Hrubost slov a urážky jedna za druhou.
Proč si to myslíte, pane Pavle V? Kde prosím čteme výroky paní Nedbalové, které Vás opravňují k Vašim soudům? A hlavně: proč soudíte motivace jejího srdce? Toto přece nám lidem Boží slovo zakazuje! Máme posuzovat a zkoumat jen to, co můžeme vidět tj. slova a skutky druhých.
Cítíte se snad být samotným náměstkem nejvyššího Boha, který jediný vidí lidem do srdce a rozhodl se zrovna Vám zjevit to, co je nám ostatním smrtelnikům zatajeno? Kdo si myslíte, že jste? Nenechal jste se zase nechal unést sám sebou namísto fakty?
Tato Vaše slova platí i o Vašem textu: „fundamentalistům chybí láska, totiž soucit“. Pridávám k tomu „… a rozum“.
Olga Nedbalová
Ano, jak jsem řekla výše, hledání světské pravdy je náročné. Pro pana Pavla – to, že ekonomické restrikce nebo ekonomická chudoba přispívá k růstu nacionalismu, není žádná novinka. Ostatně i to byl jeden z důvodů pro tzv. Marshallův plán, oficiálně Plán evropské obnovy. Kohezní politika EU je založena na vyrovnání socio-ekonomických disparit regionů + přidala se k tomu ještě navíc ekologická rovina. Tedy trvale udržitelný rozvoj. Teď se bavím o světském zřízení – politice. A pak se můžeme bavit o Božím zřízení. Tedy o Božím plánu. Co je to vlastně obrácení v životě křesťana? Pro mě je to i obrácení své tváře k tváři Hospodina. Protože jsem křesťan, činím tak skrze Ježíše Krista, který je Cesta, Pravda i Život. Pak se také můžeme zamyslet nad tím, co jako křesťané máme soudit? Dle mého názoru nic, neb soud patří Hospodinu. Posuzovat ovšem můžeme. Zde tedy především naše srdce nebo srdce našich bratří a sester v Kristu. Posuzování našeho srdce je komplexní, posuzuje nás Ježíš. Je důležité mít skutečný osobní vztah s Ježíšem a také je důležitá naše ochota naslouchat Ježíši. Chodit po Božích stezkách a ne po těch našich. Dále nás posuzují naši bratři a sestry v Kristu. Je velmi důležité se v lásce povzbuzovat, napomínat, vést. V Písmu je návod, jak takové posuzování má vypadat. Na napomenutí se mají shodnout dva až tři bratří a napomínanému má být možnost se k výtkám vyjádřit. Také by mu měla být ukázána cesta, jak se obrátit zpět ke Kristu. Připomenuto, že je Kristův učedník a podléhá řádu Božímu, který je v některých záležitostech o dost přísnější než řád světský. Základem nám třeba může být i Kázání na Hoře. Až pokud napomínaný vytrvale odmítá uznat svá provinění, má být ze společenství vyloučen. Ne aby ho někdo ponižoval, ale čistě z praktických důvodu – aby se společenství nerozpadlo vlivem tolerovaného hříchu. Průniky světského a Božího zřízení můžeme pozorovat i v nynějším životě. Pokud křesťan nese Ovoce Ducha Svatého, bude přínosem bezesporu i pro svět. Zde je určitě prostor pro milosrdenství, lásku, soucit. A co máme soudit ve světském životě? A jsme u jádra problému – alespoň pro mě. Do jaké míry jsem schopna posoudit chování světských lidí? Záleží na všeobecném rozhledu, vzdělání, zkušenostech. Často se stává, že čím více se světským problémem zabývám, tím více protichůdných názorů nacházím. Ve světském životě je málo co černo-bílé. Co je příčina a co je následek? Kdo je ten zlý a kdo je ten hodný? Jaká je vina a jaký má být trest? Pokud máte pane Pavle pocit, že všechno dobře víte a toto všechno můžete dobře posoudit, je to vaše věc. A vaše cesta.
pavel v
to Jiří Aron 5.4.2022
Pane Jiří,
Olga Nedbalová ve svém příspěvku značně přestřelila, když napsala – cituji: “ Rusko je ekonomicky silně závislé na vývozu nerostných surovin, což z hlediska ekonomického není vůbec optimální. Rusku tedy potřebuje nutně rozšířit svoji sféru vlivu.“ Paní Nedbalová zde omlouvá ruskou agresivitu vůči sousedním zemím jako oprávněnou. To je neuvěřitelná nestoudnost.
Dále paní Nedbalová napsala: „My křesťané víme, že pokud bychom se i v dnešním světě dokázali podřídit Hospodinu a jeho instrukcím, byl by klid a dostatek zdrojů pro všechny. Ale zase – lidská hříšná podstata (Galatským 5): … Takže podle paní Nedbalové není příčinou války ruská velmocenská pýcha, ale banální hříchy prostých lidí popisované apoštolem Pavlem. Uznejte, že její citát z epištoly apoštola Pavla, s problematikou války na Ukrajině vůbec nesouvisí. Naopak, lze říci, že skutečnou příčinu války (ruskou pýchu) spíše zamlžuje.
Jako příklad fundamentalismu jsem uvedl farizeje. Ti se totiž také velmi rádi oháněli Písmem. Slepé uplatňování Zákona však může způsobit nespravedlnost (viz. Ježíš a cizoložnice). Proto více než Zákon je láska (soucit). Žádný soucit (s trpícími Ukrajinci) jsem v příspěvku paní Nedbalové nenašel. Vy ano?
Olga Nedbalová
Pane Pavle, apoštol Pavel nepopisuje žádné banální hříchy, mimo jiné – nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost. A co je to velmocenská pýcha? Copak velmoc je živá bytost, která nese nějakou vinu? Nebo soudíte na základě kolektivní viny? Takže všichni Rusové jsou kolektivně špatní? Anebo – mít soucit s Ukrajinci ve vašich očích znamená odsoudit všechny Rusy? Mimo jiné – uplatnění principu kolektivní viny je jedním z výrazných znaků totalitních režimů. Tedy soucitná z vašeho úhlu pohledu asi skutečně nebudu. Projevit soucit politickým bojem stylu padni komu padni (uplatnění kolektivní viny), se mi zdá poněkud mimo poslání Kristova učedníka.
Olga Nedbalová
Galatským 5:22-26
Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony. Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme. Nebuďme ješitní, nesoupeřme spolu a nezáviďme si.
Křesťan nesoucí Ovoce Ducha nemůže nikdy začít válku. Rozsévat nenávist. Zabíjet. Mučit. Lhát. Manipulovat. Šířit dezinformace.
To je dokonalý Boží řád. Vzdát se svého sobeckého já, svých zájmu, své pýchy. Za vším zlem je pyšné srdce člověka, odmítající naslouchat Hospodinu. Tak jako tady často upozorňuje pan Krejčí. Ten, kdo přijme doopravdy Ježíše Krista, nemůže páchat zlo. Kdyby všichni lidé přijali Ježíše Krista, zmizelo by zlo zcela ze světa.
Jiří Aron
Pane Pavle V
k Vašemu 1. odstavci mám to, že jste stále nedoložil a ani nebudete z toho, co paní Nedbalová napsala, dokázat, že omlouvá ruskou agresivitu jako oprávněnou. Naopak její výrok je o tom, že sama vnímá ruskou agresivitu jako neoprávněnou, hnanou touhou po hmotném zisku.
Píšete, že je to od ní neuvěřitelná nestoudnost a tak setrváváte v odsuzování. Měl byste se jí raději omluvit, než dále urážet.
K 2. odstavci. její výroky nejsou fundamentalistické, ale konstatují realitu. Lidé a státy nejsou černobílí, nejsou jen svatí a jen padouši. Příčinami této války jsou hříchy ukrajinské, ruské, americké, britské, české atd. A hříchy lidí rozhodně nejsou v Božích očích banální, jak píšete. Jsou mu hluboce odporné. Jinak by Bůh nemusel poslat svého svatého Syna na kříž, kdyby to byly banality.
K poslednímu odstavci. 1/ Nenašel jsem v tom, co napsala, nic, co by ukazovalo, že nemá žádný soucit s Ukrajinci. 2/ Ten její citát z Pavla souvisí s válkou v tom, že pokud by se lidé podřídili Hospodinu, války by nebyly. Naprostý souhlas. 3/ A i Vy sám, až se podřídíte Hospodinu, začnete psát o paní Nedbalové s láskou a soucitem a se snahou o pochopení. Zatím spíš proti ní válčíte. Takto navazuji na Vaše vlastní moudrá slova: „Slepé uplatňování Zákona však může způsobit nespravedlnost (viz. Ježíš a cizoložnice). Proto více než Zákon je láska (soucit).“
Eva Hájková
K panu Adamcovi (příspěvku z 5. dubna, 16:06)
Škoda, že v praxi nefunguje OSN, která původně byla zřízena právě proto, aby se zamezilo válkám. Měla se stát oním „soudcem“, který má „rovnat“ a který je zmíněn ve výše uvedeném citátu z Komenského („kdo by krále a království, kteříž nad sebou soudce nemají, rovnal?“)
Podle mého názoru si totéž myslí i papež František, jak je vidět zde: https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2022-04/papez-na-ukrajine-jsme-svedky-nemohoucnosti-osn.html
Jenomže – bohužel. Nefunguje to.