Dostal jsem dopis od člověka, který byl delší dobu členem organizace Svědků Jehovových, ale před časem začal navštěvovat jedno Křesťanské společenství. Nevím, které to je, a ani jsem se po tom nepídil. Pisatel uvedl věci, které se mu líbily, a pak věci, nad kterými měl určité rozpaky. Celkově to byl dopis vstřícný, řekl bych, přejně kritický.
Jedna z věcí, nad kterými vyjádřil rozpaky, bylo kázání o tom, že biblicky věřící křesťan zakouší i materiální prosperitu. Nemyslím si, že tento názor je pro evangelikální a/nebo charismatické křesťany typický, nicméně to, čemu říkáme „evangelium prosperity“, se objevuje stále znovu, a proto považuji za vhodné se k této problematice vyjádřit.
SOUVISEJÍCÍ – Od obrácení žiju v otázce peněz život zázraků, říká Dan Drápal
Na úvod mohu konstatovat, že věřím v nadpřirozeného Boha, a že zrovna já zakouším právě v oblasti financí nadpřirozené zázraky už více než čtyřicet let. A nemyslím takové jevy, kdy řekneme, „no to je snad zázrak“, a chceme tím vyjádřit, že se stalo něco neočekávaného a hodně příjemného, ale přitom tušíme, že celá věc má i přirozené vysvětlení. Myslím „čistokrevné“ zázraky, jako když třeba v situaci, kdy jsem byl v nouzi, mi přišlo 100 marek v tuzexových bonech od známého v Západním Německu, který mi pár dnů po oněch penězích poslal téměř omluvný dopis, abych se neurazil, že mi poslal peníze, ale že se modlil a měl pocit, že Bůh mu říká, aby mi tyto peníze poslal. Ten bratr netušil vůbec nic o mé celkové finanční situaci a o tom, že jsem se právě – z určitých důvodů – dostal do úzkých. To zmiňuji jen jeden z celé řady případů, kdy jsem zakusil nadpřirozené Boží jednání.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Uvádím to proto, aby bylo jasné, že v nadpřirozeného Boha věřím a že jsem právě v oblasti financí mnohokrát nadpřirozené jednání zakoušel. Ale možná právě proto mi hodně vadí, když někdo z kazatelny tvrdí, že patříme-li Bohu, nikdy nebudeme mít nedostatek a díky naší víře se nám bude vždy dařit dobře. Písmo nás varuje před lidmi, kteří se domnívají, že zbožnost je „tělesný zisk“ (1Tm 6:5).
Jistě platí, že když se budeme řídit biblickými doporučeními a varováními pro oblast hospodaření, bude se nám (v průměru – a to je důležité!) dařit lépe. Snad nejvíce těchto doporučení, rad a varování je v knize Přísloví, v níž najdeme několik dosti tvrdých varování před ručením, před neuváženými půjčkami nebo před společným podnikáním s lidmi, kteří nechodí s Bohem. A skutečně – pokud se někdo bude řídit doporučeními, radami i varováními z knihy Přísloví, potažmo i z jiných částí Písma, může postupně vybřednout z nepříjemných finančních problémů a dlouhodobě třeba i dosáhnout prosperity. Takový člověk pak může pravdivě dosvědčovat, že Bůh je dobrý a že řídit se principy, jež nám Písmo zjevuje, se vyplácí a je to cesta k požehnání.
Problémem je, když obecné principy uplatňujeme na jednotlivce. Pak se může stát, že je-li někdo ve finančním presu, usoudíme, že se zřejmě biblickými principy neřídil a že „nejednal ve víře“. Domněnce, že „v tom máme jasno“, můžeme podlehnout o to snadněji, když je evidentní, že se – v některých případech – skutečně proti některým jasným biblickým principům prohřešil. (Možná to skutečně bývá nejčastěji tím, že se zaručil za druhého člověka – ať už příbuzného nebo „dobrého bratra“ ze sboru, který se jevil jako zbožný a poctivý.) Podobně jako bych mohl vyprávět o Božích zázracích v této oblasti a napsat o nich celou knihu, stejně tak bych mohl napsat knihu o tragédiích, na jejichž počátku stálo neodpovědné a/nebo naivní jednání v oblasti financí.
Stručně řečeno, naši „finanční zdraví“ může sice něco naznačovat, ale rozhodně není spolehlivým indikátorem, z nějž bychom mohli odečítat „sílu víry“, případně míru zbožnosti, nás samotných nebo jiného člověka. A už vůbec neplatí, že pokud někdo téměř zázračně zbohatne, je to známkou toho, že má Kristův charakter nebo že zastává zdravé učení, byť vám neustále opakuje, že prosperuje, protože se modlil. A naopak: Pokud na tom někdo není finančně dobře, nemusí to vůbec být známka toho, že tento člověk nespoléhá na Pána. To, že mám peníze na něco, po čem toužím, rozhodně neznamená, že Bůh se nemůže dočkat, až si danou věc koupím. A pokud ty peníze nemám, není to důkazem, že mám nějaký „skrytý hřích“, pro který mi Pán Bůh upírá požehnání. „Vítězící“ a „prosperující“ křesťané často citují Pavlova slova z Písma: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje“. Méně znám a méně citován je sousední verš: „Umím i hojnost míti, umím i nouzi trpěti.“ Ano, české přísloví „chudoba cti netratí“ je pravdivé a s výroky Písma kompatibilní.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal k výbuchu ve Vrběticích: Každý se musí rozhodnout, čemu bude věřit
Rovněž varuji před poněkud přímočarým chápáním tzv. „zasévání“. Někteří kazatelé prosperity káží zhruba toto: „Když dáte deset dolarů na dobrou věc (takový kazatel mívá často na mysli bankovní účet své organizace), je to jako semínko, které vzejde a Bůh mu bude žehnat. Tato setba vám přinese stý užitek.“ Jsou lidé, kteří takovým slibům uvěřili – a přišli na buben. Je zajímavé, že takové „evangelium prosperity“ je někdy nadšeně přijímáno v chudších zemích, ale právě tam často vede k tragickým výsledkům. Pokud je ovšem hlásáno v zemích nejchudších, kupříkladu v některých státech subsaharské Afriky, kde je třeba sedmdesátiprocentní nezaměstnanost, pak je to „jednoduše hloupé“, „simply silly“, jak se jednou vyjádřil v našem osobním rozhovoru Derek Prince, který dobře věděl, co je to prokletí a co je to požehnání (Doporučuji jeho knížku s tímto názvem).
Včera se mě manželé, kteří mezi nás chodí už půl roku, zeptali, jak je to vlastně u nás s desátky. To mi připomnělo, že bych měl – asi po roce – zase jednou ve sboru mluvit o tom, jak je to u nás s penězi. Ani v domovském sboru v Jeseníku, ani v naší Zlatohorské misijní skupince, totiž o penězích skoro nemluvíme. Neuslyšíte žádné srdceryvné výlevy před sbírkou, jak vám Pán Bůh požehná, budete-li štědří. Místo toho ve Zlatých Horách dostane každý člen každý měsíc finanční zprávu se všemi příjmy a výdaji. Kupodivu máme neustále přebytek a čas od času se poradíme, jak s ním naložíme. A to žijeme v nejchudším okrese. Bůh je dobrý. Naše finanční zdraví je založeno na důvěře – na naší individuální i kolektivní důvěře v Boha a rovněž tak na důvěře jednoho k druhému v rámci sboru. Jestli vidím nějakou bezpečnou „cestu k prosperitě“, pak je to ta právě popsaná. Věřte mi, je vyzkoušená. Nicméně varuji: Jakmile si začneme myslet, že zbožnost je „zisk tělesný“, toto kouzlo přestane fungovat.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Dan Drápal Datum: 23. října 2019 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
19 Komentáře
David Jan
Když se podíváme do rané církve, křesťané byli vedeni modlit se za dobra duchovní. O materiálních dobrech věřili, že Bůh dává věřícímu vše, aby nestrádal, aniž by o to musel prosit. Křesťan za to, co má, projevoval Bohu vděčnost. Podíváme-li se na některé charismatické kazatele zjistíme, že z takzvaného evangelia prosperity žijí právě oni a jejich chlebodárci jsou chudí. Ostatně funguje to podobně i ve světě. Nejvíce se přece vydělává na chudých.
Realtoltek
Evangelium prosperity je nesmysl a odpovídá dalším šílenstvím dnešní doby…
Karel Krejčí
Jestliže polemizujeme o evangeliu prosperity, zda je vůbec správné takto a tímto směrem uvažovat, tak opačný pohled nám poskytuje dostatečně pravdivý obraz. Kde se nachází křesťanská Evropa a kde svět, který naopak křesťanství odmítá nebo dokonce nenávidí? Nevyjadřuje tento rozdílný stav věrnost Krista v Jeho zaslíbení, že: „Vše ostatní nám bude přidáno“? Kéž by se Evropa nevzdávala lehkomyslně této pozice a byla si vědoma velké Boží přízně a daru, nejen ve vlastním, současném i budoucím zájmu, ale i v zájmu těch, kterým jistě Bůh tento dar nabídne. Kéž by to naopak nebyla Evropa, která již nebude mít co nabídnout …
anonym
Trochu zbytočný článok. Nevychádza z potrieb skutočnej cirkvi, ale na podnet Jehovistov.
Akoby Dan už nemal o čom písať.
V našich zemepisných šírkach nepoznám žiadne spoločenstvo ktoré by extrémne hlásali prosperitu.
a keby sa našla nejaké mladá ešte nevyzretá skupina, kat im treba dopriať čas aby z toho mohli vyrasť.
Najhorší je ten záver, Dan vlastne podporuje alibizmus, priemernosť až podpriemernosť v dávaní Pánu Bohu,
ale to je ten najhorší záver, keď vás písomne oznámia že ste toho mesiaca nič nedali.
Eva Hájková
Proč někteří lidé (řekněme, že častěji jsou to muži) mají tuto nepříjemnou vlastnost: Někdo napíše článek a oni hledí obsah i autora shodit: Proč vůbec píše, když to není potřeba? A proč píše právě toto a ne něco jiného? Nebo mu rovnou „odhalí“, co špatného tím svým článkem vlastně řekl.
Nebylo by lepší napsat něco svého? To, co je podle mínění kritika nejvíc potřeba?
Karel Konečný
Já Vám odpovím proč dotyční hledí obsah i autora shodit. Říká se tomu lidově machrování, to je naprosto běžné například když se mládenci uchází o přízeň dam. Je totiž ten obsah nezajímá, mají jen povrchní znalost, a nejsou schopni k tématu konstruktině přistupovat, a používat mozek, prtože jej pro svůj primitivní svět nepotřebují, stačí jim jen emoce, urážky a hanobení.
Saša Štěpánovský
Díky za tento článek. Dobře napsáno a někde jistě aktuální.
DESS
Pan ,,Anonym“ píše: ,,Trochu zbytočný článok. Nevychádza z potrieb skutočnej cirkvi, ale na podnet Jehovistov.
Akoby Dan už nemal o čom písať“
Pane Anonym, asi to nemyslíte špatně a Váš komentář je také asi ovlivněn tím, že Vy sám za sebe v této věci nevidíte onu církevní potřebu, v pořádku, je to Váš pohled a nikdo Vám ho přece nebere.
Ovšem důvod, proč tento článek byl napsán, pan Drápal přece jasně uvedl.
1) Dostal dopis, ve kterém mu pisatel sdělil (mimo jiné), že byl v Křesťanském společenství a slyšel tam zřejmě něco, co připomínalo kázání evangelia prosperity
2) Pan Drápal též píše, že evangelium prosperity se objevuje stále znovu a proto považuji za vhodné se k této problematice vyjádřit….
Neboli…mně z toho logicky vyplývá, že pana Drápala tento jev zjevně trápí již déle (i když takový jev není k vidění hromadně) a ten dopis též asi přispěl k tomu, že se pan Drápal vyjádřil, což by ale, mám ten dojem, asi udělal i bez toho.
Mimochodem, Jehovisté na shromáždění do jiných církví z principu nechodí (mám Jehovisty v příbuzenstvu, tak to vím zcela bezpečně), takže dopis poslal asi nějaký bývalý Jehovista, který začal chodit do Křesťanských společenství (a takových já osobně znám několik) , což potvrzují i úvodní slova článku: ,,..který byl delší dobu členem organizace Svědků Jehovových“…neboli BYL (minulý čas).
Ale i kdyby to napsal i nějaký současný člen Svědků Jehovových nebo katolík nebo mormon nebo muslim,
je to jedno, důležité přece je, CO se píše a ne kdo to píše.
A pan Drápal se zastal pravdy před lží neboli řekl, že ,,evangelium prosperity“ do biblického evangelia nepatří…A TO JE PROSTĚ PRAVDA …a není snad dobře, když se pravda hlásá a obhajuje, i když to mnohým přijde třeba zbytečné a malicherné?
Dále píšete, že ,,Najhorší je ten záver“. Opět, nebudu Vám brát Váš názor, ale napíšu jak závěr pana Drápala chápu já. Chce nám prostě jinými slovy říci: ,,Žádné nucené sbírky, žádné vynucování čehokoliv včetně desátků, nechte každého ať dává podle svých možností a podle svého srdce, nikoho podle peněz neposuzujte´´…a Pán tomu požehná….. Nic víc v tom není třeba hledat.
Myslím, že je dobré vycházet pouze z toho, co je v článku napsáno a nedoplňovat text článku našimi představami
jaké bylo pozadí toho všeho, když o tom nic nevíme. Já pana Drápala sice osobně neznám, ale rád čtu jeho duchovní články….s něčím souhlasím, s něčím zase ne….ale rozhodně to není alibista s nějakou skrytou zlou pohnutkou. Kdyby totiž byl, nenapsal by takovýto článek a nepálil by si tak prsty. Svým článkem totiž střílí do citlivého a živého tématu jako jsou peníze, desátky apod… A vidíte, Vy to považujete za nepodstatné, a přece Vás to rozčílilo, co pak asi řeknou ti, pro které je to citlivé téma nebo dokonce až si to přečtou nějací kazatelé prosperity.To bude rámus…Alibisté se ale takovýmto odvážným a nepopulárním krokům vyhýbají, to mi věřte.
anonym
Milý pane DESS,
na rozdiel od vás, Dana poznám ešte z Manin, a práve preto sa mi tento článok zdá „povrchní alebo nič neriešiaci.“
Váš komentár je rozsiahli a kde čo by som vám mohol vytknúť že článok nepíše o tom čo sami do komentáru vnášate. Hovorí sa tomu fabulácia. Takže sa nebudem komentárom zaoberať.
Je to vec názoru môj versus váš.
Môžem vás poprosiť aby ste nekomentovali komentáre. to nie je facebook. Komentujte článok a vyjadrujte sa k autorovi. Preukážete mu tým veľkú službu.
Ďakujem
Eva Hájková
Mohu říct, že jsem někdy před dvaceti lety mívala finanční problémy a několikrát jsem zažila totéž, co autor. Znenadání mi přišly peníze, když jsem je velmi potřebovala. A to jsem ještě nebyla věřící.
Častěji jsem se však kvůli penězům rozhořčovala. Někdy jsem měla kvůli penězům i hádky s manželem. Což byla velká chyba.
Od doby, když jsem s tím přestala, tedy když mi prakticky přestalo na penězích záležet, jich mám dostatečné množství. A tak to bývá často. Když člověk o něco zoufale stojí, nedostane to. A když se na to přestane zaměřovat, najednou to přijde samo.
Já se tedy nemodlím o prosperitu, ale někdy prosím Boha o inspiraci, o čem psát. Stává se někdy, že mě dlouho nic nenapadá. A já bych přitom ráda psala. Tak poprosím Boha, aby mi seslal nějaký nápad. Bůh většinou reaguje velmi rychle. Nejčastěji v noci. Někdy přicházejí celé věty, už zformulované. Jen je zapsat. Je to úžasné.
DESS
Anonym píše:
,,Môžem vás poprosiť aby ste nekomentovali komentáre. to nie je facebook´´
Proč tedy Vy komentujete můj příspěvek? Mně to samozřejmě nevadí, protože
komentovat názor někoho příp. přinášet protiargument prostě k diskuzi patří…
a je jedno jestli to je facebook nebo cokoliv jiného.
,,Komentujte článok a vyjadrujte sa k autorovi.“
Přesně to se stalo… a že jsem to udělal na základě svého nesouhlasu s Vaším pohledem
a napsal jsem i proč nesouhlasím (a myslím, že velmi přátelsky), tak je to v pořádku.
Ledaže byste byl admin této diskuze a bylo by to proti Vámi nastaveným pravidlům,
které by ale musely být jasně zveřejněny.
,,na rozdiel od vás, Dana poznám ešte z Manin, a práve preto sa mi tento článok
zdá „povrchní alebo nič neriešiaci.¨¨
Fajn, tak si o tom s Danem popovídejte nebo mu napište, když už se znáte taková léta.
Určitě Vám své dobré důvody pro sepsání článku rád vysvětlí.
Ale pálit na něj takto ze zálohy, a celkem lacině, to není zrovna kamarádské, co myslíte?
Karel Krejčí
Evangelium prosperity je ve své podstatě aktivita, jež pramení ze žádosti těla. Je to opět důkaz toho, jak naše nedokonalá a zastřená mysl stojí proti duchu. V tomto případě znovu duch prohrává a my se opět vzdalujeme vědomí, že máme vše, co potřebujeme. Jsme Boží děti a Bůh o nás pečuje, ale my si to sami kazíme a oddělujeme se od Něho.
Petr Adamec
Pokud začne být převažujícím zájmem křesťanů finanční prosperita, jde o velkou tragédii a úpadek. Evangelium je o spáse, ne o finanční prosperitě. Podobně třeba evangelium není především o uzdravení těla, ovšem samozřejmě se uzdravování těla v Písmu hojně vyskytuje. Pokud bych prohlásil, že se evangelium peněz netýká, vyčlenil bych z Boží vlády velkou a důležitou oblast života. Jistě je hloupé kázat nejchudším v Africe, že když darují církvi peníze, vrátí se jim znásobené.
Na druhou stranu mnohé sbory v Jižní Americe fungují kromě jiného jako školy podnikání a jejich ekonomický přínos pro okolí je veliký. Samozřejmě, pokud by to bylo celé, je to málo. Spása je víc, než hmotný dostatek v časnosti. Pokud mohu vidět třeba ukrajinské sbory v ČR, mají veliký dopad na ekonomiku rodin. Kladný. Vytváří síť vztahů důvěry. Která navíc je i do jisté míry garantovaná sborem – v případě nějaké nepoctivosti hrozí ostuda ve sboru a třeba vyloučení a to si člověk více rozmyslí. Navíc by přišel o všechny zakázky z té sítě vztahů, na kterých je často závislý. Svět ukrajinských křesťanů je malý. A jednotliví řemeslníci si dohazují vzájemně zakázky, přednostně využívají služeb sourozenců. Vzájemně si dohazují zaměstnání… Jistě to nefunguje dokonale, jsou i zklamání a problémy, ale rozhodně překvapivě dobře. Kdyby tady byl ukrajinec bez širších rodiných vztahů a navíc bez sboru, byl by na tom mnohem hůře. Menší komunity takto fungují. Někteří historici dávají do souvislosti historickou prosperitu židů s obdobnou sítí vztahů uzavřené komunity (často i trvajících přes generace) a propracovanou možností řešit jednoduše, rychle a dost neodvolatelně spory rabínskými soudy. Věřím, že zvláště v chudých zemích je evangelium a církev velmi významná cesta k lepší ekonomice. Samozřejmě spása je nesrovnatelně víc.
Eva Urbanová
Dana znám 30 let a vím že vždy píše to o čem je zcela přesvědčen.
Já měla bohatý život díky Pánu.
Kdykoliv jsem honila peníze důsledkem byl krach,vyhoření a pod.
Když jsem byla na dně zažila jsem zázraky.
Třeba v exekuci působené ztrátou dokladu mi jene bratr který mně znal jen z Facebboku poslal jako dar peníze na zaplacení.
Od chvíle kdy jsem řekla ,,je můj čas-jdu do penze“ mám dostatek i požehnání a mohu i sama pomáhat.
Nikdy nechodím nikam kde mají psáno vstupenky,atd.
Jdu-li za Pánem tak jen tam kde se dává ze srdce.
Olga Nedbalová
Mě osobně článek obohatil a děkuji za něj. Zvláště se musím sama pro sebe zamyslet nad varováním, abychom nepodnikali nic s lidmi, kteří nechodí s Bohem. Je to hluboká pravda. Zvláště obtížné je to, pokud je člověk nechodící s Bohem je v pozici nadřízeného. Díky Bohu máme svobodu takové místo opustit.
Petr Adamec
To Olga Nedbalova: Jsem přesvědčený, že není v Písmu míněno to, že nemá člověk být v zaměstnání, kde jeho nadřízený není křesťan. To bychom museli odejít na poušť. Ale, že se nemáme příliš propojovat s nevěřícími a s neetickými lidmi – třeba v manželství, společné podnikání v jedné firmě, spoluvlastnictví a podobně.
Karel Dvořák
Anonym:
1. „Dan vlastne podporuje alibizmus, priemernosť až podpriemernosť v dávaní Pánu Bohu“ – můžete prosím ocitovat větu či pasáž, kde Dan něco takového píše? Nemůžu to tam najít.
2. „to je ten najhorší záver, keď vás písomne oznámia že ste toho mesiaca nič nedali“ – Domýšlíte si něco, co v textu není. Finanční zpráva s příjmy a výdaji přece nutně neznamená, že tam jsou vypsáni dárci jmenovitě.
Olga Nedbalová
Pro pana Adamce: Ano, máte pravdu v tom, že našim nadřízeným nemusí být křesťan. Nicméně – když vnitřně nesouzním s úkoly zadanými zaměstnavatelem (ředitelem), je lepší odejít. Zvláště, když mohu. Vím, že právní prostředí v ČR je pro podnikatele náročné, samé předpisy, vyhlášky, kontroly. To lidsky chápu. Ale jsem člověk, který si ani nestáhne nelegálně program do PC, protože je to pro mě krádež. Nestále bych u obchodu na parkovacím místě vyznačeném pro rodiny s malými dětmi, i když za to nedostanu pokutu. Pokud je nařízeno testování na Covid, tak se prostě otestuji 2 x týdně a nebudu si fotit dokola pořád jeden test. Možná je to zbabělé prchnout, ale nemám sílu přesvědčovat ostatní, že některé věci se prostě nedělají.
Navíc mě opravdu na tom místě nikdo nedrží. Nejsem otrok. Nutno dodat, že k tomuto kroku se odhodlávám delší čas a komentář pana Drápala mě prostě popostrčil. Myslím, že tím správným směrem.
Petr Adamec
To Olga Nedbalová: Jistě, takový postoj úplně chápu, pokud se člověku nelíbí celková filozofie organizace a má s ní problém, je jistě dobré odejít. Přeji mnoho dobrého a hezké svátky!