Každá mimořádná událost něco zjevuje. Může zjevovat něco o nás nebo o našich blízkých. Může zjevovat něco o našich sousedech či o našich politicích. Nebo také o našich bratrech a sestrách ze sboru. A nemusí jít zrovna o tak dalekosáhlé události, jako jsou povodně, z nichž se nyní tisíce lidí vzpamatovávají.
Normálně se na televizi nedívám, ale tentokrát jsem se díval – než přestala jít elektřina a brzy po tom, co byla její dodávka obnovena.
Z televize jsem se dověděl, že velice zle byla postižena ulice Žižkova, kde má domek rodina bývalého jesenického pastora, který teď již slouží v jiném městě. Rozhodl jsem se, že se podívám, jak to tam vypadá. Netušil jsem, že se tak setkám přímo s pastorem a jeho manželkou. Ještě než dorazili ze svého působiště, pustili se do úklidu lidé z místního sboru. Domek stojí, ale byl zaplaven do výšky 170 centimetrů, což znamená, že veškeré vybavení bylo zničeno.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Babičky a dědečkové
„Tak jsme si říkali, že už bychom si měli pořídit novou kuchyňskou linku,“ říkal pastor, když jsme procházeli kuchyní. „Myslím, že teď to asi urychlíme,“ říkal s úsměvem. Jeho manželka, která se tužila před domem s lopatou, se smíchem říkala: „Tohle, to všechno je nic… Hlavně že tu nikdo nezemřel.“
Ale také jsem ji slyšel plakat. O den či dva dříve po telefonu. Vyprávěla mi o oněch třech mladých lidech, kteří se utopili, když jejich auto spadlo do rozbouřené řeky. „Byli to spolužáci mého syna, s jejich rodiči jsem se vídala na třídních schůzkách…“ Na autě či domku nezáleží. Na lidských životech ano.
Do onoho telefonického rozhovoru byli pro mne ti tři jen jakousi statistikou. Až když se mně tak trochu přiblížili, zasáhlo mne, že šlo o živé lidi, které měl někdo rád, které někdo vychoval a kteří měli život před sebou. Byl jsem necita, že pro mě byli jen onou statistikou, dokud jsem se o nich nedověděl – zcela neplánovaně – něco konkrétního? Doufám, že nikoli. O tom, co nás emocionálně zasáhne, rozhodujeme jen do určité míry. A jsem také dalek od jakéhokoli pohrdání lidmi plačícími nad zničeným domem – lidí, kteří nejsou schopni brát to s takovým nadhledem jako onen pastor a jeho manželka.
Byl jsem vlastně – a dosud jsem – silně dojat. Ano, někde se pokusili o nějaké rabování, ale těch případů bylo minimum a šlo například o jízdní kolo nebo elektroniku. Co je to proti obětavé pomoci, která začala okamžitě, jak to bylo možné! Nejrůznější křesťanské organizace jako je Charita, Diakonie, Armáda spásy, ADRA a další se opět projevily jako připravené a pustily se do díla. Ale křesťané neměli monopol na obětavou pomoc. Největší finanční obnos dostala od svých podporovatelů organizace Člověk v tísni. Dohromady všechny tyto organizace dostaly na dobrovolných sbírkách stamiliony korun. Když slyším takové zprávy, pozoruji ve svém nitru určitou hrdost na to, že jsem Čech. (Ano, vím, že si musím dávat pozor na zvrácenou pýchu. Nemusíte mě napomínat, stačí, když se za mne pomodlíte.) Jsem si ale jist, že ve skutečnosti byla finanční i jiná pomoc ještě mnohem vyšší. Minulou středu (14. září) jsem měl několik telefonátů a e-mailů, v nichž se lidé ptali, koho konkrétního by měli podpořit. (Ano, je zatím určitá nedůvěra k institucím, ale s tím se v daném okamžiku nedá nic dělat.) Jeden známý evangelík z Prahy, který vlastní v sousedním jesenickém paneláku byt, tento byt nabídl zdarma a na dlouhou dobu. Myslím, že vše, co si hledalo cestičku od obětavých k potřebným tímto způsobem, se v žádných statistikách neobjevilo. To jistě nevadí – Pán Ježíš říká: „Ať neví tvá levice co činí pravice.“
Každá událost něco zjevuje. A já si myslím, že Boží nepřítel, který krade a ničí (lidské osudy i domy při povodních) musí zuřit, když vidí tuto obětavost a nejrůznější projevy nezištné lásky. Každým vlídným slovem, každou obětavou pomocí sabotujeme jeho vládu nad tímto světem. Je radost na to pohledět. To, co se nám může jevit jako ztráta, může být příležitostí k tomu, aby se zjevila Ježíšova povaha. Ano, nezáleží na okolnostech, ale na naší reakci na ně.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 25. září 2024 Foto: Wikipedie
5 Komentáře
Karel Krejčí
Ne pane Drápale, pokud se domníváte, že důvodem k zuřivosti Božího nepřítele byla neočekávaná empatie, soucit a pomoc postiženým přírodní katastrofou, tak to by byla opravdu jen „slabá náplast“ na celkov,ý dopad a škody. S čím Ďábel „vyrukuje“ příště – jestliže tentokrát neuspěl?
Ne pane Drápale, člověk vůbec není takovým „beránkem“, za kterého se považuje a cena lidského života ztrácí na hodnotě.
Realtoltek
Ano každá mimořádná událost něco zjevuje. Je také proroctví, které ukazuje v jaké fázi se asi +- nacházíme. Tedy z pohledu proroctví to není mimořádná událost ale naplňování proroctví a božího záměru/vůle.
Tento svět je nemocný, stávající systém je nemocný a lidé jsou nemocní. Ano lidi jsou nemocní působením tohoto světa a jeho systému. Dočasný vládce tohoto světa je také nemocný a zcela bez lásky a touží po zničení lidstva.
Většina lidí a tedy božích synů spí v čase a to je odděluje od jediného Boha. Komu je dáno ten pochopí co znamená ..spát v čase..
Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví.
1. Tesalonickým 5:6
Malachiáš 3:16 (Český ekumenický překlad):
„Ti, kdo se báli Hospodina, mluvili mezi sebou; a Hospodin to slyšel a vzpomněl si na ně. A byl před ním zapsán pamětní svitek pro ty, kdo se báli Hospodina a ctili jeho jméno. 17 A budou mými, praví Hospodin zástupů, v den, který připravím, a já je budu mít za svůj poklad, jako když má člověk smilování nad svým synem, který mu slouží. 18 Potom se navrátíte a rozlišíte mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží.“
Konečný Fr.
Člověk nedokáže poručit vodě, aby zaplavovala a ničila domy. Obrovské materiální škody a číselně malé škody na živé síle, které lze těžko vyjádřit v penězích.
Člověk někdy dokáže překonat i přírodu mocí zla, které vyvěrá z lidských srdcí. Zničená města a tisícovky zmařených životů, tisícovky hrobů. S tím by se dalo něco dělat. Stačilo by, když nás půjdou miliony proti proudu, proti těm, kteří vyvolávají války, podporují je a na nich bohatnou.
P. Ašer
Něco k těm reakcím na okolnosti:
Nebo těch zhruba 13 lidí, kteří zahynuli při letošních povodních; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří žijí v České republice? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.
Povodně lze přičítat vis major, stejně tak jako ten pád věže kdysi v Siloe (L 13:4-5). Je proto s podivem, že ve veřejném prostoru můžeme od křesťanských vůdců v důsledku této aktuální katastrofy slyšet podobná hořekování a výzvy k solidaritě jako od vůdců světských, nezaznívají však od nich žádné podobné výzvy k pokání jako od Ježíše v důsledku lokální katastrofy v jeho dnech. Čím příkladem se tedy více řídí?
Karel Krejčí
Čím dál častěji pochybuji o skutečném smyslu takovýchto komentářů, zvláště z „pera“ křesťana. Zdá se mi, že právě křesťanství přebírá podobu náboženství a stává se slepým vůči dění kolem sebe. Na jedné straně vnímá a uvědomuje si zkázu doslova na vlastní kůži a na druhé straně zkázu přímo vedomě a účelově podporuje a před jejími následky strká hlavu do písku. Ne, nenamlouvejme si, že máme blízko do „nebe“. Koho chce svět oklamat? Boha? No to snad ne …