Možná si říkáte, proč psát další článek na toto téma – vždyť už se o tom psalo tolikrát a těžko lze vymyslet něco nového. Jenže právě tak už bylo napsáno (a odvysíláno) mnohokrát, že manželství je přežitek, že už ztratilo smysl, a tak si říkám, co bych tyto odpůrce manželství šetřil. Kromě toho si myslím, že pokud zaznívají nepravdy a nikdo se proti nim neozývá, mnozí těm nepravdám uvěří. Proto se ozývám.
V anglosaském světě v posledním roce zdomácněl termín „luxury beliefs“. (V češtině by ekvivalent zněl asi jako „přesvědčení bohatých.“) Jsou míněny názory, které se objevují mezi bohatými a dobře zajištěnými lidmi; můžeme pro ně použít termín elity. Nedávno jsem poslouchal rozhovor jednoho moderátora s jistým sociologem. (Je mi líto, že si nepamatuji jméno. Poslouchám většinou přes sluchátka na svých dlouhých procházkách a ještě jsem se nenaučil zapisovat si jména. Máte plné právo mi nevěřit. Nicméně píšu o tom, co jsem slyšel, a přestože v tomto případě vycházím z názorů Američanů, u nás můžeme pozorovat podobné věci.) Onen sociolog poslouchal přednášku jakési „pokrokové“ autorky, která nadšeně hlásala, že manželství je středověký přežitek. Po nějaké době měl příležitost s ní osobně hovořit a mimochodem jí položil otázku, v jaké rodině vyrůstala. Ukázalo se, že ve zcela spořádané klasické středostavovské rodině. O něco později přišla řeč na její plány do budoucnosti. Tato šestadvacetiletá žena bez rozpaků přiznala, že počítá s tím, že se vdá a bude mít děti. Sečteno a podtrženo, tato žena hlásala názory, podle kterých se sama nehodlala řídit. Nicméně ideje mají následky. Ženy z vyšších sociálních vrstev si mohou dopřávat „luxury beliefs“ a dokonce podle nich měnit společnost, zatímco ženy z nižších sociálních vrstev by se velice rády vdaly, kdyby ovšem bylo za koho… Mužové z těchto sociálních vrstev si užívají svobody, protože sex si vždycky nějak opatří, ale do žádných závazků – a zejména do manželství – se nehrnou. „Luxury beliefs“ ženám z nižších sociálních vrstev nijak nepomáhají, ženy z vyšších vrstev se jimi zpravidla neřídí, ale mohou se díky těmto svým názorům utvrzovat v tom, jak jsou „pokrokové“. – Francouzský filosof Julien Benda už před sto lety mluvil v podobných souvislostech o „zradě vzdělanců“.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Pravověrnost a relativismus
Můžeme mít na manželství názory jakékoliv, ale průzkumy ukazují, že téměř všichni toužíme po úzkém vztahu s člověkem, kterého milujeme a na kterého se můžeme spolehnout. Toužíme po blízkosti, po vztahu, a my křesťané můžeme dodat: Protože k tomu nás Bůh stvořil. A platí to v podstatě pro všechny lidi, ať už mají názory na manželství jakékoli.
V poslední době ale stoupá počet lidí, kteří nemohou či nechtějí do manželství vstoupit, a rovněž stoupá počet lidí, kteří se ve svém životě obejdou (nebo snad musejí obejít) bez sexu.
Jsou pro to mnohdy důvody ekonomické, jak to naznačují výzkumy třeba v Japonsku nebo v Koreji, kde je možno se s tímto fenoménem setkat nejčastěji. Ale jsou tu i důvody zcela odlišného rázu.
Pokud chceme dosáhnout ideálu, tedy prožít značnou část života v hlubokém vztahu, musíme počítat s tím, že se nám to nepodaří jaksi „samo od sebe“. A pak jsou zde skutečnosti, které se se snahou najít onen krásný vtah těžko snášejí. Skutečně požehnané manželství vyžaduje sexuální věrnost. A tady je problém. Lidé, zejména muži, by rádi krásný vztah, ale současně by si rádi zachovali „svobodu“, míněno sexuální nevázanost. Manželé si sice mohou dát tuto „svobodu“ – o mnoha takových případech jsem slyšel a některé znám osobně – ale pochybuji o tom, že jejich vztah je skutečně kvalitní. Skutečná blízkost vyžaduje exkluzivitu a věrnost.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nový život a naše nedorozumění
Kdyby bylo po mém, pak by se v sexuální výchově na školách měly děti učit, že sex, má-li mít smysl a má-li být skutečně krásný (a my křesťané víme, že sex je jedním z nejkrásnější Božích darů), vyžaduje vztah a věrnost. To by byl mnohem lepší vklad do života než poučení o tom, co je to kondom a jak se nasazuje. Jenže kdo by to učil, že? Takové „konzervativní“ názory, jako mám já, asi mnoho učitelů nesdílí.
Zatím nebyly v tomto článku zmíněny děti. Ty na jakékoli sociální inženýrství a zavádění pokrokových názorů doplácejí nejvíc. Jsem křesťan 45 let, z toho jsem byl většinu času v aktivní pastýřské službě. Měl jsem tak možnost sledovat tucty rodin po dvě a někdy i tři generace. Rozdíl mezi „well being“ dětí vyrůstajících v úplné rodině a v neúplné rodině je nebetyčný. (Ano, už slyším námitku, že vy znáte někoho, kdo…). Jistě, jsou výjimky. Ale jsou to právě jen výjimky. Znovu to zopakuji: Má-li vyrůst zdravý a vyrovnaný člověk, je potřeba, aby do něj dva lidé, otec a matka, pumpovali po osmnáct let lásku.
Všem těm, kteří jsou přesvědčeni, že manželství není tak důležité a že je lepší pěstovat kariéru než vychovávat děti, radím, aby mysleli na stáří. S kým budou stáří trávit? Kdo se o ně postará? Kdo jim bude nablízku? Nedávno jsem o tom slyšel pěkný bonmot: „Domov důchodců je pomsta za jesle.“
Ano, jsou manželé, které děti mít nemohou. A jsou lidé, kteří mají od Pána Boha povolání, aby zůstali sami. Jsou i takoví, kteří zůstali sami z jiných důvodů – někdy i pro hříchy mládí. Jak jsem nedávno psal v jiném článku („Neztrácejme ideál“), ideálu dosahuje málokdo. Ale vždy má smysl o něj usilovat a mít ho před očima. A těm, kteří manželstvím pohrdají, přeji, aby ve stáří nezůstali sami. Znám v okolí svého bydliště tři domovy důchodců. Jsou moderní, nádherně zařízené, s převážně milým personálem.
Leč samota je samota.
A na závěr: Má-li člověk vztah s Bohem, vztah s lidmi zpravidla dostane jako dárek navíc.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 26. března 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
21 Komentáře
Karel Krejčí
Pane Drápale,
opět čtivé a pravdivé. Náš život zde (darovaný Bohem) má jistě daleko hlubší smysl, význam a hodnotu, než s ním zachází – ano, doslova zachází a přisuzuje mu – tato doba. Lidský život stále více a více klesá na hodnotě.
pavel v
Termín „luxury belief“ jsem si našel na anglické Wikipedii. Píše se tam:
„Tento termín je neologismus vytvořený sociálním komentátorem Robem Hendersonem v roce 2019. Byl vytvořen, aby popsal to, co on a někteří další komentátoři tvrdí, že je moderní trend mezi údajně hlavně zámožnými Američany – používat své přesvědčení jako způsob, aby v jejich očích ukázaly své sociální postavení. Matthew Goodwin, profesor politologie na University of Kent , dále v roce 2023 tvrdil, že takové přesvědčení mají lidé, „kteří již neměří něčí status nebo morální hodnotu penězi, statky, tituly nebo vzděláním, ale novou optikou myšlenek a přesvědčení.“
V lednu 2024 vydal The New York Times článek autorky názorů Jessicy Grose , kde vyjádřila skepsi ohledně konceptu ‚luxury belief‘ a jeho dopadu, přestože je běžně spojována s elitami. Její kritika se soustředila na případ, kdy Henderson zmiňuje spolužáka z Yale, který očerňoval monogamii a manželství, přestože pocházel ze stabilní úplné rodiny a zamýšlel v těchto praktikách pokračovat. Groseová poukázala na to, že navzdory argumentům naznačujícím, že přesvědčení elitních vysokoškolských studentů by mohlo mít přehnaný vliv, protože neúměrně vedou zemi, dosud neslyšela o žádné prominentní politické osobnosti nebo vůdci korporací, který by prohlásil, že manželství je irelevantní. V celém článku Grose zdůrazňuje různé matoucí faktory, které by mohly vysvětlit pokleslé názory na manželství.
V říjnu 2023 bývalá britská ministryně vnitra Suella Bravermanová v projevu prohlásila, že podpora přijímání nelegálních migrantů do Spojeného království je ‚luxury belief‘.
Zdá se, že pojem ‚luxury belief‘ odpovídá Orwellově ‚newspeaku‘, jak ho představil ve svém románu 1984. Tento jazyk měl sloužit totalitě vládnoucí Strany. My starší si ještě pamatujeme odporný ‚newspeak‘ naší KSČ. Používání ‚newspeaku‘ je příznakem, že daná ideologie tíhne k totalitě.
Apoštol Pavel místo rodiny propagoval celibát. Manželský vztah považoval za pouhé nouzové řešení. Domnívám se, že jeho postoj byl mylný. Ve shodě s autorem si také myslím, že rodina má být školou lásky. Na druhé straně se rodina, podle toho jací jsou rodiče, může stát pro děti také peklem. Proto se nelze opájet středověkou představou, že rodina musí bezvýhradně zůstat pohromadě – někdy to může být věci (lásce) na škodu.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste>
:Apoštol Pavel místo rodiny propagoval celibát. Manželský vztah považoval za pouhé nouzové řešení. Domnívám se, že jeho postoj byl mylný.“
Jenže celibát propagoval i samotný Ježíš (Mt 19:12). Myslíte si, že také jeho názor byl mylný a že je třeba Písmo korigovat podle svého uvážení?
P. Ašer
V článku se píše:
„…a my křesťané víme, že sex je jedním z nejkrásnější Božích darů.“
Proč by to měli vědět zrovna křesťané? Nezdá se mi, že by v Novém zákoně byl sex jakkoli glorifikován. Spíše naopak. Jsme přece vyzýváni k umrtvování údů na zemi (Kol 3:5). Sexuální libido je prozaicky vzato pouhou fyziologickou stimulací k rodozáchově, tak jako chuť k jídlu je fyziologickou stimulací k sebezáchově. Proč na chuť k jídlu nikdo nepěje ódy jako na jeden z nejkrásnějších Božích darů, zatímco ódy na sex slyším i v křesťanských kruzích poměrně často?
pavel v
Sex je Boží dar jako všechno, co činí život příjemným, pokud se to užívá s mírou. Askeze má smysl jen jako pokání za něco, co již nelze jinak odčinit nebo k záchraně zdraví při obžerství. 🙂 Samoúčelná askeze je nesmysl.
Jiří Kouba
Pavlu v.: ve své polemice s P. Ašerem dáváte prostor už jen kulturním klišé, biblického v tom není pranic. A ano, Drápalova tvrzení o sexu jako Božím a ještě velikém daru jsou mylná, neodpovídají ani příběhům z Genesis (kde je lidem nařízeno plodit se a množit, ale oni to nedělají před pádem člověka). Hypersexualizace charismatiků a evangelikálů zejména prostřednictvím kurzů je jednou z příčin, proč jejich společenství se pořád o něco snaží a kde nic, tu nic, a tak se předstírá a napodobuje v duchovní křeči. Písmo mluví jasně .. Kol 3,5, 1 Tes 4,3-5.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„ Samoúčelná askeze je nesmysl.“
Jednak jste neodpověděl na mou otázku, zda Ježíšův názor na celibát (eunušství pro království Nebes) považujete také za mylný, jednak celibát podle Ježíše ani podle ap. Pavla není samoúčelnou askezí. Tím, že se Ježíšovi následovníci vzdají manželství, jsou uvolněni pro práci na Božím království a nejsou rozptylováni světskými starostmi a marnivostmi:
„Chci, abyste byli bez starostí. Kdo nežije v manželství, stará se o věci Pána, jak by se zalíbil Pánu, ale kdo se oženil, stará se o věci světské, jak by se zalíbil své ženě, a je rozdělený. Neprovdaná žena a panna se stará o věci Pána, aby byla svatá tělem i duchem. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se zalíbila svému muži. Toto říkám k vašemu prospěchu, ne abych vás omezoval, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.“ (1 K 7:32-35)
To je ten účel. O žádnou samoúčelnou askezi tedy nejde.
pavel v
Smilstvo je jedním ze sedmi hlavních hříchů. Smilstvo je například cizoložství. Jedná se o porušení slibu věrnosti. Obecně je smilstvem porušení jakéhokoliv slibu. Smilstvem je každá zrada. Smilstvo tedy není pouze nějakým neférovým sexuálním deliktem. V Písmu se například píše o smilnění s cizími bohy – jde o zradu pravého Boha.
Manželský sex nemá se smilstvem vůbec nic společného. Myslím, že nemá smysl nějaká jeho glorifikace, stejně jako není křesťanské jeho hanění. Apoštol Pavel sex neodsuzoval, spíše hledal způsob, jak tento neobyčejně silný pud zvládnout, aby se nestal příčinou utrpení.
Apoštol Pavel doporučoval celibát. Zdůrazňuji že jen doporučoval, ale nenařizoval. Jeho doporučení vycházejí z úvahy, že celibátník bez vlastní rodiny bude mít více času na Boha. S tímto názorem lze polemizovat. Pavel říká, že každý z manželů bude více myslit na to, jak by se zalíbil tomu druhému, místo aby se zalíbil Bohu. Nebere v úvahu možnost, že by se mohl zalíbit svému partnerovi právě svým dobrým vztahem k Bohu.
Eva Hájková
1K 7, 28. „Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času.“
Kraličtí: „Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.“
Studijní: „Ale i když se oženíš, nezhřešíš; a vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví lidé však budou mít soužení v těle a toho vás chci ušetřit.“
Tíseň tohoto času=tohoto věku=tohoto světa. Tělo je součástí světa, proto to „soužení v těle“.
Eva Hájková
Ještě bych podotkla, že ženy se radují ze sexu o trochu méně než muži. Protože o trochu více nesou jeho následky.
Eva Hájková
Na manželství je krásné to, že jde o společenství dvou lidí, kteří se rozhodli žít svůj život společně a snášet spolu dobré i zlé.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Manželský sex nemá se smilstvem vůbec nic společného. Myslím, že nemá smysl nějaká jeho glorifikace, stejně jako není křesťanské jeho hanění.“
Že manželský sex nemá se smilstvem vůbec nic společného si sice myslíte Vy, apoštol Pavel byl však zjevně jiného názoru:
“Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, aby každý z vás uměl zacházet se svou nádobou ve svatosti a úctě, ne v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha, a aby nikdo nepřekračoval meze a neklamal v této věci svého bratra, protože Pán je mstitelem v těch všech věcech, jak jsme vám také předem řekli a plně dosvědčili. Neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k tomu, abychom žili v posvěcení. Proto kdo toto odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který také do vás dává svého Svatého Ducha.“ (1 Te 4:3-8)
Budete se opět snažit ap. Pavla korigovat?
Sex pochopitelně není špatný sám o sobě, stejně jako není chuť k jídlu špatná sama o sobě. Obojí je přece Božím dílem, které má usnadňovat existenci jednotlivce i lidstva. Obojí se však může zvrhnout. Např. chuť k jídlu v bulimii, sexuální libido v chlípnost, a to i v manželství. Chuť k jídlu i sexuální libido je proto třeba krotit (Kol 3:5). Někdy je třeba dát přednost hladovění (postu) před chutí k jídlu a někdy je třeba dát přednost celibátu před sexuálním libidem z důvodu přednostních zájmů Božího království před zájmy světskými (1 K 7:33).
Napsal jste:
„Apoštol Pavel doporučoval celibát. Zdůrazňuji že jen doporučoval, ale nenařizoval.“
S tím byste se měl obracet na představitele své denominace, která celibát některým svým členům nařizuje.
Napsal jste:
„Jeho doporučení vycházejí z úvahy, že celibátník bez vlastní rodiny bude mít více času na Boha. S tímto názorem lze polemizovat. Pavel říká, že každý z manželů bude více myslit na to, jak by se zalíbil tomu druhému, místo aby se zalíbil Bohu. Nebere v úvahu možnost, že by se mohl zalíbit svému partnerovi právě svým dobrým vztahem k Bohu.“
Zase se snažíte přechytračit apoštola? On přece píše očividně o světském (1 K 7:33-34 ) zalibování se, nikoli o duchovním zalibování se Pánu, které zmiňuje jako protiklad v 1 K 7:32. Kdyby se měl někdo někomu líbit jen kvůli svému dobrému vztahu k Bohu, tak s ním přece nemusí vstupovat do manželství, které je jen ústupkem (1 K 7:2.6.9) onomu tělesnému světskému zalibování se.
Eva Hájková
Ještě jsem chtěla pana Pavla upozornit na to, že se mýlí. Smilstvo není jakákoliv zrada a nikdy se to slovo v tom smyslu neužívalo. O Jidášovi se nikde nepraví, že se svou zradou Ježíše dopustil smilstva. Smilstvo je primárně označení pro pohlavní styk, který není podle Božích pravidel či představ. To, že ve Starém Zákoně se užívá obratu „smilnit s cizími bohy“ ve smyslu zrazovat Hospodina vychází z pojetí spojení izraelského lidu s Hospodinem. Izrael (jakožto celek) býval totiž chápán jako Boží nevěsta (též izraelská panna, dcera sijónská apod.), kterou si Bůh zaslíbil, podobně jako si muž zaslibuje ženu, aby se s ní spojil a byl s ní jedno. Pro vyjádření duchovního spojení se zde užívá analogie sexuálního spojení, neboť staří Izraelci byli lidé v podstatě tělesní a měli rádi podobenství, kterým by dobře rozuměli. Hezky (až naturalisticky) je to popsáno například v Ezechielově proroctví, 16. kapitole. Ale i jinde. Později tato představa o „manželském“ spojení s Bohem přešla na církev, kterou chtěl apoštol Pavel zasnoubit Kristu: „Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.“ Ježíš sám se označuje za ženicha atd.
pavel v
Apoštol Pavel v epištole 1 Te 4,3-8 mluví o smilstvu, ale nemá na mysli pouhý sex nýbrž nevěru. To krásně ukazuje překlad SNC (slovo na cestu): „Bůh vás chce mít bezúhonné a čisté, neposkvrněné smilstvem; držte proto své tělo v kázni a nepropadejte vášnivosti jako pohané, kteří neznají Boha. Respektujte manželský svazek svého bližního; kdo by ho rozvracel, neujde trestu. To opakuji znovu a se vší vážností. Bůh nás přece nepovolal ke špinavosti, ale ke svatosti a čistotě.“
Epištola Koloským 3,5 podle českého ekumenického překladu zní takto: “ Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.“ Smilstvo je zde nevěra, necudnost je svádění k nemanželskému sexu, vášeň je ztráta kontroly nad sebou samým, která vede k nevěře. Nikde se zde nepíše, že by manželský sex měl být smilstvem.
Pouto v manželství nemusí být jen tělesné, může být i duchovní – že manželé mají stejný cíl (smysl života). V epištole 1. Kor 7 (SNC) píše apoštol Pavel:
„25 O neprovdaných dívkách mi Kristus žádné zvláštní pokyny nedal. Když mi však Bůh dal vaši důvěru, řeknu vám své osobní mínění. 26Myslím, že vzhledem k soužením, která jsou před námi, je moudřejší se nevdávat. 27Vdané a ženatí ať se kvůli tomu ovšem nerozcházejí, ale svobodní ať do manželství nespěchají. 28Kdo se přes všechna nebezpečí rozhodne do manželství vstoupit, ten samozřejmě nehřeší; musí však počítat s tím, že mu z toho rozhodnutí vzejdou nemalé problémy, kterých bych vás rád právě nyní ušetřil.
29Hlavně nesmíme zapomínat, že před sebou nemáme už mnoho času. Ať tedy manželku máš nebo nemáš, 30ať jsi smutný nebo se raduješ, nedej se tím zdržovat od Božího díla. 31Užívej s radostí všeho dobrého, co svět nabízí, ale mysli na to, že nic z toho nepotrvá věčně, a nezabydluj se ve světě, který dnes je a zítra být nemusí.
32Byl bych rád, abyste si sami nepřidávali starostí. Svobodný může věnovat svůj čas Božímu dílu, 33kdežto ženatý se musí starat o ženu a rodinu, a tak dělit své myšlenky mezi Boha a pozemské věci. 34Stejné problémy má vdaná žena: starost o svůj zevnějšek, o domácnost, jak vyhovět mužovým zálibám a vrtochům. Naproti tomu svobodná dívka a neprovdaná žena má spíš možnost pečovat o krásu ducha, která se líbí Bohu.“
Všimněte si, že apoštol zde nepředkládá slovo Boží, ale osobní mínění. Cílem jeho rad je nepřidávat si starosti či nemít problémy
Eva Hájková
Ani já si přece nemyslím, že manželský sex je něco špatného. Stejně tak rozumím, že některé pokyny apoštola Pavla jsou jeho vlastním míněním – o tom svědčí jeho slova „myslím si, že…“, „toho vás chci ušetřit…“
Ale míněním někdy mohou být i příliš volné překlady. Tedy míněním toho, kdo překládá.
pavel v
to Eva Hájková
Musím vám dát za pravdu, že původní význam slova smilstvo je jakákoliv sexuální zvrhlost a že výraz „smilnění s cizími bohy“ je použit v přeneseném významu. Hlavní případ smilstva, i když ne jediný, je nevěra, tedy zrada. Snad tedy i jakoukoliv jinou zradu lze v přeneseném významu zařadit pod pojem smilstvo.
Doufám, že se shodneme na tom, že sex jako takový není cosi nízkého (zvířecího), jak to někteří církevní svatoušci v minulosti hlásali. Ženám sex může přinést mnoho trápení, tak je přirozené, že se na věc dívají z jiného úhlu. Souhlasím, že muži by měli být vůči nim více ohleduplní. Zdá se mi, že vývoj jde tímto směrem, že machismus je na ústupu. Apoštol Pavel píše: „Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu.
Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu.“ Církve dnes naštěstí již nechápou tento pokyn doslovně jako v minulosti, kdy znásilnění ženy manželem považovaly za legální.
Eva Hájková
Sex by měl být vždy oboustranně dobrovolný, a to i v manželství. I když písemný souhlas, který nyní některé feministky prosazují, mi připadá poněkud směšný. V dobrém vztahu, kde vládne vzájemný respekt, by nic takového nemělo být zapotřebí.
pavel v
to Eva Hájková
Ke změně definice znásilnění přistoupilo v posledních letech 16 evropských států. Koncept „ano znamená ano“ uplatňuje Malta, Chorvatsko, Kypr, Řecko, Španělsko nebo Slovinsko. Koncept „ne znamená ne“ platí v Lotyšsku, Dánsku, Lucembursku, Belgii, Německu nebo Švédsku. Francie či Rakousko zůstávají u vymezení znásilnění založeného na násilí nebo pohrůžce.
Písemný souhlas k sexu nevyžaduje žádná země. Řeči o písemném souhlasu mají za cíl zesměšnit feministky. Já jsem běžný hetero muž, přesto se mě sexuální násilí na ženách dotýká. Zesměšňování odporu proti sexuálnímu násilí považuji za urážku jeho obětí. Jde o to, aby si všichni občané konečně uvědomili, že znásinění je fatální zlo.
Eva Hájková
Máte pravdu, tady to jedna feministka popírá, tak to asi nepožadují, ale vymyslel si to někdo jiný. https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-v-dansku-spustili-aplikaci-k-udelovani-souhlasu-se-soulozi-40350429
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Apoštol Pavel v epištole 1 Te 4,3-8 mluví o smilstvu, ale nemá na mysli pouhý sex nýbrž nevěru. To krásně ukazuje překlad SNC (slovo na cestu)…“
Kde jste přišel na to, že má na mysli nevěru, a ne pouze pohanský sexuální chtíč, byť v křesťanském manželství? Z té tragické parafráze SNC? Už jsem Vás přece několikrát vyzýval, abyste z této parafráze nevyvozoval theologické závěry. Ale nějak si nedáte říct…
O respektování manželského svazku svého bližního a jeho rozvracení není totiž v řeckém textu 1 Te 4:6 ani ň. Kdyby měl apoštol Pavel na mysli manželskou nevěru, proč by nepoužil místo obecnějšího substantiva porneia (1 Te 4:3: πορνεία) adresnějšího substantiva moicheia (např. Mk 7:22: μοιχεία)? A že Pavel mezi smilstvem a cizoložstvím rozlišoval, dokazuje 1 K 6:9. Kdyby měl Pavel na mysli manželskou nevěru, proč by psal, aby “každý získával (κτᾶσθαι) SVOU nádobu v posvěcení a úctě” (1 Te 4:4)? Je tam snad někde něco psáno o nějaké CIZÍ nádobě (ženě), před čímž by varoval? Přičemž tím získáváním (řec. sloveso κτᾶσθαι má v NZ na jiných místech takřka výlučně význam „získávat“ Mt 10:9; L 18:12; L 21:19; Sk 1:18; 8:20; 22:28) je patrně míněno získávání vlastní manželky pro jednotlivé pohlavní styky. Manželka je totiž jako slabší nádoba označena např. v 1 Pt 3:7. Kdyby měl Pavel na mysli manželskou nevěru, tak si nebude dělat starosti o to, aby byla ta nádoba získávána v posvěcení a úctě, a ne v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha (1 Te 4:5). Cizoložství by bylo špatné za všech okolností, i kdyby proběhlo bez žádostivé vášně a účastníci tohoto aktu by ho třeba chtěli provést v jakési ďábelské parodii (srov. černá mše) v posvěcení a úctě (sr. Žd 13:4). Proto by nedávalo smysl, kdyby měl Pavel na mysli manželskou nevěru, aby tam varoval před žádostivou vášní. Je tedy evidentní, že varuje před smilstvem v křesťanském manželství, které spočívá v oné nepatřičné žádostivé vášni, kterou se vyznačují pohané. Varování před tím, aby nikdo v té věci neklamal svého bratra (1 Te 4:6), pak lze chápat jako varování před pokrytectvím, kdy by se křesťanští manželé ve shromáždění tvářili jako svatí, zatímco v domácím soukromí by podléhali stejné žádostivé vášni jako pohané.
Napsal jste:
„Epištola Koloským 3,5 podle českého ekumenického překladu zní takto: “ Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.“ Smilstvo je zde nevěra, necudnost je svádění k nemanželskému sexu, vášeň je ztráta kontroly nad sebou samým, která vede k nevěře. Nikde se zde nepíše, že by manželský sex měl být smilstvem.“
V Kol 3:5 může být smilstvem míněn nemanželský sex nesezdaných osob, může tím být míněno i cizoložství či jakýkoli jiný sexuální exces. Je ovšem nápadné, že stejně jako v 1 Te 4:4 se zde opět objevuje πάθος (“vášeň”) a ἐπιθυμία (“žádost”, “touha”, “vášeň”), kteréžto jsou tu zmíněny zvlášť vedle smilstva (πορνεία), a které mají být umrtvovány stejně jako smilstvo. A právě z 1 Te 4:5 víme, že i při získávání vlastní nádoby (manželky) mají být křesťanským manželům vzdáleny právě πάθος a ἐπιθυμία, které jsou příznačné pro pohany, kteří neznají Boha. Tyto texty spolu proto dobře korespondují. Z 1 Te 4:3.5 je zřejmé, že za smilstvo považoval ap. Pavel i žádostivou vášeň projevovanou při získávání vlastní nádoby. Lze proto smilnit i v křesťanském manželství právě těmi neumrtvovanými, tedy nekrocenými, pudy, jimž podléhají pohané. Sex v křesťanském manželství má oproti nim probíhat pouze v posvěcení a úctě (1 Te 4:4), neboť Bůh nás nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení (1 Te 4:7).
Napsal jste:
“Pouto v manželství nemusí být jen tělesné, může být i duchovní – že manželé mají stejný cíl (smysl života).“
V 1 K 7 ovšem Pavel duchovní pouto v manželství neakcentuje, naopak uvádí zcela prozaicky především pouto tělesné (1 K 7:2.5.9), kvůli němuž chápe manželství jen jako ústupek (1 K 7:6). Manželství nutně obnáší světské záležitosti (1 K 7:32-34) a proto zákonitě koliduje se zvěstováním Božího království (1 K 7:35). Proto od něj své následovníky zrazují jak Ježíš (Mt 19:12), tak Pavel (1 K 7:7-8.28).
Napsal jste:
„Všimněte si, že apoštol zde nepředkládá slovo Boží, ale osobní mínění. Cílem jeho rad je nepřidávat si starosti či nemít problémy.“
Tedy platí to, co jsem zde napsal 2. 4. 2024 v 0:00:
„Tím, že se Ježíšovi následovníci vzdají manželství, jsou uvolněni pro práci na Božím království a nejsou rozptylováni světskými starostmi a marnivostmi.“
Ovšem můžete i o Ježíši tvrdit, že nepředkládá Boží slovo, nýbrž osobní mínění, když nabádá k rezignaci na manželství pro Boží království (Mt 19:10-12)?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Církve dnes naštěstí již nechápou tento pokyn doslovně jako v minulosti, kdy znásilnění ženy manželem považovaly za legální… Ke změně definice znásilnění přistoupilo v posledních letech 16 evropských států… Písemný souhlas k sexu nevyžaduje žádná země. Řeči o písemném souhlasu mají za cíl zesměšnit feministky. Já jsem běžný hetero muž, přesto se mě sexuální násilí na ženách dotýká. Zesměšňování odporu proti sexuálnímu násilí považuji za urážku jeho obětí. Jde o to, aby si všichni občané konečně uvědomili, že znásinění je fatální zlo.“
Je signifikantní, že zde zase jen kopírujete světský narativ. Na manželskou sexualitu zde aplikujete feministickou violační paranoiu, která by ráda kriminalizovala mnohdy i manželský sex jakožto znásilnění. Ale křesťané nemají přijímat schémata tohoto věku (Ř 12:2), tohoto světa. Tedy se od něj ani nemají co učit o sexuální morálce. Mají přece Písmo, které je učí, že každý má získávat svou nádobu v posvěcení a úctě (1 Te 4:4). Z toho plyne i bez onoho bezbožného světského feministického narativu, že manželský sex křesťanů nemůže zahrnovat znásilnění, které je právě rovněž plodem, té žádostivé vášně, která se vyskytuje u pohanů (1 Te 4:5).
I v křesťanském manželství však mohou nastat těžko řešitelné problémy. Důvodem vstupu do manželství podle ap. Pavla je, aby se člověk uchránil od smilstev (1 K 7:2), aby se nepálil (1 K 7:9), tj. aby se uchránil od satanových sexuálních pokušení (1 K 7:5). Po vstupu do manželství vládne muž ženiným tělem (1 K 7:4). Může ho tedy používat k naplnění své sexuální potřeby i proti vůli své manželky? Asi těžko, protože to by kolidovalo s verši v 1 Te 4:4-5 (aby každý získával svou nádobu v posvěcení a úctě, ne v žádostivé chtivosti jako pohané). No dobře. Co však dělat, když křesťanka nechce být svému křesťanskému manželovi z nějakého důvodu zcela nebo alespoň často po vůli (dnes je ve světě módní častý rozvodový důvod „nepřekonatelný odpor“)? Křesťanský manžel by v takovém manželství potom na tom byl stejně, jako na tom byl před vstupem do něj. Ačkoli by žil v manželství, tak by se kvůli nějakým vrtochům frigidní nebo selektivně frigidní manželky stejně nadále pálil jako za svobodna, takže takové manželství by ztratilo svou funkci ochrany před smilstvy (1 K 7:2). A ještě navrch k tomu pálení by s odpírající manželkou získal i konfliktní domácnost (Př 19:13; 27:15), takže by na tom byl hůře než před vstupem do manželství, kdy měl pouze ono pálení, avšak ne konflikty s odpírající manželkou. Přitom kdyby chtěl tuto situaci řešit rozvodem a novým sňatkem, tak by cizoložil (L 16:18). Ale i kdyby se kvůli tomu rozvedl a následně zůstal raději sám se svým pálením, přesto by tímto aktem rozvodu uváděl svou ženu do cizoložství (Mt 5:32). A tím se obloukem opět vracíme zpět k tomu, že pro muže je lepší ženy se nedotýkat (1 K 7:1), že člověku neprospívá vstoupit v manželství (Mt 19:10).