Začnu vzpomínkou. V 50. letech byli k dlouhému vězení odsouzeni čeští spolupracovníci slavné tiskové agentury Associated Press. Tato velká tisková agentura zde pochopitelně měla svého zástupce i v dobách pražského jara a potřebovala českého překladatele. Jenže český spolupracovník z tehdejší doby – jeho jméno si nepamatuji – po ruské invazi okamžitě prchl na západ, neboť si vzal poučení z osudu svého předchůdce. Už nevím, kde jsem se s americkým žurnalistou z Associated Press setkal, ale ještě v srpnových dnech jsem pro něj začal pracovat. Tuto práci ode mne převzala 1. října moje maminka – já jsem ten den odlétal na několik týdnů do Spojených států. Když jsem se v listopadu vrátil, maminka už měla s Associated Press smlouvu a pracovala pro tuto agenturu až do roku 1989. Ještě o prázdninách v roce 1969 jsem ji po dobu jednoho měsíce její dovolené zastupoval.
Vedoucím agentury v Československu byl pan Eugene Kramer. Někdy po roce 1970 ho poslali jinam, protože v Československu se toho tak moc nedělo, a jeho roli převzala maminka. Ta pochopitelně nemohla psát moc o politických věcech, takže když se třeba konal sjezd Komunistické strany (ale i mistrovství světa v hokeji), přijížděl někdo z frankfurtské evropské centrály. Maminka byla oficiálně zaměstnána u Správy služeb diplomatického sboru (aby z toho měl komunistický stát alespoň nějaké valuty). Associated Press měla sídlo ve středu Prahy, v Panské ulici, a v jedné velké místnosti měla podnájemníka, japanistu Petra Geislera, který pracoval pro japonské noviny Jomiuri Šimbun. Ano, shoda jmen není náhodná, byl to otec nyní slavných sester Geislerových, které jsem tam několikrát potkal – ovšem byly to ještě malé holčičky, takže si na to nemohou pamatovat.
V kancelářích byla jedna menší místnost, kde byly neustále v provozu čtyři dálnopisy. Jeden z nich chrlil veškeré zprávy agentury Associated Press z celého světa. Z dálnopisu neustále vylézala role papíru, takže když jsem přišel za maminkou do kanceláře, vzal jsem si několik metrů těchto zpráv a rychle jsem je roloval mezi prsty a hledal zajímavé zprávy. Proto jsem byl po celá léta normalizace dobře informován o dění ve světě.
Proč tak dlouhý úvod? Chci tím naznačit, že trochu rozumím, jak se dělají noviny. Uvedu příklad: V Literárních novinách vycházela na poslední straně kniha profesora Vítězslava Gardavského Bůh není zcela mrtev. Profesor Gardavský byl marxista a přednášel na Vojenské akademii v Brně. Zveřejnění této knihy byla tehdy bomba. Já jsem něco o té knize překládal svému šéfovi Genovi Kramerovi a do názvu knížky jsem vložil slůvku „yet“, což by znamenalo „Bůh není „ještě“ zcela mrtev. Gene mě zastavil a zeptal se: „Počkej, je tam yet nebo není?“ Když jsem řekl, že ne, tak mi dost vynadal. Že potřebuje přesné překlady, protože agentura si nemůže dovolit uvádět nepřesné údaje.
Když to srovnám s tím, jak zacházejí s informacemi někteří křesťané, je mi z toho smutno. Netvrdím, že velké světové agentury (Reuters, AFP, Associated Press apod.) mají dnes stejně vysoký standard, jako měly tehdy. Rozvoj internetu znamenal snížení počtu prodaných výtisků novin a agentury si již nemohou dovolit platit dostatek kvalitních žurnalistů. Nicméně dodnes platí, že agentura nepustí neověřenou zprávu, a přes různé skandály je práce velkých světových agentur nesrovnatelně přesnější než různé s odpuštěním ejakuláty, které kolují po internetu.
Co mě děsí a co je důvodem k sepsání tohoto článku (ač už jsem podobných článků napsal několik), je ochota a připravenost křesťanů přeposílat neověřené zprávy, nadto často psané tónem, který moc nesluší ani zcela světským lidem, natož křesťanům. Obávám se, že neúcta k faktům a neuvěřitelná lehkověrnost některých křesťanů je možná tím hlavním faktorem, proč jsou dnes křesťané nevěrohodní.
Ano, nebyli jsme na dobu internetovou připraveni. Tato doba může znamenat konec demokracie, protože lidé, kterým na pravdě nezáleží, mají k dispozici spoustu prostředků, ale – a to je asi nejdůležitější – nemají žádné skrupule. Jejich působení bylo mnohokrát popsáno – příslušnou literaturu ani nebudu citovat, protože by se stejně nenamáhali ji číst.
Objevují se různé „alternativní“ názory, ale pravda nemá alternativu. Jedinou alternativou pravdy je lež. Ano, je zde ještě polopravda, ale, jak praví jedno židovské přísloví, „půlka pravdy je celá lež“. Alternativy nabízejí různé politické strany, a to je v pořádku. Můžeme mít alternativní pohled na svět. Ale pokud někdo někoho otráví nebo zastřelí, tak se to buď stalo, nebo nestalo. Možná nezjistíme, kdo za tím stál. Možná si tu či onu událost špatně vyložíme. Nicméně určitá fakta, která byla na začátku nějakého příběhu, se buď udála, nebo neudála. A lidé, kteří vědomě vydávají domněnky či smyšlenky za fakta, jsou lháři. Když jim někdo uvěří, je obelhaný. Když však lež pošle někomu dalšímu, už není jen obelhaný, ale stává se lhářem. Nazývejme věci pravými jmény.
To, co se děje, může dopadnout velmi špatně. Neznám řešení pro celou společnost, znám řešení jen pro jednotlivce. To zní: „Mluv pravdu – nebo mlč!“ Ale nikdy si nevymýšlej. Připrav se na to, že budeš osamělý. Budeš potřebovat Boží pomoc, abys tuto osamělost unesl. A patrně toho ani moc nenamluvíš a třeba ani nenapíšeš. Ale možná alespoň někteří lidé poznají, že když něco řekneš, pak je to pravda. Ti, kterým jde o pravdu, v tobě vycítí spřízněnou duši. Ale především si budeš neustále připomínat, že na pravdě záleží. Rád v této souvislosti vzpomínám na jednu píseň evangelické mládeže – píseň, jež vznikla ještě za komunismu: „Pramen žití někde najít – neznat co je únava – třeba sám dál pravdu hájit – i když právě prohrává…“
Připomínám, že nezkrácené heslo na naší prezidentské standardě zní: PRAVDA PÁNĚ VÍTĚZÍ, I KDYŽ NA ČAS PORAŽENA BÝVÁ.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 31. července 2019 Foto: Pixabay – ilustrační
14 Komentáře
Karel Konečný
Píšete o pravdě a pravdomluvnosti ve společnosti. To jak lidé mluví a jednají je jak dobře víte dáno jejich úrovní vzdělání. Mám na mysli to, že se chovají jako dospělí lidé, jsou zodpovědní za to co říkají a dělají, respektují druhé lidi, soudy, a odborné instituce, a používají svůj mozek k přemýšlení.
Je vidět jistý primitivismus a zaostalost a falešnost. Konzumní způsob života, hédonismus, oportunismus nejsou ty nejlepší vlastnosti. Není příjemné se dívat na mentálně nedospělé lidi.
Realtoltek
Citace „Ano, nebyli jsme na dobu internetovou připraveni. “ Otázkou je kdo nebyl připraven… a mám na to zcela opačný názor. Připraveni nebyli politici kteří dlouhodobě oblbovali lidi skrz jejich „nezávislá“ média a „nezávislou“ televizí a to nejenom u nás ale v celém světě.
Proto je teď vyvíjen naprostý tlak na společnosti jako je Facebook atd… aby měli opět ve své moci veřejné mínění.
Člověk který věří v nezávislost pozemských soudů, televizí, rádií atd…je buď totálně naivní anebo patří do skupiny oblbovačů, kteří skrz tyto “ hlídače pravdy a nezávislosti“ ovlivňují dění ve světě už od ranných dob.
Kamil Skočdopole
V podstatě existují dvě cesty.
1. Buď věřit, že pravda existuje, ale není snadné ji plně poznat, a proto ponechat lidem jejich názor a možnost ho šířit i v případě, že se nám bude zdát, že se mýlí nebo se dokonce bude – podle nás – prokazatelně mýlit. Ponechat pak lidem možnost Listiny práv a svobod svobodně vyhledávat, vyjadřovat a šířit informace resp. názory. Takto to fungovalo např. donedávna v USA.
2. Povolit jen jeden správný názor (či okruh informací) a ostatní omezit, zakázat či dokonce kriminalizovat a tvrdit, že odlišné názory od těch oficiálních podlamují bezpečnost státu (např. počty znásilnění migranty, rozbor koránu a jeho aproximace na společnost, kritika NATO např. v oblasti humanitárního bombardování Srbska apod.). Toto je případ nacistického a dnes i postnacistického Německa (pozor, už jen toto může být považována za alterntivní a nebezpečný názor!).
Otázka ovšem je, kdo bude tím hlavním arbitrem nad tím, co je pravdivé a co nikoliv. Logickým krokem pak bude vytvoření něčeho, jako ministerstva pravdy. Cítíte se dost zralý a morálně bezúhonný na nějaký takovýto post kandidovat Vy? Musím konstatovat, že já se na to rozhodně necítím a něco takového považuji za velice nebezpečné.
Vladimír Valachovič
Plně s Vašim příspěvkem souhlasím… DD asi nechápe, že není možné aby tu byl nějaký arbitr pravdy. Proč? Protože můžeme tvrdit, že na základě faktů je toto pravda, aby se třeba za několik let zjistilo že tomu tak není. Viz třeba celý čas se věřilo, jak špenát má velký obsah železa..proč ne? Tvrdil to přece věděc, že ? No jen jaksi omylem či záměrně sletl si trošku umístění desetinné čárky. Takže „pravda“ tak světská se časem může měnit. To stejné třeba útok na dvojčata. DD odmítá, že by v tom měly prsty tajné služby atd. Na jedné straně barikády jsou vědci, kteříé tvrdí, že to mohlo spadnout kvůli letadlům na druhé straně jsou také vědci, z ruzných oborů a removovaných univerzit a škol, kteří kousky výžtuže zkoumali a další prvky a jasně říkají pád nemohl být na základě výbuchu letadel. Ptám se co je tedy pravda, když odborníci a lidé vzdělaní v dané oblasti mají protichúdné názory? Ale máme potřebu dehonestovat jednu či druhou skupinu lidí. Před pár měsíci jsem četl zprávu uvolněnou CIA, že v době Kubánské krize měly plán zabít několik amerických občanů pod falešnou vlajkou, aby se věřejné mínění obrátilo „správným“ směrem. Řekněme, že tuto informaci někdo měl a uveřejnil ji v té době…jak na něho nahlížela společnost? Na lháře, konspirátora, komunistu atd.? Také před časem jsem četl od DD nějaký článek o EU, kde tvrdil, že EU nikoho k ničemu nenutí, že nemám nástroj na vynucení si něčeho..je toto t vrzení DD pravda? každý ať si sám odpoví.
Takže závěrem můžeme říct je jedno…Já jsem ta cesta, pravda a život…a to řekl Ježíš Kristus.
Adam Hladky
„Netvrdím, že velké světové agentury (Reuters, AFP, Associated Press apod.) mají dnes stejně vysoký standard, jako měly tehdy. Rozvoj internetu znamenal snížení počtu prodaných výtisků novin a agentury si již nemohou dovolit platit dostatek kvalitních žurnalistů.“
.. autor si zřejmě nevšiml, že kromě „zadarmové žurnalistiky“ typu babišovin existuji i placená média, jejichž obsah musí být kvalitní, aby si je lidi byli ochotni předplatit. A to nejen ta renomovaná zahraniční, ale nově dokonce i v Česku.
Eva Hájková
Není ta píseň spíš o lásce než o pravdě?
Kdo mě z pout mých ven vyvodí, kdo ta pouta odstraní,
jenom láska vysvobodí, láska bázeň vyhání.
Být jak strom, co plody nese, nejen listí pro krásu,
být jak strom, co nepohne se, nebojí se nečasu.
Být jak dům na skále pevné, jako maják na moři,
s kterým ani příval nehne, když se na něj oboří.
Pramen žití někde najít, neznat, co je únava,
třeba sám, dál pravdu hájit, i když právě prohrává.
Kdybych pronik‘ do atomu, kdybych létal na Měsíc,
jako anděl mluvil k tomu, lásku neměl, nejsem nic.
Jan Krásenský
(https://marianskysloup.info/proc-postavit-mariansky-sloup-na-staromestskem-namesti/)
(https://www.krestandnes.cz/duka-pripomina-odpurcum-sloupu-jeho-dejinny-i-cirkevni-vyznam/)
(http://marianskysloup.com/clanky/cekal-ze-se-ozvou-sami-katolici-aneb-meze-ekumenismu/)
Mikul
nerozumím těmto úvahám, autora tohoto článku.Pokud je autor křesťan,tak přeci VĚŘÍ jedině Ježíši a ten říká „Já jsem ta cesta,PRAVDA i život“.Tak jakou pravdu ještě hledá?A nebo je více pravd?
Jiří Aron
V jistém slova smyslu máte dobrý postřeh. Autor komentáře věří v jasnou rovnici: světové agentury = mají ověřené zdroje a jsou pravdivé. Tato pravda agentur podle něj nemá alternativu.
Autor tedy věří tomu, že jen ta skupina lidí, která vlastní a platí světové agentury, je velmi spolehlivá. Agentury mají tak silnou úctu k faktům, že všechny alternativní zdroje informací jsou pro křesťany už nebezpečné, lživé? Proč by křesťan neměl porovnávat zprávy z různých stran, udělat si tak vlastní úsudek. Máme všechno zkoumat.
Vnímám v textu spíše nedůvěru k tvrzení Bible, že svět ve zlém leží. Myslím tím konkrétně to, že naprostá většina autorů zpráv z alternativy i z agentur je ze světa a nejsou z Boha .
Ono stačí i něco důležitého vynechat či zamlčet. Článek se v první řadě snaží křesťany směřovat politicky, co si mají myslet ohledně zpravodajských zdrojů. Je to opravdu poselství jen od teologa a publicisty, nebo je autor současně členem a funkcionářem velmi významné politické strany?
Každý z nás, kdo se tak výrazně angažuje v politickém boji, se zaplétá do věcí světa a ztrácí tím část svého srdce, které má být zaměřeno na věci Božího království.
Konečný Fr.
Zaplétat se do věcí světa nemusí být nutně špatné. Hus se postavil proti prodeji odpustků a křesťan se má stavět proti každé nepravosti. Kritizovat vládce je v pořádku.
Jiří Aron
Určitě kritizovat vládce. Článek ale vnímám jako opak této kritiky, jako pokus vetřít se do přízně těch mecenášů, kteří lidem v agenturách platí za obsah.
Konečný Fr.
S falešnými zprávami se to přehání. Mám svobodu číst jakékoli zprávy, i falešné. Je na mně, jak si zprávy vyhodnotím a čemu věřím. Pokud někdo napíše, že v Německu Syřan mečem zmasakroval člověka, tak tomu věřím. Pokud by to nebyla pravda, okamžitě by všechna média křičela, že jde o falešnou zprávu. Budiž ke cti agentury přičteno, že uvedla, že jde o Syřana a ne o německého občana. Sleduji Parlamentní listy a nepamatuji se, že bych tam četl nějakou falešnou zprávu. Spíše se setkávám s tím, že média neinformují přesně nebo neinformují vůbec – nasazují čtenářům růžové brýle.
Konečný Fr.
V politice se občas lže a občas říkají polopravdy. Kdo by chtěl volit ty spravedlivé, tak by možná nevolil vůbec. Zemana nebo Babiše bych volil jako menší zlo a nevolil bych opozici, i kdyby byla svatá a chtěla dělat věci, se kterými nesouhlasím. Nebudu volit pravdu, která k veslu přivede lidi, kteří pak budou např. krást.
Eva Hájková
Když už je v článku řeč o tom Gardavském, tak jenom pro zajímavost uvedu úryvek z jeho knížky Bůh není zcela mrtev (1967):
„Ježíšovi, jak tomu nasvědčují všechny okolnosti, šlo o to, aby se Izrael vrátil k původní víře, k té situaci, kdy k němu Hospodin neustále přicházel jako výzva vyvolenému – tomu, který se má rozhodnout, který má volit, postaven mezi dvě propasti a vrhaje se do volby celý. Aby to byl opět Izrael, pro kterého se celá budoucnost rozhoduje právě teď, neúplatně a se všemi důsledky; aby tady vznikala dynamika pokračování a překračování, jež přibližuje to, co už dávno má být – zaslíbenou zemi, „boží říši“. Ježíš se tak v pohledu farizeů a chrámových velekněží musel jevit jako někdo, kdo napadá Mojžíšův zákon; kdo opovrhuje vším tím, co je pro ně jeho formálním utvrzením – obřady, předpisy, obětní řády. Jsou to věci v jejich moci a jejich moci. Ježíš se hájí: Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit. Obhajoba mu samozřejmě není nic platná.“