Nebudu hořekovat nad tím, že církev je v žalostném stavu a zdá se velmi nepřipravená na duchovní boje, které musí vést nebo které ji teprve čekají v budoucnu. Znám dobře biblický příběh o soudci Gedeonovi, který musel na Boží pokyn obrovskou část svého vojska propustit, aby pak byl se zbytkem své armády svědkem, jak Bůh ničí nepřátelskou armádu, na kterou by vlastními silami rozhodně nestačil. Tento příběh je mi útěchou a důvodem, proč si nezoufat. Nicméně to není důvod, proč být vůči slabosti církve lhostejný.
Církev je pod různými útoky zvenčí. To ovšem byla vždycky, a mnohdy se ukázalo, že vnější útoky ji nejen nemohou porazit, ale mohou často vést k jejímu vytříbení a pročištění. Za závažnější důvod slabosti vidím více různých jevů, za které si může sama a které by mohla (a měla) sama vyřešit.
Jedním z důvodů je slábnoucí znalost Písma. Tady si trochu staromilecky zavzpomínám na osmdesátá léta.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Migrace a masakr
Byla to korelace, nikoli kauzalita, že náš sbor na Maninách začal růst ve stejném roce, kdy vyšel Český ekumenický překlad. Byli jsme vůči němu kritičtí (přiznám se, že jsem později z té kritiky trochu slevil, ale to by bylo na jiný článek), ale byl také poměrně drahý, a tak jsme nově obráceným lidem dále rozdávali malé kralické bible v ošklivém obalu z PVC v barvě karmínové, tmavě modré či tmavě zelené. Dodnes si vzpomínám, s jakým zalíbením jsem se díval na ušmudlané „kraličky“ lidí, kteří svou bibli dostali při obrácení a kteří již rok po křtu měli celou Bibli přečtenou. Vazba byla kvalitní a časté používání jí nevadilo. Ušmudlanost byla svědectvím, že bible je hodně používána.
V Písmu je mnoho pasáží, kterým nerozumíš. Já také ne. Některé jsem nastudoval a porozuměl jsem jim. Jiným stále ještě nerozumím. Ale poznal jsem tajemství „kumulativního čtení“. Tím myslím, že čtu zásadně Bibli celou a nevypouštím automaticky „nudné“ pasáže. Ano, jsou kapitoly, které i já přeskakuji (např. rodokmeny a některé rituální předpisy), ale nečiním tak automaticky, protože občas jsem i v těchto pasážích našel perly (nebo spíše rozinky, mám-li se přidržet metafory chleba). Při kumulativním čtení se vám může stát, že to, co jste četli pětkrát a nic vám to neříkalo, se vám při šestém čtení otevře a vy najednou porozumíte.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Proč se angažovat
Jistě, člověk není spasen tím, že čte Bibli. Nicméně není-li nám Písmo každodenním chlebem, nemůžeme duchovně růst. To, že máme hlad fyzický a potřebujeme se najít, poznáme bezpečně; tělo samo nám to připomene třeba jen kručením v břiše. Tělo nám ale neohlásí, že nový duch, který je v nás, se potřebuje pravidelně sytit. Řekneme si: „Dobrá, nic se nestane, když jeden den vynechám.“ A opravdu, nic hrozného se nestane. Já mám také pár dnů do měsíce, kdy Bibli neotevřu. Musím dodat: Vynechané dny při nejbližší příležitosti doplním.
Proč má tolik křesťanů vlažný vztah k Písmu? Na tuto otázku si netroufám odpovědět; důvodů bude patrně více. Ale jedním z nich je, že se obecně méně čte. A judaismus a křesťanství jsou „náboženstvím Knihy“. Podobně jak knihtisk přispěl výrazně k rozšíření reformace a široká znalost Písma přispěla k celkovému rozvoji společnosti, náhrada četby videy a sociálními sítěmi má účinky spíše negativní. Ano, také mám bibli v mobilu a ve sboru ji používám častěji než tištěnou, ale je to pro mě skutečně jen doplněk. Nijak mě nepřekvapuje článek, který je na dnešním „Křesťanu dnes“: „Čtenáři digitální Bible čtou více, ale rozumí méně.“ Článek je velmi zajímavý a snaží se – dle mého mínění úspěšně – odhalit proč tomu tak je. Zde to rozvádět nebudu – článek si můžete najít.
Pokud máme chabé znalosti Písma, stanete se snáze oběťmi různých „odborníků“, kteří vám řeknou, „jak tomu máte správně rozumět“. Jistě, je řada dobrých písmáků, od nichž je správné nechat si poradit. V této postmoderní době je ale mnoho takových, kteří vám řeknou, že je to vlastně naopak, než jak jste si mysleli. Slyšel jsem o malé holčičce, která se takového odborníka v nedělní besídce zeptala: „Když Pán Bůh nemínil to, co řekl, proč neřekl, co mínil?“
Bez znalosti Písma se snadno stáváme obětí „větru kdejakého učení“ (Ef 4,14).
V těchto dnech jsem dostal několik dotazů, zda to, co se ve světě děje, je znamením konce. Odpovídám, že si tím nejsem jistý, ale kdyby se to tak ukázalo, pak by mě to nepřekvapilo. Ale tane mi na mysli protiotázka: Pokud je odpověď kladná, co se změní v tvých postojích, v tvém rozhodování? Neměli bychom být připraveni stále? Ať už by byla odpověď kladná nebo záporná, rozhodnu se, že budu více milovat Boha i bližní? Nebo to chceme vědět, abychom ostatním jednu mohli tvrdit, že „my jsme to věděli?“ Bible nám nebyla dána proto, aby ukojila naši zvědavost. (Sám mám také bezpočet otázek.) Zjevuje nám Krista. Ten je – spolu s Duchem svatým – tím klíčem, který nám Písmo otvírá.
O Duchu svatém Pán Ježíš řekl, že nám připomene všecko, co Ježíš říkal. Pokud nebudeš číst Bibli, bude mít Duch svatý co ti připomínat?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 15. listopadu 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
13 Komentáře
pavel v
Pane autore,
píšete, že jste obdržel dotazy, „zda to, co se ve světě děje, je znamením konce“. Zajímalo by mě, co by mělo být znamením konce. Je to skutečnost, že morálně prohnilý superlhář kandiduje na amerického prezidenta a že má přesto podporu amerických křesťanů? Je to skutečnost, že ruská pravoslavná církev podporuje loupežnou válku? Je to skutečnost, že moskevský patriarcha Kyrill (Vladimir Gunďajev) slibuje ruským vojákům odpuštění všech hříchů, když padnou „za Rusko“? Je to skutečnost, že čínští komunisté pracují na zničení křesťanské církve? Je to skutečnost, že Čína provozuje v Sin-ťiangu koncentrační tábory?
Realtoltek
Svaté písmo je jak mozaika, které se postupně skládá a dává porozumění skrz Svatého ducha.
pavel v
Autor píše, že ne každé pasáži Bible hned porozumí. U mě je to stejné. Domnívám se, že záleží i na kvalitě překladu. Je-li překlad příliš archaický, může být nesrozumitelný. Rád bych všem doporučil překlad Nového zákona do současného jazyka pod názvem Slovo na cestu (SNC). V mnoha případech mi otevřelo oči. Online SNC je zde: https://www.bible.com/cs/bible/162/MAT.1.SNC
Realtoltek
http://www.obohu.cz
Tak jsou všechny možné překlady a lze se na jakýkoliv verš podívat ve všech překladech.
Karel Krejčí
Ano, když přemýšlíme nad smyslem násilí a utrpení v tomto světě, začneme chápat, že všechno má nějaký důvod. Dokonce dojdeme k závěru, že dobro beze zla se neobejde. Jedno nemůže existovat bez druhého, stejně jako den bez noci. Kdyby Ježíš netrpěl a nebyl ukřižován, nemohl by dojít tento svět spásy. Kdyby Židé nevydali Ježíše Pilátovi, nemohlo by se naplnit to, co bylo již dávno předpovězeno. Svět se nechává až příliš strhnout a zmítat realitou, ve které právě je. Všichni bez výjimky – i nenávidění vládci a politici – hrají předurčenou roli, které se nelze vyhnout, stejně jako nemohl nenaplnit svou roli i Kristus. Dokonce i my jsme byli před stvořením světa vyvoleni. Jediné východisko je, nezápasit s tímto světem, nezápasit s touto realitou, ale vysvobodit se z ní, vyjít z ní. I to je viditelně skryto v Písmu.
Karel Krejčí
Aby Bůh dokázal Stvoření svou lásku, musel nejdříve nechat ho padnout. Na pozadí čeho nebo ve srovnání s čím, by ji jinak mohl projevit a dokázat?
pavel v
Pane Krejčí,
vaše filosofie stoicismu, že člověk je smýkán osudem, je v příkrém rozporu s Ježíšovým učením. Ježíš naopak hlásal, že člověk nese plnou odpovědnost za to, jestli si zvolí dobro nebo zlo. Člověk není pouhá loutka v nějakém Božím Matrixu. Bůh dal člověku svobodu a člověk ji zneužil ke vzpouře vůči němu tak, jako se dospívající děti obvykle vzepřou vůči rodičům. Rodiče je přesto nezavrhnou a trpělivě čekají, až jejich děti dostanou rozum. To se občas podaří, ale někdo nevyroste z dětských střevíčků do konce života.
Je pravdou, že když dal Bůh člověku svobodu, dal mu tím šanci rozhodnout se pro zlo. To však neznamená, že Bůh to zlo zavinil. Pokud by Bůh stvořil člověka jako robota, jako loutku, člověk by za sebe odpovědnost nenesl.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
v rychlosti Vám odpovím. Člověk se nerozhodne pro zlo. To zlo je totiž v něm a je to přirozená vlastnost lidského těla, se kterou stále zápasíme i když jsme uvěřili v Krista. Pokud si neuvědomíme naší marnost a snahu přeměnit nedokonalost v dokonalost, stáváme se právě tímto postojem onou loutkou. Vy se stále vznášíte ve svých teoriích dobra, ale paradoxem je, že v tomto světě se stále více projevuje tvrdost srdcí, dokonce i tam, kde bychom to čekali nejméně – u žen.
Karel Krejčí
Vládce tohoto světa používá různé způsoby, jak oklamat tento svět. A právě prostřednictvím Písma jsme upozorněni na skutečnost, že jednou z jeho lstivých forem je, vystupovat jako „anděl světla“.
Role, které svou podstatou, charakterem a přirozeností měli by naplňovat muži, jsou přenechány ženám a naopak. To navenek budí dojem nepředpojatosti, svobody a vstřícnosti novým řešením, odpovídajícím optimistickým požadavkům a nárokům nové doby. Avšak skutečností je pravý opak. Kde je role křesťanů, kteří se raději míchají do politiky, aby neviděli to, co se ve skutečnosti děje?
P. Ašer
Ad pavel v
„Rád bych všem doporučil překlad Nového zákona do současného jazyka pod názvem Slovo na cestu (SNC). V mnoha případech mi otevřelo oči.“
Vy doporučujete i křesťanům parafrázi? Na základě ní těžko můžete rozhodovat o nějakých theologických otázkách.
Olga Nedbalová
Ano, Písmo je třeba každodenně číst. Postupně nám opravdu všechno do sebe začne zapadat. Na druhou stranu, je dobré si uvědomit, že zřejmě v tomto pozemském životě nám zřejmě nepřísluší úplně všechno poznat a vědět. Ostatně na to upozorňuje i apoštol Pavel. Dobrý biblista umí pokorně přiznat, že sám některé věci neví. A různé překlady Písma? Na to jsou velmi potřební biblisté, kteří ovládají jazyky, kterými bylo Písmo původně psané.
Souhlasím s panem Krejčím – skutečně ten zlý se může převléct za anděla světla. Proto je pro nás dobrá znalost Písma tak důležitá. Nezapomínejme, že ten zlý umí i z Písma citovat: „Je psáno“. My ale musíme vědět, že sice toto je psáno, ale také na jiném místě je přikázání, které nám říká něco úplně jiného. A děkuji za zmínku o ženách. Také někdy se cítím být tlačena a i v církvi do rolí, na které se prostě necítím být povolána. Raději chci být třeba u nohou Ježíše a naslouchat mu. Jít za potřebnými a pomoci jim. Nechce se mi účastnit debat na některými záležitostmi víry a nebo o nich dokonce rozhodovat. Nechci, aby to znělo, že jsem snad líná studovat Písmo nebo jsem alibista, který nechce říct svůj názor. Ale já prostě některé věci nevím a neumím posoudit, zda je to správně nebo ne. Snad i proto se církev přirovnává k tělu, jehož údy mají různé funkce. Ne všichni mají umět a dělat všechno. Naopak, máme ocenit, že máme bratry/sestry v Kristu, kteří nás doplňují. A můžeme se radovat, že Kristus je naší hlavou. Ano, ve světe je stále ještě zlo. Někdy to na nás může působit depresivně. Zvláště když vidíme, že tak moc lidí odmítá Boha mít ve svém srdci. Přesto se můžeme i radovat. Radovat se v Pánu Ježíši Kristu, našem Spasiteli. A zároveň máme jistotu, že Ježíš Kristus nakonec přemůže toho zlého a bude konečný vítěz nad zlou mocí.
Karel Krejčí
Paní Nedbalová,
Ježíš Kristus toho zlého již přemohl. My však – každý podle „svého“ – tuto realitu postupně si uvědomujeme, poznáváme, věříme v ní a žijeme jí. Proto zde jsme.
Karel Krejčí
Ne paní Nedbalová, Vy rozhodně nemáte tvrdé srdce. Naopak, Vaše pokora a vztah k Ježíši Kristu jsou hodny následování. Tvrdost srdcí u žen se navenek projevuje zejména v té nejvyšší politice a řízení státu. Ale samozřejmě nejen v naší politické scéně, ale i v té zahraniční. Jsou ovšem i světlé výjimky, jako zde průběžně zveřejňovaný soudní proces s odvážnou finskou aktivistkou, obhajující Stvořitelovu pravdu. To rozhodně nenaznačuje blížící se konec světa, jak mnozí chápou, ale je jisté, že vládce tohoto světa „přitahuje šrouby“ takovým způsobem, jehož zveřejněním před několika desítkami let by vzbuzovalo přinejmenším soucitný úsměv.