Apoštol Pavel – a skrze něj sám náš nebeský Otec – nás vyzývá: „Bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst…“ (Fp 4,8). A na jiném místě. dodává: „V činění dobra neochabujme“ (Ga 6,9).
Naplnit tato slova není ani samozřejmé, ani jednoduché. Když se podíváme třeba do veřejné sféry, zejména do umění, pak se můžeme po čase přistihnout, že přemýšlíme o tom, co je nepravdivé, nízké, nespravedlivé, špinavé a nemilé. Oblíbeným tématem některých uznávaných umělců je líčit nějaký příběh, v němž se nám protagonisté jeví jako dobří lidé, ale nakonec se ukáže, že i oni jsou ve skutečnosti jako všichni ostatní. Vypadá-li někdo jako dobrý člověk, bude to asi pokrytec. Někteří veřejně činní lidé o sobě přiznávají, že nejsou „žádný Mirek Dušín“, tedy přiznávají, že občas jednají nečestně, ale odvoláním se na to, že nejsou onou jednoznačně kladnou postavou z Rychlých šípů naznačují, že holt v reálném světě se poctivě žít nedá.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Církev po COVIDu
Dá. Nebo je možné se o to alespoň snažit. Aby se nám to alespoň trochu dařilo, musíme si dávat pozor, co do svého nitra pouštíme. Apoštol Pavel nás vyzývá, abychom své srdce a svou mysl naplnili tím, co je ušlechtilé, čisté … viz citovaný verš. Patrně se ale potom nestanete znalcem moderního umění, ale z toho si nic nedělejte, mohly by vás potkat horší věci.
Chci nyní povzbudit ty, kdo se snaží apoštolova slova naplnit, snaží se smýšlet čistě a konat dobro, nicméně jsou nařčeni z nečistých motivů. Zvláště to bolí, když jsou takto napadeni jinými křesťany.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Důležité je vědět, že Písmo s něčím takovým počítá a že takové věci se skutečně dějí. A ne pouze nějak výjimečně.
Člověk má pak tendenci přemýšlet nikoli o tom, co je čisté a ušlechtilé, ale o tom, jak mu druzí nerozumí a jak je to vlastně ošklivé, že je podezírán z nečistých motivů tam, kde on to myslel dobře. Jakmile se ale vydá touto cestou, hrozí mu, že upadne do sebelítosti a zahořkne. Myšlenky na příkoří, kterého se nám dostalo, jsou velmi vtíravé.
Jaké je Boží řešení? Vlastně velmi jednoduché. Přimkněte se k Bohu.
Bůh nám nabízí přátelství a obecenství. Můžeme s ním mluvit takřka o čemkoli. Jsme na něm naprosto závislí. Kdyby nebyl, upadli bychom do zoufalství. Ale on je, a je zárukou čistoty a šlechetnosti. On je světlo, v němž není žádná tma. On zná naše motivy.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nezachycené nadpřirozeno
Pokud propadáme do sebelítosti, znamená to, že nám na něčem jiném záleží víc než na Bohu. Jakmile to zjistíme, je třeba udělat jediné: Najít obecenství s Bohem. Důležité je, co si o dané situaci myslí on. Ne to, co si myslí – a co o vás říkají – lidé.
Najdeme-li obecenství s Bohem a s ním i jistotu, že nejsme odsouzeni, můžeme se v klidu zamyslet na tím, zda na tom, z čeho jsme byli podezíráni, není přece jenom zrnko pravdy. Někdy dojdeme k závěru, že ano, jindy, že ne.
Hluboký a požehnaný život s Bohem si lze jen těžko představit bez upřímného přátelství s bratry či sestrami. Osamělým křesťanem se legitimně můžeme stát jen v jednom případě: Jsme-li pro víru v Ježíše vězněni na samotce (no dobře, taky jsem mohl zmínit ztroskotání na pustém ostrově). Je požehnané mít člověka, s nímž mohou mluvit o tom, co se mě dotklo nebo kde jsem zhřešil.
Dovedu si představit i situaci, kdy i člověk, který vyhledává obecenství s Bohem a s lidmi, zůstane úplně sám. Mám zato, že v takové situaci se ocitl David, když Amálekovci přepadli jeho tábor a odvlekli ženy i děti celé jeho velké skupiny. Jeho vlastní lidé se tehdy radili o tom, že Davida, který toho pro ně tolik udělal, ukamenují (viz 1S 30,6). Nakonec k tomu nedošlo, a my nevíme, co konkrétně situaci proměnilo. Čteme pouze toto: „Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu“ (tamtéž).
David byl v tu chvíli zřejmě zcela osamocen. Byl však s ním ten nejdůležitější: Bůh.
Pokud si připadáme osamělí a nedokážeme s nikým vyjít, bude s největší pravděpodobností chyba na naší straně. Jsi-li všem protivný, neznamená to, že jsi prorok. Pokud ale žiješ v pokání, miluješ Boha a přesto se ocitneš v tak vyhrocené situaci, bude ti tento verš posilou. I ty se můžeš posílit v Hospodinu, svém Bohu. Žiješ-li v obecenství s Bohem, pak tě to neochrání před situacemi téměř nemožnými a nezvladatelnými, ale nakonec se Bůh ve tvém životě oslaví. „Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zeď“ (Ž 18,30 Kr.).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 6. října 2021 Foto: YouTube – ilustrační
31 Komentáře
Olga Nedbalová
Ano, chození s Bohem je pro křesťana nezbytné. Jen tak dokáže odolat vnějšímu světu a nepříteli. Snad by se dala k tomu najít paralela ve výrazu „Zůstávat v Kristu.“ Ten, kdo chodí s Bohem a zůstává v Kristu, má v srdci pokoj a radost. Neboť chození s Bohem je navíc velmi radostná činnost, nejen tedy potřebná.
V Genesis 5 je zmínka o tom, jak Henoch chodil s Bohem. Je to celkem stručné, ale výstižné:
22 A chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery.
23 Všech dnů Henochových bylo tři sta šedesát pět let.
24 I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.
Henoch prostě chodil s Bohem a pak ho Bůh vzal. Nádherné verše.
Eva Hájková
Napadlo mě dnes ráno, zda to chození s Bohem (až se člověk ztratí) významově nesouvisí s větou Jana Křtitele „On musí růst, já se však menšit“.
Olga Nedbalová
Ano, myslím, že ten, kdo chodí s Bohem, mu dává čím dál více prostoru. Je to přirozené a správné. Člověk chodící s Bohem respektuje Boží svrchovanost, je pokorný a má v srdci radost – vždyť chodí s tou nejlepší možnou osobou na světě. To, že si nás na konci naší cesty Bůh vezme, můžeme vnímat i jako zaslíbení. Obdobně jako Pavlovo Římanům
8:38-39 „Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“
Sice je pravda, že nevíme úplně přesně, co se bude dít po naši fyzické smrti, ale přesto máme naději v Kristu, našem Pánu. Že náš život má konkrétní cíl, že někam jdeme a neženeme se jen za přeludy tohoto světa. Je to zvláštní, tady na světě máme takové cíle, které si můžeme ohmat a konkrétně naplnit – manželství, práce, děti, dům, být milosrdný. Přesto cítíme, že život není jenom o tom hmatatelném. Že je Někdo, Kdo všechny tyto věci převyšuje a jen v Něm nám začne náš život dávat smysl. Neznamená to, že se máme odstřihnout od světa a vznášet se na obláčku. Mně paradoxně víra velmi pomohla si lépe plnit i své světské cíle – třeba vychovat dobře děti. Od té doby, co se o výchově radím s Ježíšem, mi to jde podstatně lépe. I zaměstnání – mým cílem je práci odvést co nejlépe, abych svým dílem chválila Pána. Přece nebudu Ježíši dělat ostudu. A teď si uvědomuji, krásně chození s Bohem popsal i Komenský v Hlubině bezpečnosti. Kdo má srdce pevně ukotvené v Bohu, tudíž s ním jde všude, ať svítí slunce nebo létají blesky, je v bezpečí. Ať se vnější svět vzteká, zmatkuje, proklíná. Člověk, který je v Bohu a s Bohem, má v srdci pokoj a díky síle od Boha se stačí i za ostatní nešťastníky modlit. Úžasné.
Karel Krejčí
Vaše osobní povědomí o marnosti a omezenosti naplnění naše duše pomíjivými věcmi, je ve skutečnosti hluboké poznání, ke kterému dojdeme mnohonásobnými životními výhrami i prohrami. Kdy si uvědomíme marný boj i smysl našeho snažení, zpříjemnit si život naší snahou o hmotné i nehmotné úspěchy nebo naopak potvrzené střídavými obdobími, kdy jsme zmítáni životem – jednou nahoře a jednou dole. Realitu této marnosti můžeme naplno vnímat právě v současné době, kdy je vše neúprosně rozdělené na opačné póly s nejistou budoucností. Ale právě ono rozdělení a nejistota nás moudře směruje tam, kde skutečnou a jedinou jistotu můžeme nalézt a tou je Boží království, které v omezené míře můžeme zažívat již zde na zemi.
Olga Nedbalová
Ono chození s Bohem ovšem také nemusí být vždy na první pohled hned selanka. Často Boží stezky jsou úzké, strmé, po kluzkých kamenech. A ještě s křížem na zádech. Ale musím zodpovědně prohlásit, že vždy když jsem poslechla Ježíše a šla jsem tam, kam mě vedl, vždy mi pomohl. I když na cestě jsem někdy byla unavená, zmítaná někdy i lehce pochybnostmi (kam to vlastně v té tmě jdu?), byl se mnou a dával mi sílu. Když se na to podívám zpětně, ty náročné cesty mě nejvíce posunuly ve víře. Naopak, někdy se mi nechtělo. Dala jsem přednost té pohodlné, široké cestě. Ze začátku docela fajn, člověk si říkal, aspoň se nemusím nikde plahočit a vůbec, ať se starají chvíli také jiní, proč pořád já se mám vláčet s nějakými kříži. Ale nebyla jsem na té cestě spokojená. Možná jsem měla klídek, pohodu, ale klid a pokoj v srdci jsem neměla. Ten může dát jen Ježíš. A protože v té chvíli se mnou nebyl (byl s těmi potřebnými, za kterými se mi nechtělo plahočit), ani mi svůj pokoj a klid nemohl dát. Takže i když jsem se měla po světsku dobře, pěkně jsem si užívala, nějak mi nebylo dobře vevnitř duše. Ale když jsem poslechla Ježíše, dal mi vždy dost síly všechno zvládnout. Takže po náročné cestě jsem nebyla vyčerpaná, ale naopak radostná a plná síly. Myslím, že Ježíš nám úplně přetočí naše původní vnímání světa. Věci, co byly dříve podstatné, jsou najednou nedůležité a ty, co se zdály nedůležité se najednou ukážou jako nezbytné pro život.
Konečný Fr.
Činit dobro je správná věc, ale někdy sporná. Proto se také někdy říká – páchat dobro. To se stává v politice, že člověk v dobré víře podporuje nějakou stranu. KDU je určitě strana dobra, ale jestliže se paktuje s Piráty za účelem dostat se k moci, tak je otázka, zda ji křesťan může volit. Já říkám, že ne.
pavel v
Stařenka hrabala v parku listí a vyhrabala zapomenutý granát z války. Tak ho dala dětem na hraní. Myslela to dobře! … Není podstatné, zda to, či ono myslíme dobře. Důležitý je výsledek našich činů.
Ruský voják na Ukrajině si myslí, že bojuje proti nacistům a homosexuálům ovládajícím zvrácený západní svět. Jeho křesťanský kněz ho k tomu pobízí s příslibem, že když padne, budou mu odpuštěny všechny hříchy. Myslí to dobře. Věří, že křesťanské Rusko má být spasitelem světa, který „ve zlém leží“.
Co to znamená „chodit s Bohem“? Farizeové a zákoníci si mysleli, že jsou to oni, kdo chodí s Bohem, ale Ježíš o nich řekl: „Nebudeli vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.”
Autor má pravdu, že bychom měli hledat křesťanské ctnosti. Jeho výzva končí u tohoto obecného konstatování. Další přispěvatelé vedou rovněž velmi zbožné, ale bezobsažné řeči. Je otázkou, k čemu je to dobré.
Lékař musí nejprve 6 let studovat, než začne léčit. Nemůže říci: „Chci konat dobro“, a hned začít operovat. Dobrý úmysl není nic, počítá se jen dobrý čin. Když se sejdou lékaři na sympoziu, nemluví o tom, jakou mají radost, že pomáhají nemocným. Místo toho si vyměňují zkušenosti a nikomu nevěší na nos, jak jsou skvělí. Poučme se od nich. Přestaňme se vytahovat obecnými zbožnými řečmi. Studujme svět a vyměňujme si zkušenosti, abychom vůbec dokázali rozeznat dobro od zla, abychom v domnění, že jednáme ctnostně, nebyli šiřiteli zla.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, je smutné, že berete šíření evangelia jako vytahování se zbožnými řečmi. Chození jen podle lidského poznání je velmi ošemetné. A pokud si člověk začne hrát na Boha, je to úplná katastrofa.
Jiří Aron
Pavle V přestaňte se už prosím vytahovat obecnými bezobsažnými zbožnými řečmi.
Studujte v pokoře před Bohem Jeho slovo. Abyste vůbec dokázal rozeznat dobro od zla, abyste v domnění, že jednáte ctnostně, nebyl šiřitelem zla. Dobrý úmysl není nic, počítá se jen dobrý čin.
I o Vás totiž Ježíš řekl: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.”
Olga Nedbalová
A samozřejmě – dá se argumentovat, že ve jménu boha se napáchalo mnoho zla. Schválně píšu slovo boha s malým b, protože lidé, kteří páchali zlo vůbec neposlouchali tohoto pravého Boha, ale byli pod vlivem toho zlého. V poslední době například někteří členové ŘKC začali obhajovat protireformační období jako jediné v podstatě velmi dobré období. Následníci Jednoty bratrské pak mohou toto období považovat naopak za temné období, kdy odešla velká část zbožných a moudrých lidí do vyhnanství. Například poslední biskup Jednoty bratrské J. A. Komenský. Z hlediska ekonomické úspěšnosti státu bylo toto rozhodnutí katastrofa. Ostatně proto zaváděla M. Terezie a její syn Josef II. všechny reformy. Ne snad, že by až tak stáli o obecné vzdělání nebo náboženskou svobodu svých poddaných, ale v konkurenci ostatních velmocí (v té době především Anglie), monarchie hrubě zaostávala. Toto jsou základní fakta. NICMÉNĚ – pokud se mě zeptáte na onu dobu, odpovím vám, že určitě i mezi katolíky bylo mnoho oddaných křesťanů a také mezi protestanty se mohli najít lidé věřící jen formálně. I když u tajných evangelíků byla ona formalita víry o hodně menší, pokud riskujete vlastní život vyznáním víry, tak s velkou pravděpodobností je Vaše víra upřímnější, než když jen z povinnosti absolvujete všechny předepsané náboženské obřady. Můžeme do jisté míry soudit historické okolnosti, v omezené míře posuzovat činy konkrétního člověka. Ale vždy se musíme smířit s tím, že opravdový soud bude pro tyto lidi a ostatně i pro nás až ze strany Ježíše Krista. Byla tedy doba po roce 1621 doba temna nebo doba světla? Byla to doba, ve které žili jak lidé, kteří chodili s Bohem, tak i lidé, kteří chodili s tím zlým. Byla to doba velkého konfliktu, který snadněji ukáže, kdo vlastně s kým chodí. A teď to nemyslím podle toho, kdo byl jakého vyznání. Tak jako se za II. světové války mohli najít etničtí Němci, kteří pomáhali židům, tak se i našli etničtí Češi, kteří naopak židy udávali. To samé je obdobné i při současném konfliktu na Ukrajině. A je to stejné i v dobách míru, jen to snad není tak rychle viditelné, kdo vlastně chodí s Bohem a kdo si vybral jinou cestu.
Karel Krejčí
Nejen chození s Bohem, ale spolehnutí se na Jeho absolutní dokonalost. Když se koupeme a chceme jen tak splivat na vode, musíme se zbavit svých teorií a predstav a nechat vše na přírodě (Bohu) a ona už nás sama bude nadnášet. Uvědomíme si onen zázračný systém, jak nemusíme pro ono nadnášení udělat vůbec nic a přesto budeme vnímat zázračnou svobodu a jistotu, že to bude fungovat bezchybně kdekoli a kdykoli. Ovšem pravý opak se stane, jestliže do naprostého odevzdání se přírodě (Bohu) vmisime náš strach nebo jiné negativní pocity, naše vychutnává jistoty a svobody se změní v uvědomění, že se začínáme topit. Že začínáme bojovat o život a že příčinu k onomu boji jsme zavdali my sami, nevěrou v dokonalosti přírody, dokonalost Boha, dokonalost dění kolem nasz. Chození s Bohem zní velice lákavě, ale nebude právě ona praxe trnem v oku ?
Olga Nedbalová
Myslím pane Krejčí, že chození s Bohem se navzájem nevylučuje se spolehnutím se na Boha. Tedy pokud chci s někým chodit, musím se na něho spolehnout. Je to někdo, kdo mě provede tmou, i když já nevidím ani na krok. Je to někdo, kdo vidí tam, kde já vidět nemohu. Je to někdo, kdo mě zná snad lépe, než se znám já sama. Je to někdo, komu mohu plně důvěřovat. A nakonec – převede nás i přes poslední překážku – smrt. Je to tedy někdo, komu pevně důvěřujeme. Tak jako řekl apoštol Pavel v Římanům 8:38-39:
„Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“
Někomu mu to může znít jako zbožná fráze, ale druhý v tom může slyšet nádherné zaslíbení Boží moci a Božího vítězství.
Olga Nedbalová
Pokud totiž někdo chodí s Bohem, cestu vždy určuje Bůh. Jak jsem psala v příspěvku ze 7. 10. 2021 v 16:01, skutečně Boží cesta nebývá někdy žádná procházka po široké rovince. Někdy se cesta klikatí skalami, jindy jdeme v bouři, někdy dokonce jdeme tmou. Ale pokud chodíme s Bohem, vede nás za ruku. Nelze tedy chodit s Bohem, jen když se mi chce a když se mi to hodí. Na druhou stranu – asi většina křesťanů se někdy na cestě zasekla a tvrdohlavě odmítala pokračovat. V Písmu vidíme Boží proroky, kteří zpočátku nejsou svým úkolem moc nadšeni. Nakonec ale vždy pochopí, co je pro ně nejlepší a Boha následují. Osobně se mi osvědčilo při zaseknutí se zhluboka nadechnout a říci: „Ne má, ale Tvá vůle, Pane staň se.“ A pak s nadějí, vírou a láskou vykročit.
Karel Krejčí
Souhlasím paní Nedbalová s Vámi.
Ke všemu ale dojdeme oním postupným zapínáním knoflíků, jejichž podstatou je naše prvotní učebnicová aktivita, během níž dojdeme k pochopení, co vlastně znamená plně se spolehnout na Boha. Že Bůh nás nejprve nechal „placat“ v naší neznalosti a podstatné hříšnosti našeho tela, až jsme došli k poznání, že ve všem panuje řád a Boží spravedlnost.
Ano, pak jsme „kvalifikovaní“ pro chození s Bohem. Pak jsme vedeni Duchem svatým a víme, že jsme zvítězili nad tímto světem a jsme z něho vytrženi. Amen
pavel v
Paní Olgo,
co je to vaše barvitě popisované chození s Bohem? Jsou to nějaké mystické zážitky? Jak se Bůh staví k válce na Ukrajině? Fandí Putinovi? Nebo mu to bombardování ukrajinských obydlí je lhostejné? Zeptejte se na to Boha a odpovězte mi, prosím.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, Bohu utrpení lidí není určitě lhostejné. Jestli Bůh fandí Putinovi? To nevím, nejsem Bůh a nemohu za něho mluvit.
Pokud bych měla sama za sebe říci, jestli se mi Putin jeví jako člověk, který chodí s Bohem, tak Vám řeknu, že nejeví. Bohužel si momentálně ale nevybavím žádného současného politika, o kterém bych mohla říci, že chodí s Bohem. Ale politiku moc nesleduji. Podle mě třeba chodil s Bohem Jan Amos Komenský. Nebo nedávno zesnulý Jan Heller. A určitě je ještě mnoho dalších bratrů a sester v Kristu, kteří s Bohem chodili nebo chodí.
Nedávno jsem dozvěděla od spolupracovnice – Ukrajinky, která v ČR žije dlouhodobě a v minulém roce pomáhala válečným utečencům, zajímavou informaci. Mnoho z darů, které putovaly v počátku války na Ukrajinu jako hmotná pomoc, skončila v obchodech, kde byla prodávána za peníze. Opět se projevila lidská chamtivost, která se nezdráhá parazitovat na potřebných. Za mě osobně jsem ráda, že jsem pomoc Ukrajině směřovala přes Diakonii ČCE, která si na místě více ohlídala rozdělení pomoci. Člověk, který se nerozpakuje sebrat dar pro potřebné a zpeněžit ho, určitě s Bohem nechodí. Tento svět má svoje pravidla, jak správně poznamenal výše pan Krejčí. Ta pravidla jsou v rozporu s Božím řádem. Pane Pavle, v poslední době jsem od hodně lidí slyšela, jak jsem dobrá a hodná. Vytrvale jsem jim říkala, že já dobrá a hodná nejsem, to je jen Bůh. Vyprávěla jsem jim o Ježíši Kristu a o tom, jak moc pro mě udělal. Dokonce pro mě umřel. Pro takového ničemu, jakým jsem byla já. A moc mě mrzelo, když lidé říkali, že je to sice hezké, ale oni v Ježíše nevěří. Věří ve všechno možné, v různé ideologie, ale v živého Boha ne. Je to škoda a je to jejich omyl, který je může stát život.
Konečný Fr.
Bůh se nadá oklamat žádnou propagandou, ale vidí do srdce každého člověka a ví co v něm je. Má dokonalý přehled nejen o válce na Ukrajině. Naše vědomosti jsou pouze částečné. Musíme pátrat jako detektivové po vrahovi. Domnívám se, že válka vznikla z důvodu boje o dominanci a jako viníka vidím Západ se svojí vojenskou organizací. Viníkem dvou světových válek byli nejspíše Němci – myslím, že na tom asi panuje víceméně shoda. Naše názory závisí na tom jaké informace máme a je správné podle nich svůj názor korigovat. Například jsme nevěděli to, k čemu se přiznala Merkelová. Totiž, že Minské dohody sloužily k oklamání Putina, aby bylo možno Ukrajinu vyzbrojit.
Olga Nedbalová
Hlavním viníkem konfliktů na světě, a to nejen těch válečných, je hřích. Oklamaný Adam s Evou věří hadovi, že jim snězení zakázaného ovoce může přinést veškeré poznání. Že mohou dokonce být jako sám Bůh. A tak si lidé hrají na bohy. Kdyby to nebylo tak tragické a nestálo to tolik utrpení, bylo by to až k smíchu. Jak snadno se člověk nechá oklamat tím zlým.
Olga Nedbalová
A předem se omlouvám panu Pavlovi, že zase vedu zbožné řeči. Ale jinak to opravdu neumím.
pavel v
Paní Olgo,
považujete bombardování Ukrajiny Ruskem za politiku nebo za zlo v satanově režii?
Píšete o tom, že dary pro Ukrajinu byly zneužity a podporujete tím ruskou propagandu, že Ukrajinci jsou zkorumpovaní. Vraždící Rusko nekritizujte. Opravdu chodíte s Bohem?
pavel v
Pane Konečný,
kdyby do vašeho domu vnikl lupič, vězte, že on za to loupení nemůže. Viníkem jste v tom případě vy, protože on měl na vaše věci nárok.
Vaše komentáře jsou plné lží. Neumím si představi jiného člověka, který by vyplodil něco tak nechutného.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, nejsem odborník na zahraniční politiku. Nicméně asi nejbližší je mi názor, že za útokem na Ukrajinu stojí především hospodářské zájmy Ruska. Zde tedy hřích chamtivosti. Co se týče „zatahování“ Boha do lidských konfliktů, je to přinejmenším sporné. Obzvláště nechutné je zaštiťování se Bohem. Tak jako to provádí Putin – tedy obrana křesťanských hodnot jako obrana proti zkaženému Západu. Něco obdobného prováděl i Trump. V tomto jsou mi sympatičtější politici, kteří alespoň Boha nezneužívají pro své nekalé plány a na rovinu řeknou, že za tím stojí oni. Zda za zlo může Satan? Ano, lze říci, že stojí v pozadí. Nicméně každý člověk má svobodnou volbu a může si zvolit svou cestu. Buď bude otrokem zla nebo bude učedníkem Pána Ježíše. V tomto nás Bůh stvořil svobodné a je na nás, kterou cestou se dáme.
Ale upozorňuji, že skutečně nejsem ani odborník na politiku, ani znalec výkladu Písma. Jsem jen obyčejná žena, kterou cestou pro vodu do studny oslovil Ježíš.
Jiří Aron
„Vaše komentáře jsou plné lží.“
„… podporujete tím ruskou propagandu, že…“
Článek je o požehnání. Bůh nemůže žehnat těm, co urážejí a napadají a manipulují a obviňují druhé.
pavel v
Paní Olgo,
postavila jste se proti ideologii Putina a Trumpa. Tím jste ztratila přátelství jejich sympatizantů jako zde přispívajících P. Ašera, Karla Krejčího, Konečného Fr., Jiřího Arona, Bonga … Potěšilo mě vaše vyjádření: „…jsou mi sympatičtější politici, kteří alespoň Boha nezneužívají pro své nekalé plány a na rovinu řeknou, že za tím stojí oni.“ Mám na věc stejný názor: My, křesťané bychom se měli snažit na veřejnosti vždy jednat podle Boží vůle, ale nikdy bychom se při tom neměli ohánět Biblí. Nikdy totiž nemáme jistotu, že jsme Slovo Boží správně pochopili. O tom svědčí historie církve – kolika ničemností se její představitelé dopustili. Sami nevcházeli a jiným kladli překážky (Mat 22,13).
Jsem katolík, ale násilnou rekatolizaci, kterou prováděli Habsburkové, považuji za dobu temna. Spojení trůnu a oltáře je veliké zlo. Habsburkové si na svém území katolickou církev zcela podřídili a téměř ji učinili jedním ze svých úřadů. Když komunisté udělali z kněží zaměstnance státu, použili jen nápad, který před nimi vymysleli a použili Habsburkové. Paradoxní je, že katoličtí Habsburkové byli neustále na kordy s Římem.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, nemyslím si, že bych ztratila něčí přátelství. Uvidíme. Myslím, že někteří vládci tohoto světa využívají starozákonního institutu pomazáni (Saul, David atd). Nicméně obětí Ježíše Krista již nepotřebujeme pomazávat žádné světské vládce jako Boží zástupce vlády na Zemi. Plně nám dostačuje náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. Chození s Bohem vyžaduje mimo jiné také pokoru. Každodenní doptávání se po Boží vůli. Znám i pár křesťanů, kteří skutečně umí s Bohem velmi dobře chodit. Psala jsem o jedné sestře v Kristu i v diskusi pod článkem Dana Drápala Požehnání. A opravdu moje příspěvky jsou malou částicí poznání Boží moudrosti. Určitě si nedělám patent na rozum. Snažím se chodit po Božích stezkách, ale někdy se při té chůzi zaseknu a zrovna moc se mi nechci jít do neznámých úseků. Takže znám určitě dokonalejší a pokročilejší křesťany, než jsem já.
Přeji všem bratrům a sestrám v Kristu Milost a Pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Jiří Aron
Pavel V
– doporučuje ostatním, ať se neohánějí Biblí
– na jednu stranu uznává, že nemá jistotu, že Boží slovo správně pochopil, přesto se s ním velmi často ohání
– napsal „my, křesťané bychom se měli snažit na veřejnosti vždy jednat podle Boží vůle“ přitom ostatní manipuluje, obviňuje a napadá. Sám nevchází a jiným klade překážky.
pavel v
Pane Arone,
je v pořádku citovat Bibli mezi křesťany. Je však chybou argumentovat s ní v parlamentu (stejně jako s Koránem).
Říkáte, že kohosi napadám. Ježíš prohlásil o judejské smetánce, že jsou plemenem zmijí.
O nevcházení mluvil Ježíš takto: „Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte!“
Kde jsem se podle vás choval pokrytecky?
Olga Nedbalová
Pane Pavle, já si nemyslím, že pan Aron a pan Krejčí by byli fanatičtí příznivci Putina. Na Vás je vidět, že jste člen ŘKC a neberte to, prosím, jako urážku. Ale spousta věcí, které kritizujete u křesťanů, se opravdu spíše vyskytovala u tradičních katolíků. Již Jan Hus začíná kritizovat tyto nešvary a reformace vlastně vznikla jako obrana proti velkému zkreslení evangelia. Nutno podotknout, že ani ostatním církvím se nevyhýbají tyto nešvary, protestanti si třeba nemusí dělat modly ze soch, ale mohou si je udělat z čehokoliv jiného. Třeba ze své dokonalé znalosti Písma. Pro křesťana je ovšem dobrá znalost Písma důležitá. Proto ostatně reformace začala zdůrazňovat nutnost kázání v rodné řeči a také Písmo se začíná překládat do jednotlivých jazyků. To, jak víru vnímáme, hodně může ovlivnit právě to, z jakého prostředí pocházíme. Jaké máme vzory ve víře. Je ona různost na překážku, nebo si ji lze využít k dobrému?
Myslím, že křesťan, který žije ve společenství, má velkou výhodu v tom, že se může mimo jiné učit i u jiných bratří a sester. A oni zase od něho. Přiznám se, že nejen já že všechno nevím a spoustu věcí neumím, ale obdobně to shledávám i u dalších lidí. Mám třeba velmi ráda J. A. Komenského, nicméně období, kdy propadl různým falešným proroctvím, vnímám u něho jako jedno ze slabších období. I když čistě lidsky chápu, proč tomu tak bylo. Jeho život byl velmi těžký a vůbec si neumím představit, že já osobně bych dokázala všechny překážky překonat tak, jak se to podařilo právě jemu.
Pane Pavle, někdy máte sklon dosazovat svoje oblíbené politiky na místo Ježíše Krista. Až příliš pak dáváte přednost člověku před Bohem. Kdysi dávno jsem Vám v diskusi radila, zda si nechcete chvíli sednout u nohou Pána Ježíše a jen mu tak chvíli naslouchat. Někdy je to nejlepší, co může člověk udělat.
Konečný Fr.
Musíme se učit demokracii. Ve sboru jsem se s mnohými lidmi také neshodl, ale to není důvod, abych se na ně zlobil. Musíme se učit žít ve sboru společně i když volíme někdy jinou stranu nebo máme jiný názor na válku na Ukrajině. Mým motivem je hledání a poznání pravdy. Pokud získám jiné informace, tak podle nich svůj názor klidně změním. To již dávno říkal Mistr Jan Hus. Dnes když člověk mluví pravdu, tak se vyřazuje ze společnosti. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Západní společnost je založena na lži a její hodnotou je zlaté tele.
Jiří Aron
Už jsem Vám to psal vícekráte jindy pod jinými články. Cituji zvovu z této diskuse:
„Vaše komentáře jsou plné lží.“ Napadání. Nedoloženo, v čem přesně je údajná plnost lží.
„… podporujete tím ruskou propagandu, že…“ jedná se o obviňování a manipulaci
Když pak současně napíšete, že „my, křesťané bychom se měli snažit na veřejnosti vždy jednat podle Boží vůle“, tak to jako celek nezní jako pozvání k Ježíši.
On nikomu nestraní. Viděl útisk a hřích Říma, ale i utrpení a hříchy jak elit, tak obyčejných lidí svého národa. A vidí tu duchovní bídu na obou stranách i dneska.
Jiří Aron
Přemýšlím nad výrokem „je v pořádku citovat Bibli mezi křesťany. Je však chybou argumentovat s ní v parlamentu (stejně jako s Koránem)“
Tento způsob přemýšlení o vytěsnění Bible z politiky je jedním z důvodů současného politického stavu světa. Kde si lidé zakázali slovo od Boha, tam má o to více prostor vládnout lidská svévole.