V poslední době se vede živá diskuse o tom, zda a jak se může Izrael bránit útokům Hamásu. Netrvalo dlouho a tato otázka se stala dalším šiboletem, tedy něčím, co téměř automaticky rozděluje křesťany.
Pokusím se tuto otázku pojednat nejprve v jistém smyslu obecně. Odmysleme si teď na chvíli Izrael a Hamás. Může se křesťan vůbec podílet na činnosti policie a armády, nebo je mu jakákoli činnost v rámci silových složek zakázána? Jak souvisí Ježíšovo slovo o nastavení druhé tváře s praktickými konflikty ať už jednotlivců nebo celých národů? Má být křesťan za všech okolností pacifista, nebo se musí zlu postavit i za použití násilí?
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Církev vyhlíží probuzení
Některé biblické texty – zejména Římanům 13 – předpokládají. že vrchnost (vláda) je od Boha. Má zde určité poslání. Tím posláním je zabránit tomu, aby zavládla anarchie a násilí. Písmo ovšem ví i o tom, že vláda tento svůj mandát někdy přestane plnit, a pak se křesťan (ostatně nejen on) může vládě vzepřít.
Pokud je ovšem vláda od Boha (a na poněkud jinou diskusi by bylo, co to vlastně znamená), pak si nedovedu představit, že by se křesťan na ní nesměl podílet. Z toho mi vyplývá, že křesťan může být policistou nebo vojákem. Ostatně Jan Křtitel na otázku vojáků, „co máme dělat“, neodpovídá „opusťte armádu“, ale „nikoho neutiskujte“.
Vyhrocený křesťanský pacifismus se odvolává na Ježíšovo slovo z Matouše 5,39: „Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.“
Dle mého chápání nutno respektovat, že toto slovo míří na situaci, kdy jsou v konfliktu dva jednotlivci. Nelze je automaticky aplikovat na mezinárodní konflikty. Právě to ovšem vyhrocení pacifisté činí. Představme si určitou krajní situaci, která ovšem, jak nám dokazuje postup Hamásu 7. října t. r., nemusí být vůbec hypotetická. Vrah podřezal jedno dítě a chystá se podříznout druhé. Já jsem nablízku a mám samopal, který bych mohl použít a mohl bych tak zachránit život dalších dětí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Žehnejte!
Vyhrocený pacifista řekne, že násilí nesmím použít a zmíněného vraha mám milovat.
Mé svědomí mi říká, že pokud mám možnost zasáhnout a nezasáhnu, stávám se spolupachatelem a nesu vinu na smrti dalších zabitých dětí.
V diskusi pacifisté často argumentují Ježíšovým příkazem, že máme milovat své nepřátele. Přitom zřejmě vycházejí z nevyslovené premisy, že pokud proti někomu bojuji, nutně ho musím nenávidět.
Zde nám příliš nepomáhá nadužívání slova nenávist, zejména v jeho anglické formě hate, často v jeho počeštěné formě hejt, případně hejtovat. Například v diskusi o genderové ideologii se předpokládá, že pokud máte na sexualitu jiný názor, znamená to, že nenávidíte homosexuály nebo lesby, případně nějakou další podskupinu. Tento trik bychom si neměli nechat líbit a měli bychom se proti němu ohradit. To, že s někým nesouhlasím, neznamená, že ho nenávidím. Proč to vaši odpůrci dělají? Protože nechtějí slyšet vaše argumenty, ale chtějí vás vylíčit jako zlého a nenávistného člověka.
Vraťme se ale na počátek. Tvrdím, že k tomu, abyste se rozhodli zneškodnit vraha, ho nemusíte nenávidět. A jste-li křesťan, tak byste ho ani neměli nenávidět.
Nenávist škodí především nám samotným. A tak i ve spravedlivých bojích je třeba, abychom se vystříhali nenávisti. Naše jednání by nemělo být motivováno touhou po pomstě. I ve vyhrocených situacích, kdy můžeme a máme zasáhnout, platí Ježíšovo slovo: „Mně pomsta, já odplatím“ (Ř 12,19). Toto slovo můžeme ovšem číst s různými důrazy. Pokusím se ten rozdíl vyjádřit typografickými prostředky: Mně pomsta! Já odplatím! Tak toto bylo to špatné čtení. Správné je toto: Mně pomsta. Já odplatím. (Zkuste si tu větu vyslovit – jednou s důrazem na slova pomsta a odplatím, podruhé na slova mně a já. Snad pochopíte, co tím chci říci.)
Když se rozhodnu zneškodnit vraha, pak to neznamená, že nad ním vynáším definitivní soud. Jsem si vědom, že ho bude soudit Bůh, ostatně mě také. Samozřejmě tento můj přístup není totožný s postojem některých velitelů k nepřátelům v náboženských válkách: „Zabijte je všechny. On si je Pán Bůh přebere.“ Můj postoj má jediný motiv: Zabránit vrahovi v páchání další vražd. Pokud je vrah zajat, nebudu ho mučit. Jde o to, ho zneškodnit, ne mu ublížit. Věřím, že takový přístup je možný a správný.
Nyní se krátce vrátím ke konfliktu v Gaze. Teroristé si natáčeli svá zvěrstva, která byla záměrná, a ještě se jimi chlubili. Jejich jednoznačně a opakovaně deklarovaným cílem je totální zničení Izraele. Proto s nimi nelze uzavřít mír – kdyby souhlasili s mírem, popřeli by smysl své existence. Lze s nimi ovšem uzavřít příměří. K tomu na nátlak světového veřejného mínění – a především na nátlak USA – patrně nakonec dojde. Jenže to bude znamenat další krveprolití po několika dalších letech. Ovšem srovnávání záměrně podřezaných izraelských dětí s nezamýšlenou smrtí palestinských dětí je skutečně nechutné. Takový přístup je morálně neudržitelný.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 13. prosince 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
140 Komentáře
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Fanatismus je slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou, případně tak ohroženou, že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu, intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností. Fanatismus je vždy příznakem potlačené pochybnosti. Fanatismus je příznakem nedostatku inteligence – fanatik se chová jako naivní dítě – není schopen nahlédnout svět očima toho druhého. Není také schopen připustit možnost vlastního omylu.“
Ano, to je dnešní psychologizující výklad tohoto pojmu. Tedy jeho intrepretace. Pod pojem fanatik dnes můžete zabalit mnohé, ale původně znamenal nábožensky zapáleného člověka, byv odvozen od latinského substantiva fanum = „svatyně“, „chrám“. Z hlediska dnešního úzu pojmu fanatik byste musel označit za fanatiky jak Ježíše, tak ap. Pavla a další prvotní křesťany. Nenaleznete u nich totiž žádný pluralismus (J 14:6; Sk 4:12), mezináboženský dialog (1 K 8:4-6; K 6:15-16) atd., které se v současnosti chápou jako protiklady fanatismu. Nebyl snad Ježíš fanatikem, když mu šlo tak moc o fanum (Dei fanum 2Ma 14:33 VUL) čili o svatyni (chrám), kterou chtěl očistit tím, že tam zpřevracel stoly tamějších kšeftařů i veksláků a vypráskal je odtamtud bičem (J 2:14-16)? Jak naznačuje evangelista Jan, Ježíš byl horlivcem (J 2:17 ὁ ζῆλος), tedy zélotou pro chrám, jinak řečeno fanatikem, ovšem v jiném smyslu, než ti tělesní zéloté, kteří nakonec přivodili zničení chrámu. Chcete-li se dnes věrně řídit slovy Ježíše a apoštolů, pak budete těmi, kteří mají plná ústa demokracie, pluralismu a tolerance, jakožto „nebezpečný fanatik“ či „sektář“ dehonestován, případně i pronásledován.
Masaryk měl na fanatismus podobný pohled jako Vy, také ho považuje za příznak nedostatku inteligence (vzdělání):
„Bolševická massa a zejména ti, kdo se k ní připojují z vypočítavosti, je nevzdělaná; bolševičtí vůdcové jsou velkou většinou polovzdělaní. V bolševictví není přesné vědy; jeho nedostatky a chyby jsou ovocem polovzdělání a dilettantismu, amatérství a fanatické, slepé víry. Bolševici jsou lidé jedné knihy a ti jsou vždy nebezpeční.“ (TGM: O tak zvané diktatuře proletatiátu in: TGM: O bolševictví, Praha 1990, s. 30)
Masaryk ve svém traktátu píše, že nejhorší jsou lidé jedné knihy Takové lidi považuje za fanatiky. Ale Nový zákon nás neučí, že se máme řídit ještě nějakými jinými knihami než Písmem, že to rozšíří naše obzory, že pluralismus nám umožní nějaký mezináboženský dialog atd.
Prvotní křesťané přece byli podobně jako bolševici povětšinou nevzdělaní („negramotní a idioti“ Sk 4:13), ne moudří podle těla, ne mocní ani ne urození (1 K 1:26) – tedy zhruba takoví, jací byli trnem v oku Masarykovi. Navíc také byli a lidmi jedné knihy (1 K 4:6), kteří jsou prý vždy nebezpeční.
Masaryk, který se distancoval od fanatismu, byl naopak synkretikem, který mixoval Nový zákon s řeckou filosofií, tedy spojoval Krista s Beliálem (2 K 6:14-16). A takové odmítání fanatismu nám má být vzorem k překonání naší z pohledu světa fanatické úzkoprsosti? Raději proto budu fanatikem spolu s Ježíšem a ap. Pavlem, než abych byl pluralistickým synkretikem s „nadhledem“ spolu s Masarykem a jeho nohsledy.
Napsal jste:
„Já věřím Ježíšovu učení, ale nejsem náboženský fanatik. Proč? Protože porozumění Písmu vyžaduje nalézt správnou interpretaci a já si nejsem jist, zda je moje interpretace ta pravá. Mám stálé pochybnosti o své interpretaci. Jak bych mohl něco fanaticky prosazovat, když nemám jistotu, že jsem to správně pochopil? Nejsem fanatik i z toho důvodu, že náboženští fanatici v historii nesmírně poškodili církev.“
Ale pokud zde píšete o Ježíšových slovech o pomáhání trpícím v Mt 25:31-46, nezdá se, že byste pochyboval o tom, že Vaše interpretace těchto slov, jako že se týkají i pomoci chránit bližního se zbraní v ruce, je ta pravá. Takže tam, kde se Vám hodí, tam pochybujete, kde se Vám to nehodí, tam nepochybujete? Nejsou pak Vaše interpretace tendenční? Nechce se jimi jen přizpůsobovat tomuto věku?
Napsal jste:
„Když konstatuji, že různí lidé se řídí rozdílnou morálkou, neznamená to, že takový stav je žádoucí. Není možné, aby se různí lidé řídili protichůdnými morálkami a přitom jednali všichni správně.“
Ano, to není možné. Ten, kdo chodí a smýšlí podle těla, tzn. řídí se morálkou tohoto světa, nemůže z hlediska morálky Božího království jednat správně.
Napsal jste:
„Proto není možné, aby křesťané schvalovali jednání, které sami nepovažují za správné, jen proto, že je to pro ně výhodné.“
V tom nejsme ve sporu.
Napsal jste:
„Je fakt, že utrpení může být pro člověka dobrem (vytržení zubu), ale takové utrpení není zlem. Vyloupnutí (hřešícího) oka je básnickou nadsázkou, nikoliv výzvou k fanatismu.“
Jak víte, že vyloupnutí oka je básnickou nadsázkou? Nejde jen o Vaši interpretaci? A nenapsal jste snad výše, že o svých interpretacích máte pochybnosti, neboť si nejste jist, zda jsou zrovna ty pravé? Např. Origenes, největší učenec východní církve, kterého dělilo od Ježíše necelých 200 let, rozhodně Ježíšova slova o tom, jak se radikálně zbavit pokušení, za básnickou nadsázku evidentně nepovažoval, když se na základě Mt 5:29-30 a Mt 19:12 vykastroval.
Jinak jen podotýkám, že vytržení zubu je dobrem proto, že ten zub je nemocný a působí bolet. To nelze srovnávat s tím, co říká Ježíš, kdy má být vyloupnuto fyzicky zdravé oko a useknuta fyzicky zdravá ruka. To je něco úplně jiného. Nemocný zub není dobrem, nýbrž zlem, zatímco zdravé oko a zdravá ruka jsou dobrem. Pokud však svádějí ke hříchu, tak jsou tato dobra z hlediska fyzického života zároveň zlem z hlediska duchovního. Nemocný zub je však zlem už z hlediska fyzického života. Dobro a zlo jsou tudíž relativní. Zdravé oči a ruce jsou dobré ve vztahu k fyzickému životu, aby se člověk dokázal orientovat ve světě a uživit se, avšak ve vztahu k duchovnímu životu mohou být zlem, kterého je třeba se raději zbavit.
Napsal jste:
„Koneckonců tělesné slabosti jsou těmi nejméně závažnými hříchy. Opravdovým hříchem je hřích, který Ježíš vyčítal farizeům, totiž pýcha. Ta se u nich projevovala tak, že nedokázali připustit vlastní omyl a proto Ježíše zavraždili (byli názornou ukázkou fanatiků).“
Že by Ježíš byl tolerantnější k tělesným hříchům více než k hříchu náboženské pýchy, to se nedá paušalizovat, poněvadž za cizoložství hrozí ohnivou gehennou (Mt 5:29-30), stejně jako prohlašuje pyšné zákoníky a farizeje za syny gehenny (Mt 23:15).
Napsal jste:
„Necítím fanatickou nenávist vůči komunistům,..Okamurovi. Cítím odpor k jejich ideologii, jež přinesla tolik utrpení a já nechci, aby lidstvo donekonečna opakovalo stále stejné chyby.“
Jestliže máte odpor ke komunistické či nacistické ideologii, proč nevystupujete se stejnou vervou proti ideologii západního liberálního hedonismu, která připravuje lidi o věčný život minimálně stejně jistě jako ideologie komunistická či nacistická? Váš odpor k hříšným ideologiím tohoto světa se tak jeví velmi pochybným, poněvadž je ryze selektivním.
Lída A. R.
To pan Krejčí
Nerozumím Vašemu komentáři.
Lída A. R.
To pan Pavel
Slovo fanatik nebylo původně pejorativního významu. Pejorativní význam získalo přičiněním křesťanů, kteří ho obrátili proti pohanům. Osvícenci ho pak obrátili proti křesťanům. Tento význam slova se dnes používá a s Vaším výkladem fanatismu lze jen souhlasit.
Ježíš rozhodně nebyl fanatikem. Fanatik je nesprávně zapálený horlivec. Mezi křesťany nelze tento jev zrušit, lze jej však eliminovat dobrým vyučováním církevních vůdců, vzdělaností členů a setkáváním se s jinými lidmi, nebýt zavřen jen ve své bublině.
Plevel poroste s pšenicí až do konce časů. Tyto skupiny v církvi musí být, aby se křesťané osvědčili – milosrdenstvím, soucitem i láskou. Čas od času se i nějaký fanatik dá tímto způsobem přesvědčit, ale pak se stane bílou vránou a je ostatními dehonestován jako “relevantní křesťan, poplatný mainstreamu, modlář, ďábel ti zacpal uši (to jako fakt)” atd.
Myslím, že Bůh je větší než všechny fanatismy světa, vidí do srdce a je schopen ho přetvářet. Nezbývá, než mít soucit i s těmito lidmi, ale nenechat je dělat zkázu v církvi. Poslouchala jsem velmi zajímavý podcast, ve kterém církevní představitel představil vize jeho sborové rodiny a kde oznámil, které věci v ní nebudou tolerovat. Mezi nimi je i tzv. předuchovnělost. Přijde mi to jako správný přístup.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
ano, uhýbám a nenechávám se zatáhnout do nekonečných písemných dialogů, které nemají a nemohou mít „vítěze“ a ani nemohou mít konec. Dokonce ani nemají moc něco vyřešit. Navenek sice mohou působit velice přesvědčivě, odborně a fundovaně, ale ve skutečnosti nemají žádnou moc. Právě pro tyto důvody není středem Ježíšova učení řízení státu, ekonomika, politika a vše ostatní související s běžným životem (chápáno dnešní terminologií), ale proniknutí do fungování podstaty Božího Stvoření a našeho bytí. Falešnost tohoto světa je čím dál zřejmější, stejně jako okázalé konání dobra. Ovšem ve skutečnosti to stejné dobro na druhé straně vybudí opačnou reakci v podobě zla. Je tedy tento způsob nahlížení na děje kolem nás správný, ať jej hlásá sebelepší politik nebo dokonce papež? Ne, je to uzavřený kruh, ze kterého není úniku. Co tento svět zaseje, to sklidí. Násilí plodí zase jenom násilí.
Právě tyto skryté zákonitosti nám přišel odhalit Kristus. Ale prosím, můžete pane Pavle do nekonečna diskutovat, jednou ale stejně pochopíte tuto marnost – jako každý z nás. Avšak s tím rozdílem, že si budeme čím dál více uvědomovat a hodnotit světským pohledem – dobře už bylo ….
Nepochybně i toto jistě má svůj účel a význam.
Karel Krejčí
Ve skutečnosti my sami nejsme schopni konat dobro. Dokonce samotný Kristus odmítá označení sebe jako dobrého, ale říká, že dobrý je pouze Bůh. Tato informace je naprosto zásadní, protože být si sám sebou jist, že v každé situaci a každé chvíli, konám pouze dobro, je velice, velice relativní a zavádějící pohled. Ano, je nepochybné, že se máme snažit konat dobro, ale opět je zde zásadní otázka: „Je schopno dobro (relativní) vysvobodit nás z tohoto světa?“ Vždyť co je dobré pro jednoho, vůbec neznamená, že stejně tak je dobré i pro druhého. Jednomu určitá potravina škodí a jinému naopak pomáhá. Není snad pravdou, že jeden vykonává určitou činnost velmi úspěšně a druhý se pro tu samou vůbec nehodí? Jak si tedy můžeme být jisti, že konáme dobro? Nepochybně Písmo a naše svědomí, jsou vodítkem k posuzování dění kolem nás, ale to přece zdaleka není důvod Ježíšova ukřižování? Naším úkolem není stát se perfektním znalcem a naplňovatelem SZ a NZ, ale proměnit se v živé Boží dítě, v Kristovu nevěstu, v Nový Jeruzalém ….
Karel Krejčí
Paní Lído A.R.,
tak tedy trochu obšírněji. Pokud jste dlouhodobější čtenářka tohoto internetového média, tak tedy jste si nemohla ne-nepovšimnout mého neutuchajícímu nesouhlasu s výhradně politicky zaměřenými komentáři, jejichž autory nebyli ateisti, různí mediální pracovníci nebo přímo politici, ale věřící. Věřící v Boha, toho Boha, kterému svěřili nebo zasvětili svůj život. Já jsem se ale nemohl smířit nebo nedokázal spojit dohromady politiku a víru. Dvě rozdílné kvality, dvě protikladné hodnoty. Jestliže spoléháme a máme víru v Boha a Jeho absolutní moc a spravedlnost, jak se potom stejnou měrou můžeme spoléhat na politiku? Nebo opačně, proč se podivujeme nad víceméně úspěšností či neúspěšností politiky, když k tomu politika jako taková vůbec nemá dané schopnosti? A pokud ano, tak opět do jaké pozice tím stavíme evangelium? Nebo snad jedno podporuje druhé? To snad ani není možné brát vážně.
A tento postoj či pohled zaujímá pan Pavel. Proto jsem reagoval na Vaší pobídku k další jeho spisovatelské aktivitě, protože tím jste se vlastně s ním ztotožnila. Kde je tedy Bůh ?
pavel v
Vážená paní Rohalová,
díky za povzbuzení. Nemyslím ani tak pobídku, abych zveřejnil nějakou svoji úvahu, jako spíše vaše příspěvky, s nimiž souzním a které přinášejí naději v situaci, kdy tolik replik na tomto webu je oslavou autoritářského fundamentalismu a formální zbožnosti. Je to pocit, jako když klesáte pod nějakým břemenem a najednou zjistíte, že na to nejste sám, že někdo to břemeno podpírá společně s vámi.
Jinak jsem na tom podobně jako Sokrates – mám mnoho otázek a málo odpovědí. Například, jaký smysl má modlitba? Je správné modlit se za něco, co mohu dosáhnout vlastními silami? S tím souvisí názor Dietricha Bonhoefera: Bůh v tomto světě nemá jiné ruce, než ty naše. Je pravdivý?
pavel v
to P. Ašer
Je fanatik (v dnešním slova smyslu) totéž co horlivec? Oba mají stejný cíl: Dobro. Horlivec nechá růst společně obilí a koukol, jak píše paní Lída. Fanatik rve obojí. Důvodem je jeho přehnané zaujetí – zaujatost. Zaujatý člověk nepochybuje. Je přece přirozené, že se člověk může mýlit. Proto je správné, aby neustále pochyboval. Když přestane pochybovat, stává se z něho monstrum (stroj). Církevní dějiny jsou plné takových postav, které těžce poškodily Ježíšovu myšlenku. Tomáš Halík říká, že každý fanatismus je hrůzný, ale ten náboženský je nejhorší ze všech.
Totalitní ideologie se řídí zásadou: Účel světí prostředky. Když se kácí les, létají třísky. Obecně: Vznešený (svatý) cíl opravňuje použití i těch nejpodlejších prostředků.
Liberalismus dává svobodu, aby s obilím rostl i koukol. To je příčinou, že se v liberální společnosti vyskytují odporné jevy jako korupce, porno, drogy, dezinformace, hedonismus … Avšak svobodná společnost přesto mnohem lépe odpovídá evangeliu, než totalitní.
Ježíš odpustil mnoha hříšníkům, aniž by vyžadoval závazek, že se do budoucna svého hříchu vzdají. Vy jste dříve napsal, že to muselo nastat, byť se o tom v evangeliu nepíše – že nic hříšného se do Božího království nesmí dostat. Víme však, že Ježíš omilostnil vraha. Zdá se, že o vstupence do Božího království nerozhodují hříchy (jak si mysleli farizeové), ale skutečnost, že se člověk obrátí – že přestane být sobcem (že přestane myslet jen na sebe).
Lída A. R.
To pan Krejčí
Ač mi nepatří Váš komentář, dovolím si při vší úctě souznět s myšlenkou, že písemné diskuse jsou nekonečné a v podstatě nic nevyřeší. Myslím, že to často jen touha člověka vyjadřovat se.
Doplnila bych jen, že někdy na druhou stranu přece jen něco vyřeší. Nabídnou nový obzor, někdy někoho povzbudí nebo další pozitiva, ač negativa asi převažují. Člověk se musí ptát sám sebe, jaké jsou jeho motivy pro diskusi, kdy je dobré pokračovat a kdy ukončit, k čemu to bude? Jsem zcela pro jejich vypnutí, ale když už tu můžeme být, pan Pavel sem dle mého soudu jednoznačně patří. Bez něj by tu bylo spíše zacyklené prostředí, což není nutně špatně, ale už tak všichni vědí, co kdo bude asi říkat. Je to běžný jev mnoha diskusí, je to jejich přirozený vývoj a toto nebude mít nikdy tak ohromný potenciál jako diskuse osobní.
Proto bych ráda poděkovala všem inspirativním řečníkům. Nebudu jmenovat, na někoho bych zapomněla. Každý máme tu inspiraci jinou a každý bychom děkovali někomu jinému. Děkuji za články, které jsem četla. Někdy souhlasím, někdy ne, ale na tom nezáleží. Všem přeji požehnané svátky.
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Ježíš rozhodně nebyl fanatikem. Fanatik je nesprávně zapálený horlivec.“
Domnívám se, že jste na omylu. Ježíš by byl z hlediska dnešního úzu pojmu fanatik zcela jistě označen za fanatika. Zkuste si představit, že by dnes přišel nějaký moderní horlivec pro dům modlitby (Mk 11:17; J 2:17) třeba do nějakého charismatického sboru, viděl by před ním zaparkovaná krásná auta členů tohoto sboru a řekl jim podle Ježíšova vzoru, aby ta auta prodali a peníze dali na almužnu (L 12:33). Nepovažovali by ho snad za fanatika? Kdyby tam navíc tento horlivec zpřevracel stoly těch, kdo tam prodávají různé brožurky a vypráskal je odtamtud podle Ježíšova vzoru bičem (J 2:14-17), nepovažovali by ho snad za fanatika? Kdyby v tom sboru onen horlivec vyzval lidi, aby s ním šli evangelizovat, ale někdo by mu řekl, že nemůže, neboť musí zajistit pohřeb svého otce, načež by mu onen horlivec podle Ježíšova vzoru řekl, ať nechá mrtvé, aby pochovávali své mrtvé (Mt 8:21-22; L 9:59-60), a že správný následovník Ježíše má své nejbližší tělesné příbuzné nenávidět, bez čehož ani nemůže být jeho učedníkem (L 14:26), nepovažovali by snad onoho horlivce za fanatika?
Ježíš odmítal používat meč na obranu (Mt 26:52), odmítal odpírat zlému (Mt 5:39nn). Pokud by dneska někdo podle jeho vzoru jednal, nebude snad považován za fanatika? No samozřejmě, že ano. Vždyť pan Pavel mě přece právě kvůli věrnému držení se těchto Ježíšových slov označil za fanatického pacifistu.
Ježíš řekl: „Blahoslavený, kdo by se nade mnou nepohoršil (Mt 11:6; L 7:23)“. Jestliže se však někdo neustále pohoršuje nad Ježíšovým slovy o neodpírání zlému, jak může být blahoslavený, jak může být jeho učedníkem?
Ježíš byl pro svou horlivost považován za fanatika už svými současníky, když o něm říkali, že se pomátnul (Mk 3:21), že má démona (J 8:48) a blázní (J 10:20). Kdybychom nebyli takovými fanatiky jako Ježíš, tak nás svět nebude nenávidět, ale bude nás milovat:
„Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.“ (J 15:19)
Tak jako svět miluje např. uhlazeného Halíka, který od světa opakovaně přijímá pocty, když byl vyznamenán již dříve Rytířským křížem – státním vyznamenáním od polského prezidenta, Křížem za zásluhy 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo od německého prezidenta či letos Řádem Tomáše Garrigue Masaryka 1. třídy od našeho prezidenta.
Pokud Ježíše považovali za fanatika již jeho současníci, oč spíše by ho za fanatika považovali lidé dnes, kdy se pojem fanatismus ještě více zextenzivnil a psychologizoval.
Ježíše tedy mnozí považovali za blázna (Mk 3:21; J 10:20). I apoštol Pavel byl Festem kvůli vyznání své víry označen za blázna (Sk 26:24) a tentýž Pavel také píše, že věříme bláznovské zvěsti (1 K 1:21). Takže pokud je tato bláznovská, fanatická či jinak světem dehonestovaná zvěst nějakému křesťanovi pohoršením, neboť on přece nechce být světem považován za blázna, nechce být považován za fanatika, pak takový člověk nemůže být Ježíšovým učedníkem, poněvadž ten, kdo tvrdí, že v Něm zůstává, musí chodit (jednat) tak, jako chodil (jednal) On (1 J 2:6).
To ovšem dnešní křesťané neradi slyší, že by měli být následovníky fanatika, a proto by měli jednat stejně fanaticky (horlivě), jako jednal On…
Lída A.R.
To pan Ašer
Pár poznámek:
Ježíš samozřejmě fanatikem nebyl. Taková bytost by ani nebyla hodna následování. Spor totiž není o to, za co ho považovali lidé, ale zda skutečně fanatikem byl. O významu slova bylo již pojednáno, proto to nebudu již dále rozvíjet.
Pokud by někdo požadoval fanatické následování Krista, tak předně musí být příkladem. Pokud někdo požaduje vzdát se drahého auta, tak když takového člověka uvidím, že prodal své auto, utržené peníze za barák složil k nohám apoštolů, bude uvěřitelný.
Když mluvím s nějakým fanatickým křesťanem, většinou pouze cituje slova bible mnoha verši vytrženými z kontextu. Často tento křesťan zažije nepochopení okolí a vykládá si to jako pronásledování pro víru. Je to však jen pouhý důsledek reakcí na jeho nesprávně podávané svědectví (a je otázka komu nebo čemu), které v okolí vzbuzuje oprávněný odpor.
Ježíše např. považuje za morální autoritu ku-klux-klan a odvolává se na jeho učení. Hitler byl také fascinován Ježíšovým příkladným přístupem k židům.
Dobrý vykladač bude uvádět slova bible do kontextu. Pokud vykladač neuzná, že jsou v bibli různé literární žánry, projeví se to právě fanatismem, tj. nesprávným horlením.
Např. usekávání ruky, nohy atd. je nadsázkou a hyperbolou, kterou Ježíš používá. Z Písma ani není vidět, že by se tím bibličtí hrdinové řídili. Je to dokonce nadsázka velmi vyostřená. Ježíš chtěl zdůraznit vážnost hříchu a myšlenku, že křesťanství je především o boji s vlastním hříchem. Mimochodem Ježíš nebyl ani křesťan, takto byli nazváni až jeho následovníci.
Pokud se někdo Ježíšovými slovy opravdu fyzicky inspiroval, není možné mu to vyčítat, pokud mu to pomohlo. Je to však radikální boj, který je především v hlavě. Jsou známy takové případy. Zmínil jste Origena, ten však svého činu později litoval a každého, kdo by toto chápal doslovně, označuje za idiota. Dle Eusebia, církevního historika, se Origenes vykastroval na základě Mt 19,12, nikoli na základě výzvy usekávat ruce. Pokud bychom se tím měli řídit všichni, svět je plný invalidních křesťanů. Měli bychom však vzít vážně výzvu s vlastním hříchem bojovat, což je něco jiného než boj proti ostatním za pomoci fanatismu.
K Halíkovi jen tolik, že pokud dostal řády, zasloužil si je. Nezávidím mu.
My můžeme jako křesťané být pro lidi blázny, koneckonců pro antiteisty jimi jsme. Zde je to v pořádku. V mnoha zemích pokládají lidé pro Ježíše život. Pokud však jsme blázni kvůli tomu, že pohrdáme kontextem bible, provádíme podivuhodné výklady, schvalujeme tyrany za vládce Boží, hlásáme, že v konkrétním roce přijde Kristus, citujeme biblické verše bez vysvětlení kontextu, jsme blázni, ale ne pro Krista.
Vím, o čem mluvím, byla jsem fundamentalista. Jednou jsme poslouchali našeho oblíbeného kazatele a on říkal: “Jsme zvláštním lidem..,” (myslel tím pravověrným ostatkem) a někdo pak utrousil: “Opravdu jsme zvláštní…”
Moje pochopení je takovéto. Přeji vše dobré.
Lída A. R.
To pan Krejčí
Děkuji za doplnění.
Toto médium KřesťanDnes znám několik let, ale většinu let jsem žila bez zájmu o něj. Pak jsem se zde čas od času přišla podívat, co je nového v křesťanském světě. Toto médium pro mě plní funkci informací zejména z evangelikálního světa. Pokládám ho za kvalitní, žel ne tak většinu „výměn názorů“ zde až na pár výjimek. Nemohu však číst vše, na to má kapacita nestačí, tak čtu jen to, o co mám zájem.
Několik Vašich výměn názorů jsem četla. Nezazlívám Vám postoj oddělení politiky od duchovna, ač ho nesdílím. Na Vašich příspěvcích mne ruší spíše neoddělování komentářů od osobních animozit zejména vůči panu Drápalovi či Novákovi.
Nezastávám postoj oddělení politiky od víry, protože pokud křesťan praktikuje víru, přenáší ji všude, kam jde. Tedy i do senátorského křesla. Nedovedu si vůbec představit. že bychom se nemodlili za členy našeho společenství, pokud kandidují do zastupitelstva nebo jim to dokonce vyčítali. I sám pan Drápal zde prohlásil něco ve smyslu, že účastí v politice nenahrazuje víru. Chápu to stejně.
Pokud zve křesťan pravidelně Boha do svých pochůzek, Bůh je s ním i v politice.
Lída A. R.
To pan Pavel
Děkuji za odpověď.
Osobně si myslím, že těch lidí, kteří s Vámi souzní, je více než jen já. Většina z nich však do diskuse nezasáhne nebo je už z nejrůznějších důvodů nečtou. Také jsem zde několikrát četla, že se někdo stahoval z diskusí, protože měl s nimi negativní zkušenost. Mne to nepřekvapuje a také nemám v úmyslu zde stále psát. Zdá se mi, že zatančit si zumbu bude někdy užitečněji strávený čas.
Samozřejmě děkuji autorům článků, kteří si dávají tu práci a píšou. Ale také děkuji i Vám za příjemné osvěžení na cestě tímto webem. Občas mne také chytala beznaděj, ale to je realita internetového světa. Tolik sarkasmu, ironie, výsměchu autorům. Tolik nepochopení, zatahování vlastních témat atd. Samozřejmě jsou zde i dobré příspěvky, za které všem děkuji. Stále nesdílím vizi pana Drápala, že bude v internetových diskusích lépe, ale je dobře, že na to upozorňuje. Vyjádřila bych to podobně jako Vy. Byl jste pro mě kapkou ve vyprahlé poušti. Je to jako když jedete na velbloudu, skomíráte žízní a najednou Vám dá někdo napít. Děkuji moc.
Pro mě nejste nenávistný člověk. Jen občas nemáte, zdá se mi, trpělivost. Pokud byste na tom zapracoval, Vaše komentáře budou už úplně brilantní. Jde ale o občasnou situaci, většinou vysvětlujete věcně a dobře. Občas jsem si říkala, jestli jste si moc nenaložil. Nemůžete lidi obrátit, ale můžete je přivést k zamyšlení. Pokud jste na to sám, je to docela těžká dřina. Vnímala jsem Vás občas jako osamělého vojáka v poli, přestože zde jsou také výborní glosátoři, nad jejichž komentáři se lze zamyslet. Přijde mi velmi obtížné být stále nucen někoho obhajovat, k tomu totiž diskuse sklouzávají, protože se nedá jinak. To dokáže dobít i slona, když jste nucen stále někoho obhajovat, protože Vám to prostě nedá, namísto podnětné diskuse.
Píšete, že neznáte odpovědi. Líbilo se mi Vaše vyznání, že pochybujete nad vlastními interpretacemi. To je známka zralosti a dospělosti ve víře. Nechcete o tom napsat? O Vašich otázkách by se dala rozvinout bohatá diskuse. Pokud byste tak chtěl učinit (nebo psát o něčem jiném), vyžádejte si, prosím, u redakce můj mail, abych o to nepřišla, a dejte mi vědět, budu zde čas od času. Navrhovala jsem Vám to proto, že jste v diskusích projevil pochopení Písma, vnímáte věci z širšího kontextu, nemáte na vše odpovědi. Pokud byste psal články, byl by to jeden z dalších tvůrčích a užitečných kroků. Zdáte se mi dost silný na tu nálož. Já jsem se nikdy necítila na tomto webu vítaná.
Vždy, když mě brala beznaděj, vzpomenu si, kolik super lidí mám kolem sebe. Nepíšou, nečtou ale pomáhají. Jejich životy by vydaly za několik knih. Doporučuji totéž i Vám podívat se „vedle“. Když všichni budou psát, jak je vše na pytel, dívám se kolem sebe. V tom je naděje, v tom je světlo. Světlo je Bůh, který dává našim životům smysl a který nemusí stále křičet slovo „Bůh“. Toho Boha však vidím v životech těch, kteří jsou kolem mě. Vidím ho také i ve Vašich komentářích…
Pěkný nový rok. S úctou Lída A. R.
Karel Krejčí
Paní Lído A.R.,
Děkuji, za Váš názor, který má hlubší význam. Pouze krátce objasním mé oponentní zaměření vůči zmíněným pánům Drápalovi a Novákovi.
Oba dva totiž podle mého vnímání, spojuje (nebo pravdivěji, už jen spojovalo) jakýsi nepřehlédnutelný postoj, vyplývající z jejich vůdčích a aktivních postavení jak v křesťanském světě, tak i v tom politicko-společenském. Ovšem obojí dvojí nelze – buď jedno nebo druhé. Jejich sebereflexe však nemohla odhalit to, co bylo ve skutečnosti protikladné a snad zachovávali postoj i takový, který byl od nich žádán nebo očekáván. A to je ten kámen úrazu. Patrně i jejich okolí se vezlo na stejné vlně a buď jim nevadil onen kvas nebo před ním zavírali oči nebo dokonce byl pro někoho prospěšný. Někdy jsem byl skutečně překvapen mírou zabřednutí do problémů tohoto světa a jejich příkladným „nadhledem“. Ovšem takovým nadhledem, který by měl souznít a vycházet z Boží absolutní moci. Kdo z nich má tuto víru a odvahu ….
Lída A. R.
To pan Krejčí
Děkuji za komentář, ale mně nemusíte ospravedlňovat své názory. To, co píšete, jde na vrub Vám. U mě to zůstává stejné, osobní výpady proti autorům mi přijdou rušivé a odvádějí pozornost od toho, co píšou.
Jste jeden z autorů komentářů, díky kterým jsem usoudila, že pobývání na těchto stránkách přináší více negativ než pozitiv ve smyslu dopadu na čtenáře diskusí.
Vaše vidění světa je Vaše, já mám jiné. Vím, že se neshodneme, ale mou ambicí není se zde s někým shodovat. Spíše mne zajímá jeho osobní příběh, z čeho vychází, jak rozumí Písmu a v neposlední řadě, jak toto své porozumění představuje. Rozumím tomu, že pan Drápal nebo Novák nejsou úplně Váš šálek čaje, ale nelíbil se mi způsob, jak jste se k nim zde choval.
Kdyby na to přišlo, jsou oblasti, ve kterých se s těmito pány neshodnu ani já. Ale proč je hned považovat za lidi, kteří nerozumí stavu světa, protože já to vidím jinak? A dokonce jim to vyčítat? Dle mého jsou zde i trollové, ale tady je dobré nevěnovat jim pozornost. Všimla jsem si, že oba tito muži neodpovídají na každý komentář, který je nějak osobně napadá.
Jen Bůh vidí do srdce lidí, toho bych se držela.
Přeji vše dobré.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Je fanatik (v dnešním slova smyslu) totéž co horlivec? Oba mají stejný cíl: Dobro. Horlivec nechá růst společně obilí a koukol, jak píše paní Lída. Fanatik rve obojí.“
Nevím, zda je tato distinkce správná. Mi připadá, že fanatik (z lat. fanum = „svatyně“, „chrám“) a horlivec (řec. zelotés) jsou víceméně synonyma. Záleží jen na tom, o jakou horlivost, o jaký fanatismus jde. Horlivost (fanatismus) může být buď dobrá, anebo špatná. O špatné horlivosti píše např. ap. Pavel:
„Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží.“ (Ř 10:2-3)
Napsal jste:
„Církevní dějiny jsou plné takových postav, které těžce poškodily Ježíšovu myšlenku.“
Horlivost bez poznání samozřejmě dělá medvědí službu Ježíšovu učení a často z něj pak dělá úplnou karikaturu. Zvláště pokud se do Ježíšova učení přimíchává horlivost politická a místo pro Boží království se horlí pro partikulární zájmy tohoto světa. Právě opodstatněnost těchto světských zájmů má být vystavena největším pochybám, místo zpochybňování platnosti slov Ježíše a apoštolů.
Napsal jste:
„Tomáš Halík říká, že každý fanatismus je hrůzný, ale ten náboženský je nejhorší ze všech.“
No nevím, zda je právě Halík tím vhodným arbitrem stran fanatismu, jsa sám světským politickým fanatikem, který s fanatickou záští veřejně vyjadřoval svůj odpor vůči Zemanovi, Klausovi Putinovi atd., a naopak s fanatickou servilitou vychvaloval Havla, Schwarzenberga či nyní Pavla.
Napsal jste:
„Liberalismus dává svobodu, aby s obilím rostl i koukol. To je příčinou, že se v liberální společnosti vyskytují odporné jevy jako korupce, porno, drogy, dezinformace, hedonismus … Avšak svobodná společnost přesto mnohem lépe odpovídá evangeliu, než totalitní.“
Lidé si naivně myslí, že jsou svobodní, když si dělají to, co chtějí. Ale přitom si neuvědomují, že to, co chtějí, si sami nemohou volit, to jim diktuje tělo, to jim diktuje hřích. Takže jsou otroky hříchu, i když si myslí, že jsou svobodní (J 8:34). To je podstata lidské tragédie, poněvadž pokud si někdo myslí, že je svobodný, protože přece žije ve „svobodné“ (liberální) společnosti, tak o skutečné vysvobození z hříchu, které nabízí Ježíš (J 8:32.36), nebude mít zájem. Větší zájem o toto vysvobození budou mít spíše lidé žijící v „totalitní“ společnosti, kteří mají méně důvodů balamutit se iluzemi o vlastní svobodě. Utlačovatelská společnost tak může posloužit Božímu království lépe než společnost liberální.
Činění rozdílu mezi „svobodnými“ a „totalitními“ společnostmi ovšem vychází z kritérií tohoto (padlého) světa. Nový zákon však žádný takový rozdíl nezná a nikde nenabádá, aby křesťané usilovali o nějakou světskou „svobodnou“ společnost, která by lépe odpovídala evangeliu, než společnost totalitní. Vyzývá jen ke kázání evangelia království (Mt 4:23; 9:35), které není z tohoto světa (J 18:36). Kritéria tohoto světa a kritéria Božího království jsou v rozporu. Křesťan proto nemůže používat světská kritéria. Pokud Vy používáte kritéria tohoto světa, pak tím jen dokazujete, že v rozporu s Ježíšovými slovy jste sám ze světa (J 17:14), že smýšlíte podle člověka, že smýšlíte tělesně (1 K 3:3). Písmo totiž hovoří, že každý je otrokem hříchu, pokud není Synem vysvobozen (J 8:32.34.36), a je přitom úplně irelevantní, zda žije v tzv. svobodné nebo v tzv. totalitní společnosti. Žádná společnost není s to ho spasit, žádná společnost není s to ho vysvobodit. To může učinit jen Ježíš s každým individuálně.
Napsal jste:
„Ježíš odpustil mnoha hříšníkům, aniž by vyžadoval závazek, že se do budoucna svého hříchu vzdají.“
Proč tedy Ježíš říká těm, které uzdravil (J 5:14) nebo zachránil (J 8:11), aby už nehřešili? A proč Jan píše:
„Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho nespatřil ani nepoznal.“ (1 J 3:6)
Pokračování v hříchu znamená, že dotyčný Ježíše nepoznal, že není jeho dítětem. Takže samozřejmě to předpokládá, že se do budoucna svého hříchu vzdá. Pokud někdo i po Ježíšově odpuštění pokračuje v daném hříchu, pak se toto odpuštění anuluje, jak vyplývá z Ježíšova podobenství v Mt 18:23-35.
Napsal jste:
„Víme však, že Ježíš omilostnil vraha. Zdá se, že o vstupence do Božího království nerozhodují hříchy (jak si mysleli farizeové), ale skutečnost, že se člověk obrátí – že přestane být sobcem (že přestane myslet jen na sebe).“
Samozřejmě, že o vstupu do Božího království nerozhodují hříchy, jichž se člověk dopustil, nýbrž Boží milost. To však neznamená, že omilostněný vrah může dále vraždit nebo omilostněná cizoložnice dále cizoložit či omilostněný voják dále zabíjet.
P. Ašer
Ad Lída A.R.
Napsala jste:
„Ježíš samozřejmě fanatikem nebyl. Taková bytost by ani nebyla hodna následování. Spor totiž není o to, za co ho považovali lidé, ale zda skutečně fanatikem byl.“
Vidím, že jste se rozhodla zarputile bez relevantní argumentace opakovat své tvrzení, že Ježíš nebyl fanatikem, namísto toho, abyste se nějak solidně vypořádala s aplikacemi Ježíšových postojů a jednání do moderní doby, které jsem uvedl a které by dnes za fanatismus považovány nesporně byly.
Vaše tvrzení, že Ježíš se lidem mohl jevit jako fanatik, ale ve skutečnosti fanatikem nebyl, je úsměvné. To může i dnes říci každý fanatik, že se jen zdá být fanatikem, ve skutečnosti však fanatikem není. Navíc ta Vaše snaha vyhýbat se za každou cenu tomu být považována za fanatika vyplývá hlavně z dnešního pejorativního úzu tohoto pojmu, jako by být fanatikem bylo něco špatného. Z Nového zákona je však zřejmé, že být fanatikem pro chrám (J 2:16-17) a pro Boží království (Mt 23:13; L 16:16) bylo dobré, ne špatné. Zajímavé, že u pojmu fanoušek, který vychází ze stejného základu, toto pejorativní zabarvení nebývá mediálně akcentováno, jako tomu bývá u členů tzv. sekt, ačkoli někteří fanoušci bývají často fanatiky par excellence.
Napsala jste:
„Taková bytost by ani nebyla hodna následování.“
Přesně totéž si mysleli o Ježíšovi už jeho současníci, které pohoršovala jeho nekompromisní slova. Ježíšova slova pronesená k velkým zástupům, by se dala parafrázovat jako: „Nenáviď své blízké tak, jako nenávidíš sám sebe v tomto světě, chceš-li být mým učedníkem.“ (L 14:25) Jak jinak by je asi mohli jeho posluchači hodnotit než jako slova fanatika? Tím spíše budou tato slova za fanatismus považovat lidé dnes, poněvadž jim nebudou připadat příliš vzdálená od slov fanatických islámských sebevražedných teroristů, kteří deklarují, že milují smrt více než život. Ježíšovo tvrdé slovo (J 6:60), které se nedalo poslouchat, neboť se zdálo vyzývat ke kanibalismu (J 6:52), pohoršilo i mnohé z jeho učedníků (J 6:61), takže už s ním nechodili (J 6:66) neboť jej patrně pro podobná slova měli za příliš radikálního fanatika. Nepovažovali jej zkrátka proto za bytost hodnou následování.
Napsala jste:
„Pokud by někdo požadoval fanatické následování Krista, tak předně musí být příkladem. Pokud někdo požaduje vzdát se drahého auta, tak když takového člověka uvidím, že prodal své auto, utržené peníze za barák složil k nohám apoštolů, bude uvěřitelný.“
Váš argument, jímž naznačujete, že fanatikem by byl onen mnou jako příklad uvedený horlivec jen tehdy, pokud by ostatní vyzýval k prodeji aut, ale sám by ho neprodal, je nicotný. Byl by totiž považován za fanatika, i kdyby sám všechno prodal a peníze složil k nohám apoštolů, aniž by k tomu vyzýval jiné. Když bude někdo kázat jiným, že mají chodit nazí, neboť člověk byl stvořen nahý, bude snad považován za menšího fanatika, když i on sám bude chodit nahý, než kdyby to kázav sám chodil oblečený? Zajisté ne. Pouze ho lidé nebudou ještě k tomu navíc považovat za pokrytce.
Mimochodem ani Ježíš nedělal vždy striktně to, co požadoval po svých následovnících. Ježíš totiž říká:
„…byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ (Mt 25:36)
Přitom ovšem ve vězení nenavštívil ani svého příbuzného, Jana Křtitele, ačkoli ho určitě navštívit šlo, poněvadž učedníci Jana Křtitele za ním do vězení evidentně chodili, jak vyplývá z textu evangelia (Mt 11:2.4.7).
Napsala jste:
„Když mluvím s nějakým fanatickým křesťanem, většinou pouze cituje slova bible mnoha verši vytrženými z kontextu… Dobrý vykladač bude uvádět slova bible do kontextu. Pokud vykladač neuzná, že jsou v bibli různé literární žánry, projeví se to právě fanatismem, tj. nesprávným horlením.“
Zdá se, že příliš přeceňujete lokální kontext. Když ďábel Ježíše pokouší ke skoku slovy žalmu, že si neurazí nohou o kámen (Ž 91:12), tak Ježíš ďáblovi nezačne oponovat tím, že by mu vysvětloval kontext 91. žalmu, ale odcituje mu verš Tóry vytržený z úplně jiného kontextu (Dt 6:16). Tudíž nějakým lokálním kontextem verše, kterým ho ďábel pokoušel, se vůbec nezabývá. Všechny ty řeči o kontextech atd. jsou mnohdy jen obezličky liberálních theologů, kterými se snaží zrušit Boží slovo (srov Mk 7:13), aby prostě mohli nějakým verbálním žonglérstvím zneplatnit to, co se jim nelíbí, co nechtějí plnit. Stejně jako to dělali farizeové a zákoníci s korbánem (Mk 7:11). Jen místo zaklínání se korbánem tito moderní rušitelé Božího slova používají jiná zaklínadla: toto je vytrženo z kontextu, toto je nadsázka, toto je nutno chápat jen obrazně atd.
Ježíš nebo apoštolové nás snad učili v Písmu rozlišovat literární žánry a podle těchto žánrů pak považovat daná místa za méně či více závazná? Pan Pavel V. nebo Vy jste uváděli, že zpráva o stvoření je jen jakýmsi básnickým vyjádřením, které nelze brát příliš vážně. Ježíš však z této Vámi dehonestované pasáže vyvozuje velice striktní etické pravidlo: „Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka od počátku, ‚učinil je jako muže a ženu‘?“ (Mt 19:4) „Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit vaše ženy, od počátku však tomu tak nebylo.“ (Mt 19:8)
To znamená, že nepřípustnost rozvodu vyvozuje Ježíš právě z onoho básnického vyjádření. Ježíš to řekl zcela pregnantně:
„Každý, kdo propouští svou ženu a žení se s jinou, cizoloží, a kdo se žení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.“ (L 16:18)
To muselo znít zákoníkům a farizeům, kteří považovali rozvod za něco zcela běžného a normálního, navíc podepřeného Tórou (Dt 24:1-4), jako naprosto fanatické tvrzení.
Napsala jste:
„Např. usekávání ruky, nohy atd. je nadsázkou a hyperbolou, kterou Ježíš používá. Z Písma ani není vidět, že by se tím bibličtí hrdinové řídili. Je to dokonce nadsázka velmi vyostřená. Ježíš chtěl zdůraznit vážnost hříchu a myšlenku, že křesťanství je především o boji s vlastním hříchem.“
Takže pokud Ježíš říká, že hněvající se na bratra je roven vrahovi (Mt 5:21n) a hledící vilně na ženu je roven cizoložníkovi (Mt 5:27n), to je také nadsázka? A jestliže Ježíš požaduje, aby člověk neodpíral zlému, ale po úderu nastavil i druhou tvář (Mt 5:39), to je také nadsázka? Pokud budete libovolně to, co se Vám zdá příliš náročné a proto to nechcete konat, označovat za nadsázku, tak můžete oddiskutovat a zneplatnit jakýkoliv příkaz, který se Vám zrovna nehodí. Pak Vám ovšem z Ježíšova radikálního (dnes by tělesní lidé řekli fanatického učení) příliš mnoho nezbude. Chcete-li jít pohodlnější širokou cestou, která nebude nikoho pohoršovat coby fanatická, pak vězte, že tato cesta vede jedině do zahynutí (Mt 7:13-14). Boj s hříchem není žádná selanka a někdy je třeba se mu zprotivit až do krve (Žd 12:4), bez ohledu na to, zda jsou v Písmu konkrétní zmínky o těch, kdo by tak učinili sami na sobě.
Napsala jste:
„Mimochodem Ježíš nebyl ani křesťan, takto byli nazváni až jeho následovníci.“
Já jsem tvrdil, že Ježíš byl křesťan? Ježíš byl CHRISTOS, ne CHRISTIANOS.
Napsala jste:
„Zmínil jste Origena, ten však svého činu později litoval a každého, kdo by toto chápal doslovně, označuje za idiota. Dle Eusebia, církevního historika, se Origenes vykastroval na základě Mt 19,12, nikoli na základě výzvy usekávat ruce.“
Pokud jste si nevšimla, tak jsem uvedl, že Origenes se vykastroval na základě Mt 19:12. K tomu jsem ještě uvedl text Mt 5:29-30, poněvadž tam je demonstrativní výčet součástí těla, kterých je lepší se zbavit, než být i s nimi uvržen do gehenny. Že se Origenes zbavil jiné části těla, než je uvedena v Mt 5:29-30, Ježíšově intenci v Mt 19:12 nijak neodporuje. A Eusebios výslovně uvádí, že Origenovým motivem bylo nejen naplnit slovo Páně z Mt 19:12, ale také zabránit tímto činem pomluvám od nevěřících, neboť vyučoval i ženy.
Napsala jste:
„Pokud bychom se tím měli řídit všichni, svět je plný invalidních křesťanů. Měli bychom však vzít vážně výzvu s vlastním hříchem bojovat, což je něco jiného než boj proti ostatním za pomoci fanatismu.“
No, možná by bylo lepší, kdyby byl svět plný invalidních křesťanů, než aby byl plný nezmrzačených křesťanů, kteří i se všemi svými údy budou uvrženi do gehenny, poněvadž k hříchu přistupovali laxně.
Napsala jste:
„K Halíkovi jen tolik, že pokud dostal řády, zasloužil si je. Nezávidím mu.“
Já také ne. Je-li Halík vyznamenáván světem, pak už má svou odměnu (Mt 6:2). Je-li vyznamenáván světem, tak to znamená, že je v rozporu s Ř 12:2 (nolite conformari) vůči světu konformní. A svět pochopitelně miluje to, co je jeho (J 15:19), tudíž ty, co náležejí ke světu. Proto svět Halíka chválí. Co ovšem na chválu od světa říká Ježíš, je snad každému křesťanovi dobře známo:
„Běda, když o vás budou všichni lidé dobře mluvit; vždyť totéž činili jejich otcové falešným prorokům.“ (L 6:25)
Napsala jste:
„Pokud však jsme blázni kvůli tomu, že pohrdáme kontextem bible, provádíme podivuhodné výklady, schvalujeme tyrany za vládce Boží, hlásáme, že v konkrétním roce přijde Kristus, citujeme biblické verše bez vysvětlení kontextu, jsme blázni, ale ne pro Krista.“
O posedlosti kontextem jsem psal už výše, ale když už ho opět zmiňujete, tak mi laskavě ukažte konkrétní novozákonní kontext, který dokazuje, že tyranům se křesťané mohou vzpírat, ačkoli není vlády, leč od Boha (Ř 13:1-2).
Mimochodem, není signifikantní, že NZ se nikde o žádných tyranech nezmiňuje ani jednou, vyjma filosofa jménem Tyrannos (Sk 19:9), ačkoli v novozákonní době o ně v Římě ani u jiných národů nebyla nouze? Přitom v SZ (LXX), zvláště v apokryfních knihách, jsou zmínky o tyranech a tyranidě poměrně časté (77 výskytů). Jak je možné, že novozákonním autorům byli tehdejší tyrani lhostejní a soustředili se na důležitější věci, než aby řešili nějaké politické otázky?
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Nezastávám postoj oddělení politiky od víry, protože pokud křesťan praktikuje víru, přenáší ji všude, kam jde. Tedy i do senátorského křesla. Nedovedu si vůbec představit. že bychom se nemodlili za členy našeho společenství, pokud kandidují do zastupitelstva nebo jim to dokonce vyčítali. I sám pan Drápal zde prohlásil něco ve smyslu, že účastí v politice nenahrazuje víru. Chápu to stejně.“
Jak může křesťan přenášet víru tam, kde nemá co pohledávat? Copak Ježíš neřekl tato slova?
„On jim řekl: „Králové pohanů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci.
VY VŠAK NE TAK; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší, a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.“ (L 22:25-26)
Vstupem do politiky tedy křesťan do politiky víru nepřenáší, nýbrž víru popírá, poněvadž se zaplétá do hříšných bojů tohoto světa, který má jiného vládce než Ježíše (J 12:31; 14:30; Ef 2:2; 2 Tm 2:3-4).
Karel Krejčí
Paní Lído A.R.,
rád s Vámi souhlasím, co se týče Vašeho hodnocení mé neotřelé a snad někdy i nevkusné a urážející reakce v mých příspěvcích vůči těm, se kterými se v zásadách a principech zcela rozcházím. Ovšem důvod není nijak osobní, ale naopak. Od určité doby, kdy jsem zde začal aktivně vstupovat do diskusí jsem si začal stále více uvědomovat skutečnost, že právě ti, kteří by měli svou vírou, věhlasem, autoritou a svou odpovědností vyplývající z jejich postavení a funkcí, pevně stát na skále, tak právě oni různě klopýtali, padali a nechali se unášet střídavé tím či oním světem. Jistě, nikdo nejsme neomylní, ale o to tu nejde. Jde o to, že i oni nebo právě oni zde prezentovali jakýsi hybrid a i jejich zásluhou se stalo míchání křesťanství a světa jakýmsi standardem, na který dobře slyšeli a pozitivně reagovali mnozí sledující křesťané a který samozřejmě jinak přetrvává nebo dokonce vzkvétá mimo tento deník stále dál a dál. Ano, vysoce postavení křesťané ve vedoucích funkcích to nepochybně nemají jednoduché, zvláště v této době, ale na druhé straně existuje pravdivé přísloví: „Co sis navařil to si také sněz“. Každý máme svobodnou vůli, někoho se tento příspěvek přinejmenším dotknul, někdo si třeba připustil, že „něco“ na tom může být. Církev jako taková si totiž svou organizovaností „něco“ nadrobila.
Tím jsem konečně sdělil to, co jsem měl dlouhodobě na srdci. A že to nebylo vždy fér, to velice ochotně přiznávám a také se za to všem upřímně omlouvám.
Lída A. R.
To pan Ašer
Pojem slova „fanatik“ jsem vysvětlila, ale myslím, že přede mnou ho dobře vystihl pan Pavel. K tomu nemám co dodávat. Fanatismus je nesprávné horlení, takže Ježíš fanatikem nebyl. Ježíš přece horlil správně. Je třeba číst, co ten druhý píše, někdy se tím mnohé objasní (pokud je ovšem snaha). Fanatismů je celá řada, tedy i ten náboženský. Rovněž je třeba akceptovat měnící se význam slov.
Píšete, že se snažím vyhýbat se za každou cenu být považována za fanatika. Kde jste na to přišel? Argumentační faul. V diskusích jinde mne většinou za fanatika považovali a dostávala jsem různé přezdívky 🙂 :-):-). Já už jsem mnohokrát v pekle.
Pokud budete pozorně číst, co píšu, ušetříte si hromadu psaní o něčem, o čem nepíšu a co přede mnou obhajujete. Já nepíšu o tom, jak Ježíše vnímali současníci, ale o tom, jestli skutečně byl fanatikem. O tom byla „řeč“. A vůbec jsem nepsala o tom, že Ježíš se mohl jevit jako fanatik, ale ve skutečnosti fanatikem nebyl“. Poukázala jsem jen na to, že spor je o to, zda byl Ježíš fanatikem nebo ne. Vy obhajujete svou verzi pochopení Ježíšova učení, ke kterému se hlásíte. V polemikách s panem Pavlem, které jsem četla (nebyly všechny) spekulujete o tom, že Kornélius neměl jinou volbu než odejít od vojska. Doložitelné to není a existují i argumenty, proč by tomu tak nemělo být, tím se ale nebudu zabývat.
Posluchači nemohli Ježíšova slova hodnotit jako slova fanatika, protože Vy se hlásíte k verzi Ježíše jako fanatika tj. horlitele pro chrám, a na tento termín pasujete i sebe jako Ježíšova učedníka. Zde směšujete různé významy slova. Mnozí posluchači Ježíše brali jako falešného učitele či blázna. Já píšu o fanatikovi jako o horlivci, který položil nesprávný základ. A stále nevidím důvodu, proč takové bytosti následovat.
Na základě dle Vás mého „nicotného argumentu, kterým cosi naznačuji“ Vám mohu říct, že znám osobu, která svůj dům dala jiné rodině a sama šla do podnájmu. Prý ta rodina to potřebuje více. Byl to dar, nikoli prodej. Je ta osoba fanatická, nebo je hodna následování? Je hodna následování osoba, která toto požaduje po jiných a sama tak nečiní? Lidé mohou druhé strhnout k pozitivním věcem jen osobním příkladem, toto ale není fanatismus jak je znám dnes. A že by ostatní takovou přející osobu za fanatickou považovali? Někteří určitě ano, to však důležité není zejména z toho důvodu, že není podstatné, co si o nás druzí myslí, ale k čemu druhé strhneme. Pokud někdo bude chodit nahý a požadovat to po ostatních, tak jen dosvědčuje, že nerozumí kontextu bible a za fanatika ho klidně můžeme považovat, protože nesprávně horlí v lepším případě, v horším je nesnášenlivým horlitelem.
Nikde netvrdím, že Ježíš vždy dělal to, co požadoval po následovnících. Pouze reaguji na to, že pokud máme brát výzvy k usekávání doslovně, nevidím nikde v Písmu, že by to Ježíšovi následovníci takto činili, je-li to tak strašně důležité. Brát příklad si z toho začali spíše v pozdějších dobách a vůbec to neznamená, že když byli křesťané v tomto radikální a něco ušmikli, že je to takto správně. Vždyť i ku-klux-klan důsledně Ježíšovo učení aplikuje. Nebo ne? A pokud není potřeba kontextu, neuvádějte, prosím, že to ten klan jenom špatně pochopil nebo dokonce přeznačil.
„obezličky liberálních theologů“, kterými se snaží zrušit Boží slovo“, „aby mohli verbálním žonglérstvím zneplatnit to, co se jim nelíbí“, „moderní rušitelé Božího slova“, „používají jiná zaklínadla“ atd. atd. To má být věcná diskuse, po které voláte? Myslíte to vážně? Vždyť je to faul na faul.
Neuváděla jsem, a snad ani pan Pavel ne, že není třeba brát vážně zprávu o stvoření. A určitě jsme ji nedehonestovali. Pouze jsme Vám na tomto příkladu poukázali, že si vybíráte z Písma to, co se Vám hodí. Bylo na to potřeba poukázat, protože si zakládáte na doslovnosti, ale přitom sám doslovně vždy nejednáte. Např. jste v rozporu s Vašimi slovy o žehnání, není vidět, že byste zde někomu žehnal, a některé lidi či komunity ze žehnání vylučujete (např. lgbt komunitu). Např. proti panu Pavlovi jste nejen v posledním komentáři vystoupil výslovně velmi ošklivě, ač jiné vyzýváte k žehnání. Dokonce vyzýváte k žehnání jeho samotného. Seznámil jste se s významem slova „žehnat“ a víte, že může i člověk žehnat Bohu? Že žehnání není automatický souhlas s jednáním dotyčného?
Striktní etická pravidla z Ježíšova učení vyvodily až církve. Pokud Ježíš na něco reaguje, tak vždy v kontextu situace. (Jinde jste vyzdvihoval, že Ježíš satanovi odpovídá ve verších, tak jen takový poznatek, že Ježíš mu „veršoval“ jen 3x, neměl takové dlouhé pasáže jako Vy a nevršil témata :-)). Pasáž o rozvodu měla v kontextu ušetřit ženu druhého sňatku, do kterého byla často tlačena. Někdy byli muži totiž vykutálení, a brali si ženu na jeden den. Ježíš chrání ženu jako tu, která má také práva, ač v tehdejší době je neměla. Zákazem rozluky se staví proti postupné polygamii, která byla v palestinském židovstvu běžná.
„Pokud budete libovolně to, co se Vám zdá příliš náročné, a proto to nechcete konat, označovat za nadsázku….“ Další fauly. Jak víte, že se mi něco zdá náročné? Jak víte, že nechci konat? Pouze Vám vysvětluji, že existují literární žánry a domnívala jsem se, že to není tak těžké k pochopení. Člověk literární žánr neurčuje sám, toto má nějaká pravidla. Doporučuji studium na nějaké kvalitní teologické škole. Ježíšovo radikální učení je v rukou následovníka k dobru, v rukou fanatika ke zlu. Vždyť mnoho světců bylo poměrně radikálních, vzdali se bohatství a i jinak, ale nebyli to fanatici. Naopak v rukou fanatika je radikalita nebezpečná.
„Chcete-li jít pohodlnější širokou cestou“. Víte, doporučovala bych příliš nehodnotit druhé osoby, pokud výslovně nenapíšou, že chtějí jít pohodlnější širokou cestou a pokud nic nevíte o jejich životě. Zde je vhodnější zabývat se tím, co píšou, než tím, co si o nich myslíte. A pochopitelně vím, že boj s vlastním hříchem není selanka.
Netvrdil jste, že Ježíš byl křesťan. Však já také netvrdím, že jste to tvrdil. Nebo ano? To je vtipné :-).
To víte, že jsem si všimla, že jste uvedl u Origena Mt 19,12. Však Vám toto nevyčítám, to je správně. A také je správně, že to bylo kvůli pomluvám. Jen toho Mt 5 jste si tam přidal…A Origenův výklad o idiotech je také dobrý, viďte, když už se tu obhajuje ta kastrace…
Váš výklad k Halíkovi mne přivádí k úžasu, zde umlkám…
„O posedlosti kontextem….“ Ale no tak. Zase fauly, je to už nuda. O Ř 13 zde již byla mnohokrát řeč, ale pouze jste vršil verše… Pro mě je opravdu křesťan, který nedbá na kontext, fanatikem a sektářem, jak jsem již vysvětlila v minulém komentáři, proč, a uvedla příklady.
No vidíte, tak jsem se dozvěděla různé škatulky, do kterých jste mne umístil. A že jich je! Tolik škatulek nemají ani v gehenně :-). A potom, že prý věcnost…. Dovolím si poznamenat, že z mé strany Vám neplánuji v komentářích věnovat již žádný čas, neboť napadání diskutujících je Vaším standardem a Vaše vstupy považuji za křesťanský trolling.
Nastínil jste nejrůznější témata. Napište k nim zde článek, jaké je Vaše pochopení. Možná pod ním proběhne nějaká smysluplná diskuse, ale nemá smysl do diskuse zatahovat stále nová a nová témata a vršit a vršit další a další verše. Způsobuje to mnoho odboček.
Ježíšovy standardy učení jsou pochopitelně vysoké. Nastavil vysokou laťku, mnohem vyšší než v SZ. Ježíš byl rebel a rušil tradiční zvyklosti. V tom jsem já spíše tradiční křesťan (toto sousloví nevnímám hanlivě) než reformní. Pokud poukazujete na mou nedostatečnost, tak mne Ježíš samozřejmě mnohonásobně předčí, to se vůbec nedá srovnávat. Asi se ani nedožiji dne, kdy bych si řekla, že teď už je to ok. Ježíšovy radikality nikdy nedosáhnu, i když řada světců se jí alespoň přiblížila. Víte, co k Ježíšovi přitahovalo zástupy? Byla to jeho láska a nemyslím to zprofanované slovo. Ježíš byl radikálním v lásce. Byla to jeho síla, jeho motor, jeho záhuba a jeho zmrtvýchvstání. To je radikalita, které fanatik myšleno obecně nikdy nedosáhne, ač je sebevíce radikálnější a razantnější ve výstupech. Ježíš mnohem více uzdravoval, než mluvil. A když promluvil, měl moc.
Přeji hodně lásky.
Lída A.R.
Stojí dva křesťané u nebeské brány a dohadují se s Ježíšem, který je nechce pustit. Jeden křesťan říká: “Celý život jsem obhajoval tvoje učení.” Druhý říká: “Nemám zbrojní průkaz a nikoho jsem nezabil.” Ježíš jim na to odpoví: “No jo, ale ono je to učení také třeba žít. Nečinil jsi pokání z toho, že jsi neprodal svůj majetek, mým apoštolům jsi nepřispěl do společného díla a měl jsi příliš rád své rodiče. Vždyť víš, že jsi je měl dle mého učení nenávidět, opustit všechno a toulat se se mnou po světě zvěstovat evangelium.” Tomu druhému říká: “Člověče, jsem pro zbrojní pas na bibli. Bible je těžká a když s ní někoho majzneš po hlavě, je po něm.” A Ježíš mu ukáže řadu lidí, které dotyčný zabil… Křesťané protáhnou obličej a cestou zpět potkají třetího, který spěchá k nebeské bráně a vypadá natěšeně. Tento křesťan padne Ježíši do náruče, pláče a nic neříká. Potom mu Ježíš řekne: “Ty jsi pochopil…Odpouštím.”
Lída A.R.
To pan Krejčí
Děkuji za vyjádření a zejména za sebereflexi. V hodnocení vstupů pana Drápala a Nováka, v hodnocení jejich duchovní i politické aktivity se nadále neshodneme, ale oceňuji to, že jste i sám sobě dokázal něco přiznat a dokonce se i omluvit.
Všimla jsem si, že i s Vámi pod některými články někteří čtenáři souzněli, takže jste je něčím zřejmě oslovil.
Pro mě představují články obou zmíněných pánů naději, že i křesťan se může smysluplně vyjadřovat s žít ze vztahu s Bohem, promýšlet svou víru na základě Bible a vést vhodným způsobem věřící.
I vedoucí selhávají, ale přiznám, že nevím v případě obou mužů, co by to mělo být. A také si myslím, že pokud se to stane, mělo by se postupovat, že se nejdřív na to upozorní v soukromí, pak se svědky a teprve pak by se to mělo psát “na internet”.
Do dalších dní Vám přeji vše dobré a ať Bůh promlouvá. Jste schopen sebereflexe, kterou potřebuje každý z nás, a tam je vždy naděje.
Autorovi článku se omlouvám za dlouhé vstupy ke konci. Já sama tak dlouhé vstupy nečtu. Ale snad autor bude psát dál a nenechá se odradit. Lidé potřebují naději.
Karel Krejčí
Paní Lído A.R.,
není pro mne problémem se v principu omluvit, protože by mne špatné svědomí stejně dohnalo a já bych věděl, že jsem se dopustil něčeho, před jehož důsledky nelze nikam utéct ani se skrýt. Spíše se obávám druhého extrému, nespoléhat až příliš na účinek omluvy do té míry, že bude ztrácet na důvěryhodnosti, pokud bych se k ní uchyloval stále častěji nebo se to stalo pravidlem. Je pravda, že oběma osloveným pánům věnuji nepřehlédnutelnost zvýšenou pozornost. Co se týče Vámi zmiňovaného doporučeného postupu v otázce kritiky nebo nesouhlasu s jejich publikovanými názory, je sice v souladu s převzatým postupem z Písma, ale stejně tak si musí každý uvědomit odpovědnost za to, co veřejně sděluje a co nelze jen tak mávnutím proutku vzít zpátky. A pokud Vám u mě schází onen postup převzatý z Písma, pak u mě zase schází jakákoli normální reakce z jejich strany. Ovšem z toho nedělám žádnou vědu, nepochybně se mohou zachovat podle svého úsudku, ale na jejich ignoraci nebo ne-reakci, lze těžko očekávat zase z mé strany nějakou konstruktivní a vstřícnou reakci. Na druhé straně si však také sundejme růžové brýle, abychom si uvědomili, že stín prostituce ve vztahu Kristovy církve a světa, není pouhé teoretické zpestření v Písmu, ale naopak realita. Pouze má tato aktivita různá zastírací pojmenování, aby účel světil prostředky a výhody byly na obou stranách.
Co se týká spisovatelské aktivity zmiňovaného autora, sdílím stejné přání jako Vy. Ovšem ve skutečnosti to není zase až tak jednoduché. A víte proč? Protože o skutečné pravdě není jednoduché psát. Jan 1:1 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.
Vztaženo na nás: „I my zvěstujeme Slovo života?“
Lída A. R.
Ještě odkaz na vynikající video s vojenským kaplanem, které jsem shodou okolností zhlédla. Moderátor DVTV se zajímavě ptá na to, co se řeší pod každým článkem zde o válce.
https://www.youtube.com/watch?v=QasXj6NhPzA
Karel Krejčí
Paní Lído A.R.,
trochu jsem zalapal po dechu, když jsem na Vaše doporučení shlédl ono vynikající video s vojenským kaplanem. Spíš by mě ale zajímalo, jak by ve skutečnosti dopadlo setkání „pozůstalých“ na obou stranách, s těmi, co připravili někoho z jejich blízkých o život. Nebo jak by si navzájem zvěstovali a vysvětlovali pojem křesťanství kaplani, stojící a bojující každý na jiné straně?
Lída A. R.
To pan Krejčí
Děkuji za reakci. Ohledně omluv to může být v principu takto, že pokud se nechceme omlouvat často, je optimální zvolit takové chování, abychom se omlouvat nemuseli. A teď nemoralizuji, to platí nejen pro Vás, ale i pro mě a pro všechny okolo. V jedné diskusi na jiných serverech jsme měli pána, který se omlouval hodně často, protože byl poněkud cholerické povahy. V mých očích ho to nijak nesnížilo, právě naopak. Asi ho to nesnížilo ani v očích jiných dle jejich reakcí. Pak se ten pán i cíleně snažil dávat si pozor na svou „mluvu“.
Oceňuji, že se zde snažíte popsat svůj vztah k oněm zmíněným pánům ve vztahu k článkům. Já ty články vnímám diametrálně jinak, takže zde se nebudeme shodovat, ale o to mi nejde. Ač také mám někdy výhrady, nebyly natolik silné, abych se o tom rozepisovala. A pokud se rozepisuji a výhrady jsou větší, snažím se posuzovat to napsané. Neznám tyto osobnosti vůbec jako osobnosti, mohu posuzovat jen to, jak na mě působí ty články.
K odpovídání na webu: Chápu pocit „zmaru“, když něco píšete a nemáte odpověď. Nemohu psát za oba pány, ani nechci. Domnívám se však, že na příčině bude vícero faktorů a píšu to, co jsem odpozorovala i v jiných diskusích. Představte si, že jste církevní představitel, tedy osoba vlivná a velmi vytížená. Teď někdo napíše pod Váš článek ne tak expresivními slovy (někdy i to), že jste idiot. Omlouvám se za ten výraz, ale je to běžné. Pokud se to opakuje víckrát, již nemrháte svým časem, abyste dotyčného přesvědčil o tom, že tomu tak není. Už předtím jste měl pár pokusů, ale nepodařilo se to. Dotyčného pak zablokujete, anebo přestanete odpovídat.
Dále neexistuje jen tento deník, ale vlivné osoby dostávají hodně mailů a nemluvím o soukromých sociálních sítích, kde můžou jít reakce na některá témata až do stovek. Není už čas ani kapacita na vše odpovídat. Mě to zpočátku v jiných diskusích docela štvalo, protože jsem si připadala, že můj čas je promrhaný. Ale naučila jsem se nepřeceňovat internetové diskuse. V osobních diskusích je to to daleko intenzivnější a mnohem mírnější. Pro někoho jsou diskuse zdrojem zábavy, někdo v nich opravdu hledá něco hlubokého. Vůbec nepopírám, že občas se tam něco hlubokého dá najít, ale dostala jsem nemálo reakcí (soukromých), když jsem něco někde psala, že by ti lidé rádi také psali a zapojili se, ale nechce se jim přebíjet přes nadávky, posílání do pekel atd. Dále také tito lidé viděli, že moderátoři s tím nic nedělají a diskuse pak obsazovali hlasatelé nejrůznějších nauk, kteří při jakémkoliv vláknu vytáhli svoje témata. Pak také tito lidé viděli, že jim odpoví někdo čas od času, a to už se do toho pak nechce investovat čas. Tak se tito lidé omezili jen na to, že mi osobně poděkovali, ale dostávala jsem i ošklivá psaníčka. A teď si představte, že církevní představitel dostane mnohonásobně více reakcí než běžný člověk.
Osobně jsem si vědoma, že v diskusích nebo i v článcích jsou hluboké poklady, ale je na nich navršená hlína.
S tím postupem napomínání máte samozřejmě pravdu, pokud jde o veřejné psaní. Pokud někdo něco píše veřejně, není problém mu veřejně odpovídat. Pokud není veřejnosti známo nějaké negativum církevního činitele, zde je namístě nejdříve upozornit biblickým postupem. Párkrát jsem diskutovala ne o osobních negativech, ale o tom, co církevní činitel napsal, přímo s ním přes mail. Občas mi také neodpověděli, ale neberu to tragicky. Pokud jsem o odpověď stála, vždy jsem se jí domohla. Neberu to už ani osobně, ale pokud vím, že bych něčemu fakt věnovala hodně času a nikdo mi neodpověděl, logicky nebudu psát.
Vaše komentáře pro mě nejsou vždy srozumitelné, ale to nemusí být Vaše chyba. Máme možná každý jiné nastavení a někdy opravdu tápu. Myslím si však, že ani moje komentáře by nebyly pro Vás důvodem Vaší spokojenosti. Jednou jste mi napsal, že máte obavy o mou spásu. V životě to tak je, že si někdy prostě neporozumíme.
Jestli zvěstujeme Krista? To ať si každý odpoví sám a zamyslí se nad tím. Já jsem dospěla k závěru z dlouholetého členství v církvi, že někdy je Kristu blíž ateista, než křesťan, který si myslí, že má vždy ve všem pravdu (řekněme fanatik). Tím ovšem nepopírám důležitost onoho životodárného vztahu mezi člověkem a Bohem. A taky je mnohem snazší psát vyznání o lásce ke Kristu na internet, než prakticky dokazovat své vnitřní postoje vnějškově činy. A taky vidím, že mnoho lidí nepíše vůbec nic, ale mají naplněný život. Ani snad nemají čas psát, protože prostě slouží a myslím, že dělají dobře.
Tím nechci říct, že je špatné psát do diskusí, někdy je to vedené i Duchem svatým jako jiné věci, které lidé dělají. Domnívám se, že pokud je člověk citlivý na ten tichý hlas, tak sám pozná své motivace i pohnutky, proč píše, co chce řešit, a také, jestli to má cenu. I já si dělám takové soukromé inventury, kde se toho mnoho dozvím….
Hodně sil do nového roku.
Karel Krejčí
Paní Lído A.R.,
děkuji za Vaší odpověď, která je do jisté míry víceméně i mým zrcadlem, ve kterém se mohu spatřit v takové podobě, která je výslednicí toho, co vyzařuji do světa a co se mi zákonitě vrací. To nepochybně platí pro každého. A může posloužit jak v pozitivním smyslu, tak i v negativním, podle toho, jak tento obraz dokážeme přijmout a poučit se z něho. Ale to jistě nesděluji nic nového, dokonce zmínku o tomto princip lze vyhledat i v Písmu.
Neměl bych však potřebu dále pokračovat v naší komunikaci, protože naše postoje a názory jsme si objasnili
v předchozích vzájemných odpovědích, kdybyste nezveřejnila odkaz na ono vynikající video. Obsah tohoto videa nepřehlédnutelně kontrastuje s Vaším etickým a morálním zaměřením, které zde prezentujete a je vlastně i základem Vašich vnitřních kvalit. Ano, když se něco dělá (všeobecně), má se to dělat co nejlépe a s nejlepším výsledkem. Pokud se tak bude chovat a jednat každý bez rozdílu na jaké straně, v jakém postavení, funkci, odpovědnosti atd., tak k čemu dospějeme a co jsme vyřešili? Je nepochybné, že když už je voják „někam“ postaven, nelze si na poslední chvíli rozmyslet účel toho proč tam je a k čemu, to už je pozdě. Pak musí „zapracovat“ kaplan.
Ovšem nedovedu si představit Ježíše ve funkci kaplana, který by psychicky podržel „ty slabší a nerozhodnější“ a motivoval je …. . Příležitostí právě v oné době by k tomu měl mnoho. V tomto smyslu Ho chápali a spoléhali na Něho právě ti nejoddanější naplňovatelé SZ. Když zjistili, že jejich naděje nepřišel naplnit, stal se pro ně svým účelem poslání naopak největším nepřítelem. To si myslím, že Vám značně „ujelo“ a pozastavuji se nad tím, z jakého úhlu a jakým způsobem lze na účel křesťanství a smysl nahlížet.
pavel v
to Lída A. R.
Líbil se mi váš argument, že kdyby křesťané byli fanatiky, bylo by hodně z nich bez očí a rukou. Fanatik neumí pochopit nadsázku. Přitom používání nasázky je naprosto obvyklé. Ježíš například říká: „Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte!“ Znamenalo to, že takoví byli všichni? To sotva. Vždyť mezi nimi byl například i Nikodém. Ježíš je dokonce označuje jako plemeno zmijí, ale podle mého nemá na mysli konkrétní skupinu lidí, nýbrž jejich učení, které by se dalo stručně nazvat jako „zákonictví“ – lpění na liteře Písma (která podle Pavla zabíjí). Když tedy Ježíš mluví o farizejích, používá myšlenkovou zkratku – nadsázku. My dnes říkáme, že Němci a Rusové vyvolali druhou světovou válku, ale je to také nadsázka. Mnozí Němci s tou válkou velmi nesouhlasili.
Často přemýšlím, jak to Ježíš myslel, když řekl, mé jho netlačí a mé břemeno netíží (být křesťanem je snadné) a proč se raději stýkal s hříšníky a ne s lidmi dokonalými, fanaticky realizujícími Zákon.
K jaké skupině lidí typově patří P. Ašer a Karel Krejčí? Dokázali by v Ježíši rozeznat Mesiáše? Dokázali by skousnout, že se zastal prostitutek?
pavel v
to Karel Krejčí
Nebo jak by si navzájem zvěstovali a vysvětlovali pojem křesťanství kaplani, stojící a bojující každý na jiné straně?
——————————————————————————-
Zlo nezmizí, když před ním zavřete oči. Když bude cizí voják znásilňovat vaši ženu a dceru, budete se muset rozhodnout, zda budete chránit svou dušičku pro nebe, nebo zda se svých trpících bližních zastanete a násilníka zabijete.
Pamatujte, že Ježíš řekl: „Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne.“ A řekl také: „Byl jsem nahý (trpěl jsem) a oblékli jste mě (zmírnili jste mé utrpení).
Voják bránící civilizaci, brání své ženy a děti. Každý vojenský kaplan musí zvažovat, zda stojí na správné straně. To si vemi dobře uvědomoval německý duchovní Dietrich Bonhoefer. Ten by si určitě rozuměl rozuměl například s americkým kaplanem.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dietrich_Bonhoeffer
Jiří Aron
Panu Krejčímu. Také jsem se podíval na ono vynikající video, tip od paní Lídy Rohalové z 30.12.. A též si neumím představit svatého Ježíše v roli tohoto politruka.
Musel jsem být na vojně dva roky, mám to z první ruky, týdenní tzv. Politické školení mužstva. Tito placení odborníci, školení v psychologii, měli za úkol udržovat morální přesvědčení vojáků, podle vládní ideologie. Vojsku připomínali, kdo je a kde se nachází odlidštěný nepřítel, který nepřál našemu socialistickému zřízení. Udržovali ve vojácích odhodlání cvičit se, bojovat a neváhat nepřítele zabít.
Dnes už je jiná doba, moc ideologie komunistů je zlomena. Došlo k inovaci a současná vládní moc používá u bojových jednotek pro stejné účely jiné motivátory, přesvědčením bojovniky. Třeba v Afghánistánu proti těm mistním, kteří nesouhlasí s mírovou misí zahraničních ozbrojenců.
Podobně třeba požehnání kanónům se odehrávalo za 1. světové války na obou stranách konfliktu.
Je to špatné svědectví o Bohu, který tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný nezahynul, ale měl život věčný. Jakoby z vnějšku viditelné křesťanství postupně ztrácí, současně s odvracením se od Boha, sílu. Proto se o to více těšíme na Synův druhý příchod. Jen On sám dá věci do pořádku.
Lída A. R.
To pan Krejčí
Děkuji za reakci. Vidím stejně Vaši úvahu o nepotřebě pokračovat v konverzaci. To, co jsme chtěli říct, už jsme řekli.
To video jsem tu dala na zamyšlení a netuším, jak souvisí s mou etikou a morálkou. Video je vynikající, protože vstupuje do mysli vojenského kaplana, který je ochoten sdílet svou zkušenost a poznatky a pohovořit i o své víře. V 10. minutách toho stihli docela dost, přesto však toto video není jediným videem o práci vojenských kaplanů. Na internetu lze dohledat hodně materiálů. Doporučila bych každému, koho problematika zajímá a třeba na ni nemá ucelený názor, s vojenskými kaplany pohovořit, případně si najít tyto materiály.
Stejně tak se nedomnívám, že by mi něco „ujelo“. Ježíš neměl funkci kaplana, přesto se však „armádě“ nevyhýbal. Dokonce uzdravuje setníkova služebníka, což mi přijde jako odlišný postoj od lidí, kteří armádu vůbec neuznávají. Buď je armáda špatná a je správný postoj, že by se jí křesťané měli obloukem vyhnout, nebo je dobrá a může v ní sloužit i křesťan, a to nejen jako zdravotník (funkce zdravotníků je také potřebná).
Myslím si, že Ježíš by se vojákům nevyhýbal a poslání vojenského kaplana vidím jako druh služby jak společnosti, tak Bohu. Vidím, že v tom se také neshodneme. Nevadí, pro mě to není důležité, mou ambicí není přesvědčovat. Je to prostě námět k zamyšlení, ke kterému se může kdokoliv vyjádřit souhlasně nebo nesouhlasně, podle toho, jak to vidí.
Vidím to tak, že život není vždy ideální, války zde vždy budou. Jako křesťané se budeme muset při mnoha situacích, nejen při službě ve vojsku, rozhodovat dle naší etiky. Protože dokonalá pravidla nemohou fungovat absolutně, ale v určité kauzalitě. Řešení nevidím v tom ignorovat armádu, duchovní potřeby vojáků a celkově s tím nic nemít. Řešení vidím v tom za těmi vojáky jít tam, kde jsou a být vděční za jejich práci. Četla jsem, že když vojáci přijedou z mise, diví se, jaké malichernosti zde řešíme.
Lída A. R.
To pan Aron
Vojenský kaplan není v roli ideologa, je tomu právě naopak. Vojenský kaplan neobrací cíleně na víru (to by mohl být také ideologický koncept), ale hovoří s ostatními vojáky přirozeně a probírá to, co je pro vojáky důležité. V přítomnosti smrti nejsou tak úplně vynechány hovory o věčném životě….. Vojenští kaplani jsou lidé, kteří jsou si vědomi toho, že se z mise nemusí vrátit, jsou v přímém ohrožení. Ježíš dá jistě věci do pořádku a můžeme se na něj těšit, ale zatím jsme ve světě, kde se objevuje násilí, pracuje PČR a existují armády. Bohužel, ale také bohudík.
Lída A. R.
To pan Pavel
Děkuji za reakci, chtěla bych se jí ještě pověnovat. Pokud vytrváte, objevím se zde na konci týdne. Nastavila jsem si režim, že má aktivita v diskusích by měla být menší než na konci minulého roku mimo pár výjimek, kdy to budu vnímat nějak intenzivněji, že tady jako mám opravdu být. Nechala jsem si Vás až nakonec, protože jste nastavil zajímavé podněty.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
v tomto světě se čím dál více káže voda, ale ve skrytu pije víno. Na ty místa v předních a nejrizikovějších liniích by se měli postavit právě ti, co okázale kážou „čirou“ vodu ….
Karel Krejčí
Paní Lído A.R.,
Ne paní Lído A.R., z Vámi obhajovaného křesťanství se stává magie. Stává se kouzelnou hůlkou, kterou lze očarovávat celý svět a dokonce i samotné křesťanství. Každý se snaží použít něco výhodného z křesťanství pro své záměry a pro svou „hru na písečku“, aby jejich zboží, cíle hry a argumenty získaly potřebnou kvalitu, váhu a respekt. Jak je vidno, lze tímto mocným fluidem ovlivnit jak politiku, tak i vojenskou sílu. Ježíš by nemohl ani teoreticky převzít roli vojenského kaplana (k velkému zklamání Židů) protože by si totálně odporoval. Ježíš byl naprosto nestranný a nezaujatý, protože by jinak nutně zhřešil. K našemu velkému zklamání a rozčarování, vítězem se nemůže stát žádná strana, ať je jakkoli glorifikována a ověnčena vítěznými věnci, ale ten, kdo naopak pochopí, že podstatou skutečného vítězství je poznání marnosti, nekonečnosti a iluzornosti tohoto zápasu. To je skutečné poslání a Dobrá zpráva, kterou nám přinesl Ježíš Kristus.
pavel v
Pane Arone,
politické školení mužstva byla jednostranná indoktrinace vojáků lží komunistické strany. Kdyby se kdokoliv ozval a řekl pravdu, například, že Sovětský svaz okupuje Československo, stihla by ho těžká perzekuce. Komunisté během monstrprocesů zavraždili 248 osob, na hranicích zemřelo cca 460 osob, 200 000 nevinných bylo uvězněno. Srovnávat za těchto okolností politické školení mužstva s výpovědí vojenského kaplana, která ani nebyla politicky zaměřena, je vaše do nebe volající drzost.
Proti našim vojákům v Afghanistánu stáli bezohlední islámští hrdlořezové. Nechápu, jak se můžete takových lidí zastávat.
pavel v
to Karel Krejčí
Umím si představit, že kdyby vaši ženu a dceru znásilňoval cizí voják, vy byste těm ženám řekl: „Nepomohu vám, protože ve vašem sporu s vojákem musím zůstat nestranný.“ A klidně byste to znásilňování pozoroval, že?
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
Váš nesmrtelný evergreen má tu vadu, že mi budete zapřisáhle tvrdit, jak mi někdo znásilňuje ženu, přesto že s ní budu v obýváku poklidně popíjet kávu ….
Jiří Aron
Pan Pavel V srovnává nesrovnatelné vojenské zločiny https://en.m.wikipedia.org/wiki/War_crimes_in_Afghanistan
Ale i počty. Víc za kratší čas https://en.m.wikipedia.org/wiki/Civilian_casualties_in_the_war_in_Afghanistan_(2001%E2%80%932021)
Jiří Aron
Paní Lído onen kaplan nesmí lidi, které posílá do boje, kde mohou odejít na věčnost, obracet cíleně na víru, čili evangelizovat. Tohle podle Vás může být na podobné úrovni jako ideologie.
Z Božího pohledu máte jaksi opačné hodnocení práce duchovního Mat 18:11: „Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo.“ a Řím 2:16: „Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit podle mého evangelia, co je v lidech skryto.“ Podobně jinak než z Božího pohledu v onom vynikajícím videu chápe své duchovní poslání kaplan.
Největší důraz dává na to, říká, že vojáky motivuje, aby se nebáli např. v Afghánistánu jít na „misi“ – zvláštní, duchovní pojem pro vojenskou agresi – bojovat v cizině proti obráncům své země, národa či kmene, svého přesvědčení, náboženství atd. Tohle je součástí ideologie, jak motivovat vojsko. Někteří tam odcházejí umřít, jiní zabít.l nadefinovaného nepřítele. V diskuzi obracíte pozornost k ošetření vojska, v léčení ale své poslání Váš kaplan nevidí.
Pana kaplana, jak sám říká, trápí představa, že jej budou soudit pozůstalí vojáků, že nevystřelil na nepřítele. Je tu Někdo mnohem mnohem vyšší, kdo jej bude soudit za to, co vojákům říkal a co naopak neříkal vůbec. To bude pro něj horší situace.
Měřítko nejvyšší autority můžeme mít Boží nebo přijaté odjinud, zejména v armádě se často podle aktuální politické a mezinárodní situace, jak se mění aktuální spojenci a nepřátelé. Což je ideologie. Nyní, nějaké dva roky od útěku vojsk, Afghánistán už není nepřítelem. Stejní vojáci půjdou s panem kaplanem zase někam jinam, ukáže jim nového nepřítele.
Karel Krejčí
Pro pana Arona,
ano, to je právě ten princip, jak se ďábel nenápadně a lstivě vkrádá do všech lidských činností a právě politiku a vojenství nevyjímaje.
pavel v
Pane Krejčí,
vy byste nepopíjel v klidu kávu, kdyby vám v obyváku cizí voják znásilňoval ženu? Vždyť tak to by to odpovídalo vaší pacifistické orientaci, ne? Vy byste mu nenabídl ještě dceru? (Nenastavil druhou tvář?)
pavel v
Pane Arone,
když Američané osvobozovali Německo od nacistů, umřelo přitom mnoho německých civilistů. Nebylo to cílem, ale jinak nebylo možné nacisty porazit. Velmi mnoho německých civilistů nacisty podporovalo – dostali, co zasloužili.
Podobně to bylo v Afghánistánu. Tálibán i jeho spojenec al-Káida představují stejné totalitní uzurpátory, jako byli nacisté v Německu. Nechápu, jak se můžete takových hrdlořezů zastávat.
pavel v
Pane Arone,
Taliban je nepřítelem stále. Trumpovi, která civilizované Afghánce zradil, Taliban sliboval, že nebude perzekuovat ženy. Nic z toho nedodržel. Zavedl krutý totalitní systém podobný islámskému státu v Sýrii.
Kdyby USA neovládl politický amatér Donald Trump, mohla by v Afghánistánu vyrůst nová generace vzdělaných, civilizovaných lidí, která by odtud odstranila fatální bídu. Taliban však vzdělání nepřeje, takže lidé odtud prchají do civilizace.
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Pojem slova „fanatik“ jsem vysvětlila, ale myslím, že přede mnou ho dobře vystihl pan Pavel. K tomu nemám co dodávat. Fanatismus je nesprávné horlení, takže Ježíš fanatikem nebyl. Ježíš přece horlil správně.“
Pan Pavel nic nevystihnul, pouze „obšlehnul“ dnešní sekulární definici pojmu fanatismus z Wikipedie a k tomu přidal pár, možná svých slov.
Že je fanatismus nesprávné horlení, to je Váš závěr učiněný zřejmě právě na základě oné sekulární definice, kterou zde překopíroval pan Pavel. Horlil-li Ježíš pro chrám (fanum), pak fanatikem podle původního významu tohoto slova byl (fanaticus = „of a temple; enthusiastic“, Michiel de Vaan: Etymological Dictionary of Latin and the other Italic Languages, Leiden-Boston, 2008, s. 201), bez ohledu na to, zda horlil správně nebo nesprávně. Křesťané si arci myslí, že horlil správně. Pokud plédoval pro vyloupnutí oka či useknutí ruky (Mt 5:29-30) nebo pro eunuchizaci pro království Nebes (Mt 19:12), pak naplňuje i onu současnou definici fanatika reprodukovanou zde panem Pavlem („nekompromisní a krajně jednostranný postoj“). Když podle Vás ovšem Ježíš fanatikem nebyl, tak souhlasíte s jeho požadavkem na vyloupnutí oka a useknutí ruky? Jestliže nebyl fanatikem, nemohl by být přece ani tento jeho požadavek fanatický. Pokud však tento požadavek odmítáte brát tak, jak ho Ježíš vyslovil, ale hledáte nějaký únik z jeho závaznosti v údajné nadsázce, nečiníte tak právě proto, že byste jinak musela připustit, že Ježíš fanatikem byl?
Napsala jste:
„Píšete, že se snažím vyhýbat se za každou cenu být považována za fanatika. Kde jste na to přišel? Argumentační faul.“
Jaký faul? Můj závěr přece vyplývá z Vaší dikce: „Když mluvím s nějakým fanatickým křesťanem, většinou pouze cituje slova bible mnoha verši vytrženými z kontextu.“ Vaše slova dokazují, že Vy sama se za fanatika nepovažujete a od křesťanských fanatiků se evidentně distancujete. Vypadá to proto tak, že za fanatika považována být nechcete. To je jen prostý logický závěr, nikoli argumentační faul.
Napsala jste:
„Poukázala jsem jen na to, že spor je o to, zda byl Ježíš fanatikem nebo ne. Vy obhajujete svou verzi pochopení Ježíšova učení, ke kterému se hlásíte.“
Já vycházím z původního významu slova fanatik, které ještě není negativně zabarveno a proto lze i Ježíše kvůli jeho horlivosti pro chrám aj. označit za fanatika, stejně jako je Bůh nazýván zélótou (např. Ex 20:5; 34:14 aj. ´El qana´, LXX: ThEOS ZHLOTHS), ačkoli za zéloty jsou označováni i ti, kteří horlí nesprávně, tj. bez poznání (Sk 22:3; Ř 10:2; Ga 1:14). Nelze tedy tvrdit, že fanatikem je jen ten, kdo horlí nesprávně. Fanatikem lze nazvat i toho, kdo horlí správně (1 K 14:12). Křesťané mají být zvláštním lidem, který je zélótou dobrých skutků (Tt 2:14; 1 Pt 3:13), dle Vulgaty sektářem (tj. následovníkem) dobrých skutků (Tt 2:14). Vaše nepochopení této věci plyne především z toho, že Vy s panem Pavlem nehledíte na původní odvození pojmu fanatik a chcete si pro něj uzurpovat jen dnešní pejorativní význam, pročež se zdráháte přijmout mé tvrzení, že Ježíš fanatikem byl. Já však před dnešním rozšířeným, sekularizovaným a psychologizovaným významem tohoto pojmu upřednostňuji jeho etymologický základ, ne to, co se na něj nabalilo dějinným vývojem. Obdobně je tomu s pojmem sekta (řec. hAIRESIS). Pojem sekta byl původně neutrální a znamenal filosofickou školu či náboženský směr (Sk 5:17; 15:5; 24:5.14; 26:5; Sk 28:22), avšak už v NZ tento pojem nabývá i pejorativního významu (Ga 5:20; 2 Pt 2:1) a dnes má význam v sekulárním úzu už výhradně pejorativní.
Napsala jste:
„V polemikách s panem Pavlem, které jsem četla (nebyly všechny) spekulujete o tom, že Kornélius neměl jinou volbu než odejít od vojska. Doložitelné to není a existují i argumenty, proč by tomu tak nemělo být, tím se ale nebudu zabývat.“
Tak Vy si myslíte, že Ježíš zakazuje Petrovi použití meče na obranu před svým nespravedlivým zatčením (Mt 26:52), avšak na šíření bezbožného nespravedlivého utlačovatelského římského impéria Kornéliovi používání meče dovoluje? Na obranu je požívání meče zakázáno, avšak na imperiální výboje a na udržení dobytých pozic je používání meče dovoleno? Něčemu tak absurdnímu jste fakt ochotna věřit?
Voják musí sloužit libovůli svého vládce a dle jeho příkazu musí i zabíjet lidi (Mt 2:16), zatímco křesťan musí poslouchat slova Ježíšova (L 6:46), která zakazují používání meče (Mt 26:52), a musí sloužit spravedlnosti Božího království (Mt 6:33). To znamená, že nelze být zároveň vojákem i křesťanem. Buď jedno, anebo druhé.
Nelze sloužit dvěma pánům (Mt 6:24), tedy sloužit svévolným světským vládcům i Kristu zároveň. To znamená, že nelze být vojákem, protože voják musí poslouchat, co mu nařídí velitel, který zase poslouchá vládce. Když třeba vládce v Římě nařídil, aby šel voják pozabíjet lidi, kteří odmítají platit příliš vysoké daně, tak na ně s mečem musel jít. To by musel dělat pochopitelně i Kornélius, pokud by nadále zůstal vojákem. Ježíš naopak použití meče zakazuje, dokonce i na obranu před nespravedlností (Mt 26:52). Jak by tedy mohl někdo po poznání Ježíše jako svého zachránce a po svém obrácení nadále zůstat vojákem? Jak by mohl táhnout křesťan jakožto voják společné jho s nevěřícími zabijáky? Co má společného spravedlnost a bezzákonnost? Jaký je souzvuk Krista s Beliálem? (2 K 6:14-15)
Vojáci museli na příkaz Piláta zbičovat a pak ukřižovat Ježíše. A teď si představte, že by se některý z těch vojáků již dříve stal Ježíšovým následovníkem, ale zůstal by vojákem a musel by tedy způsobit tu nejmučivější smrt svému Pánu. To je přece absurdní. Římští vojáci také později museli zabíjet křesťany v dobách jejich pronásledování. Pokud by se tito vojáci již dříve stali křesťany, jak by mohli na rozkaz světa zabíjet své bratry? Stejně absurdní je, že by v dnešní době mohl obrácený křesťan narukovat do armády a zabíjet pak stejně jako on obrácené křesťany, své bratry v Kristu, na straně protivníka. Ale i kdyby měl zabíjet jen nevěřící na straně protivníka, na věci to nic nemění. Takový člověk by se pořád zpronevěřoval Ježíšovu učení (Mt 5:39n; Mt 26:52). Před Božím soudem se pak budou lidé, kteří si mysleli, že jsou křesťané, ale přitom zabíjeli ve válkách, vymlouvat na co? Na to, že dostali takový rozkaz a museli ho splnit? Stejně marně se vymlouvali obžalovaní před norimberským tribunálem, že jen plnili rozkazy. Ale ani před lidským soudem se takovou výmluvou nevyvinili. Jak by se pak takto mohli vyvinit před soudem Božím?
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
“Já píšu o fanatikovi jako o horlivci, který položil nesprávný základ. A stále nevidím důvodu, proč takové bytosti následovat.“
Proč se potom vydáváte za následovnici Ježíše, když nevidíte důvod následovat fanatika. Ten důvod neviděli ani oni učedníci, které pohoršila Ježíšova tvrdá (J 6:60), „lidojedská“ slova. Proto s ním přestali chodit. Když se rozhodli, že takového fanatika již následovat nebudou (J 6:66), tak těch dvanáct přesto Ježíše následovalo dále: „Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ (J 6:68) Bylo pro ně zjevně přijatelnější následovat fanatika a získat věčný život, než si zachovat společenské uznaní tohoto světa jako „střízlivých“ věřících a i s tímto uznáním skončit v gehenně.
Napsala jste:
„Nikde netvrdím, že Ježíš vždy dělal to, co požadoval po následovnících. Pouze reaguji na to, že pokud máme brát výzvy k usekávání doslovně, nevidím nikde v Písmu, že by to Ježíšovi následovníci takto činili, je-li to tak strašně důležité.“
V Novém zákoně ani nevidíme, že by někdo nastavoval druhou tvář. Znamená to snad, že Ježíšova slova o jejím nastavování proto můžeme zneplatnit? Že tato slova nejsou důležitá? Proč by je tedy Ježíš vůbec vyslovoval, když je není zapotřebí dodržovat? Jaký by to mělo smysl? A proč se pak řídit jinými jeho slovy, která si může podobně kdokoli libovolně proškrtat, aby se zbavil apelů, které se mu nelíbí, poněvadž příliš narušují pohodlí jeho života?
Navíc je třeba podotknout, že pokud by Ježíš nemínil svá slova o vyloupnutí oka a useknutí ruky vážně, proč by tak riskoval, že to někdo omylem vážně vskutku vezme a zmrzačí se, jak ukazuje i příklad jinak tak bystrého ducha, jakým byl Origenes, když to dle Vás byla jen Ježíšova řečnická nadsázka? To by přece od Ježíše byla krajní bezohlednost, pokud by mu bylo jedno, že si někdo kvůli nesprávnému pochopení jeho slov způsobí tak obrovské a zbytečné utrpení. Zvláště když měl zkušenost s tím, že ani jeho vlastní učedníci, kteří s ním osobně trávili mnoho času, nechápali obrazný smysl jeho slov, a když mluvil o kvasu farizeů a saduceů, tak se starali o chleba k jídlu (Mt 16:5-12).
Napsala jste:
„obezličky liberálních theologů“, kterými se snaží zrušit Boží slovo“, „aby mohli verbálním žonglérstvím zneplatnit to, co se jim nelíbí“, „moderní rušitelé Božího slova“, „používají jiná zaklínadla“ atd. atd. To má být věcná diskuse, po které voláte? Myslíte to vážně? Vždyť je to faul na faul.“
Jednak jste zapomněla citovat mé slovo „mnohdy“, jednak nechápu, v čem spatřujete nějaké fauly. A pokud si tu poznámku o obezličkách vztahujete na sebe, asi jste si vědoma něčeho, co děláte obdobně, ne? Věcně jsem Vám vysvětlil, že Ježíš se při svém střetnutí s ďáblem nějakým lokálním kontextem nezabývá. Co ještě věcnějšího byste si představovala?
Napsala jste:
„Neuváděla jsem, a snad ani pan Pavel ne, že není třeba brát vážně zprávu o stvoření. A určitě jsme ji nedehonestovali. Pouze jsme Vám na tomto příkladu poukázali, že si vybíráte z Písma to, co se Vám hodí. Bylo na to potřeba poukázat, protože si zakládáte na doslovnosti, ale přitom sám doslovně vždy nejednáte.“
To nemusíte dehonestovat výslovně, stačí když zlehčíte coby jen jakési poetické vyjádření něco (zprávu o stvoření), co bral samotný Ježíš naprosto vážně a z čehož vyvozoval konkrétní důsledky pro nezrušitelnost manželství. A korunu tomu nasazujete svým tvrzením, že prý jsem to já, kdo si z Písma vybírá, co se mu hodí. Přitom to byl pan Pavel, který tvrdil, že nelze brát doslovně Ježíšova slova o neodpírání zlému (Mt 5:39), kvůli čemuž zcela nekontextuálně stočil řeč na Gn 1, kterou prý také nelze chápat doslovně; a byla jste to Vy, kdo jste v souznění s panem Pavlem tvrdila v rozporu s Ř 13:1-2, že se někdy lze vzpírat vládní moci atd. Jste to tedy vy dva, kdo se nechtějí řídit Ježíšovými či apoštolovými slovy a kdo si z Písma vybírají to, co se jim hodí. Ale jsem rád, že svými slovy implicite přiznáváte, že jste s panem Pavlem na stejné lodi. Alespoň nikdo nemusí být na rozpacích, kam Vás zařadit.
Napsala jste:
„Např. jste v rozporu s Vašimi slovy o žehnání, není vidět, že byste zde někomu žehnal, a některé lidi či komunity ze žehnání vylučujete (např. lgbt komunitu).“
Ježíš říká, že máme žehnat nepřátelům, ale nevidíme, že by žehnal jemu nepřátelsky nakloněným zákoníkům a farizeům, které naopak nazývá blázny, slepci, plemenem zmijí, obílenými hroby (Mt 23) a upírá jim vstup do Božího království (Mt 23:13). Ap. Pavel též píše, že máme žehnat těm, kdo nás pronásledují (Ř 12:14), nevidíme však, že by žehnal smilníkům, cizoložníkům, lupičům, samcoložníkům aj., kterým, pokud nebudou činit pokání, upírá vstup do Božího království (1 K 6:9-10). Rovněž nevidíme, že by ap. Pavel žehnal těm křesťanům z obřízky, které ironicky nazývá veleapoštoly (2 K 11:5; 12:11), avšak přitom je považuje za falešné apoštoly přestrojené za apoštoly Kristovy (2 K 11:13), za služebníky samotného satana (2 K 11:14-15). Také nevidíme, že by žehnal mágovi Elymovi (Sk 13:6-8), který převracel přímé cesty Páně (Sk 13:10). I ap. Petr píše, že nemáme odplácet zlým za zlé, nýbrž žehnat (1 Pt 3:9), avšak nevidíme ho, že by žehnal těm falešným učitelům (2 Pt 2:1), které přirovnává k nerozumným zvířatům (2 Pt 2:12), pro které je připravena mrákota tmy (2 Pt 2:17). Vaše výtka, že zde nežehnám samocoložníkům (LGBT+), je tudíž v kontextu NZ poněkud lichá…
Napsala jste:
„Např. proti panu Pavlovi jste nejen v posledním komentáři vystoupil výslovně velmi ošklivě, ač jiné vyzýváte k žehnání. Dokonce vyzýváte k žehnání jeho samotného. Seznámil jste se s významem slova „žehnat“ a víte, že může i člověk žehnat Bohu? Že žehnání není automatický souhlas s jednáním dotyčného?“
Můžete konkrétně uvést, co považujete za můj velmi ošklivý výstup proti panu Pavlovi? Pokud proti němu vystupuji, tak je to kvůli jeho nenávistné prosopolemptické rétorice vůči vybraným politikům, kvůli jeho fanatickému militarismu (tj. podpoře válkám a revolucím) za okázalého ignorování Ježíšových slov, jež takovou podporu vylučují atd. Já mám za to, že jsem vůči němu ještě velmi umírněný. À propos, označila byste Ježíšův výstup proti zákoníkům a farizeům v Mt 23 také za velmi ošklivý? Nemějte starost, význam slovesa „žehnat“ je mi znám dostatečně. Jak už jsem uvedl, Ježíš, ap. Pavel ani ap. Petr svým ideovým odpůrcům na stránkách NZ nežehnali.
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
“Striktní etická pravidla z Ježíšova učení vyvodily až církve. Pokud Ježíš na něco reaguje, tak vždy v kontextu situace.“
Kázání na hoře není situační reakcí na nějaký podraz ze strany zákoníků, farizeů, saduceů apod., ale je to svého druhu programové prohlášení ethických zásad Božího království, bez jejichž striktního plnění (Mt 7:14) do něj nelze vůbec vstoupit (Mt 5:20.45). Tyto zásady nevyvodily až církve.
Napsala jste:
“Jinde jste vyzdvihoval, že Ježíš satanovi odpovídá ve verších, tak jen takový poznatek, že Ježíš mu „veršoval“ jen 3x, neměl takové dlouhé pasáže jako Vy a nevršil témata :-)).“
Kdybych hovořil s panem Pavlem tak jako Ježíš se satanem „mezi čtyřma očima“, mohl bych být stejně koncisní jako Ježíš. Ovšem vzhledem k tomu, že naši diskusi na tomto webu čtou i jiní lidé, musím své postoje šířeji biblicky odůvodnit, aby byly všem srozumitelné. Navíc já bych témata až tak nevršil, kdyby např. pan Pavel neadekvátně neodklonil v argumentační nouzi diskusi od neodpírání zlému v kázání na hoře, kterým jsem oponoval jeho světskému politikaření a militarismu, ke zprávě o stvoření v Gn 1, kterým chtěl dokázat, že probíraná Ježíšova slova nemůžeme chápat doslovně, stejně jako dle něj nemůžeme chápat doslovně zprávu v Gn 1.
Napsala jste:
“Pasáž o rozvodu měla v kontextu ušetřit ženu druhého sňatku, do kterého byla často tlačena. Někdy byli muži totiž vykutálení, a brali si ženu na jeden den. Ježíš chrání ženu jako tu, která má také práva, ač v tehdejší době je neměla. Zákazem rozluky se staví proti postupné polygamii, která byla v palestinském židovstvu běžná.“
V pozadí Ježíšových výroků stran manželství a rozvodů tato praxe být do jisté míry mohla, nicméně Ježíš nikde neříká, že svými výroky chce ušetřit ženu. A pouhou spekulaci nelze vydávat za fakt. Vždyť v Mk 10:12 hovoří Ježíš o případu, kdy žena propustí svého muže a vezme si jiného, čímž se dopouští cizoložství. Že by v tomto případě chtěl ušetřit od druhého sňatku muže, kteří se stávali obětí vykutálených žen? 😊 Relativizací Ježíšových slov k tomuto tématu se navíc dnešní době omlouvá v mnoha denominacích tolerované nové manželství rozvedených, které je s Ježíšovými slovy v křiklavém rozporu.
Napsala jste:
“Další fauly. Jak víte, že se mi něco zdá náročné? Jak víte, že nechci konat?…„Chcete-li jít pohodlnější širokou cestou“. Víte, doporučovala bych příliš nehodnotit druhé osoby, pokud výslovně nenapíšou, že chtějí jít pohodlnější širokou cestou a pokud nic nevíte o jejich životě. Zde je vhodnější zabývat se tím, co píšou, než tím, co si o nich myslíte.“
Ne faul, ale předpoklad. Jestliže někdo soustavně zpochybňuje platnost některých Ježíšových výroků, tak k tomu musí mít dost zásadní vnitřní důvod. Neříká snad něco podobného i Ježíš? „Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.“ (Mt 12:34)
Napsala jste:
„Pouze Vám vysvětluji, že existují literární žánry a domnívala jsem se, že to není tak těžké k pochopení. Člověk literární žánr neurčuje sám, toto má nějaká pravidla.“
Dnešní znalci literárních žánrů by zajisté Ježíši vysvětlili, že jeho argument „Řekl Pán mému Pánu…“ (Mt 22:43-45) je lichý, poněvadž kdyby chápal literární žánry v Tanachu, tak by věděl, že ten žalm nenapsal David, ale napsal ho nějaký anonymní žalmista pro Davida. V tom žalmu tudíž Hospodin hovoří k Davidovi (Ž 110:1), ne k nějakému Davidovu Pánu. Tak byste si to představovala?
Napsala jste:
„Doporučuji studium na nějaké kvalitní teologické škole.“
To myslíte nějakou takovou školu, která produkuje Halíky a podobné exoty (Kopecká aj.)? Znám pár bývalých křesťanů, z nichž právě theologická škola udělala atheisty. Nějak jsem si nevšiml, že by Ježíš doporučoval svým učedníkům studium nějaké theologické školy. Aby třeba studovali školu Hillelovu, Šammajovu či Gamalielovu. Ježíš si za své učedníky vybral lidi prosté a neučené, kteří asi těžko uměli rozlišovat literární žánry a vykládat Písmo přísně kontextuálně atd. Co považujete za důležité Vy, Ježíš evidentně za důležité nepovažoval.
Napsala jste:
„Ježíšovo radikální učení je v rukou následovníka k dobru, v rukou fanatika ke zlu. Vždyť mnoho světců bylo poměrně radikálních, vzdali se bohatství a i jinak, ale nebyli to fanatici. Naopak v rukou fanatika je radikalita nebezpečná.“
Ježíšovo radikální učení je ke zlu především těm, kteří si ho modifikují k obrazu svému, a jejich posluchačům, bez ohledu na to zda jsou považováni za fanatiky nebo liberály.
Napsala jste:
„Netvrdil jste, že Ježíš byl křesťan. Však já také netvrdím, že jste to tvrdil. Nebo ano? To je vtipné :-).“
Pak mi není jasné, jaký smysl Vaše poznámka, že Ježíš nebyl křesťan, měla.
Napsala jste:
„A Origenův výklad o idiotech je také dobrý, viďte, když už se tu obhajuje ta kastrace…“
Obávám se, že Origenes v souvislosti s výkladem Mt 19:12 o nějakých idiotech nic nenapsal. Zato Vy jste lehkovážně, aniž byste se namáhala si to ověřit, opsala toto zavádějící tvrzení z Wikipedie… 😊
Napsala jste:
„O posedlosti kontextem….“ Ale no tak. Zase fauly, je to už nuda.“
Takže navíc ještě i posedlost fauly? To už je nuda. Pokud se někdo skoro v každém svém příspěvku ohání nějakým vágně definovaným kontextem (jen ve Vašem příspěvku z 29. 12. 2023 ve 21:58 hod. se o kontextu zmiňujete hned 4x), nemá to pak u čtenářů budit dojem svého druhu posedlosti?
Napsala jste:
„O Ř 13 zde již byla mnohokrát řeč, ale pouze jste vršil verše… Pro mě je opravdu křesťan, který nedbá na kontext, fanatikem a sektářem, jak jsem již vysvětlila v minulém komentáři, proč, a uvedla příklady.“
Takže vidím, že se ten kontext, kterým se tady neustále oháníte a který by dokazoval, že se křesťan může vzpírat tyranům a usilovat o jejich svržení, od Vás nedozvím. No, nedivím se, jelikož žádný takový kontext v Novém zákoně neexistuje. A když už píšete o vršení veršů, Vy jste je snad ve svém komentáři k Ř 13 nevršila? Každý solidní komentář si musí všímat konotací i s jinými místy Písma, na něž odkazuje. Budete proto autory biblických komentářů také obviňovat z vršení veršů?
Napsala jste:
„Dovolím si poznamenat, že z mé strany Vám neplánuji v komentářích věnovat již žádný čas, neboť napadání diskutujících je Vaším standardem a Vaše vstupy považuji za křesťanský trolling.“
Napadání diskutujících? Novým zákonem důsledně podložené odmítání politizace křesťanství považujete za napadání? Ježíš podle Vás také napadal zákoníky a farizeje, když odmítal jejich deformace Božího slova? A to se vůči nim vyjadřoval daleko nevybíravěji než já ke zdejším politizátorům. Zajímavé, že za trolling nepovažujete příspěvky někoho, kdo využije každé příležitosti, aby na zdejší zdejší křesťanské fórum zatahoval spory tohoto světa a podněcoval stejně jako světský mainstream nenávist k vybraným státům a vybraným politikům. Za trolling ovšem považujete korekční reakce na tyto pro křesťana nedůstojné politické tirády.
Napsala jste:
„Nastínil jste nejrůznější témata. Napište k nim zde článek, jaké je Vaše pochopení. Možná pod ním proběhne nějaká smysluplná diskuse, ale nemá smysl do diskuse zatahovat stále nová a nová témata a vršit a vršit další a další verše. Způsobuje to mnoho odboček.“
K čemu bych měl psát článek? Abych vršil nová a nová témata, což se Vám přece nelíbí? Nepíše snad už Kohelet, že dělání mnoha knih nemá konce (Kaz 12:12)? Já jen reaguji na úvahy, které považuji za chybné a snažím se je konfrontovat s učením Ježíše a apoštolů. Nová témata zde, pokud možno, nevrším, dokud k nim někdo ve snaze obhájit své názory neodklání diskusi. Jsou jiní, kteří na tomto webu vrší, pro mě nepochopitelně, řadu světských politických témat, která nám dle Nového zákona řešit nepřísluší.
Napsala jste:
„Ježíš byl rebel a rušil tradiční zvyklosti“.
Ježíše bych zrovna nenazýval rebelem, poněvadž rebelem (z lat. re-bello = „obnovit válku“) je ten, kdo obnovuje válku. Ježíš však válku, alespoň ze strany věřících, zastavoval (Mt 5:39nn; 26:52; J 18:36).
Napsala jste:
„Víte, co k Ježíšovi přitahovalo zástupy? Byla to jeho láska a nemyslím to zprofanované slovo. Ježíš byl radikálním v lásce. Byla to jeho síla, jeho motor, jeho záhuba a jeho zmrtvýchvstání.“
Ano, byla to jeho láska k nepřátelům (Mt 5:44-45). Všeobecná láska k lidem, dnes bychom řekli humanismus, není nic neobvyklého, tou se dle Ježíšových slov vyznačují i pohané (Mt 5:46-47; L 6:32-33). Avšak právě ta naprosto výjimečná Ježíšova láska k nepřátelům je kamenem úrazu některým zdejším diskutujícím, kteří by na ty nepřátele nejraději šli s tanky a děly, přesně dle oné Ježíšem překonané zásady oko za oko, zub za zub (Mt 5:38.43). Jako by vůbec nečetli ono Ježíšovo „ale já pravím vám.“ (Mt 5:39.44)
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
ten Váš svět, který žijete a vidíte kolem sebe, ten Vám rozhodně nezávidím.
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste:
„Ještě odkaz na vynikající video s vojenským kaplanem, které jsem shodou okolností zhlédla. Moderátor DVTV se zajímavě ptá na to, co se řeší pod každým článkem zde o válce.“
To má být podle Vás vynikající video? Myslím, že Vaše hodnocení tohoto videa o Vás vypovídá daleko více než Vaše obsáhlé příspěvky na tomto webu.
Přesto jsem Vám vděčný, že jste zde dala odkaz na rozhovor s tím vojenským kaplanem, kde se velice naturalisticky ukazuje zvrácenost této funkce, která je dle jeho výpovědí a postojů naprostou persifláží evangelia. Vždyť tento kaplan bez obalu přiznává, že jeho úkolem je probouzet bojového ducha vojáků (jinými slovy touhu vraždit, jakou měl před svým obrácením např. Saul z Tarsu Sk 9:1), kaplan sám říká, že vojákům řekne, aby nasadili bodák a že tam vpředu mají nepřítele, na něhož mají jít. Dále říká, že ani sám nemá problém zabít člověka. Nad rámec své funkce kaplana dokonce vyrábí útočné nože pro vojáky – asi proto, aby si mohli ukrojit chléb… Na udivený dotaz moderátora, jak by mohl sáhnout na život jiného člověka, když je křesťanem, kaplan odpovídá, že byl poslán, aby byl těm zabíjejícím vojákům oporou. Kým však byl poslán, aby byl oporou zabijákům? To už nevysvětluje. Ježíšem však určitě ne, když ten učil své následovníky, aby neodpírali zlému (Mt 5:39) a nepoužívali meč (Mt 26:52). Nýbrž byl vyslán armádou, tj. tímto světem, jehož vládcem je ďábel (J 12:31; 14:30). Z toho se dá dovodit, že vposledku byl tento kaplan k podpoře bezskrupulózního zabíjení vyslán ďáblem, který je vrahem od počátku (J 8:44). Kaplan přiznává, že v jeho naturelu je být bojovníkem a dravcem, který trhá, a v případě potřeby by tomuto naturelu dal průchod. To je ovšem přirozenost starého člověka, ne toho, který se znovu narodil z Ducha (J 1:13; 3:3.5) a který právě toho svého starého člověka ukřižoval se všemi jeho vášněmi a žádostmi (Ga 5:24). Je tragické pokud se tento kaplan vydává za křesťana a pokud si na základě jeho vzoru dělají nevěřící úsudek o tom, co to vlastně znamená být křesťanem. Ještě tragičtější je, pokud s tímto kaplanem na tomto webu někteří lidé, kteří se považují za křesťany, souhlasí.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Umím si představit, že kdyby vaši ženu a dceru znásilňoval cizí voják, vy byste těm ženám řekl: „Nepomohu vám, protože ve vašem sporu s vojákem musím zůstat nestranný.“ A klidně byste to znásilňování pozoroval, že?“
V době Ježíše a apoštolů se zajisté různé znásilňování žen, vraždění rodin atd. i v době míru odehrávalo daleko častěji než dnes, kdy existují různé mezinárodní úmluvy o tzv. lidských právech, policie apod., takže lidé byli daleko více odkázáni na svépomocnou vlastní obranu než na zajištění své bezpečnosti nějakými státními institucemi. Přesto vůči Ježíšovu požadavku neodpírat zlému (Mt 5:39) nikdo nevznesl žádný dotaz, námitku či připomínku (jako třeba v diskusi o manželství Mt 19:10), jak se má tedy jeho následovník zachovat v takových krajních situacích, kdy mu někdo znásilňuje či rovnou vraždí rodinu, zda je povolena nějaká výjimka z tohoto Ježíšova pravidla. Ani apoštolové nic takového na stránkách NZ neřeší, ačkoli řeší řadu jiných otázek praktického života, např. jak se zachovat k masu obětovanému modlám (1 K 8:1-13), zda se i křesťané mají obřezávat (Sk 15:5.20; 1 K 7:18), zda po uvěření nadále žít s nevěřícím manželem nebo ho opustit (1 K 7:10-16) atd. To znamená, že žádní novozákonní křesťané vůbec neuvažovali o nějaké výjimce z tohoto striktního Ježíšova požadavku, s jehož bezvýjimečnou platností byli evidentně srozuměni, když chování křesťanů v takto vypjatých situacích nijak neřešili. Takových situací totiž křesťané zažívali už v novozákonní době v časech svého pronásledování jistě celou řadu (Sk 8:1.3-4; 12:1-2). A přesto nikdo z nich podobnou otázku jako Vy nenadhodil.