V poslední době se vede živá diskuse o tom, zda a jak se může Izrael bránit útokům Hamásu. Netrvalo dlouho a tato otázka se stala dalším šiboletem, tedy něčím, co téměř automaticky rozděluje křesťany.
Pokusím se tuto otázku pojednat nejprve v jistém smyslu obecně. Odmysleme si teď na chvíli Izrael a Hamás. Může se křesťan vůbec podílet na činnosti policie a armády, nebo je mu jakákoli činnost v rámci silových složek zakázána? Jak souvisí Ježíšovo slovo o nastavení druhé tváře s praktickými konflikty ať už jednotlivců nebo celých národů? Má být křesťan za všech okolností pacifista, nebo se musí zlu postavit i za použití násilí?
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Církev vyhlíží probuzení
Některé biblické texty – zejména Římanům 13 – předpokládají. že vrchnost (vláda) je od Boha. Má zde určité poslání. Tím posláním je zabránit tomu, aby zavládla anarchie a násilí. Písmo ovšem ví i o tom, že vláda tento svůj mandát někdy přestane plnit, a pak se křesťan (ostatně nejen on) může vládě vzepřít.
Pokud je ovšem vláda od Boha (a na poněkud jinou diskusi by bylo, co to vlastně znamená), pak si nedovedu představit, že by se křesťan na ní nesměl podílet. Z toho mi vyplývá, že křesťan může být policistou nebo vojákem. Ostatně Jan Křtitel na otázku vojáků, „co máme dělat“, neodpovídá „opusťte armádu“, ale „nikoho neutiskujte“.
Vyhrocený křesťanský pacifismus se odvolává na Ježíšovo slovo z Matouše 5,39: „Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.“
Dle mého chápání nutno respektovat, že toto slovo míří na situaci, kdy jsou v konfliktu dva jednotlivci. Nelze je automaticky aplikovat na mezinárodní konflikty. Právě to ovšem vyhrocení pacifisté činí. Představme si určitou krajní situaci, která ovšem, jak nám dokazuje postup Hamásu 7. října t. r., nemusí být vůbec hypotetická. Vrah podřezal jedno dítě a chystá se podříznout druhé. Já jsem nablízku a mám samopal, který bych mohl použít a mohl bych tak zachránit život dalších dětí.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Žehnejte!
Vyhrocený pacifista řekne, že násilí nesmím použít a zmíněného vraha mám milovat.
Mé svědomí mi říká, že pokud mám možnost zasáhnout a nezasáhnu, stávám se spolupachatelem a nesu vinu na smrti dalších zabitých dětí.
V diskusi pacifisté často argumentují Ježíšovým příkazem, že máme milovat své nepřátele. Přitom zřejmě vycházejí z nevyslovené premisy, že pokud proti někomu bojuji, nutně ho musím nenávidět.
Zde nám příliš nepomáhá nadužívání slova nenávist, zejména v jeho anglické formě hate, často v jeho počeštěné formě hejt, případně hejtovat. Například v diskusi o genderové ideologii se předpokládá, že pokud máte na sexualitu jiný názor, znamená to, že nenávidíte homosexuály nebo lesby, případně nějakou další podskupinu. Tento trik bychom si neměli nechat líbit a měli bychom se proti němu ohradit. To, že s někým nesouhlasím, neznamená, že ho nenávidím. Proč to vaši odpůrci dělají? Protože nechtějí slyšet vaše argumenty, ale chtějí vás vylíčit jako zlého a nenávistného člověka.
Vraťme se ale na počátek. Tvrdím, že k tomu, abyste se rozhodli zneškodnit vraha, ho nemusíte nenávidět. A jste-li křesťan, tak byste ho ani neměli nenávidět.
Nenávist škodí především nám samotným. A tak i ve spravedlivých bojích je třeba, abychom se vystříhali nenávisti. Naše jednání by nemělo být motivováno touhou po pomstě. I ve vyhrocených situacích, kdy můžeme a máme zasáhnout, platí Ježíšovo slovo: „Mně pomsta, já odplatím“ (Ř 12,19). Toto slovo můžeme ovšem číst s různými důrazy. Pokusím se ten rozdíl vyjádřit typografickými prostředky: Mně pomsta! Já odplatím! Tak toto bylo to špatné čtení. Správné je toto: Mně pomsta. Já odplatím. (Zkuste si tu větu vyslovit – jednou s důrazem na slova pomsta a odplatím, podruhé na slova mně a já. Snad pochopíte, co tím chci říci.)
Když se rozhodnu zneškodnit vraha, pak to neznamená, že nad ním vynáším definitivní soud. Jsem si vědom, že ho bude soudit Bůh, ostatně mě také. Samozřejmě tento můj přístup není totožný s postojem některých velitelů k nepřátelům v náboženských válkách: „Zabijte je všechny. On si je Pán Bůh přebere.“ Můj postoj má jediný motiv: Zabránit vrahovi v páchání další vražd. Pokud je vrah zajat, nebudu ho mučit. Jde o to, ho zneškodnit, ne mu ublížit. Věřím, že takový přístup je možný a správný.
Nyní se krátce vrátím ke konfliktu v Gaze. Teroristé si natáčeli svá zvěrstva, která byla záměrná, a ještě se jimi chlubili. Jejich jednoznačně a opakovaně deklarovaným cílem je totální zničení Izraele. Proto s nimi nelze uzavřít mír – kdyby souhlasili s mírem, popřeli by smysl své existence. Lze s nimi ovšem uzavřít příměří. K tomu na nátlak světového veřejného mínění – a především na nátlak USA – patrně nakonec dojde. Jenže to bude znamenat další krveprolití po několika dalších letech. Ovšem srovnávání záměrně podřezaných izraelských dětí s nezamýšlenou smrtí palestinských dětí je skutečně nechutné. Takový přístup je morálně neudržitelný.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 13. prosince 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
140 Komentáře
Karel Krejčí
Tak to je přesně učebnicový příklad, jak se pokusit vtěsnat na jedné straně zákonictví a současně svobodu v Kristu do jednoho lidského života. Jak různými způsoby „roubovat“ jedno na druhé, s přesvědčením, že právě tento “řez“ je správný, protože v něm nacházíme konkrétní oporu, doporučení nebo dokonce příkaz v Písmu. Sám autor naznačuje pochybnost nebo dokonce nemožnost spravedlivého řešení, protože je prakticky neproveditelné. Ano, je v zásadě neproveditelné, protože tento svět leží ve zlém a jeho krutost je zřejmá. Ovšem té krutosti se dopouštíme i nepřímými způsoby a podporami násilí i jinde, jen je třeba na tuto lest „správného“ pojmenování a zdůvodnění. Ne, nedělejme si iluze, nejsme žádní „andílci“. Dokonce i v synagogách se stále ještě Kristu vyhýbají … Ano, jsme zde na zemi jako v jedné gigantické jednotřídce, kde se učíme jeden od druhého, národ od národa a naším učitelem a soudcem není nikdo jiný, než sám Bůh. A samotné Písmo nás jednak upozorňuje, že sklidíme to, co jsme zaseli, ale stejně tak ubezpečuje, že v Kristu máme svobodu. Ale ještě je zde jedna veličina a tou je naše svědomí. Tato doba však se jej snaží všemi možnými prostředky a výmysly udusit. Výjimkou nejsou ani křesťané.
Petr Kartouz
Pane Drápale, myslím, že jste to popsal velmi jasně a osobně je mi divné, proč to mnozí nechápou. Navíc si mnozí myslí, že by principy pro správu církve měli aplikovat na společnost, a naopak. V tom často tkví nedorozumění. Dovolím si trochu rozšířit Vaši definici nesprávného nálepkování:
Kdo chce mírová jednání na Ukrajině, není vždy milovník Vladimíra Putina.
Kdo tvrdí, že činnost člověka má zanedbatelný podíl na změně klimatu, není automaticky popírač jeho současné změny.
Kdo odmítá aplikaci genových vakcín bez dlouhodobě ověřené klinické bezpečnosti, není automaticky antiwaxer.
Kdo odmítá sjednotitelskou úlohu současných „self proclamed“ apoštolů, není automaticky lhář a pomlouvač.
Kdo odmítá kroky a činy dnešní vlády, není automaticky dezolát.
A dalo by se v tom jistě pokračovat… Trochu si „rýpnu“ 🙂 Myslím, že podporovat činy současné vládu se stane i mezi relevantními křesťany neudržitelné. Neplánujete začít s opatrnou kritikou, abyste pak měl možnost včas změnit kurs? V minulém článku jste přiznal, že jste často vcházel do slepých uliček. Není ovšem třeba vždy narazit až na zeď 🙂
Honza B.
Takto toto téma vnímají někteří mesiánští židé – viz níže.
NASTAVIT DRUHOU TVÁŘ? JE PACIFISMUS SPRÁVNÝ?
Ozývají se návrhy, že by Izrael měl „nastavit druhou tvář“ a nereagovat na zvěrstva ze 7. října dalším násilím. Představa je taková, že pacifistickým odmítáním dalšího násilí by se ukončil koloběh násilí a nastal by mír. Je to však pravda? Co říká Bible o válce a násilí?
HEBREJSKÁ PÍSMA A NOVÝ ZÁKON
Pro lepší pochopení dilematu je užitečné porovnat Mojžíšův zákon a Nový zákon. Zákon daný na hoře Sinaj je součástí teokratického státu: Bůh určuje, co je vyžadováno a co je zakázáno – nejen pokud jde o uctívání, ale také o vlastnictví, vztahy, a dokonce i války. Je plný pokynů, jak řídit celý národ podle Boží vůle. Dokonce i král je povinen intenzivně studovat Boží zákon, aby věděl, jak Boží vůli uskutečňovat. Král tedy není monarcha, který si může dělat, co se mu zlíbí, ale má být Božím služebníkem. Ve Starém zákoně není válka vzácností.
Nový zákon, zejména Kázání na hoře, obsahuje pasáže, které jsou často vykládány jako podpora pacifistického světonázoru. Viz zejména Matouš 5,38-42:
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do [tvé] pravé tváře, nastav mu i druhou tvář. A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť. A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“
Zdá se však, že tyto pasáže se obracejí k jednotlivcům v jejich soukromém životě, nikoli k národním vůdcům, politikům, policistům nebo vojákům ve službě. Soudce, který by po oběti loupežného přepadení požadoval, aby odpustila a nehledala žádnou spravedlnost, nelze považovat za dobrou věc. Podobně kdyby byl k oběti znásilnění zavolán policista a trval na tom, aby oběť násilníkovi odpustila a nenechala ho zakusit žádné následky, bylo by to považováno za velmi problematické.
Nechceme, aby naši soudci a policisté naléhali na oběti, aby nastavily druhou tvář. Dále je patrné, že evangelia neobsahují pokyny týkající se politických a soudních struktur.
Nový zákon například dává výslovné pokyny pro volbu jáhnů a starších, ale nedává takové pokyny pro jmenování soudců, policistů atd. To však neznamená, že víra soudce, policisty a vojáka nebude mít na jeho službu jednoznačně pozitivní vliv. To podporuje i list Římanům 13,4, kde je vláda dvakrát popsána jako Boží služebník, který drží v ruce „meč“.
Vrátíme-li se k Matoušovi 5,38-42, můžeme tedy dojít k závěru, že Ježíš se zde obrací na své následovníky a vyzývá je, aby nehledali osobní pomstu. Zdá se, že to vyplývá i z toho, že Ježíš mluví o tom, že „tebe“ někdo udeří, bere „ti“ a nutí „tě“. Vyvstává tedy otázka: Co když vidím, že někdo bije, drtí nebo ohrožuje jiného člověka? Jak vypadá moje odpovědnost za třetí osobu? Než se však budeme zabývat touto otázkou, je třeba uvést další postřehy. Nuže, ačkoli Nový zákon takové případy výslovně neřeší, můžeme rozpoznat několik základních biblických pravidel:
(1) Mám milovat svého bližního (3. Mojžíšova 19,18);
(2) Moje láska k bližnímu musí být praktická (Jak 2,15-16);
(3) Bůh chce, abychom chránili utlačované (Iz 1,17).
Z toho všeho můžeme vyvodit, že láska k bližnímu, kterého vidím utlačovaného, vystaveného nebezpečí nebo ohrožovaného, vyžaduje, abych jednal – a to velmi prakticky. Někdy to může vyžadovat použití síly. Výzvu, abychom nehledali osobní pomstu, tedy nesmíme chápat tak, že nám zakazuje chránit druhé. Mého bližního tedy chrání jeho země – soudní systém, policisté, spoluobčané, kteří jsou povoláni k tomu, aby ho milovali… a armáda, která existuje na naši obranu. Ano, armáda je dalším subjektem, který má za úkol chránit občany před škodami, tedy škodami zvenčí. I zde má stát „meč“ (Řím 13,4).
MĚLI BY VĚŘÍCÍ SLOUŽIT V ARMÁDĚ?
Otázka tedy zní: Měli by Ježíšovi učedníci sloužit v armádě? Důvodů pro zápornou odpověď na tuto otázku může být hned několik. Podívejme se na ně:
(1) „Věřící by neměli sloužit v armádě, protože Bible zabíjení zakazuje.“
Hebrejština však stejně jako angličtina rozlišuje mezi „zabitím“ (které může být i důsledkem nehody) a „vražděním“ (které je motivováno, vychází z nenávisti, závisti apod.). V hebrejském originále Exodu 20,13 se neříká lo taharog („Nezabiješ“), ale lo tirtsach (“ Nezavraždíš“). Jinak by Bůh odporoval své svaté vůli, když požaduje hrdelní trest (trest smrti) nebo válku.
(2) „Věřící by neměli sloužit v armádě, protože by stále mohli jednat z pomsty“.
To je oprávněná obava, zejména v současné situaci, kdy byl Izrael brutálně napaden, je zde nebezpečí pomsty. Na to však existuje dvojí odpověď:
Za prvé, Izrael má velmi specifická pravidla, která nedovolují bezohlednost. Vojákům, kteří tato pravidla nedodržují, hrozí přísné tresty. Koneckonců voják není na bojišti proto, aby jednal ve jménu svých emocí, ale ve jménu své země.
Za druhé, a to je neméně důležité, věřící vojáci musí bojovat proti touze po pomstě a jednat podle svého svědomí, protože následují Ježíše.
Bible tedy nezakazuje věřícím sloužit v armádě. Tento závěr posiluje i odpověď Jana Křtitele vojákům, kteří za ním přišli:
Ptali se ho i vojáci: „A co bychom měli udělat my?“ Řekl jim: „Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.“
Jan jim neříká: „Přestaň být vojákem.“ Voják by měl být loajálním a důvěryhodným služebníkem lidu, stejně jako soudce a policista. Voják by se měl považovat za ochránce svých spoluobčanů a chránit je před těmi, kdo je chtějí zlikvidovat.
Je sice pravda, že věřící nemusí usilovat o to, aby sloužili jako vojáci (nebo tím spíše jako vojáci v první linii), ale nechápu, jak je služba vlasti jako vojáci, kteří nezištně chrání své bližní, v rozporu s Božím slovem.
V současné situaci může ochrana izraelských občanů znamenat velmi prakticky likvidaci Hamásu a Islámského džihádu. Tyto organizace si za svůj nejvyšší cíl, za svůj hlavní úkol, stanovily vyvražďování židovského národa… včetně starých lidí, postižených lidí a matek s kojenci. Hrůzy současné situace bohužel ukázaly, že zastavit je vyžaduje zničit jejich domy a zabít je. To snad zajistí bezpečnost občanů Izraele. Všimněte si, že Izrael o tuto válku neusiloval ani ji neinicioval, ale byl k ní donucen. Kéž ji Bůh rychle ukončí.
Honza B.
1. Setník v Kafarnaum prosil za život svého umírajícího služebníka, protože věřil, že nemoci budou poslouchat Ježíše stejně jako jeho vojáci (Mt 8,5-13; Lk 7,2-10). Ježíš potkal někoho, nad kým totálně užasl, a to pro jeho víru vůči Němu, víru, že Ježíš uzdravuje a zachraňuje.
Tento setník patřil do skupiny „mnohých co přijdou od východu a západu a budou stolovat s Abrahamem (Ježíš vidí setníka ze Sk 10 a evangelium, které bude i pro pohany) … avšak synové království (Židé odmítající spasení v Mesiáši Ježíši) budou uvrženi do nejzazší temnoty.“
Pointa, ke které směřuji, je tato:
Jak je možné, že římský setník – z podstaty povolání nepacifista – došel tak obrovského obdivu u Ježíše, že v souvislosti s ním, v důsledku setkání s ním, začal Ježíš mluvit o lidech směřujících do Božího království (Mt 8,11-12)?
Ježíš věděl, co je v člověku, věděl, co obnáší být setníkem (z podstaty nepacifistou) a přesto by člověk řekl, že ten setník byl pro Ježíše člověkem podle Božího srdce, a jako příklad z mnohých, co přijdou stolovat s Abrahamem.
Jak je možné, že ten setník-bud. křesťan, nepacifista, mohl být vnímán a vyzdvižen Ježíšem takto vysoko, vojenským povoláním nezkažen?
Jak je možné, že toho setníka nepožralo a totálně nezničilo vnitřně jeho vojenské povolání a vše co s ním souviselo?
Proč Ježíš ani slovem nezmínil ani nekritizoval vojenské povolání, jakožto nekompatibilní se svým učením a postoji, odsouzeníhodné, a nevyzval setníka ke změně povolání asap, pokud si nechce nechat zabít vlastní víru v důsledku svého povolání, a pokud chce být účasten Božího království?
Proč žádná kritika, upozornění, varování od Ježíše před účastí v armádě či bytím profesionálním vojákem?
Ježíš setníkovi neřekl, že nesmí jít ani posílat do boje své vojáky (100), kterým velel, přičemž válka je cílené zabíjení. A setník spadal pod vyšší velení (v každé kohortě bylo obvykle 6 setníků a v legii 10 kohort, každá legie měla 6 tribunů, kterým byli setníci podřízeni), a rozkazy musel poslouchat vč. těch nepacifistických, jak z úkolů armády lze očekávat. Tomuhle riziku byl setník vystaven, že bude uvržen do bitev a zabíjení, když k tomu přijdou rozkazy, a to vše podle vůle zkažených vládců své doby.
Ježíš ho stran vojenského povolání nevaroval, že všechna tato rizika zabíjení ho mohou poslat od stolování s Abrahamem do nejzazší temnoty.
2. Setník v Cesareji jménem Kornélius se obrátil ke Kristu díky svědectví apoštola Petra, jehož neochotu sdílet evangelium s pohany zlomilo vidění od Boha (Sk 10). Cesarea byla základnou římské vojenské správy. Kornélius byl zbožný, modlitebník a činil skutky milosrdenství. A taky profesionální voják – tedy nepacifista, když přijde na plnění rozkazů, kterými v armádě a bitvách bývá cílené zabíjení nepřítele. Ať už byl pluk italský podpůrnou jednotkou pro lučištníky, v armádě jde vždy o přímé či nepřímé zapojení do zabíjení – dříve či později. A tento setník nebyl zdravotník z Hacksaw Ridge.
Jak se možné, že Bůh vyslyšel nezkažené modlitby zbožného a milosrdného Kornélia, profesionálního vojáka a nepacifisty, který mohl mít nebo mohl by časem mít, na rukou krev ze zabíjení (přímo či nepřímo), která volá k nebi? Zase, žádné nz varování od Boha v podobě: nebuď vojákem, z podstaty to jde proti Mé vůli, nemůžeš být zároveň vojákem a křesťanem, staň se pacifistou. Nebo: nejdřív učiň pokání, tzn. nebuď vojákem, staň se pacifistou, a pak se budu zabývat tvými modlitbami. Jak to, že vojenské povolání nezkazilo Kornéliovo srdce do stavu, že by ho Bůh vůbec neslyšel? Proč vojenské povolání nebylo pro Boha problémem, nepacifistickou překážkou? Naopak, v K. přišlo evangelium k pohanům, a bezprostředně během kázání evangelia přišel Duch Svatý tak rychle a mocně, k údivu Židů. Tak moc toužil Duch Svatý po obecenství s K. a K. nepacifismus či vojenské povolání (se vším všudy) Mu opravdu nebylo překážkou. Zajímavý je i výrok Petra, že „v každém národě je mu milý, vítaný, přijatelný ten, kdo se ho bojí a činí, působí, koná, uskutečňuje spravedlnost“ – a řeč se týká nepacifisty, profesionálního vojáka, Kornélia.
Je zajímavé, že navzdory – možná našemu očekávání – si Bůh vybral právě výjimečného – myslím tím především srdcem – profesionálního vojáka, jehož povolání nebylo pro Boha překážkou.
Konečný Fr.
Křesťan může být vojákem nebo policistou, ale není to nutnost. Křesťané někdy třeba volili své zaměstnání s tím, aby nemuseli pracovat v neděli, adventisté v sobotu. Být vojákem ve Švýcarsku je asi něco jiného, než v Česku. Kdo vstoupil do armády po roce 1989, tak často s vědomím, že bude bránit svobodu a demokracii. Bombardování Srbska a mise v Afghanistánu jsou ale dosti sporné. Jaké výsledky tyto akce přinesly? Kdybych byl dnes v armádě, tak bych odmítl bojovat proti Rusku – co by mě asi čekalo? Členem staré Jednoty nemohl být voják, hospodský, možná i někdo další.
Atentátem na Heydricha byl zabit otec rodiny. Schvalovat tento atentát znamenalo smrt, dnes za schvalování ruské agrese hrozí vězení, to je nesrovnatelné. Asi by se dalo vyčíslit scóre tohoto atentátu – 1: tisícům českých lidí. Žádné oko za oko. Proto lze pochybovat, zda uskutečnění toho atentátu bylo správné. Podobně kontroverzní je i upálení Palacha nebo případ Mašínů.
V Česku máme takový krásný příklad jak na tu válku vyzrát – a to jsou osudy dobrého vojáka Švejka.
pavel v
Pane Drápale,
velmi dobře napsáno. Oceňuji zejména způsob vaší úvahy, že se nechováte jako „zákoník“ (legalista), že se nesnažíte argumentovat pomocí citátů z Písma, ale logikou a (sou)citem. Domnívám se, že podobně kázal Ježíš. Když farizeové poslali stráž, aby ho zatkla, členové stráže nesplnili rozkaz s vysvětlením: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“ Jinde se o Ježíši píše: „I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.“ Když čtu, co Ježíš učil, nikde se tam nesetkám s tím, že by jeho učedníci měli dodržovat nějaké přikázání, aniž by chápali jeho smysl, že by ono přikázání dal Bůh jen z rozmaru, aby zkoušel poslušnost svých oveček. Bůh není bezcitné monstrum, policajt, který jen dohlíží, jak člověk plní jeho rozkazy. Pokud Bůh dal člověku přikázání, pak ne proto, aby mu znepříjemnil život, ale proto, aby člověk unikl průšvihům způsobeným svou vlastní nerozvážností.
Pište, prosím, dál, jako ten, kdo má moc.
Karel Krejčí
Tento svět není a ani nemůže být černobílý, stejně jako když dva dělají totéž, není to totéž. Neexistuje spravedlivá-univerzální šablona, kterou lze použít na každého bez rozdílu. Nejsem podporovatel válek a přesto se z mých daní proti mé vůli podporují. Jestliže Bůh apoštola Pavla předurčil ještě před narozením jako nejoddanějšího šiřitele evangelia, dokonce i přes jeho zcela opačnou předcházející aktivitu, tak se to nepochybně muselo naplnit. Ale ne všichni mají stejné „předurčení“, každý jsme jedinečný a máme naplnit to „svoje“. Konečným soudcem nebude nikdo jiný, než spravedlivý Bůh. Tento svět nemá tu nejmenší šanci vysvobodit ze lži a falešnosti sebelepší politik. Tuto moc má pouze pravda, což potvrzuje Písmo. A pravdou je pouze Kristus, nic jiného. Proto nelze sebeschopnějšího politika klást na stejnou úroveň jako Krista. Proto nám Bůh dal živé Písmo, ale my mu bereme život, my ho doktrinálně umrtvujeme a děláme z něho neživou literu.
pavel v
Pane Honzo B.,
oceňuji váš rozbor, který pojednává stejné téma jako článek pana Drápala, avšak z trošku jiného úhlu pohledu. Podle mého váš rozbor může vyrazit zbraň z ruky fanatickému pacifistovi P. Ašerovi. Řekl bych, že nenalezne žádné protiargumenty, kterými by vaši argumentaci vyvrátil.
Eva A.
Děkuji za článek. Souhlasím s p. Drápalem, p. Kartouzem a s p. Honzou. B. Mluví mi ze srdce. Je mi smutno, když někteří, zvláště křesťané, reaguji na zlo lhostejností a říkají oběti, aby nastavila druhou tvář. Takové myšlení není od Boha, ale od zlého. Boží slovo nás vybízí, abychom se zastávali utlačovaných.
pavel v
Hamás po několikadenním příměří odmítl propouštět další rukojmí unesených z Izraele a obnovil boje s IDF. Izrael v odpovědi obnovil svou ofenzívu nejen na severu pásma Gazy, ale v posledních dnech postupuje i do její jižní části. Tel-Aviv přitom musí čelit nejen palestinským teroristům, ale i velké části světového veřejného mínění, které volá po trvalém příměří mezi Hamásem a Izraelem. Je zajímavé, že tito podporovatelé všeho dobrého a bojovníci proti všemu zlému požadují zastavení bojů po Izraeli a ne po teroristech, kteří tento konflikt vyvolali a kteří ho mohou také ukončit, pokud propustí rukojmí a vzdají se své doktríny, požadující zničení Izraele.
Podobný obraz vidíme na Ukrajině. Tam také Kyjev čelí ruským teroristům a současně ve světě Putinově páté koloně počínaje Viktorem Orbánem a jeho Fideszem přes populistické strany jako SMER-SD, Svobodné v Rakousku, SPD v Česku, AfD v Německu, Národní sdružení ve Francii, PVV v Nizozemí, Republikánům v USA atd. Jmenovaní také požadují zastavení bojů, ale ne po teroristech, kteří válku vyvolali. Také tito teroristé odmítají samostatnou existenci Ukrajiny jako svébytného státu. Na celé věci je smutné zvláště to, že útočící teroristé se prezentují jako pravověrní křesťané, jejichž úkolem je spasit „kulturně zkažený“ Západ. Tato takzvaná kulturní válka je ideovým pojítkem mezi Putinem a jeho pátou kolonou na Západě. Je až legrační, když Putinovi sympatizanti ve jménu míru a novozákonní lásky k nepřátelům požadují, aby se Ukrajina Rusku dobrovolně vzdala. Zrada oběti teroristického útoku je tak vykládána jako ušlechtilost.
pavel v
to Petr Kartouz
ad „Kdo chce mírová jednání na Ukrajině, není vždy milovník Vladimíra Putina.“
——————————-
Ruský ministr zahraničí Lavrov se nedávno vyjádřil, že Rusové chtějí mírová jednání, ale Ukrajina je odmítá. Není to pravda. Ukrajinci jsou ochotni jednat, ale mají podmínku, že ruští vojáci nejprve vyklidí ukrajinské území včetně Krymu. Vám se zdá tento požadavek nespravedlivý?
Karel Krejčí
Pane Pavle,
bohulibá věc je potřeba pomáhat těm, kdo to opravdu potřebují. O tom není sporu. Ovšem pro další průběh je stejně tak důležité položit si otázku: „Jaké housle ale v tom všem vlastně hraji, druhé, třetí …. ?“
pavel v
Každý z nás má na tomto světě poněkud jiný úkol, podle toho, jaké obdržel „hřivny“. Nejsme zde sami pro sebe, ale jsme tu pro druhé. Jeden úkol máme všichni stejný, zmírňovat utrpení lidí v tísni. A je to úkol ze všech nejdlůležitější – jeho splnění bude rozhodující pro naši účast v Božím království (viz. kázání o posledním soudu).
Těmi trpícími jsou dnes Ukrajinci. Není týdne, kdy Rusové nepošlou na jejich města rakety, aby ničily jejich energetická zařízení s cílem vystavit obyvatele v nadcházející zimě mrazu. To však není to nejhorší. Rusové na Ukrajině rozsévají smrt.
Mnozí z nás si pamatují, jaké zlo způsobili Rusové na našem území po roce 1948 a 1968. Přesto jsou mezi námi tací, kteří chtějí tolerovat zlo, které dnes Rusové působí na Ukrajině. Je neuvěřitelné, že jsou mezi nimi i křesťané.
Je zajímavé, že Ježíš si příliš nevšímal římských okupantů, ale tvrdě kritizoval judejskou mocensko-náboženskou smetánku. Nazval ji plemenem zmijí a dětmi ďábla. Měli bychom si z něj vzít příklad. Měli bychom se distancovat především od lidí, kteří sami sebe nazývají křesťany, ale ochotně tolerují zlo, totiž násilný teror vůči nevinným. Divím se, že zdejší blogeři nemluví o fatálním hříchu ruské pravoslavné církve podporující Putinovu útočnou válku. Divím se, že nemluví o hrozném hříchu amerických evangelikálů podporujících superlháře Trumpa, který se po napadení Ukrajiny pochvalně vyjádřil o Putinovi.
Křesťanské církve by měly stát v čele těch, kdo burcují svět, aby se zastal týrané Ukrajiny. Pomáhat trpícím není věcí politiky nýbrž víry a milosrdenství.
Realtoltek
nezamýšlená smrt…to je takový hezký pojem… možná by se dalo nahradit jako „vedlejší“ ztráty. Ovšem vedlejší ztráty už není nezamýšlená smrt ale neco s čím se počítá tedy zamýšlí.
Pokud tedy přijde jakékoliv dítě touto nezamýšlenou smrtí o život, není se pak čemu divit, že příbuzní této „oběti“ páchají zvěrstva. Takže výsledek je jasný… násilí plodí násilí.
nezamýšlená smrt je tedy absolutně morálně neudržitelná a svědčí o jisté naivitě a černobílém pohledu na svět.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
čas postupně neúprosně odhaluje, že právě politika všemi možnými prostředky zadupává pravdu do země. I pro ono proklamované milosrdenství a jeho užitečnost, má tento svět ještě výstižnější a pravdivější výraz, než jsem včera uvedl.
Petr Adamec
Jsem trochu na rozpacích z posledního odstavce. Jak by měla současná situace skončit, když ne příměřím? Má autor nějakou realizovatelnou představu o žádoucím budoucím vývoji? Je zjevné, že obyvatelstvu Gazy bude nutné dát nějakou alternativu. Vyhrát vojensky válku je celkem jednoduché, horší je vyhrát mír. Stávající izraelská vláda svou dlouhodobou politikou k této situaci přispěla. Po zdrcující vojenské porážce Hamásu by měl Izrael navrhnout něco konstruktivního. Silové řešení ta situace dlouhodobě nemá.
pavel v
Kdybychom sestavili žebříček hříchů, pak na jeho vrcholu bude vyvolání války. Proč tedy „pobožní“ Rusové (73% křesťanů https://en.wikipedia.org/wiki/Religions_by_country) zaútočili na Ukrajinu? Soudím, že důvodem je ideologie nacionalismu. Podstatou nacionalismu je pýcha a sobectví. Říká se, že Rusové jsou ochotni snášet veliká strádání, pokud to povede ke zlepšení velmocenského postavení jejich státu. I když jejich vesnice žijí v bídě, bude i tam každého Rusa hřát vědomí, že svět se jich bojí. Moc je droga. Jako každá droga po čase ztrácí účinnost a vyžaduje zvyšování dávek. Proto by bylo iluzí myslet si, že po dobytí Ukrajiny by Rusové dali pokoj. Vzápětí by se ocitla v akutním nebezpečí i naše země. Rusko dá příští rok na zbrojení 40% státního rozpočtu.
Bylo by chybou uvalit na Rusy kolektivní vinu. Je tam sice málo těch, kdo nepodlehli zhoubnému nacionalismu, ale jsou. Dokonce jsou i ruští dobrovolníci vstupující do ukrajinské armády, aby bojovali za osvbození Ukrajiny – viz. https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/rusko-ukrajina-rusti-vojaci-dobrovolnici-sibirsky-prapor_2312160600_elev
Sobectví je charakteristické pro české nacionalisty. Poslouchal jsem rozhovor Tomiem Okamurou na stanici Český rozhlas. Naříkal, že náš stát vynakládá příliš veké prostředky pro ukrajinské uprchlíky. Na otázku redaktora, co by měl stát dělat, řekl, že by měli být posláni zpět, protože na Ukrajině je už nic neohrožuje. Že sami máme málo pro „naše lidi“.
pavel v
to Petr Adamec
Američané ve druhé světové válce obsadili Německo a provedli denacifikaci. Zkuste si představit, že by se „z humanitárních důvodů“ zastvili na hranicích Německa – co by asi následovalo. Stejně tak musí Izraelci provést dehamasaci Gazy i Západního břehu. Najdou však mezi Palestinci nějakého jejich Konrada Adenauera?
pavel v
to Karel Krejčí
Mohl byste se vyjádřit konkrétně co znamená, že „politika všemi možnými prostředky zadupává pravdu do země“.
Dan Drápal
Pro Petra Adamce:
Milý Petře, samozřejmě bude uzavřeno nějaké příměří. Méně pravděpodobné je, že bude uzavřen mír. A příměří bude velmi pravděpodobně znamenat další boj po několik letech. Nepíšu v posledním odstavci to, co bych si přál, ale co patrně nastane.
Izrael nemůže Gazu držet obsazenou věčně. A to jistě ani nechce. Ale všichni víme, co se stalo, když Izrael Gazu vyklidil a své osady tam zrušil.
Bylo by skvělé, kdyby Izrael navrhl „něco konstruktivního.“ Netuším ale, co by to mohlo být.
Lída A. R.
To pan Drápal
Děkuji za zajímavý článek.
To pan Adamec
Děkuji za slušný komentář
To pan Pavel
Děkuji za komentář ohledně podpory pana Drápala, aby psal dál
To pan Kartouz
Neplánujete začít psát konstruktivní komentáře? A když jste tak rozšířil úvahu pana Drápala o to, o čem nevím, že by hlásal ve Vaší úvaze “ne každý”, dovolím si poznamenat, že pan Drápal píše pod vlastním jménem a nese za své články zodpovědnost. Nic nebude skryto, vše bude nakonec zjeveno -:).
Rohalová
Karel Krejčí
Pane Pavle,
Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“
Pokud tedy nesouhlasíte se skutečností, že nejen pouze evangelium, ale i politika má schopnost dovést nás ke stejnému cíli, pak stavíte obojí dvojí na stejnou úroveň a je jedno, zda následujeme Ježíše nebo realizujeme politiku. Tím ovšem vyvstává otázka, co je zde vlastně špatně a proč to „nejde?“
Proč to nejde, když všude kolem nás je pouze pravda?
pavel v
Na Ukrajině denně umírá mnoho mladých vojáků. Jsou to ještě kluci. Nebylo by rozumější dát na slova slovenského kněze Mariána Kuffy, který pléduje za to, aby se Ukrajině nedodávaly žádné zbraně. Viděl jsem na YouTube jeho kázání, kde to elegantně odůvodnil. Při setkání s dětmi se zeptal jedné holčičky: „Dodával by Ježiš zbraně?“ Děvčátko odpvědělo: „Nie.“ Kuffa je pochválil: „Výborně. Jednička s hvězdičkou:“
Stejně jako Kuffa uvažovali v Mnichově Daladier a Chamberlain. Aby zachránili v Evropě mír, obětovali Hitlerovi české Sudety. Při návratu domů je oslavovaly davy jejich obdivovatelů. Hitler pochopil, že se ho ti „státníci“ bojí. Obsadil tedy nejen Sudety, ale celé Československo. Posléze ovládl téměř celou Evropu. Jakou máme záruku, že by po ovládnutí Ukrajiny nezaútočil Putin na Pobaltské státy? Jakou máme záruku, že by se na jeho stranu nepřidalo dobrovolně Maďarsko a Slovensko. Jakou šanci by mělo NATO, když jeho obranné síly jsou směšné, protože evropské státy soustavně šidily rozpočty na obranu, natož kdyby se Američané rozhodli nechat nás sníst kaši, kterou jsme si navařili?
Albert Einstein je autorem výroku: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“
Co by se stalo, kdyby Rusko ovládlo Evropu? Rusové jsou křesťané, takže zdánlivě bychom se neměli čeho obávat. Avšak je čeho se obávat. Rusové by se nám snažili vnutit svou kulturu založenou na slepé poslušnosti vůči vrchnosti. Stali bychom znovu stádem s mentalitou rabů – lidí, kteří se bojí samostaného myšlení a nejsou ochotni na sebe vzít žádnou osobní odpovědnost. Naše země by se brzy začala podílet na útočné válce proti jiným zemím a my bychom tvrdili: To není naše vina – my jen plníme Putinovy rozkazy.
My, křesťané, bychom měli využít své kosmopolitní postavení a burcovat celý svět, aby se neopakoval požár založený fanatickým nacionalismem.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
Právě Vy jste fanatik, který má má strach ze všeho možného, jen ne z Boha!
pavel v
Pane Krejčí,
nikde jsem neřekl, že politika i evangelium jsou na stejné úrovni a že „je jedno, zda následujeme Ježíše nebo realizujeme politiku.“ Nikdy bych nemohl říci takový nesmysl. Politika je pouhý nástroj a jako každý jiný nástroj ho lze použít buď pro dobro nebo pro zlo. Nožem můžeme nakrájet chleba nebo také zabít člověka. V takovém případě vrahem není nůž, ale člověk, který ho držel v ruce. Když politik vychází z evangelia, může pomocí politiky udělat mnoho dobrého. Člen britského parlamentu, William Wilberforce vedl kampaň za zrušení obchodu s otroky, až se mu to po dlouhých 20 letech podařilo. Umím si představit, že proti němu vystupovali lidé jako vy, tvrdící, že politika je špína a proto by nikdy neměla být používána pro prosazení křesťanských zásad.
P. Ašer
V článku autor uvádí:
„Písmo ovšem ví i o tom, že vláda tento svůj mandát někdy přestane plnit, a pak se křesťan (ostatně nejen on) může vládě vzepřít.“
Je signifikantní, že pro podporu svého tvrzení, že se křesťan někdy vládě vzepřít může, autor neuvádí žádný novozákonní odkaz. Proč asi? Protože žádný novozákonní text, který by vzepření se křesťana proti vládě ospravedlňoval, neexistuje? Pokud však takový text existuje, proč zde není uveden? Křesťan může neuposlechnout vládu jen v případě, že mu zakazuje kázat evangelium (Sk 5:29) nebo ho nutí hřešit (Da 3:18), nikoli se však proti ní bouřit a usilovat o její svržení. Nesouhlasit s její politikou vnitřně může, avšak to jej neopravňuje k nějaké revoluci. Pokud s politikou vlády nesouhlasí, má se za ni o to více modlit (1 Tm 2:1-2), ne se zapojovat do politických piklů proti ní.
V článku se dále píše:
„Pokud je ovšem vláda od Boha (a na poněkud jinou diskusi by bylo, co to vlastně znamená), pak si nedovedu představit, že by se křesťan na ní nesměl podílet.“
Křesťan se na vládě nemůže podílet z jednoho prostého důvodu. A to proto, že vláda nese v ruce meč (Ř 13:4). Je tedy organizovaným násilím. Ježíš však říká jednoznačně:
„Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.“ (Mt 26:52)
Mají tedy i křesťané zahynout mečem, pokud se mečem ve jménu vlády ohánějí? Poněkud zvláštní logika. Každopádně logika popírající Ježíšova slova. Vždyť Ježíš svým učedníkům jasně říká, že nemají o žádnou vládu na tomto světě usilovat (L 22:25-26 „Vy však ne tak.“). Tedy ani na ní participovat jakožto nositelé státní moci oprávnění k užívání násilí. Vždyť už nejsou z tohoto světa (J 15:19; 17:14), ale jsou zrozeni z Boha (J 1:13). Proč by se tedy i po znovuzrození měli zaplétat do záležitostí těch, kteří vládnou tomuto světu, když už ti nově narození mají jiného velitele (2 Tm 2:4)?
V článku je uvedeno:
„Z toho mi vyplývá, že křesťan může být policistou nebo vojákem. Ostatně Jan Křtitel na otázku vojáků, „co máme dělat“, neodpovídá „opusťte armádu“, ale „nikoho neutiskujte“.“
Jak už jsem uvedl výše, nic takového z Ř 13:1-7 nevyplývá, jelikož křesťanu nepřísluší domáhat se čehokoli mečem (násilím) ve jménu čehokoli. Proto křesťan nemůže sloužit v ozbrojených silách vládní moci, která právě skrze tyto síly používá svůj meč (Ř 13:4). Slova Jana Křtitele navíc nejsou pro křesťany směrodatná, neboť i ten nejmenší v Božím království je větší než on (L 7:28). Jan Křtitel dle NZ coby Ježíšův prodromos patřil ještě ke staré smlouvě (L 16:16), která je vetchá a blízká zániku (Žd 8:13) . Ani jeho křest nebyl plnohodnotný (Sk 19:3-6).
Dále autor článku píše:
„Vyhrocený křesťanský pacifismus se odvolává na Ježíšovo slovo z Matouše 5,39: „Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.“ Dle mého chápání nutno respektovat, že toto slovo míří na situaci, kdy jsou v konfliktu dva jednotlivci. Nelze je automaticky aplikovat na mezinárodní konflikty. Právě to ovšem vyhrocení pacifisté činí.“
Nechápu, kde autor článku přišel na to, že pro konflikt mezi jednotlivci platí jiný princip než pro konflikt mezi kolektivy. Ježíšův princip neodpírání zlému přece nerozlišuje mezi tím, zda jsou v konfliktu dva jednotlivci nebo dva či více kolektivů, ať už jde o kolektivy etnické, sociální (třidy apod.) náboženské atd. Ačkoli v Mt 5:39 a v L 6:29 je ten zlý, který člověka napadá, uveden v singuláru, v Mt 5:44nn a v L 6:27-28 jsou nepřátelé, kteří nás pronásledují, uvedeni v plurálu. Ovšem jak ve vztahu k jednotlivci, tak ve vztahu ke kolektivu platí stejný princip: neodpírej zlému (Mt 5:39), resp. dobře čiň zlým (L 6:27). Chce snad autor, který na jiném místě článku tvrdí, že lze zabíjet bez nenávisti, vážně tvrdit i to, že láska k nepříteli (Mt 5:44) se může projevovat tím, že ho zabiji? Lze vážně tvrdit, že zabitím člověka mu vlastně činím dobře, jak máme dle Ježíše činit svým nepřátelům (L 6:27).? Že svým obětem činí dobře, to se domnívali např. inkvizitoři, když dávali k upálení čarodějnice, to se domníval i pan Kopfrkingl ve filmu Spalovač mrtvol…
Důležité je si přitom uvědomit, že tu nejde o nějaké nepodstatné hnidopišství, neboť bez milování nepřátel a bez toho, abychom jim činili dobře, se vůbec nemůžeme považovat za syny nebeského Otce:
„Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, DOBŘE ČIŇTE TĚM, KDO VÁS NENÁVIDÍ, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, ABYSTE BYLI SYNY SVÉHO OTCE, KTERÝ JE V NEBESÍCH…“ (Mt 5:44-45; srov. L 6:27-28)
Myslí-li si tedy někdo, že je znovuzrozený (J 3:3.5), že se narodil z Boha (J 1:13), ale přitom v armádě či jako policista apod. zabíjí lidi, byť bez nenávisti, klame sám sebe – a to fatálně. Zabíjení nikdy nelze vydávat za činění dobra těm zabitým.
Navíc i kdyby někdo proti smyslu kázání na hoře chtěl redukovat princip z Mt 5:39 jen na osobní konflikty, Ježíš nám přesto dostatečně jasně ukázal, jak reagovat také na mezinárodní konflikty:
„Když uvidíte, že Jeruzalém je obkličován vojenskými tábory, tehdy vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení. Pak ti, kdo jsou v Judsku, ať utíkají do hor, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať vyjdou, a kteří jsou na venkově, ať do něho nevcházejí, protože toto jsou dny trestu, aby se naplnilo všechno, co je napsáno.“ (L 21:20-22)
Čili když Římané budou obkličovat Jeruzalém, křesťané se nemají přidat k zélotům a bojovat spolu s nimi meči proti těmto římským okupantům a uzurpátorům, nýbrž mají zcela pasivně utéct do hor. Proč by měli bojovat za nějakou dočasnou pozemskou vlast, byť kdysi zaslíbenou Abrahamovi? A proč by dnešní křesťané měli bojovat za nějaký stát, za tento svět, když prvotním Ježíšovým následovníkům nepřináleželo bojovat ani za samotného Ježíše (J 18:36), a když jejich naděje nebyla nikterak zaměřena na tento svět, nýbrž místo této pomíjivosti (1 K 7:31) vyhlíželi nebeskou otčinu (Žd 11:14.16)?
Cožpak by se na ty křesťany, kteří na základě Ježíšovy výzvy utekli z obkličovaného Jeruzaléma (L 21:20-22), nedala také aplikovat Hitlerova slova o bezcharakternosti pacifismu?
„Člověk, který říká: odmítám obranu svého osobního života, ten odmítl právo na svou existenci. Být pacifistou je bezcharakternost. Pro sebe sama totiž využívá pomoc ostatních, sám však nechce sebezáchovu vykonávat.“
(Řeč na shromáždění NSDAP: Židovský ráj nebo německý národní stát, Mnichov 27. 04. 1923)
A přesto zněla Ježíšova rada, aby křesťané „bezcharakterně“ utekli, ne aby heroicky bojovali za svou pozemskou vlast společně se zéloty, aby se se zbraněmi v rukách snažili zabránit tomu, že mnozí padnou ústy meče a mnozí budou odvedeni do zajetí (L 21:24).
Každý křesťan se proto musí jasně rozhodnout, zda se bude řídit podle Ježíše nebo podle Hitlera. Koho by měli následovat křesťané, snad nemusím dodávat.
Článek pokračuje těmito slovy:
„Představme si určitou krajní situaci, která ovšem, jak nám dokazuje postup Hamásu 7. října t. r., nemusí být vůbec hypotetická. Vrah podřezal jedno dítě a chystá se podříznout druhé. Já jsem nablízku a mám samopal, který bych mohl použít a mohl bych tak zachránit život dalších dětí. Vyhrocený pacifista řekne, že násilí nesmím použít a zmíněného vraha mám milovat. Mé svědomí mi říká, že pokud mám možnost zasáhnout a nezasáhnu, stávám se spolupachatelem a nesu vinu na smrti dalších zabitých dětí.“
Skutečný křesťan takové dilema řešit nemusí, neboť se vůbec nemůže dostat do situace, kdy je někde se samopalem připravený k zabíjení. Nemůže totiž používat samopal k zabíjení za žádných okolností (Mt 26:52). Když nebylo dovoleno zabíjet ani na obranu toho nejcennějšího, který kdy žil (J 18:36) a který se nedopustil hříchu (Žd 4:15), nemůže být tím spíše dovoleno zabíjet na obranu časného života hříšníků. Žádným spolupachatelem se proto křesťan svým odmítnutím zabíjet nikdy nemůže stát. To by mohl autor článku označit za spolupachatele rovnou samotného Ježíše, který zakázal odpírat zlému a zakázal používat meč. Křesťan se přece má řídit Ježíšovými slovy (L 6:46). Tak jakápak vina?
V článku se píše:
„Nyní se krátce vrátím ke konfliktu v Gaze. Teroristé si natáčeli svá zvěrstva, která byla záměrná, a ještě se jimi chlubili. Jejich jednoznačně a opakovaně deklarovaným cílem je totální zničení Izraele. Proto s nimi nelze uzavřít mír – kdyby souhlasili s mírem, popřeli by smysl své existence.“
Ale od Izraele přece nikdo neočekává, že nastaví druhou tvář. Řekl to koneckonců i jeden jeho vojenský představitel, že to Izrael dělat nebude. Izrael je světský stát jako všechny ostatní. Bylo by naivní od něj očekávat, že se po napadení bude řídit Ježíšovými ethickými principy. Křesťan je však jimi bez výjimky vázán a proto ani na obranných válkách participovat nemůže.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
pokud budeme stavět na základě, že podstatou křesťanství je Dobrá zpráva, tedy pravda o Božím Stvoření a návratu člověka k Bohu, tak kde se na druhé straně ve světě bere tolik lži a klamu? Jestliže tedy vyloučíme možnost, že lež a pravda nemohou být současně součástí Dobré zprávy, tak co je tedy zdrojem lži? Pak z toho logicky vyplývá, že vše, co nemá zdroj v Kristu, musí mít nějaký jiný zdroj a tím zdrojem je ten Zlý, který je vládcem tohoto světa.
Zadupává snad do země pravdu lživé evangelium nebo Kristus nebo Bůh? Je snad politika na stejné úrovni jako evangelium a může člověka na základě – její pravdy – vysvobodit z tohoto světa stejně jako evangelium? Vždyť přímo politika je nástroj toho Zlého!
pavel v
to K. K.
„Vždyť přímo politika je nástroj toho Zlého!“
—————————————————-
Když tedy Wilberforce v parlamentu prosadil zákaz obchodování s otroky, realizoval tím záměr toho Zlého?
pavel v
to P. Ašer
„Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou.“ (Mt 26:52)
———————————————————
Doslovné (slepé) zobecnění a plnění tohoto příkazu by znamenalo zrušit justiční a bezpečnostní systém státu (soudy, policii, armádu), protože tento systém používá „meč“ (násilí) pro udržení společenského řádu. Je nemyslitelné, že by Ježíš prosazoval anarchii (bezvládí). Ta je vesměs příčinou rozvratu a chudoby – viz https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/tady-je-zivot-jen-stezi-predstavitelny-16-pribehu-rozvraceny/r~be9329fa3f8a11eba6f6ac1f6b220ee8/
Jinou možností, jak doslovně splnit Ježíšův příkaz, by byl předpoklad, že tento příkaz se vztahuje jen na jeho učedníky (křesťany), ale pro ostatní není závazný. Pak by ti ostatní mohli vesele udržovat společenský řád, aby křesťané mohli využívat jeho výhody. Toto řešení má jednu zásadní vadu: Je to dvojí morálka. Křesťané nesmí užít násilí, aby neměli hřích. Nekřesťané mohou, protože jsou tak jako tak zatracení?
Je tu ještě možnost, jak se vyhnout dvojí morálce. Je to předpoklad, že Ježíši byl společenský řád lhostejný a tím pádem může být lhostejný i nám, křesťanům. Pak by se nás udržování společenského řádu prováděné nekřesťany vlastně netýkalo. Jestli se tím chtějí bavit, je to jejich věc. My bychom se spokojili i s bezvládím.
Karel Krejčí
Pane Pavle,
to, že Wilberforce prosadil zákaz zjevného obchodování s otroky, neznamená, že zrušil nebo odstranil princip otroctví jako takové. Je zde kolem nás stále i když v různých formách, více či méně viditelných. Je snad nebo především, politika výjimkou?
pavel v
Pane Krejčí,
samozřejmě, že jste se odpovědi na mou otázku vyhnul. Vlastně mě to ani v nejmenším nepřekvapilo. Je to pro vás zcela typické. Diskuze s vámi proto má nulovou hodnotu. Jste neuvěřitelně slizký – vždy vyklouznete ze svých nesmyslů, jako například, že „politika je nástroj toho Zlého“.
Když už mluvíme o otroctví, pak vy jste otrokem vlastní pýchy. Ta vám nedovolí připustit, že byste se mohl mýlit a proto v diskuzi stále uhýbáte.
pavel v
to P. Ašer
Pacifismus je ideologie odpovídající mentalitě dítěte. Dítě se bojí nést odpovědnost. Proto odmítá samotatně jednat, aby se vyhnulo riziku špatného rozhodnutí, vlatní chyby. Proto se slepě řídí příkazy rodičů i tehdy, když je to na škodu věci. Je správné říci pravdu gestapákovi, kde je schovaný žid? Křesťanský fundamentalista mu to řekne, protože v opačném případě by měl hřích, že lhal.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pacifismus je ideologie odpovídající mentalitě dítěte. Dítě se bojí nést odpovědnost. Proto odmítá samotatně jednat, aby se vyhnulo riziku špatného rozhodnutí, vlatní chyby. Proto se slepě řídí příkazy rodičů i tehdy, když je to na škodu věci.“
Ano, to jste trefil hřebík na hlavičku. Pokud nebudete mít mentalitu dítěte, nevejdete do království nebes.
„…a řekl: „Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nestanete-li se takovými jako děti, jistě nevejdete do království nebes.“ (Mt 18:3)
I s celou Vaší „dospělou“ mentalitou tak zůstanete mimo…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Je správné říci pravdu gestapákovi, kde je schovaný žid? Křesťanský fundamentalista mu to řekne, protože v opačném případě by měl hřích, že lhal.“
A proč by mu to měl říkat? Nebo proč by měl lhát? Zkrátka mu neřekne nic. Tak jednoduché to je.
P. Ašer
Ad Honza B.
Napsal jste:
„Zdá se však, že tyto pasáže se obracejí k jednotlivcům v jejich soukromém životě, nikoli k národním vůdcům, politikům, policistům nebo vojákům ve službě. Soudce, který by po oběti loupežného přepadení požadoval, aby odpustila a nehledala žádnou spravedlnost, nelze považovat za dobrou věc. Podobně kdyby byl k oběti znásilnění zavolán policista a trval na tom, aby oběť násilníkovi odpustila a nenechala ho zakusit žádné následky, bylo by to považováno za velmi problematické.“
A ke komu jinému než k jednotlivcům by se měl Ježíšův apel obracet? Znovuzrození a spasení se vždy týká jednotlivců, ne států, armád, policejních sborů atd. Pokud se někdo, kdo byl v takových funkcích ve starém životě zapojen, narodí znovu (J 1:13; 3:3.5), musí se již nadále striktně řídit Ježíšovými pokyny o neodpírání zlému a milování nepřátel (Mt 5:39-48), ne nějakým vojenským či jiným řádem, který mu nařizuje opak – čili uplatňování násilí či zabíjení. Sluší se přece poslouchat více Boha než lidi (Sk 5:29). Tzn. že znovuzrozený člověk již nemůže sloužit v armádě, u policie, být soudcem atd., ale musí svou dosavadní světskou funkci opustit. Nelze totiž sloužit dvěma pánům (Mt 6:24). Božím dítětem totiž může být jen tehdy, pokud plní Ježíšovy příkazy o neodpírání zlému a milování nepřátel („… abyste byli syny svého otce, který je v nebesích…“ Mt 5:45). Pokud dá přednost světské kariéře v ozbrojených sborech či u soudů apod. před dodržováním Ježíšových principů Božího království, sám se z Božího synovství diskvalifikuje (Mt 5:20).
Napsal jste:
„Nechceme, aby naši soudci a policisté naléhali na oběti, aby nastavily druhou tvář. Dále je patrné, že evangelia neobsahují pokyny týkající se politických a soudních struktur.“
A proč by to měli dělat? Svět je svět a Boží království je Boží království. Svět se nikdy nebude řídit principy Božího království. Těmi se řídí jen ti, kdo byli byli vytrženi z moci tmy a následně přeneseni do Ježíšova království (Kol 1:13), a kteří proto již nejsou ze světa (J 15:19; 17:14.16). Nemohou proto ve svých životech dále aplikovat násilné principy tohoto světa, nýbrž musí aplikovat nenásilné principy Božího království. Takže Boží děti jednoduše už nebudou nadále soudci, policisty, vojáky atd., jimiž ve starém životě byly, a tudíž ve službě vládní moci nebudou muset nikoho vyzývat k nastavení druhé tváře. Tak jako zní bláznivě, kdyby někdo tvrdil, že člověk po obrácení může nadále vykonávat řemeslo prostitutky či prostituta (v rozporu s Mt 5:27-28; 1 K 6:9), stejně bláznivě zní tvrzení, že by někdo po obrácení mohl nadále vykonávat povolání vojáka, policisty, soudce atd. (v rozporu s Mt 5:39-48; Mt 7:1 aj.).
Napsal jste:
„To podporuje i list Římanům 13,4, kde je vláda dvakrát popsána jako Boží služebník, který drží v ruce „meč“.“
Právě to, že vláda dle Ř 13:4 nosí meč k výkonu hněvu, vylučuje, aby byl její součástí nebo součástí jejích ozbrojených či soudních sborů křesťan, kterému je samotným Ježíšem zapovězeno jak užívání meče (Mt 26:52), tak hněv (Mt 5:22), tak souzení (L 6:37).
Napsal jste:
„Z toho všeho můžeme vyvodit, že láska k bližnímu, kterého vidím utlačovaného, vystaveného nebezpečí nebo ohrožovaného, vyžaduje, abych jednal – a to velmi prakticky. Někdy to může vyžadovat použití síly.“
Mohl byste uvést alespoň jediný příklad z Nového zákona, kde nějaký křesťan pomáhá utlačovaným použitím síly? Jak máme pomáhat utlačovaným, ukázal Ježíš např. v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Je dostatečně výmluvné, že Ježíš použil toto podobenství v tom smyslu, že ten Samaritán pomohl svému bližnímu až poté, co byl přepaden, ale že nepoužil podobenství v tom smyslu, že by se ten Samaritán postavil proti lupičům se zbraní v ruce a pomáhal bránit tohoto bližního ještě v průběhu jeho přepadení lupiči. Milosrdenství se tedy projevuje zraněnému či jinak potřebnému. Nemůže být však vydáváno za milosrdenství, pokud někdo někoho zabije, aby ochránil před újmou někoho jiného. Proti násilí nelze dle NZ bojovat jiným násilím, nelze projevovat milosrdenství vůči jednomu nemilosrdenstvím vůči jinému. Je ale samozřejmě v pořádku pomáhat obětem násilí (vyléčit je apod.). Nepřípustné je však přemáhat zlo zlem, když Ježíšovým následovníkům je opakovaně připomínáno, že mají zlo přemáhat jedině dobrem (L 6:27-28; Ř 12:17.21; 1 Te 5:15; 1 Pt 3:9).
Rovněž v Mt 25:31-46, kde Ježíš hovoří o praktické pomoci lidem v nouzi, nenajdete ani náznak, že by někdy tato pomoc mohla být realizována za použití násilí proti nějakému útočníkovi.
Napsal jste:
„Hebrejština však stejně jako angličtina rozlišuje mezi „zabitím“ (které může být i důsledkem nehody) a „vražděním“ (které je motivováno, vychází z nenávisti, závisti apod.). V hebrejském originále Exodu 20,13 se neříká lo taharog („Nezabiješ“), ale lo tirtsach (“ Nezavraždíš“). Jinak by Bůh odporoval své svaté vůli, když požaduje hrdelní trest (trest smrti) nebo válku.“
Hebrejská slovesa r-c-ch (Ex 20:13) a h-r-g (Gn 4:8 aj.) jsou víceméně synonyma – viz jejich použití v paralelismu membrorum (Ž 94:6). I sloveso h-r-g má na některých místech SZ jasný význam „vraždit“ (např. Gn 34:25.26; Ex 2:14; Ex 21:14; Sd 9:5; Sd 20:5; 1 S 22:21; 2 S 3:30` 1 Kr 18:13 atd.). Dělat mezi nimi nějakou zásadní morální distinkci proto nedává příliš smysl (podobně jako jsou nesmyslné populární theologické mýty o distinkcích mezi rhéma-logos, allos-heteros, agapan-filein apod.). Zvláště když sloveso r-c-ch („vraždit“) je užito i pro neúmyslné zabití – „vraždící neúmyslně“ (Nu 35:11; Joz 20:3:רֹצֵ֔ח בִּשְׁגָגָֽה ). Na jiném místě je sloveso r-c-ch („vraždit“) použito dokonce i pro zákonnou popravu, kterou vykonává pospolitost (Nu 35:30: יִרְצַ֖ח אֶת־הָרֹצֵ֑חַ ). Pro nás je vraždou jen úmyslné zabití. Jestliže však chcete nárokovat pro sloveso r-c-ch pouze úzký význam „vraždit“, co si pak počnete s neúmyslným vražděním v Nu 35:11 a Joz 20:3? Takže pokud by tato Vaše distinkce platila, pak by si Bůh vskutku odporoval, poněvadž vražda zakázaná v Ex 20:13 by byla nařízena v Nu 35:30. Je však zřejmé, že sloveso r-c-ch má v SZ širší význam než jen „vraždit“, stejně jako sloveso h-r-g má v SZ širší význam než jen „zabíjet“ a používá se na několika místech i pro evidentní vraždy.
Avšak to je stejně jen Starý zákon, který je prohlouben a tím překonán Ježíšovým: „Já však pravím vám…“ (Mt 5:22). Tudíž, i kdyby se přikázání desatera Ex 20:13 vztahovalo jen na úkladnou vraždu, Ježíš jeho působnost dalekosáhle rozšířil nejen na jakékoli zabíjení lidí, ale dokonce i na pouhý hněv. Nedovedu si představit, jak by se s těmito radikálními Ježíšovými slovy mohlo vyrovnat svědomí obráceného člověka, který by měl ve válce zabíjet jiné lidi…
Napsal jste:
„Věřící by neměli sloužit v armádě, protože by stále mohli jednat z pomsty“.
To je oprávněná obava, zejména v současné situaci, kdy byl Izrael brutálně napaden, je zde nebezpečí pomsty.“
Dnešní stát Izrael je svět stejně, jako byl světem Izrael pod římským prokurátorem Pilátem za Ježíše. Tedy nepřítelem Božího království. Svět se proto chová podle jiných pravidel, než která platí v Božím království (J 18:36). Svět vede války, v nichž se navzájem zabíjejí lidé, V Božím království je však něco takového vyloučeno. Tyto dvě oblasti nelze nijak skloubit, jak už jsem uvedl výše. Křesťan však není ze světa a proto nemůže se zbraní v ruce bojovat za partikulární zájmy nějaké části světa proti partikulárním zájmům jiné části světa. Boje tohoto světa zkrátka nejsou boji křesťana, který má občanství v nebesích (Fp 3:20).
Napsal jste:
„Ptali se ho i vojáci: „A co bychom měli udělat my?“ Řekl jim: „Nikoho neolupujte ani nevydírejte, a buďte spokojeni se svým žoldem.“
K radě Jana Křtitele vojákům jsem se již pod tímto článkem vyjadřoval, takže nebudu opakovat to, co jsem již napsal dříve.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
“Doslovné (slepé) zobecnění a plnění tohoto příkazu by znamenalo zrušit justiční a bezpečnostní systém státu (soudy, policii, armádu), protože tento systém používá „meč“ (násilí) pro udržení společenského řádu. Je nemyslitelné, že by Ježíš prosazoval anarchii (bezvládí).“
Proč by měl být tento příkaz zobecněn na celý svět? Vždyť ani Ježíš nepočítal s tím, že nějaká valná část světa přijme jeho dobré poselství:
„Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ (Mt 7:14)
„Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“ (L 18:8)
Boží království se tak týká vždy v každém věku jen zanedbatelné menšiny obyvatel oikumeny. A tu drtivou většinu neobrácených spravují vlády tohoto světa právě prostřednictvím organizovaného násilí (meče Ř 13:4), aby nenastala ta naprostá anarchie, o níž se zmiňujete. Ale občan Božího království se řídí principy Božího království, ne principy tohoto světa. Proto se na násilné správě tohoto světa mečem (Ř 13:4) nemůže podílet.
Napsal jste:
„Je to dvojí morálka.“
Ano to jste vystihl přesně, je to dvojí morálka. Morálka Božího království je neslučitelná s morálkou tohoto světa. Křesťané jsou na světě (užívají jeho „výhody“, které jsou tak úžasné, že raději už chtějí ze světa zmizet: Fp 1:23), ale nejsou ze světa (mají jiné priority a jinou morálku):
„Já jsem jim dal tvé slovo, a svět proti nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého.“ (J 17:14-15)
Napsal jste:
„Pak by se nás udržování společenského řádu prováděné nekřesťany vlastně netýkalo. Jestli se tím chtějí bavit, je to jejich věc. My bychom se spokojili i s bezvládím.“
Máte pravdu, že různé společenské řády ve světě se křesťanů nějak bytostně netýkají. Přesto bezvládí není pro ně žádoucí. Proto se mají podřizovat každé vládě (Ř 13:1) a proto se za vládce mají modlit (1 Tm 2:1-2). Vždyť ty vlády jsou v tělesné oblasti dobrem (Ř 13:4) i pro křesťany, dokud přebývají v tomto těle.
pavel v
Pane Ašere,
protože jste vytrhl z kontextu větu z 18. kapitoly Matoušova evangelia, mohl jste té větě dát jiný význam, než ten původní. Proto zde uvádím delší výňatek z oné kapitoly, abych osvětlil, co měl Ježíš skutečně na mysli.
„1V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“
2Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed 3se slovy: „Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. 4Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. 5Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu, přijímá mě.“
Ježíšova slova tedy mají význam toliko v souvislosti s (hloupou) otázkou, kterou mu dali apoštolové. On jim vysvětluje, že pro Boha není důležité to, co bylo důležité pro tehdejšího starověkého člověka, totiž jeho postavení na společenském žebříčku. Proto vzal dítě, jako člověka, který z jejich hlediska měl ve společnosti nejnižší cenu, aby jim názorně ukázal, že Bůh si nejvíce cení těch nejnepatrnějších. Kdo se tedy činí důležitým, ten se k Bohu (pro svou pýchu) nedostane. Být jako dítě zde znamená nepovyšovat se nad jiné lidi.
Když na vás míří gestapák nabitou zbraní, bije vás a řve otázku, kde je schován žid, neodvážíte se mlčet. Mlčením se totiž pro něj stáváte podezřelým. Nadutý salonní pacifista v takové situaci plné hrůzy obvykle selhává. Pokorný člověk přizná, že si není jist, zda by dokázal překonat svůj přirozený instinkt žít. To, co vy považujete za jednoduché, ve skutečnosti vůbec jednoduché není.
P. Ašer
Ad pavel v
A v čem spočívá pokora toho dítěte? Zda ne v tom, že respektuje slova svého otce, zda ne v tom, že mu zcela důvěřuje? Vy však Ježíšovým slovům v kázání na hoře, kterými nám zjevil vůli svého Otce, zjevně nedůvěřujete, když chcete „nést odpovědnost“ tím, jeho pacifistická slova flagrantně ignorujete a místo nich chcete bojovat proti zlu jiným zlem. Ignorance Otcových, resp. Ježíšových, slov, to má být ta pokora dítěte, o níž se zmiňujete? To fakt myslíte vážně?
A pokud jde o jednání křesťana při výslechu, i k tomu nám dává Ježíš instrukci:
„A když vás vydají, nestarejte se, jak nebo co promluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte promluvit.“ (Mt 10:19)
Proč bychom se tedy předem měli starat o to, co budeme říkat u výslechu? Pokud máte důvěru jako ono dítě, tak si nemusíte předem připravovat žádné scénáře a své reakce na ně. Necháte to zkrátka na svém Otci, jemuž plně důvěřujete. To považujete za salónní postoj?
pavel v
to P. Ašer
Malé dítě je omezené ve svých úsudcích. Batole (cca 3 roky) si myslí, že vše je dovoleno – chybí mu schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem. I starší dítě žije představou, že matka je povinna poskytovat mu servis. Pokud je servis nevyhovující, vzteká se. Jestli dítěti něco schází, je to p o k o r a.
Ve starověku období dítě většinou nepředstavovalo pro společnost ani rodinu žádnou hodnotu. Bylo bezprávné, chápáno jako majetek otce – mohl s ním zacházet podle své vůle (prodat do otroctví, zneužít k sexuálním hrám, zbavit života,…). Podle Senecy měli otcové právo „odstranit bezcenný život“- otec představoval autoritu a sám rozhodoval, zda bude či nebude žít- bezmocnost dítěte v rukou otce…toto období je nazýváno obdobím infanticidy = období zabíjení dítěte. Odložení novorozeného dítěte tehdy bylo celkem běžné. Až roku 374 byl vydán zákon definující zabití dítěte jako vraždu.
Právě proto, že v tehdejší společnosti nemělo dítě žádnou hodnotu, Ježíš na něm ukázal, že Bůh vnímá hodnotu člověka úplně jinak, než tehdejší společnost. Pro jeho vrstevníky musela být jeho řeč šokující (anti-konzervativní).
Chce-li kdo z vás býti největší, buď služebníkem všech (ne, buď naivní jako děcko). To je ta pokora, o níž mluví Ježíš.
Jiří Aron
Smutno je mi když pan Drápal píše „Ovšem srovnávání záměrně podřezaných izraelských dětí s nezamýšlenou smrtí palestinských dětí je skutečně nechutné“.
Pokud armáda sype bomby na civilní objekty, jedná se vždy o zamýšlené zabití. Vítěz má vždy pravdu a izraelská vláda ví že po válce nikdo nebude schopen vyšetřit zpětně ve které se zemí srovnané budově se skrýval terorista a kde ne. Podobně se nevyšetří jak to bylo s údajným živými štíty.
Podobná demagogie je nerozlišování mezi obranou (na tu právo je) a zabíjením těch, kteří o připravovaném útoku 7. října ani netušili. Kolektivní trest nemá s křesťanstvím nic společného.
Jiří Aron
Vypadá to že slovník v mobilu mi znetvořil tento citát Ovšem srovnávání záměrně podřezaných izraelských dětí s nezamýšlenou smrtí palestinských dětí je skutečně nechutné
pavel v
to P. Ašer
Podle vás Ježíš nezamýšlel, že by jeho učení mělo být určeno pro celý svět. Cituji vás: „Boží království se tak týká vždy v každém věku jen zanedbatelné menšiny obyvatel oikumeny.“- konec citace. Ježíš však řekl svým učedníkům: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ Z toho plyne, že Ježíš si přál, aby evangeliem řídili všichni lidé na světě. To vylučuje, že by Ježíš schvaloval jako správný princip dvojí morálky, jak to zde hlásáte vy. Obecně vzato: Když je něco správné, je to správné pro všechny lidi (a naopak). Je tedy nemyslitelné, že by pro křesťana měla platit jiná pravidla než pro ostatní lidi. Ostatně, jsem šokován, že někdo může propagovat dvojí morálku.
Vidím, že bezvládí neschvalujete – řád je podle vás dobrem i pro křesťana. Pro tohle dobro nejste ochoten hnout prstem. Důvod? Vláda pro dosažení řádu (dobra) používá meč (násilí) – tedy podle vás zlo. Takže podle vás je společenský řád dobrem i zlem současně. Ještě jsem se nesetkal s tak chaotickým názorem.
P. Ašer
Ad Honza B.
Napsal jste:
„Jak je možné, že římský setník – z podstaty povolání nepacifista – došel tak obrovského obdivu u Ježíše, že v souvislosti s ním, v důsledku setkání s ním, začal Ježíš mluvit o lidech směřujících do Božího království (Mt 8,11-12)?… Proč Ježíš ani slovem nezmínil ani nekritizoval vojenské povolání, jakožto nekompatibilní se svým učením a postoji, odsouzeníhodné, a nevyzval setníka ke změně povolání asap, pokud si nechce nechat zabít vlastní víru v důsledku svého povolání, a pokud chce být účasten Božího království? Proč žádná kritika, upozornění, varování od Ježíše před účastí v armádě či bytím profesionálním vojákem?“
Ježíš na tomto setníkovi obdivuje jeho víru, jakou nenalezl ani v Izraeli (L 7:9). S jeho vojenskou kariérou nemá tento obdiv nic společného a Ježíš se jí pro účel svého vyzdvižení setníkovy víry nijak nezabývá. Stejně se Ježíš nezabývá pohanstvím syrofenické ženy, jejíž velikou víru (Mt 15:28) vyzdvihuje obdobně jako víru setníkovu (Mt 15:21-28, Mk 7:24-30). Proč Ježíš tu ženu nevaruje před jejím pohanstvím, před ctěním falešných bohů? Zda se ta žena po uzdravení své dcery obrátila a narodila znovu, o tom nás evangelisté neinformují, stejně jako nás neinformují o tom, zda se obrátil ten setník po uzdravení svého otroka. Že Ježíš ty, kterým uzdravil jejich blízké nebo které přijal, ač věděl, že jsou hříšníci, neřekl, že mají zanechat nějakého svého konkrétního hříchu, není nic neobvyklého. Upuštění od nějakého jmenovitého hříchu nevyžadoval ani po ženě hříšné (L 7:37.39.47 – snad cizoložnici) ani po Zacheovi, který byl bohatý (L 19:2) a tudíž hříšný (L 19:7), přičemž o bohatých Ježíš kázal, že těžko vejdou do Božího království (Mt 19:24). Ježíš však ty dva nijak nevyzval, aby zanechali svých konkrétních hříchů. Zacheus k tomu dospěl sám pod tlakem svého svědomí (L 19:8). Proč žádná kritika, upozornění, varování od Ježíše před bohatstvím a celnickým pověstným vydřidušstvím směrem k Zacheovi? Proč žádné Ježíšovo varování směrem k hříšné (zřejmě cizoložné) ženě, když v kázání na hoře i za velmi subtilni cizoložství v mysli hrozí gehennou (Mt 5:27-30)? Nebo si myslíte, že poté, kdy oné ženě byly odpuštěny její hříchy a spasení přišlo do Zacheova domu (L 19:9), pokračovala ta žena v cizoložství a Zacheus ve svém sykofantském celnickém jednání? Pokud ne, proč by měl ve svém vojenském povolání pokračovat onen setník z Kafarnaum, jestliže se vskutku obrátil, když Ježíš zapovídá používání meče (Mt 26:52) a odpírání zlému (Mt 5:39nn)?
Napsal jste:
„Jak se možné, že Bůh vyslyšel nezkažené modlitby zbožného a milosrdného Kornélia, profesionálního vojáka a nepacifisty, který mohl mít nebo mohl by časem mít, na rukou krev ze zabíjení (přímo či nepřímo), která volá k nebi? Zase, žádné nz varování od Boha v podobě: nebuď vojákem, z podstaty to jde proti Mé vůli, nemůžeš být zároveň vojákem a křesťanem, staň se pacifistou. Nebo: nejdřív učiň pokání, tzn. nebuď vojákem, staň se pacifistou, a pak se budu zabývat tvými modlitbami.“
Jak je možné, že se Ježíš zjevil Saulovi z Tarsu (Sk 9:3-8) ještě v době, kdy se inspiroval výhrůžkou a vraždou proti učedníkům Pána (Sk 9:1; srov. Sk 8:1 ), které chtěl přivést spoutané do Jeruzaléma, jenž mohl mít nebo by časem mohl mít na rukou krev? Ježíš se mu také napřed zjevil ještě v době jeho zuřivosti proti křesťanům a až pak činil Saul pokání, podobně jako se napřed zjevil anděl Kornéliovi (Sk 10:30), který až poté obdržel dar Ducha svatého (Sk 10:44-46) a následně přijal po pokání i křest vodou (Sk 10:47-48). Oba dva, Saul i Kornélius, dostali shodně napřed ve vidění instrukci, na jakého člověka se mají obrátit (Sk 10:30-33).
Saul, z něhož se poté stal apoštol Pavel, snad po svém obrácení nadále usiloval zajímat křesťany a vodit je k potrestání do Jeruzaléma? Určitě ne! Proč bychom si tedy měli myslet o Kornéliovi, že po svém obrácení zůstal nadále vojákem prosazujícím na okupovaném území s mečem v ruce římskou utlačovatelskou moc? Vždyť by s vysokou pravděpodobností mohl jakožto setník dostat rozkaz zabíjet právě stejné křesťany, jakým se sám stal. Kdyby křesťané na Ježíšovu radu neutekli z Jeruzaléma obkličovaného římskými vojsky (L 21:20-24), padli by spolu se zéloty ostřím meče (L 21:24) právě rukou takových římských setníků, jako byl Kornélius. Nedovedu si představit jak by voják, který se stal křesťanem, mohl poslechnout rozkaz k vraždění jiných křesťanů a vlastně jakýchkoli jiných lidí (Sk 5:29). Vzhledem k tomu, že nelze sloužit dvěma pánům (Mt 6:24), považuji za krajně nepravděpodobné, že by Kornélius po svém obrácení mohl zároveň sloužit legátovi, který nařizuje zabíjet podmaněné obyvatelstvo mečem a zároveň sloužit Ježíši, který nařizuje meč nepoužívat, a to dokonce ani na obranu (Mt 26:52).
P. Ašer
Ad pavel v
Bez ohledu na vývojovou psychologii dítěte, Ježíš u dítěte vyzdvihuje právě jeho pokoru (Mt 18:4). A pokora se projevuje právě poslušností rodičů. Mají-li být Ježíšovi učedníci jako děti, aby vůbec vstoupili do království Nebes (Mt 18:3), pak to znamená, že mají v pokoře poslouchat Ježíšova slova. Ne, že je mají obcházet nějakými chytráckými kličkami.
Římská patria potestas umožňovala otci děti zabít. Ovšem stejně tak Tóra umožňovala zabít neposlušné a svévolné děti.
„Má-li někdo syna nepoddajného a vzpurného, KTERÝ NEPOSLOUCHÁ OTCE ANI MATKU, a když ho kárají, neposlechne je, ať ho jeho otec i matka uchopí a vyvedou ke starším jeho města, k bráně jeho místa, a řeknou starším jeho města: „Tento náš syn je nepoddajný a vzpurný, NEPOSLOUCHÁ NÁS, je to modlářský žrout a pijan.“ A tak ho všichni muži jeho města uházejí kamením a zemře. Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se.“ (Dt 21:18-21)
„Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, NEBO TVŮJ SYN NEBO TVÁ DCERA nebo tvá vlastní žena nebo tvůj nejmilejší přítel potají ponoukal: „Pojďme sloužit jiným bohům“, které jsi neznal ty ani tvoji otcové, některým z bohů těch národů, které jsou kolem vás, ať blízko tebe nebo daleko od tebe, od jednoho konce země až k druhému konci země, nepřivolíš mu a neuposlechneš ho, NEBUDEŠ HO LITOVAT ANI S NÍM MÍT SOUCIT ANI HO KRÝT. MUSÍŠ HO ZABÍT. Nejprve se proti němu pozdvihne tvoje ruka, aby ho usmrtila, potom ruce všeho lidu. Budeš ho kamenovat, dokud nezemře, protože tě usiloval odvést od Hospodina, tvého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ (Dt 13:7-11)
Na rozdíl od římské patria potestas, kde otec děti zabít mohl, ale nemusel, dle Tóry v některých případech byla povinnost své děti zabít. Tak důležitá byla poslušnost vůči rodičům a vůči Mojžíšovu zákonu. V tomto kontextu je nutno chápat Ježíšův pohled na pokoru dítěte.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
Podle vás Ježíš nezamýšlel, že by jeho učení mělo být určeno pro celý svět… Z toho plyne, že Ježíš si přál, aby evangeliem řídili všichni lidé na světě. To vylučuje, že by Ježíš schvaloval jako správný princip dvojí morálky, jak to zde hlásáte vy. Obecně vzato: Když je něco správné, je to správné pro všechny lidi (a naopak). Je tedy nemyslitelné, že by pro křesťana měla platit jiná pravidla než pro ostatní lidi. Ostatně, jsem šokován, že někdo může propagovat dvojí morálku.“
Samozřejmě, že si Bůh přeje, aby se obrátili všichni lidé, jak uvádí i ap. Pavel:
„To je dobré a vítané před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby všichni lidé byli zachráněni a přišli k poznání pravdy.“ (1 Tm 2:3-4)
Nicméně Ježíš věděl, že k tomu nedojde, a že k poznání pravdy a ke spasení přijdou jen nemnozí, jak už jsem uvedl v předchozím příspěvku (Mt 7:14; L 18:8).
Jsem ovšem překvapen, že Vy jste šokován dvojími standardy morálky, když i Ježíš přinejmenším implicitně říká, že platí dvojí standardy. Jednak je tady vládce tohoto světa (J 12:31; 14:30), podle jehož „morálních“ standardů (Ef 2:1-3) žijí ti, kteří jsou jeho dětmi (J 8:40.44.59; 1 J 3:10.15), jednak je tady Boží království, jehož vládcem je Ježíš (Kol 1:13), které není z tohoto světa, v němž platí jiné standardy, jiná morálka. V něm se nebojuje za šíření tohoto království mečem tak, jako se bojuje ve světě (J 18:36). Kdyby bylo Ježíšovo království z tohoto světa, tak by se jeho příslušníci řídili morálkou tohoto světa a za toto království by bojovali mečem. Na tomto srovnání je jasně demonstrována platnost dvojí morálky ve dvou antagonistických říších se dvěma protichůdnými vládci.
Napsal jste:
„Vidím, že bezvládí neschvalujete – řád je podle vás dobrem i pro křesťana. Pro tohle dobro nejste ochoten hnout prstem. Důvod? Vláda pro dosažení řádu (dobra) používá meč (násilí) – tedy podle vás zlo. Takže podle vás je společenský řád dobrem i zlem současně. Ještě jsem se nesetkal s tak chaotickým názorem.“
Na tomto názoru není nic chaotického, poněvadž vychází z textů Nového zákona.
Vždyť i pro Ježíše je zlo dobrem, když říká:
„Jestliže tě tvé pravé oko svádí, vyjmi je a odhoď od sebe, NEBOŤ JE PRO TEBE LÉPE, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do gehenny. A jestliže tě tvá pravá ruka svádí, utni ji a odhoď od sebe, NEBOŤ JE PRO TEBE LÉPE, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo odešlo do gehenny.“ (Mt 5:29-30)
Být bez oka nebo bez ruky je pro člověka nepochybně zlo. Avšak i toto zlo se pro člověka stane dobrem, pokud mu zabrání, aby byl, byť nezmrzačený, celý uvržen do gehenny. Stejně tak je tomu s tou vládní mocí, která trestá mečem (Ř 13:4). Používání meče k zabíjení je samo o sobě zlo, ALE JE PRO SVĚT LÉPE, když je meč k trestání zločinců používán, než aby byl bez jejich fyzické eliminace celý svět uvržen do anarchie.
Dále dobro v podobě tichého a pokojného života, za něž se máme dle 1 Tm 2:1-2 modlit, je také dobrem jen relativním. Bůh křesťanům totiž pokojný život na tomto světě nikterak nezaručuje. Ježíš říká:
„Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a nevěstu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti‘.“ (Mt 10:34-36)
„Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.“ (J 15:18-19)
Podobně mluvili Pavel s Barnabášem:
„Upevňovali duše učedníků, povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře; říkali, že musíme skrze mnohá soužení vejít do království Božího.“ (Sk 14:22)
Pavel pak napsal:
„Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“ (2 Tm 3:12)
Navíc často ten tichý a pokojný život vede církev k letargii a k zesvětštění. Takže je otázkou, zda tento klidný život ve světě je pro církev dobrem nebo spíše zlem. Záleží na okolnostech. Jestliže se tedy modlíme za dobro v podobě tichého a pokojného života, může pro nás být paradoxně vyslyšení této modlitby dobrem i zlem zároveň.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Podle mého váš rozbor může vyrazit zbraň z ruky fanatickému pacifistovi P. Ašerovi.“
Řečnická otázka: Je dobré být fanatikem Ježíšova učení nebo být fanatikem některé ze světských stran tohoto světa?
Mám za to, že být fanatikem kázání na hoře rozhodně není špatné, neboť tato cesta vede do Božího království (Mt 5:20). Ježiš přece také vyzývá k fanatismu. Vyloupnutí oka nebo useknutí ruky (Mt 5:29-30), co jiného to je než fanatismus v radikálním boji proti hříchu? A obdobný fanatismus v boji s hříchem po nás požaduje i autor listu Hebrejům (Žd 12:4). Fanatický boj s vlastním hříchem je tedy pro křesťana žádoucí. Otázkou však je, kam vede cesta fanatické nenávisti ke komunistům, nacistům, Trumpovi, Orbánovi, Okamurovi atd., kterou zde, jsa poplatný světskému mainstreamu, neustále ventilujete.
Lída A. R.
To pan Pavel
Vyzýval jste pana Drápala, aby psal jako ten, kdo má moc. Chtěla bych se přimluvit za to i u Vás. Velmi by mne zajímal Váš článek na nějaké téma, výklad biblického verše nebo osobní zkušenost. Vaše názory mi přijdou pro tento web osvěžením. Mám na mysli všeobecný rozhled. Je veliké povzbuzení číst střízlivé názory mezi všemi nářky nad stavem světa, mezi chováním se k panu Drápalovi a Novákovi jako by oni byli žáčky v první třídě atd. Snad by zde pak člověk našel i něco pozitivního. Samozřejmě nejste jediný, kdo má rozhled, ale tito lidé zde píšou sporadicky a jejich slova jsou nemnohá. Vy píšete častěji. Pokud jste o tom ještě neuvažoval, prosím, zvažte to. Myslím, že máte co říci.
pavel v
Fanatismus je slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou, případně tak ohroženou, že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu, intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností. Fanatismus je vždy příznakem potlačené pochybnosti.
Fanatismus je příznakem nedostatku inteligence – fanatik se chová jako naivní dítě – není schopen nahlédnout svět očima toho druhého. Není také schopen připustit možnost vlastního omylu.
Já věřím Ježíšovu učení, ale nejsem náboženský fanatik. Proč? Protože porozumění Písmu vyžaduje nalézt správnou interpretaci a já si nejsem jist, zda je moje interpretace ta pravá. Mám stálé pochybnosti o své interpretaci. Jak bych mohl něco fanaticky prosazovat, když nemám jistotu, že jsem to správně pochopil? Nejsem fanatik i z toho důvodu, že náboženští fanatici v historii nesmírně poškodili církev.
Když konstatuji, že různí lidé se řídí rozdílnou morálkou, neznamená to, že takový stav je žádoucí. Není možné, aby se různí lidé řídili protichůdnými morálkami a přitom jednali všichni správně. Proto není možné, aby křesťané schvalovali jednání, které sami nepovažují za správné, jen proto, že je to pro ně výhodné.
Je fakt, že utrpení může být pro člověka dobrem (vytržení zubu), ale takové utrpení není zlem. Vyloupnutí (hřešícího) oka je básnickou nadsázkou, nikoliv výzvou k fanatismu. Koneckonců tělesné slabosti jsou těmi nejméně závažnými hříchy. Opravdovým hříchem je hřích, který Ježíš vyčítal farizeům, totiž pýcha. Ta se u nich projevovala tak, že nedokázali připustit vlastní omyl a proto Ježíše zavraždili (byli názornou ukázkou fanatiků).
Necítím fanatickou nenávist vůči komunistům,..Okamurovi. Cítím odpor k jejich ideologii, jež přinesla tolik utrpení a já nechci, aby lidstvo donekonečna opakovalo stále stejné chyby.
Karel Krejčí
Paní Lído A.R.,
a jakou roli přisuzujete Bohu? Nenašla by se pro Něho alespoň nějaká malá role – když už jsou ty Vánoce? Aby nás alespoň „něco“ příjemně polechtalo v těchto stále vypjatějších a nelehkých časech …
P. Ašer
Ad Lída A. R.
Napsala jste p. Pavlovi:
„Chtěla bych se přimluvit za to i u Vás. Velmi by mne zajímal Váš článek na nějaké téma, výklad biblického verše nebo osobní zkušenost. Vaše názory mi přijdou pro tento web osvěžením.“
Pan Pavel je zde asi takovým osvěžením, jako jím bývaly nenávistné tirády politruků proti Západu při politických školeních mužstva na vojně za minulého režimu. Myslím, že vůbec nepotřebujeme donekonečna opakované školení v nenávisti na tomto webu, dnes ovšem proti Východu. Jako by bylo málo toho nenávistného štvaní ve světském mainstreamu…