Byla to jen otázka času. Napětí v Británii přibývalo, jak přibývalo migrantů, kteří přijíždějí do Británie v kritických počtech. Na útraty vlády jsou ubytováváni v hotelech a ubytovnách. Brexit v tomto ohledu nepomohl. Migrantů přijíždí více než před ním. Podstatně více. Vloni přes milion.
V nedávných volbách byla na hlavu poražena konzervativní vláda, která byla u vesla 14 let. Čekala se totální porážka a tato očekávání se naplnila. Novou vládu sestavili labouristé, kteří mají v parlamentu velmi pohodlnou většinu.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Kritika a přímluva
Tuto většinu ale nezískali pro svou velkou oblibu. Obyvatelstvo hlasovalo v posledních volbách proti konzervativcům, nikoli pro labouristy. Anglický volební systém je pohodlný při sestavování vlády – nějaká strana zpravidla vyhraje natolik, že není třeba uzavírat koalice. Na druhé straně tento volební systém umožňuje zvítězit straně, která v absolutních číslech vůbec nemusela být úspěšná. Což byl letošní případ.
Téma migrace bylo přítomné ve všech volbách v posledních padesáti letech, byť nemuselo být vždy dominantní. A všechny vlády se dušovaly, že tento problém budou řešit. Dosud ale nevyřešily nic, ať už šlo o levici či pravici. Británie má ovšem celou řadu dalších problémů, jako například hroutící se zdravotnictví, na které byli Britové po léta pyšní. Nebo nedostupné bydlení, které s imigrací úzce souvisí. Jistý ekonom spočítal, že současná bytová výstavba by nestačila pokrýt potřeby rodilých Britů, ani kdyby žádná imigrace nebyla. Ale v Británii nyní přibývá nejméně tři čtvrtě milionu nových obyvatel každý rok. Kdo nestrkal hlavu do písku, ten musel vědět, že to jednou bouchne. Nu, teď se stalo.
Rozbuška byla nešťastná. Kluk jménem Axel Rudakubana, jemuž je dnes (v úterý) osmnáct let, narozený ve velšském Sheffieldu rodičům, kteří se přistěhovali z Rwandy, ubodal v umělecké škole tři děvčata ve věku 6, 7 a 9 let a dalších nejméně 8 vážně zranil. Podle všeho to nebyl muslim. S jistotou to ovšem nevím. Prý byl členem pěvecké skupiny v kostele. A patrně neměl muslimskou motivaci. Žádné alláhu akbar.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Stále je co obdivovat
Brutalita a nesmyslnost tohoto útoku vyvolala násilné nepokoje. Jak to tak v podobných situacích někdy bývá, Satan přileje oleje do ohně. Na sociálních sítích se šířily zvěsti, že šlo o muslimského migranta. Pořádaly se demonstrace, kde policie zasahovala s brutalitou, která ostře kontrastovala s benevolencí policie při nedávných propalestinských demonstracích. To situaci ještě více rozjitřilo. Keir Starmer, britský premiér, od jehož inaugurace uplynuly pouhé čtyři týdny, zaujal proti protestujícím velmi ostrý postoj. Ano, bylo potřeba rázně zasáhnout tam, kde se protestující vlamovali do hotelů a ubytoven plných migrantů. A nelze trpět šíření falešných informací podněcujících násilí. Ovšem nelze se tvářit, že vše bylo vlastně celkem v pořádku až do chvíle, kdy začali „pravicoví extrémisté“ protestovat. Poslouchal jsem úryvky z premiérova projevu a bylo mi jasné, že i jeho přístup je jen přiléváním oleje do ohně. Rozbuška byla nešťastná a matoucí, protože ji nespáchal muslim, který doplul nedávno do Anglie na člunu, jak tvrdily některé lživé weby. To ale nic nemění na tom, že islamisté jsou pro Británii velkým ohrožením a že už zabili i poslance britského parlamentu Davida Amesse, o různých teroristických útocích ani nemluvě.
Nezbývá mi než zopakovat, co tvrdím již přes dvacet let: V každé společnosti, ba i ve společnosti velmi homogenní, jsou určitá napětí. Ta se ale dají zvládnout – je to úkol pro moudrou vládu. Pokud se ale v nějaké společnosti zvyšuje etnické a náboženské napětí a k žádné integraci nedochází, je jen otázkou času, kdy dojde k výbuchu. To, co se nyní děje v Británii, se začíná dít v celé řadě dalších zemí: v Německu, ve Francii, ve Švédsku, v Belgii, v Nizozemí. Bude to znamenat posílení „krajní pravice“. I její vítězství je jen otázkou času.
Zde bych rád požádal liberály a progresivisty, aby vysvětlili, jaký je rozdíl mezi pravicí a krajní pravicí. Zatím se mi zdá, že pravicová je ta strana, která mluví, ale nekoná, a krajní pravice koná. Mně se to konání vůbec nelíbí, protože povede k rozpadu Evropy a probuzení starých nacionalismů. Bude to ale důsledkem frustrace voličstva z nekonání nepravicových vlád.
Pokud je mi známo, Keir Starmer nemá jiný plán než důsledně pozavírat všechny krajně pravicové strůjce násilí a omezit svobodu slova na internetu. Žádná rozumná debata o příčinách napětí se zřejmě konat nebude. Starmer dokonce naznačil, že možná bude třeba použít software na rozpoznávání obličejů, což zní dosti hrozivě. K opatrnosti radil dokonce i levicový Guardian.
Když nastanou výtržnosti, vylezou nejrůznější násilníci, kteří vytuší, že by si mohli zařádit. Nicméně většina údajně krajně pravicových demonstrantů jsou normální lidé, kteří se cítí vládou zrazeni. Konzervativci jim nepomohli, nyní jim nepomohou labouristé. Přes jejich výraznou většinu v současném britském parlamentu si dovolím předpovědět, že v příštích volbách utrží stejný debakl jako konzervativci v těch letošních. Britové nechodí do ulic tak často jako Francouzi. Tyto demonstrace jsou projevem zoufalství.
Odpůrci budou argumentovat tím, že spouštěčem nebyla vražda motivovaná islamismem. Nebo tím, že ještě před vraždou poslance Amesse v roce 2021 byla – v roce 2016 – zavražděna labouristická poslankyně Jo Coxová. Pachatelem byl tehdy skutečně krajní pravičák. Byl odsouzen na doživotí bez možnosti propuštění. Nicméně konzervativci neudělali nic podobného jako gangy pakistánských mladíků, kteří znásilňovali stovky (celkově přes 1400 podle vyšetřující komise) dívek v severoanglickém Rotherhamu. Policie o tom věděla, ale nekonala. Bála se nařčení z rasismu.
Žijeme v padlém, hříšném světě. Můžeme vytvářet společenství naděje, v němž si lidé neubližují. A můžeme se chovat pravdivě a statečně v jakémkoli postavení. Největší význam to má, pokud jsme soudci, zastupiteli, policisty. Budeme potřebovat mnoho statečnosti, abychom věděli, kdy upozornit na nepravosti a odejít. Třeba když policie dostane pokyn, aby nezasahovala proti antisemitským demonstracím, ale nešetřila „krajní pravičáky“.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 14. srpna 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
51 Komentáře
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„důvod , proč se Ježíš nezastal Judejců proti Římanům, jsem vám psal již několikrát. Kritika Římanů by byla považována za vzpouru. Ježíš by byl okamžitě zatčen a popraven. Ničeho by nedosáhl a ještě by u Římanů vyvolal vztek, takže by svůj národ jen poškodil. Ježíš věděl, že část jeho národa s Římany kolaboruje. Uvažoval strategicky. Věděl, že odpor vůči Římanům by měl smysl jen tehdy, pokud by se podařilo národ sjednotit. To se nepovedlo, protože bohatým Judejcům statut quo velice vyhovoval.“
To jste sice již napsal několikrát, ale já už jsem Vám také několikrát napsal, že ten důvod, proč se Ježíš nezastal svých soukmenovců, nebyl v jeho strategickém uvažování – čili nebyl v jeho politickém myšlení. Ježíšovým cílem totiž nebyla obnova nějakého samostatného hasmonejského či dokonce davidovského pozemského království, nějaké sjednocení národa proti Římanům, čemuž by podřizoval svou veřejnou činnost, nýbrž jeho cílem bylo výlučně Boží království, které není z tohoto světa (J 18:36). Podsouváte proto Ježíši zcela falešný důvod jeho politické pasivity. Jediným pravým důvodem jeho politické pasivity bylo to, že stejně jako jeho království nebylo a není z tohoto světa, tak ani on nebyl z tohoto světa (J 17:14.16). Právě proto šla veškerá světská politika mimo něj. A jelikož ani Ježíšovi následovníci nejsou z tohoto světa (J 15:19; 17:14.16), musí jít veškerá světská politika i mimo ně, tak jako šla mimo Ježíše.
Že by byl za svou případnou kritiku Římanů okamžitě zatčen a popraven, k čemuž by ještě poškodil svůj národ (J 11:48.50), nehrálo u Ježíše žádnou roli. Jemu přece nezáleželo na nikom, nehleděl na osobu lidí, pokud chtěl sdělit to, co měl na srdci, ale učil podle pravdy cestu Boží nezávisle na okolnostech (Mk 12:14). Navíc nebyl snad Ježíš zatčen a popraven, byť na základě falešných obvinění z pobuřování lidu (L 23:5) a z bránění dávat daně císaři (L 23:2)? Tudíž byl obviněn právě z politické činnosti nepřátelské vůči Římanům. Kdyby tedy chtěl něco změnit na politickém statu quo, tak by to udělal bez ohledu na to, že by za to mohl být zatčen a popraven, když byl stejně zatčen tak jako tak, ačkoli se do politiky vůbec nemíchal. Proč by se vyhýbal nějaké politické činnosti, kterou Vy mu soustavně podsouváte, kdyby mu na ní záleželo, když dobře věděl, že se zatčení a popravě stejně nevyhne (Mt 16:21), že chrám bude zničen a národ bude zčásti vyhuben, zčásti zotročen, zčásti rozptýlen (L 19:43-44)? Takže Ježíš svou politickou apatií ani sebe ani národ před něčím neochránil ani chránit nechtěl. Žádný politicky kalkul nevystupovat veřejně proti Římanům za touto jeho politickou pasivitou proto nemohl být.
Z evangelií je zřejmé, že Ježíš nijak politicky nekalkuloval s tím, zda jemu nebo národu hrozí či nehrozí nebezpečí. Proti zákoníkům a farizeům mluvil neohroženě a otevřeně (Mk 7:9-15; Mt 23:1-39) bez ohledu na to, že se ho kvůli tomu pořád pokoušeli zabít (Mk 12:12; J 5:18; 7:19.25.30; 8:37.40; 10:32.39). Úplně stejně by proto mluvil proti Římanům, kdyby mu ležela na srdci politika. Proti Římanům však nemluvil, neboť politika nebyla tím, co by jej zajímalo. Z veřejných věcí se zajímal jen o zdeformovaný kult (Mk 7:6-14; L 19:45-46), jímž zákoníci a farizeové zavírali lidem vstup do Božího království (Mt 23:13). Římané oproti těmto svou fyzickou okupací země vstup do Božího království lidem nebyli s to zavřít. Ježíš proto nevystupuje žádným způsobem proti římské okupaci jeho pozemské vlasti, ale naprosto nesmlouvavě vystupuje proti okupaci kathedry Mojžíšovy (Mt 23:2) zákoníky a farizeji.
Nehledě na to, že kdyby Ježíš podle Vás uvažoval strategicky čili politicky, proč by pak chodil na okázalé hostiny těch bohatých kolaborantů s Římany? Pokud by uvažoval politicky, proč se od nich ostentativnně nedistancoval? To by mu přece nemohli připsat jako vzpouru, nýbrž jen jako stejné opovržení, jakým celníky opovrhoval obecný lid. Ježíš však nic takového nedělal z jednoho prostého důvodu – protože nemyslel politicky, jak se mu snažíte bez jakékoli opory v Písmu opakovaně lživě imputovat.
Napsal jste:
„Bolševické Rusko a Německo po 1. světové válce vojensky spolupracovaly – v roce 1922 v Rapallu uzavřely smlouvu o spolupráci. Ta umožňovala Němcům vyvíjet a zkoušet zbraně (tanky a letadla), které jim Versailleská smlouva zakazovala. Již tehdy bolševici podkopávali mír v Evropě.“
Německo bylo k oné vojenské spolupráci s bolševiky před paktem Ribbentrop-Molotov dotlačeno především triumfalistickou politikou Francie (Clemenceau), která chtěla ve Versailles Německo co nejvíce ponížit. Už Lloyd George v souvislosti s francouzským neoblomným postojem, vyslovil jasnozřivé obavy, že až příliš tvrdé podmínky by mohly Německo dostat do náruče bolševismu či jiného politického radikalismu, což se později naplnilo. Právě tato nedomyšlená francouzská politika nahnala vodu na Hitlerův mlýn a zajistila mu mezi lidmi tak vysokou popularitu, když jim sliboval, že je tohoto ponížení zbaví.
Napsal jste:
„Po obsazení celého Československa Hitlerem v březnu 1939 jednaly Anglie a Francie se Stalinem o spojenectví proti Hitlerovi. Rusové dohodu podmiňovali požadavkem, že odpor pobaltských států proti Rusku budou A. + F. povžovat za nepřímou agresi proti Rusku. To by Rusku umožnilo tyto státy snadno anektovat. Na tom jednání ztroskotala.“
Jednání neztroskotala pouze na ruských požadavcích, nýbrž také na vyjednávání Britů s Hitlerem o jejich vlastní případné smlouvě, kvůli čemuž Chamberlain jednání záměrně co nejvíce natahoval, a také na tom, že SSSR by byl konzultovanou smlouvou s Brity a Francouzi zavázán pomoci i Belgii, Lucembursku či Holandsku, kdyby je napadlo Německo. Navíc na sovětské požadavky stran pobaltských států nakonec Francouzi i Britové přistoupili, avšak jednání byla 21. 8. 1939 odložena na neurčito. Takže důvod ztroskotání dohody není tak jednoznačný, jak se ho snažíte prezentovat, nýbrž spočíval na diskrepanci egoistických zájmů jednotlivých účastníků zamýšlené smlouvy. Jako mnohem zásadnější příčina rozpoutání 2. světové války se však jeví neuvážený slib Chamberlaina Polsku, který vedl k vypovězení německo-polského paktu o neútočení z roku 1934, jelikož spolčování se proti smluvní straně s třetí zemí porušovalo podmínky tohoto paktu.
Nějak opět zapomínáte, že celý svět ve Zlém leží (1 J 5:19). Nejen Sovětský svaz, ale stejně tak Anglie, Francie a všechny další státy. Vy však chcete vidět jako zlého jenom jednoho vybraného aktéra, ale ty ostatní ne. Opět se zde projevuje Vaše urputná jednostrannost a nerespektování jednoho z klíčových výroků NZ.
Napsal jste:
“Že o tomto dodatku Anglie, Francie a USA věděly, je pravděpodobně ruská dezinformace. Solidní historické prameny nic takového neuvádějí.“
No jistě. Co se Vám nehodí do krámu, prostě jen označíte, jak je to dnes v módě, za ruskou dezinformaci – a hotovo. Jak jednoduché. Tím pouze potvrzujete pravdivost Schlegelova výroku, že historik je prorokem naruby. Já jen dodávám, že prorokem falešným.
O tom, že obsah tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov byl Rooseveltovi znám již den po jeho podpisu, napsal ve svých pamětech v roce 1973 bývalý americký velvyslanec v Německu Charles E. Bohlen, který celý obsah tajného dodatku obdržel již 24. 8. 1939 od německého diplomata (čtvrtinového Žida) Herwartha (viz Charles Bohlen, Witness to History: 1929–1969, New York 1973, s. 82-87). Takže tuto informaci o předání obsahu tajného dodatku uvedl Bohlen ve svých pamětech již roku 1973, Sovětský svaz však existenci tajného dodatku popíral až někdy do roku 1989. Ale Vy to s naprostým klidem označíte za ruskou dezinformaci. Proč by SSSR dezinformoval o tom, že Roosevelt byl ihned informován o obsahu tajného dodatku, když jeho existenci právě SSSR popíral? Jakou to má logiku?
Napsal jste:
“Nacismus však zabil 60 milionů lidí, komunismus 100 milionů. Proto musíme být Američanům vděční, že nás od těch zvrácených ideologií zachránili.“
Zase to žonglování s čísly? Už jste zapomněl na to, že jen britský kolonialimus zahubil v Indii mezi lety 1880-1920 přímo či nepřímo 100 miliónů lidí? Američané se ze svých zištných důvodů sice podíleli na porážce nacismu a komunismu, ale zavádějí ve světě zase jen jinak zvrácenou ideologii. Američané nejsou nijak vyňati z toho, že celý svět ve Zlém leží (1 J 5:19). Jestliže udělali něco, co nám přišlo zrovna vhod, byla jen souhra jejich zájmů s momentální politickou situací. V jiných státech (namátkou Vietnam, Irák, Afghánistán) by Váš názor, že je Američané zachránili, patrně nesdíleli.
Napsal jste:
„Vaše mínění, že USA jsou stejné, je nestoudnost.“
Je-li mé mínění nestoudnost, pak musíte označit za stejnou nestoudnost tvrzení Písma, že celý svět ve Zlém leží. Písmo totiž nezná v tomto směru žádnou výjimku, jako že by některé státy ve Zlém neležely. Jestliže však dle Vašeho mínění Písmo hlásá nestoudnost, je s podivem, že se k němu hlásíte, že se vydáváte za křesťana.
Opět zde však odvádíte pozornost k próteovsky vrtkavé světské politické historii, místo abyste se držel příkladu Ježíše a apoštolů, kteří byli striktně apolitičtí.