Dan Drápal / Nepoctivý správce (Lukáš 16,1-9)

V 15. kapitole Lukášova evangelia čteme tři Ježíšova podobenství: O ztracené ovci, o ztracené minci, a o ztraceném synu. Nebo, chcete-li být pozitivní – o nalezené ovci, o nalezené minci a o nalezeném synu. Farizeje, kteří poslouchali tato podobenství, chtěl Ježíš přesvědčit o Boží lásce ke ztraceným. Na počátku 16. kapitoly Lukáše se pak podobenstvím o nepoctivém správci obrací na své učedníky, byť je pravděpodobné, že farizeové je slyšeli také, protože ihned po tomto podobenství se opět objevují na scéně. 

  Podobenství určené především učedníkům dnes leckoho mate, protože se při povrchním čtení zdá, že Pán Ježíš zde schvaluje nepoctivost. Pokusím se vysvětlit, proč tomu tak není.

Jsem přesvědčen, že toto podobenství může pochopit i člověk, který neznal ekonomické reálie v Judsku doby Ježíšovy. Stačí, když ví, jak obecně přistupovat k podobenstvím a alegoriím. Mezi podobenstvím a alegorií není přesná hranice, což může být někdy při snaze pochopit smysl matoucí. 

 SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Genderová ideologie a prohlášení církevních představitelů

Podobenství se snaží zpravidla vyjádřit jen jednu myšlenku. Proto jsou také některá podobenství krátká: „Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji“ (Mt 13,45-46). Ježíš zde neřeší, kdo je ten kupec, jak tu perlu našel, jaká byla hodnota majetku, který prodal aj. Alegorie je zpravidla delší, obsahuje více prvků, a mnohé z těchto prvků mají zcela konkrétní význam. Tak je tomu třeba s podobenstvím o rozsévači, resp. s podobenstvím o čtyřech druzích půdy nebo s podobenstvím o pleveli na poli. Čteme, že tato podobenství Pán Ježíš svým učedníkům vykládal, a právě Ježíšovy výklady z těchto podobenství dělají alegorii. „Pole je tento svět.“ „Semeno je Boží slovo.“ „Nepřítel je ďábel.“ Mnohé prvky těchto podobenství jsou vysvětleny, ne však nutně všechny. Ježíš například nemluví o tom, co znamenají ptáci, kteří přiletěli a sezobali semena padlá podél cesty (Mt 13,4). Přitom my tuto alegorii můžeme rozvíjet a vyslovit třeba určité hypotézy, co by tito ptáci mohli být. 

Lukášem zachycené podobenství o nepoctivém správci patří k těm delším, nicméně má dle mého názoru jednu jedinou myšlenku. Než ji vyslovím (i když je mi jasné, že řada čtenářů už nyní ví, co napíšu), seznamme se s tehdejšími ekonomickými reáliemi. 

SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Požehnání

Židé, kteří někomu něco půjčovali, nesměli vyžadovat úroky z půjčky. Tak chápali v Ježíšově době ustanovení z Levitiku 25,35-37: „Když tvůj bratr zchudne a nedostává se mu prostředků vůči tobě, ujmi se ho jako hosta či příchozího, ať žije u tebe. Neber od něj lichvu ani úrok, ale boj se svého Boha; tvůj bratr ať žije u tebe. Své stříbro mu nedávej na lichvu ani své jídlo za příplatek.“ Osobně si myslím, že Bůh zde zakazuje snahu zneužít nouze svého bližního a nabádá k dobročinnosti. Soudím tak z prvních citovaných slov: „Když tvůj bratr zchudne.“ Nemyslím si, že Boží vůle byla, aby lidé vztáhli tato slova na jakékoli ekonomické transakce, tedy např. na obchodní transakce dvou partnerů, kterým se oběma daří dobře. Předpokládám, že chápeme rozdíl mezi lichvou a úrokem. Lichva má být právem zakázána, nikoli však úrok. Když se zakáže jakýkoli úrok, ekonomice to škodí, a lidé stejně musí najít nějaký mechanismus, jak zákaz úroku obejít. To se týká jednak židů, ale stejnou měrou i muslimů. I v muslimském světě našli mechanismus, jak zákaz úroků obejít.

 Jestli jsem to z komentářů dobře pochopil, tak to v době Ježíšově fungovalo asi takto: Někdo si vypůjčil dejme tomu 80 batů oleje, ale sám vystavil doklad, že dluží 100 batů. V našem podobenství je zajímavé, že pokud šlo o olej, byla „cena za půjčení“ hodně vysoká – vypůjčil si (formálně, ne reálně) 100 batů, ale vracet měl jen 50 (což bylo asi reálné množství, která si půjčil). U pšenice to bylo jinak – 100 měřic vůči 80 měřicím. Podle Leona Morrise byl rozdíl dán tím, že přeprava oleje a zacházení s ním bylo podstatně složitější než s pšenicí; možné ztráty byly vyšší, proto byla zápůjčka oleje dražší. 

 Všimněme si malého detailu: České překlady vesměs zachycují, že nepoctivý správce si volal dlužníky „jednoho po druhém“. Je sice psáno, že si zavolal „všechny“, ale patrně ne najednou. Jednak si s každým potřeboval vytvořit osobní vztah, aby u něj našel přízeň, až bude svým pánem vyhozen, jednak byly tyto transakce neveřejné. Dokonce se prý stávalo, že bohatí lidé si uvědomovali, že jde vlastně o obcházení (dle mého názoru špatně pochopeného) onoho místa z Levitiku, a proto to nechávali na svých „správcích“ a tvářili se, že o žádném úroku nevědí. 

To také vysvětluje, proč „pán“ onoho nepoctivého správce pochválil. Nemohl totiž veřejně přiznat, že věděl, že půjčuje za (umně zamaskovaný) úrok. Tím by se společensky znemožnil. Nevíme, co se odehrávalo v jeho nitru, možná byl na svého správce hodně nazlobený, ale pokud by se dostalo na veřejnost, že skutečně nevyžaduje žádný úrok, byl by považován za zbožného člověka (veřejnost téměř jistě věděla, jak to ve skutečnosti chodí). Ekonomicky i společensky bylo tedy pro něj výhodnější svého správce „pochválit“. 

Někteří komentátoři jsou toho názoru, že nepoctivého správce nechválil „pán“, ale „Pán“, tedy Bůh (řecky kyrios; tak se překládá slovo Bůh (ve smyslu Jahve, česky Hospodin; na rozdíl od Él, co je také Bůh, ale ve smyslu druhovém, nikoli osobním, řecky theos). Myslím si, že to tak není, ale pro věc samotnou to nemá podstatný význam. 

 Jsem přesvědčen, že toto Ježíšovo podobenství nám chce říci jediné: Pamatuj na budoucnost. A pokud jsme „synové světla“, pak nám říká: Pamatuj na věčnost. Onen nepoctivý správce byl možná nevěřící materialista, ale mohl to být i „věřící“, který nedomýšlel etické důsledky své víry. Ale o tom vlastně nic nevíme. Zřejmé však je, že se stará o svou budoucnost. Kopat nemůže, možná to byl tělesně postižený člověk nebo už byl na kopání starý, a žebrat se styděl. (Přiznám se, že jsem poznal řadu lidí, u kterých to bylo obráceně: Kopat mohli, ale nekopali, a žebrat se nestyděli. Jeden takový mi zrovna před půlhodinou volal.) Proto vymyslel plán, jak se zabezpečit na stáří. Zdali se mu to skutečně podařilo, to se z podobenství z principu dovědět nemůžeme. Je to podobenství, nikoli „skutečný“ příběh. Radím ti, zařiď se podle Ježíšových slov! Máš tady padesát, sedmdesát, možná sto let, během nichž se rozhodneš, kde budeš trávit věčnost. Ale na tvém rozhodnutí opravdu hodně záleží. Celý tvůj život. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicsta Datum: 27. prosince 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační