V předchozím článku jsem psal o identitě. Základní myšlenkou článku bylo, že identitu můžeme dostat darem od Boha. V sekulární sféře je hodně silný názor, že identita je něco, co si sám určím či vymyslím.
O správnosti těchto dvou vyhraněných pozic lze nepochybně diskutovat, a domnívám se, že o nich lze diskutovat věcně a bez předsudků. Taková diskuse ovšem není samozřejmostí a od diskutujících vyžaduje jistou zdrženlivost. Nepochybně je podmínkou její smysluplnosti i ochota porozumět druhé straně.
Diskusi lze ovšem snadno zabít osobními útoky nebo podsouváním myšlenek, které druhá strana nehájí a nezastává. Myslím, že něco takového předvedl jeden z mých kritiků v diskusi pod mým článkem na Křesťanu dnes, a já se u jednoho z jeho příspěvků zastavím.
Autor nejprve cituje mou větu: „Mám jednoduché vysvětlení, jak to s tím jménem je. Neuděláme chybu, když si na těchto a podobných místech dosadíme dnes populární slovo ‚identita‘.“ Pak přidává slova: „… oslí můstek, jak si kopnout do nenáviděných trans*gender“.
To, co v článku píšu, se jistě nějakým způsobem i trans*gender lidí týká, protože se to týká naprosto všech lidí. Zastavme se ale u slov „kopnout“ a „nenáviděných“. Já jsem přesvědčen, že pokud má být nějaká diskuse smysluplná, je dobré se vyhnout zbytečným urážkám a emocionálně nabitým slovům. Během svého života jsem měl spoustu rozhovorů s nejrůznějšími lidmi, včetně trans*gender. Asi by mě nevyhledávali, kdyby ze mě cítili nenávist nebo kdybych do nich kopal.
O co tady vlastně jde? Jde o to, očernit oponenta v rozhovoru a přisoudit mu motivaci a postoje, které neměl a nezastává. Dochází zde ale k určitým závažným posunům, které bychom měli reflektovat. Cílem mého článku není ohradit se proti jednomu jednotlivému útoku, který považuji za nevěcný a nespravedlivý, ale poukázat právě na ty posuny a emocionálně nabité zkratky, které rozhovor znemožňují.
Dnes se běžně používá termín „nenávist“, často v jeho anglické podobě, tedy hate, která ovšem zdomácněla, takže se můžete setkat s „hejty“. Nenávist je nepochybně silná emoce. Nicméně lidé určitého myšlenkového směru se rozhodli považovat za „hate speech“, česky „nenávistný projev“, téměř jakýkoli nesouhlas s „korektními“ názory. Tomu odpovídá časté obviňování z „fašismu“. Často to pak vypadá, že jsou pouze dvě možnosti: Buď plně akceptujete to, co tvrdí politicky korektní ideologie, nebo nenávidíte. Ve skutečnosti ovšem ani ti, kdo se takto chovají, nejsou tak slepí, že by nevěděli, že mezi skutečnou nenávistí a prostým nesouhlasem (nebo třeba i jen pochybnostmi) je celá škála pocitů a postojů.
Každý poctivý a soudný člověk uzná, že jsem ve svém článku vyjadřoval svůj pohled na věc, a v článku není jediná výzva k nenávisti, jediný nenávistný projev.
Autor pak všemu nasazuje korunu: „Když se někdo cítí být někým jiným, než je to, co má v kalhotách, a chce to dát najevo, tak nesmí… protože Drápal s tím nesouhlasí. Tak trochu to připomíná komunisty, kteří taky nechtěli připustit, když někdo měl jiný názor. Akorát že oni k tomu nezneužívali Bibli.“
Zde autor „Drápalovi“ přisuzuje nejen ošklivé motivy, ale dokonce obrovskou moc – jako kdyby „Drápal“ chtěl nebo mohl rozhodovat o tom, zda a jak bude někdo „dávat najevo“, čím a jak se kdo cítí. Tentokrát nejsem přirovnán k fašistům, ale ke komunistům, což je v našich zeměpisných šířkách odsudek poněkud laskavější než obvinění z fašismu (byť ne zcela právem).
Skutečnost je taková, že patřím k menšině, která má jiné názory, ale která je v určitém prostředí ostrakizována a proti které někteří lidé bojují způsobem, jaký předvádí můj kritik. Já jsem prožil čtyřicet let pod vládou komunismu a vyrůstal jsem v prostředí, kde jsem se svými názory pochopitelně trvale narážel; byl to režim, který jiný názor „nechtěl připustit“. Ale už tehdy jsem se rozhodl, že budu argumentovat věcně, a že pro kultivaci prostředí se vystříhám osobních útoků a podsouvání různých myšlenek, které protivník nezastává. V současné době konzervativně smýšlející lidé tahají za kratší konec a je snadné připisovat jim názory a motivy, které nikdy nedrželi. Pokud ale chceme vést alespoň ústupovou válku, nemůžeme přistoupit na metody oponentů – to by znamenalo naprostou prohru. Budeme tedy trpělivě opakovat, že mít jiný názor není projev nenávisti, a budeme velice opatrní, pokud se setkáme s tvrzením, že něco je „nenávistný projev“. To samozřejmě neznamená, že bychom ve skutečném životě či v mediální sféře na nenávistné projevy nenaráželi. Ne každý, kdo toto sousloví použije, je „sluníčkář“ nebo „havlista“. V současné době ovšem bojujeme o to, aby nějaký prostor pro rozhovor a diskusi vůbec zůstal zachován. Proto i o svých oponentech smýšlejme co nejlépe, „ad meliorem partem“, a předpokládejme, že mají na víc, než zatím někteří z nich předvádějí.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 4. září 2019 Foto: screenshot YouTube – ilustrační
25 Komentáře
Konečný Fr.
Příkladem podněcování k nenávisti je politika představitelů EU, kteří podporují nezákonnou migraci a multikulturní společnost. V Německu byl zastřelen politik, který podporoval migraci. To nebylo z rozmaru, ale ten člověk měl na něho skutečně vztek a cítil se jím ohrožen. To neznamená, že s ním souhlasím. Když se lidé cítí bezmocní, tak se někteří uchylují k takovým činům.
Karel Konečný
Diskuzi můžete vést jen s člověkem, který je na určité úrovní, tedy zná význam pojmů, které používá, jako fašizmus, který jste vzpomenul. Pak je důležité nědělat z druhého diskutujícího nepřítele, a snažit se pochopit co chce vyjádřit, a mluvit k věci, a neopakovat stále jen svojí „básničku“.
Adam Hladky
Dan Drápal celý příspěvek pojal jako reakci na můj komentář .. jaká čest 🙂
Ale k věci:
Za tím „oslím můstkem“ si stojím .. autor pokroutil a zneužil odkaz na text z Bible. Připomnělo mi to jednu soudružku učitelku za socialismu, která v hudební výchově při probírání Prodané nevěsty řekla, že v textu „ Kdož z nás ví, zda POUŤ budoucí vesele tak uhlídá?“ to nevhodné slovo pouť „zaktualizujeme“ .. a dala tam „den“
Dan se pozastavuje nad některými mými výrazy. Jistě .. jsou „expresivní“ .. ale jejich účelem je v krátké reakci „vypíchnout“ kontroverzní úvahy jeho dlouhého článku – přece nebudu psát reakci stejně dlouhou jako původní text. Tak třeba to Drápalovo „Mám JEDNODUCHÉ vysvětlení, jak to s tím jménem je. NEUDĚLÁME CHYBU, když si na těchto a podobných místech DOSADÍME“ bych musel dlouze vysvětlovat, že „jednoduché“ nerovná se automaticky správné a že „dosazovat“ do původního textu něco jiného je zneužití a podvod (zase expresivní slovo).
„Často to pak vypadá, že jsou pouze dvě možnosti: Buď plně akceptujete to, co tvrdí politicky korektní ideologie, nebo nenávidíte.“
.. Drápal se pak snaží problém přehrát do roviny „ideologického boje“. Ale .. tady nejde o ideologie, ale o LIDI. Ti s „genderovým nesouladem“ požadují, aby je většinová společnost akceptovala takové, jací JSOU .. a nevnucovala jim, jací MAJÍ BÝT podle představ majority. A tady jsou opravdu jen dvě možnosti: buď akceptujeme, že mají právo na SVOU IDENTITU, nebo prosadíme názor, že neexistují. „Něco mezi“ je na úrovni „tak trochu těhotná“.
Autor pak píše: “ Já jsem prožil čtyřicet let pod vládou komunismu a vyrůstal jsem v prostředí, kde jsem se svými názory pochopitelně trvale narážel; byl to režim, který jiný názor „nechtěl připustit“
.. já taky. A ten režim nejen nechtěl „připustit názor“, ale taky ostrakizoval jeho nositele. A já pořád nedovedu pochopit lidi, kteří byli za komunistů jako křesťané utlačovanou a vysmívanou menšinou, a kteří se teď snaží obdobným způsobem potlačovat a ironizovat genderové menšiny. Akorát k tomu místo Marxe zneužívají Bibli.
A v závěru pak autor vyjadřuje lítost „V současné době konzervativně smýšlející lidé tahají za kratší konec a je snadné připisovat jim názory a motivy, které nikdy nedrželi.“
.. ale v našich zeměpisných šířkách to tak (zatím) vůbec nevypadá . Postkomunističtí sousedé z V4 si dali do svých ústav „jedině muž a žena“ (tak jako měl Enver Hodža „ateistický stát“), a u nás si musí trans*gender uznání své identity vykoupit zmrzačením svého genitálu.
A to „chceme vést alespoň ústupovou válku“ je hodně ubohé (abych zase nepoužil nějaký expresivní výraz). Znamená to, že Drápal vnímá změny ve vnímání „genderu“v Americe a západní zemích, ale souhlasí s tím, že ti „jiní“ budou muset ještě nějakou dobu bojovat a trpět, aby i u nás majoritní společnost akceptovala jejich existenci. Připomíná mi to taktiku eko organizace Děti země „víme, že nemůžeme třeba stavbě dálnic zabránit, ale můžeme ji zdržovat“. A lidé čekající na obchvaty svých měst a vesnic musejí zbytečně dále trpět.
Zed
Pane Hladký, to, že se někdo domnívá, že je něčím jiným, než skutečně je, neznamená, že ostatní ho tak MUSEJÍ brát a chovat se k němu, jako by tím skutečně byl. Muž, který o sobě tvrdí, že je žena ve skutečnosti NENÍ žena.
Člověk, který je obviněný z trestného činu a je vnitřně pevně přesvědčený o svojí nevině není automaticky nevinný. Soud (netolerantně) jeho vinu zkoumá. Kdyby to v soudnictví fungovalo stejně jako u tzv. sexuálních menšin, byla by práce soudce ta nejjednodušší na světě. Obžalovaného by se prostě zeptal: „Cítíte se být vinný?“ Pokud by dotyčný odpověděl „Ano“, poslal by ho do vězení, pokud by odpověděl „Ne“, poslal by ho domů.
V životě jsou chvíle, kdy není prostor pro toleranci. Navíc je třeba rozlišovat mezi tolerancí a Tolerancí (s velkým T), která je něco zcela jiného a je k nerozeznání podobná intoleranci.
Adam Hladky
“ Muž, který o sobě tvrdí, že je žena ve skutečnosti NENÍ žena.“
.. pokud nebudeme tvrdit, že člověk má mozek v kalhotách, tak nemáte pravdu.
Člověk je to, kým se cítí být .. tedy pokud nevykazuje znaky duševně nemocné osoby. Bavíme se tu o rozdílu mezi gender a sex. A společenská role člověka je o genderu.
A k tomu úvodnímu citátu .. kam byste podle Vašeho binárního pohledu zařadil intersexuály (hermafrodity)?
A ještě k té Vaší „toleranci“: tolerance je milostivé akceptování někoho/něčeho méněhodnotného. LGBT si zaslouží STEJNÁ PRÁVA (a povinnosti) .. aby je společnost akceptovala a neříkala „toto nesmíte a toto ve Vašem soužití není správné, protože MY to vidíme jinak a MY máme pravdu „.
Zed
Vaše odpověď je demagogická.
1) Vyhnul / vyhnula / vyhnulo jste se (pokud pohlaví není binární, nevím, co jste) reakci na srovnání rozdílů žena vs. muž a vinný vs. nevinný. Prosím tedy o reakci, jak je to v případě, když se někdo cítí nevinný a netolerantní okolí je názoru, že je vinný.
2) Jak se pozná duševně nemocná osoba?
3) Rozlišujete gender a sex a říkáte, že rozhodující je gender. A já se podle Vás MUSÍM Vašemu názoru přizpůsobit. Mám pro Vás špatnou zprávu. Já jsem názoru, že rozhodující je sex a Vy se recipročně MUSÍTE podřídit mému názoru. Tedy alespoň pokud věříte na rovnoprávnost mezi námi dvěma.
4) Hermafroditismus u lidí je nemoc a nikoli normální stav. Zrovna tak je nemoc třeba schizofrenie nebo Downův syndrom. Hermafroditismus např. u hlemýžďů je normální stav.
5) LGBTQI… (doplnit lze libovolný počet libovolných písmen) si zaslouží – cituji – STEJNÁ PRÁVA. Pedofilové, zoofilové, … také bojují za svá „práva“. Jak nazíráte na jejich „útlak“ společností?
Adam Hladky
a) Demagogické je Vaše srovnání sebevnímání genderu a vnímání viny.
Pokud je vina „nade vši pochybnost“ prokázána, tak jde málokdy o případ, že viník je „vnitřně pevně přesvědčený o svojí nevině“. Naopak existuje mnoho příkladů, kdy obviněný byl oprávněně přesvědčený o své nevině, ale soud ho odsoudil .. a někdy se za čas zjistilo, že odsouzený měl pravdu. Bohužel někdy se to zjistilo až posmrtně.
U sebevnímání genderu jde o něco jiného: diagnóza „genderového nesouladu“ je odborníky považována za fakt, podobně jako homosexualita. (Toto Vám dávám i jako reakci na úvahu, zda jsou trans*lidé duševně nemocní nebo ne. Obecnou diskusi na téma „co je normální“ tu otevírat nebudu.)
b) „Mám pro Vás špatnou zprávu. Já jsem názoru, že rozhodující je sex a Vy se recipročně MUSÍTE podřídit mému názoru.“
.. to „MUSÍTE“ je dáno pravidly společnosti:
V USA v době otrokářství si černoch „musel“ nechat líbit cokoliv. Nebo třeba v nacistickém Německu židé, cikáni, homosexuálové. Nebo v SSSR a jiných diktaturách „nepřátelé režimu“.
Pokud (nebo „dokud“) žijeme v liberální demokracii, kde „tvoje svoboda končí na špičce mého nosu“, tak černochovi nesmím říkat negr, Romovi nesmím říkat cikán. A o ženě MtF nesmím říkat „on“.
Ad „intersexualita: „pojem intersexuální označuje určitý stupeň přechodu mezi dichotomicky vnímanými kategoriemi žena/muž, kdy intersexuálního jedince nelze jednoznačně přiřadit k jedné z těchto kategorií podle vzhledu genitálií.“
http://atd.ffa.vutbr.cz/up/prilohy/28012012124700-intersexualita.pdf
Intersexuál není „nemoc“ .. zrovna tak jako není nemoc „muž“ nebo „žena“ . Intersexuál má jiný typ a/nebo počet pohlavních chromozomů
https://cs.wikipedia.org/wiki/Intersexu%C3%A1l
c) ad pedofilie .. oblíbený úkrok bokem, když nemáte argumenty:
Pedofilii „MKN-10 řadí mezi poruchy sexuální preference, někteří odborníci .. ji zároveň označují za sexuální orientaci. Podle klasifikace MKN-10 i DSM-IV se považuje jakákoliv parafilie za poruchu pouze tehdy, pokud způsobuje svému nositeli distres a osobní či sociální problémy – tedy ani egosyntonní nekriminální pedofil nesplňuje kritéria pedofilie jako poruchy“
„Filie“ znamená láska .. a láska znamená touhu, aby se TEN DRUHÝ měl dobře. Takže skutečný pedofil svou „filii“ transformuje na „pomoc dětem .. jako učitel, vedoucí kroužku, skautský vedoucí .. . Znásilnění .. tedy vynucené sexuální aktivity s dítětem .. jsou trestný čin .. jako jakékoliv znásilnění. Btw. naprostá většina znásilnění dětí se děje v rodinách a heterosexuály .. „pouze desetinu všech případů sexuálního zneužívání dětí mají na svědomí“ pedofilové
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/deti-vetsinou-nezneuziji-pedofilove-ale-normalni-lide-40053977
A jen na okraj k těm zoo-, nekro-, a jiným filiím .. jak výše řečeno .. „láska znamená touhu, aby se TEN DRUHÝ měl dobře.“ .. což se u znásilněné kozy nebo mrtvoly asi neděje.
Zed
Dobrý den
Odpověď Adamovi Hladkému na reakci ze 7. září, 20.29 h
Ad a
Přesvědčení viníka o nevině vůbec není tak vzácné. Zdůvodnění jsou typu: „Byla to nutná sebeobrana.“, „Neměl mi to říkat.“, „Neměl to dělat.“, „Neměl tam chodit.“ atd. Z toho vzniká přesvědčení o vlastní nevině. Vy řeknete: „Vinen nade vší pochybnost.“ On řekne: „Nutná sebeobrana, já nejsem pachatel, ale oběť.“ A kde je teď pravda?
V případě genderu někdo řekne: „Chci chodit do dámských šaten.“ A je vymalováno. Nikdo se nad tím nesmí ani pozastavit.
„Genderový nesoulad“ není za fakt považován všemi odborníky. I kdyby to tak bylo, znamená to, že menšina bude diktovat svoje pravidla většině? Většina snad nemá žádná práva? Ano nebo ne?
Ad b
Intersexualita – když ji nebudeme nazývat nemocí ani poruchou, budeme ji nazývat ANOMÁLIÍ (V souladu s Vámi odkazovaným článkem na Wikipedii.) Dle slovníku cizích slov slovo anomálie znamená „nepravidelnost, výjimečnost, odchylka, úchylka od normálu“. Tedy je to něco, co NENÍ NORMÁLNÍ. Aby společnost mohla fungovat není možné povyšovat úchylky na normalitu.
Z článku o intersexualitě, na který odkazujete, vyplývá, že nebinární pohlaví není v žádném případě jednoznačně převažující pohled.
pokračování příště
Zed
Pokračování
Váš bod c je poněkud nesrozumitelný. Když se to pokusím shrnout, zdá se, že s pedofilií také nemáte problém, protože pedofilové jsou učitelé. A poznámka o zoofilii naznačuje, že skutečnými zoofily jsou např. kynologové.
Vypadá to, že tato debata ztratila význam…
PRK
Dan Drápal v předchozím článku dostatečně vysvětlil z kulturního a jazykového hlediska, proč je možné vykládat „jméno“ jako „identita“. Podle mého názoru, a čtu Bibli a znám trochu hebrejštinu, jeho výklad dává smysl.
Eva Hájková
Já si nemyslím, že Dan Drápal nenávidí trans-lidi. Ani že si chtěl v minulém článku do nich kopnout. Řekla bych, že se domnívá, že Bůh s těmito lidmi počítá v svém celkovém plánu s lidsrvem. Že možná má pro ně nějaký zvláštní úkol (jako třeba pro autisty, jimiž se zabývá můj kamarád). Že prostě existuje důvod, proč jsou trans na světě, a měli by se snažit porozumět, co s nimi Bůh zamýšlí. Nikoliv usilovat o to, aby svět uznal jejich zvláštní identitu, tak, jak ji oni sami chápou.
Omlouvám se za pokus o výklad autorova úmyslu při psaní minulého článku. Prý se to nemá dělat, mluvit za druhé. Ale tak mě to nějak napadlo…
Adam Hladky
„.. že Bůh s těmito lidmi počítá v svém celkovém plánu s lidsrvem. .. Že prostě existuje důvod, proč jsou trans na světě, a měli by se snažit porozumět, co s nimi Bůh zamýšlí. Nikoliv usilovat o to, aby svět uznal jejich zvláštní identitu,“
.. a co tak uvažovat , jestli ten „důvod, proč jsou trans na světě“ není právě v tom, abychom se MY NAUČILI AKCEPTOVAT TY DRUHÉ, a nesnažili se je nacpat do našich historických škatulek „s pytlem“ a „bez pytle“ ?
Eva Hájková
To samozřejmě není naše věc, abychom určovali smysl jejich existence. To je Boží záležitost a oni sami by se na to měli ptát Boha, pokud to chtějí vědět. Jestli se neptají a myslí si rovnou, že jsou na světě proto, aby se svět přizpůsoboval jim, aby chápal jejich jinakost, je to jejich právo, aby si to mysleli. Ale nemusí se jim to splnit.
Adam Hladky
„oni sami by se na to měli ptát Boha,“
.. a hetero se ptali Boha, zda jim dal právo určovat „těm jiným“, co smí a co nesmí?
Stejný problém, jako když běloši v Americe rozhodovali o tom, co černoši smí a co nesmí. A taky se oháněli texty z NZ o otrocích a Pavlovým „Otroci ať ve všem poslouchají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají“.
A co je to „aby se svět přizpůsoboval jim“? To jako svět=heterosexuálové? Tak já jsem třeba levák, a „svět“ na to reaguje třeba tím, že přibývá třeba nástrojů pro leváky. „Svět“ je tady pro všechny, ne jen pro heterosexuály. Kdo nám hetero dat právo říkat „my máme právo na lásku, a vy „trpělivě neste svůj kříž“?
V Bibli je taky napsáno „Není dobré, aby člověk byl sám“ .. a to řekl Bůh, a ne asexuální Pavel.
Eva Hájková
Mimochodem, v tomto článku se ptají: Proč jsi nás takto stvořil?
http://denikreferendum.cz/clanek/29773-transfobie-litost-a-neopetovana-laska
Adam Hladky
„Proč jsi nás takto stvořil?“
.. to my nevíme .. zrovna tak jako nevíme, proč se některé děti narodí krátko- či dalekozraké, z různými vadami, s rakovinou, … Ale .. MY jsme tady od toho, abychom jim pomohli. MY .. lékaři, psychologové, .., faráři, kněží, .. a taky MY VŠICHNI. Ale pomoc neznamená dávat knížecí rady VY MUSÍTE .. , nýbrž MY vám pomůžeme, aby se kvalita vašeho života co nejvíce přiblížila naší.
Eva Hájková
Kvalita života je diskutabilní pojem.
Eva Hájková
Já osobně jim nechci určovat, co smí a co nesmí. Ale myslím si, že tento svět musí rozlišovat lidi podle toho, co je viditelné a poznatelné navenek, nikoliv podle jejich pocitu nebo stavu jejich nitra. Že to zatím nejde jinak, pokud svět nemá být uveden do ještě většího zmatku. Chápu, že tito lidé trpí, ale nevěřím příliš, že budou šťastní, když dosáhnou změny zákonů ve svůj prospěch a když si všichni budeme hrát na „císařovy nové šaty“. Myslím si, že někdy člověku může nejvíc prospět, když s Boží pomocí získá vládu sám nad sebou. Ale nechci to mermomocí řešit zákonem, přikazovat jim, co nesmí nebo musí. Těžko soudit, když člověk není v jejich kůži.
V tom odkazovaném textu se píše, že trans-lidé trpí tím, jak je ostatní lidé nepřijímají. Obávám se, že toho ale nedosáhnou změnou zákonů, protože milosrdenství a lásku lze jen těžko uzákonit. Měli bychom je přijímat. Ale znamená liberalizace zákona, že máme k těm lidem lásku?
PRK
Pojem menšina je pro LGBT poruchy nesprávný. LGBT je porucha. Nikdo nemůže dokázat opak. Genetické dispozice nedokazují opak, existuje celá řada genetických patologií. Bible toto chování nazývá hřích smilstva. Akceptování tohoto chování bude působit dezorientaci vyrůstající generaci. Slovo nenávist v tomto případě sedí, ano, v tomto textu je nenávist, je to nenávist k hříchu. A já směle doufám, že nám zde svoboda nenávidět hřích zůstane!
Eva Hájková
Největší problém může být v tomto. Dan Drápal líčil zděšení ženy, která se na dámském WC setkala s osobou mající fyzický vzhled muže.
Ovšem podle mých informací může mít právě taková osoba ženský pohlavní orgán. Jak to potom řešit, když se rozcházejí prvotní a druhotné pohlavní znaky? Nutit člověka do chirurgické změny a hormonální léčby, aby se to uvedlo do souladu? Dříve se to patrně dělalo.
Skutečně, nic není jednoduché.
Zed
Prvotní a druhotné pohlavní znaky je nutné uvést do souladu. Zastánci „práv“ menšin zcela ignorují práva většiny. Není možné, aby osoba se vzhledem muže šikanovala ženy na WC. Nebo aby kdejaký úchyl chodil například do dámských šaten v bazénu na čumendu.
Eva Hájková
Já jsem výše v diskusi uvedla, že ve světě může nastat zmatek a chaos tím, jak se bude rozcházet zevnějšek lidí (a věcí) s tím, co je uvnitř. Vnější identita s vnitřní identitou. Nejde však jen o pohlaví/gender. Slavoj Žižek to kdysi vyjádřil větou: „Dnes už nikdo není to, co ve skutečnosti je“.
Svět se stává nečitelným. Čili svět stejně vstupuje do chaosu, bude jím určitou dobu procházet, a my tomu nezabráníme. Ale naše duše chaosu propadnout nemusí. Sama jsem pocítila ten vnější chaos, do něhož svět vstoupil, už před lety. Ještě jako nevěřící. Ale díky Ježíšovi jsem dosáhla vnitřního pokoje a nic už mě nevyvede z míry. Aniž bych se musela někomu vyhýbat.
Konečný Fr.
Naopak, je to velmi jednoduché. Když budou pochybnosti, tak dáma v recepci WC provede namátkovou kontrolu, co je v trenkách a poté bude již jasno, kdo kam patří.
Eva Hájková
Trochu to zlehčujete.
Mimochodem, víte, že v „recepci WC“ nemusí sedět vždy žena?
Nedávno jsem se na veřejném WC, tuším v České Třebové, setkala s mužem, vybírajícím poplatky za použití. Emancipace pokročila.
Eva Hájková
Až bude celý svět prostoupen Duchem svatým, nebudeme už muset takové věci řešit. Pak už to nebude důležité.