Mnozí mladí lidé, mezi nimi i některé z mých dětí, nesou velmi těžce, co se nyní děje. Je zřejmé, že nastává nová éra, určitý zlom, a svět už nebude takový jako dřív.
Ani já nenesu snadno to, čeho jsme dnes svědky, Při rozhovorech se svými dětmi jsem si ale vzpomněl na to, co jsem prožíval já za normalizace. Normalizace začala vlastně hned po návratu Dubčeka a několika dalších předních představitelů z Moskvy, kam byli uneseni v noci z 20. na 21. srpna. Nicméně zpočátku se to tak nejevilo. Brzy byla sice obnovena cenzura, ale časopisy i noviny mohly i nadále zveřejňovat kritické články. Normalizace totiž probíhala postupně, salámovou metodou, a tak kolečka salámu byla hodně tenká. Normalizace zrychlila po novém roce, trochu, ale jen trochu ji zpomalila smrt Jana Palacha, a že zvítězí, bylo zcela jasné poté, co se v dubnu 1969 stal prvním tajemníkem KSČ Gustáv Husák. Barikády, budované v Praze 20. a 21. srpna 1969 už nemohly nic změnit. Nicméně ještě do října toho roku se mohlo volně cestovat i na Západ.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Můj život a StB III.
Pak začaly opravdu velkolepé čistky ve straně – a současně čistky ve státní správě i v redakcích novin a časopisů. Počátkem roku 1970 bylo vymalováno.
Křivka sebevražd dočasně výrazně stoupla. Život si vzali někteří dospívající, kteří neunesli, že jejich otcové, případně matky, „prekabátili“, jak se tehdy říkalo. Na jaře 1968 stáli za Dubčekem, ale pak se od vlastních názorů distancovali, aby nepřišli o koryto. Ale život si vzali i někteří zralí lidé, kteří ztratili naději, že se poměry někdy opět zlepší.
Pro mladé lidi to tehdy bylo opravdu těžké. Atmosféra ve společnosti byla ponurá, nízkost a udavačství kvetly. Bylo jasné, že „tato noc nebude krátká“, jak prorocky zpíval Karel Kryl hned po srpnové okupaci.
Ve srovnání s tehdejšími mladými lidmi to mají dnešní mladí lidé postaveno poněkud jinak. Mají to v něčem těžší, v něčem snazší. Stále ještě mohou svobodně psát. Ano, to píšu i já, komu už jednou nějací hackeři zničili web a komu vícekrát na několik hodin či dní přestal fungovat FB. Zatím je to tak, že pokud nezavřou přímo vás, můžete stále psát. Není to samozřejmost – ve Spojeném království se počet odsouzených (mnohdy nepodmíněně) za své (mnohdy hnusné) posty na sociálních sítích pomalu blíží ke čtyřem tisícům.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Proč právě teď
Situace dnešních mladých lidí je jiná v tom, že dnes je v pohybu celý svět. V roce 1968 se sice dělo mnohé v ulicích Paříže nebo Berkeley, ale tam šlo o něco zcela jiného. Češi věděli, že jim nikdo nepomůže. Před dvanácti lety, tedy v roce 1956, viděli, jak Západ nejprve hecoval maďarské povstalce a vyvolal v nich přesvědčení, že jim přijde na pomoc, aby je pak nechal zcela na holičkách. Když v srpnu 1968 vzbudili prezidenta Spojených států, aby mu oznámili, že „spřátelené armády“ obsazují Československo, odvětil, že kvůli tomu ho nemusejí budit.
Vraťme se ale ještě o generaci před osmašedesátý. Moji rodiče a jejich generace to měli nesrovnatelně těžší než generace má a generace mých dětí a vnuků. Obrovským traumatem byla nadšená mobilizace v září 1938, která byla odvolána po Mnichovu. My Češi jsme mnohokrát řešili, zda jsme tehdy měli bojovat a riskovat zničení celého národa, nebo zda se tehdy Beneš rozhodl správně. Na této straně nebe ale rozhodující soudní výrok nepadne.
Zdá se mi, že žádná z těchto generací nezůstala ušetřena těžkého rozhodování a hlubokého zklamání. Ve všech těchto generacích zde ale byli křesťané, kteří věděli a vědí, že pokud bychom měli naději jen v tomto životě, jsme nejnešťastnější ze všech lidí. Vzpomínám si, jak v červnu či červenci zakázali Svaz vysokoškolského studentstva (SVS). Pokusili jsme se nějak existovat bez financí a vedení svolalo mimořádný sjezd do Olomouce. Bylo ale jasné, že končíme. Tehdy jsem tam měl krátký projev, v němž jsem řekl, že je lepší nazývat věci pravými jmény a že v dějinách mnohdy ti spravedlivější nevítězí. Ač jsem tehdy ještě nebyl evangelikální křesťan, řekl jsem, že zde existuje věčná naděje, která nám umožňuje, abychom nepropadli zoufalství.
Dnes to nemám jednoduché. Jsem rád, že Trump prohlásil, že jsou jen dvě pohlaví. Jsem rád, že se vyslovil proti tomu, aby muži, kteří se prohlásili za ženy, mohli závodit v ženských sportech. Jsem rád, že USAID už nebude financovat chirurgické zásahy páchané na dětech v Guatemale, které si myslí, že změna pohlaví vyřeší jejich problémy.
Nicméně Trump vědomě lže. Dobře ví, že agresorem je Putin, nikoli Zelenskij. Dobře ví, že i když Zelenského podpora klesá, podporuje ho stále více než polovina obyvatelstva. Dobře ví, nebo to přinejmenším dobře vědí americké tajné služby, že v éře Zelenského se konečně začalo s korupcí na Ukrajině něco hýbat k lepšímu. Ano, na Ukrajině je velká korupce. Pokud tím ale chcete argumentovat v neprospěch Ukrajiny, nezapomeňte uvést, že v Rusku je ještě větší.
Trump opravdu chce velkou Ameriku. Nicméně je to narcis, který se zhlédl v podobných autokratech. Nazývá-li Putina, Si Tin-pchinga či Kim Čong-una svými přáteli, není to jen politický tah. On to opravdu myslí vážně.
Chci upozornit ještě na jednu věc. Jsem přesvědčen, že Trumpovi umetla cestičku woke ideologie, jejíž excesy vyděsily běžné občany. Progresivisté ničící sochy vážených osobností a vyhazující ze škol vědce, kteří měli být chráněni profesurou (v Americe se tomu říká tenure) to prostě přehnali a ještě budou sklízet trpké ovoce. A dle mého názoru se podobné hlouposti dopustil Trump svými návrhy na anexi Kanady a Grónska. V Kanadě se budou letos konat volby a ještě před měsícem bylo téměř jisté, že dosavadní premiér Justin Trudeau dostane podobnou nakládačku jako toryové v Británii. Na vládu se chystal vůdce konzervativců Pierre Poliévre. Zdálo se, že už má vítězství v kapse. Teď se ale karta obrací a zdá se, že Poliévre nakonec prohraje. A Dánsko, k němuž Grónsko patří… ze severských států bylo Dánsko Spojeným státům nejbližší. Jedna z mála zemí, jejichž imigrační politika by se mohla Trumpovi zamlouvat. Trump se zřejmě někdy nekontroluje a střílí se do vlastní nohy. Amerika jistě může být veliká, ale přijít vlastní vinou o nejlepší spojence není moudrá politika ani pro velmoci.
Milé děti, chtěl jsem vám nechat svět lepší, než jsem ho zažil. Uznávám, že se mi to moc nedaří. Naší jedinou nadějí je, že jsme věčné bytosti, vykoupené Kristovou krví. Běda tomu, kdo doufá v člověka, ale blaze tomu, kdo doufá v Hospodina. Jistě bude líp. Ale definitivně až v Novém Jeruzalémě.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 12. března 2025 Foto: Pixabay
52 Komentáře
Karel Krejčí
Mnoho křesťanů žije v neznalosti, že znovuzrození kvalifikuje křesťana k oprávněným a Bohem žádoucím zásahům do chodu světa. Ale ono představuje opak, osvobození od tohoto světa! Toto uvědomění nespočívá na Bohu nebo podle představ mnohých až „tam někde v nebesích“, ale teď, právě teď, zde na zemi a svou vírou a pochopením. Vše ostatní jsou jen hezké a alibistické teorie, ponechávající takto smýšlející v neznalosti tam, kde jsou.
Jsou opravdu znovuzrozeni a pokud si myslí že ano, tak pro co nebo k čemu?
P. Ašer
Ad Ondra Kameník
Napsal jste:
“Ad P.Ašer o 2Pt 3:10: Podle ČSP překladu: „nebesa pominou“: pominou=parerchomai nemusí vůbec znamenat pominout ve smyslu ukončení existence. „erchomai“=přijít, „para“=vedle,přes. Tedy pominout může znamenat projít kolem, vedle, pominout ve smyslu místa. Když Ježíš prosí Otce, aby ho minul kalich, nemyslí tím zničení kalicha, ale aby se mu kalich prostě vyhnul, aby ho nemusel pít. Tam je taky sloveso parerchomai.“
Já jsem ovšem nezmiňoval 2 Pt 3:10 izolovaně, nýbrž v souvztažnosti ke Ve Zjevení 21:5:
„Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové.“
A v souvztažnosti ke Zj 21:1:
„A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není.”
S touto souvztažností jste se však nijak nevypořádal. A kromě moře na nové zemi nebude ani slunce ani měsíc na novém nebi:
“A to město nepotřebuje slunce a měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek.” (Zj 21:23)
“Noci již nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude osvěcovat a budou kralovat na věky věků.” (Zj 22:5)
Tak jaképak obnovení, když jde jasně o nové stvoření, které se tak podstatně liší od stvoření starého?
Ve verši Zj 21:1 je navíc použito sloveso ἀπέρχεσθαι = „odcházet“, které je jednoznačnější než sloveso παρέρχεσθαι = „procházet“, „přecházet“, „pomíjet“ použité ve 2 Pt 3:10. Ve Zj 21:1 je použito sloveso ἀπέρχεσθαι v aktivním aoristu 3. osoby plurálu – ἀπῆλθαν = „odešly“, tzn. první nebe a první země odešly“. Zatímco ve 2 Pt 3:10 byste dle Vaše výkladu mohl sloveso παρελεύσονται překládat jako „projdou“ – tedy „nebesa s rachotem projdou“. Tak jako chtěl Ježíš, aby kolem něj prošel ten kalich. Nicméně ve Zj 21:1 je upřesněno, v jakém významu máme chápat sloveso παρελεύσονται ze 2 Pt 3:10. Že ho nemůžeme chápat jen jako něco, co jen nějak prošlo kolem, nýbrž jako pominutí stávající existence nebes. Když první nebe a první země odešly (Zj 21:1), tak už nemohou nadále existovat. Proto je napsáno ve Zj 21:5: „Hle, činím všechno nové.“
Pro překlad Ježíšových slov (patrně v aramejštině) ohledně pominutí nebe a země je stejně jako ve 2 Pt 3:10 rovněž užito řeckého slovesa παρέρχεσθαι:
„Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine (ἕως ἂν παρέλθη) nebe a země, nepomine (μὴ παρέλθῃ) jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.” (Mt 5:18)
“ Nebe a země pominou (παρελεύσεται), ale má slova nikdy nepominou (παρέλθωσιν).“ (Mt 24:35)
Zajisté chápete rozdíl ve významech tohoto slovesa podle kontextu, v němž je použito. Je-li použito ve smyslu, že kvůli démonizovaným v krajině Gadarenských (Mt 8:28) nikdo tou cestou nemohl projít (παρελθεῖν), případně když chtěl Ježíš kráčeje po moři (Mk 6:48) kolem učedníků projít (παρελθεῖν) nebo procházel (παρέρχεται) kolem slepého (L 18:37), je to něco jiného, než když Ježíš říká, že dokud nepomine (ἕως ἂν παρέλθῃ) nebe a země… etc.
Že stávající nebe a země zcela zaniknou, je zřejmé i z jiného verše Apokalypsy:
„A viděl jsem trůn velký bílý a toho sedícího na něm, od jehož tváře utekla ta země i to nebe a místo nebylo nalezeno jim.“ (Zj 20:11)
Země a nebe tedy musely zmizet a přestat existovat, když už nebylo pro ně nalezeno místo. To znovu dokazuje, že 2 Pt 3:10 je nutno interptretovat jako zánik současné země a současného nebe, čemuž odpovídá i obraz nebes svinutých jako plášť (Žd 1:12), přičemž o verš dříve je napsáno, že země a nebesa budou zničena či zahubena (ἀπολοῦνται Žd 1:11).
Ap. Petr dále píše:
„Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.” (2 Pt 3:13)
To znamená, že Bůh učiní kosmologicky všechno nové (Zj 21:5), tak jako učinil pneumaticky z následovníků Ježíše nové stvoření:
“Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. staré věci pominuly (παρῆλθεν), hle, je tu nové.” (2 K 5:17).
Napsal jste:
“„prvky se žárem uvolní“: nikdo moc nerozumí, co jsou to ty prvky=stoicheia, z kontextu Kol 2:20 to může být špatné učení, nebo mocnosti spojené se špatným učení, názory, ideologie, které někoho drží. Určitě to nejsou prvky z periodické tabulky.“
Někdo snad tvrdil, že στοιχεῖα jsou prvky Mendělejevovy tabulky? Apoštol Pavel používá termín στοιχεῖα pro falešné tradice lidí, resp. pro elementární duchy, kteří za nimi stojí (Ga 4:3.9; Kol 2:8.20). Tento termín však používá v theologické polemice proti svůdcům, zatímco ap. Petr tento termín používá v kosmologickém významu, jako základní kameny tohoto světa. Takže je neadekvátní přenášet význam tohoto termínu, v jakém ho používá Pavel, do textu Petrova, kde je evidentně použit ve svém základním významu. Tak jako se text skládá z písmen (στοιχεῖα), tak se svět skládá z nějakých základních prvků, ať už si pod nimi představujeme Empedokleovy čtyři základní živly či cokoli jiného. Stoická kosmologie si pod pojmem στοιχεῖα představovala právě ony čtyři základní živly:
„Potom stvořil nejprve čtyři živly (στοιχεῖα): oheň, vodu, vzduch a zemi. O nich mluví Zénón ve spise O vesmíru, Chrýsippos v 1. knize Fysiky a Archedémos v některém ze svých spisů o živlech. Živlem je to, z čeho jakožto prvního vzniká vše, co se děje, a več se zase nakonec rozkládá. Tyto čtyři živly (στοιχεῖα) jsou spolu podstatou bez vlastností, látkou. Oheň je živel teplý, voda vlhký, vzduch studený a země suchý. Nicméně je i ve vzduchu ještě tatáž (suchá) část. Nejvýše je oheň, který se nazývá též etherem; v něm se nejprve tvořila sféra stálic, potom sféra oběžnic. Po ohni následuje vzduch, potom voda; podkladem všeho pak je Země, jež je v středu vesmíru.“ (Diogenes Laertios VII, 136-137)
Není tedy dobrý důvod pro to vykládat στοιχεῖα ve 2 Pt 3:10.12 jako „špatné učení nebo mocnosti spojené se špatným učením, názory, ideologie, které někoho drží“, když na těchto místech jsou použity zjevně v kosmologickém smyslu podobně, jako je chápali stoikové. Navíc spálení živlů a nebes v ohni nápadně připomíná stoickou víru v ἐκπύρωσις (světový požár). Akorát, že stoikové věřili v periodické opakování ἐκπύρωσις po dlouhých časových údobích, zatímco u Petra jde patrně o jednorázovou událost.
Napsal jste:
„země a její činy budou spáleny“: tady je to oříšek textové kritiky. vycházím z nejnovějšího Nestle ed28. Varianta „budou spáleny“ je jasně zamítnuta. Z důležitých kodexů ji podporuje jen Alexandrijský.“
To není podstatné, že to tam o zemi výslovně není v hlavních rukopisech, když v témž verši je napsáno, že „živly však spalované budou rozvázány“ (στοιχεῖα δὲ καυσούμενα λυθήσεται), tedy zničeny. A země je složena ze živlů. Spálení země je tudíž implicite obsaženo již ve spálení těch živlů. Nemusí tam být uvedeno explicitně.
Ve verši 2 Pt 3:11 je pak shrnutí: „(když je) toto všechno tak rozvazováno“ (Τούτων οὕτως πάντων λυομένων) čili ničeno atd. „Toto všechno“ zahrnuje jak nebesa, tak živly z předchozího verše. A že jsou nebesa a země uchovávány k trestu ohněm, můžeme číst již o několik veršů dříve:
„A týmž slovem jsou nynější nebesa a země uschovány ohni (τεθησαυρισμένοι εἰσὶν πυρί), a střeženy pro den soudu a záhuby bezbožných lidí.” (2 Pt 3:7)
Takže oheň zničí jak dosavadní nebesa, tak dosavadní zemi. Nemusí to být proto výslovně opakováno v 2 Pt 3:10.
Abychom ohledně údělu nynějšího světa nezůstali přesto na pochybách, jak to bude, píše Petr ve 2 Pt 3:12 výslovně o „rozvázání (čili rozplynutí) hořících nebes“ (οὐρανοὶ πυρούμενοι λυθήσονται) a „roztavení spalovaných živlů“ (στοιχεῖα καυσούμενα τήκεται), tudíž elementů, z nichž se skládá země.
Stejně to chápal Klement Římský ve svém druhém listě:
„.. καὶ τακήσονταί τινες τῶν οὐρανῶν καὶ πᾶσα ἡ γῆ ὡς μόλιβος ἐπὶ πυρὶ τηκόμενος…“ (2 Kl 16:3) „.. a budou roztavena některá z nebes a všechna země jako olovo na ohni tavené…“
Napsal jste:
„Nestle ed28 se rozhodl pro variantu „nebude nalezena“, ale ta je podporována jen syrskými a koptskými rukopisy, ty syrské ještě mají poznámku, že tam nemusí být to „ne“. Neznám důvod, proč si nakonec vybrali tuhle variantu.“
Varianta “země a ty v ní skutky nebude nalezena” (οὐχ εὑρεθήσεται) přece lépe odpovídá konstatování ve Zj 20:11, že pro zemi a nebe nebylo nalezeno (οὐχ εὑρέθη) místo. Takže možná proto.
Napsal jste:
„Takže 2Pt 3:10 nepodporuje zničení země a její znovustvoření. spíše naopak. Odpovídá to i lépe Petrovu židovskému myšlení, které nevidělo záchranu stvoření v jeho zničení a znovustvoření, ale v jeho obnovení.“
Mám za to, že v předchozích řádcích jsem Vám dostatečně prokázal, že nejen 2 Pt 3:10, ale i další verše ze 3. kapitoly zničení země i její znovustvoření („Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.” 2 Pt 3:13) jasně podporují. A jestli máte tím „Petrovým židovským myšlením“ na mysli Tikkun olam, který nacházíme v Mišně a v pozdější rabínské literatuře, tak to je něco zcela jiného, než píše apoštol Petr ve 3. kapitole svého druhého listu. Tikkun olam neopravuje svět jeho spálením…