Když před třemi týdny vyšel můj článek „Putinův svatý boj“, pozastavili se někteří glosátoři u slov „já také věřím, že existuje svatá válka. Svatou válku lze ale vést jen svatými prostředky…“ Někteří napsali, že křesťané žádnou svatou válku nevedou a vést nemají.
Za poprask kolem této věty si do jisté míry mohu sám. Nijak jsem nenaznačil, co tou „svatou válkou“ míním, a mnozí zřejmě usoudili, že se jedná o nějakou klasickou válku, vedenou pouze všeobecně uznávanými prostředky.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Putinův svatý boj
O tom, že máme vést svatý boj, nemám sebemenší pochybnost. Apoštol Pavel píše do Efesu, že „naše bojování není proti tělu a krvi (tj. proti lidem), ale proti duchovním mocnostem“ (viz Ef 6,12). Je to tedy naše bojování, náš boj, a ne že ne. V listu Efeským ovšem Pavel rozvíjí myšlenku, jak se máme na tento boj připravit, nikoli, jak ho máme vést. Komentátoři právem upozorňují, že výzbroj, kterou Pavel popisuje (Ef 6,13-17), obsahuje samé obranné prvky, až na jeden: na „meč Ducha, jímž je Boží slovo“. Chceme-li z Písma vyčíst, jak máme tento boj vést, musíme se obrátit jinam, konkrétně do 2. Korintským 10,4-5: „Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista…“
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Opěr zde vidíme: je to náš boj. Ale ten nelze vést, natož vyhrát, tělesnými zbraněmi. Tělesné zbraně totiž „nemají sílu“ bořit opevnění.
Abychom mohli tento boj vést, musíme Boha znát. Kdybychom ho neznali, jak bychom mohli rozpoznat ono „rozumováni“ a „každou povýšenost“?
Chápu, že výraz „já znám Boha“ může být velmi problematický. Může to být zcela arogantní tvrzení. A každý křesťan si rovněž musí být vědom, že „nyní poznáváme částečně“ (1Ko 13,12). Naše situace rozhodně není jednoduchá: Jakmile se obrátíme ke Kristu, ocitáme se ve válce, ať chceme nebo nechceme. Tu válku jsme si nezvolili, nicméně ona je zcela reálná.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Nevyslyšené modlitby
V citovaných verších z 2. Korintským jsou zmíněna „opevnění“, „rozumování“ a „povýšenost“. Rozumí se samo sebou, že tato opevnění, rozumování a povýšenost se týkají i nás, a že první bitevní pole, kde se musíme utkat se silami nepřítele, je naše vlastní nitro. A pokud budeme tento boj vést vítězně, ozdobíme se pokorou.
Co jsou ona „opevnění“? Kupříkladu dnes si většina lidí u nás myslí, že v křesťanství jde o to, „jak máme být hodní“, a pokud budeme hodní, půjdeme „do nebe“. To je určitá myšlenková „pevnost“, která se staví proti poznání Boha, protože nenechává žádné místo pro Ježíše Krista. Nebo možná jen to, že byl hodnější než ostatní. Pod nebem ale není žádné jiné jméno, skrze které bychom mohli být zachráněni (viz Sk 4,12).
Jinou takovou pevností je rozšířená představa, že všechny (náboženské) cesty nakonec vedou ke stejnému cíli. Tato pevnost je velice silná. Pokud toto mínění nesdílíte, jste okamžitě onálepkováni jako netolerantní člověk. Byť jste sebehodnější.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ještě k Večeři Páně
Rozumějte mi dobře: Nemyslím si, že je rozumné, chceme-li někomu zvěstovat evangelium, začít od jedinečnosti křesťanství. To vás lidé okamžitě přestanou poslouchat. Na druhé straně ale jsem-li výslovně dotázán, tak dám výslovnou odpověď a nijak se nevykrucuji. Možná se se mnou někteří lidé přestanou bavit, ale já kvůli tomu nebudu ředit zvěst, kterou mám šířit.
Takto bych mohl dlouho pokračovat. A patrně se k těmto otázkám v některém z další článků vrátím. Zde bych chtěl ještě připomenout důležitou věc: Je třeba, abychom dobře ovládali zmíněný „meč Ducha“. Jedním z hlavních důvodů současné slabosti křesťanstva je chabá znalost Písma, případně jeho všelijaké ředění a překrucování. Mnohé zřejmě plete Boží nepřítel, která přichází k lidem jako kdysi k Evě se sugestivní otázkou „opravdu řekl Bůh?“ (viz Gn 3,1). Ano, v Písmu jsou obtížná místa, a činíme dobře, snažíme-li je vysvětlovat. Mnozí ovšem podléhají pokušení si Písmo upravovat.
Jednou z myšlenkových „pevností“ je i přesvědčení, že k dosažení spravedlnosti se dá i válkou, a že nějaký národ má hrát spasitelskou roli – ať už je to národ německý, ruský, korejský nebo americký. Na to jsem se snažil svým článkem upozornit.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 8. února 2023 Foto: Pixabay – ilustrační
32 Komentáře
Honza B.
Narovinu, tyto stránky krestandnes.cz jsou do určité míry naprostou a totální katastrofou, a to proto, co všechno je zde prezentováno jako křesťanství, přičemž s křesťanstvím založeném pouze na Bibli to nemá vůbec nic společného. Je to v mnohém démony inspirované a všelijak namíchané fake „křesťanství“ se spoustou tradic stojících přímo v rozporu s Písmem i Bohem. Tyhle teritoriální démonické mocnosti pak skrze falešné nebiblické učení drží v zajetí mnohé lidi i oblasti. Je potřeba je 1. svazovat zas a znovu ve jménu Pána Ježíše Krista, a uvolňovat ty lidi zpod jejich vlivu, a zároveň 2. zasévat Boží slovo – viz i tento dobrý článek od pana Drápala (jen drobná poznámka k poslání národů: bez Izraele není Spasitel, bez Spasitele není záchrana, a není-li odpuštění, jsme ještě ve svých hříších. A také jednou ten největší Žid všech dob, Mesiáš Izraele, Ješua, bude vládnou celému světu. A už aby to bylo. A díky Bohu za proroctví, která do sebe úžasně zapadají napříč celým Písmem, prostě proto, že jsou od jednoho a stejného autora, a odhalují nám věci budoucí, mnohdy vč. načasování událostí. Bůh prostě nechce neinformovanou církev o věcech, které jsou před námi, a to v rozsahu, který chtěl, abychom věděli).
Realtoltek
17Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. 18Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. 19Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ 20Ale: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu.‘ 21Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
V těchto verších je to zcela jasné. Spasitelskou roli má Ježíš, nikdo jiný. Bláhové přesvědčení, že nějaký národ hraje spasitelskou roli je absurdní.
Mirek P.
Pozor, někdy je Písmo jako skládačka Lego 🙂 Jedno místo doplňuje druhé. Zde Ž 45 :
„2Mé srdce přetéká dobrým slovem, přednesu tedy své dílo králi. Můj jazyk je jako rydlo zběhlého písaře. 3Jsi nejkrásnější ze synů lidských, ze tvých rtů plyne milost. Proto ti Bůh požehnal navěky. 4K boku si připaš meč, hrdino, v nádheře a důstojnosti. 5A ve své důstojnosti uspěj. Vytáhni ve věci pravdy, pokory a spravedlnosti a tvá pravice ať tě učí hrůzu vzbuzující činy. 6Od tvých ostrých šípů budou před tebou padat národy. Šípy proniknou až do srdce králových nepřátel. 7Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a navždy. Žezlo přímosti je žezlo tvého království. 8Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem veselí nad tvé druhy. “
To je mesiášský žalm o Ježíši. Všimněte si, za co bojuje – pravda, pokora, přímost, spravedlnost. A kromě meče má ještě jednu útočnou zbraň. Šípy, dle mého pochopení – modlitby, žehnání ( možná si někdo troufne i na přikazování a svazování ). A jako meč Ducha, tedy Slovo, máme od Ježíše darované, můžeme ho požádat o inspiraci našich modliteb.
To není jen poezie. To je vhled do duchovní reality. Asi bych měl méně číst zdejší komentáře a místo toho se modlit za národy 🙁
pavel v
to Realtolték
Tyto verše z Pavlova listu Římanům se zdají být pokynem k pacifismu, totiž k jednostranným ústupkům před terorem. Ale není tomu tak. Je například ušlechtilé nemstít se za utrpěnou škodu. Je to však ušlechtilé jen v případě, že se křivda stala přímo mě. Odpustit křivdu, která se stala někomu jinému, je ničemnost. Když se postavíme proti zlu, už možná nebudeme vnímáni jako ti hodní, co dokážou s každým vyjít. Ani Ježíš se nepokoušel vyjít s každým po dobrém.
‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; Jako křesťan mám milovat nepřátele. Ale ne bezvýhradně. Mám tak činit, když se nepřítel ocitne v roli trpícího (má hlad, žízeň). Když posloužím nepříteli bezdůvodně, bude mě považovat za pomatence a bude to pro něj pobídkou, aby zneužíval mou dobrotu.
Jinak souhlasím, že ideologie o spasitelské roli Ruska je absurdní. Neznám jiný stát, který by si takovou absurditu osoboval (snad Severní Korea).
P. Ašer
Ad pavel v,
‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; Jako křesťan mám milovat nepřátele. Ale ne bezvýhradně. Mám tak činit, když se nepřítel ocitne v roli trpícího (má hlad, žízeň). Když posloužím nepříteli bezdůvodně, bude mě považovat za pomatence a bude to pro něj pobídkou, aby zneužíval mou dobrotu.“
Kde jste vzal názor, kterým zužujete platnost Ježíšových slov: „Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5:44), pouze na situaci, kdy nepřítel trpí? Ježíš se přece vůbec nezabývá nějakým situačním omezováním svého bezpodmínečného příkazu. Zužování platnosti příkazů, to bylo doménou farizeů a zákoníků…
„Jinak souhlasím, že ideologie o spasitelské roli Ruska je absurdní. Neznám jiný stát, který by si takovou absurditu osoboval (snad Severní Korea).“
Neznáte? Tak já Vám napovím. Co třeba USA se svou ideologií lidských práv, na základě níž si osobují právo peskovat a případně napadat celý svět?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít; Jako křesťan mám milovat nepřátele. Ale ne bezvýhradně. Mám tak činit, když se nepřítel ocitne v roli trpícího (má hlad, žízeň).“
Ježíš naproti tomu říká:
„Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5:44)
Z jeho slov jasně plyne, že nejde jen o nepřítele v nouzi, který má hlad a žízeň, nýbrž i o nepřítele v plné síle, který má dostatek sil na to , aby nás pronásledoval. I takového máme milovat a za takového se máme modlit.
Vy si ovšem jen hledáte důvody, jak si ospravedlnit to, abyste svého nepřítele mohl dále nenávidět a přesto se prohlašovat za křesťana. Vaše nenávist vůči Rusku, Číně, Severní Koreji se objevuje téměř v každém Vašem příspěvku. To je opravdu smutné…
Karel Krejčí
Pane Ašere,
„Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5:44)
Já s Vámi samozřejmě souhlasím. Avšak pro pana Pavla je obsah Ježíšova sdělení naprosto nepřijatelný a já se ani nedivím. Pokud budeme vše to, co se děje kolem nás posuzovat bez pohledu nadvlády absolutní Boží moci a samozřejmě též vyloučíme náhody, tak musíme logicky dojít k závěru, že zde probíhá neustále chaotický boj na všech úrovních a ve všem. Východiskem ovšem není oplácet zlo zlem, násilí násilím, stejné stejným, ale právě víra, že my – každý jednotlivec – musíme udělat ten první krok k odpuštění, k modlení, k naději, k víře v moc Kristova kříže, že jedinou správnou cestou je – víra. A ona je opakem fyzického násilí a zabíjení, je to vytváření si své, skutečně své reality, je to cesta očištěná tou jedinou Kristovou krví, která vede do Božího království.
Jakub Zaorálek
Ad P. Ašer
Myslím si, že je dost velký rozdíl mezi „nenávidět Rusko atd.“ a „nenávidět Rusy atd.“ Pokud nenávidím Rusko, které představuje dle objektivních měřítek a mého subjektivního soudu zlo, zhusta namířené proti Božím principům a hodnotám, zdá se mi to v pořádku, protože jako Boží děti máme zlo nenávidět. Ne tak ovšem zločince. Zločince máme skutečně milovat. Tak jako Bůh miluje hříšníky, ale nenávidí hřích.
Ovšem těžko si dokážu představit obhajobu pomoci zločinci k páchání dalšího zla.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Odpustit křivdu, která se stala někomu jinému, je ničemnost.“
Chcete tím snad naznačit, že se Ježíš zachoval ničemně, když ignoroval křivdu, která se stala někomu jinému?
Viz:
„Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (L 12:13-14)
pavel v
Ještě k otázce milování nepřátel.
Existují rodiny, v nichž muž bije svou věřící manželku. Ta si v důsledku vadné křesťanské výchovy myslí, že je povinna mu to bití odpouštět. Není. Bez ohledu na rozbití rodiny by se s takovým mužem měla co nejdříve rozejít. V Písmu neexistuje přikázání nechat ze sebe dělat fackovacího panáka.
Písmo obsahuje řadu přikázání a tak se občas stává, že ta přikázání jdou proti sobě. Někteří křesťané reagují tak, že si vyberou ty, co se jim líbí a ostatní jakoby nevidí (obvykle náboženští fanatici). To byl případ farizeů, kteří kárali Ježíše za porušení svátečního dne, že v sobotu vyléčil člověka. Tento příběh o vyléčení slepého je krásnou ukázkou toho, že křesťanská nauka není jen souborem přikázání, ale je především návodem k samostanému myšlení. Lidský život přináší nepřebernou různost situací. Pokud bychom chtěli vytvořit pravidla pro každou situaci, která může nastat, vznikla by kniha s miliony stran. Mnohem jednodušší je systém přikázání, z nichž každé má omezenou platnost – jeho platnost může být suspendována jiným přikázáním v závislosti na konkrétní situaci. Fanatikům se takové omezování platnosti přikázání nebude líbit – označí to za relativizaci hodnot v tom smyslu, že jakoby účel světí prostředky. Zásada „účel světí prostředky“ je samozřejmě s křesťanskou naukou v příkrém rozporu. Křesťané se nikdy nemohou řídit účelem, vždy musí hledat Boží vůli sdělenou člověku Božím přikázáním. Mohou tak, jak to učinil Ježíš, dát přednost takovému přikázání, které má vyšší sílu, než to, které je s ním v rozporu. Je to pravidlo „vyššího principu“, které se ne každému líbí. Většina lidí si totiž i v dospělisti podrží dětskou mentalitu, což znamená vyhýbání se rozhodování, protože s tím je spojena odpovědnost a starost.
Přikázání milovat nepřátele nemá neomezenou platnost. Vyšší sílu má přikázání „miluj bližního svého jako sám sebe“. Toto přikázání říká:
1. Miluj bližního, to jest člověka, který trpí (viz podobenství o milosrdném samaritánovi). Nikde tam není řečeno, že by křesťan měl poskytovat milosrdenství tomu, kdo to nepotřebuje. Tím bychom tomu člověku škodili, jako škodí svým dětem rodiče, když je rozmazlují.
2. Miluj také sám sebe. Nejsi povinnen kvůli lásce k bližnímu sám sebe zničit.
Co z toho plyne?
1. Že mám milovat nepřítele, který je v roli bližního, který trpí: „Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít, tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.“ (Ř 12,20)
2. Že mám milovat nepřítele jen do té míry, abych nezničil sám sebe.
pavel v
ad P. Ašer
„Chcete tím snad naznačit, že se Ježíš zachoval ničemně, když ignoroval křivdu, která se stala někomu jinému?
Viz:
„Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (L 12:13-14)“
——————————————-
My nevíme, co bylo mezi bratry ve věci dědictví a nevíme, zda tam nějaká křivda vznikla. Ježíš byl kazatel a byl hlavou církve. Proto nechtěl působit v roli soudce, krále atd. Chtěl aby lidé přijali jeho Slovo zcela dobrovolně, aby se k němu nepřidávali proto, že má (světskou) moc (vliv).
P. Ašer
Ad Jakub Zaorálek
Napsal jste:
„Pokud nenávidím Rusko, které představuje dle objektivních měřítek a mého subjektivního soudu zlo, zhusta namířené proti Božím principům a hodnotám, zdá se mi to v pořádku, protože jako Boží děti máme zlo nenávidět.“
1. Co jsou to objektivní měřítka? Kdo jimi disponuje? Nějaký objekt? Souhrn subjektivních měřítek totiž nedává měřítko
objektivní.
2. Distinkce mezi nenávistí k Rusku a nenávistí k Rusům mi přijde jen jako úhybný manévr, který má ospravedlnit něčí chtěnou nenávist. Nenávidět mohu pouze hřích. Avšak žádný stát nelze en bloc ztotožnit s hříchem. Pokud bych to chtěl učinit, tak bych musel nenávidět všechny státy, poněvadž za každé vlády panuje v každém státě tak či onak hřích.
3. Nevšiml jsem si, že by Jeremjáš nenáviděl Babylon, nevšiml jsem si, že by Ježíš nenáviděli Řím.
Jakub Zaorálek
Ad P. Ašer
Pokud nejsme zastánci relativismu, a já budu předpokládat, že nejsme, shodneme se na tom, že objektivní hodnocení je možné, dokonce žádoucí. A jako křesťané můžeme použít pro takové hodnocení kritéria biblická. Z toho mi jasně vyplývá, že Rusko jako stát už dlouho stojí na straně zla – zjednodušeně proti svobodě. Historie – tedy suchá fakta – Ruska ve 20. stol je opravdu tristní – desítky milionů zavražděných lidí, z velké části vlastních občanů. Napadení většiny sousedních zemí a tak dále a tak podobně. Můžeme diskutovat o tom, že stát je neutrální pojem – sám o sobě ani negativní ani pozitivní. Rusko ovšem samo za sebe představuje nějaký myšlenkový prostor s vlastními předpoklady a představami a pojem Rusko všechno toto zhmotňuje.
Jistě, žádný stát není dokonalý, v každém nalezneme hřích – zlo. Ale jsou státy, které mají tak nějak ve státní DNA zlo – lež, loupež, vraždění… Například Rusko, lze doložit na základě historických faktů.
Nevšiml jsem si, že by Jeremiáš miloval Babylonii. Pán Ježíš, zdá se mi, Řím a politiku vůbec neřešil.
pavel v
to P. Ašer
Objektivním měřítkem, že Rusko představuje zlo, je zjištění OSN. Vyšetřovací komise OSN k Ukrajině konstatovala, že na Ukrajině byly po ruské invazi páchány válečné zločiny. Upozornila také na znásilňování, mučení a protizákonné zadržování dětí. Komise se bude rovněž zabývat informacemi o nucených transportech a adopcích dětí. Viz https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/rusko-ukrajinsky-konflikt/3531393-komise-osn-potvrdila-valecne-zlociny-na-ukrajine-mluvi-i https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/rusko-ukrajinsky-konflikt/3511778-taktika-blizka-nacistum-i-kolonialistum-putinuv-rezim-uz
Nelze říci, že každý Rus představuje zlo. Jsou tací, kteří se dokázali své zvrhlé vládě vzepřít. Většina Rusů však zvrhlou propagandu ruské vlády přijímá. Tento neblahý stav, kdy Rusové nejsou schopni se proti zvrácenostem postavit, je hodně zapříčiněn bludným učením církve, že kdo se staví proti vládě, staví se tím automaticky proti Bohu. Toto učení pak svým způsobem převzali bolševici. Běžnému Rusovi chybí jakákoliv odpovědnost za to, co jeho stát páchá.
Píšete, že “ za každé vlády panuje v každém státě tak či onak hřích.“ To je lež. V každém státě jsou nějací zločinci, ale většina z nich je ve vězení a nelze říci, že panují. Zločinci panují jen v totalitních státech jako je například Rusko a Čína.
Ježíš nikdy nevyjádřil nenávist k Římanům, ale vyjádřil se bez servítků k římským kolaborantům: „Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, stavíte hroby prorokům, zdobíte náhrobky spravedlivých a říkáte: ‚Kdybychom žili za dnů našich otců, neprolévali bychom s nimi krev proroků.‘ Tím sami sebe usvědčujete jako syny těch, kdo vraždili proroky. Dovršte tedy dílo svých otců! Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu?“(Mt 23,29-33)
Neměli bychom zapomínat, že Římané byli do Judeje pozváni jako spojenci při vnitrostátních bojích o moc mezi Židy. Neměli bychom zapomínat, že židovského velekněze Kaifáše do úřadu ho jmenoval římský prokurátor Valerius Gratus roku 18 a roku 36 byl odvolán současně s odvoláním prokurátora Piláta Pontského. Od doby Heroda Velikého už nebyl úřad velekněze doživotní ani dědičný, nýbrž byl libovolně jmenován i odvoláván panovníkem, později římským prokurátorem. Velekněží se tak v tomto období často střídali a mimořádně dlouhé období Kaifášovo svědčí o tom, že s prokurátory dobře vycházel.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Existují rodiny, v nichž muž bije svou věřící manželku. Ta si v důsledku vadné křesťanské výchovy myslí, že je povinna mu to bití odpouštět. Není. Bez ohledu na rozbití rodiny by se s takovým mužem měla co nejdříve rozejít. V Písmu neexistuje přikázání nechat ze sebe dělat fackovacího panáka.“
Opět jste na omylu. Nejde o vadnou křesťanskou výchovu, pokud žena násilnickému muži odpouští. Vadné jsou Vaše názory, jak ukazuje Písmo:
„Stejně se i vy, ženy, podřizujte svým mužům, aby i ti, kdo neposlouchají slovo, byli beze slova získáni jednáním svých žen, až zpozorují vaše čisté chování v bázni.“ (1 Pt 3:1-2).
V předchozí kapitole pak Petr píše:
„Je to totiž milost, snáší-li někdo bolesti kvůli svědomí před Bohem a trpí nespravedlivě. Neboť jaká to bude sláva, budete-li snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“ (1 Pt 2:19-21).
Křesťané tedy jsou povoláni k tomu, aby trpěli nespravedlivě. Nespravedlivé utrpení je dokonce milost. Pro křesťana proto nespravedlivé utrpení není něčím nenormálním, neboť ví, že svět ve Zlém leží. Je tedy normální pokud ten Zlý pronásleduje ty, kdo se vymkli z jeho moci. Pokud Vás to pohoršuje, pak zřejmě nejste křesťanem. Nebo jste prodělal vadnou křesťanskou výchovu, jejímž důsledkem jsou Vaše novozákonním principům odporující názory.
Napsal jste:
„Písmo obsahuje řadu přikázání a tak se občas stává, že ta přikázání jdou proti sobě. Někteří křesťané reagují tak, že si vyberou ty, co se jim líbí a ostatní jakoby nevidí (obvykle náboženští fanatici).“
Jestliže se vám zdá, že si některá přikázání či precedenty v bibli protiřečí a pro svou praxi z nich upřednostníte ty snáze plnitelné, velmi riskujete, poněvadž jste si vybral pohodlnější cestu, čili širší cestu. Ježíš ovšem říká, že ta širší cesta vede do zahynutí a naopak vyzývá k tomu, abychom hledali úzkou cestu, kterou málokdo nalézá:
„Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Jak těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ (Mt 7:13-14)
Dnes je určitě pohodlnější plivat spolu s nynějším establishmentem na ruský imperialismus, tak jako bylo pohodlnější za minulého režimu plivat s tehdejším režimem na imperialismus americký. Ten, kdo to tehdy veřejně odmítal dělat, byl proskribován. Stejně tak dnes ten, který odmítá plivat na současné Rusko, je nálepkován jako „ruský troll“ a podobně. Je však třeba nezapomínat, že pravda byla na straně „babylónského trolla“ Jeremjáše, a ne straně falešných proroků, kteří vedli silácké řeči proti Babylónu (Jr 27:9-10.14-17).
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pokud bychom chtěli vytvořit pravidla pro každou situaci, která může nastat, vznikla by kniha s miliony stran.“
O něco podobného se snažili zákoníci, kteří chtěli vytvořit kolem Tóry „plot“ v podobě Mišny a později Talmudu. Jenže jak vtipně poznamenal, tuším Kierkegaard, kolik má plot tyček, tolik má mezer. A těmi se pak dají takto „oplocené“ příkazy obcházet.
Napsal jste:
„Fanatikům se takové omezování platnosti přikázání nebude líbit – označí to za relativizaci hodnot v tom smyslu, že jakoby účel světí prostředky.“
Ono omezování platnosti přikázání, v němž vynikali farizeové a zákoníci, se nelíbilo především samotnému Ježíšovi (Mk 7:8-12). Dle Vašich závěrů fanatikovi. Já však budu raději fanatikem s Ježíšem než relativistickým farizejem bez něj.
Napsal jste:
„Většina lidí si totiž i v dospělisti podrží dětskou mentalitu, což znamená vyhýbání se rozhodování, protože s tím je spojena odpovědnost a starost.“
Dětská mentalita je ovšem nutnou podmínkou vstupu do Božího království:
„„Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes.“ (Mt 18:3)
Myslíte si, že dítě spekuluje o „vyšší síle“ toho či onoho přikázání? Nebo pokorně přijímá všechna?
Napsal jste:
„Přikázání milovat nepřátele nemá neomezenou platnost. Vyšší sílu má přikázání „miluj bližního svého jako sám sebe“.“
Vyšší sílu přikázání „miluj bližního svého jako sám sebe“ jste si vybásnil Vy. Starozákonní přikázání „miluj bližního svého jako sám sebe“ – to je jen spravedlnost dle Starého zákona, kterou ovšem Ježíš překonává svým „já však pravím vám“, jako činí i u jiných starozákonních přikázání (Mt 5:22.28.32.34.39):
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ (Mt 5:43-44)
Ježíš ve své řeči na šesti místech (Mt 5:22.28.32.34.39.43) ukazuje, jak převýšit onu nedostačující spravedlnost zákoníků a farizeů:
„Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Písma a farizeů, jistě nevejdete do království Nebes.“ (Mt 5:20)
„Budeš milovat svého bližního jako sebe samého“ samozřejmě nadále platí, stejně jako nadále platí „nezabiješ“ či „nezcizoložíš“. Dodržování jen těchto příkazů, které byly dány „starým“ (Mt 5:21), je však nedostačující pro vstup do Božího království. K tomu je zapotřebí cesta Ježíšovy nové vyšší spravedlnosti – tj. nejen nezabíjet, ale ani se nehněvat, nejen necizoložit, ale ani nehledět na ženy chtivě, nejen milovat bližního jako sám sebe, ale milovat své nepřátele.
Vy však dle Vašich vývodů patrně chcete zůstat na úrovni oné nedostačující spravedlnosti farizeů a zákoníků, když nadřazujete „miluj bližního svého jako sám sebe“ nad „milujte své nepřátele“, zatímco Ježíš to udělal právě opačně. V duchu oné starozákonní spravedlnosti by Vám zajisté ani nebylo proti mysli ono odjinud neznámé přikázání „nenávidět budeš svého nepřítele“, které se sice v SZ nevyskytuje, ale v Ježíšově době ho zřejmě nějací učitelé z některých míst SZ vyvozovali. Poskytovalo by Vám totiž oprávnění k Vašim permanentním nenávistným invektivám vůči Rusku, Číně atd.
Napsal jste:
„Že má milovat nepřítele, který je v roli bližního, který trpí: „Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít, tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.“ (Ř 12,20)“
To je ovšem citát ze Starého zákona (Př 25:21-22), spravedlnost podle staré smlouvy (srov. Ex 23:4-5). Ježíš jde však dále, neomezuje se jen na milosrdenství vůči trpícímu nepříteli. Dle jeho slov máme milovat i nepřítele v plné síle, který nás pronásleduje (Mt 5:44):
„Ale vám, kteří slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili.“ (L 6:27-29)
Jste tím, kdo slyší tato slova?
Napsal jste:
„Že mám milovat nepřítele jen do té míry, abych nezničil sám sebe.“
Kdyby Ježíš miloval své nepřátele jen do té míry, aby nezničil sám sebe, nenechal by se ukřižovat a nikdo by tudíž nebyl spasen. My jsme ovšem vyzýváni, abychom Ježíše v tomto sebezničujícím jednání napodobovali:
„K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“ (1 Pt 2:21).
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„My nevíme, co bylo mezi bratry ve věci dědictví a nevíme, zda tam nějaká křivda vznikla.“
To sice nevíme, avšak kdyby se ten bratr necítil poškozen, tak by se na Ježíše neobracel. Ježíš však jeho prosbu ignoroval.
Ježíš se zkrátka nenechával vtahovat ani do osobních sporů ani do sporů politických, do nichž by ho jeho protivníci rádi zapletli. Nezabýval se skutečnými ani domnělými křivdami, které mu lidé nabízeli k řešení a zaujetí stanoviska. Soustředil se plně na Boží království, ne na napravování nesčetných dílčích nespravedlností tohoto světa.
Karel Krejčí
….. používat Písmo jako ospravedlňující, ale BEZDUCHÝ manuál, pro uskutečňování, ale hlavně „posvěcování“ svých názorů. Používat Písmo jako kladivo na to a na ty, co nesplňují nebo jsou přímo v opozici vůči našemu reálnému pohledu, našemu vidění a představám pravdy. Svět je násilí a stejně tak je třeba oplácet násilím. Ježíš nezemřel na kříži za naše hříchy, není třeba odpouštět, taktéž opona se neroztrhla od shora dolů, natožpak, aby byl odvalen kámen ….
pavel v
Pane Ašere,
vy si špatně vykládáte 1. list Petrův, verš 19:
V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně (český ekumenický překlad).
Když někdo nevinně trpí kvůli zbožnému svědomí, zaslouží si chválu (Bible 21)
Je to přednost, když někdo pro věrnost Bohu snáší utrpení neprávem (Slovo na cestu).
Tento verš je parafrází Ježíšova výroku: Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.“
Apoštol Petr mluví o mučednících pro víru. Když muž bije svou manželku, nabije ji kvůli víře, ale kvůli své vzteklé povaze. Ani Ježíš, ani apoštol Petr neformulují svou myšlenku na mučednictví jako (Boží) přikázání. Dávají člověku na výběr, jestli se chce zachovat jako hrdina – každý dobrovolný mučedník hrdinou totiž hrdinou je. Nařizovat komukoliv, že musí být hrdinou, je nemravnost. Zvláště nestoudné je to od člověka, který sám žije v pohodlí, pane Ašere.
Tam, kde muž bije svou manželku, nefunguje manželská láska, děti jsou vychovávány v krajně nezdravém prostředí a může se to podepsat na jejich duševním zdraví. Proto pryč od člověka, který si libuje v mučení.
pavel v
to Ašer
38Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ 39Já vám však říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, nastav mu i druhou. 40Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. 41Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli, jdi dvě. 42Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se neodvracej.
43Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ 44Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. 45Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. 46Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? 47A co mimořádného děláte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? 48Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
Představte si, že vás přepadne lupič, vy zavoláte policii a policista vám řekne: Dejte lupiči nejen peníze, co máte doma, ale dejte mu i svoje číslo účtu v bance a heslo, přes něž se dostane k vašim penězům. Určitě byste toho policistu nepovažoval za zbožného, ale za pomatence. Takovými pomatenci jsou všichni pacifisté, kteří z pozice svého klídku a přepychu doporučují lidem, kteří trpí cizí zvůlí, aby se ani neozvali. Pacifisté totiž vždy sympatizují s teroristou a jeho oběti jsou jim lhostejné.
pavel v
Pane Ašere,
podle vás byl Ježíš lhostejný k cizímu utrpení. To není pravda. On řekl:
„Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“
V Izajášovi 1,17 se praví: „Jednat dobře se naučte! Prosazujte spravedlnost, podpořte utlačovaného, zjednejte sirotkovi právo a zastaňte se vdov!“
Je tedy zřejmé, že v biblickém slova smyslu prosazování spravedlnosti znamená zastat se utlačovaného.
Ježíš neměl žádnou politickou moc, aby mohl spravedlnost prosazovat. Jak vidno výše, na spravedlnosti mu nesmírně záleželo.
Karel Krejčí
Současný svět se stal „rájem“ řádění toho Zlého. Přesně, jak bylo předpovězeno. Ten, kdo prosazuje mír, stává se největším hříšníkem, stává se tomuto světu na obtíž. Svět už zapomněl, v obráceném smyslu jako Izraelité na poušti, jak dopadla Hirošima a Nagasaki. Už se nebojí ničeho. Podlehl klamu toho Zlého – křesťanský svět se nechal unést a ztratil vizi. Nechal si ukrást Krista.
pavel v
Pane Krejčí,
máte pravdu, že Zlý vyvolal válku na Ukrajině. Ale nebojte se. Tak jako byl kdysi poražen emisar Zlého Hitler, bude poražen i Putin. Jsem rád, že ste pro spravedlivý mír na Ukrajině, který tam nastane, až odsud odtáhnou ruští okupanti. Když jsem byl mladý, bylo pro mě nepředstavitelné, že se ruských okupantů zbaví naše země. A vidíte – stal se zázrak – odtáhli. Rusové nás přesvědčovali, že Gagarin ve vesmíru žádného Boha neviděl, že náboženství je opium lidstva. Víra v Boha však přežila zatímco jejich hloupý blábol zvaný marxismus – leninismus rozdrtilo příslovečné „kolo dějin“. Nebojte se, Rusové znovu prohrají. Je naděje, že si poté vybojují nezávislost ruské kolonie na dálném východě. Je naděje, že duševní mrzáčci, kteří dnes Rusku vládnou, odejdou, ruská pravoslavná církev se stane nezávislou a přestane hnát do útočné války svoje muže. Tak, jako USA pomohly Evropě zbavit se Hitlera, pomohou nám zbavit se i Putina.
Karel Krejčí
Pane Pavle v.
„Tak, jako USA pomohly Evropě zbavit se Hitlera, pomohou nám zbavit se i Putina.“
… a do Evropy se znovu bude moci vrátit Kristus 🙂
P. Ašer
Ad Jakub Zaorálek
Napsal jste:
„Pokud nejsme zastánci relativismu, a já budu předpokládat, že nejsme, shodneme se na tom, že objektivní hodnocení je možné, dokonce žádoucí.“
Na možnosti objektivního hodnocení se určitě neshodneme. Důvod jsem uvedl již ve své předchozí odpovědi Vám. Mohu ji jen jiným způsobem zrekapitulovat. Objektivní poznání, tedy i hodnocení, je pro subjekt navždy nedostupné. Odvolávat se tedy na nějaká objektivní měřítka nedává žádný smysl, neboť vždy jde jen o měřítka nějaký subjektů, kritéria biblická nevyjímaje.
Tím ovšem netvrdím, že bych biblická kritéria neměl používat, když jsem se je jakožto subjekt z nějakého svého subjektivního důvodu rozhodnul akceptovat. Z biblických kritérií ovšem vyplývá, že na straně zla nestojí pouze Rusko, ale úplně stejně Ukrajina a tzv. demokratické státy. Napadání cizích států mají ve zvyku pod různými záminkami USA nejinak než Rusko. Američané dokonce nenapadají tak jako Rusko sousední státy, kde je to vcelku pochopitelné, pokud se jejich politickým vývojem cítí ohroženo, nýbrž napadají klidně státy na opačném konci světa, jako by se cítili oprávněni reglementovat celý svět.
A že na straně zla je ten stát, který stojí proti svobodě? Proti svobodě stojí přece všechny státy – a sice proti svobodě od hříchu (J 8:32-34). Všechny státy jsou totiž pod vládou vládce tohoto světa (J 12:31; 14:30) bez ohledu na to, jaké mají zřízení. Politické „svobody“ tohoto světa mě jako křesťana vůbec nemusí zajímat, musí mě však zajímat svoboda občana nebes (Fp 3:20). Tu ovšem nezískám díky žádnému světskému zřízení, ale naopak navzdory němu.
Napsal jste:
„Ale jsou státy, které mají tak nějak ve státní DNA zlo – lež, loupež, vraždění… Například Rusko, lze doložit na základě historických faktů.“
Také např. USA, což lze doložit zrovna tak na základě historických faktů…
Napsal jste:
„Nevšiml jsem si, že by Jeremiáš miloval Babylonii.“
Jeremjáš Babylón milovat nemusel, ale jeho protivníci si mysleli, že ano, že svými slovy slouží Babylónu a vnáší do řad Izraelců defétistickou náladu, pročež ho usilovali zabít:
„Toto praví Hospodin: Kdo zůstane v tomto městě, zemře mečem, hladem nebo morem, ale kdo vyjde ke Kaldejcům, zůstane naživu a jako kořist získá svůj život, zůstane živ. Toto praví Hospodin: Toto město bude určitě vydáno do rukou vojska babylónského krále a ten je dobude.“ Proto řekli velmožové králi: „Nechť je ten muž usmrcen, vždyť oslabuje ruce bojovníků, kteří v tomto městě zbývají, i ruce všeho lidu, když jim mluví podobná slova. Ten muž neusiluje o pokoj pro tento lid, nýbrž o zlo.“ (Jr 38:2-4)
Stejně tak dnes ti, kdo předkládají Ukrajincům podobná slova ve vztahu k Rusku, jsou označováni za ruské kolaboranty, kteří by měli být přísně trestáni.
Napsal jste:
„Pán Ježíš, zdá se mi, Řím a politiku vůbec neřešil.“
To se Vám zdá správně. Proč tedy řešíte Rusko a politiku? Neměli bychom se raději řídit Ježíšovým příkladem?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Objektivním měřítkem, že Rusko představuje zlo, je zjištění OSN. Vyšetřovací komise OSN k Ukrajině konstatovala, že na Ukrajině byly po ruské invazi páchány válečné zločiny.“
Jak už jsem napsal panu Zaorálkovi, objektivní měřítko je nemožné. Nikdo totiž nemůže ze svého subjektu vystoupit, aby nabyl nějakého objektivního poznání a zjistil, jak to „skutečně“ vypadá „tam venku“. Ohánět se tedy něčím objektivním je zcela bezpředmětné. Ale když už považujete za garanta „objektivity“ tolikrát zkompromitovanou OSN, co říkáte třeba na její „objektivní“ výstupy vůči Izraeli?
Napsal jste:
„Tento neblahý stav, kdy Rusové nejsou schopni se proti zvrácenostem postavit, je hodně zapříčiněn bludným učením církve, že kdo se staví proti vládě, staví se tím automaticky proti Bohu.“
Apoštol Pavel byl podle Vás bludařem? Byl to totiž on, kdo tvrdil, že kdo se staví proti vládě, staví se tím automaticky proti Bohu:
„Každá duše ať se podřizuje nadřízeným autoritám, neboť není autority, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti autoritě, odporuje Božímu nařízení. Ti, kdo mu odporují, přivolávají na sebe soud.“ (Ř 13:1-2)
Ukrajinci se v roce 2013 vzbouřili proti Bohem ustanovenému prezidentu Janukovyčovi, čímž na sebe přivolali soud v podobě nynější války. A vy, ačkoli zrovna teď máte přímo před očima, k čemu ta vzpoura proti Bohem ustanovené autoritě vedla (znásilňování, mučení a protizákonné zadržování dětí), byste chtěl, aby se Rusové podobně ďábelsky vzbouřili proti Putinovi a přivolali za to na sebe obdobný soud? Víte, kdo se první vzbouřil proti Bohu? Ti, kdo se bouří proti Bohem ustanoveným autoritám, zjevně kráčejí v jeho šlépějích.
Křesťané nemohou považovat učení apoštola Pavla za bludné. Za bludné však naopak musí považovat učení Pavla V., který má tu drzost označovat za bludné učení apoštolovo zapsané v Písmu. Stojí zde tedy proti sobě učení dvou Pavlů. Jeden byl inspirován Duchem svatým. Ten druhý je inspirován asi kým, když jeho učení popírá?
Napsal jste:
„Píšete, že “ za každé vlády panuje v každém státě tak či onak hřích.“ To je lež. V každém státě jsou nějací zločinci, ale většina z nich je ve vězení a nelze říci, že panují. Zločinci panují jen v totalitních státech jako je například Rusko a Čína.“
To není lež, to je ověřitelný fakt. Nevšiml jsem si totiž, že by váleční zločinci jako Clinton či Bush seděli po spáchání svých zločinů ve vězení a nadále během svých funkčních období nepanovali.
Napsal jste:
„Ježíš nikdy nevyjádřil nenávist k Římanům, ale vyjádřil se bez servítků k římským kolaborantům.“
Ježíš zákoníkům a farizeům či saduceům nikdy ani náznakem nevytýkal nějakou kolaboraci s Římem, nýbrž hlavně to, že se neřídí ani Mojžíšovým zákonem, kterým se oháněli (Mk 7:9-13; J 5:45-47; 7:19; 8:40). Připisujete tudíž Ježíšovi něco, co nečinil. Politickým poměrům Ježíš svou pozornost nevěnoval, poněvadž byl cele soustředěn na mnohem hlubší problém – na problém hříchu, kterým jsou lidé prolezlí bez ohledu na politické zřízení, v němž zrovna žijí.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pane Ašere, vy si špatně vykládáte 1. list Petrův, verš 19.“
Nemyslím si, že bych ten verš vykládal špatně, když verš před ním zní:
„Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i křivým.“ (1 Pt 2:18)
A následující verš zní:
„… ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.“ (1 Pt 2:20)
Jde zde tedy o to, že někdo trpí od křiváků nespravedlivě za to, že činí dobře. Vůbec zde není nic o tom, že by trpěli kvůli tomu, že by před těmi pány vyznávali Ježíše. Tento verš tudíž není parafrází na Mt 5:11, jak tvrdíte.
Je to zde míněno obecně na jakoukoli nespravedlnost, kterou mají Ježíšovi následovníci snášet, což konečně vyplývá i z Ježíšových slov:
„A kdo se chce s tebou soudit a vzít ti košili, tomu nech i plášť. A kdokoli tě bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ (Mt 5:40-41)
Kde v těch slovech máte něco o nějakých mučednících pro víru? Jde o obecnou nespravedlnost, kterou máme jako Ježíšovi učedníci snášet.
Napsal jste:
„Ani Ježíš, ani apoštol Petr neformulují svou myšlenku na mučednictví jako (Boží) přikázání. Dávají člověku na výběr, jestli se chce zachovat jako hrdina – každý dobrovolný mučedník hrdinou totiž hrdinou je.“
Neprotivit se nespravedlnosti páchané na mně, není žádné hrdinství, nýbrž standard Ježíšových následovníků. Žel jeho následovníků je jen velmi poskrovnu:
„Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (Mt 7:14)
Napsal jste:
„Tam, kde muž bije svou manželku, nefunguje manželská láska, děti jsou vychovávány v krajně nezdravém prostředí a může se to podepsat na jejich duševním zdraví. Proto pryč od člověka, který si libuje v mučení.“
Nevšiml jsem si, že by v NZ někde bylo jako přípustný důvod k rozvodu uvedeno bití manželky. Vy ano? Jinak na duševním zdraví dětí se může zrovna tak podepsat vyrůstání v neúplné rodině či v rodině s náhradním partnerem matky.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Představte si, že vás přepadne lupič, vy zavoláte policii a policista vám řekne: Dejte lupiči nejen peníze, co máte doma, ale dejte mu i svoje číslo účtu v bance a heslo, přes něž se dostane k vašim penězům. Určitě byste toho policistu nepovažoval za zbožného, ale za pomatence.“
Stát se nikdy nebude řídit principy Božího království, ale má se jim řídit ten, kdo tvrdí, že následuje Ježíše. Pokud tedy bude v případě nějaké nespravedlnosti, kterou se na něm někdo dopustí, volat policii, je zřejmé, že to s tím následováním Ježíše nemyslí příliš vážně, když Ježíš jasně říká, to co jste sám citoval:
„Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť.“ (Mt 5:40)
Napsal jste:
„Takovými pomatenci jsou všichni pacifisté, kteří z pozice svého klídku a přepychu doporučují lidem, kteří trpí cizí zvůlí, aby se ani neozvali.“
Takže Vy nazýváte pomatenci Ty, které Ježíš blahoslaví? Máte snad Ježíše za pomatence tak jako židé?
„Mnozí z nich říkali: „Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?“ (J 10:20)
Ježíš totiž řekl:
“Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny.“ (Mt 5:9)
Ve Vulgatě zní tento verš takto:
„Beati PACIFICI quoniam filii Dei vocabuntur.” (tj. “blahoslavení pacifisté”)
Vy tedy pohrdáte těmi (pacifisty), které Ježíš blahoslaví. Na čí straně vlastně stojíte? Na straně Ježíšově nebo na straně židů, kteří jej považovali za blázna?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pane Ašere, podle vás byl Ježíš lhostejný k cizímu utrpení. To není pravda. On řekl: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni…“
Už v minulosti jsem Vám napsal, že v kázání na hoře (Mt 5:6.10) Ježíš evidentně nemá na mysli spravedlnost tohoto světa, nýbrž spravedlnost Boží, spravedlnost jeho království (srov. Mt 6:33; Ř 10:3 apod.). Dle Mt 5:6 budou ti, kdo žízní po spravedlnosti, nasyceni. To se však zajisté netýká toho, že by si Ježíš myslel, že spravedlností mohou být nasyceni v nějakém politickém systému tohoto světa a že by tím vybízel k nápravě nešvarů tohoto světa. V něm spravedlnosti nikdy nemůže být dosaženo. Spravedlnost z Mt 5:6.10 se evidentně vztahuje až na eschatologickou spravedlnost Božího království (Ga 5:5; 2 Pt 3:13)
Napsal jste:
„V Izajášovi 1,17 se praví: „Jednat dobře se naučte! Prosazujte spravedlnost, podpořte utlačovaného, zjednejte sirotkovi právo a zastaňte se vdov!“ Je tedy zřejmé, že v biblickém slova smyslu prosazování spravedlnosti znamená zastat se utlačovaného. Ježíš neměl žádnou politickou moc, aby mohl spravedlnost prosazovat. Jak vidno výše, na spravedlnosti mu nesmírně záleželo.“
Toto to znamenalo ve starozákonním pojetí, které neuvažovalo v intencích kontrastu tohoto světa a Božího království, nýbrž hledalo spravedlnost již na tomto světě. Ježíš neprosazoval spravedlnost tohoto světa ne proto, že neměl politickou moc, nýbrž proto, že prosazoval spravedlnost Božího království a nezdržoval se tedy nápravou nesčetných nespravedlností tohoto světa. Nebo si myslíte, že Ježíš provozoval nějakou charitu v dnešním slova smyslu, jak by podle Izajášových slov asi měl?
P. Ašer
Ad pavel v
Jestli prohraje Putin nebo USA, může být Ježíšovým následovníkům lhostejné. Poněvadž ať už zvítězí ten či onen, do Ježíšova návratu bude vládcem tohoto světa pořád jen ten Zlý, ať už zde bude dominovat jakýkoli režim.
pavel v
Pane Ašere,
jestli jsem vás správně pochopil, vy jste pro appeasement, pro usmiřování agresora. Když se podle vás někdo násilím zmocní vlády, stalo se tak podle Božího plánu. Když se proti takovému vládci někdo vzbouří a zmocní se vlády pro změnu on, stal se vládcem opět podle Božího plánu, přestože vzbouřenec se svojí vzpourou podle vás vzbouřil i proti samotnému Bohu.
Píšete, že podle Božího přikázání je křesťan povinen snášet jakoukoliv nespravedlnost. Současně říkáte, že existují jakési dvě spravedlnosti – pozemská a „eschatologická“. Podle vás Ježíš v horském kázání mluví o touze po té druhé, zatímco ta pozemská je mu lhostejná. Pokud Izajáš mluví o spravedlnosti na zemi, jde o spravedlnost, kterou Ježíš zrušil, takže přikázání snášet nespravedlnost znamená snášet něco, co ve skutečnosti ani není. Jestliže Izajáš žádal zastat se sirotka a vdovy, Ježíšovým rozhodnutím je to dnes zbytečné, ba dokonce hříšné, pokud by se člověk zastal sirotka a vdovy proti rozhodnutí „křivého“ pána. To by byla vzpoura nejen proti tomu pánu, ale i proti samotnému Bohu. Navíc usilovat o pozemskou spravedlnost je podle vás zbytečné zdržování od prosazování jakési spravedlnosti Božího království.
Podle vás prezidenti Clinton a Bush byli zločinci. Napsal jste to jako reakci na obvinění Putina z válečných zločinů na Ukrajině. Vy myslíte, že údajné zločiny Clintona a Bushe byly srovnatelné s těmi Putinovými? Vyšetřovací komise OSN konstatovala, že na Ukrajině byly po ruské invazi páchány válečné zločiny. Obětmi znásilnění, mučení či protizákonného zadržení byly i děti. Jestl jsou podle vás válečnými zločinci i Clinton a Bush, byli vyšetřováni OSN?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Pane Ašere, jestli jsem vás správně pochopil, vy jste pro appeasement, pro usmiřování agresora.“
Nazývat to můžete, jak chcete, ale appeasementu učil i Ježíš, když řekl:
„Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář.“ (Mt 5:39)
Také učil tomu nebránit se, jsme-li okrádáni:
„A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť.“ (Mt 5:39)
Či podřídit se nuceným pracím a ještě k tomu udělat něco navíc:
„A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.“ (Mt 5:41)
Učil nás tedy rezignovat na naše práva podle spravedlnosti tohoto světa. Co jiného to je než appeasement?
Napsal jste:
„Když se podle vás někdo násilím zmocní vlády, stalo se tak podle Božího plánu.“
A jak jinak? Myslíte si, že se někdo může vymknout z Boží moci?
Proto je napsáno:
„Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš.“ (Ž 76:11)
Tedy i ten, kdo se zmocní vlády násilím, naplňuje nevědomě Boží plán s tímto světem.
Napsal jste:
„Jestliže Izajáš žádal zastat se sirotka a vdovy, Ježíšovým rozhodnutím je to dnes zbytečné, ba dokonce hříšné, pokud by se člověk zastal sirotka a vdovy…“
Nenapsal jsem, že je to hříšné. Pouze tvrdím, že to není priorita. Ježíš s učedníky se také světskou nespravedlností primárně nezabývali.
Je psáno:
„Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa; kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji strážci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; ale mé království není odtud.“ (J 18:36)
Analogicky je to možné interpretovat šířeji. Kdyby bylo Ježíšovo království z tohoto světa, pak by jeho učedníci bojovali za nastolení spravedlnosti v tomto světě. Jelikož však jeho království není z tohoto světa, jeho učedníci se nepokoušejí na tomto světě nějakým bojem (byť třeba jen politickým) nastolit spravedlnost. Kdyby bylo jeho království z tohoto světa, bojovali by proti nespravedlivému vydání Ježíše Pilátovi, čili proti nespravedlnosti. Ale proti nespravedlnosti tohoto světa nebojovali. Proto byl Ježíš vydán, protože spravedlnost tohoto světa není totožná se spravedlností Božího království.
Napsal jste:
„Navíc usilovat o pozemskou spravedlnost je podle vás zbytečné zdržování od prosazování jakési spravedlnosti Božího království.“
Pokud označujete spravedlnost Božího království za „JAKOUSI spravedlnost Božího království“, pak je evidentní, že o ní pochybujete, že ji považujete za něco iluzorního. Pokud ovšem pochybujete o spravedlnosti Božího království, pak vlastně zaujímáte stejnou pozici jako Židé, kteří tvrdili, že Ježíš je blázen:
„Mnozí z nich říkali: „Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?“ (J 10:20)
Napsal jste:
„Vy myslíte, že údajné zločiny Clintona a Bushe byly srovnatelné s těmi Putinovými?“
Samozřejmě. Oba dva napadli v rozporu s mezinárodním právem pod smyšlenými záminkami cizí země vzdálené od USA tisíce kilometrů. A počet obětí vpádu do Iráku a jím způsobené následné anarchie rozhodně převyšuje prozatímní počet obětí Putinova vpádu na Ukrajinu.
Napsal jste:
„Jestl jsou podle vás válečnými zločinci i Clinton a Bush, byli vyšetřováni OSN?“
To je irelevantní vzhledem k tomu, jak je OSN zkompromitovaná a zpolitizovaná organizace. V roce 2015 vyšetřovací komise OSN také konstatovala, že se Izrael v Gaze dopustil válečných zločinů. Myslíte si, že tomu tak vskutku bylo? Generální tajemník OSN Kofi Annan v roce 2004 chtěl, aby Američané za jejich zločiny v Iráku byli souzeni Mezinárodním trestním soudem v Haagu (ICC). Kabinet George Bushe byl myšlence mezinárodního soudu nakloněn od počátku ještě méně než vláda Billa Clintona, která přes výhrady smlouvu o ICC podepsala. Bush ICC v roce 2002 striktně odmítnul slovy: „Kategoricky odmítám ICC. Nebudu s ním souhlasit. Neuvrhnu nás do situace, kdy by naši vojáci a diplomaté byli vláčeni před soud.“ Americký ministr obrany Donald Rumsfeld pak řekl, že tribunál by mohl odradit nasazení americké armády tím, že by „vystavil americké muže a ženy v uniformě riziku zpolitizovaného stíhání.“ Takže Američané měli a stále mají páky, jak se vyšetřování a stíhání za své válečné zločiny vyhnout. Hrát si v takovém případě na nějakou mezinárodní spravedlnost je naprosto směšné. OSN je zkrátka bezzubá a zpolitizovaná organizace, zvláště pokud jde o zásahy proti velmocím. Annan sice mohl požadovat souzení amerických zločinců, ale nebylo mu to nic platné…
Stejně tak Putin může snahy Západu pohnat jej a jeho lidi před mezinárodní tribunál odpálkovat právě odvoláním se na tento americký precedens, kdy Bush a jeho administrativa se odmítli nějakému vyšetřování a stíhání jejich zločinů podřídit.