Budu psát o politice. Ale nebude to o prezidentské volbě. Budu psát o něčem, co je dlouhodobé, co se netýká následujících třech týdnů, ale možná celých desetiletí.
Naše země je ve finanční tísni. Při zpětném pohledu je zřejmé, že by to nemělo nikoho překvapovat. Pracovali jsme se schodkovými rozpočty i v době, kdy ekonomika utěšeně rostla. Pak přišel covid, který způsobil chaos v politice i ve financích. Schodkové hospodaření se dalo dobře zdůvodnit.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Kdo smí k Večeři Páně
Velmi dobře si vzpomínám na okamžik, kdy bylo oznámeno, že důchodci dostanou mimořádně přidáno 5000 Kč. Byl jsem zrovna na vycházce v Ďáblickém háji a poslouchal jsem zprávy přes sluchátka. Když jsem uslyšel tuto zprávu, zatrnulo ve mně. Ale proč? Neměl bych se radovat z toho, že dostanu pětitisícovku navíc?
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Tušil jsem, že vláda rozdává peníze, které jsme ještě nevydělali. V něčem tento krok zafungoval. Tehdejší premiér Babiš si získal popularitu. Vzpomínám si na den, kdy nás rozváželi sanitkou z Třinecké nemocnice. Bylo nás v autě pět a všichni kromě mne chválili (v té době již bývalého) premiéra. „Dal nám peníze.“ Nebylo mi dobře, a tak jsem se do rozhovoru nezapojil. Nikdo ovšem nenastolil otázku „a odkud se ty peníze vzaly?“ Od té doby jsem slyšel ještě několik podobných diskusí. Zde na Jesenicku je Andrej Babiš velmi populární.
Máme novou vládu. Jsem s ní velmi spokojen. Premiér mluví uměřeně, nevzteká se, je schopen vyjednat kompromisy, a zejména díky českému předsednictví EU so získal sympatie i v zahraničí, kde do té doby moc znám nebyl.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Chvála laskavosti
Nicméně jedna věc je špatně. Vláda nechce zvyšovat daně.
Ano, chápu, ve volebním programu zvyšování daní nebylo. Ale také tam nebylo, že Rusko napadne Ukrajinu, což výrazně změnilo situaci. Schodek na letošní let činí 395 miliard, a je otázka, zda se podaří ho naplnit. Problémem je, že vláda plánuje vysoké schodky i do dalších let. A to už není deficit vyvolaný nečekanými událostmi a nečekaným vývojem, ale deficit tzv. strukturální, který by při současném hospodaření setrvával i v budoucnosti, a to i v časech, kdy by se mohlo relativně dařit.
Aby bylo jasno: V mnoha ohledech je lepší daně nezvyšovat. Bylo by mnohem lepší, kdybychom dokázali snižovat deficit snižováním výdajů. Obávám se ale, že v současné situaci se zvyšování daní nevyhneme. Nesmí to ovšem být hlavním prostředkem snižování deficitu – to by skutečně ekonomiku přiškrtilo.
Česká republika v této dekádě opouští fiskálně konzervativní a fiskálně zodpovědné hospodaření, které se zde pěstovalo od samotného začátku Československé republiky a které do jisté míry přetrvalo i v dobách komunismu. Ano, že komunistů panovalo v ledasčem turecké hospodaření, nicméně kdy přišla sametová revoluce, Československo bylo zadlužené jen minimálně, zejména ve srovnání s Polskem nebo Maďarskem. Proto zde transformace byla mnohem méně bolestivá než ve jmenovaných zemích.
Pokud se něco podstatného nezmění, přijdeme o výhodu relativně nízkého poměru státního dluhu vůči HDP. To znamená, že obsluha dluhu enormně naroste a my bychom se tak mohli za několik málo let dostat do podobně neřešitelné situace, v jaké je nejen Itálie, ale i Francie. Místo abychom zkvalitňovali zdravotnictví nebo školství, budeme splácet úroky. Sledujte prosím Francii: Ještě před pětadvaceti lety na tom byla stejně, ne-li lépe, jako Německo. Teď můžeme takřka v přímém přenosu sledovat její úpadek, doprovázený sociálními bouřemi.
Vláda si zvyšování daní zakázala. Vymyslí někdo jiný způsob, jak se strukturálního deficitu zbavit?
Jistě, zvyšování daní je nepříjemné a nepopulární. Pokud ale se strukturálním schodkem něco neuděláme, čeká nás tvrdý náraz do zdi. Dle mého názoru nemáme řešit otázku, zda daně zvýšit či nezvýšit, ale otázku, jaké daně? Nabízí se především výrazné zvýšení daně z nemovitosti. Tato daň chudým lidem neublíží a státní kase pomůže. A dále bude nutno navázat věk odchodu do důchodu na průměrnou délku dožití.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Generační posuny
Jenže: Bude mít některá politická strana odvahu říci lidem hořkou pravdu? Vláda a opozice na sebe navzájem hází vinu za současný stav.
Přitom problém, kterému čelíme, se nedá vyřešit bez spolupráce mezi vládou a opozicí. A právě tato spolupráce zatím neexistuje a nic podobného není ani na obzoru.
Varovat před nárazem do zdi, který nás čeká, by mohli politici kterékoli strany. Ano, je mi jasné, že nalijeme-li veřejnosti čistého vína, bude to s největší pravděpodobností znamenat politickou smrt. Jenže čím déle budeme toto „nalití čistého vína“ oddalovat, tím bude náraz prudší.
K tomu, aby se hrozící náraz podařilo odvrátit, by bylo zapotřebí spolupráce mezi vládou a opozicí. Vláda spolu s opozicí by měla pracovat na kredibilním plánu finanční konsolidace. Jinak hrozí, že vláda něco zavede a opozice to po dalších volbách zruší.
Pořád patříme k nejbohatší pětině světové populace. Žádná spálená země – naopak, vnějšně naše republika i přes současné zpomalení vzkvétá. Budeme si ale muset připustit, že na nějakou dobu si budeme muset utáhnout opasky. Nejsem si ale jist tím, že toho budeme schopni.
Stejně byl ale někdo tu nepříjemnou pravdu vyslovit měl. Ano, vím, chce to hodně odvahy.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 4. ledna 2023 Foto: Wikimedia Commons – Andrej Babiš
60 Komentáře
Jiří Aron
Dobrý výklad Bible si nemůže nikdy protiřečit s jinými částmi Písma. Tato pasáž z Lk 16 je častým kamenem úrazu pro ty, kdo si zakládají na svých dobrých skutcích. Chápou vstup do věcných příbytků jako mzdu odměnu za svůj dobrý výkon. Tuto náboženskou lidskou myšlenku Bůh v Bibli zavrhuje na mnoha a mnoha místech. Bůh není, co se týče našich zásluh, pro nás žádný obchodní partner. Hlavně proto, že On je svatý a Vy a já jsme denně nejméně stokrát hřešící lidé.
Nerad bych tu tapetoval tak pokud máte zájem podívejte se třeba na výklad McDonalda Komentář k NZ str 231 až 232. Ocituji malou část k verši 9.
Díky moudré investici majetku můžeme mít podíl na věčném požehnání v podobě mužů a žen. Mužeme si být jisti, že až přijdeme k nebeským branám, bude tam stát uvítací výbor těch, kteří byli spaseni díky našim obětním darům a modlitbám. Tito lidé nám budou děkovat a říkat: „To ty jsi nás sem pozval.“
Jinak jste mě tentokrát příjemně překvapil celkovým tónem odpovědi. Přijde mi to že se opravdu ptáte bez toho obvyklého pro mne zdlouhavého poučování, proto byl ten příměr k zástupci velitele pro věci politické.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste: „Ježíš jim řekl: “Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Neboť Jan k vám přišel cestou spravedlnosti, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky mu však uvěřili… Stejně tak i homosexuálové nejsou tak hříšní jako ti, kdo jejich problém využívají, aby dokázali svoji nadřazenost a jejichž cílem je šířit nenávist.“
Zapomněl jste, že to je apoštol Pavel, kdo staví samcoložníky a měkké na roveň zlodějům, lupičům, modlářům, cizoložníkům, opilcům a dalším nespravedlivým, kteří nevejdou do království Božího?
„Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nebluďte! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani homosexuálové, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.“ (1 K 6:9-10)
Jak by tedy samcoložníci mohli někoho předcházet do Božího království, když do něj sami nemohou vstoupit? To by mohli jen v tom případě, že by ze své zvrácenosti, stejně jako ti celníci a nevěstky, činili pokání a upustili by od ní – viz:
„Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha. (1 K 6:11)
To však není případ dnešních Vámi protežovaných samcoložníků, kteří nejen, že ze své zvrácenosti pokání nečiní, nýbrž jsou na ni přímo hrdí (Gay Pride), všude za ni demonstrují a snaží se veřejnosti vnutit názor, že jejich zvrácenost je normální. To je dnešní normalizace hříchu. A toto Vy podporujete?
P. Ašer
ad pavel v
Napsal jste: „Ježíš v horském kázání řekl: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ Z toho plyne, že Ježíši na spravedlnosti velice záleželo, když ji dvakrát zmínil. Proč tedy neprotestoval proti nespravedlnosti římských okupantů?“
Opět jste vedle. Soustavně zaměňujete spravedlnost tohoto světa se spravedlností Božího království, kterou má Ježíš na mysli ve Vámi citovaných verších, jak vyplývá z jeho jiného výroku:
„Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ (Mt 6:33)
Nastolovat jakousi zdánlivou světskou spravedlnost na tomto hříchem prohnilém světě – o to Ježíš evidentně neusiloval. Viz:
„Ježíš mu odpověděl: „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (L 12:14)
Stejně tak neusiloval měnit tehdejší politické poměry, když jeho království není z tohoto světa (J 18:36). Není tedy žádnou politickou konkurencí stávajícím politickým systémům. Jde mimo ně. Proto jsou také tyto systémy Ježíši lhostejné, jeden jako druhý.
V tomto hříšném světě pod vládou ďábla zkrátka spravedlnost nepřebývá a bylo by ztrátou času pokoušet se na něm naivně nějaký „spravedlivý“ systém nastolovat. Proto křesťané nemarní čas zbytečným bojem s dílčími světskými nespravedlnostmi, ale čekají Ježíšem proklamovanou spravedlnost Božího království, kterou radostně zvěstují:
„Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.“ (2 Pt 3:13)
Vojensky ani politickým bojem Boží spravedlnost nelze prosadit:
„Neboť hněv muže spravedlnost Boží nepůsobí.“ (Jk 1:20)
Napsal jste: „Z toho plyne, že Ježíši na spravedlnosti velice záleželo, když ji dvakrát zmínil. Proč tedy neprotestoval proti nespravedlnosti římských okupantů? Nikomu by tím neprospěl. Římané by ho okamžitě zlikvidovali jako vzbouřence a svět by se o něm nikdy nedověděl… Za této situace by byl protest proti Římanům holý nerozum. Nikdo nemůže říci, že nespravedlnost byla Ježíši lhostejná, ale čelem proti zdi spravedlnosti dosáhnout nelze.“
Ne, Ježíši byl nějaký politický kalkul naprosto cizí. Kdyby proti římské okupaci něco měl, určitě by neváhal to veřejně říci. To o něm dobře věděli i jeho protivníci:
„Učiteli, víme, že jsi pravdivý a nedbáš na nikoho, neboť nebereš ohled na postavení člověka, ale v pravdě učíš cestě Boží.“ (Mk 12:14)
Ježíš nemusel mít ani obavy z toho, že by jej Římané za jeho protest proti nim okamžitě zlikvidovali, kdyby měl zájem jejich moc odstranit, jelikož na jeho straně byla daleko vyšší moc než světovládná moc římská:
„Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů?“ (Mt 26:53)
Ježíš jednoduše v římské okupaci neviděl problém, který by mu stál za řešení. Proto se k ní stavěl lhostejně. On viděl problém ne v zotročení lidí nějakou politickou a vojenskou mocí, nýbrž v zotročení lidí hříchem:
„ Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu… Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (J 8:32-36)
O tuto svobodu od hříchu Ježíši jedině šlo, ne o politickou svobodu Židů, o jejich nezávislost na Římu. Proto neprotestoval proti okupaci, proto neusiloval o vylepšování tohoto světa, poněvadž přicházel s něčím diametrálně odlišným od poměrů tohoto světa:
„Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“ (J 18:36)
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste: „Až na výjimky nebyly v Československu proti okupantům prakticky žádné demonstrace. Znamená to, že Češi považovali Stalina za Bohem ustaveného vládce a proto se proti němu nebouřili?“
To rozhodně ne. Češi přece byli a jsou vesměs atheisty, takže Stalina za Božího služebníka asi těžko mohli považovat.
Napsal jste: „Okupace Judeje Římem má určitou paralelu s okupací Československa Ruskem, zcela neskrývané po roce 1968.“
Komparaci těchto dvou okupací jsem provedl již před časem (13. 12. 2022) pod jiným článkem, takže to zde jen zkopíruji:
U nás nevládnul žádný sovětský tajemník, tak jako v Judeji vládnul římský prokurátor. Byli u nás zajisté sovětští poradci, po roce 1968 pak i sovětská armáda, ale nebyli jsme oficiálně žádnou sovětskou republikou, autonomní oblastí apod., tak jako byla Judea oficiálně provincií římskou. Rovněž počet okupanty usmrcených obyvatel ČSSR a Judeje je nesrovnatelný. Flavius Josephus píše:
„Všech zajatců, co jich bylo vzato za celou tu válku, bylo na počet shromážděno sedmadevadesát tisíc. Za celou dobu obléhání (Jeruzaléma) zahynulo jeden milion jedno sto tisíc lidí.“ (Válka židovská VI,420)
Možná je počet obětí nadsazen, ale i kdyby to číslo bylo nadsazeno 10x, co je proti tomu počet obětí sovětské okupace ČSSR (a ČSFR), který dosáhl včetně dopravních nehod jen pár set mrtvých (celkem 406 zemřelých od srpna 1968 do června 1991)? Pokud bychom počítali oběti komunistického režimu od roku 1948 včetně těch, co zemřeli v důsledku nasazení v uranových dolech, zastřelení na hranicích atd., dostali bychom se maximálně na cca deset tisíc mrtvých. A to píše Josephus jen o obětech z Jeruzaléma, nezmiňuje celkový počet oběti celé římské okupace. Ten by byl při jeho tehdejších možnostech asi těžko schopen vyčíslit. Římská okupace Judeje jakožto prokurátorské provincie trvala přes 60 let, tedy o více než 20 let déle než komunistický režim u nás, a počet jejích obětí byl nepochybně mnohonásobně vyšší než počet obětí komunistického režimu u nás.
Velekněží a farizeové měli strach, že působení Ježíše vyvolá, řečeno dnešní terminologií, jakési „jeruzalémské jaro“, v důsledku čehož zasáhnou Římané, kteří zničí Jeruzalém i židovský národ (J 11:47-48). Tomu se snažili zabránit vydáním Ježíše na smrt (J 11:50). Následnému „jeruzalémskému jaru“ v režii zélótů, které nakonec přineslo ono obávané zničení chrámu i značné části národa, však už schopni zabránit nebyli. A věřte, že oproti onomu zélotskému „jeruzalémskému jaru“ bylo naše „pražské jaro“ 1968 pouhou brnkačkou.
Napsal jste: „Tak jako Ježíš neprotestoval proti Římanům, ale proti kolaborantské elitě svého národa, neprotestovala Charta 77 proti Rusům, ale také proti kolaborantům z vlastního národa. Stejně jako Ježíš se Charta 77 dovolávala stejných etických zásad, jaké Ježíš formuloval ve svém horském kázání.“
Charta 77 se dovolávala kázání na hoře? To má být vtip? Tak nesourodá skupina, kterou tvořili především zhrzení osmašedesátníci, tedy marxističtí atheisté, spolu s několika katolíky, pár protestanty a židy, že by se dovolávala Ježíšových zásad? To už je opravdu síla, co se zde snažíte vsugerovat. Charta 77 se v reakci na proces s lidmi z a okolo kapely PPU dovolávala dodržování Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě podepsaného Gustávem Husákem v Helsinkách roku 1975 a obsahujícím také úmluvu o lidských právech, kterou se husákovský režim zavázal dodržovat, ale nečinil tak. Charta 77 tedy stavěla na lidských právech, v žádném případě na Ježíši. Ježíš o nějakých právech člověka ostatně nikdy neřekl ani slovo. Člověk v jeho pojetí veškerá práva ztratil hříchem, takže má právo leda na smrt, která je odplatou hříchu. Humanistická ideologie lidských práv, které se dovolávala Charta 77, tudíž s Ježíšem neměla nic společného. Charta 77 navíc ani neusilovala odstranit onen husákovský režim, jen ho chtěla vylepšovat prosazením dodržování oné helsinské úmluvy a dalších naším státem ratifikovaných dokumentů. Snahy o vylepšování světa jsou však na hony vzdálené Ježíšovu radikálnímu kázání o příchodu Božího království.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste: “Je naše země zotročená Američany? Jestli ano, jak to, že iniciativa „Ne základnám“ donutila v roce 2009 USA, aby rezignovaly na stavbu radaru v Brdech…“
Američané snad vedli proti nám válku, jakou jste popisoval ve svém příkladu, na který jsem reagoval?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste: „Tím bohatým člověkem je Bůh. V roli správce se nachází každý člověk. Člověk během pozemského života disponuje něčím, co mu tak docela nepatří, protože se toho bude muset v okamžiku smrti vzdát…“
Nechápu z čeho usuzujete, že text o nepoctivém správci je podobenstvím. V textu nikde není napsáno, že by šlo o podobenství a Ježíš ho ani nevykládá, jak obvykle jinak u podobenství činí. Přitom je to právě evangelista Lukáš, který používá termín podobenství (παραβολή) ze všech evangelistů nejčastěji – celkem 18x (L 4:23; 5:36; 6:39; 8:4.9.10.11; 12:16.41; 13:6; 14:7; 15:3; 18:1.9; 19:11; 20:9.19; 21:29). Kdyby byla pasáž o nepoctivém správci míněna jako podobenství, pak by to Lukáš patrně uvedl jako podobenství, když jinak s termínem podobenství nijak nešetří.
Dle mého mínění nejde podobenství, nýbrž o jakousi modelovou historku, lhostejno zda skutečnou nebo smyšlenou. Je uvozena, vyjma spojky δέ, úplně stejnými slovy jako modelová historka o boháči a Lazarovi v téže kapitole: „Byl jeden bohatý člověk…“ (L 16:1.19: ἄνθρωπός τις ἦν πλούσιος / Ἄνθρωπος δέ τις ἦν πλούσιος). Proč by tedy měl být bohatý člověk z L 16:1 interpretován jako Bůh, zatímco bohatý člověk z L 16:19 by nemohl být jako Bůh interpretován ani v té nejbujnější fantazii?
Na této historce Ježíš především demonstroval, že synové světla nejsou dostatečně rozumní, že je v rozumnosti mnohdy překonávají i synové tohoto věku. Ten nepoctivý ekonom ovšem nechtěl svým korupčním jednáním (vlastně úplatkem) nijak pomoci těm dlužníkům, jak naznačuje Váš výklad, ale pouze sobě. Jeho motivace je tam popsána zcela jednoznačně:
„Správce si řekl: ,Co budu dělat, když mi můj pán odnímá správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mne přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.“ (L 16:3-4)
Jeho cílem tedy bylo korupcí si zajistit nějaké pracovní místo po vyhazovu z místa ekonoma. Ježíš nijak nenaznačuje, že by tento ekonom chtěl nebo měl někomu pomáhat svým obdarováním či majetkem z lásky k bližnímu. Navíc výhodu pro sebe si chtěl zajistit defraudací cizího majetku, ne svým majetkem, tím méně nějakým svým obdarováním (talentem). Jedině, že byste pozitivně kvitoval jeho talent k podvádění. Jenže tím podváděním ten ekonom poškozoval svého pána, poněvadž svými podvody umenšoval jeho majetek. Pokud by tím bohatým člověkem měl být symbolizován Bůh, pak byste podle toho Vašeho alegorického výkladu z toho musel vyvodit, že je správné okrádat Boha (srov. Mal 3:8). Boha by zde přitom onen ekonom okrádal svou aktivitou, nikoli svou pasivitou, jako je tomu třeba v podobenství o hřivnách.
Váš výklad této historky jako podobenství je tedy neopodstatněný a svévolný. A to se nebudu rozepisovat o těch Vašich „nebešťanech“, jejichž sympatie si dle Vás má člověk získat svým jednáním, aby se ho v nebi zastali. Tím míníte koho? Nějaké katolické „svaté“ či koho? Křesťan přece nepotřebuje v nebi žádné další přímluvce, když má za přímluvce toho nejpovolanějšího – Ježíše Krista spravedlivého (1 J 2:1), případně Ducha svatého (Ř 8:26-27).
Ježíš pak ten pragmatický motiv nepoctivého ekonoma, kdy si chce díky podvodu nespravedlivým mamonem zajistit nové pracovní místo, transformuje pro syny světla tak, aby si podobně pragmaticky nespravedlivým mamonem snažili zajistit místo ve věčných stanech (L 16:9). V tom je ona rozumnost (L 16:8). A jak to mají udělat? To ukazuje Ježíš na jiných místech, kde vyzývá, aby se lidé nespravedlivého mamonu zbavili tím, že ho rozdají chudým, z nichž si takto učiní přátele, a zároveň si tím učiní poklad v nebi, který zahrnuje zajisté i ony věčné stany:
„Ježíš mu řekl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a dej chudým, a budeš mít poklad v nebesích; pak přijď a následuj mne.“ (Mt 19:21)
„Prodejte své vlastnictví a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol.“ (L 12:33)
Napsal jste: „Jak rozumět tomuto podobenství? Znamená to, že Ježíš schvaluje korupci? Taková představa je směšná.“
Ježíš o korupci nepochybně věděl, jak dokazuje příběh o nepoctivém správci. Ale nic proti ní neříká, naopak její popis využívá, aby motivoval syny světla k tomu, aby se snažili činit si poklad v nebi podobně usilovně, jako se korupčníci snaží zajistit si korupcí živobytí zde na zemi. Kdyby se Ježíš snažil odstranit korupci v tehdejší Judeji, kdyby se snažil reformovat tehdejší politický, ekonomický či sociální systém, nikdy by nemohl použít tak nebezpečná slova, která si může mnoho čtenářů vysvětlovat jako posvěcení korupce, když je korumpující ekonom v tomto příběhu pochválen, že jednal rozumně. Ale poněvadž Ježíš nepřišel vylepšovat systémy tohoto světa, nýbrž zvát lidi do Božího království, mohl i to popsané korupční jednání použít tak riskantně k tomu, aby lidé brali Boží království přinejmenším stejně vážně jako své ekonomické zájmy zde na zemi.
pavel v
O spravedlnosti
Když vás někdo okrade, povede, zraní, pomluví neřeknete si, že se jedná o zanedbatelný jev ve světě, který tak jako tak „ve zlém leží“. Řeknete, že to je hřích, čili nespravedlnost. Když tedy Ježíš řekl, že jsou blažení lidé bažící po spravedlnosti, neměl na mysli jen ty, kdo touží po věčném životě, ale také ty, kdo baží po tom, aby nevítězil hřích, tedy nespravedlnost. Království Boží může existovat i v tomto světě a jeho atributem je (světská) spravedlnost. Spravedlnost je tam, kde lidé nepáchají hříchy.
Nelze nalézt spravedlivý společenský systém, protože každý člověk má svobodu konat zlo a tomu nelze zabránit. Lze však bránit systémovému zlu – totalitě. Nikomu není lhostejné, jakou nespravedlností trpí obyvatelé Severní Koreje nebo lidé v čínských koncentrácích. Nebo ano?
Ježíš si byl vědom, že nápravu světa nelze zajistit revolucí. Že jedinou cestou je evoluční (pozvolná) změna v hlavách lidí. Věděl Ježíš, že vykořisťování otroků je hřích? Určitě ano. Ale v jeho době lidé považovali otroctví a nerovnost mezi lidmi za samozřejmost. A tak trvalo ještě 1800 let, než lidé změnili smýšlení a otroctví zrušili. Nelze tedy říci, že když Ježíš veřejně neprotestoval proti otroctví, že mu vykořisťování otroků bylo lhostejné.
Ježíš dobře věděl, že římští okupanti byli do země pozváni částí židovského establishmentu. Kdyby chtěl proti Římanům vystoupit, střetl by se se svými soukmenovci. Z toho důvodu řekl Pilátovi před rozsudkem smrti: „Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší hřích.“
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste: „Spravedlnost je tam, kde lidé nepáchají hříchy.“
Ale toho se na tomto světě nedočkáte. Proto také Ježíš říká, že máme hledat prioritně Boží království a jeho spravedlnost. Ne spravedlnost tohoto světa.
„Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ (Mt 6:33)
Ježíš klidně mohl napravit nějakou dílčí světskou nespravedlnost, ale odmítl tak učinit:
„Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (L 12:13-14)
Jak vysvětlit tuto jeho ignoranci k nespravedlnosti, pokud by jeho cílem bylo napravovat svět? Je zřejmé, že nebažil po spravedlnosti tohoto světa, ale po spravedlnosti Božího království, které zvěstoval. Na to se cele soustředil a nenechal se rozptylovat nápravou dílčích nespravedlností, které budou na tomto shnilém světě tak jako tak až do jeho skonání:
„Vždyť chudé máte vždycky s sebou.“ (J 12:8)
Napsal jste: „Nelze nalézt spravedlivý společenský systém, protože každý člověk má svobodu konat zlo a tomu nelze zabránit. Lze však bránit systémovému zlu – totalitě.“
Správně uvádíte, že nelze nalézt spravedlivý společenský systém. Pak však tento obecný výrok zúžíte tak, jako by nespravedlivá byla jen totalita. Přitom demokracie, diktatura většiny, je rovněž nespravedlivá…
Napsal jste: „Ježíš si byl vědom, že nápravu světa nelze zajistit revolucí. Že jedinou cestou je evoluční (pozvolná) změna v hlavách lidí.“
Ježíš především žádnou nápravu světa nehlásal, ale přinesl alternativu k tomuto nenapravitelném světu – Boží království. Ježíš nebyl žádným evolucionistou, nýbrž byl apokalyptikem. Nesnažil se vybudovat nějakou spravedlivou republiku, nýbrž kázal nadpřirozený příchod Božího království. Do tohoto království se člověk postupně nevyvíjí nějakým mravním sebezdokonalováním, do Božího království se člověk rodí. A porod je jednorázový akt:
„Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království.“ (J 3:5)
Boží království již bez nespravedlností tohoto světa, který bude zničen, nastane až po Ježíšem zvěstované apokalypse:
„Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.“ (Mt 24:30)
„Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.“ (Mt 25:34)
„Pánův den přijde jako zloděj v noci. V něm nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a její činy budou spáleny… Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.“ (2 Pt 3:10:13)
Napsal jste: „Ježíš dobře věděl, že římští okupanti byli do země pozváni částí židovského establishmentu. Kdyby chtěl proti Římanům vystoupit, střetl by se se svými soukmenovci.“
Jak už jsem napsal dříve, Ježíš se nemusel uchylovat k nějakým laciným politickým kalkulům, když měl za sebou celou Boží moc:
„Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů?“ (Mt 26:53)
Kdyby bylo jeho posláním napravovat tento svět, nemusel se ohlížet na nebezpečí, které by mu hrozilo od Římanů nebo od židovského establishmentu. Ježíš ho však evidentně napravovat nehodlal, ale přišel ho spasit.
pavel v
Ježíš řekl, že nepřišel, aby svět soudil, ale proto, aby ho zachránil. Řekl také: Já a Otec jedno jsme. Křesťanský Bůh je Bůh milující člověka. Není bohem-policajtem.
Království Boží může existovat již v tomto světě mezi lidmi, kteří se mají rádi. Není tedy pouze na onom světě. To znamená, že spravedlnost může existovat již v tomto světě.Spravedlnost je opak hříšnosti.
Demokracie není dokonalá, ale zásadně se lišií od totality. V demokracii se lidé podřizují vládě dobrovolně jako svobodní lidé. V totalitě jsou degradováni na úroveň otroků. Kdo neakceptuje totalitní lži, je uvězněn.
Bůh dal člověku svobodnou vůli. Kdyby Ježíš použil 12 legií andělů, aby vnutil člověku svou vůli, člověk by se stal loutkou a přestal by být odpovědný za své činy. Bůh tedy nevnucuje světu svou vůli násilím, ale to neznamená, že mu na světě nezáleží. Proto poslal svého Syna, aby svět zachránil.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Království Boží může existovat již v tomto světě mezi lidmi, kteří se mají rádi. Není tedy pouze na onom světě. To znamená, že spravedlnost může existovat již v tomto světě.Spravedlnost je opak hříšnosti.“
Určitý závdavek spravedlnosti Božího království jistě může existovat již na tomto světě, avšak jen v Kristově církvi, nikoli mimo ni. Tedy nemůže existovat ve světě, kde nevládne Duch svatý, nýbrž duch tohoto světa:
„A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval.“ (1 K 2:12).
„A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.“ (Ř 8:23)
„On nás také zapečetil a do našich srdcí dal Ducha jako závdavek.“ (2 K 1:22)
„Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám také dal Ducha jako závdavek,“ (2 K 5:5)
„… a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví k chvále jeho slávy.“ (Ef 1:13-14)
Svět však je pokřivený a perverzní. Hledat v něm nebo se v něm snažit nastolovat nějakou spravedlnost je tedy naprostá marnost:
„Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě.“ (Fp 2:14-15)
Politickou činností zkrátka Boží spravedlnost nenastolíte.
Napsal jste:
„Demokracie není dokonalá, ale zásadně se lišií od totality. V demokracii se lidé podřizují vládě dobrovolně jako svobodní lidé. V totalitě jsou degradováni na úroveň otroků. Kdo neakceptuje totalitní lži, je uvězněn.“
Jak zásadně se demokracie liší? Demokracie je diktaturou většiny, oligarchie je diktaturou několika málo lidí, monarchie je diktaturou jedince. Jedinci může být naprosto jedno, zda mu diktuje jedinec či většina. Diktát jako diktát. Ať už v monarchii nebo v demokracii, pořád se musí podřizovat cizímu diktátu. Tak o jaképak svobodě to tu fantazírujete?
Kromě toho, jak svobodnými lidmi byla většina obyvatel dřevních demokratických Athén, kterou tvořili otroci? Jak svobodnými lidmi asi byli otroci moderních na slovo vzatých demokratů Washingtona či Jeffersona?
Píšete, že kdo neakceptuje totalitní lži, je uvězněn. Avšak i v soudobých tzv. demokratických státech jsou perzekvováni lidé, kteří neakceptují demokratické lži – třeba o normalitě sodomie a jiných deviací, o „právu“ na vraždu (potrat) atd.
Napsal jste:
„Bůh dal člověku svobodnou vůli. Kdyby Ježíš použil 12 legií andělů, aby vnutil člověku svou vůli, člověk by se stal loutkou a přestal by být odpovědný za své činy.“
Ap. Pavel má zjevně na tu Vaši „svobodnou vůli“ poněkud jiný názor:
„Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.“ (Fp 2:13)